125 let kovů v Povrlech

Text: Mariana Novotná

Je to už 125 let, co továrna v Povrlech začala s průmyslovým zpracováním neželezných kovů a hned v prvních dekádách ve velkém rozšiřovala výrobu i portfolio svých produktů. I dnes zaměstnává více než dvě stě lidí a vyváží do pětadvaceti zemí světa.

Počátky továrny

Historie podniku začíná v roce 1898. Tehdy se pražský rodák a židovský obchodník s kovovým zbožím a žíněmi Moritz Bondy rozhodl vybudovat hutní továrnu na zpracování mědi a mosazi, tