NORDIC 54 - březen 2020 by SLIM media s.r.o.

NORDICmag 54

Cena: 59 Kč | 2,49 €

březen 2020

NORDICmag 54

Active: Velká letní příloha

www.nordicmag.cz

březen 2020

www.nordicmag.cz

Jak správně zaletnit lyže

Cesta na vrchol

s biatlonovými sestrami Fialkovými

Lyžování s Vikingy Roční trénink a studium v Norsku

Jakuszyce – lyžování těsně za hranicemi

REDSTER SKINTEC Re ds ter p ower Re ds ter sp e e d Read y for ever y t hing

THE SKIN SKI READY TO RACE Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

REDSTER C9 CARBON SKINTEC

2020

18. 1. 1. 2 . 29. 2 . 7. 3.

Te r m í ny t e s t ová n í: Ka r l ov Po d P ra d ě d e m Lipno K l í n ove c D o l n í Mo ra va

Více informací na

NaVrchol

OBSAH 3 OBSAH

NORDICsport

6 C esta na vrchol aneb ani Fialky nemají na růžích ustláno: Rozhovor se slovenskými biatlonovými sestrami Fialkovými 10 Sedmnáct; deset; sedm = 1,7: Povídání o trenérovi Miroslavu Petráskovi 12 CestaJessie Diggins: Slasti a strasti života současné nejlepší americké běžkyně na lyžích 15 Ze zákulisí: Závodníci na sociálních sítích 16 Reporty ze severu: Novinky ze Skandinávie a Ohlasy ze zámoří na Světový pohár v Novém Městě n. M. 18 Vox populi: Jak to bude s fluorem?

NORDICtech

20 Mazat či nemazat, to je, oč tu běží 22 Zaletnění lyží: Jak se postarat o běžky po zimě 24 Role běžecké hole: Jak rychle vyměnit bodce na holích

NORDICuniverzita

26 Lyžování s Vikingy: Roční trénink a studium v Norsku na vlastní kůži 30 Jak vyzrát na soupaž: Proč se jezdí dálkové běhy na lyžích soupaží a kterak ji trénovat 32 Posilování: Síly není nikdy dosti, 4. část 34 Vliv dálkových běhů na lyžích na zdraví: Je vhodné jezdit Vasův běh a další lyžařské maratony? 36 Jak trávíme živiny aneb co je dobré vědět při sportu

FOTO: JIŘÍ ALBRECHT

NORDICmag

42 44 46 54 57

přímém přenosu: Rozhovor s Pavlem Čapkem o komentování v TV V Rakouská idylka: Na běžky do Svatého Johannu v Tyrolsku Rekordní Jizerská 50: Letošní Jizerská 50 obrazem Jakuszyce: Lyžování těsně za hranicemi Matka v akci: Co obnáší trénink na mateřské dovolené

SNOWactive

Co dělat, až sleze sníh?

59 Paddleboarding Nový fenomén je skvělým tréninkem nejen pro dospělé. Vše podstatné o dětech a paddleboardech 66 Fjällräven Classic 110 km pěšky laponskou divočinou skutečně pro každého 72 Na cestě Jarní výlet karavanem dokáže kloubit jak sporty na sněhu, tak i ty typicky letní

FOTO: ROBERT HAVLÍK

REDAKCE

Kouzlo papíru Zima na začátku února přinesla ošklivou oblevu a pěkně zamávala s tím málem, co leželo na horách. Stačilo o pár stupínků méně a místo vydatného množství dešťových srážek jsme mohli mít poctivou zimu, na kterou jsme byli dříve zvyklí. Naštěstí se nakonec počasí trochu umoudřilo a seslalo pár centimetrů naší milované bílé radosti. Doufejme tedy, že jarní prázdniny nebudou opravdu jarní a děti si budou užívat. Absence sněhu a zimy je přirozeným nepřítelem nejen běžkařů, ale taky našeho časopisu. A není jediný. Patří k nim třeba i takový internet, který přináší snadno dostupné informace, jež jsou k mání hned a zdarma. Přesto věříme, že v časopise najdete informace kvalitnější a ve formě, která je člověku přirozeně milejší. Na rozdíl od časopisu si s sebou počítač málokdo vezme do postele a elektronická zařízení vás určitě nevtáhnou tak hluboko do děje jako starý dobrý papír. Papír ale není zdarma, podobně jako příprava poctivého obsahu a vůbec všechno, co předchází tomu, než se vám dostane voňavý časopis do rukou. A tak vás, milí čtenáři, poprosíme, abyste jen kvůli zlé zimě, která logicky váš zájem přesouvá k jiným koníčkům, na náš časopis nezanevřeli a neopustili jej! Snad se nebudete zlobit, že trocha jara na vás vykoukne i z tohoto vydání. V plánu totiž bylo, že touto dobou budeme už dostatečně vylyžovaní a třeba na konci března začneme

opět vyhlížet k jaru. Součástí aktuálního, pro tuto sezónu posledního výtisku, je totiž opět příloha Active o nesněhových sportech pro lyžaře. Věříme, že i z této části časopisu se dozvíte něco inspirujícího a obohacujícího. Od roku 2006, kdy se NORDIC narodil, se cena časopisu drží na 59 Kč. Naopak došlo k rozšíření počtu stran z 64 na 82, tedy o celých 25 %, s vizí, že tato čtvrtina se čas od času použije na alternativní sportovní obsah jako například téma skialpinismu (v minulém vydání) nebo právě příloha Active. Protože skupina běžkařských nadšenců není tak veliká, aby chod svého časopisu utáhla jen jeho nákupem, hlavní tíha existence časopisu spočívá na oborových inzerentech. Neskrývaným záměrem rozšíření časopisu je přizvat k NORDICu i další skupiny potenciálních inzerentů, které pomohou těm nemnoha oborovým. Nicméně klíče máte v rukou vy, čtenáři. Inzerenti totiž pochopitelně vyžadují, aby byl časopis hojně čten. Děkujeme vám tímto za vaši dlouhodobou přízeň zima nezima i za to, že tolerujete veškerý obsah, jehož část se možná zrovna s vaším zájmem mine! Přeji vám krásné prožití jarních a letních měsíců a nebojte, jestli se sněhová situace nezlepší teď, v dubnu se můžeme těšit na pěknou lyžovačku! :-) Skol Adéla

REDAKCE ŠÉFREDAKTORKA Adéla Boudíková ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORKY Petr Socha EDITOR Tom Řepík GRAFIKA Petr Antoníček Markéta Antoníčková Michal Šindler INZERCE Petr Havelka Veronika Bezpalcová Tom Řepík DISTRIBUCE Andrea Rosenbaumová Marie Potužilová INTERNET Adéla Boudíková, Petr Havelka, Tomáš Roba REDAKTOŘI Pavla Francke Tomáš Gnad Martina Chrástková Petr Jakl Aleš Máslo Jakub Opočenský Marek Pazderský Aleš Suk Libor Vítek Šárka Vyštejnová Příspěvky, fotografie a názory zasílejte na adresu redakce:

Napiš mi! Pokud budeš mít nějaký nápad, který by tě ze světa běžek zajímal, sem s ním: adela.boudikova@snow.cz Adéla Boudíková, šéfredaktorka NORDIC

nordic@snow.cz

Obálkové foto: Salomon / Modica/NordicFocus Cena: 59 Kč / 2,49 EUR

VYDAVATEL SLIM media s.r.o., Husitská 344/63, Praha 3 IČ: 27175511

ADRESA REDAKCE SNOW Husitská 344/63 130 00 Praha 3 – Žižkov redakce@snow.cz ( 222 780 286 JAZYKOVÁ KOREKTURA Kamila Knopová INZERCE inzerce@snow.cz PŘEDPLATNÉ objednávky na www.nordicmag.cz nebo na predplatne@snow.cz Vychází 4x ročně. Toto číslo vyšlo 27. února 2020, další vyjde na podzim 2020. MK ČR: E17201, ISSN: 1802-2979 Rozšiřuje PNS a.s. a síť sportovních prodejen. Články označené tímto logem jsou komerční prezentací.

OFICIÁLNÍ PARTNER

PARTNEŘI Šumavský skimaraton Stopa pro život Skitour

SPORT OSOBNOST

Paulína Fialková je o dva roky starší než její sestra Ivona a v současnosti je slovenskou biatlonovou jedničkou. Obě sestry kolem sebe vybudovaly v posledních letech tým, jehož součástí je trenérka střelby, kondiční trenér, fyzioterapeut a servisman, a kvalitní výsledky se dostavují

Cesta na vrchol Text: Michal Žák Foto: Petr Slavík

aneb ani Fialky nemají na růžích ustláno

Sport by měl lidem přinášet zejména radost a pocit štěstí. Je vcelku jedno, jestli jste přímo sportovec, divák či rodič úspěšného sportovce. Z pohledu sportovně založeného rodiče není větší radosti, než když může být hrdý na své dítě a sledovat jeho vývoj od prvních krůčků přes dětství a dospívání až třeba po medailové úspěchy z velkých světových akcí v dospělosti.

to větší radost může nastat, jste-li rodičem dvou či více takto úspěšných dětí. Není výjimkou, že se v různých sportovních odvětvích na startovní čáře vrcholových akcí objevují sourozenecké dvojice. V biatlonu to do nedávna byli bratři Fourcadovi, Bøeovi, Claudeovi, Gowovi a Eberhardovi, sourozenci Eckhoffovi a Bergerovi, sestry Gasparinovy a také sestry Fialkovy. Do zákulisí sportovního a osobního života těchto slovenských biatlonových sester Ivony a Paulíny Fialkových nahlédneme na následujících řádcích.

Biatlonové začátky Jaké byly vaše sportovní začátky? Vedli vás k němu rodiče odmalička? P: Již od dětství jsem byla velmi živé a pohybově nadané dítě, jehož energii bylo třeba nasměrovat ke sportu. Naši nejdříve uvažovali nad plaváním, ale rychle pochopili, že já a studená voda v bazénu nikdy dohromady nepůjdeme. V 8 letech mě vzal otec na první biatlonový trénink. Od té chvíle jsem se do biatlonu zamilovala a miluji ho dodnes. Rodiče nás ve sportu vždy podporovali, a to především finančně. Od začátku jsem sport brala velmi zodpovědně, protože jsem měla

vždy svůj cíl a šla jsem si za ním, dokud jsem ho nedosáhla. Pak jsem si dala další. V dorosteneckém a juniorském věku šla škola sice na vedlejší kolej, ale známky byly stále velmi dobré, takže jsem neměla problémy. Občas jsem zvládla i diskotéku nebo jiné aktivity, tehdy mé tělo ještě lépe regenerovalo a trénink nebyl tak těžký. I: V naší rodině hrál vždy sport poměrně důležitou roli. Rodiče sice sportovali, ale nikdy na vrcholové úrovni. Vedli nás ke sportu zejména z hlediska pohybu, který je pro zdraví dítěte velmi důležitý. Určitě to tehdy nebylo z jejich strany se záměrem, že by se z nás jednou měli stát profíci.

7 Vloni těsně před startem nové sezóny se sestry rozhodly nepodepsat reprezentační smlouvu, čímž byl ohrožen jejich start ve SP. Obě dívky byly rády, že se vše drobnými úpravami vyřešilo a mohly závodit. Byla by to škoda, protože Paulína vybojovala v loňské sezóně 6 pódiových umístění

Začaly jste s biatlonem obě ve stejnou chvíli? V jakém to bylo klubu? P: Trénovat jsem začala v klubu Čierný Balog. Před začátkem studia na gymnáziu jsem přestoupila do klubu biatlonu Osrblie, kde jsem se přidala k tréninkové skupině dorostenek a juniorek, kterou již tehdy vedla Anka Murínová. I: Já následovala sestru o rok později a nastoupila jsem do stejného klubu. Ještě máme o deset let mladšího bratra, který se biatlonu věnuje taky.

Reprezentační biatlonová kariéra Máte nějaký sportovní vzor? P: Ano, ze sportů mimo biatlon je to například slovenský chodec a můj kamarád Matěj Tóth, ale také sjezdařka Veronika Zuzulová. Z biatlonistů obdivuji Kaisu Mäkäräinen. Je velký dříč, propracovala se k výsledkům poctivou a tvrdou prací podobně jako my. I: Vždy mi byla sympatická Magdalena Neuner. Když dosáhla svých cílů, řekla si dost a šla se věnovat jiným věcem. Můj obdiv si určitě zaslouží Ole Einar Bjørndalen. Sportovat tak dlouho na tak vysoké úrovni nezvládne každý. Mým vzorem je i sestra. Snažím se dotáhnout na její výkonnost. Jak vzpomínáš na úspěchy v juniorské reprezentaci, Paulo? Na juniorských šampionátech jsem sice obsazovala kvalitní umístění, ale nikdy se mi nepodařilo získat medaili. Mým maximem bylo 4. místo ve vytrvalostním závodě. Dvě zlaté medaile jsem jako juniorka vybojovala na MS v biatlonu na kolečkových lyžích. Jak vzpomínáte na přechod z juniorské do seniorské kategorie? Mnohdy je přechod pro sportovce poměrně náročný. P: Přechod pro mě nebyl tak hrozný. V roce 2015 jsem se mimo jiné stala profesionálním sportovcem Vojenského sportovního centra Dukla Banská Bystrica. Než se tomu tak stalo, úspěšně jsem reprezentovala na Světové zimní univerziádě v Osrblie, kde jsem získala kompletní medailovou sbírku. I: Vzhledem k tomu, že jsme trénovaly pod vedením Anky Murínové již několik předchozích let, nebyl pro nás samotný přechod mezi dospělé nijak zásadní změnou. Samozřejmě byl rozdíl závodit s juniorkami a následně s dospělými závodnicemi.

Paulo, jaké byly tvoje cíle na začátku sportovní kariéry a následně po přechodu mezi elitu? Vždy jsem si kladla postupné cíle. Jako dítě jsem nikdy nesnila, že pojedu na olympiádu. Tyto myšlenky přišly až později. Například o olympiádě v Soči jsem nesnila, protože jsem na ni neměla jak po fyzické, tak po psychické stránce. Zkrátka jsem nebyla dost vyzrálá. Trochu jsem doplatila na systém, kdy se na olympiádu ve slovenském týmu dostal každý, kdo uměl běhat a střílet. Nebylo totiž z čeho vybírat. Naštěstí mě to nezlomilo, ale nakoplo dál. Do Světového poháru v biatlonu jsem poprvé nastoupila v roce 2012. Od této chvíle jsem stálou členkou A-týmu. Před startem loňské sezóny zaplavila média zpráva, že jste odmítly podepsat reprezentační smlouvu a málem jste nemohly startovat ve SP v biatlonu. Týkalo se to prý marketingových záležitostí. P: Bylo to těžké období, ale jsme rády, že se vše vyřešilo a smlouvu jsme po drobných úpravách mohly podepsat. Bylo to sice těsně před startem prvních závodů, na psychice nám to nepřidalo, ale je to za námi. Pro mě je toto téma uzavřenou kapitolou. I: Je pravda, že samotný spor byl někdy tak vyčerpávající, že se nám ani nechtělo trénovat. S odstupem času vidím, že to byl dobrý trénink psychické odolnosti, v mnohých směrech nás to posílilo a utužilo náš tým. Po loňské sezóně ukončila kariéru Anastasia Kuzminová. Paulo, cítíš větší zod-

povědnost či tlak v pozici nové slovenské jedničky? Nijak si nepřipouštím, že bych měla být v roli slovenské jedničky. V minulých letech jsem příliš nevnímala přítomnost Nasti na závodech. Ona se soustředila sama na sebe stejně jako já. Pokračuji v nastavených cílech. Ráda bych navázala na úspěchy z předešlých let. Ivko, o tobě se zase po sezóně psalo, že přemýšlíš o ukončení kariéry kvůli bolavým zádům. Co ti pomohlo v rozhodnutí, že budeš pokračovat? Vloni jsem musela hodně věcí omezit kvůli bolesti zad. Bohužel nejsem schopna vydržet všechny tréninkové prostředky jako dříve. S fyzioterapeutem a kondičním trenérem jsme hledali a snad i našli cestu k tomu, aby záda nebolela. Upravili jsme tréninky a omezili tréninkové prostředky a pohyby, které byly příčinou bolesti. Dokonce jsem pozměnila i polohu při střelbě vstoje. Paulo, v loňské sezóně jsi měla na kontě 6 pódiových umístění, ale žádné vítězství ve SP. S jakými cíli jsi vstoupila do aktuální sezóny? Do aktuální sezóny jsem šla s vysokými ambicemi, ale také s respektem a pokorou. V létě jsem neměla moc možností, abych se porovnala s konkurencí. Absolvovala jsem náročnou přípravu a musím říct, že dřina v tréninku mě až tak moc nebaví. Jsem závodní typ, takže se vždy těším, až budu moct naplno ukázat, co jsem v létě natrénovala. Důležité pro mě bude MS v biatlonu. Ráda bych se letos dočkala třeba i toho prvního vítězství, ale to předbíháme.

SPORT OSOBNOST

Tréninková příprava Jaké je složení vašeho týmu? P: Náš tým tvořím já se sestrou, střeleckou přípravu má na starosti Anna Murínová, v roce 2015 přibyl do týmu jako kondiční trenér Martin Bajčičák a nesmím opomenout fyzioterapeuta Rado Jambora. Na podzim před sezónou se k nám přidal slovinský servisman Miha Plahutnik. Proběhla nějaká zásadní změna ve střelecké přípravě? P: S Ankou Murínovou navazujeme na předchozí roky. Nejzásadnější změnou je nová pažba, kterou jsme poměrně dlouho ladili s Jánem Medveděm, slovenským výrobcem pažeb. Výsledek stojí za to, nejvíc jsem spokojená s úchopem na střelbu vstoje. I: U mě to byla pouze již zmiňovaná změna polohy vstoje. Jak hodnotíte přípravu pod vedením Martina Bajčičáka? P: Po prvním roce jsem Martinovi řekla, že by mohl být trénink klidně trochu tvrdší. Martin dobře věděl, že vše má svůj čas. Mimo rozvoj kondiční stránky neustále pracujeme na udržení a rozvoji techniky běhu na lyžích.

Co si slibujete od spolupráce s Mihou Plahutnikem? P: Již před sezónou se nám povedlo vyzkoušet velké množství lyží, vybrat dobré páry a v zimě bychom tedy měly závodit s kvalitním materiálem. O mě konkrétně se stará firma Fischer. U nich v týmu jsem na pozici druhé nejlepší závodnice a podle toho ke mně přistupují. Letos mi poskytli lyže s dostatečným předstihem, což bylo výhodou. Není to občas nuda? Být se stejnými lidmi tak často? P: Podle mě tato spolupráce stále klape a přináší výsledky. Někdy to sice nuda je, být pořád se stejnými lidmi, ale na tréninkovém kempu se snažíme koncentrovat a pak máme doma detox. Jak probíhá váš typický tréninkový den? P: V podstatě je to většinou celkem stereotyp. Budíček, cvičení s fyzioterapeutem, snídaně, trénink, oběd, spánek, trénink, večeře, práce s fyzioterapeutem, strečink a spánek. I: Samozřejmě program měníme v závislosti na závodních dnech, ale určitě není nějak lehčí.

Co je pro vás nejlepší způsob regenerace po náročném tréninku? P: Spánek. Se sestrou se snažíme spát po každém dopoledním tréninku, abychom nabraly sílu na trénink odpolední. I: Čím jsem starší, tím raději si spánek po obědě dopřeji. Je to pro mě odměna a často se na něj těším již od rána, když mi zazvoní budík. Bude to určitě jedna z věcí, co mi bude jednoho dne po skončení kariéry chybět. (smích) Není mezi vámi občas trochu rivalita a „ponorka“? Být se sestrou odmala a nyní společně trénovat a závodit po většinu roku? P: Byla a je mezi námi pouze zdravá rivalita. Ale ta je prospěšná. I: Ne vždy jsme trénovaly spolu, neboť jsem o 2 roky mladší a byla jsem v jiné kategorii, i s jinou výkonností. Srovnávalo se to, až když jsem přišla do žen. Od té doby jsme vlastně sparingpartnerky.

Život mimo sport Jak nejraději trávíte volný čas? P: Když už mám volno, nejraději ho trávím relaxováním se svým přítelem, rodinou a kamarády. K tomu neodmyslitelně patří dobré jídlo, pak mi už nic nechybí. Největší relax je pro mě dlouhý spánek bez budíku s následnou snídaní na terase. Také pocit, kdy nemusím řešit žádné povinnosti. Takových dní je opravdu jen pár do roka, proto jsou nesmírně vzácné a velmi si je užívám. I: Mám to podobně jako sestra. Ještě bych k tomu výčtu přidala četbu knihy na terase s šálkem dobré kávy. Po sezóně si mimo jiné ráda užiji skialpinismus, bruslení, snowboard nebo sjezdovky. Zkrátka aktivity, které v sezóně nemůžeme dělat kvůli možnému riziku zranění. Na sociálních sítích se občas objeví příspěvek z dovolené u moře. Ve které části roku vzhledem k závodům a přípravě na dovolenou vyrážíte? P: Každý rok vychází volno na tři týdny po závodní sezóně. Z toho jedeme většinou na 10 dní na dovolenou a je to většinou za teplem. Po zbytek dovolené řešíme další povinnosti, co člověk během sezóny nestihne. Ivona, mladší sestra Paulíny, měla loni problémy se zády a zdálo se, že bude muset s biatlonem skončit. Nakonec se povedlo upravit tréninky tak, aby mohla bezbolestně pokračovat dál

Paulína Fialková narozena 25. října 1992 v Breznu (SVK) absolventka práv na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici biatlonové začátky v roce 2000 první start ve SP v roce 2012 4. místo ve vytrvalostním závodě na MS v biatlonu juniorů v Obertilliachu (AUT) v roce 2013 2x 1. místo na MS v biatlonu na kolečkových lyžích juniorů ve Forni Avoltri (ITA) v roce 2013 kompletní medailová sbírka ze Zimní světové univerziády v Osrblie (SVK) v roce 2015 5. místo ve vytrvalostním závodě a ve štafetě na ZOH v Pchjongčchangu 2018 4x 2. místo, 4x 3. místo v závodech SP v biatlonu v letech 2018–2020

Ivona Fialková narozena 22. listopadu 1994 v Breznu (SVK) studentka geografie a tělesné výchovy na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici

Až jednou ukončíte vrcholovou sportovní kariéru, jakým směrem byste se rády vydaly? P: Zatím neuvažuji o tom, že bych se věnovala právu, i když své angažování v oblasti sportovního práva nevylučuji. To ještě ukáže čas. Nyní si umím představit milion věcí, které bych jednou dělala ráda. I: Nevylučuji, že se budu věnovat vystudovanému oboru. Zatím to nepletu dohromady, teď mám sportovní život, potom začne druhá etapa.

biatlonové začátky v roce 2001 první start ve SP v roce 2013 2x 2. místo na MS v biatlonu na kolečkových lyžích juniorů ve Forni Avoltri (ITA) v roce 2013 5. místo ve štafetě na ZOH v Pchjongčchangu 2018

Paulína Fialková Sezóna

2016/2017

2017/2018

2018/2019

2019/2020

31.

32.

Střelecká úspěšnost vleže

84 %

82 %

86 %

89 %

Střelecká úspěšnost vstoje

78 %

77 %

Celková úspěšnost střelby

81 %

80 %

82 %

83 %

Celkové umístění ve SP

Celkový počet startů ve SP

Kdo vás sleduje na sociálních sítích, ví, že jste poměrně aktivními přispěvatelkami. Je pro vás podpora fanoušků touto cestou důležitá a motivační? P: + I: Ano, na sociálních sítích jsme aktivní, jelikož v dnešní době je to nejsnadnější způsob komunikace s fanoušky. Do jisté míry se nemáme problém podělit i o informace ze soukromí, protože si uvědomujeme, že nám lidé nefandí pouze jako sportovcům, ale také jako lidem. Fanoušci jsou pro nás důležitou podporou. Chceme jim touto cestou přiblížit svět, ve kterém žijeme. Aby měli představu o tom, že naše práce není pouze o tom postavit se v zimě na start. Třeba tím motivujeme mladé talenty, kdo ví. Jak jsi, Paulo, zvládala a ty, Ivko, zvládáš kombinaci vrcholového sportu a vysokoškolského studia? P: Po maturitě jsem začala studovat právo na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, které jsem v roce 2018 zdárně ukončila. Bylo to těžké období, nebudu tvrdit, že to šlo vždy levou zadní. Na druhou stranu se musím přiznat, že jsem měla štěstí na dobré lidi, kteří mi vycházeli vždy vstříc. Bylo pár let, kdy jsem

157 Hodnocení střelby posledních 4 sezón, včetně aktuální letošní (jedná se o data do lednového SP v Ruhpoldingu 2019/2020)

Ivona Fialková Sezóna

2016/2017

2017/2018

2018/2019

2019/2020

66.

60.

69.

61.

Střelecká úspěšnost vleže

71 %

82 %

83 %

78 %

Střelecká úspěšnost vstoje

72 %

63 %

66 %

69 %

Celková úspěšnost střelby

72 %

75 %

73 %

Celkové umístění ve SP

Celkový počet startů ve SP

odpočinek po sezóně musela vyměnit za knihy a zkoušky. Když jsem potřebovala opravdu dovolenou po fyzické stránce, protože jsem byla z náročné zimy plné závodů opravdu unavená, musela jsem si vzít učení s sebou. Nyní se usmívám třeba nad tím, jak jsem si na Maledivách studovala podklady na diplomku. Ale člověk toho dokáže opravdu hodně. Jen musí přestat fňukat, že je toho dost, a zakousnout se. Já jsem velmi cílevědomý člověk, což mi asi pomohlo úspěšně ukončit i to právo. I: Vloni jsem dokončila bakalářské studium na Univerzitě Mateja Bela v Banské Bystrici, kde nyní pokračuji v magisterském studiu, kombinace geografie a tělesné výchovy. Tento obor mě velmi baví. Obecně mám ráda cestování a vše spojené s přírodou.

Michal Žák Bývalý člen reprezentačního družstva v biatlonu. V současnosti trenér biatlonu a student doktorského studia kinantropologie na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity Pokračování rozhovoru se sestrami Fialkovými si můžete přečíst na:

bezky.net/clanek/1638

SPORT OSOBNOST Text: Aleš Suk Foto: Archiv autora

Sedmnáct; deset; sedm = 1,7.

To se to sypalo.

Dlouho předlouho jsem sbíral elán zvěčnit lesk a sem tam i bídu trenérského žití Miroslava Petráska. 2000–2015. To byly sezóny, v kterých Miris kočíroval běžecký lyžařský mužský tým, první sezóny se rozhlížel v úloze asistenta.

by podmínek využil lépe, 100 % tady tréninku nevěnoval. Jedním dechem mu šuškající paměť připomíná fiktivní možnost přípravy v jiné skupině klasiků pod Gustou Sturmem; leč karty byly rozdány. Maturita na gymnáziu K. Gottwalda v roce 1983, návrat do Karlových Varů, práce v městském Domě pionýrů a mládeže a navrch trénink opět pod Novákem. Uspěl i v mužské kategorii, v ČSR byl 5. na třicítce mezi muži

Kompletní mužská reprezentace, která tady nastartovala medailovou etapu skvostných výsledků; i tady v USA nebyla tři umístění v první desítce k zahození, co bychom za ně nýčko dali

ZOH Salt Lake City 2002, na stadionu hovoří Petrásek s Milanem Šperlem o přípravě před starty

vládl zvolené řemeslo; hledal, zkoušel, prověřoval, nalézal a posléze nasadil nepřekročitelný limit úspěšnosti klasické lyžařiny – měřeno medailemi na ZOH, MS a MS U23. Běžci je vozili en gros, z MS 2015 ve Falunu přifrčela DESÁTÁ. Desatero placek, to zatím žádný jiný trenér nesvedl a bez nadsázky už nikdo jiný v české kotlině nezopakuje, natož překoná. První capkání na ski s bačkorovým bindingem s tátou na Božím Daru, to mu byly tři roky. První závody? Až v páté třídě obecné, psala se sezóna 1975. Jeho první trenéři – tatík a Honza Novák zpozorněli už o rok později – bronzová příčka na federálním šampionátu mladšího žactva ve Štrbě. Přechod do kubatury vrcholových sportovců, to byl vstup do Sportovního gymnázia v Jilemnici k trenérovi a později i řediteli gymplu, Otkovi Holcovi. Bez cavyků přechází do SVSM Vrchlabí, připravuje se v partě s Alešem Vaňkem,

jako 1. junior. Na základě tohoto výsledku byl na čas zařazen do klubu Rudá hvězda Jablonec. Dálkově studuje FTVS UK, obhajuje diplomovou práci, obsahující téma Využití kolečkových lyží v tréninku a jejich vliv na speciální výkonnost u PhDr. Franty Dvořáka. Coby závoďák se naposledy prohnal závodní stopou v biatlonovém klání na Československé univerziádě v roce 1991 v Banské Bystrici. U seniorské reprezentace se čapnul 2 roky po ZOH 2002, kdy se na dva roky vrátil do klubu, současně připravujíc Bauera a Šperla ve funkci osobního trenéra. První roky u manšaftu, poznamenané obavami z přetrénování, vyvolané vnitřním citem, se nesly v rytmu navázání na struktury přípravy odvolaných koučů. Zkraje dominuje koncentrace na konkrétní závody, specifické tělesné vlastnosti se z gruntu nebudují. Začíná se bezděčně na objemu (dnes nicotném), kolísajícím okolo 7 500 cyklických km.

Otou Benešem, Karlem Paulusem, Petrem Feistauerem, Petrem Murčem; skupinu tehdejších dorostenčíků má na triku olympionik Vašek Peřina. Jak to karlovarský trenér Jan Novák narafičil, netuším, přesto u něj Miris poprvé zatoužil stát se trenérem. Potom ho už nikdo neoblafnul, pomaloučku se štrachal k postu, v českém klasickém běhu na ski nevídaně blyštivém a fandy ceněném. Míra Petrásek vyznal, že trénink ve Vrchlabí ho naučil samostatnosti. Kdo zná prostředí a okolnosti, tomu to je jasné. Junácké roky, kdy hošani obývali internát 1. a 2. patra Sportklubu (nájemce Jirka Červinka býval nějakým běžcem), to bývaly bohatýrské jízdy – nahoru a dolů. Tajné návraty do zaháčkovaných pokojíků po hromosvodu (tady vynikal sjezdař Bobas Zeman), to byl adrenalin téměř štrycózní. Trenérský fenomén, vzpomínaje na vrchlabskou éru, chlácholí svědomí, že dnes

Pod pláštíkem přemýšlení, svědomitosti a výsledkové nezbytnosti dochází ke zvýšení k hranici 9 500 km. Krucinál, to by bylo, abychom…Náležitě preferuje a forzíruje výrazný podíl vysokohorské přípravy; v přípravném období bulharský Belmeken. Inspirace a podněty u podobných, vytrvalostně a cyklicky zaměřených disciplín, poznatky třeba od chodců, ty by se náramně šikly. Pak buduje současně dobře souznějící realizační tým. Tým fachmanů, se kterými se dá diskutovat a duchaplně je motivovat v rytmu tradice veni, vidi, vici. A už po třech letech radost bujará, vytrysknutí prvního TOP výsledku Petráskova snažení – Bauer vyhrává svěťák v Novém Městě na Moravě (2003), na MS ve Val di Fiemme bomba – Martin Koukal je šampiónem na 50 km. Koukal v té době pracoval pod plány Švéda Skoga. A trénink vysoko, převysoko. Třebas 4 dny nad 3 000 metry. K tomu terénní biochemie. Dišputace s lékaři, maséry. Kvalitní fyzioterapeuté, širší servis. Objemy, tréninkové podlahy. Závodníci museli cítit, že trenér chce dál. Zátěže ve výšce, to souznělo; co se muselo hledat a ladit, byla výkonnost po návratu dolů. Trénovalo se společně s Němci – i tohle motivační štengrování a hecování bylo úspěšným novem. Objemy se ustálily kolem 9 000. Lukášovi, nakonec i ostatním, sedly 5min. kopce naplno s dlouhými, lehce aktivními pauzami poločasových laktátových rozpadů. Trenér je týmovým hráčem, prožívá a s kuráží ordinuje na podkladu vlastních tréninkových zkušeností, ovlivněn metodami Honzy Nováka a příklady ze sezón příbuzných a úspěšných sportů. K tomu vlastnosti, popsané členy realizačních týmů: svědomitost, odpovědnost, racionalita, schopnost diskutovat se svěřenci i odborníky, pracovitost, přemýšlivost, umět přesvědčit a ukecat borce, kterým se nedaří, nezatracuje pod dojmem momentálního selhání. Příkladem je sezóna 2004/05. To se šláplo pěkně vedle, holenku. Ukrutně nepříjemný zánět nohy, neštymující do cíle přípravy L. Bauera, se bagatelizoval, trénovalo se dál (snad se to přeběhá), pomáhalo se pastilkami. Výsledkově byla sezóna v háji, očekávaná výkonnost se nedostavila. S trýznivým kraválem pálí Bauer v kamnech závodní tričko s komentářem, že se na to vys… No páračka to byla, všechno zlé se dá otočit, tudíž inovace, využití šikovného doktora, trenérská psychologie, nové impulzy a zas tu jsou špičkové roky, celková výhra

ve Světovém poháru, vítězství v Tour de Ski, medaile. Ta vysněná, týmová, nejvyšší, v Turíně (ZOH 2006) po několika super velkolepých výsledcích nevyšla a dodnes je černou dírou, brajglem a strašákem v srdci trenérově. Ještě po 13 letech hlodá v jeho svědomí pocit, jestli to tehdy neměl zkontrolovat, prověřit správnost jmenné nominační přihlášky štafety. Podle mého soudu ne; trenér, který roky pracuje denně 24 h., je i testovacím jezdcem, příležitostným stratégem, psychologem – by už musel z dalších aktivit a kontrol ztrotlovatět. Tenkrát šlo o zcela jednoznačné selhání jednotlivce – přihlašovatele, stalo se, životní sen se nenaplnil, šance vyhrát běh rozestavný byla fuč. Přišel Vancouver a bronz a předlouho se obec lyžařská kochala rezultátem z epochální jízdy kvarteta Jakš, Magál, Koukal, Bauer. Nádhera, nádhera… Petráskovi, když jsme probírali charaktery jeho medailistů, sedl výrazně Milan Šperl. Chlapík, kterého si do týmu prosadil na divokou kartu ze 12. místa žebříčku, potvrdil medailí z týmového sprintu a 6. pořadím v maratonu na MS, jak vysoko se lze pracovitostí a cílevědomostí vyškrábat. Problém, s kým je práce nejtěžší, glosoval Miris konstatováním, že tvrdým oříškem je makat v partě, kde je více hvězd a také tam, kde vázne komunikace. Byl zklamán, ba roztrpčen v poslední represezóně ve Falunu na MS, kdy Bauer odmítl jet štafetu. Odůvodňoval to tvrzením, že do 6. místa nebudeme, přesto to téměř do finiše vypadalo dobře, s Lukášem by 5. místo dopadlo jistojistě. Namouduši měli jsme pokdy posvítit si na libé a nelibé stavy trenérovy, na jeho trenérské krédo, koníčky, současnou výkonnost reprezentace, jeho polskou misi, záležitosti brzdící profikariéru, současný post, změny v tréninku začínal-li by znovu od nuly, po čem toužil a co nestihl, vztah k týmům soupeřů, negativní stránky charakteru: moc a moc toho bylo. Niterné a nejvíc hřející nálady pokaždé vyvolala u Petráska hlavně smyslová potěcha z kvalitních tréninků, které se podařily. Trenérské angažmá u reprezentace Polska považuje za poučné s rozdílnými výsledky: dvě běžkyně v plném zdraví odtrénovaly naordinované dávky českého velitele, ale jezdily tužku a bohužel je v závodním období potkala zranění. Naopak se probral k 5. místu ve sprintu SP Starega. V osobnostní výbavě lituje jazykové bariéry, ta mu chyběla náležitě. Už jen při vizitách trenérů zahraničních

komand, zvědavých, jak že to Petrásek se svěřenci dělá, že Češi mají výsledky, jaké tréninkové trendy aplikujeme, kterak mažeme. Miris dnes ve funkci šéftrenéra mládeže objíždí sportovní centra, sportovní gymnázia, radí po prověrkách, jak lépe. Jeho hodnocení výrazně nadepisuje kapitolu – Proč jsme tam, kde jsme. Co bychom měli radikálně změnit, aby se zablýskalo v širším nástupu na opuštěné pozice světové špičky. Verbalizací jeho zpovědi je zjištění, že naši trenéři usnuli na vavřínech v přesvědčení, že hvězdy budeme mít dál. Abychom se z té výsledkové mely vyprostili, musíme se dostat a akceptovat optimální tréninkové zátěže v kategoriích dorostu a juniorů. Připravit je tak, aby mohli plynule v reprezentačních družstvech navázat na nutnou tréninkovou práci. Kromě funkce šéftrenéra juniorů je Petrásek koučem LK Slovan Karlovy Vary. Ze všech atributů sportovně člověčích dává nejvýš vůli a ctižádostivost. Předsevzal si dobytí titulu ve štafetě, jediném, co mu schází. Pokud by se ještě vrátil k reprezentaci, změnil by jediné: revidoval by přístup k nováčkům (asi jim nakládal brzy a hnedlinko příliš). Modrou stopu našeho povídání v liberecké hokejové aréně stále držel karlovarský Jan Novák; ten ho trenérsky ovlivnil nejvíc. Maje více času a klidu, oddává se Miris v domácím zázemí zahradničení, s chutí si jde s partou začutat. V letech aktivního sportovního věku kromě lyží a biatlonu se úspěšně věnoval lehké atletice a hrál fotbal. Ve finále uveďme Mirisovo trenérské krédo: „Ať i po létech mí svěřenci v dobrém vzpomínají na dřinu, kterou jsem jim ordinoval.“ Čtenářům zvídavým ještě prozradíme řešení matematického názvu tohoto medailonku: 17 je počet běžců trénujících pod Petráskem v reprezentaci, 10 bylo medailí ze ZOH, MS a MS U23; 7 je počet medailistů a rezultát 1,7 je statistický průměr, kolik reprezentantů připadá na zisk jedné medaile mezi lety Petráskova koučování. S krkonošským Furt se de! A klobouk dolů, Mirisi.

Aleš Suk Trénování mládeže se věnuje nepřetržitě od roku 1962, zastával celkem 9x funkci trenéra OH nadějí, juniorek či juniorů. Vloni byl jmenován řádným členem Klubu olympioniků.

SPORT TRIBUTE

Text: Tom Řepík

Jessie

Diggins S olympijskou zlatou medailí a související popularitou a mediálním vlivem se nová diva amerického běžeckého lyžování zamýšlí, co všechno může udělat, aby to bylo k pomoci a užitku většině lidí. Podobně jako její historický předchůdce a sportovní vzor Bill Koch ví, že odpověď je prchavá jako sám čas.

dětském pokoji rodného domu Jessie v Aftonu v americké Minnesotě visí dodnes na stěně jistý plakát. Zobrazuje ikonického amerického běžkaře Billa Kocha prohánějícího se na běžkách – jenže po písku havajského pobřeží. „Ten plakát miluju. Mám ho nad postelí od dětství,“ vypráví Jessie Diggins novinářům rok poté, co s kolegyní Kikkan Randall přivezly překvapivé zlato z dvoučlenné sprinterské štafety na ZOH v Koreji. „Bill vypadá tak šťastný… a lyžování v jeho podání vypadá až romanticky. Už od dětství jsem chtěla být jako on – ne kvůli jeho medailím, ale protože je tak spokojený a naplněný, když lyžuje.“

Až do února 2018 byl Koch nejslavnějším americkým běžkařem všech dob (dostal prostor v této rubrice v loňském NORDICu 48). Nyní neviditelné břemeno největší tamní celebrity připadlo na Jessie – zvlášť, když její parťačka ze zlaté štafety, pětinásobná olympionička Kikkan Randall po olympijské sezóně ukončila kariéru. Vzápětí Kikkan začala bojovat s onkologickou diagnózou, a tak si Jessie na sebe naložila prakticky všechny nevyhnutelné veřejné povinnosti spjaté s historicky prvním americkým běžkařským zlatem ze ZOH. Že takový mediální cirkus dokáže šeredně kanibalizovat cenný tréninkový čas, dobře ví právě Koch – koneckonců Jessie prý sám důrazně varoval. Ačkoli Koch byl odjakživa těžký introvert vyhledávající klid, zatímco Jessica Diggins je pravým opakem: nekonečně sršící energie živící neustávající bílé úsměvy, čiperné klábosení a taneční kreace, kamkoli se vrtne.

Olympijská pohádka

Otevíracím běžkařským kláním korejské olympiády byl ženský skiatlon na 15 km, který Jessie zajela překvapivě skvěle. V první klasické půli se držela v čelní skupině a do přezouvacího depa přijížděla s asi šestivteřinovou ztrátou za vedoucími Norkami. Jenže náčiní si vyměnila v nejrychlejším čase dne a do bruslící části vyjížděla v kontaktu s čelem. Dva kilometry před cílem utrhla Švédka Kalla skupinu deseti závodnic, které si to rozdaly ve finiši. Vyhrála Norka Marit Bjoergen, Jessie dojela skvěle pátá. Tři dny nato se konal ženský individuální sprint, v němž se umístily tři Američanky v první dvanáctce, přičemž nejlepší z nich byla Jessie Diggins – šestá. Nazítří po sprintech se bruslila ženská desítka a nejlepší Američankou byla opět Jessie, jež dojela znovu pátá, necelé čtyři vteřiny od stupňů vítězů – když se po většinu závodu statečně

FOTO: US SKI TEAM

pohybovala v kontaktu s čelem startovního pole. 17. února se jely ženské štafety 4x5 km; vyhrály je suverénní Norky, Američanky dojely na historicky nejlepším pátém místě. Jessie jela třetí úsek štafety a vytáhla družstvo o několik příček v jednom z nejrychlejších časů v závodě; předávala finišmance Sadie Bjornsen na páté příčce, která pozici na svém úseku udržela. 21. února se Jessie s kolegyní Kikkan zapsaly do americké sportovní historie. Sprintový závod dvoučlenných štafet se jel na šest předávek, každá závodnice absolvovala tři úseky. Kikkan začínala a podle plánu na každém svém úseku svedla udržet těsný kontakt s atakujícími Norkou Bjoergen a Švédkou Kalla. Do poslední předávky šla Jessie na třetí příčce za Norkou a Švédkou; tato trojice se v závodě plném nervozity a kontaktních soubojů utrhla a vydržela až do poslední zatáčky před cílovou rovinku. Tam Jessie chytře nechala Švédku Nilsson, aby si zvolila svou dráhu, a sama přejela na druhou stranu cílové rovinky a rozjela pekelný finiš, v němž Švédku dojela a závěrečným mocným kopem do cílové čáry ji o půl metru předstihla. „Upřímně, vůbec si po projetí cílem nepamatuju, co mi běhalo hlavou – byla jsem plně koncentrovaná na průběh závodu,“ vzpomíná Jessie. „Byla jsem zaměřená na každé píchnutí holí, na každý odraz z lyží – byla jsem odhodlaná každý pohyb provést bezchybně a co nejsilněji. Vybavuju si ale situaci v poslední zatáčce do cílové rovinky; věděla jsem, že Švédku Stinu Nilsson v ní nesmím zkoušet předjet, protože ona je ostřílená agresivní lyžařka a nedala by si vzít prostor. Nemohla jsem riskovat žádný karambol. Proto jsem přejela celou rovinkou na pravou stranu, daleko od Švédky. Tam jsem věděla, že už

FOTO: US SKI TEAM

Rozhodující výkop Jessie Diggins do cílové čáry na ZOH 2018 vyhrál Americe historické běžkařské zlato. Vpravo za stříbrné Švédsko Stina Nilsson

Když mi bylo 18, chybělo mi sebevědomí a neměla jsem se ráda. Přestala jsem jíst, hrozila mi anorexie. Nechala jsem se hospitalizovat v odborném centru, kde mi doslova zachránili život.

Jásající novopečené olympijské vítězky, Jessie s Kikkan

nebude mít čas přejet blíž ke mně, aby mě zablokovala. Nechala jsem jí vybrat si stranu a pak jsem do toho šlápla.“ Na poslední den olympiády tradičně zbyla ženská dlouhá distance na 30 km klasicky s hromadným startem. Jessie potvrdila svou životní fazónu a v závodě odjetém za extrémně teplých podmínek skončila na skvělém sedmém místě, když vyhrála – tak jako všechny ostatní individuály na hrách – Marit Bjoergen. Jessie v prvním kole spadla, brzy se však vrátila do čelní desítky, v níž vydržela po zbytek dlouhého závodu. Zakončila tak své neuvěřitelné účinkování na své druhé olympiádě v životě, kdy skončila nejhůř sedmá. Po právu se jí dostalo pocty nést americkou vlajku na závěrečném slavnostním ceremoniálu.

Billova pochodeň

Už necelý rok po jejich olympijském triumfu bylo všechno pro Jessie i pro Kikkan jinak; neočekávaně jinak. V dobrém i zlém. A pouze jediný americký běžkař zná potenciální dopad takovéhoto typu změn na vlastní kůži – legenda Bill Koch. Sám nemá ve svém domě v Peru ve Vermontu televizi; olympijské soutěže sledoval skrz živě přenášenou časomíru – viděl pouze čísla. Zbytek zařídily jeho zkušenosti a představivost. „Od té doby jsem jako vyměněný,“ vyznává se Bill Koch. „Vděčně holkám předám pochodeň – nesl jsem ji tak dlouho! První věc, co jsem na oslavu udělal, bylo lyžování na okruhu kolem mého domu. Byl jsem za jejich zlato tolik šťastný! Zajíkal jsem se smíchy

SPORT TRIBUTE

i pláčem, zatímco jsem utíkal na lyžích. Dal jsem si pár vražedných intervalů Klaebovou technikou sprintování do strmých kopců. Byl jsem tak rozrušený!“ „Od té doby se vnitřně cítím mnohem lehčeji,“ pokračuje Koch, „protože vím, že tyhle dvě holky si povedou v propagaci běžkařského sportu o mnoho líp, než jsem to dělal já.“ Jessie odhadla, že jen během prvního roku po olympijském triumfu byla požádána o víc než 600 veřejných vystoupení – něco, co Bill Koch svého času odmítl dělat, protože věděl, že takové množství času by jej obralo o možnost rozumně se připravit na další závodění. Měl sice na čas svého agenta, většinu věcí si však vždy vyřizoval sám. Když se dnes ohlíží zpět, bez známky lítosti připouští, že toho nejspíš mohl stihnout víc.

Americký SP

„Můj život se od olympiády dost změnil,“ přiznala se americkému magazínu ESPN Jessie. „Přineslo mi to vesměs dobré věci, ale občas mě všechen ten frmol zahlcuje a já se musím zastavit a přemýšlet, jak můžu být víc užitečná; jak nejlíp být někým, kdo pomáhá lyžařské komunitě se rozvíjet, zatímco si nechá aspoň nějaký čas pro svůj osobní život.“ Zdůrazňuje svou spokojenost nad tím, jak si dokázala udržet pod kontrolou čas pro svůj trénink a všeobecný zdravý životní styl. Musela se naučit zaměřit se hlouběji na míň projektů než dřív. Jedním z těch momentálně největších je její ambasadorství v organizačním výboru závodů Světového poháru, který se zanedlouho (17. března 2020) uskuteční v jejím domovském státě Minnesota. Tamní metropole Minneapolis uspořádá uprostřed týdne mezi dvěma víkendovými svěťákovými štacemi z kanadského Québec City do Canmore závod v městském nočním sprintu, regulérně zařazený do rankingu SP. Ze všeho nejvíc se těší na novou závodní sezónu, která jí umožní vrátit její život do zajetých kolejí, z nichž ji mimo závodní období tak snadno dostává přehršel společenských povinností souvisejících s jejím novým vlivem největší současné celebrity běžkařské Ameriky: „Letos nemáme olympiádu ani mistrovství světa, takže mým cílem je závodit konzistentně dobře a posbírat co nejvíc svěťákových bodů. Pak samozřejmě sprint SP v mé rodné oblasti, poprvé v mé kariéře! Bude to pro nás všechny obrovská událost a moje šance inspirovat příští generace místních lyžařů.“

Body Issue

Po návratu ze zlaté olympiády v Koreji začala blízce spolupracovat se svým novým osobním sponzorem The Emily Program, charitou

Hlavním osobním sponzorem Jessie Diggins je charitativní neziskovka The Emily Program

FOTO: THE EMILY PROGRAM

pomáhající osobám trpícím poruchami příjmu potravy – potížemi, které v mládí sužovaly i Jessie. V poolympijském čase ji oslovil americký sportovní magazín ESPN, pro jehož speciální roční vydání Body Issue nafotila sérii tematických snímků velebících ženské tělo. Současně se svěřila se svým dosud utajovaným příběhem: „Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového v životě udělám. Odkryla jsem pro magazín své dřívější osobní problémy s příjmem potravy, protože si myslím, že je pro mladé lyžaře – muže i ženy, nejen dívky – důležité uvědomit si, že se s tím potýká hodně lidí. Každý z nás zná statisticky někoho ve svém okolí, kdo bojuje s tímto typem nesnází. Přitom jde o něco, o čem spousta lidí nemá ani tušení, že se vůbec děje; přežívá kolem toho stále silné stigma. Často slyšíte, že to lidi považují jen za poruchu chování, nebo touhu držet si štíhlou linii – přičemž jde o závažné psychické onemocnění, které může končit i smrtí. I mně takový konec hrozil. Přitom to není vaše vina; nejste špatní, pokud této nemoci propadnete. Je v pořádku, pokud žádáte o pomoc. Potřebujete ji a musíte ji dostat.“ „Když mi bylo 18, měla jsem všechno, co jsem chtěla – jen mi scházelo dostatečné sebevědomí a neměla jsem se moc ráda. Přestávala jsem jíst, hrozila mi anorexie. V létě mezi závodními sezónami jsem se nechala hospitalizovat v odborném centru, kde mi pomohli a doslova mi zachránili život. Víte, když si zlomíte nohu, nikdo se nepozastavuje nad tím, proč se vám to stalo, nikdo se na vás nezlobí. Zlomeninu si nemůžete uzdravit, potřebujete doktory. S poruchou příjmu potravy je to podobné. Existují různé úrovně pomoci; možná potřebujete konzultace u terapeuta, možná mnohem intenzivnější léčbu. Proto jsem se spojila s The Emily Program – abych pomohla s osvětou

mezi sportovci. Uvědomila jsem si, že mé snažení se v každém závodě vyhrát mě sice baví, ale už mi to nestačí – nenaplňuje mě to. Snažím se proto dělat víc a dát nové generaci něco, co bych si přála, kdybych měla ve své době sama – vědomosti, že pokud zápolíte se svými představami o vzhledu vašeho těla, je to normální, je to v pořádku. Nejste kvůli tomu někým špatným, neměli byste se kvůli tomu stydět. Je správné o tom mluvit a požádat o pomoc.“ „The Emily Program je v nové sezóně můj hlavní sponzor, takže to bude dobře viditelná připomínka toho, že jde o závažné zdravotní a život potenciálně ohrožující téma, o němž je dobré mluvit. Je důležité požádat o pomoc, přijmout ji a uzdravit se. Je absolutně nemyslitelné, že bych kdy mohla získat olympijskou medaili, pokud bych stále bojovala s poruchou příjmu potravy – to by nikdy nemohlo fungovat. Díky tomu, že se mi dostalo pomoci, jsem dnes, kým jsem. Pomohlo mi to zvýšit si sebevědomí, víru ve vlastní síly a uvědomit si, že jsem dostatečně dobrá taková, jaká jsem. Doslova zoufale si přeju, aby se podobně mohli cítit všichni sportovci, kteří si prochází stejnými problémy jako v minulosti já. Dobře vím, že jich je – nejen v běžeckém lyžování – nemálo. Chci, aby se jednoho dne cítili jako já dnes.“

Výměna rolí

„Po zlaté olympiádě v Koreji ke mně přišel Bill Koch a skoro okázale mi děkoval. Zeptala jsem se, za co – jen s úsměvem odpověděl, že brzy sama uvidím. Teď už tomu dobře rozumím a umím si líp představit, jak on byl pronásledován médii každé čtyři roky, aby odpovídal na stále stejné dotazy, zda tentokrát už někdo z Američanů konečně vyhraje a překoná jeho legendu. Dělali mu to čtyřicet let. Přičemž on nemohl odpovídat jinak, než odpovídal – že neví, protože jak by mohl vědět? Že na olympiádách se často dějí nepředvídatelné, bláznivé věci.“ To ostatně Jessie poznala sama nejlíp, co se na olympiádách umí dít za nepředvídatelnosti. Aby jí vzápětí došlo, že život v příslovečných světlech reflektorů nebude žádná romantická projížďka po havajských plážích.

Tom Řepík Rekreačně lyžující editor magazínu NORDIC, zakladatel redakčního skitestu. Své oborové názory ventiluje na blogu SNOWbiz.cz.

ZÁVODNÍCI NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH

15 Text: Adéla Boudíková

Největší norská hvězda Johannes H. Klaebo je nejen velmi rychlý, ale i silný. Na boxerském automatu si zlomil prst a bude muset vynechat pár závodů.

Northug si po dlouhé době zazávodil, a to na Marcialonze. Na startu se opět tvářil jak jinak než suverénně, ale na trati si vyměnil lyže za jiné, což si v rámci fair-play nedovolí žádní profíci ani hobíci. Tleskáme, Pettere, že to máš zapotřebí!

Stina Nilssonová nemůže letos závodit, a tak si odskočila na Kanáry, kde hledá aspoň hezké šišky.

Charlotte Kallaová ráda čte, hlavně o sobě.

FOTO: INSTAGRAM

Počasí na Nové louce v Jizerkách může být tak zrádné, že když tam přijedete na kole, můžete si dát oběd a potom odjet na lyžích.

Překvapení Katky Razýmové při pohledu na výsledkovou tabuli aneb když jsi zvyklá se umísťovat ve Světovém poháru na hranici top 30 a pak zajedeš první závod sezóny pár sekund pod bednou.

SPORT REPORTY ZE SEVERU

Text: Jakub Opočenský

Novinky ze Skandinávie Situace se sněhem v Norsku

FOTO: ARCHIV AUTORA

patné sněhové podmínky se pro tentokrát nevyhnuly ani jižnější části Skandinávie. O stabilních teplotách pod bodem mrazu se může nadšeným lyžařům pouze zdát. Areály pro běh na lyžích, které nezasněžily tratě během prosince, zatím zejí prázdnotou. Na lesních cestách, kde se jinak prohánějí stovky až tisícovky lyžařů, zatím čekají ledovaté cesty. Se zásadními problémy se potýkali i organizátoři norského mistrovství v Konnerudu, které proběhlo poslední lednový týden. Organizátoři dokonce museli navézt 4 000 m3 ze sjezdařského areálu v Kongsbergu. Vzhledem k nepříznivému vývoji počasí po celý leden museli nakonec organizátoři sáhnout i k zásadním změnám v celém programu. Všechny závody se musely odjet bruslením, což se nesetkalo s pochopením u řady závodníků, kteří by nejraději závodili v rezervním areálu.

Nominace norských sprinterů na světové poháry

FOTO: INSTAGRAM

aul Trøan Aune a Fredrik Riseth patří letos ke špičce norských sprinterů, zejména klasickým stylem, nicméně o svých výkonech zatím nejspíš dostatečně nepřesvědčili reprezentačního trenéra Arilda Monsena, který sází zejména na osvědčené koně z reprezentačního výběru. Situaci tak musel, alespoň navenek, uklidňovat sportovní ředitel Espen Bjervig, který vyjádřil pochopení pro jejich zklamání, ale zároveň deklaroval naprostou důvěru trenérům, kteří mají v nominacích hlavní slovo. Oba dva závodníci se snaží tlačit na vedení, aby přistoupili k férovějšímu systému, kdy rozhoduje aktuální výkonnost.

Petter Northug „penzista“ na Marcialonze a Jizerské 50

etter obsadil 99. místo na Marcialonze, asi 15 minut za vítězným Tore Bjørsethem Berdalem z Teamu Koteng. Jako lyžařský „penzista“ si tedy nevedl vůbec špatně. Dokonce byl nalákán i pořadateli Jizerské 50 do Bedřichova, samozřejmě zadarmo to nebylo. Zde se zúčastnil pátečního sprintu soupaží (4. místo) a v neděli hlavního 50km závodu (45. místo, v cíli 12 minut za vítězem). Zdá se, že se výsledkově posouvá nahoru a bude zajímavé sledovat jeho další působení v dálkových bězích, hlavně příští rok.

Frida Karlsson se vrací po pauze k závodění

čekávaný „comeback“ do závodního kolotoče ohlásila švédská závodnice Frida Karlsson. Její další start ve Světovém poháru byl naplánován na druhý víkend v únoru. Reprezentační trenér Stefan Thomson je přesvědčen, že klidnější režim Fridě pomohl a ona se tak brzy vrátí do závodní pohody a k výkonům, které si sama přeje.

Vasův běh snad není v ohrožení

něhové podmínky ve Švédsku jsou velmi bídné, ale organizátoři Vasova běhu slibují, že mají připravenou dostatečnou zásobu technického sněhu a že se závody uskuteční.

Klaebo v potížích

Třiadvacetiletý sprinter a trojnásobný mistr světa Johannes Hösflot Klaebo musel vynechat SP ve Falunu. Na svém instagramu uvedl, že byl o víkendu s přáteli na bowlingu a poté objevili stroj měřící sílu boxerského úderu. „Dal jsem do první rány veškerou svou sílu a udělal rekordní výsledek. Chtěl jsem to ale ještě vylepšit a při druhé ráně se mi ruka svezla a trefil jsem kovovou hranu stroje stojícího vedle. Jsem soutěživý člověk a teď se mi to vymstilo. Nemůžu ale přestat žít normální život, je to pro mě důležité,“ uvedl Klaebo. Po absenci na SP ve Falunu je mu jasné, že jeho boj o křišťálový glóbus je ztracen. Mohl si sáhnout na třetí vítězství v celkovém hodnocení SP v řadě, ale na Alexandera Bolšunova už ztrácí hodně bodů.

Text: Petr Jakl

ť se snažíš sebevíc, všem se nezavděčíš. Aneb jak malý detail rozhoduje o celkovém výsledku. Bylo nad slunce jasné, že novoměstští nasadili veškeré síly v přípravě navrátivšího se dlouho oplakávaného závodu Světového poháru v klasických disciplínách. Vyšel jim jak boj o sníh, zviditelnění se v tisku, uvítání hlavních lákadel – Klaeba i Johaugové, tak i představení českých borců. Dokonce i tajná dohoda s přírodou vyšla a sníh včas pokryl zelenající se okolí. Přesto se ale najdou rejpalové, kteří vidí věci trochu jinak. Tak třeba Kanaďan Devon Kershaw, mistr světa z roku 2011, žijící v Norsku a stále zapáleně sledující dění kolem světového lyžování. V jednom ze svých pravidelných živých komentářů pro americký Fasterskier suše konstatoval, že poloprázdné tribuny bývaly za Bauera přece jenom trochu více nadupané. Sice uznale zhodnotil světový výkon nastupující české hvězdy Razýmové, nicméně trefně doplnil, že diváci rádi chodí především na domácí medailisty a ty v Čechách v současnosti výrazně chybí. V Canmore to prý alespoň řeší svozem školáků pověstnými žlutými školními autobusy až na tratě. Spolu se svým hostem, opět bývalým kanadským reprezentantem, Jessy Cockneym pak nasadili trochu ostřejší tón, když došlo na výběr a značení tratě. Dle nich bylo světové úrovni nehodné složité kombinování malého a velkého závodního okruhu včetně nepřehledného projíždění stadionem. Komplikace nejen pro diváka u televize, ale zjevně i pro vlastní závodníky. Vysoké číslo borců napomínaných pro vyjetí z tratě i následná diskvalifikace jedné

z norských hvězd Iversena dokazuje zjevnou organizační chybu. „Jednoznačně chyba technického delegáta, ráno si neprošel trať. Zjevně trochu přebral(a) večer před závodem, přežít pijatiku v Čechách je vždy velká zkouška,“ snažil se zlehčit situaci často do diskuzí vstupující Marty Hall, americká trenérská legenda. A že není ani tak důležité, co máš v sobě, ale na sobě, dokazuje Kershawova závěrečná poznámka ke startovním číslům. „Pro pořadatele tak velkého závodu by snad neměl být problém zajistit kvalitní startovní čísla. Většina žen, natož pak Therese (Johaugová) v té plandající „větrovce“ opravdu nevypadala nejlépe.“ FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Tratě, závodní čísla, návštěvnost i ta trocha alkoholu

FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Ohlasy ze zámoří na letošní Světový pohár v Novém Městě n. M.

SPORT VOX POPULI FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

Prvotně je velice škodlivé samotné zažehlování parafínů s obsahem fluorkarbonu do lyže při vysokých teplotách (160-200°C). K další inhalaci může dojít při kartáčování a odstraňovaní přebytečného parafínu (prášku) z lyže, kdy se do vzduchu dostane velké množství prachových částic plných fluoru, zejména pak při použití rotačních kartáčů

Jak to bude s fluorem? V posledních týdnech to v servisu a kolem něj pořádně vře. Pár chytrých hlav se dalo dohromady a v zájmu zeleného šílenství záchrany planety, kdy se dělá jeden přehmat za druhým a nic z toho ve skutečnosti k zelené planetě nevede, se na severu ve Skandinávii rozhodli, že fluorové vosky devastují přírodu.

okud chceme hodnotit, jak moc fluor přírodě škodí, musíme počítat i se samotným závodem a se vším kolem něj. Například u Vasaloppetu si nejvíce stěžují na startovní louku plnou fluoru, kde startuje 15 000 lidí (70 000 lidí během jednoho týdne), ti tam musí nějak dojet (auta, autobusy, letadla), pak v nastartovaných autech čekají 2 hodiny do startu, kamiony převážejí jejich věci do cíle, tratě dlouhodobě upravují rolby a zasněžuje se děly, bagry hrabou obrovská parkoviště, chystá se občerstvení, likvidují odpadky, atd. Co tedy zanechá největší škodlivou stopu na naší planetě? Buďme ale spravedliví, on ten fluor opravdu úplně zelený není. Jedná se o vysoce

toxický žlutozelený plyn, který se vyznačuje vysokou elektronegativitou (tím nám pomáhá při mazání snížit tření a lyže díky tomu rychleji jede). Což je řečeno velmi obecně a se samotným fluorem a jeho sloučeninami je to mnohem složitější, stejně tak s jeho výrobou a skladováním. Ale to by bylo spíše jako námět článku pro nějakého chemika do odborného časopisu. V našem případě bude řeč o fluorových voscích používaných při servisu lyží. Jako první s nimi přišla značka Swix v roce 1987, kdy byl představen revoluční vosk Cera F, který zcela změnil lyžařský servis. Postupně se fluorokarbonové sloučeniny začaly objevovat v dalších voscích, neboť díky nim lyže mnohem lépe a déle jedou a třeba

Text: Marek Pazderský

u stoupacích vosků také zabraňují jejich namrzání. V současné době se fluorkarbon přimíchává do nízkofluorových vosků (tuhých i tekutých), vysokofluorových vosků (tuhých i tekutých), prášků a urychlovačů, stejně tak do stoupacích vosků, a to jak do tuhých, tak i do klistrů. Velká řada firem, hlavně skandinávských, se postupně připravuje na dobu bez fluoru a jak Swix, tak i SkiGo, Rex nebo Vauhti nabízejí pro příští rok ve svých katalozích velkou řadu parafínů bez fluoru. My je samozřejmě testujeme, někdy nevycházejí vůbec špatně, ale parafíny bez fluoru zatím nevydrží na lyži tolik najetých kilometrů jako prášky s fluorem. U stoupacích vosků pak dochází k ještě většímu problému, vosky bez fluoru na určitých podmínkách prostě nefungují. Škodlivost fluorových sloučenin se neprojevuje jenom u naší matičky Země, ale také u lidí, kteří s nimi přichází do styku při parafinování. Prvotně je velice škodlivé samotné zažehlování parafínů s obsahem

fluorkarbonu do lyže při vysokých teplotách (160–200 °C). K další inhalaci může dojít při kartáčování a odstraňování přebytečného parafínu (prášku) z lyže, kdy se do vzduchu dostane velké množství prachových částic plných fluoru, zejména pak při použití rotačních kartáčů. Sami servismani (alespoň ti rozumní) používají speciální masky, které brání inhalaci výparů při žehlení, stejně tak se většina chrání při kartáčování. Moderní pracoviště mají k dispozici i odsávané rotační kartáče a buňky nebo kamiony bývají odvětrávané.

Další problém je samotné testování přítomnosti fluoru na lyžích. Zatím existuje pouze jeden test: lyže se otře speciálním papírkem (podobně jako na letišti, když hledají stopy po výbušninách) a ten se odešle do zatím jediné laboratoře na světě. Samotný test stojí nemalé peníze (více než jedna krabička prášku s fluorem) a trvá 2–3 dny. Dovedete si představit, že se v sobotu dojede Světový pohár a do středy budeme čekat na vítěze? Navíc kvůli těmto testům opět poškozujeme naši planetu, neboť vzorky je třeba dopravit autem nebo letadlem do laboratoře.

Pokud se něco jednou v životě potká s fluorem, a tím myslíme cokoli – pro nás hlavně lyže, kartáč, žehlička, korek –, tak tam stopa fluoru navždy zůstane. Znamená tedy podle FIS, že můžeme vyházet do popelnic všechny věci ze servisu a zároveň všechny vaky na lyže včetně lyží? Mezinárodní lyžařská federace (FIS) si schválila na svém kongresu, že je její prioritou, aby se fluor přestal používat už od příští sezóny 2020/21. Zároveň vyhlásila nulovou toleranci. A v tom je zakopaný pes. Pokud se něco jednou v životě potká s fluorem, a tím myslíme cokoli – pro nás hlavně lyže, kartáč, žehlička, korek –, tak tam stopa fluoru navždy zůstane. Znamená tedy podle FIS, že můžeme vyházet do popelnic všechny věci ze servisu a zároveň všechny vaky na lyže včetně lyží, jak elitních, tak amatérských závodníků? A co servisní buňky a kamiony? A jak to potom bude na trati, když přede mnou pojede někdo na lyžích s fluorem a já ho na své běžky nachytám, i když jsem sám fluor nepoužil? To jsou otázky, které zůstávají zcela nevyřešené, a proto Mezinárodní biatlonová federace (IBU) zatím k podobnému zákazu nepřistoupila. To samé se týká závodů Visma Ski Classics, kde se také bude s rozhodnutím vyčkávat. Protože jak chcete třeba na Vasáku kontrolovat 15 000 závodníků?

Co říci závěrem? Určitě jsem pro chovat se ekologicky a snažit se naší planetě ubližovat co nejméně, zvlášť pokud mi někdo předloží rozumné a vyvážené argumenty, velice rád přestanu fluorové vosky používat. Hlavní ale je nepodlehnout „zelené hysterii“ a uvažovat logicky a rozumně. Nejeden chemik mi potvrdil, že dokáže namíchat podobné vosky i bez fluoru, ale bude to mnohem větší svinstvo než současné vosky (vzpomeňme na naši slavnou Arvu). Takže, prosím, neblázněte a nekupujte fluorové vosky do zásoby, ono to s tím zákazem nebude zase tak horké.

Marek Pazderský Šéf Silvini Madshus Teamu a provozovatel servisního centra pro lyžaře Mára servis v Bedřichově a na Jizerce

Race Speed lyže a boty

INTELLIGRIP® INTEGRATED SKIN Vaše jistota ideálního odrazu i skluzu. Madshus Intelligrip se vždy dokonale přizpůsobí vaší výkonnosti. www.madshus.cz

TECH ELEMENTARITY FOTO: BESOCIAL

Mazat, či nemazat, to je, oč tu běží Text: Tom Řepík

Nebude zde řeč o echt nemazacích nanotechnologiích – nýbrž o běžných grafitových skluznicích, které žízní po mastnotě skluzných parafínů, bez nichž vysychají do asi padesáti odstínů šedi. Před několika lety vzrušila svět běžeckého lyžování jistá skandinávská univerzitní studie a z ní vyplývající vskutku bludařská otázka.

roce 2011 publikovalo několik švédských novin vědeckou studii Leonida Kuzmina z Mid Sweden University v Sundsvallu (lze ji vygooglovat), kacířsky konstatující, že závodící, natož rekreační běžec na lyžích nemá praktický důvod, aby své lyže mazal skluzným voskem. Ve studii z údajně provedených vlastních testů dedukoval, že nemazané běžky klouzají srovnatelně rychle jako ty řádně naparafínované po několika kilometrech jízdy, kdy se zažehlená vrstva ojede. (Plus se nebude zatěžovat životní prostředí a ohrožovat zdraví servismanů coby extra benefity.) Jeho veřejný výstup vybudil v oboru netušené emoce, nepřekvapivě zejména mezi výrobci vosků a obchodníky. Otevřel totiž Pandořinu skříňku: znamená to snad, že veškeré ty tuny vosku, jež byly v průběhu

dekád zažehleny do milionů skluznic, se měly ukázat jen promarněným časem a vyhozenými penězi? Nakolik jsem z definice příznivcem kontroverzního před šablonovitým a dogmatickým, nemyslím si to. Pokud nic jiného (stačí si však stoupnout na suché lyže na většinu typů nově napadlého mokrého sněhu a vychutnat si takový zážitek na vlastní kůži), pak Kuzminovým sugestivním proklamacím oponují tisíce hodin strávených servismany, trenéry i závodníky při rutinním testování lyží těsně před závodem, které v daný den pojedou nejrychleji. Zdravý rozum nepochybuje o tom, že kdyby zjistili, že nemazané lyže jsou stejně rychlé jako pečlivě naparafínované, radši zůstanou během těch mrazivých černých rán ještě spát (anebo by se věnovali jiným důležitým věcem).

Což ale jako pádný argument zní poťouchle, uznávám. A vpravdě, asi bych se nad touto tematikou vůbec nerozepisoval, kdybych čas od času nenarazil na totožné zpochybňování významu mazání od rekreačních běžkařů (a vím, že vážně míněné). Proč bychom si tedy měli parafínovat skluznice? Reflexní odpověď zní, že lyže pak pojedou líp a rychleji. Jak ale jejich skluz ve skutečnosti funguje? Když vaše lyže klouže po sněhu, tření její skluznice o sněhový povrch vytváří slaboučkou vrstvu vody, po níž vlastně lyže jede. Parafín, který máte ve skluznici, pomáhá formovat tuto vlhkost do podoby kulatých kapek, po nichž to krásně klouže, oproti souvislému vodnímu filmu, který by způsobil brzdivé přicucnutí lyže. Znamená to, že vosk působí hydrofobně, tedy že odpuzuje vodu rozdělením ji na kapičky, které pak běžecká lyže snáz přejede. Důvod, proč existuje taková obsáhlá škála různých vosků, je prozaický: sníh nikdy nezůstává stejný – mění se den ze dne, dokonce hodinu od hodiny. Nový sníh má jinou charakteristiku než ten, který už na zemi pár dní leží. Sníh ve studeném počasí má v sobě míň

Důvod, proč existuje taková obsáhlá škála různých vosků, je prozaický: sníh nikdy nezůstává stejný. FOTO: BÓŠA, SVAZ LYŽAŘŮ ČR

vlhkosti než v teplejším. Co nejvíc přiblížit vhodný typ vosku danému charakteru sněhu je pro docílení maximální rychlosti skluzu lyže zásadně důležité. Dražší fluorokarbonové vosky kloužou po kapkách ještě líp než levnější hydrokarbonové. Striktně nahlíženo, fluorokarbon už není vosk, spíš suchý lubrikant s velmi nízkým koeficientem tření a současně výbornou voduodpuzující schopností. Správně namazaná skluznice tak má na rychlost lyže významný vliv. Servismani vědí, že přidáním fluorokarbonového prášku přes hydrokarbonový vosk zlepší rychlost lyže o víc než 10 procent. Znamená to, že pokud závodník ujede pětikilometrovou trať za 15 minut, s dobře napráškovanými lyžemi z toho může být 13 minut. Možná až takto dramatický efekt pokaždé nenastane, ale sám si z okruhů NORDIC skitestu pamatuju a stále dál si ověřuju, že projet je mírným tempem s nenamazanými lyžemi a optimálně namazanými obvykle znamená minutu rozdílu na necelých dvou kilometrech testovací trati. Voskování také chrání skluznici lyže. Když ji naparafínujete a vosk nestáhnete, velmi zpomalíte proces vysychání skluznice. Do vyschlé skluznice se vosk nedokonale vpíjí a ani se tam tak dlouho neudrží, jako když je díky častému voskování skluznice dokonale mastná. A jakmile se skluzný vosk na trati začne ojíždět, lyže začne zpomalovat. Proto servismani parafínují závodní lyže svých svěřenců neustále dokola, nezávisle, zda na

CMY

SMÝVACÍ ROZTOKY SKIVO Spolehlivé smývače, které očistí skluznice od všech nečistot. pro lyže ale i pr snowboaro dy

nich závodník lyžuje či ne. A proto každý slušný lyžař své běžky na jaře zaletňuje tlustou vrstvou zažehleného, ale nestáhnutého parafínu. Snad takto postavená argumentace bude mít hlavu a patu i pro výše vzpomenuté rekreační pochybovače. Nenaparafínovat si lyže je pro mě stejně divné, jako vyjet si na kole či koloběžce s podhuštěnými, měkkými koly. Podobně jako na nenamazaných lyžích – dá se na tom jet, ale zážitek se správně nafouklými koly chutná dočista jinak. A zejména pro ten já lyžuju.

Více na www.skivo.cz

TECH ELEMENTARITY

Zaletnění lyží Text: Tom Řepík

Ať už jde o sněhovou sezónu štědrou či takovou, jaká se zatím z údajné zimy klube letos, každé zjara nadobro odzvoní a nadejde vhodný čas k uložení našich vážených běžeckých lyží k letnímu spánku.

zásadě lze běžky poslat na odpočinek dvěma způsoby: buďto je můžete nechat ve vaku na lyže tak, jak jste je sundali z nohou z posledního lyžování, vak někam zastrčit a vzpomenout si na něj s novým sněžením zkraje další zimy; anebo lyže zaletnit, jak se sluší a patří. Přiznávám, že kdysi jsem míval období, kdy jsem je jen nechal ve vaku s poslední jarní mázou, dokonce klistrovou, a nestaral se o ně. Samozřejmě jsem za to platil svou cenu – na začátku zimy, kdy jsem je chtěl nahonem vytáhnout s prvním překvapivým nasněžením, nasadit a vyjet, nalézal jsem je celé ulepené od klistru, včetně vnitřku vaku samotného (klistr se při letních teplotách nad

třicet stupňů rád roztéká a cestuje si, kam by nikdy neměl). Ve stejnou dobu byly skluznice mých běžek vyšisované do šedobíla, což znamenalo, že mi neudrží žádný parafín déle než asi dva kilometry – dokud si je nenechám znovu zbrousit a řádně je opakovaným mazáním nepromastím do blyštivě černé. I jsem se poučil, že trocha jarních prací na mých lyžích mi ušetří mnohem víc starostí a nepěkných překvapení následující podzim. Všiml jsem si, že všechny moje kočky se před spaním důkladně myjou; tak i já jarní předspánkovou údržbu všech svých lyží začínám tím, že je kompletně vyčistím – nejen skluznice, nýbrž i bočnice lyží a jejich vrchní stranu. Když to není nezbytné, na

skluzné plochy lyží se snažím nepoužívat smývač vosků; místo toho vezmu nejměkčí žlutý parafín, zažehlím jej do skluznice a ještě zatepla vosk škrabkou stáhnu. Tímto dostanu veškerou nečistotu pryč ze skluznic bez toho, abych je vysušoval agresivními chemickými prostředky. Jakmile mám lyže ze všech stran čisté, zažehlím skluzné plochy skluznic zaletňovacím parafínem. V zásadě lze použít jakýkoli typ a jakoukoli barvu parafínu – někdo používá měkké teplé, závodníci své lepší lyže raději přes léto glajdrují grafitovými parafíny, které obvykle slouží jako první, základní vrstva, když se na nich chystají soutěžit. Lhostejno jaký parafín se rozhodnete pro zaletnění použít, aplikujte jej standardním tepelným procesem, ale v dostatečně silné vrstvě, a již nestahujte. Surová vrstva zažehleného nestaženého vosku ochrání skluznici proti jakýmkoli případným škrábancům a zabrání jejímu vysychání. FOTO: BESOCIAL

FOTO: YOUTUBE

Starých vosků zbavenou stoupací komoru mazacích klasických běžek nahrubo potřu vrstvou tvrdého zeleného vosku a nechám ji tam nerozkorkovanou; chrání mi tak skluznici a existuje víc než dobrá šance, že

zbytky, které snad ne, mohu vykartáčovat, či během prvního sněhového kilometru bezpečně ojet. Mohérové pásky skinových lyží postříkám sprejovou formou tekutého parafínu libovolného typu – účelem je zde opět udržet střed lyže v rozumně dobré kondici pro skluz a proti namrzání. Kdo se necítí na zažehlování šupin tuhým parafínem, nechť aplikuje tekutý; nechat šupinový střed vyschnout je stejným typem lyžařského terorismu, jako dopustit se téhož u skejtové lyže. Jakmile mám toto na všech svých lyžích uděláno, velkrovými páskami svážu lyže v páru skluznicemi k sobě a uskladním je ve vaku či v regálu. Správný lyžařský pásek (či nasouvací rukávek) obepne běžku kolem špičky a patky a drží obě skluznice oddělené. Uprostřed jejich klenby lyže nestahujte, nekontrolovaně byste zasahovali do jejich jízdních vlastností – běžky by vám mohly nestejnoměrně v páru měknout. Ještě jednu věc vám doporučuju zjara udělat – vybrat ze svého kufru s vosky všechny načaté klistrové tuby, vložit je do plastové tašky pro mražené potraviny a uložit je přes léto do mrazáku. Než jsem tohle začal dělat, ani už nevím, kolikrát jsem na začátku zimy otevřel kufr s vosky, abych

Race Speed lyže a boty

Nechat šupinový střed vyschnout je stejným typem lyžařského terorismu, jako dopustit se téhož u skejtové lyže.

zelený vosk použiju při prvním lyžování coby základní vrstvu pod stoupací mázu dne. Zkraje zimy pak jen jarní zelený vosk rozkorkuju, případně stáhnu pryč – v závislosti, jak bude daný den vypadat mé mazání. U mých nezřídka až fetišisticky protežovaných nowaxových lyží ošetřuju stoupací komoru parafínem, abych docílil její žádoucí mastnoty pro co nejlepší skluz a odolnost proti namrzání. Šupinové prolisy se nezdráhám přežehlit tlustou vrstvou žlutého parafínu a nechám je takto přes léto spát; zkraje sezóny pak žehličkou a hadrem měkký vosk ze struktury šupin snadno dostanu;

zjistil, že nějakému klistru se z tuby zachtělo přes teplé léto ven. V mrazáku od té doby ani jednou. A to je po sezóně všechno, co je třeba na lyžích udělat. Nesebere vám to na jaře kdovíkolik času, nebo i zkraje léta – vždy lepší pozdě než vůbec. Se vším na léto zakonzervovaným budete při prvním sněžení zkraje zimy připraveni jen běžky vzít a použít – žádné čištění lyží ze všech stran, vázání, možná i holí, vnitřku vaků a kufrů na vosky. V zimě chcete jen popadnout lyže a jít jezdit; tak na to pamatujte v čase pampelišek. Fajn léto!

INTELLIGRIP® INTEGRATED SKIN Jistota ideálního odrazu i skluzu. Madshus Intelligrip se vždy přizpůsobí vaší výkonnosti. Vyzkoušejte v našich testcentrech: • Skiservis Mára (Bedřichov) • Ski a Bike Centrum (Radotín) www.madshus.cz

TECH VÝMĚNA KOŠÍČKŮ HOLÍ GRAF: SNOWBIZ

Text: Tom Řepík

Role běžecké

hole

Běžkařova hůl je zakončena titěrným kovovým bodcem na tenkém plátku plastu – částmi tak malými, že je snadno schováte v zavřené pěsti ruky. Nejspíš žádný jiný tak mrňavý kousek výbavy neumí způsobit běžkařům na trati tolik otravných trablí, když se věci pokazí.

hostejno, zda jste zaznamenali, že vám před chvílí košíček hole přišlápl a utrhl soupeř v zápalu těsného boje, anebo naráz nejste schopni se z hole odrazit a ta se vám zapichuje hluboko do urolbovaného okraje trati, či naopak s podezřelou pravidelností ustřeluje na ledovatém povrchu – hned neomylně víte, že s vaším náčiním je něco špatně. Košíčky holí existují v bezpočtu tvarů a velikostí, včetně odlišných způsobů připevnění k holi. Ať už máte košíčky šroubovací či násuvné a lepené, je důležité správně vnímat funkce jednotlivých částí vaší běžecké hole. Stejně jako pochopit efekt, který má váš košíček na důležitý předpoklad dobré výkonnosti vaší hole – její švih. Ke švihu – či zpětnému švihu – výrobci holí často referují, když se snaží marketingově vyzdvihovat efektivitu příslušného modelu; jde o míru námahy, kterou potřebujete vyvinout k plynulému přemístění právě vzadu za tělem zapíchlé hole zpět dopředu před vás, abyste mohli začít nový odpich. Baseballové pálky nebo golfové hole nabízí další relevantní příklady důležitosti efektivního švihu. Baseballoví pálkaři se běžně rozcvičují s kruhovým závažím nasazeným na pálku; golfisti si zase zkouší švih se dvěma holemi v rukou. V obou případech si záměrně zvyšují švihovou hmotnost nářadí, aby při vlastní hře mohli provést naráz pocitově lehký švih co nejdynamičtěji. Běžecké hole dosahují dobrého pocitového švihu dvěma způsoby: (1) tvarovým zkosením průřezu vlastního těla hole a (2) tvarem, velikostí a hmotností jejího košíčku. Přičemž

3. část

jen s druhým z těchto faktorů může lyžař manipulovat – proto je důležité vybavit konce svých holí typem košíčku vyhovujícím sněhovému povrchu, na němž bude aktuálně lyžovat. Většina značek holí nabízí sortiment svých košíčků v aspoň třech základních velikostech – nejmenší pro ty nejtvrdší umrzlé podmínky, největší pro měkký a hluboký sníh a prostřední do (zjednodušeně řečeno) standardních podmínek. Největší soudobé košíčky do prašanu nesahají ani po příslovečné kotníky velkým talířům holí z časů o pár dekád zpět, plochou připomínajících lívanec – přesto jsou dost velké na to, aby poskytly holi v měkkých sněhových podmínkách adekvátní oporu při odrazu, současně však mají nezanedbatelný negativní vliv na pocitový zpětný švih hole. Uživatelské dilema tu visí ve vzduchu – vyměňte košíčky za menší pro akčnější švih, a neodrazíte se: energii ušetřenou lehčím švihem vám násobně zdaní konce holí bořící se do hluboké kypré břečky. (Své o tom ví třeba elitní lyžařští orienťáci, kteří s velkými košíčky potřebují závodit.) Nejnovější generace holí bývají vybavovány snadno demontovatelnými šroubovacími košíčky, díky nimž si je vyměníte během vteřin. U tradiční staromódní verze, kde je účastno tepelně rozpustné lepidlo, je výměna košíčků záležitostí řádově několika minut, uvažujeme-li stav, kdy je hůl opět připravena k plnohodnotnému lyžování. Dejte pozor na to, na jaký průměr spodního konce tubusu hole jsou lepené košíčky dimenzo-

vány – běžně se liší pro průměry tubusů 8, 9 a 10 mm. Rozměry pro tubus i košíček se pochopitelně musí bezpodmínečně shodovat. Nemáte-li moderní šroubovací košíčky, vyměnit tradiční lepené za jiné lze několika způsoby. Nejlepší, a proto preferovanou cestou je výměna za použití horké až vroucí vody. Což současně bývá nejtěžší k provedení v soutěžním dni na nějakém odlehlém místě. Nejdříve uvedete do varu konvici vody, do níž zcela ponoříte starý košíček přilepený na holi. Během minuty lepidlo roztaje a dovolí vám košíček rukou, případně kleštěmi, stáhnout. Vlastní tělo hole by mělo samo o sobě zůstat na spodním konci během výměny stále horké, což vám umožní snáz nasadit a přilepit nový košíček. Pokud nemáte k dispozici horkou vodu, použijte horkovzdušnou pistoli. Tou při zahřívání spodního konce hole stále pohybujte, zatímco holí otáčíte kolem své osy dokola. Pistoli držte asi dvacet centimetrů od hole, abyste nadměrným teplem nepoškodili její konstrukční vlastnosti. Jakmile ucítíte, že přilepený košíček povolil, přímočarým pohybem jej stáhněte z hole dolů. Není vhodné košíčkem kroutit – u holí s přidanými karbonovými vlákny by mohlo dojít k poškození jejich tkaniva a snížení pevnosti hole nebo její délkové

GRAF: YOUTUBE

Pro sejmutí starého košíčku z hole jej ponořte celý na cca 1 minutu do vařící vody

či tvarové deformaci. Výměna košíčku pomocí horkovzdušné pistole je nejběžnějším způsobem v polních podmínkách na závodech. Doslova posledním způsobem co do preference je výměna za použití plamene. Pistoli na plynový plamen bude mít k dispozici opět řada trenérů na závodech – zejména tam, kde se závodí klasickou technikou. Postup výměny košíčku je stejný jako u verze použití horkovzdušné pistole, ačkoli přímý plamen produkuje výrazně vyšší teplotu – je tedy na místě značná opatrnost a koncentrace na práci, bezpochyby i jistý stupeň umu a zkušeností při práci s otevřeným ohněm na lyžařském materiálu. Když je nejhůř a nemáte pro sejmutí poškozeného košíčku v terénu žádnou tepelnou

pistoli, o vroucí vodě nemluvě, nahřejte konec košíčku zapalovačem nebo také funguje výfuk nastartovaného auta. Vždy však ve volném prostranství, nikdy v garáži! Pro nasazení nového košíčku a jeho zalepení si nejdřív nahřejte trochu lepidla nástrojem, jejž máte k dispozici. Některé značky prodávají specifické lepidlo na hole, ale jakékoli standardní lepidlo vhodné na plastové povrchy bude plně funkční (třeba tradiční Chemopren). Naneste trochu roztaveného lepidla na konec tubusu hole a nasaďte nový košíček. Zatlačte oproti tvrdé podlaze či jiné pevné podložce, ať se ujistíte, že tubus hole dosedl na dno košíčku. Nasaďte si na ruku poutko a uživatelsky švihněte holí jako při jízdě, abyste se ujistili, že košíček máte správně nasazen v předozad-

ním směru – případné odchylky lze okamžitě za ještě měkkého lepidla směrově korigovat. Chvíli v plném závěsu do hole vydržte a kontrolujte, zda košíček zůstává ve správné předozadní pozici bez směrového vychýlení. Pak jen nechte nově osazený košíček na holi zcela vychladnout předtím, než s holí vyrazíte lyžovat. Pro letní jízdy na kolečkových lyžích vždy používejte hole s tvrdými hroty z karbidu. Bodce holí se používáním tupí, proto je čas od času nechte naostřit na diamantové brusce. Malý zapalovač, trocha lepidla a náhradní bodce na hole trvale uložené v ledvince vašeho bidonu s pitím vám – tak jako mně už několikrát – mohou zachránit dlouhou tréninkovou vyjížďku na kolcích.

Trénuj s námi, sportuj lépe!

Zařaď kvalitu do tréninku

A ZLEPŠI SVOU

VÝKONNOST

Výživa i pro lyžaře

UNIVERZITA

TRÉNINK

Lyžování

Jáchym měl možnost trénovat nejen v rámci sportovního gymnázia, ale také se přidal na odpolední tréninky a soustředění k juniorskému týmu Vestmarka. První soustředění na sněhu v půlce listopadu v norském Hafjellu

s Vikingy Text: Jakub Opočenský Foto: archiv autora

Stále častěji se snaží čeští studenti vyjet do zahraničí na studijní pobyty, kde se naučí nejen cizí jazyk, ale musí se osamostatnit a postavit na vlastní nohy. Některé školy navíc umožňují spojit studium s tréninkem. A kam je pro běžce na lyžích nejlepší vycestovat? Přece do Norska…

a roční studijně-tréninkovou pouť se Jáchym vydal v půlce srpna roku 2018 a v Norsku strávil takřka celý rok. Nastoupil do prvního ročníku sportovního gymnázia Dønski vgs. V Oslu, kde se potkal s asi 20 běžci na lyžích a biatlonisty a stal se členem regionálního juniorského týmu Team Vestmarka, který sdružuje 7 lokálních klubů. Nutno podotknout, že v tomto ročníku se sešlo hned několik kluků, kteří jsou schopni minimálně bodovat v norském poháru (umístění do 50. místa), což v nabité norské konkurenci není jednoduché. O kvalitní sparingy neměl problém, protože dvojčata Holmboeové navíc v sezóně 2018/2019 ovládla celkový norský pohár.

Běžný den v Norsku

Ráno v 6:45 budíček, snídaně, sbalit si věci na trénink a pomůcky do školy. V 8:00 následoval trénink se školním týmem a poté od 10:00 škola, která většinou končila v 15:00. Po škole jsem jel domů autobusem a před odpoledním tréninkem jsem měl většinou čas sám pro sebe nebo jsem pomáhal v domácnosti. Ještě jsem si musel nachystat lyže, pokud bylo potřeba, a v 18:30 začínala druhá fáze. Končili jsme většinou kolem 20:00, pak jsem povečeřel s rodinou a musel si připravit lyže na další den. Poté jsem stihl něco málo do školy a před 23:00 jsem chodil spát.

Charakteristika studenta/závodníka

Jáchym Cenek Věk: 17 let Klub/Tým: FENIX Ski Team Jeseník, Gymnázium Jeseník, Team Vestmarka Cíl: Olympijská medaile Oblíbený trénink: Intervalový trénink 5x 3 min Vzor: Didrik Tønseth, Petter Northug, Johannes Høsflot Klæbo

Roční tréninkový cyklus

Roční tréninkový cyklus se velmi podobá českému. Na jaře se začíná hlavně objemy v běhu a na kolečkových lyžích, ale v červnu jsem také absolvoval soustředění na sněhu na Sognefjelletu. Přes letní prázdniny se tréninky řeší spíše individuálně, trénovat organizovaně se začíná v polovině srpna, kdy v Norsku začíná školní rok. Na podzim se přidává více tréninků ve vyšší intenzitě. Na prvním sněhu se také najíždějí objemy, byť trochu méně, než jsem byl zvyklý z Česka, a celkem brzo se začne jezdit ve vyšších intenzitách. Závodní sezóna probíhá velmi podobně jako v ČR, jenom je vzhledem ke sněhovým podmínkám delší. Tréninkový rok končí dubnem, kdy jsme nemuseli trénovat nebo jsme se na školních trénincích věnovali volejbalu, házené a fotbalu.

Život v Norsku Co pro tebe byla největší změna? Největší změnou pro mě bylo nové prostředí a lidé v mém okolí. Po příjezdu jsem nikoho z Norů neznal a nevěděl jsem, jak přesně všechno funguje, tím myslím školní a tréninkový systém. Naštěstí moje hostitelská rodina, učitelé i trenéři ve škole byli vždy velmi ochotní a se vším mi pomohli.

Bydlel jsi v norské rodině, zvykl sis na chod domácnosti? Na chod domácnosti jsem si zvykl velmi rychle. Hostitelská rodina mě hned od samého začátku brala jako plnohodnotného člena rodiny a já jsem je velmi brzo také začal brát jako svou rodinu a moc dobře jsme spolu vycházeli.

jsem byl zklamaný, by se našlo, ale když se mě někdo na můj pobyt zeptá, vybaví se mi jen ty pěkné chvíle a spokojenost. Napiš pět věcí, které se ti líbily a pět, které se ti nelíbily… přístup Norů ke sportu a hlavně k běžeckému lyžování systém výuky na škole, kam jsem chodil podmínky pro tréninky na kolečkových lyžích podmínky pro tréninky v zimě, úprava, členitost a osvětlení tratí společnost, ve které jsem se já pohyboval (spolužáci, trenéři, učitelé, členové týmu) věci, které by se mi vyloženě nelíbily, asi nejsou nebo jsem si na ně po nějaké době zvykl.

V čem nejvíce ti roční pobyt v Norsku pomohl? Vymanit se na nějaký čas z české bubliny. Delším pobytem mimo ČR jsem získal jistý nadhled a know-how, jak to ve světě chodí a kolik věcí je za hranicemi jinak. Na situace, nad kterými jsem dříve nepřemýšlel a bral je tak, jak jsou, se teď dívám z trochu jiné perspektivy. Naučil jsem se samostatnosti a nebát se věcí, které nás donutí opustit naši komfortní zónu. Myslím si, že každý by si měl v životě něco podobného zkusit. Je něco, na co nebudeš vzpomínat v dobrém? Myslím, že snad ani ne. Samozřejmě všechno vždy nešlo úplně hladce a pár momentů, kdy

Jáchym společně s trenérem Eirikem Gjøsæterem

A na co sis musel zvyknout? Například na počasí. Když jsem přijel na přelomu léta a podzimu, tak jsem počítal s tím, že v Norsku trochu víc prší… Ale ne, že tolik. Navíc v Norsku argument, že prší, tak nejdu na trénink, neexistuje. Trénovali jsem za každého počasí a na soustředění ve Voss nebyl možná ani jeden slunečný den, takže člověk

UNIVERZITA

TRÉNINK

ani nestíhal sušit mokré oblečení. Dnes to ale beru spíš jako pozitivní věc, protože jsem se naučil, že neexistuje špatné počasí, ale pouze špatné oblečení. Druhým problémem byl oběd, tedy polévka a druhý chod, jak jsme z domu zvyklí, to v Norsku nevedou. Ve škole není žádná školní jídelna, pouze bufet se sendviči a jinými studenými obědy. Takže než jsem si na malé obědy do krabičky zvykl, míval jsem přes den občas hlad. Má to ale i své výhody, člověk není po obědě tolik unavený a když byl hned po škole trénink, tak přišlo vhod, že nejste nacpaní a trénuje se o poznání lépe.

Škola Liší se nějak zásadně výuka a fungování na škole, měl jsi nějaký speciální režim? Výuka na sportovním gymnáziu se oproti mým dosavadním zkušenostem lišila podstatně tím, že prvním blokem výuky je trénink. Další odlišností je to, že jedna vyučovací hodina v Norsku trvá 90 minut, takže za den se stihnou třeba jen tři předměty. Střední škola je pouze na 3 roky a nějaké předměty se vyučují jen jeden rok. Já jsem v prvním ročníku dějepis neměl, učí se totiž jen ve druhém ročníku a ve třetím už zase ne. Fyzika, biologie a chemie jsou spojeny do jednoho předmětu zvaného naturfag. Celkově bych styl výuky přirovnal spíše k vysoké škole než ke střední. Určitě by se pár rozdílů ještě našlo, ale tohle jsou asi ty hlavní. Speciální režim jsem neměl, byl jsem stále se svou třídou na všech předmětech a dostával známky. Jediné předměty, kde jsem testy nepsal, byly norština a již zmíněný naturfag.

Trénink Liší se nějak zásadně příprava v ČR a v Norsku? Myslím, že nějak zásadně se neliší. Systém přípravy je podobný. Rozdíl je podle mě spíše v lidech (trenérech i sportovcích) a v jejich přístupu k lyžování. Co stojí dle tvého názoru za úspěchem norského lyžování? Řekl bych, že faktorů je víc. Norské děti jsou už od mala vedeny ke sportu a dlouho u něj vydrží, protože trenérům jde hlavně o to, aby děti sport bavil. Na druhou stranu si myslím, že s tréninkem podobným juniorskému/seniorskému, ale v menších dávkách, se v Norsku začíná u dětí dříve, tzn. dříve

Jakým způsobem probíhaly tréninky? Já jsem to měl nastavené tak, že jsem dopoledne trénoval se školním týmem a odpoledne v týmu Vestmarka. Dopolední tréninky ve školní dny byly pro mě novinkou navíc, kterou umožňuje systém výuky na norském sportovním gymnáziu. Odpolední nebo spíše večerní tréninky začínaly až v 18:30, na což jsem si musel zvyknout. Obsahově v tréninku mezi Norskem a ČR asi žádný zásadní rozdíl nevidím. Jak jsi na tom byl výkonnostně v porovnání s norskými závodníky? V porovnání s těmi nejlepšími jsem na tom byl samozřejmě značně hůř, především v prvních týdnech mého pobytu. V norském poháru v mém ročníku jezdilo kolem 200 lidí a já se většinou umísťoval do stovky. Za celý rok jsem posbíral spoustu zkušeností a doufám, že se v letošní sezóně do Norska aspoň na jeden závod podívám a uvidím, jak na tom oproti loňskému roku budu.

FOTO: PETR SLAVÍK

Na každý takový trénink nás bylo vždy alespoň dvacet, takže jsem měl porovnání s těmi nejlepšími závodníky na světě ve své kategorii.

Měla pro tebe škola přínos z hlediska vzdělání, uznali ti předměty v ČR? To záleží na předmětu, angličtina je v Norsku na vyšší úrovni než v ČR, takže pro mě měla velký přínos. Na druhou stranu matematika a přírodní vědy se neberou tak dopodrobna jako u nás. Jelikož jsem byl na sportovní škole, tak jsme dvakrát týdně měli i teorii sportovní přípravy, která mě hodně bavila a posunula mě i jako sportovce. V tom vidím velký přínos. Věděl jsem, že studium v Norsku se nebude dát jednoduše v ČR uznat, proto jsem na jeden rok přerušil studium.

se specializují (pozn. autora: rozhodně se nejedná o specializaci v pravém slova smyslu, jelikož děti do 16 let většinou kombinují 2–3 sporty). Také podmínky pro lyžování jsou oproti ČR nesrovnatelné, lyžařské tratě jsou téměř všude, kam přijedete, a také nespočet lesních cest, kde jsou přes zimu natažené stopy. Úspěch Norů se také podle mě opírá o počet lidí, kteří se lyžování věnují a aktivně závodí. Do reprezentace se v Norsku dostane jenom špička ledovce z několika stovek lidí. Je nějaký typ tréninku, který sis v Norsku oblíbil? Ano, velmi jsem si oblíbil jakýkoliv typ intervalového tréninku. Ve skupině, kde jsem trénoval, byli závodníci, kteří se v norském poháru pravidelně umísťují na nejvyšších příčkách v mé kategorii. Na každý takový trénink nás bylo vždy alespoň dvacet, takže jsem měl porovnání s těmi nejlepšími závodníky na světě ve své kategorii. Výhodou je, že máte během tréninku vždy sparing, nehledě na to, jestli máte dobrý nebo špatný den. Taková skupina je k nezaplacení a z každého tréninku ve vysoké intenzitě byl vždy menší závod.

Byl pro tebe tento rok přínosný? Pokud ano, tak v čem nejvíce? Samozřejmě, že byl. Zdokonalil jsem se v angličtině a naučil se trochu norsky. Podíval jsem se na větší závody, než máme v ČR. Pochytil jsem spoustu tréninkových a závodních zkušeností a viděl, jak trénují ti nejlepší. Také jsem získal hodně nových přátel a známostí na celý život. Ale hlavně jsem si uvědomil, že lyžování je to, co mě baví a naplňuje, a že s ním rozhodně chci pokračovat a podívat se jednou na olympiádu jako sportovec.

Jakub Opočenský V norském klubu IL Jardar Langrenn zastává funkci vedoucího trenéra mládeže věkové kategorie 13–16 let a v Teamu Vestmarka je hlavním trenérem juniorů. Web: www.jopocoaching.com

NEJSME NEJSME JENOM JENOM FUNKČNÍ FUNKČNÍ PRÁDLO! PRÁDLO! KOMPLETNÍ KOLEKCE KOMPLETNÍ KOLEKCE

BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ BĚŽECKÉHO LYŽOVÁNÍ

PRO SEZÓNUPRO SEZÓNU A NOVINKY PODZIM // ZIMA PODZIM ZIMA 2019 2019 NA NA WWW.CRAFT.CZ WWW.CRAFT.CZ

CRAFTPURSUIT CRAFT PURSUIT RACE RACE vysoce elastický, prodyšný závodní a tréninkový top z ekologického recyklovaného materiálu

10.000 mm mm 10.000

15.000 mm 15.000 mm

15.000 g/m g/m2/24h 15.000

10.000 g/m2/24h 10.000 g/m

CRAFT CRAFTPURSUIT PURSUIT PACE PACE FUSEKNIT FUSEKNIT

lehká, lehká, elitní elitní třívrstvá třívrstvá bunda bunda ss membránou membránou VentAir VentAir Wind Wind určená určená pro pro výkonnostní výkonnostní běžce běžce na na lyžích lyžích

CRAFT CRAFTPURSUIT PURSUIT TRAIN TRAIN

elitní, elitní, větru větru aa vodě vodě odolné odolné kalhoty kalhoty ss membránou membránou určené určené pro pro tréninkové tréninkové účely účely nejnáročnějších nejnáročnějších lyžařů lyžařů

UNIVERZITA

TRÉNINK

Hodně faktorů hraje do karet soupaži, jenže udělat ze dne na den rozhodnutí a objet 50km závod „pouze rukama“ není zdaleka jednoduché

Jak vyzrát

na soupaž Text: Adéla Boudíková

Stále častěji můžeme ve stopě potkat lyžaře, kteří se odpichují pouze holemi – a nejedná se o profesionální závodníky. Pro soupaž se běžkaři rozhodují z několika důvodů: nechce se jim mazat stoupací vosky, špatně namazali a nic jiného jim nezbývá, vlastní jen skejtové lyže a nechce se jim zrovna bruslit nebo prostě trénují na laufy…

roč je ale soupaž tak výhodná, že se k ní upíná stále více běžců na lyžích? Dálkové běhy na lyžích se pohybují svou délkou od 30 km až po slavný Vasův běh na 90 km (samozřejmě existují i daleko delší ultramaratonské běhy na lyžích), někdy se startem a cílem v jiném místě. Navíc málokterý závod je rovinatý, často musíte na trati nastoupat několik stovek výškových metrů. Během závodu se proto setkáte s různými typy sněhu, přičemž někdy dokonce může být namixovaný technický sníh s přírodním. Dalším faktorem je čas. Laufy se startují mezi 8.–10. hodinou a do cíle se dojíždí kolem poledne či v odpoledních hodinách. Rozdíl teplot po promrzlém ránu a slunečném odpoledni může být i 10 °C či více. Myslet si, že namažete optimální stoupací vosk, který vám bude fungovat na celé trati, je utopií. Lyžaři se někdy uchylují k soupaži i proto, že si ráno chtějí přispat, nebo nesnáší stresy spojené s ranním testováním a přimazáváním stoupacích vosků. Hodně faktorů hraje do karet soupaži, jenže udělat ze dne na den rozhodnutí a objet 50km závod „pouze rukama“ není zdaleka jednoduché.

Jak začít?

Pokud koketujete s myšlenkou, že chcete zkusit jet v nejbližší době nějaký závod soupaží, dobře to promyslete. Ideální je vybrat si pro první test závod s co nejlehčím profilem a v co nejkratší délce. Nabízí se například půlmaratony od 20 do 30 km. Jestli si chcete hned na první pokus střihnout delší a profilově náročnější závod, zaměřte se na přípravu několik měsíců dopředu, v nejlepším případě už v létě na kolečkových lyžích. Když tak neuděláte, snadno se může stát, že vám během závodu horní polovina těla vypoví službu a do cíle se dostanete s velkou časovou ztrátou a v křečích nebo se tam nedostanete vůbec. Navíc lyžaři, kteří se nevěnují v tréninku síle a soupaži, často porušují pravidla a na trati si přibruslují, protože prostě nemohou a někdy bohužel nechtějí dodržet styl. Začněte tedy včas a zařaďte do tréninku více posilování a v nejlepším případě také soupaž na kolečkových lyžích. Když váš vysněný závod objedete například za čtyři hodiny, zkuste si někdy podobně dlouhou nebo delší zátěž i v tréninku. Pokud to vydržíte, stoupne vám sebevědomí a budete si více věřit i do samotného závodu.

Soupaž je hračka?

Ač se může zdát, že soupaž je technicky nejjednodušší ze všech stylů běhu na lyžích, je to omyl. Sice neřešíte načasování odrazu lyže z podložky podobně jako u klasiky nebo bruslení, ale zase musíte být vybaveni výbornou rovnováhou při přenosu těžiště těla nad lyže, při kterém by měly pracovat všechny svalové partie. Proto jsou nejlepší závodníci schopni dosáhnout při závodě maximální srdeční frekvence, podobně jako u ostatních stylů běhu na lyžích či běhu na suchu. Na první pohled se zdá, že pracují jen horní končetiny, ale musíte mít komplexně naposilovanou horní část těla, a to zejména břicho, ramena a záda. Svaly horních končetin by ve finále měly hrát nejmenší roli, neobsahují totiž takové množství svalů jako svaly trupu (břišní svaly či zádové), a snadno se proto unaví. Často se také může stát, že vás druhý den budou bolet stehna. Prakticky celý závod při každém odpichu lehce přidřepujete, takže se není čemu divit. Technika soupaže je důležitá stejně jako u ostatních stylů běhu na lyžích, a proto je vhodné si nechat poradit a aspoň jednorázově zaplatit výuku v některé z lyžařských škol. Případně se občas nechat natočit na video od manželky a zkusit si vizuálně analyzovat a porovnat soupaž elitních závodníků například v televizi nebo na internetu se svým pohybovým provedením.

FOTO: RED BULL

Jak ji trénovat?

Možná budete mít pocit, že když se chcete zaměřit na soupaž, nesmíte v tréninku jezdit nic jiného. Držte se však stále pestrého tréninku, kam patří v létě běh, kolečkové lyže, posilování, kolektivní hry, kolo, horolezení, kajak a další. V zimě samozřejmě lyže – bruslení, klasika a soupaž. Když se striktně věnujete jen soupaži, ve většině případů se nejste schopni dostat na svou maximální tepovou frekvenci a časem se doslova ubijete k monotónnímu tempu.

Může se zdát, že když rozbroušenou zónu dobře zaparafínujete a vosk strhnete, je to v pohodě. Ale při každém pohybu a přenosu těžiště nad lyži vás bude rozbroušená část přibržďovat v místě dotyku stoupací komory a sněhové podložky a v závodě tím můžete ztratit cenné minuty. Soupažákům–začátečníkům bych spíš doporučila boty na bruslení, které mají zpevněný kotník a lze na nich snadněji udržet rovnováhu. Rozhodně nejsou na škodu zateplenější modely bot než závodní kar-

Fair-play

Když se rozhodnete pro soupaž, je vaší povinností dodržovat pravidla a dbát, abyste v prudkých pasážích, kde se jde stromečkem, nepřibruslovali. Udržte nervy na uzdě, do kopce budete většinou soupaží ztrácet na ostatní klasiky, ale na rovinách či ve sjezdech budete mít obrovskou výhodu. Doporučuji každému, aby si v tréninku stromeček vyzkoušel v závodním tempu a pořádně natrénoval zaseknutí boční hrany lyže do sněhu. Jde to dobře i na skejtových lyžích, pokud nejedete na ledu. Důležité je chtít dodržovat pravidla a zkusit si to v tréninku, abyste nebyli při závodě zaskočení. FOTO: MAGNUS ÖSTH

Technika soupaže je důležitá stejně jako u ostatních stylů běhu na lyžích, a proto je vhodné si nechat poradit a aspoň jednorázově zaplatit výuku v některé z lyžařských škol.

obsahem karbonu za velice přijatelnou cenu. Délka holí je ve Ski Classics dána 83 % výšky lyžaře včetně podrážky bot, ale na jiných závodech toto pravidlo neplatí, takže tam si můžete délku uzpůsobit podle potřeby. Na rovinatějších závodech se vyplatí mít delší hole, na kopcovitějších kratší, ale to už řešíme detaily.

Zejména s přibývajícím věkem je potřeba si udržet univerzálnost, rozsah a dynamiku pohybu. Navíc soupaž jako jednostranný pohyb může vést ke zdravotním problémům, jakými jsou například bolesti zad nebo zápěstí a loktů. Hlavně vazy upínající se na lokty jsou velmi namáhány na kolečkových lyžích, kde se nevyhnete tvrdým nárazům do asfaltu. Takže soupaž přidat, ale opatrně. Abyste měli konkrétní představu, tak ze 100 % vašeho absolvovaného tréninku byste se měli věnovat zhruba z 30 % soupaži. Abyste si udrželi správnou techniku během závodu, musíte na to být silově připraveni. Vhodné je kombinovat posilovnu a cviky s vlastním tělem. A nezapomínat na neoblíbené posilování břišních svalů, kterým je vhodné se věnovat velmi často, klidně i 2–3x týdně aspoň 10 minut.

Materiál

Určitě si nemusíte pořizovat nové speciální lyže na soupaž, ale kvalitní lyže, ať už klasické nebo bruslařské, jsou obrovskou výhodou. Jestliže vlastníte pouze jedny, nebo uvažujete o jejich koupi, zvolte pro laufařské závody univerzální skluznici s univerzální strukturou, které jsou nejvhodnější pro sněhové podmínky ve střední Evropě. Nikdy soupažové lyže nerozbrušujte, nebo jestli máte nějaké s rozbroušenou stoupací komorou, tak je na závody, které budete chtít objet soupaží, nepoužívejte.

bonové, ve kterých vám při soupaži snadno zmrznou nohy. Při nižších teplotách se dají využít návleky přes boty nebo hřejivé polštářky, které vložíte do boty a několik hodin vás mohou hřát. Hůlky se vyplatí mít lehčí, ale v hromadných startech hrozí kolize a zlomení holí, takže je dobré zvolit kompromis mezi cenou a výkonem. Pokud se nevyvarujete zlomení hole, existuje u nás pár opraven, které jsou schopné spravit jak 100% karbonové hole, tak i kompozitní s nižším

Na závěr

Někdy je velmi obtížné před závodem vyhodnotit, jestli mazat, či ne. Zvažte všechny okolnosti: sněhové podmínky a počasí, s tím související případné promazání, profil a délku trati, absolvovanou tréninkovou přípravu a svou momentální kondici, lyžařský materiál a potom se rozhodněte. Je to jen na vás. Můžete to i risknout a být mile překvapeni, že jste to zvládli, nebo naopak získat zkušenost, že příště je vhodné za této situace radši vytáhnout stoupací vosky či no-wax (nemazací) běžky.

UNIVERZITA

POSILOVÁNÍ

Síly

Text: Martina Chrástková Foto: archiv autorky

4. ČÁST

není nikdy dosti Dámy a pánové, držte si kloboučky, tentokrát vás čeká pořádná posilovací jízda. Jste na začátku letošní poslední baterie posilovacích cvičení. Pokud jste doposud cvičili poctivě, hravě si poradíte i s těmito cviky. Opět se jedná o cvičení, při nichž zapojíte téměř všechny svalové partie na svém těle.

Martina Chrástková Bývalá reprezentantka v běhu na lyžích, nyní instruktorka outdoorových sportů a lektorka na Katedře sportů v přírodě na UK FTVS a ambasadorka Kilpi www.machr-consulting.cz E-mail: martan.chr@seznam.cz

2. Přednožování oporou o míč ZPa: leh na zádech, ruce podél těla, paty opřené o míč 1a: zvednout pánev – zpevnit se, opora o dlaně 2a: přednožit pokrčmo P/L DK ZPb: leh na zádech, předpažit, paty opřené o míč 1a: zvednout pánev – zpevnit se 2a: přednožit pokrčmo P/L DK

1. Současné zvedání končetin v leže / vzporu klečmo ZPa: leh na břiše, vzpažit 1a: současně zanožit P/L DK a vzpažit povýš (zvednout dlaň z podložky) L/P HK ZPb: vzpor klečmo 1b: současně zanožit P/L DK a vzpažit L/P HK Při cvičení nespěchat, vědomě vést pohyb. V lehu je cvik jednodušší, proto méně zkušeným doporučuji začít u něj a postupně se dopracovat k cviku v kleku, kde je nezbytné udržet trup zpevněný. 1a

Cvik můžete provádět ve dvou variantách, s rukama opřenýma o podložku nebo v předpažení

ždy se snažím seřadit cviky tak, aby jako první bylo cvičení na „zapracování“ – ne úplně těžké cvičení, které aktivuje většinu svalů. I když věřím, že necvičíte „z postele“, ale že se před cvičením rozklušete a protáhnete, nebo jinak zapracujete a svaly zahřejete (jak jsme psali v minulém čísle), aby nebyly ztuhlé a vy jste minimalizovali riziko zranění. Pak následují cviky od nejobtížnějších k lehčím, neboť cviky prováděné v únavě (tj. na konci cvičební jednotky) nerozvíjí sílu tolik jako cviky na začátku. Proto pokud cítíte, že byste potřebovali posílit např. oblast stehen, zařaďte na začátek cvičební jednotky dřepy, a ještě lépe výpady (cvičení každé končetiny zvlášť totiž vede k vyšší celkové síle než posilování obou končetin zároveň) a např. cvičení na břišní svaly odsuňte až na konec cvičení. Cvičení jsou koncipována zároveň tak, abyste je mohli cvičit i jako kruháč, tj. střídají se cviky na různé svalové partie. Avšak předpokládám, že nebudete cvičit vždy jen podle jedné série, že si cvičení nakombinujete do svých tréninků pokaždé trochu jinak. Jedině tak zachováte „aspekt strukturální rovnováhy“ a nedovolíte tělu přivyknout jen některým pohybovým vzorcům a přetížení některých svalových partií. I když cvičení budou mít stejný pohybový základ, jeho obměna bude novým tréninkovým podnětem potřebným pro neustálou pozitivní adaptaci. Pokud si skládáte cvičební program, měli byste střídat cviky na antagonistické skupiny svalů – tj. svaly, které působí proti sobě, např. biceps a triceps, nebo přední a zadní strana stehna, a též střídat tahy a tlaky. Pokud toto nedodržíte – např. budete střídat klik a klik ve stoji na rukou, tak posilované partie přetížíte. Střídání cvičení různých svalových partií vám umožní cvičit delší dobu a minimalizuje nutnou pauzu mezi cvičeními. Tím můžete udržovat organismus v zatížení po delší čas a právě to lyžaři běžci potřebují trénovat. Pokud byste chtěli opakovaně cvičit jednu partii, pak potřebujete mnohem delší odpočinek. Obecně platí, že byste měli procvičit nejprve největší svalové partie a postupovat k menším, pokud se ovšem nechcete zaměřovat na sílu právě těchto malých, opomíjených svalů… Ale už dosti teoretizování, pojďte raději cvičit!

3. Vznosy na míči ZP: leh na zádech na míči, DK pokrčené, chodidla na zemi, HK ve vzpažení úchop tyče nebo jiné opory 1: přednožení pokrčmo – přitáhnout kolena k trupu a nespadnout z míče  – Doporučuji oporné držení na šířku ramen, tzn. o nějakou traverzu, nízkou hrazdu apod. Opora o svislou tyč není tak stabilní.

4. Dřep na jedné DK na míč ZP: mírný stoj rozkročný před míčem, předpažit 1: mírně přednožit P/L DK 2: dřep na L/P s dosedem na míč

Přeji hodně zdaru při cvičení a pamatujte, že jak ve cvičení a stravování, tak v životě platí pravidlo 3 P – pravidelnost, pestrost, přiměřenost.

UNIVERZITA

ZDRAVÍ

FOTO: ARCHIV VASALOPPETU

Text: Libor Vítek

Vliv lyžařských dálkových běhů na zdraví Je obecně uznáváno, že pravidelné sportovní aktivity, pokud jsou přiměřené svojí délkou a intenzitou, jsou pro zdraví běžné populace velmi prospěšné. Současně se však druhým dechem často dodává, že extrémní zátěž, kterou představují běžecké a cyklistické maratony stejně jako dálkové lyžařské běhy, již může být zatížena značnými zdravotními riziky.

ení však shoda v tom, co je skutečně extrémní zátěž – ta totiž velice záleží na trénovanosti a dalších individuálních dispozicích. V této souvislosti je velice zajímavé podívat se na epidemiologické průzkumy týkající se souvislostí mezi riziky úmrtí při vlastních závodech, celkovým zdravím i průměrnou délkou života účastníků běžeckých, cyklistických a lyžařských maratonských závodů, a to jak profesionálních, tak i výkonnostních a turistických závodníků.

Maratonci žijí déle

Chytlavý titulek, ale je skutečně pravdivý. Studie z Finska prokázaly, že běžečtí i lyžařští maratonci opravdu žijí déle, a to samé platí i pro cyklisty. Ve francouzské studii účastníků Tour de France z let 1930 až 1964 byl průměrný věk bývalých profesionálních cyklistů o 17 % delší. Podobně vyzněla i známá švédská studie z roku 2003, která hodnotila celkovou úmrtnost účastníků Vasova běhu. Na rozsáhlém vzorku téměř 75 000 (tentokrát převážně neelitních) sportovců byla zjištěna

poloviční mortalita v porovnání s běžnou švédskou populací. Je zajímavé, že významně nižší úmrtnost byla pozorována nejen na nemoci srdce a cév, ale i na nádorová onemocnění. Tyto ochranné účinky nebyly závislé na výkonnosti sportovců a výsledný čas v cíli závodu nebyl příliš důležitý. Nejvíce byl tento účinek vyjádřen u starších závodníků a tato ochrana přetrvávala alespoň 10 let (skutečně je tedy nejvyšší čas pro mnohé z nás začít shánět číslo na Vasův běh). Je jistě zajímavé, že i lyžaři turisté, kteří absolvují Vasův běh za 10–12 hodin, mají o zhruba 10 ml/min/kg vyšší maximální aerobní kapacitu, než má fyzicky neaktivní populace (45 vs. 35 ml/min/kg), a to je také nejpravděpodobnějším důvodem velmi nízké mortality takto sportujících lidí. Výsledky studie byly potvrzeny v roce 2018, tentokrát na více než 200 000 účastnících Vasova běhu, kteří měli prakticky totožně jako ve starší studii dvakrát nižší úmrtnost ve srovnání s běžnou populací. A asi nepříliš překvapivé bylo zjištění, že čím rychlejší čas závodníci měli, tím nižší byla jejich úmrtnost.

Je také jistě zajímavé, že i lyžaři turisté, kteří absolvují Vasův běh za 10–12 hodin, mají o zhruba 10 ml/min/kg vyšší maximální aerobní kapacitu, než má fyzicky neaktivní populace (45 vs. 35 ml/min/kg), a to je také nejpravděpodobnějším důvodem velmi nízké mortality takto sportujících lidí

Úmrtí při Vasově běhu

Nicméně není vlastní 90km Vasův běh přece jen pro mnohé závodníky příliš velké sousto a není zatížen neúměrnými zdravotními riziky? Tomuto tématu se detailně věnovali švédští lékaři, kteří provedli analýzu všech úmrtí během slavného Vasova běhu v průběhu let 1970–2005. Během výše uvedeného rozmezí 35 let bylo zaznamenáno celkem 13 úmrtí, ačkoli dle statistického předpokladu se dala očekávat maximálně 2 úmrtí závodníků. Analýza příčin jejich smrti odhalila 9 případů ischemické choroby srdeční (jeden z těchto případů byl 30letý muž, nekuřák, sportující pravidelně 5x týdně, do té doby zcela zdravý, který zemřel na 70. km na akutní infarkt myokardu), 2 případy tzv. hypertrofické kardiomyopatie (jeden z mužů absolvoval před závodem zátěžové EKG s normálním nálezem), 1 případ myokarditidy (zánět srdečního svalu, zřejmě v souvislosti s nachlazením těsně před závodem) a 1 případ mozkové mrtvice. Všichni zemřelí byli muži ve věku 51–70 let. Pět závodníků (téměř 40 %) zemřelo hned po startu. Podobně nepřívětivé výsledky byly zaznamenány i u účastníků lyžařských maratonů ve Finsku, kde měli tito sportovci 5x vyšší riziko náhlého srdečního úmrtí ve srovnání s běžnou nesportující finskou populací. Z epidemiologických prací na maratonských běžcích provedených v USA a ve Švýcarsku vyplývá, že riziko náhlého úmrtí je u vytrvalostních běžců zvýšeno dokonce až 50x. Je zajímavé,

že toto riziko se velmi snižuje u jedinců pravidelně sportujících.

Další argumenty, proč raději běhat na lyžích než nesportovat

Ačkoli výše uvedené údaje by mohly mnohé odradit od dálkových lyžařských běhů, je nutné poukázat na jiná významná data poukazující na ochranný vliv těchto sportovních aktivit – není to jen v úvodu zmiňovaný vliv na prodloužení průměrného věku. V jiné švédské studii z roku 2016 na více než 204 000 účastnících Vasova běhu bylo prokázáno, že pokud tito sportovci prodělali v pozdějším období infarkt myokardu (je třeba si uvědomit, že polovina populace v západních zemích stále umírá na nemoci srdce a cév), byla jejich prognóza (riziko druhého infarktu a úmrtnost na prodělaný infarkt) podstatně nižší než u běžné švédské populace. Podobné výsledky publikovali stejní autoři o rok dříve i pro riziko mozkové mrtvice – toto riziko bylo opět nižší u lyžařů běžců. Je ovšem zajímavé, že lyžaři běžci měli vyšší výskyt fibrilace síní (jeden z typů relativně nebezpečné srdeční arytmie), podobně jak bylo zaznamenáno i u jiných vytrvalostních sportů a současně i ve shodě se současnými názory, že u stárnoucích a méně výkonných a trénovaných sportovců dochází k vyčerpání kapacity srdečních síní vedoucí k potenciálním rizikům vzniku srdečních příhod.

Trénujte a nezávoďte nemocní! Dálkové lyžařské běhy jsou jistě skvělou sportovní aktivitou pro širokou populaci

Studie z Finska prokázaly, že běžečtí i lyžařští maratonci opravdu žijí déle, a to samé platí i pro cyklisty s nepochybnými zdravotními benefity – k tomu, aby člověk takový maraton ujel, musí přece jen trénovat. Je třeba mít na paměti i určitá zdravotní rizika a tomu přizpůsobit i celou přípravu – vhodná jsou funkční zátěžová vyšetření obzvláště od 35. roku věku (jakkoli máme problémy s kapacitou pro provádění těchto vyšetření), pravidelné lékařské prohlídky, kontroly krevního tlaku, nezávodit s infekčními onemocněními (riziko myokarditidy i přetížení oběhového systému) a samozřejmě důkladný a systematický trénink.

Libor Vítek Profesor lékařské chemie a biochemie na 1. lékařské fakultě UK Výživový poradce www.sportvitalpro.cz

REFIT ICE GEL

Na unavené nohy po lyžování. Přináší okamžitý a dlouhodobý pocit uvolnění a osvěžení. Účinek doslova cítíte a vnímáte.

www.refitshop.cz

139 Kč

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

Energetické tekuté gely jsou významnými pomocníky během sportovního výkonu. Jejich hustota a typ obsažených sacharidů dodá organismu rychlou energii

Jak trávíme živiny Text: Aleš Máslo

aneb co je dobré vědět při sportu

Víte, proč je dobré během sportu přijímat energetické gely a ne chleba s máslem a marmeládou, když energetická vydatnost je podobná? Proč energii z gelů pocítíte během pár minut, ale jiné sacharidy až třeba za několik hodin? Proč neplatí, že čím hustší ionťák, tím více nám pomůže?

aždý sportovec by měl společně s tréninkem řešit i výživu, aby mohl dodávat tělu potřebné živiny v dostatečném množství a posouvat svou výkonnost. Důležité je také správné načasování, které vychází z procesů trávení. Abyste měli představu, co se s přijímanými živinami ve vašem těle děje, přinášíme přehled, kde, kdy a jak se co tráví. V lidském trávení totiž existují určité zákonitosti, které dokážou ovlivnit rychlost vstřebávání živin, tedy i kvalitu sportovního výkonu. Když je budete znát, můžete lépe plánovat například důležitý příjem energie během výkonu, a tím zlepšit svou výkonnost.

Základní forma energie

Jedinou energií schopnou pohánět svaly je molekula adenosintrifosfátu (ATP). Ten se vytváří z různých forem energie uložených jako zásoba v těle – v podobě tuků, aminokyselin, glykogenu (uloženého ve svalech

a játrech) a glukózy v krvi. O tom, jaká zásoba energie bude během sportovního výkonu využita a za jakých podmínek, rozhoduje intenzita výkonu (aerobní, nebo anaerobní) a doba jeho trvání. Principy čerpání energie pak definují tzv. energetické systémy, které v závislosti na intenzitě a délce výkonu „přepínají“ mezi různými zásobami energie uloženými v těle s jediným cílem – vytvořit co nejefektivněji dostatek ATP pro svalové kontrakce, tedy pohyb. Vše, co sníme, nazýváme živinami. Živiny dělíme na makroživiny a mikroživiny. Mezi makroživiny řadíme sacharidy, tuky a bílkoviny, jejichž hlavní funkcí je dodávání energie, v případě bílkovin i výstavba a regenerace. Mikroživiny jsou vitaminy a minerální látky, které fungují především jako katalyzátory chemických reakcí uvnitř organismu. Jaké jsou zákonitosti vstřebávání živin a jak se z běžných potravin nakonec stane zásobní energie, tedy předstupeň ATP pro svalovou kontrakci?

1) Ústa

Již v ústech startuje štěpení sacharidů, a to prostřednictvím enzymů ve slinách, které začínají rozkládat složitější sacharidy obsažené v potravě (rýže, celozrnné těstoviny, pečivo a další) na jednoduché molekuly sacharidů v podobě glukózy a fruktózy. Z důvodu kyselého prostředí v žaludku pokračují v této práci další enzymy až ve střevech.

2) Žaludek

Z pohledu sacharidů přijatých potravou se v žaludku nic neděje, štěpení sacharidů je zde přerušeno v důsledku promíchání s kyselou žaludeční šťávou. Trávení sacharidů proto pokračuje zase až v duodenu, což je ústí žaludku do tenkého střeva, kde dojde k promíchání s pankreatickou šťávou, kterou produkuje slinivka břišní (pankreas) za účelem neutralizace kyselé žaludeční šťávy.

FOTO: ARCHIV AUTORA

37 Vyhněte se sladkému pečivu, čokoládovým tyčinkám, sušenkám, sladkým nápojům a dalším. Pokud si chcete zamlsat, vybírejte si například tvarohové, ovocné a méně slazené dortíky)

O slinivce se ví asi nejvíce to, že v případě zvýšení hladiny cukru v krvi (glykémie) vylučuje hormon inzulin, který: • snižuje glykémii, • působí anabolicky (umožňuje růst), • podporuje tvorbu tuků, • podporuje ukládání glukózy do zásoby (zejména v játrech), • podporuje tvorbu glykogenu ve svalech, • zabezpečuje ukládání aminokyselin do svalů, • stimuluje růst a lipogenezi (tvorba tukové tkáně).

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

3) Slinivka břišní

jícen

levý jaterní lalok

pravý jaterní lalok

žlučník

játra

žaludek

k žalude

náctník dva

pravá ledvina

žlučník

na slezi

aorta

jícen

levá ledvina

slini vka

slinivka tenké střevo

tračník sestupný

lač ník

ln če ky

ík

a čk kli ILUSTRACE: DEPOSITPHOTOS

á vit es o

slepé střevo

konečník

tlusté střevo

trační k příčný

ík vzestupný

Poznatek pro sportovce: Vyprazdňování žaludku (a tedy vstřebávání živin) probíhá tím déle, čím je vyšší osmolalita (zjednodušeně hustota), čím je vyšší obsah volných mastných kyselin s dlouhým řetězcem (tuky) nebo čím je vyšší obsah aminokyselin. Jinými slovy – v této fázi trávení je pro rychlé vstřebání

energie (což je klíčová vlastnost energetických gelů, iontových nápojů a podobně) během sportu důležité, aby nebyly příliš husté a v žaludku se nesmíchaly s tuky nebo aminokyselinami (bílkovinami). Právě hustota je třeba významným důvodem, proč energii z tekutých (liquid) gelů pociťujeme rychleji než energii z hustších energetických gelů.

tračn

Štěpení bílkovin v žaludku probíhá díky pepsinu a jemu příbuzným enzymům. Jen v žaludku zabere tato fáze 1–3 hodiny. To je i důvod, proč nedoporučujeme třeba maso před sportem nebo během něho – „leží“ dlouho v žaludku a přitom vyžaduje velké množství energie na své vstřebání. Štěpení tuků v žaludku z důvodu kyselého prostředí neprobíhá, tuky jsou z více než 95 % vstřebávány až v tenkém střevě, navíc velmi náročnou cestou. Pevná potrava zůstává v žaludku tak dlouho, dokud nevznikne suspenze částeček o průměru menším než 1 mm (tzv. chymus), který až poté odtéká do duodena (ústí žaludku do tenkého střeva). Čas, po němž opustí žaludek 50 % přijatého množství potravy, je pro pevnou potravu podle jejího složení 1–4 hod. Platí přitom, že pro sacharidy je doba kratší než pro bílkoviny a pro ty zase kratší než pro tuky.

To všechno platí i pro sportovce, kteří velmi často, v dobré víře, zařazují do svého běžného, mimosportovního jídelníčku čokoládu, sladké pečivo, čokoládové tyčinky, sušenky, sladké nápoje, ad. Nejenže v uvedených potravinách nejsou obsaženy žádné makro ani mikroživiny tolik potřebné pro sportovce a že obsahují nezdravé tuky, ale zároveň destabilizují hladinu krevního cukru, čímž vyvolají intenzivní reakci inzulinu ze slinivky břišní. Tento stav vede k růstu tukové zásoby (i u sportovců) a v případě dlouhodobého intenzivního přetěžování slinivky může vyvolat až diabetes (cukrovku). Uvedená negativa spojená se sladkostmi konzumovanými v poslední hodině před sportem navíc vedou k poklesu výkonnosti. Proto by i sportovci měli svůj obecný jídelníček stavět na sacharidových potravinách s nízkým či

UNIVERZITA

SPORTOVNÍ VÝŽIVA

středním glykemickým indexem (rýže, celozrnné těstoviny, pohanka), bílkovinách, zdravých tucích a dostatku zeleniny. Slinivka břišní ale není spojena jen s inzulinem. Rovněž do duodena vylučuje pankreatickou šťávu, která obsahuje hydrogenuhličitanové ionty důležité pro neutralizaci kyselého obsahu žaludku. V pankreatické šťávě jsou dále zastoupeny prekurzory trávicích enzymů, které v tenkém střevě štěpí bílkoviny, tuky a sacharidy.

4) Tenké střevo

Přímo ve střevě jsou za účasti transportních systémů vstřebávány anorganické složky jako

Jíst či nejíst tuky? Jelikož je metabolismus lipidů složitý a časově náročný proces, tělo sportovce využívá zpočátku výkonu sacharidy (potřebuje najednou v krátkém čase výrazně zvýšit dostupnost energie pracujícím svalům) a také při intenzivních výkonech, kdy je potřeba v krátkém čase velké množství energie. To tuky nabídnout neumí, proto jsou přednostně využity sacharidy. A protože jde především o glykogen, je důležité na jeho dostatečné zásoby myslet během celého procesu regenerace, která může po náročném vytrvalostním i silovém výkonu trvat 2–3 dny. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že tuky jsou pro vytrvalce dominantním zdrojem energie. Nerozhodují sice o vítězství (to je doména rychlejšího FOTO: DEPOSITPHOTOS

voda nebo elektrolyty (minerální látky) i organické sloučeniny jako vitaminy, které tělo potřebuje pro svůj metabolismus. V tenkém střevě pokračuje trávení bílkovin na aminokyseliny a také se zde na monosacharidy štěpí nejdůležitější stravitelné sacharidy, jako jsou škrob, laktóza a sacharóza. Z tenkého střeva poté monosacharidy, nejčastěji v podobě molekul glukózy a fruktózy, putují krví do buněk (jako aktuální zdroj energie) a do jater (která z nich vytvoří zásobní formu energie v podobě glykogenu, příp. tuků). Poznatek pro sportovce: Pozřeme-li energetický tekutý gel, projde žaludkem

glykogenu), ale právě díky využívání tuků šetříme během delšího výkonu glykogen, aby nám vydržel na intenzivnější fáze výkonu. Tuků bychom si tedy měli vážit a neházet jim klacky pod nohy, což se nevědomky často děje. Tím, že sníme či vypijeme cokoliv sladkého během poslední hodiny před sportem, rozhodíme hladinu krevního cukru, následně inzulinu a znemožníme minimálně v úvodní fázi výkonu efektivní nastartování tukových zásob energie. A co by byla vůbec největší chyba? Vyřadit tuky z jídelníčku úplně. Tuky jsou životně nezbytnou součástí našich jídelníčků, už jen proto, že část vitaminů (A, D, E, K) je rozpustná výhradně v tucích. Tuky prostě do jídelníčku patří, ale bavíme se o těch zdravých, obsažených v ořechách, semínkách, rybách atd.

velmi rychle z důvodu nízké hustoty a díky nulovému obsahu bílkovin a tuků. Zde se přidává další důležitá vlastnost pro rychlé doručení energie k pracujícím svalům – energie je obsažená v jednoduše vstřebatelné formě, která se po přechodu do tenkého střeva přesouvá během chvilky do krve, odkud ji sacharidové nosiče transportují k buňkám. A tady je další „fígl“ – sacharidové nosiče jsou určeny zvlášť pro transport glukózy a jiné pro transport fruktózy. Když by byla energie v energetickém přípravku jen ve formě glukózy, byly by „zaměstnány“ jen glukózové nosiče (přepravilo by se cca 60 g glukózy/ hodinu). Ale bude-li energie v tekutém gelu mixem glukózy a fruktózy, budou zaměstnány glukózové i fruktózové nosiče a do buněk může až 102 g sacharidů/ hodinu (fruktózové nosiče přepraví dalších 42 g sacharidů).

Tuky

Tuky představují pro trávení zvláštní problém, neboť jsou ve vodě nerozpustné. Proto musí být nejdříve emulgovány solemi žlučových kyselin a fosfolipidy žluče, aby mohly být enzymaticky štěpeny. Je to natolik náročný proces, že bychom tuky během sportu měli zařazovat jen velmi málo a v promyšlených případech. Lépe stravitelné jsou mléčné lipidy, které jsou již emulgovány a obsahují mastné kyseliny s krátkým řetězcem, proto byste měli do jídelníčku zařazovat mléčné výrobky jako jogurty, kefíry, podmáslí ad. Proces odbourávání a přeměny mastných kyselin na jiné sloučeniny a finální zdroj energie ATP je velmi složitý a zdlouhavý, proto je výhodnější během výkonu využívat energie ze sacharidů.

Aleš Máslo Zakladatel projektu Sportuj lépe, jehož cílem je pomáhat vytrvalcům kvalitněji sportovat a dosahovat zdravého růstu výkonnosti. K tomu je třeba nejen tréninku, ale i vědomostí, co dělat před, během a po sportovním výkonu, a to v návaznosti na fyziologické zákonitosti fungování lidského organismu. Více na www.sportujlepe.cz

Kästle XP20 Classic Skin Text: Tom Řepík

Loňskou a letošní sněhovou sezónu považuju za počátek éry nástupu vysoce sportovních skinových lyží. Během posledních let opatřily mohérovými vložkami své horní spektrum modelové stupnice všechny hlavní značky na tuzemském trhu. Jednou z posledních letošních modelových novinek kategorie nemazací pro pokročilého (Nowax Advanced), jež mi přibyla do testovacího portfolia, je skinová Kästle XP20. Jak se mi prozatím jeví?

ředně je vhodné podotknout, že testovaný model XP20 se v katalogové hierarchii znovuzrozené tradiční rakouské značky nalézá uprostřed, na druhém místě z jejích tří současných konstrukčních modelů – pod závodním typem RX10 a nad rekreačněji koncipovaným XP30. Přičemž na dospělé závodní lyži RX10 značka zatím skinovou verzi nenabízí (chystá se v dalších letech). Testovaný Kästle XP20 Skin je tedy v aktuální nabídce značky nejvyšším skinovým modelem. Předpokládám, že lyžař, který si skinové Kästle XP20 plánuje pořídit, si jejich zmíněného katalogového umístění bude vědom; zřejmě na ně tak nebude primárně klást nejvyšší závodní nároky, a spíš v nich bude hledat spolehlivou, rozumně sportovně laděnou lyži pro plnohodnotný závodní trénink nebo technicky korektní kondiční lyžování. Přičemž v převládajících zlopověstných teplotních podmínkách kolem nuly (a klidně nesourodých v rámci trati) může jít o model nevrcholově závodní nabízející férově rozumnou a zejména konstantní kvalitu, stále však na specifické závodní poměry kompromisní. Pokud po skinových XP20 bude lyžař chtít zhruba výše zmíněné, dost pravděpodobně to u nich může nalézt a nejspíš ke spokojenosti. Silně věřím na (nezřídka pohříchu opomíjené) pravidlo, že každý by měl chtít od lyže co nepřesněji to, k čemu je deklarací výrobce určená, co může poskytnout. K vlastnímu testování modelu ve stopách (v jeho nejdelší katalogové verzi 204 cm hard, 1,16 kg hmotnosti na pár). Lyže se mi doposud, navzdory letošním skoupým klimatickým okolnostem, podařilo projet různorodými šká-

lami zejména čerstvých teplejších a vlhkých sněhů, s pochopitelnou výjimkou pozdně jarní sněhové (ne)kvality včetně kritického kontaktu s jarním jehličím, viz dále. Samotná lyže se mi zdá být z těch, které běžnému sportovnímu lyžaři poskytnou relativně stabilní odraz po celý den. V houpavých a mírně stoupajících pasážích, které jezdím osobně nejradši a v nichž primárně zapínám svou testérskou pozornost, abych rozlišoval (pro mě důležité) specifické charakteristiky jednotlivých modelů, jsem subjektivně vnímal, že tahle lyže mi dokáže distribuovat tělesnou váhu (88 kg) rovnoměrně po celé své délce (204 cm); a při prakticky rovném středovém krojení (41–44–44) jde o stabilní náčiní umožňující až překvapivě klidnou a hladkou aktivní jízdu. Vzal jsem je proto do akčnějších terénních poměrů, zda jim najdu zřetelné slabiny – a ne: v různých dynamikách točivých smyků mi pod nohama rozumně držely, v odšlapech byly jisté, ani v prudších sjezdech neztrácely z důležité pocitové stability. Kästle XP20 Skin jistě patří k těm stabilnějším lyžím ve skitestu. Následuje různorodý pelmel nahodilých praktických poznatků, jež produkovaly jednotlivé testovací jízdy v konkrétních sněhových podmínkách (prozatím však nedostatečně opakovaně ověřeno v totožných poměrech pro jistější soud). Zaznamenávám přecitlivělé reakce skinů ve výrazných teplotních rozdílech ostrých přechodů slunce a stínu, mohér skinu je odlišně reakční v různých teplotách, nemám však tento aspekt dostatečně dotestován. Při určité hloubce mrazu určité vysoké vlhkosti skiny namrzají a bez pomocného anti-ice postřiku začínají nevyzpytatelně reagovat. Přičemž tento postřik v závislosti na jeho množství dočasně ubere skinu z jeho momentální stoupavosti; nepostříkaný skin si odraz drží, jenže vinou namrzání se

nevydrží chovat konzistentně. Opět, nemám srozumitelně dotestováno, budu pokračovat, jakmile podobné specifické počasí uhodí. V takovém se nicméně chovají problematicky kdejaké běžky. Už zpočátku solidně skluzná lyže (opatřená závodní skluznicí WC Race Plus) s přibývajícími kilometry subjektivně pocitově zrychluje – fenomén postupného rozjíždění skluznic nových lyží je tu znát, aniž bych hodnoty měřil (dokonce aniž by absolutní rychlost lyže byla vysoko na seznamu mých ambic). Závodící lyžař však bude mít na skluznost skinové lyže jeden z primárních nároků. S největšími otazníky plánuju lyže zanedlouho dovézt do jehličím zanesených pozdně jarních stop na špinavé sněhy, kdy ve vysokých lesích dlouho nic nového nesněží a jen odtává. Za těchto okolností se projevuje prozatím zdaleka největší rozdílnost ve výkonnosti jednotlivých mohérových materiálů skinových lyží. Rozpětí od rozumně plynulého průjezdu po okamžitou nekompromisní brzdu a nezbytnost sundání lyží je pro mne nejspíš největším překvapením, které mě dosud v nemazacím segmentu potkalo. Skinům obecně jehličí velmi vadí, na rozdíl od lisovaných stoupacích struktur nowaxových lyží. Prozatím nabývám dojmu, že mým testovaným Kästlím XP20 je dobře v teplejších a vlhčích podmínkách, v nichž (při jejich ověřeně vhodné tvrdosti) zaznamenávám snad nejrealističtější (v porovnání s korektně trefenou tradiční mázou na dané podmínky) pocit pro odraz. A to včetně dynamických výběhů stromečkem, kde mezi ortodoxními závodníky mají skiny nedobrou reputaci pro své uklouzávání v diagonální pozici oproti tradičně navoskované klasické skluznici – mohér Kästlí se mi doposud jeví solidně drživým. Kästle XP20 Skin nyní čeká období testovacích jízd v jarnějších podmínkách; všechny zaznamenáníhodné poznatky budu publikovat na webové stránce skitestu na www.bezky.net/skitest

MAG

V přímém přenosu Text: Adéla Boudíková Foto: archiv Pavla Čapka

Pavel Čapek je jedním z nejzkušenějších komentátorů u nás. Během 37leté praxe komentoval 13 olympiád přímo z dějiště a komentování běhu na lyžích se věnuje od roku 2001. Přesuňme se na chvíli na druhou stranu obrazovky, abychom si představili, co takové komentování obnáší…

iž v první třídě, když se učitelka ptala Pavla Čapka, čím by chtěl být, bez přemýšlení odpověděl, že buď fotbalistou, nebo sportovním komentátorem. V současnosti si tedy žije 37. rokem svůj dětský sen. Cesta byla samozřejmě dlouhá, klikatá a pomohl mu i osud. Když byl na vojně, byl vypsán konkurz na místo redaktora, o čemž nevěděl, ale jeho otec mu informaci poslal v dopise do Mošnova, kde sloužil. Z hecu se přihlásil a po několika kolech a 10 měsících ho vzali. Diváci vás znají především z komentování fotbalových přenosů. Jaké sporty ještě komentujete a který nejradši? Komentoval jsem už hodně sportů, nechci říct, že všechny, ale bylo jich hodně. Celou tu dobu se nepřetržitě věnuji pouze fotbalu a veslování. Dlouho jsem komentoval třeba tenis, box, biatlon a od roku 2001 klasické lyžování. Mou láskou je od dětství fotbal, ale rád komentuju všechny sporty. Ke každému mám svůj specifický vztah a naučil jsem se ho mít rád i lidi okolo něj.

S Kateřinou Neumannovou tvoří komentátorskou dvojici od konce její lyžařské kariéry

Mohl jste si sporty vybrat nebo vám byly přiděleny? Většina mi byla přidělena, protože je bylo třeba komentovat, ale o fotbal a tenis jsem se aktivně hlásil. Mám k nim vztah, protože jsem je hrával a tenis dodnes hraju. Jak dlouho se připravujete na sportovní přenos? Doba přípravy záleží na druhu a délce přenosu, ale určitě je to vždy v řádu hodin. Samozřejmě daný sport nebo seriál sleduji průběžně, nicméně vždy se před přenosem ještě speciálně připravuji, a protože jsem ze staré školy, píšu si poznámky na papír. Kolik hodin v kuse můžete komentovat a jak dlouho potom musíte „regenerovat“? Neslyšel jsem o tom, že by komentování mohlo nebo mělo být časově omezené. Kolega Marek Svačina zažívá občas asi nejdelší maratony při komentování tenisu, hlavně dříve při Davisově poháru (myslím,

že rekord byl téměř 7 hodin v kuse). Pokud je něco živě vysílané, tak se koncentrujete, dokud je třeba a únavu vždy nějak překonáte. Regenerace je individuální, ale třeba na olympijských hrách není na odpočinek v pravém slova smyslu čas. Nebo například po večerních studiích fotbalu usínám až kolem druhé hodiny ranní, jak je organismus rozpumpovaný. Říkáte i po tolika letech praxe, že musíte mít neustále určitou pokoru a respekt ke své práci, každé podcenění bývá potrestáno. Stalo se vám někdy, že jste něco podcenil? Nepamatuji se, že bych někdy něco vyloženě podcenil, protože jsem od přírody zodpovědný člověk, spíš jsem měl opačný problém, že jsem si někdy dělal přípravy až moc. Jako ve všem je nejdůležitější vyváženost a harmonie – ani moc, ani málo. V živém přenosu jste každou vteřinu pod veřejnou a někdy mnohasettisícovou kontrolou, takže nesmíte nic podcenit, nebo alespoň ne vědomě.

Pokud je něco vysílané živě, koncentrujete se, dokud je třeba, a únavu vždy nějak překonáte.

Předloni jsem vás velmi obdivovala, protože jste se Zuzkou Kocumovou odkomentovali Kaiser Maximilian Lauf bez obrazu, tedy zhruba tříhodinový přenos, a neměli kvůli špatnému počasí k dispozici záběry. Zaskočilo vás to? Určitě nás to zaskočilo, ale nebyl čas nad tím moc přemýšlet, a tak jsme začali improvizovat a myslím, že to nedopadlo špatně. Zuzka toho ví o lyžování hodně, dobře se vyjadřuje a ve slušnosti jsme se doplňovali i proto, že já jsem týmový hráč a mám rád souhru, na rozdíl od některých kolegů, kteří víc tíhnou k solitérství. Pravidelně komentujete dálkové běhy na lyžích, neláká vás vyrazit na běžky, když vidíte pěkné záběry z běžecké stopy? Občas to samozřejmě člověka napadne, ale já jsem vyložený běžkařský turista s postavou na sjezdové lyžování, takže představa, že bych si užil třeba Birken, je hodně utopická. (smích)

Netradiční pozadí zimních olympijských her (Pchjongčchang, 2018)

Stalo se vám někdy, že jste zaspal? Nezaspal jsem nikdy, jen jsem uvízl v novinářském autobuse v dopravní zácpě během předloňských ZOH v Koreji a dorazil na komentátorské stanoviště asi v 25. minutě štafetového závodu na 4 x 5 km žen. Naštěstí tam už byla spolukomentátorka Katka Neumannová, která díky možnosti projet se po závodní trati, kam já nemohl, vyrazila o několik hodin dřív než já. A co když si potřebujete během několikahodinových přenosů třeba odskočit na toaletu? Moje přenosy nebývají tak dlouhé, abych to musel řešit, ale stalo se mi na OH 2008 v Pekingu, kde jsem komentoval mimo jiné finále fotbalového turnaje, že jsem potřeboval na toaletu už asi po 20 minutách přenosu. Bylo to tak intenzivní, že jsem odběhl na toalety, které byly naštěstí jen asi 80 metrů od stanoviště, a hned se vrátil. V Praze na druhé straně „drátu“ byl spolukomentátor Pavel Karoch, takže to nebylo tak velké riziko. Nikdo však nic netušil, já nic neprozradil, jen se modlil, aby nepadl nějaký gól, protože bych o tom nevěděl vůbec nic.

Máte za sebou 13 olympiád, to je obdivuhodné číslo. Která vám utkvěla v paměti nejvíc? A na jaké okamžiky v komentování běhu na lyžích vzpomínáte nejradši? Těch výjimečných bylo víc, hned moje první zimní v Lillehammeru (1994) byla úchvatná. Bydleli jsme ve srubech. Norové sport milují, u tratí bivakovalo přes sto tisíc lidí. Skvělá atmosféra byla i v Sydney (2000) a Londýně (2012), rád vzpomínám na hry ve Vancouveru, Aténách a Soči. Nejhorší z tohoto pohledu byla Atlanta (1996). Všechny závody s českou medailovou účastí, které jsem měl tu čest komentovat, byly nezapomenutelné a úchvatné. Ale magický a nad všemi vyčnívající byl zlatý závod Kateřiny Neumannové na 30 km na ZOH v Turíně a hned za ním zlatá jízda Mirky Knapkové na skifu na LOH v Londýně. Jste ještě někdy před přenosem nervózní? Nenazýval bych to nervozitou, ale určitě vnitřní pnutí cítím a myslím, že je to správné. Pokud by šel člověk komentovat moc „vyzívaný“, tak hrozí, že se mu to vymstí.

Proč myslíte, že jsou dálkové běhy tak divácky atraktivní, když se tam většinou „nic neděje“, přesto jsou lidé schopní se dívat hodiny na přímý přenos. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel a upřímně, pokud porovnáme čísla třeba s biatlonem, ta atraktivita zase není taková. Svou roli určitě hraje i fakt, že přenosy nabízejí krásné scenérie a každý druhý Čech lyžuje a mnoho z nich některé závody i absolvovalo. A v neposlední řadě máme zajímavou českou stopu od Standy Řezáče až po Katku Smutnou… Zkusil jste si někdy sám závodní atmosféru na vlastní kůži? Je to lepší než sedět v křesle ve studiu? Párkrát jsem absolvoval v rámci Jizerské 50 sobotní 25km závod. Ty pocity po doběhnutí jsou krásné a rád si to zopakuji, pokud budu zdravý. Člověk ale bojuje na rozdíl od profesionálních závodníků jen sám se sebou a někdy i s počasím. S komentováním se to vůbec nedá srovnávat, to je profese jako každá jiná. Došlo během vaší komentátorské praxe k nějakým změnám, třeba jako když přešli dálkoví běžci na soupaž? K žádné zásadní změně v komentování nedošlo, jen se mění věci okolo. Zažil jsem dobu bez mobilů i počítačů a vždy jsme si potřebné informace sehnali. Dnes si může každý divák a fanoušek na internetu najít tolik informací, že často ani žádného komentátora nepotřebuje.

MAG CESTOVÁNÍ

Okolí St. Johannu v Tyrolsku nabízí všestranné sportovní vyžití jak pro milovníky běžek, tak sjezdovek

FOTO: FRANZ GERDL

Text: Adéla Boudíková

Rakouská idylka Pohodová vyjížďka na běžkách v širokém rovinatém údolí, závod Koasalauf nebo nepřeberné množství sjezdovek různých obtížností? To vše nabízí oblast Sankt Johannu v rakouském Tyrolsku.

áj pro každého běžce na lyžích se nachází v okolí Sankt Johannu v Tyrolsku, který nabízí 250 km běžeckých tratí a je to jedno z posledních míst v Rakousku, kde se každý den svezete na čerstvě a precizně upravených stopách jak klasickou, tak volnou technikou, a za jejich užití nic neplatíte. St. Johann se nachází na severu Tyrolska v údolí Leukental v blízkosti bavorské hranice. Pokud vyrazíte z Prahy, je nejlepší jet po dálnici směrem na Plzeň, přes Regensburg a Mnichov, cesta trvá zhruba 5 hodin a najedete asi 500 km. Pro Moravany je to z Brna časově a kilometrově podobné, ale je lepší využít trasu směrem na Vídeň a Salcburk.

Centrem místních běžeckých tras je Koasastadion, který leží na kraji města a kde se můžete projet i večer na tříkilometrovém osvětleném kolečku. Zde je start i cíl jednoho z nejslavnějších rakouských závodů Koasalaufu, jehož první ročník byl odstartován v roce 1973 a je součástí série dálkových běhů Euroloppet. Pokud si chcete někde poprvé zazávodit soupaží a vyzkoušet, jestli to zvládnete, zde máte ideální příležitost. Profil závodu je velmi přívětivý. Může vás odradit pouze těžké stoupání zhruba mezi 2. a 4. km závodu, ale nenechte se zastrašit. Daleko horší jsou pak nekonečné roviny, kdy máte namazané lyže stoupacím voskem a nejede vám to. Když si nebudete věřit na

50 km klasicky, tak si můžete dát jen 28 km. Po sobotní klasice následuje hlavní nedělní závod bruslením na stejných distancích. Lyžaři, kteří milují stoupání, ať zde radši nezávodí. Kopců tu je požehnaně, ale závodní trasa se jim až na zmiňovaný stoupák vyhýbá. Jestli zde plánujete dovolenou a chcete si dát pořádně do těla, vyrazte prudkým výjezdem z Kirchdorfu směrem na Gasteig, kde se na tamních rovinách zase trochu vydýcháte a srovnáte. Pokud o to nestojíte, tak nahoru dojeďte autem a užijte si příjemného profilu bez větší dřiny. Hlavní turistická trať vede až do Griesenau, odkud je možné se vyšplhat klasickou technikou až na Griesner Alm do 1 024 m n. m. Nevýhodou tratí v okolí Sv. Johannu je to, že jsou velmi často (asi na každém kilometru) přerušeny silnicí, kde musíte většinou lyže sundat, což pro rychlejší lyžaře může být dost protivné. Proto je výhodné se zúčastnit závodu, kdy tento problém řešit nemusíte. Organizátoři přejezdy silnic na všech místech trati neustále zahazují sněhem. Pořadatelé se opravdu snaží dělat maximum, aby byli závodníci spokojení.

FOTO: TVB ST. JOHANN IN TIROL

Skvěle upravené tratě, občerstvení na několika místech tratě a každý v cíli obdrží pamětní medaili. Za poslední roky bylo vybudováno na Koasastadionu zázemí, které bychom mohli jako znalci nástupních míst českých hor jen závidět. Po závodě se zde můžete osprchovat a v teple převléknout. Na „pozávodní“ jídlo si zajdete o několik metrů vedle do haly, kde každý uvítá teplou polévku, těstoviny, párky nebo typické nočky s jablečným pyré a skořicí. Málokterý Čech by pohrdl pivem, a pokud by se tak stalo, tak se může osvěžit limonádou. Plánujete-li v oblasti Kitzbühelu dovolenou v době závodu, tak si určitě zarezervujte ubytování co nejdříve. V tomto termínu je v Rakousku hlavní sezóna, děti mají jarní prázdniny a bývá velký problém sehnat ubytování. Nejvýhodnější je tzv. Ferienwohnung, tedy apartmány, které vám pronajme rodina ve svém domě a kterých je zde opravdu hodně. Nejnižší ceny se pohybují kolem 25–30 eur/noc/osoba. Místní ubytovatelé dávají přednost rezervaci na celý týden, ale když jim teče do bot a nikoho nemají, kývnou i na víkend.

FOTO: STEFAN EISEND

Závod Koasalauf patří mezi největší dálkové běhy na lyžích v Rakousku

Trasa závodu Koasalauf a většina tratí v okolí St. Johannu vede údolím s mírným profilem a je vhodná pro začátečníky, starší lyžaře a milovníky rovin

St. Johann a asi 20 km vzdálený Kitzbühel, slavné sjezdařské středisko, je jednou z turisticky zajímavých lokalit, kde můžete spojit kvalitní běžkování a sjezdování. Ve vesnici Gasteig je také sáňkařská dráha, kde se můžete s rodinkou vyblbnout. Kdybyste naplánovali dobu své dovolené v době konání Světového poháru v biatlonu v Hochfilzenu a chtěli zafandit biatlonistům, tak se tam ze Sv. Johannu dostanete pohodlně vlakem asi za 20 minut. Autem to trvá zhruba 40 min.

Koho nelákají jen sportovní aktivity, může na této alpské oblasti obdivovat její historii. Ve 4. století př. n. l. se zde usídlil keltský kmen a těžil měď. Před přelomem letopočtu dobyli Leukental Římané a ten se stal součástí Západořímské říše. Bohatství Sv. Johannu vzrostlo díky měděným a stříbrným dolům, které byly otevřeny v roce 1540. Byly umístěny v malých kopcích známých jako Rerobichl poblíž Oberndorfu. V 17. století zde byla vytvořena nejhlubší šachta na světě, která sahala do hloubky 780 metrů.

NORDIC FOTO

Rekordní Jizerská 50

Foto: www.jiz50.cz

50 let uběhlo od tragédie českých horolezců pod jihoamerickým Huascaránem. Závod, který sami založili, dnes jejich memoriál, ČEZ Jizerská 50, oslavil jubileum nejen krásným, ale i rekordním závodem. Pokochejte se s námi!

NORDIC FOTO

53. ročník ČEZ Jizerské 50, největší lyžařské akce u nás, se zapsal do historie už v září, kdy zaznamenal 200 000. přihlášeného závodníka v historii. Nakonec se letos zúčastnilo celkem 8 141 závodníků a to je nejvíce v celé historii Jizerské 50!

NORDIC FOTO

Rekordních 8 141 přihlášených závodníků přijelo z 34 zemí včetně třeba Austrálie. Do dětských závodů, které se konaly v pátek, kdy probíhala běžná školní docházka, se přihlásilo 386, do všech pak celkově 838 dětí. Přes milion diváků, konkrétně 1 220 000, sledovalo přímé přenosy na ČT sport.

NORDIC FOTO

Program tradičně začínal už v pátek, kdy se jely dětské závody Mini Jizerská Pojišťovny VZP, Volkswagen Bedřichovská 30 volně a Benzina Sprint – 1,5 km soupaží. V sobotu navázal 25km závod Hervis Jizerská 25 klasicky a 10km závod ČT Jizerská 10 klasicky, odpoledne firemní štafeta na 4× 3 km Jizerská firemní RAUL. Neděle pak patří vrcholu, klasickému závodu ČEZ Jizerská 50.

Jizerská 50 i pomáhá. 177 305 Kč přispěli závodníci na charitu pro Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a 290 527 Kč činil výtěžek EPP – Pomáhej pohybem, který půjde na výstavbu dětského hřiště v Bedřichově.

I počasí letos bylo rekordní – přinejmenším, co se týče dramatizace. Týden před závodním víkendem byly Jizerské hory zelené, obleva zle poškodila i zásoby technického sněhu na trati. Pak se ale příroda vzepjala a zasypala Jizerky takovou vrstvou, která bohatě stačila na přípravu kvalitní trati i na patřičný zimní kabát pro okolí. K tomu všemu se přidalo i slunce, které kulminovalo v neděli svým dohledem nad kompletním průběhem hlavního závodu… aby jen za pár hodin po jeho zdárném konci vlétla do republiky bouře Sabina… (Snímek pochází z pátečního závodu volným způsobem.)

MAG CESTOVÁNÍ

Jakuszyce Text: Adéla Boudíková

lyžování těsně za hranicemi Polsko nemá pověst garanta nekompromisní kvality, tratě v Jakuszycích ale svou nespornou kvalitu mají: jsou požitkem pro každého běžce na lyžích. Těžko budeme u nás hledat běžeckou stopu, která je pravidelně upravována tak jako polská část Jizerských hor. Výhodou je snadná dostupnost pro české lyžaře, areál se nachází těsně za česko-polskými hranicemi, tři kilometry od Harrachova.

FOTO: PIOTR DYMUS

Běžkařské tratě v Jakuszycích jsou snadno dostupné přímo ze stadionu, kde můžete zaparkovat, a jsou pravidelně upravovány, takže máte jistotu, že si kvalitně zalyžujete

FOTO: DUŠAN ZAPALAČ

rčitě již mnoho z vás tuto lokalitu navštívilo, případně o ní minimálně slyšelo. Přestože se hned vedle tyčí vysoké a pro běžkaře náročné Krkonoše, tratě v okolí Jakuszyc jsou profilem a geologicky příbuzné Jizerským horám, od české západní části Jizerek je dělí řeka Jizera. Zaparkovat a do stopy nastoupit můžete jednoduše přímo u lyžařského stadionu v Jakuszycích, výše parkovného je 100 Kč/ den. Když z auta vyskočí čtyři lidi a lyžují celý den, tak nad cenou mávnete rukou. Pokud však nemáte parťáka a jedete sám a na dvě hodinky, může se to už některým zdát trochu jako luxus. Čeští lyžaři nejsou zatím zvyklí platit velké peníze za parkovné, natož za úpravu tratí, ale je třeba brát v potaz, že část financí z parkovacího poplatku v Jakuszycích přispěje na rolbování běžkařských stop a je to stále velmi dobrá cena za služby, které zde poskytují. Navíc se v letošní sezóně zdražilo i parkování na české straně Jizerských hor, na Jizerce (100 Kč za den), odkud lze do nedalekých Jakuszyc přejet na lyžích. Takže pokud jedete běžkovat do této lokality, moc levnějších variant nevymyslíte. Jakmile začne padat sníh, zjistíte na webové kameře, že rolba už jezdí a nepřestane, dokud chumelení neustane. Každodenní úprava je samozřejmostí, takže se můžete spolehnout na krásný, většinou pevný manšestr – prostě požitek pro každého lyžaře. Nezáleží, zda je prosinec či duben, rolby jsou v neustálé permanenci, jakmile

se objeví první sníh nebo dokud neroztají poslední zbytky. Žádní lesáci tratě nepoškozují a můžete se plnohodnotně spolehnout na místní servis. Další možností, kde můžete nastoupit, je harrachovské nádraží. Kousek musíte vyšlápnout po svých, potom se na lyžích vyškrábete prudším 500m tobogánem až na česko-polskou hranici (Harrachov-Mýtiny). Jenže najít parkovací místo u nádraží v Harrachově je velký oříšek a věšinou se neobejde bez pokut, a proto je lepší se sem dostat vlakem z Tanvaldu či Desné, kde bez problémů auto zaparkujete. Z Tanvaldu zaplatíte za vlak do Harrachova 28 Kč. Můžete dojet až do Jakuszyc, ale přestože ujedete jen pár kilometrů, cena jízdenky přes hranice se téměř zdvojnásobí. Dalším háčkem nástupu u harrachovského nádraží je, že jižní smyčka tras vedoucích nad Harrachovem bývá upravována jen za předpokladu, že je dost sněhu. Tato část běžeckých tratí je totiž na sníh trochu chudší než vyšší polské partie a jako první odtává. Jestliže jste ubytováni v českých Jizerkách a chcete se podívat i na polskou stranu, můžete se do Jakuszyc vypravit také z Jizerky. Musíte však počítat s tím, že 3 km dlouhá spojka vedoucí přes hranice je často prošlápnuta pouze lyžaři a nebývá strojově upravována. Když vylezete z auta v Jakuszycích, bývá na stadionu velmi nepříjemně, většinou větrno a zima se zarývá za nehty. Nenechte se však

MAG CESTOVÁNÍ

FOTO: LADISLAV KRÁL

Trasa největšího polského závodu Bieg Piastow nabízí velmi pestrý profil, s převážně krátkými stoupáními a četnými smyčkami, kde si můžete užít pravou klasickou techniku

zmást, jakmile zajedete do lesa, potřebujete hned o vrstvu oblečení méně. Především, jestli se chystáte jet do kopce. Ze stadionu se můžete vypravit buď po rovinaté cestě směrem na Orle, kterou bych doporučila začátečníkům a méně zdatným lyžařům, nebo na velkou křižovatku Rozdroże pod Cicha Róvnia, kam neustále mírně stoupáte. Sklon je však stále přívětivý. Někdy zde můžete vidět polské začátečníky, kteří když spadnou, tak bez dopomoci nejsou schopni se na lyže opět postavit. Přestože se popularita běžeckého lyžování v Polsku díky Justyně Kowalczykové obrovsky zvedla, nelze rozhodně říci co Polák, to lyžař. Z Cicha Róvnia si můžete vybrat. Buď můžete dále stoupat k bývalému lomu na hoře Izerskie Garby, nebo téměř po rovině a z kopce opět směrem k Orle, ale tentokrát z druhé strany. Pokud pojedete směrem na Orle a zahnete jednou z odboček doleva, narazíte na několik smyček namotaných

kolem vrcholu hor Cicha Róvnia, Kragulce až směrem k Samolotu, kde kdysi ztroskotalo letadlo. Jestliže oblast neznáte a nejste vybaveni dobrým orientačním smyslem či mapou, dejte si pozor. Snadno se krátká vyjížďka může prodloužit. Ne nadarmo si tuto lokalitu vybírají orientační běžci na lyžích k pořádání svých závodů. Podobně nepříjemná může být i zkušenost ze závodu Biegu Piastów, který se zde každoročně pořádá a který vás proplete několika záludnými smyčkami, přestože si myslíte, že se už musíte blížit do cíle. Když jsou dobré sněhové podmínky, bývá upravována i trasa vedoucí podél kolejí až do Sklarzské Poręby. Příjemné klesání, ale cestou zpět si nikde neodpočinete. Navíc pokud budete chtít z této cesty odbočit a vystoupat směrem k lomu či Rozdroże pod Cicha Róvnia, dáte si pěkně do těla. Těžko odhadovat z namotaných zákrut a velkého množství tras, ale když napadne dostatečné množství sněhu a správci upraví

veškeré trasy v okolí Jakuszyc, můžeme se dostat až na 80km porci běžeckých tratí. Bieg Piastów je největším polským dálkovým během na lyžích. Dříve se trasa závodu každý rok měnila, takže vás většinou něco nového překvapilo, ale posledních pár let se organizátoři snaží trať neobměňovat. Závod je svým profilem velmi pestrý, nechybí rovinaté pasáže ani táhlejší stoupání, včetně kratších prudších kopců a sjezdů. Opravdu velmi krásný závod. Navíc je na každé odbočce hlídán polskými vojáky, takže nehrozí žádné srážky s turisty, avšak nepočítejte s tím, že vás nějaká zpřízněná duše bude moct občerstvit. Pokud se na závod chystáte a trasu neznáte, vřele doporučuji, abyste si tréninkově projeli všechny jeho části, což je v členitém terénu obrovská výhoda. Nástupní skiareál je momentálně ve výstavbě. Vloni byly zlikvidovány veškeré zděné budovy a během dvou let by zde měl být vybudován areál světové úrovně pro běžce na lyžích i biatlonisty. Cílem je vytvořit kvalitní kolečkovou dráhu se střelnicí a v zimě těžké závodní tratě vhodné pro světové poháry. Nedostatkem je však ubytovací kapacita, která se nikdy nemůže rovnat největším areálům. Podél dvoukilometrové silnice není příliš prostoru na velké plány. Můžete přespat v Hotelu Biatlon kousek od stadionu či v dalších menších ubytovacích zařízeních, které však spočítáte na prstech jedné ruky. Harrachov ale neleží daleko, tam si můžete vybrat z několika hotelů, apartmánů a chalup a běžkování si zpestřit například sjezdovým lyžováním na Čerťáku. Závod Bieg Piastów:

www.bieg-piastow.pl Webkamera v Jakuszycích:

www.jakuszyce.info.pl/pogoda.php

Text: Adéla Boudíková Foto: Pavla Kinclová

Matka

v akci

Jsem těhotná. Stav, který jsem si přála delší dobu, přišel nečekaně v nejméně vhodnou chvíli. Začala totiž sezóna a šéf týmu nebyl nadšený. Sehnat narychlo náhradnici na dálkové běhy je totiž velký oříšek. Je to zvláštní, ale holkám se prostě 50–90 km dlouhé závody každý víkend jezdit nechce…

elevizní komentátoři mě „podrželi“ a po nedokončení jednoho závodu a nenastoupení do dalšího zveřejňují, že jsem těhotná. Ještě dříve, než je vůbec možné zjistit těhotenským testem, že je to pravda. Rodinní příslušníci po vysílání žhaví dráty a vyčítají, že se musí radostnou novinu dozvídat z televize. Krásné období si opravdu užívám, konečně si můžu sportovat pro radost, kdy se mi zachce a nemusím jezdit blicí intervaly. Břicho postupem času těžkne, tak už mi nezbývá nic jiného, než chodit na procházky a hledat houby, ale s 12 kg navíc je i to docela fuška. Do závodní bílé stopy návrat opravdu neplánuji, takže si odpouštím osm shybů v 6. měsíci těhotenství, které provozovala např. lyžařka Kikkan Randall, což mimochodem nazvala udržovacím tréninkem. Termín porodu se blíží, ale vůbec nemám strach. Může být snad něco horšího, než ujet 90km Vasův běh, kde v cíli nevíte, kam vás dřív chytne křeč? Už ležím na sále, všechno jde prý jako po másle, ale Vasák je takhle malinký proti šílené bolesti. Dokonce novopečený tatínek naší holčičky po asistenci na sále prohlašuje, že už nikdy nebude říkat v cíli, že ten závod byl porod.

První tři měsíce kočárkuji jak o život a role matky mě naprosto naplňuje. Problém nastává v momentě, kdy mě známý na jediné silnici vedoucí od našeho domu seřve, co dělám s kočárkem na té ledovce. Asi mám už opravdu vymytý mozek. Měním plány a dcerušku na spaní parkuji vedle domu v kočárku. Však jí je jedno, jestli jede, nebo stojí. Tchýně hlídá a já vyrážím na lyže, pohyb mi prostě chybí. Mám ale přesně dané časové limity a musím být včas připravená ke kojení, jinak si vyslechnu hurónský řev našeho otesánka. Ještě si střihnu v zimě tři závody, radši jen na 25 km, a i na této distanci trpím jak pes. Na jaře, půl roku po porodu, mám 2 kg dole a sakra dobře se mi běhá. Co takhle to ještě zkusit? Můj trenér je nadšený, prý nikdy ženu na mateřské netrénoval. Úvodní rychlé intervalové tréninky však končí prvním úsekem, nasazuji stejné tempo jako dřív a hotovo, nohy vypovídají službu. Forma jde ale rychle nahoru a po dvou měsících není roční výpadek téměř znát. Jen síla mi zatraceně chybí, po břišákách ani památky (asi ty shyby v těhotenství…). Blíží se zimní sezóna, netoužím však po kvalitních výsledcích, ale hlavně abych se aspoň jednu noc vyspala, což se mi splní až

po nekonečných 16 měsících po porodu. Mám pocit, že až se jednou opravdu dospím, vyhraju závod Ski Classics. Zpočátku se miminko budilo 3x za noc, byla jsem unavená, jenže to jsem netušila, že bude hůř. Růst zubů, při kterém jsem vzhůru asi 20x za noc, a bonusem je hodinové poskakování dcerušky po postýlce. Už chápu, jaké to je, když americké vězně trápí dozorci opakovaným nočním buzením. Často jsem místo rychlého tréninku ráda, že vůbec šoupu nohama a oči nechávám přivřené na „Číňana“, aby moc nepálily. Když je velká krize, dám si před tréninkem 5minutový spánek, a jde se na věc. Pravidelně si nadávám do idiotů, že jsem s trénováním začala, jenže není cesty zpět… První závody jsou tu a hned po 1. odjetém kole přede mnou padají závodnice a zrovna na vysoké muldě, takže nemám kam uhnout. Pád, mám v háji palec a končím. Kačeny, vůbec netuší, co v tom má člověk času a času ostatních. Poškození vazů u palce na ruce není prkotina a nemůžu měsíc držet hůl. Jediné, co funguje a nebolí, je soupaž na trenažeru, který s prstem neškube. Po několika letech jsou u nás úžasné sněhové podmínky i v prosinci a já, blb, trénuji doma a čumím do zdi, respektive na film v počítači (bez toho to fakt nedávám). Sice nemám za rok odtrénováno tolik, kolik bych potřebovala, ale výsledky jsou slušné, dokonce slušnější než dřív. Zjišťuji, že mi stačí trénovat jen 1x denně, stíhala bych víckrát, ale nechci na úkor dcerky. Díky tomu jsou i tréninky kvalitnější. Velký výdej energie na trénincích a roční kojení se podepisuje i na mé hmotnosti. Sice váha ukazuje jen o kilo méně, než byla moje dřívější závodní hmotnost, ale jsem o dost štíhlejší. Každé kilo je znát, a to zejména do kopců. Nejvíc dřu naopak na rovinách, na nichž jsem se dřív cítila daleko komfortněji. Nejúžasnější moment prožívám na Jizerské 50, kde mi jedou skvěle lyže a doma si dojíždím na své poměry pro úžasné bramborové místo. Věřím, že mi to ten nahoře nadělil, aby se mi revanšoval za pekelné léto a podzim, které jsem prožila.

NOVINKA 202

Dětské paddle

boardy

od 3990 Kč

Největší p

ůjčovna v

od 150 Kč

Nech si za

ČR

/den

slat paddle board na dovolenou až domů. Půjčujeme po celé ČR .

E L D ˜ D PA ARDING BO Prava) e ř P á u NaDN balíš do batoh S = a (vše z cí SuP a v o K Nafu

Proč koupit paddleboard ve Snowboardelu? největší výběr v ČR: stovky modelů skladem od 15ti značek odborné poradenství od aktivních paddleboardistů zákaznický systém se zajímavými slevami

Galerie Butovice, Radlická 117, Praha 5 otevřeno každý den 9–21 h prodejní plocha 400 m2 snadné parkování tel: +420 725 931 722, butovice@snowboardel.cz

snowboardel.cz

obrovský výběr doplňků – pádla, oblečení, boty, vaky… moderní eshop s podrobnými informacemi test centrum v Praze na Džbáně půjčovna na dovolenou s více než 100 SUP bezproblémová reklamace – půjčíme vám během vyřizování reklamace jiný SUP

ZŮSTAŇTE AKTIVNÍ I POTÉ, CO SLEZE SNÍH

LYŽAŘOVO LÉTO 2020

PUSŤTE DĚTI NA PADDLEBOARD! NA CESTĚ.

FOTO: LAURENT NEVAREZ

OBYTNÝM VOZEM S LYŽEMI I KOLEM

FJÄLLRÄVEN CLASSIC – TREK NAPŘÍČ LAPONSKEM

ACTIVE

Text: Lucie Raab – Paddleboardguru.cz

POSTAVTE SVÉ DĚTI

NA PADDLEBOARD Paddleboarding – jarní, letní i podzimní sportovní aktivita, která zábavnou formou všestranně rozvíjí pohybové dovednosti vašich dětí.

a paddleboardu jezdí čím dál více dospělých k posílení své fyzické kondice. Paddleboarding se tak začíná řadit na seznam kondičních tréninkových aktivit hned vedle joggingu nebo jízdy na kole. Tento stále více oblíbený vodní sport může být tím pravým i pro vaše děti. Stačí jim k tomu správná velikost paddleboardu a téměř o vše ostatní se postará voda. Paddleboarding se jako sport začal intenzivněji rozvíjet až kolem roku 2008

a průkopníky tohoto sportu jsou starší generace, i proto jsou aktuální celosvětové tendence přivést k tomuto sportu i mladší ročníky. V rámci světových závodních sérií, např. Euro Tour, jsou vypisovány i dětské závody a doprovodné workshopy zaměřené na techniku pádlování. V Česku je situace podobná v rámci seriálu Český pohár v paddleboardingu. Tyto závodní aktivity s sebou přináší i vznik dětských tréninkových skupin a paddleboardových center.

JAK TRÉNUJÍ DĚTI NA PADDLEBOARDECH? Jedním z dětských paddleboardových klubů je i neratovický SK Live Cross. Vede ho trenér a pohybový kouč Richard Wiesner, jeho svěřenci se účastní společných tréninků a s úspěchem objíždějí pohárové závody. Richarde, jak paddleboarding pozitivně působí na rozvoj dětské motoriky?

Paddleboarding je dle mého sport s nejefektněji využívaným pohybem. Jeho náročnost a krása zároveň spočívá v postrádání jakéhokoli pevného bodu, čímž se stává perfektní balanční pomůckou. Přednost paddleboardingu u dětí je nutnost zapojení velké skupiny svalů. Jak těch povrchových (pro samotné záběry), tak hlavně svalů tzv. hlubokých, které vlivem dnešního stylu života u dětí velmi rychle ochabují, a bohužel stále častěji se setkávám s případy, kdy nikdy neměly ani možnost správně pracovat. Obrovská efektivita paddleboardingu je ta, že jakmile na board děti stoupnou, tak trénují, aniž by se musely rozjet. Samozřejmě se k tomu pak přidává zvládnutí motoriky rukou a práce s pádlem, pohyb po boardu a další navazující dovednosti.

Jak u vás probíhá dětský trénink?

U nás máme rozdělené tréninkové skupiny do takových výkonnostních tříd, abychom mohli s dětmi dál pracovat podle jejich dovedností. Tréninky jsou pro každou skupinku jiné. Pro úplně nejmladší (4–5 let) je největším trápením zvládnout techniku s pádlem – měnění stran a rukou i pohyb listu ve vodě. Proto si toto ukazujeme zpočátku na suchu, čímž máme i rozcvičku a postupně to zkoušíme na

vodě. U zkušenějších dětí zapojujeme samozřejmě už i delší pádlovací úseky, kdy se zaměřujeme na techniku pádlování a náročnějších otoček, ale většinou vše formou her. Od vybíjené na vodě, tak tzv. paddle-póla, a her pro rozvoj obratnosti, po spoustou dalších her, kde se učí děti to hlavní – cit pro vodu.

Richard Wiesner Trenér SK Live Cross, zaměření: paddleboarding, OCR a trail běhy

Máš nějaké doporučení jako trenér pro začínající dětské paddleboardisty?

To hlavní je správný výběr velikosti paddleboardu a pádla a také nechtít všechno hned, ale trénovat jednotlivé kroky, které děti vždy posunou o novou dovednost dále, a tak postupně získávat um ve všech směrech. A hlavně se tím prostě bavit. Paddleboarding je pro děti ideální, když se provozuje ve skupině, jak po stránce bezpečnosti, tak po stránce zábavnosti a motivace k dalším výkonům. Seznámit se s tímto sportem můžete třeba v některém z paddleboardových míst zaměřených na děti.

KLUBY PADDLEBOARDINGU PRO DĚTI Beroun – tréninky pro děti i dospělé, závody TJ Loko Beroun, oddíl paddleboardingu: petrsirer@seznam.cz, 603 427 609 Brno – dětské tréninky a závody Kiboko: michal@kibokoboards.cz, 605 525 097 Jablonec nad Nisou – dětské prázdninové kempy, kurzy, půjčovna, závody JBC-SUP: supjbc@gmail.com, 725 555 838 Neratovice – dětské tréninky, workshopy, závody SK Live Cross: sklivecross@email.cz, 777 685 198 Nymburk – tréninky, kurzy, závody Magna S.U.P. Nymburk: drahokoupil.dan@seznam.cz, 602 240 722 Praha 4, TJ Kotva Braník – tréninkové centrum pro juniory a dospělé Oddíl paddleboardingu: lucie.raab@cfsup.cz, 737 506 843 Praha 6, plovárna Džbán – kurzy pro školy, workshopy, půjčovna, závody Snowboardel: info@snowboardel.cz, 702 253 590 Třeboň – dětské tréninky, závody SUP Port Klub: supportklub@email.cz, 723 014 747 Týn nad Vltavou – dětské tréninky, závody, půjčovna PaddleTýn: paddletyn@gmail.com, 608 217 500 Ústí nad Labem – dětské tréninky, výlety, workshopy, závody North SUP: svr@seznam.cz, 606 796 875

ACTIVE

TIPY NA ZÁKLADNÍ ZÁBAVNÉ DOVEDNOSTI, KTERÉ BUDOU VAŠE DÍTĚ BAVIT

Beach start – roztlačení paddleboardu nebo rozběhnutí se s paddleboardem a pádlem v ruce ze vhodného břehu, naskočení na paddleboard a frekvenční pádlování, procvičuje správné načasování, koordinaci a automatizaci úkonů

Balanc – chození a přebíhání v ose

paddleboardu na špičku a na záď, jízda na jedné noze, dřepy, stojky a další balanční cviky na paddleboardu

Otáčení – otáčení kolem bójí nebo

kolem své osy na obě strany s důrazem na správné postavení nohou a záběry pádlem, procvičuje ovládání boardu, načasování a koordinaci pohybů při otočce

ČESKÉ PADDLEBOARDOVÉ AKCE PRO CELOU RODINU S paddleboardingem se můžete nejlépe seznámit na nějaké z víkendových sportovních akcí pro celou rodinu, kterými jsou u nás závody Českého poháru v paddleboardingu pořádané Českou Federací Stand Up Paddle a také paddleboardové festivaly nebo AQUA MARINA Demo Tour.

Na všech akcích jsou začátečníci vítáni. Naučíte se zde základy pádlování, vyzkoušíte stabilitu na vodě a zúčastnit se můžete i krátkých závodů pro začínající v kategorii hobby a děti si zadovádí ve svých dětských kategoriích. Setkat se můžete s vícero disciplínami, které se na paddleboardech jezdí.

BEACH RACE – krátký závod u břehu pro děti a pro zábavu SPRINT – dynamický závod na 200 m s otočkou kolem bóje TECHNICAL RACE – technický závod střední vzdálenosti s častým točením kolem bójek (15–30 min) LONG DISTANCE – vytrvalostní závod na 10–12 km (1,5–2 hodiny)

KALENDÁŘ ČESKÉHO POHÁRU V PADDLEBOARDINGU 2020 30.–31. 5. Paddle Fest Mácháč, Máchovo jezero – Kemp Borný 13.–14. 6. SNOWBOARDEL Paddle Fest Praha, Praha 6 – Koupaliště Džbán 26.–27. 6. Prague Paddle Fest, Praha 1 – Střelecký ostrov 17.–19. 7.

Mistrovství ČR v paddleboardingu, Veselí nad Lužnicí – Veselské pískovny

1.–2. 8.

KIBOKO Paddleboardfest Brno, Brno – Brněnská přehrada

22.–23. 8. Finále Českého poháru v paddleboardingu, Vranovská přehrada – Vranovská pláž 24. 7.–9. 8. Olympijský festival 2020, Praha, Brno, Ostrava Další pohárové závody můžete navštívit také v Třeboni, Ústí nad Labem, Týně nad Vltavou, Jablonci nad Nisou, Neratovicích, Nymburce, Berouně, Turnově nebo v Praze a Českém Krumlově. Kompletní pohárový kalendář najdete na webu cfsup.cz

Kalendář paddleboardových akcí najdete také v kalendáři paddleboardguru.cz nebo aquamarina-tour.cz

ACTIVE

PADDLEBOARDY PRO DĚTI

Při výběru vhodného dětského paddleboardu, stejně jako u dospělých, přihlížíme k výšce a hmotnosti paddleboardisty. AQUAMARINA Vibrant 8‘ x 28‘‘ x 4‘‘

Dobře ovladatelný a lehoučký první board pro vaše dítě. Rozměry: 244 x 71 x 10 cm Výtlak: 140 l Max. nosnost: 60 kg Hmotnost: 5,7 kg Vybavení: dětské hliníkové pádlo, leash, slide-in ploutvička, batoh, pumpa, opravný set Doporučená cena: 7 500 Kč Snowboardel.cz

F2 Pirate Kids 9‘2‘‘ x 28“ x 4“

Ideální board pro větší průzkumníky i na delší výlety. Značka F2 má ve svém repertoáru více dětských boardů. Rozměry: 275 x 71 x 10 cm Výtlak: 170 l Max. nosnost: 65 kg Hmotnost: 8,6 kg Vybavení: dětské hliníkové pádlo, slide-in ploutvička, batoh, pumpa, opravný set Doporučená cena: 6 500 Kč Snowboardel.cz

GLADIATOR Kid Race 10‘6“ x 23“ x 4“

Užší sportovní board pro malé závodníky. Značka GLADIATOR vyrábí celou řadu dětských paddleboardů. Rozměry: 320 x 59 x 10 cm Výtlak: 180 l Max. nosnost: 65 kg Hmotnost: 5,9 kg Vybavení: dětské hliníkové pádlo, leash, US-box ploutvička, batoh, pumpa, opravný set Doporučená cena: 9 999 Kč Snowboardel.cz

ACTIVE

Text: Lukáš Vavrda Foto: archiv Fjällräven

FJÄLLRÄVEN CLASSIC: 110 KM DIVOČINOU PRO KAŽDÉHO Chůze v přírodě, chůze s přírodou. Švédské Laponsko, hory v přírodním parku Abisko, rozlehlé pláně protkané jezery a bystřinami, které si probublávají svou cestu z ledovci pokrytých vrcholů úzkými kaňony. Tu proběhne přes pláň sob, támhle los. Večer máte podobného na talíři, když vytáhnete ze sauny nohy, unavené po 110 kilometrech chůze divokou přírodou…

jällräven Classic je organizovaný dálkový horský trek, které zaštiťuje švédský výrobce outdoorového oblečení Fjällräven. Odehrává se totiž v jeho domácím prostředí, v kraji, kde se můžete snadno potkat se symbolem značky, polární liškou. Úchvatná trasa laponskou divočinou je k dispozici kdykoli a pro všechny, jen v době konání Fjällräven Classic nabízí o něco víc: Převede přes hory ty, kteří si jinak sami netroufají. Každý putuje sám, ale trasa je zabezpečena kontrolními body, na kterých lze doplnit vodu a základní potraviny, vyhledat základní zdravotnickou pomoc a v případě nouze také zajistit transport z hor. Díky asistenci organizované značkou Fjällräven je tedy trasa výrazně bezpečnější a dostupná všem, kteří třeba ještě nenasbírali potřebné zkušenosti, a přesto chtějí alespoň zkusit zdolat 110kilometrový trek přes hory. Kontroluje se, zda se někdo neztratil, trasa je výrazně vyznačena a nemusíte se ani starat o povolení ke vstupu do přírodní rezervace. V horách strávíte obvykle tři noci, podle tempa, které nasadíte. A můžete putovat skutečně dlouhé hodiny, v době pořádání pochodu – letos konkrétně od 7. až 14. srpna – je totiž tma v noci jen pár hodin, Abisko totiž leží nějakých 200 kilometrů za polárním kruhem.

OBJEVTE DIVOČINU S FJÄLLRÄVEN CLASSIC

Pochod může absolvovat každý – nejmladšímu účastníkovi minulého ročníku bylo 1,5 roku, nejstaršímu 80. Atmosféra rozlehlých hor s nádhernými výhledy a přírodním bohatstvím je stejně nakažlivá jako radost a vášeň všech účastníků. Cílem ale není vytvoření umělého prostředí a zajištění všech potřeb poutníků. Každý účastník si nese sám všechno na zádech, a je tak v přírodě odkázán opravdu sám na sebe – právě to je ta nejcennější zkušenost. Fjällräven už roky dbá o udržitelnost svého počínání, produkuje výrobky šetrné k životnímu prostředí a tuto zkušenost přenáší i na svůj trek. Každý si tak nese své odpadky až zpět do civilizace k řádné likvidaci.

FJÄLLRÄVEN CLASSIC V KOSTCE Pochod probíhá ve Švédsku od roku 2005, do dalších států se postupně rozšiřuje od roku 2016. Účastní se ho ženy i muži v libovolném věku, v roce 2019 startovalo ve Švédsku 2 000 účastníků ze 46 zemí, jen 44 z nich pochod nedokončilo. 86 % účastníků absolvovalo takto dlouhý pochod poprvé. Mezinárodní účast byla tak výrazná, že stejně pravděpodobné bylo setkání s turistou ze Stockholmu jako ze Soulu.

ACTIVE

NÁRODNÍ PARK ABISKO

KDE LETOS BUDE FJÄLLRÄVEN CLASSIC

Švédsko, Dánsko, USA, Jižní Korea, Čína, Hongkong, Německo, Spojené království Více na:

classic.fjallraven.com

Přechod národního parku Abisko je přehlídkou toho nejhodnotnějšího ze švédské krajiny. Od příkrých svahů nejvyšších švédských hor, přes suťoviště mezi ledovci, holé pláně, kudy protékají ledovcové potůčky, z nichž se časem stávají vodopády, aby nabraly objem v zařízlých kaňonech a zalesněných údolích a následně se vsákly v rozlehlé močály, přes které cesta vede pouze po nekonečných dřevěných lávkách. Vše končí v cílovém táboře. Průchod cílem je silný zážitek nejen díky vlastním pocitům z kvalitního sportovního výkonu a nasycenosti přírodními krásami, ale i díky skupinové radosti. Z Hongkongu nebo Čech, všichni si navzájem gratulují a tleskají. Společná večeře a after party, kterou by snad ve Švédsku ani nikdo nečekal. Bez nadsázky lze říci, že Fjällräven Classic je celoživotním zážitkem.

Bergtagen Stretch Trousers Protože při pohybu v horách hraje klíčovou roli volnost, byly strečové kalhoty Bergtagen vyvinuty tak, aby i přes svou přiléhavost byly dostatečně pružné a neomezovaly ani v extrémních pohybech. Materiál je z vláken skládaných ve čtyřech směrech, což snižuje riziko protržení. Díky zipům v dolní části nohavic se dají nosit také se skialpinistickými botami. Cena: 5 190 Kč

Bergtagen Stretch Half Zip Lehká, prodyšná převlečná bunda typu anorak je vyrobena z pevného materiálu, který i přes vysokou odolnost zaručuje maximální volnost pohybu. Je částečně vyrobena z recyklovaných materiálů, její designový minimalismus kombinuje vysokou funkčnost a vychytané detaily – nezbytná je třeba kapuce dostatečně velká, aby se pod ni vešla helma. Cena: 5 990 Kč

ACTIVE

CHYTRÉ CYKLOTRENAŽÉRY JSOU DOMÁCÍ CYKLISTICKOU POSILOVNOU Cyklistika je skvělý koníček pro udržení fyzické kondice. Podobně jako lyžování, i cyklistika je sezónní záležitostí a řada lyžařů nahrazuje v létě lyžování cyklistikou a naopak. Zatímco lyžování je v létě problematické, zimní cyklistický trénink je naopak dostupný téměř pro kohokoliv. To vše díky nové generaci chytrých cyklistických trenažérů.

noho cyklistů a sportovců obecně má zkušenosti s tréninkem na válcích nebo ranných verzích cyklistických trenažérů. Nudný a monotónní trénink se obvykle zpestřoval střídavě sledováním televize a stopek s odečtem času do konce tréninku. Moderní chytré cyklistické trenažéry se s historickými nebo základními trenažéry nedají rovnocenně srovnávat. Pocit z jízdy na moderním, chytrém cyklotrenažéru je blízko pocitu z reálné jízdy, včetně nutnosti sledování trasy a změny převodů v návaznosti na změnu sklonu terénu. Pojďme si ale svět cyklistických trenažérů blíže představit. Cyklistický trenažér je zařízení, do kterého je možné vložit jízdní kolo a které simuluje odpor. V základu je možné trenažéry rozdělit na „hloupé“ a chytré. Mezi „hloupé“ patří především cyklistické válce a základní odporové trenažéry, které přítlakem odporového válce tlačí na plášť zadního kola a simulují tak odpor silnice. Odpor a přítlak válce je často možné regulovat v několika stupních pomocí páčky na bowdenu. Chytré trenažéry jsou propojitelné s počítačem, chytrým telefonem nebo tabletem a jejich odpor může být řízený bezkontaktně pomocí tréninkové aplikace. I mezi chytrými trenažéry můžeme najít odporové trenažéry popsané výše, častěji se ale používají setrvačníkové nebo elektromagnetické trenažéry, do kterých se nasadí

zadní vidlice namísto zadního kola. Setrvačníkové a elektromagnetické trenažéry mají oproti odporovým plynulejší chod a jsou také výrazně tišší a často mívají svůj vestavěný wattmetr, podle kterého jde sledovat tréninkovou zátěž a výkonnost. Hluk může být u trenažérů nepříjemnou vlastností, zvláště pokud bydlíte v bytě s citlivějšími sousedy. Právě úroveň hluku je jedním z rozdílů mezi vyspělejšími trenažéry. Elektromagnetická konstrukce je tím nejlepším, co je dnes k dispozici, díky bezkontaktnímu magnetickému brzdění je během jízdy slyšet v podstatě jen řetěz a převody. Chytré trenažéry umí díky propojení s počítačem nebo nositelnou elektronikou simulovat jízdu po virtuální trase. Používají se k tomu tréninkové aplikace, jako jsou Zwift, Rouvy, Tacx a další. Trénink jde navíc jednoduše zaznamenat a vyhodnotit. A to jak pomocí použité tréninkové aplikace, tak i pomocí moderních sporttesterů, jako například hodinek nebo cyklopočítačů značky Garmin. Trénink na cyklistickém trenažéru má několik výhod. Jak již bylo uvedeno, bez ohledu na počasí, denní a roční dobu, je možné jej využívat celoročně. Oproti jízdě venku je efektivnější, 1 hodina jízdy na trenažéru se rovná 2 hodinám jízdy venku. Jízda je bezpečnější, zejména ve srovnání s jízdou na kole po rušných komunikacích nebo jízdou po silnicích se špatným stavem povrchu vozovky.

TACX NEO 2T

Propojitelnost: chytrý Kategorie: elektromagnetický

33 990 Kč TACX FLUX S

Propojitelnost: chytrý Kategorie: setrvačníkový

15 490 Kč

TACX FLOW

Propojitelnost: chytrý Kategorie: odporový

7 690 Kč

TACX BOOSTER

Propojitelnost: základní Kategorie: odporový

5 990 Kč

Piccolo Hotel Sciliar

Seiser Alm / Alpe di Siusi, Jižní Tyrolsko, Itálie

OBJEVTE LÉTO VE VAŠICH HORÁCH

e j o k o p z přímo DO HOR Tradice, rodinná atmosféra a kuchyně s bohatým menu v srdci Dolomit s panoramatickým výhledem. Příjemná restaurace, bar, dětský sál, slunečná terasa, velké parkoviště pro hosty Krytý bazén s denním světlem, vířivka, infrasauna

RODINY S DĚTMI VÍTÁNY!

www.piccolohotelsciliar.it

ACTIVE

Z Ofen Passu je parádní výhled. Dvojvrchol Zufallspizte a Cevedale jsou na horizontu nezaměnitelné, před nimi ostrá Königspizte a rozložitý Ortelr.

Text: Alena Zárybnická Foto: archiv autorky

NA CESTĚ…

NOVODOBÝM NOMÁDEM V ABSOLUTNÍM POHODLÍ

Alpy – Německo, Itálie, Švýcarsko, Rakousko

Původní nomádská tradice vymírá. Přesto – na Zemi prý žije pořád okolo 30 až 40 milionů opravdových nomádů. V průmyslových zemích už kočovné honáky, lovce a sběrače či potulné obchodníky nepotkáme. Zato potulných dovolenkářů, kteří kočují aspoň tak, jak jim to jejich práce umožňuje, výrazně přibývá. Návrat ke kořenům v absolutním pohodlí „bydlíku“ může sice na první pohled vypadat jako šílená snobárna, ale… Důvodů, proč by bylo unáhlené tohle tvrzení akceptovat, je celá řada…

říběh Sala Paradise a Deana Moriartyho prý napsal Kerouac za tři týdny na třicetimetrovou roli japonského kreslícího papíru v nepopsatelné euforii. Mít tak tři týdny času, které bych mohla strávit novodobým nomádstvím v absolutním pohodlí obytky kdekoli v Alpách, jistě by se podobný euforický pocit dostavil! Nezpochybnitelnou výhodou takového cestování je fakt, že si svoji trasu můžete přizpůsobit jak časovým možnostem, tak i počasí. A plánovat „co, kde, kdy a jak“ můžete fakt na poslední chvíli. Stačí si jen do auta zabalit všechno potřebné „nádobíčko“ podle svého gusta. Pro mě ideálně: skialpy, klasické kolo, elektrokolo, feratový set a třeba i lezení. A možná taky plavky, kdyby bylo cestou nějaké pěkné jezero nebo potok. Že by to bylo poctivě osvěžující, to je víc než zřejmé – na cestu vyrážíme na konci dubna. Začínáme na východě, protože právě tam by mělo být první dva dny víc slunce než v západní části Alpského oblouku.

BIATLONOVÝ RÁJ

Z Prahy přes České Budějovice a Salzburg je to do Ruhpoldingu 425 km. Tuhle obec s asi 7 000 obyvateli bezpochyby proslavil biatlon – každoročně se tu v Chiemgau aréně pořádají závody světového poháru a čtyřikrát, naposledy v roce 2012, tu upořádali taky biatlonové mistrovství světa. Zaparkovat můžete u dolní stanice lanovky Rauschbergbahn, kousíček pod Taubensee. Ruhpolding leží prakticky v centru Chiemgauských Alp. Nejsou moc vysoké, ani jeden vrchol pohoří nezasahuje nad 2 000 m n. m. Ale sněhu bylo letos v zimě dost a na lesních cestách tál ve stínu jen velmi neochotně. Zkoušíme nejrůznější varianty, kudy by se dalo projet, ale nakonec se ukáže jako jediná sjízdná cesta po asfaltkách a částečně i cyklotrasách na Winklmoos Alm.

WINKLMOOS ALM

Z parkoviště vyrážíme kolem biatlonové Chiemgau arény a jezer Förchensee, Lödensee, Mittersee a Weitsee ke spodní stanici lanovky Seegatterl. Máme za sebou asi 17 km

Ve Winklmoos Alm se můžete zastavit u kapličky sv. Marie i v moderním kostele St. Johann im Gebirg. RUHPOLDING

START skoro po rovině. Tady začíná prudký výjezd CÍL s asi 400m převýšením na Winklmoos Alm. Eisenberg Výhled je odtud parádní – v dáli zaujme pořád ještě zasněžená stěna legendárního Watzmanna. Dolů jedeme jižní stranou úbočí Gurnwandkopf Sondersbergu a pak zase po silnici. Veškerým Saurüsselkopf pokusům uhnout na cyklostezku brání sníh. Zvlášť neochotně taje v úsecích, které v zimě upravovaly rolby pro běžkaře, a taky v místech, kudy se přes cestu z hor sesunuly laviny Mühlprachkopf – často je tu i třímetrový nános, přes který Sondersberg to na kole prostě nejde. Každopádně silnice propojující Ruhpolding a Reit im Winkl není moc frekventovaná a návrat stejnou trasou je jediným, a ne nijak nepříjemným řešením. Nicméně, je čas vyrazit víc na západ.

Piz Sesvenna je ten nejvyšší uprostřed. Z tohoto místa je vidět výstupová linie: přes ledovec do sedla (po hranici stínu od sousedního kopce) a pak po hřebeni až na vrchol.

Ruhpolding – Schlinig přes sedlo Reschenpass: 300 km Piz Sesvenna (Itálie – Jižní Tyrolsko, Sesvennagruppe (Bündner Alpen) NA NEJVYŠŠÍ VRCHOL ENGADINSKÝCH DOLOMITŮ

Láká nás Piz Sesvenna, 3 204 m vysoký vrchol na hranici mezi Jižním Tyrolskem a švýcarským Graubündenem. Je nejvyšším vrcholem Sesvennagruppe, málo navštěvovaného pohoří, které se rozkládá na území tří států – v Rakousku, Švýcarsku a Itálii. Přezdívá se mu Engadinské Dolomity. Výchozím bodem je pro nás parkoviště ve vesničce Schlinig (Slingia) v nadmořské výšce 1 730 m. Odtud je to k chatě Sesvenna Hütte asi 5 km s převýšením něco přes 500 m.

PŘES LEDOVEC NA VRCHOL

Chata leží na překrásném místě – s výhledem na Ortler, ten je mojí srdeční záležitostí… Dá se tady přespat jak v zimě, tak i v létě, a chcete-li si cca 1 650 m převýšení rozdělit do dvou dnů, je to ideální varianta. Odtud pokračuje výstup k sedlu Fuorcla Sesvenna. Z Jižního Tyrolska tudy vstupujeme do Graubündenu. Na vrchol,

který ležící přímo na hranici, se totiž chodí ze švýcarské strany. Ze sedla je třeba sjet asi 100 výškových metrů dolů na plato pod ledovcem Vadret da Sesvenna. Po něm se stoupá nejdřív prudce, pak pozvolna a před sedlem znovu prudce směrem k jihu. Na samotný skalnatý vrchol se jde přesně po hranici, ale už bez lyží – na mačkách a s cepínem v ruce. Je to za každých podmínek bezpečnější varianta. Těžké lezení to není, ale expozice je tam občas na švýcarskou i italskou stranu docela slušná. Ovšem rozhledy fascinující. Nebýt krátkého stometrového výstupu při návratu těsně před sedlem Fuorcla Sesvenna a jednoho hodně exponovaného místa nad skálou kousek pod chatou, které je ale zabezpečeno lanem, je sjezd dolů fakt za odměnu.

Sesvenna Hütte Piz Cristanas Watles - Monte Vatles START CÍL

Piz Sesvenna

SCHLINIG - SLINGIA

délka trasy: 20 km převýšení: cca 1 650 m

Ruhpolding (Německo – Bavorsko, Chiemgauské Alpy)

délka trasy: 50 km převýšení: cca 900 m

Praha – Ruhpolding: 425 km

ACTIVE

SULDEN - SOLDA

U NEJVYŠŠÍ HORY RAKOUSKO-UHERSKA

Za Rakouska-Uherska byl Ortler naším nejvyšším kopcem. Díváte-li se ale po horizontu, dost možná vás víc než majestátní Ortler či ostrý Königspitze zaujme dvojvrchol Zufallspitze a Monte Cevedale. Jsou-li dobré sněhové podmínky, je dostupný na lyžích. Vyrazíte-li k němu ze Suldenu (Soldy), můžete si pomoci lanovkou. Z parkoviště u potoka těsně u spodní stanice v 1 900 m n. m. se můžete vyvézt do 2 600 m. Odtud dál už jen po svých, pořád na jih – směrem k Suldenspitze a po ledovci Suldenferner, pak směrem na východ – k sedlu Eissenpass (Passo del Lago Gelato). Z 3 130 m n. m. sjíždíme o pár desítek metrů níž a znovu začínáme stoupat po ledovci Langenferener (Vedretta Lunga). Výstupová cesta vede do sedla mezi dva nejvyšší vrcholy a na posledních asi 200 výškových metrech je docela strmá. Je-li málo sněhu, může být v prostřední pasáži vyfoukaná na led. Tentokrát to klape v čerstvém

START CÍL

Severozápadní strana hřebene mezi Zufallspitze a Cevedale byla letos na jaře pěkně vysněžená – nahoru se dalo bez haršajzen parádní stopou.

sněhu dobře, ale pamatuju si jeden z předchozích výstupů, kdy jsme zrovna v tomhle místě nepohrdli šroubem do ledu. Jakmile se dostanete na hřeben, je to nejtěžší za vámi. K Monte Cevedale (3 769 m n. m.) je to pohoda, na Zufallspizte (3 757 m n. m.) taky. Záleží jen na čase a fyzických silách, pro jakou variantu vrcholové kombinace se rozhodnete. Výhledy kolem jsou vážně fascinující.

příjemně teplo. Horký vzduch fouká i do garáže, takže pásy i boty sušíme v pohodě mimo obytnou část auta. A plánujeme cestu dál.

ZPÁTKY DO SULDENU

Na 2 609 m vysoké, v dubnu ještě pořád zasněžené Monte Legnone se dá od Komského jezera dostat klasicky pěšky – bez obtížného lezení.

Sentiero del Tracciolino (Itálie – Lombardie, Bregaglia) ŽELEZNICE UKRYTÁ V IMPOZANTNÍCH STĚNÁCH

K jezeru Lago di Moledana se na kole nesmí, proto odbočujeme vlevo – vstříc železničnímu dobrodružství. Pro zkušenější bikery

Com o

COLICO

START CÍL

o di

Mez zola

CAMPO

Lag

není úzká pěšinka mezi skálou a kolejí či kolejí a propastí, případně jízda přes pražce, problém. Výhled na jezero je fascinující stejně jako umění dělníků, kteří trať před sto lety stavěli. V tunelech se na čidlo rozsvítí světlo, ale máte-li s sebou čelovku, je to přeci jen bezpečnější. Aspoň si můžete posvítit pod nohy – na louže, kterým je lepší se vyhnout. Pokračovat se dá až k chatě Rifugio Luigi Brasca a nebo se můžete otočit a navštívit třeba jako my ještě nejvýznamnější město na severním okraji Komského jezera Colico. o di

PO TRATI

Eiskofe - Tre Cannoni

Monte Cevedale

Cesta dolů je stejná jako trasa výstupová. Nezapomeňte, že je třeba vyšplhat těch asi 100 m zpátky do sedla, a pak už následuje jen sjezd. Bydlík čeká, za pár okamžiků je v něm

Sulden – Novate Mezzola přes sedla Ofenpass a Malojapass: 167 km

Sentiero del Tracciolino je opravdu unikátní bikový zážitek. Stezka vede po trase bývalé úzkorozchodné železnice vykopané ve skále nad jezerem Lago di Mezzola. Od roku 1930 se po ní přepravoval materiál mezi přehradami Lago di Moledana v údolí Val dei Ratti a druhou v údolí Val Codera. Celkem měřila asi 14 km, z toho skoro 10 km je dnes možné bezpečně projet na kole. Na trase je vybudováno 22 tunelů a galerií. Neuvěřitelné dílo! Z kempu El Ranchero ve vesničce Campo přímo na břehu jezera Lago di Mezzola ležícího asi 200 m nad mořem je třeba vyšlapat do 920 m. Pak už je to po rovině.

Eisseespitze

VERCEIA

délka trasy: 40 km převýšení: cca 1 500 m

Monte Cevedale (Itálie – Jižní Tyrolsko, Ortlerské Alpy)

délka trasy: 22 km převýšení: cca 1 900 m

(bez použití lanovky)

Schlinig – Sulden: 36 km

Lag

Novate Mezzola – Silz přes průsmyk Bernina: 269 km Crazy Eddy Klettersteig (Rakousko – Tyrolsko, okres Imst) ŠÍLENÁ ZASTÁVKA?

Cestu zpátky si plánujeme přes Berninský průsmyk a Svatý Mořic. Na kole jsme tu jezdili před dvěma lety v létě, tak aspoň můžeme omrknout, kolik sněhu ještě zůstává v místech, kudy vedou zdejší nejkrásnější výšlapy. Do výšek nad 2 000 m je třeba vyrazit nejdřív na začátku června. Ještě jednu zastávku si ale dopřejeme – na půlce cesty mezi Imstem a Telfsem je Silz, malá vesnička s opravdu bláznivou ferratou.

CRAZY EDDY

Výhled do údolí Innu i na zasněžené vrcholky Stubaiských Alp a tělo protažené do posledního svalu – ideální tečka. Radši vlastně tři tečky. Aby bylo příště snadné navázat… A zas vyrazit!

pořádně protáhne všechny zkrácené svaly. A možná se vám bude zdát na začátku, že je opravdu zbytečně dlouhý. Na jeho konci si zaslouženě oddychnete a sestup dolů už je maximálně za B.

Silz – Praha: 536 km Domů zbývá ze Silzu necelých 540 km – to už se bez problémů dá zvládnout za pár hodin. Celkem jsme najeli 1 730 km. Auto našplhalo přes 13 000 výškových metrů. A to je pořádný zápřah! Odškrtnout si může ve svém deníčku hned čtyři parádní alpská sedla: Ofenský, Reschenský, Malojský i Berninský průsmyk. A to je na jeden bydlík a 10 dní na cestě opravdu pěkná sbírka! Když už padla zmínka o té snobárně… Troufám si říct, že si od určitého věku už zasloužíme trochu pohodlí. Nic proti cestování s batohem na zádech a spaní pod širákem, ale ta doba už je pryč… Aspoň pro mě. Obytka je moc příjemná verze toulání se určená pro starší a pokročilé. Nabídne dost možností těsného kontaktu s přírodou i naprostou volnost a svobodu při výběru místa. A přitom se vrátíte do kolotoče klasických povinností odpočatí. Určitě i proto, že si můžete dopřát něco naprosto odlišného, než co nám život jindy servíruje. Tenhle typ nomádství je pravým opakem narvaného diáře a času rozplánovaného do poslední pikovteřiny. Zkuste to! Funguje to! Než našetříte na vlastní, můžete si auto půjčit. Že se vám pak nebude chtít ho vracet, o tom jsem přesvědčená!

START CÍL

SILZ

Z Tirana je třeba do sedla nastoupat skoro 2 200 výškových metrů – a to na asi 34 km. Slušná porce! Auto se s tím ovšem popasovalo hladce – ani jsme si nevšimli…

PŮJČOVNA OBYTNÝCH VOZŮ www.hykro.cz

Obytné automobily a karavany Carado, Knaus, Fendt, Ahorn, Weinsberg, RoadCar, Tabbert, T@B, Bravia Karavan Centrum Hykro, Pod Zbuzany 1, 155 00 Praha 5

délka trasy: 1 730 km převýšení: cca 13 500 m

Nástup je od parkoviště kousek, asi 20 minut cesty. Vybrat si můžete už při nástupu dvě varianty – jednu s obtížností D, druhou maximálně do C. Z obou se pak sestupuje po značené stezce k nástupu do druhé části či, chcete-li, můžete se vrátit až dolů. Ta druhá část začíná technickým lezením po dvou řetězových pavučinách obtížnosti C/D a dá úměrně tomu i zabrat. Pak už je to pohoda až k „Malajskému dvoulanovému mostu“. Ten

délka trasy: cca 1 hodina + 2x 20 až 25 min. nástup převýšení: 140 m

ACTIVE

FUNKČNÍ PRÁDLO

Základní stavební kámen pro každý sportovní outfit, i ten letní, je vhodné funkční prádlo. Kvalitní první vrstva má za úkol účinně transportovat pot od pokožky, umožnit jí tak, aby dýchala a tělo se efektivně ochlazovalo, čímž se zabrání přehřívání organismu. CRAFT NANOWEIGHT

Novinkou sezóny 2020 je neuvěřitelně lehké prádlo CRAFT Nanoweight s inovativní meshovou konstrukcí, která zajišťuje mimořádnou prodyšnost a bleskurychlý odvod potu od pokožky. Použitím lepených švů se podařilo snížit váhu prádla o několik dalších gramů a docílit vyšší úrovně komfortu. Prádlo Nanoweight docení fanoušci recyklovaných materiálů, které byly použity při jeho výrobě. Svou funkčností podrží prádlo sportovce i během těch nejintenzivnějších výkonů. Hmotnost: 80 g/m2 Varianty: nátělník, triko s krátkým a dlouhým rukávem, boxerky, další využití v run kolekci Vent Použití: pro aktivity ve velmi teplých podmínkách www.craft.cz

990 Kč

650 Kč

DO CHLADNĚJŠÍCH PODMÍNEK:

BĚH

Stěžejní řadou běžeckého sortimentu pro sezónu jaro/léto 2020 je designová bouře, koncept CRAFT Vent. I zde jsme zapracovali na vývoji co nejlehčího materiálu, a tak si při používání tohoto běžeckého oblečení budete klást otázku, zda jej máte stále na sobě. Kombinací funkčního materiálu Nanoweight a technologie 37,5 dodává řada Vent běžeckému oblečení zcela novou perspektivu. Termoregulační technologie 37,5 má za úkol udržovat teplotu těla na její optimální úrovni 37,5 °C při optimální vlhkosti mikroklimatu pokožky 37,5 %. Díky zmíněné optimalizaci dochází k tvorbě prostředí, které zajišťuje sportovci komfortní podmínky a zvyšuje jeho výkony.

2 850 Kč BUNDA CRAFT VENT

Lehká běžecká bunda s ochranou proti větru a dešti je praktickým řešením do nepříznivého počasí. Pokud se v průběhu výběhu změní podmínky, je možné bundu sbalit do malé kapsičky. Perforovaná zádová část a meshové panely v podpaží a na rukávech zajistí potřebnou ventilaci a regulaci vlhkosti. Pozn.: V nabídce také jednobarevná provedení s cenou 2 290 Kč (platí pro dámský i pánský model) www.craft.cz

77 DLOUHÉ KALHOTY CRAFT VENT

INOV-8 ROCLITE G 275

Perfektní grip a dlouhá životnost Vybroušený diamant mezi krosovými botami. Velkou zásluhu na tom má především skvěle navržená podešev, která má vynikající grip a zároveň velmi dobrou životnost. Nová generace ROCLITE G 275 posouvá tento standard ještě o úroveň výš díky obohacení podešve o Nobelovou cenou ověnčený grafen.

Elegantní běžecké kalhoty určené na jarní výběhy jsou vyrobeny z recyklovaného, ultralehkého materiálu. Díky precizní ergonomii, kombinaci materiálů a gumy v pase perfektně sedí. Kapsička na drobnosti, zipy na koncích nohavic a lepené švy jsou detaily, které při používání běžci jistě docení. www.craft.cz

www.inov-8.cz

1 890 Kč

3 690 Kč

CYKLISTIKA

DO CHLADNĚJŠÍCH PODMÍNEK:

2 290 Kč

CYKLOBUNDA CRAFT EMPIRE RAIN

Dámská lehká cyklistická bunda CRAFT Empire Rain s odolností vůči větru a vodě s lepenými švy je vhodná na vyjížďky v proměnlivém počasí. V nepřízni počasí ochrání před přírodními elementy, v opačném případě ji však snadno sbalíte do kapsičky, kterou pohodlně schováte do dresu nebo do batohu. www.craft.cz

CYKLOBUNDA CRAFT SURGE RAIN

Pánská lehká bunda CRAFT Surge Rain je větru- a voděodolná, ale zároveň perfektně prodyšná. Díky slušnému poměru obou parametrů je tato bunda ideální volbou do jarních plískanic. Samozřejmostí jsou lepené švy, reflexní ošetření nebo sbalitelnost bundy do kapsy skryté ve švu. www.craft.cz

3 350 Kč ORBEA OCCAM M10

Orbea představila pro sezónu 2020 úplně nový rám modelů Occam. Zůstala pouze u varianty s 29“ koly a zdvihem 140(150)/140mm. Celokarbonový rám modelu M10 s asymetrickou vzpěrou hlavního rámového trojúhelníku se vrací ke šroubovanému středovému složení pro snazší údržbu. Pružení obstarávají modely Factory s Kashima úpravou povrchu kluzných částí. Komponenty byly bez výjimky svěřeny sadě XT od Shimana, a to ve verzi s 1×12 převody. Kokpit je směsí komponent Race Face a sedlovky OC s volitelnou délkou zdvihu z dílny Orbea. Pláště Maxxis High Roller II/Rekon jsou nazuty na 30 mm širokých bezdušových ráfcích kol DT Swiss XM-1650 Spline. Kolo je dodáváno ve dvou základních barevných variantách nebo si zákazník může bez příplatku nechat vyrobit kolo v jím zvoleném barevném schématu. www.orbea.com

129 990 Kč

ACTIVE

SPORTOVNÍ KLUBY VYUŽÍVAJÍ

TOYOTU PROACE

České sportovní kluby začaly pro cesty svých týmů na soutěže hojně využívat dodávky Toyota Proace Verso. Výhodnou nabídku operativního leasingu od Toyoty v rámci programu Proace ProSport už využilo několik klubů, mezi nimi například klub amerického fotbalu Příbram Bobcats.

„V

zhledem k množství našich juniorských a dorosteneckých kategorií nemáme dostatek řidičů, kteří by hráče vozili na zápasy. Máme skupinu rodičů, kteří s námi jezdí, ale devítimístný Proace nabízí skvělou alternativu. Zároveň je pohodlný i pro dlouhé trasy a navíc šetříme planetu, protože jedeme jedním autem místo dvěma,“ pochvaluje si prezident klubu Bohuslav Rom. Společné auto podle něj také dobře funguje k tmelení týmu a vymýšlení strategie na zápas. „Máme už takovou tradici, po každém zápasu, ať dopadne jakkoli, máme od maminek napečené zdravé sladkosti, které si dáme po cestě v autě zpět, a pak společně probíráme, co bylo dobře a co ne,“ prozrazuje.

Program zvýhodněného operativního leasingu určeného pro zajištění mobility tuzemských sportovních klubů pod názvem Proace ProSport spustila Toyota vloni v lednu ve spolupráci s Českým olympijským výborem. Více informací o programu včetně jeho podrobných podmínek najdete na webu Autoprosport.cz nebo Toyota.cz/proace_prosport

í zážitek!

átní životn soutěž o unik

ERS! T S O L K S O V KÉHO DA S S R A C Ý V Š ESTU DO IATLON! R T Ý SOUTĚŽ O C K S R O týmech. ZKUS SI H esko-polských šuje

ism vyhla r u o T d n la r e witz

v 5 č pěší túra, a to a le o k m é k . rs jízda na ho rtovní nabídku rvna 2020 o e p č s . 8 u 2 o d .– 5 ro 2 o Čeká tě běh, : zn Datum . atou a rů ociálních sítích tnáš jeho boh s u h a c n o u a to rs vi ti te k s a orám a Davos Klo em, láskou k h dny v regionu h c vé u o d n rv ím e č vn o 4 rt š Zažije i se spo . ěrně zdatné lid m rů p e o 30. 4. 2020 m d á arsko.com. d á le íh H b ro p ž tě na MojeSvyc Sou

ío

c Více informa

kách najdete

ch podmín soutěži a její

CIRCLU

se nemusí bát ani sváteční běžci CIRCLE, naprostá novinka v běžeckejch termínovkách, si svoji premiéru zažije v srpnu. Vyzpovídali jsme organizátora Jana Hejdu, abychom vyzvěděli úplně všechno o novince, která slibuje uvolněnou atmosféru a nevšední zážitky.

onzo, o CIRCLU mluvíš jako akci, která tu ještě nebyla. V čem je CIRCLE jinej? Většina štafetovejch závodů se u nás běží z místa na místo a lidi musej mezi úseky přejíždět autem. To na CIRCLU odpadá. Tady máš tři okruhy, který startujou z jednoho místa, z našeho CIRCLE kempu. Díky tomu můžem přinést do zázemí i spoustu zábavy mimo samotnej závod. Celej CIRCLE tak nebude jenom o běhu, ale o celovíkendovým dobrodružství s partou přátel, strávený aktivně, s nejbližšími, mimo město, v krásný přírodě. Na jakým principu CIRCLE funguje? Jak se běžci na trati střídají? Pokud postavíš kompletní, takže osmičlennej, tým, závodník, kterej bude štafetu rozbíhat, poběží 1., 9. a 17. etapu, mezitím budou kroužit ostatní. Start bude hromadnej, ať podpoříme soutěžní atmosféru. Proč při výběru lokality padla volba právě na Ralsko? Ralsko je překrásná část naší země, která je ale v porovnání s jinýma lokalitama poměrně neznámá. Díky tomu je tu božskej klid. A přitom toho nabízí dost: spoustu lesních cest, výhledy na majestátní Ještěd, nádherný skalní útvary. Navíc je dobře dostupná, například z Prahy jsi tam zhruba za hodinku.

Jakou celkovou vzdálenost budou muset běžci na CIRCLE zvládnout? Znáš už přesnou délku okruhů? Celkem to vydá na 27 kilometrů. Okruhy budou měřit zhruba 7,5 km, 8,5 km a 11 km a mezi nima bude mít každý závodník dost času na odpočinek. Každý okruh povede jinudy a nabídne jinej zajímavej profil. Snažíme se taky vyhnout asfaltu, trasy povedou z 90 % po měkkým povrchu a lesních cestách. Díky tomu všemu zvládnou CIRCLE i sváteční běžci. 27 kilometrů se může zdát moc, ale počítej s tím, že to běžci nakrouží na třech okruzích během celýho víkendu. Než se vydáš na další okruh, musí nejdřív svůj úsek oběhnout zbytek týmu, takže ty můžeš mít klidně šestihodinovou pauzu. CIRCLE je díky tomu vhodnej fakt pro všechny. Ideální může bejt třeba pro firmy, který ho můžou využít jako teambuilding. Zmiňuješ firmy. Spousta firem hledá zpestření pro své zaměstnance a CIRCLE se zdá bejt zajímavou volbou. Co všechno může nabídnout? CIRCLE nabízí neotřelej firemní teambuilding za 20 tisíc korun s organizací od A až do Z. Ať už to bude benefit pro zaměstnance, originální způsob utužování kolektivu, neformální setkání s klienty nebo networking v netradičním prostředí, věřím, že na takovou akci účastníci jen tak nezapomenou. Výhledově připravujeme i firemní balíčky s úplnym

fullservisem, v jehož rámci tým bude mít k dispozici i stany, vlastní občerstvení a další služby. Startovný se může na první pohled zdát vysoký, co všechno teda obsahuje? Ve startovným jsou standardní věci, na který je člověk zvyklej z jiných závodů. Ale především celovíkendový dobrodružství, takovej běžeckej festival nebo tábor pro dospělý. Ve startovným je ubytování a parkování v CIRCLE kempu, kterej nabídne špičkový služby a sociální zařízení a třeba taky balíček s tričkem a čelenkou CIRCLE. A v neposlední řadě je to bohatej doprovodnej program, nebude jenom o vyhlášení na pódiu, ale různý aktivity pojedou od pátku do neděle. Když zrovna nepoběžíš, můžeš si zazpívat s kytarou, zasportovat na miniturnajích, něco si třeba vyrobit a vyzkoušet si různý trampský dovednosti. Těš se taky na hudební vystoupení legendy českýho country – Tomáše Linky, známýho z Fešáků či Greenhorns. Nenech si ujít ani tematicky laděnej stand up v podání Underground comedy. A další pecky vystřelujem na webu a FB.

Kdy: 14.–16. 8. 2020 Kde: Osečná, Ralsko, Libereckej kraj Jak: Osmičlenný týmy Kolik: Celkem 27 km, 3 okruhy 7,5 až 11 km Cena: Do konce února za 20 000 Kč www.runcircle.cz

Převody SRAM GX Eagle 1×12

Hydraulické kotoučové brzdy SRAM Level T

Gelové výztuhy Karbonový rám 6 kapes

Pánský cyklistický dres XC STRONG ROCKRIDER Díky silikonovým dílům perfektně sedí. 6 kapes, z nichž jsou 2 na zip. Lehký a přilnavý materiál.

999

Kč

Pánské cyklistické kalhoty XC ROCKRIDER Pohodlné kalhoty s trojhustotní výstelkou s gelovými výztuhami. Šle z lehkého materiálu odvádějí pot.

1 299

Kč

Horské kolo 29“ XC 900 ROCKRIDER Karbonový rám. Vidlice ROCKSHOX REBA RL se 100mm zdvihem, kola MAVIC Crossmax a převody SRAM GX EAGLE. 10,5 kg ve velikosti L bez pedálů.

39 999

Kč

FOTO: FISCHER

Děkujeme, že s námi jedete ve sněhobílé stopě v zimách dobrých i zlých a na podzim 2020 se můžete těšit na další pokračování časopisu NORDIC, který je naladěn na stejnou sněhovou frekvenci jako vy.

Předplaťte si NORDIC!

Předplatné je nejlevnější a nejpohodlnější cesta, jak se pravidelně dostat k časopisu NORDIC. Každý nový NORDIC vám dorazí domů bez časové prodlevy a máte tak jistotu, že o žádný nepřijdete. Navíc v hodnotě předplatného získáte bonusové SNOWbony, které si můžete střádat nebo rovnou utratit v e-shopu SNOW.cz. Kolekce SNOW, z níž mohou držitelé SNOWbonů vybírat, čítá přes 50 tematických položek od nordicmag.cz literatury přes funkční prádlo po lyžařské hole. NORDIC vychází čtyřikrát za sezónu (od října do února) a roční předplatné vyjde na pouhých 190 Kč!

ELEKTRONICKÉ ČASOPISY:

Lyže S/MAX CARBON SKATE jsou určeny pro nejnáročnější běžkaře. Jedinečná stabilita, dokonalý přenos sil. Celou kolekci 2019/20 najdete na www.salomon.com

2020

18. 1. 1. 2 . 29. 2 . 7. 3.

Te r m í ny t e s t ová n í: Ka r l ov Po d P ra d ě d e m Lipno K l í n ove c D o l n í Mo ra va

Více informací na

NaVrchol

Výhradní dovozce a distributor pro ČR a SR: AMER SPORTS Czech Republic s. r. o.

CHOOSE YOUR TRACK. FEEL THE GLIDE.

pro radost z VÍTĚzST VÍ no shortcuts

s cot t-s p o r t s .co m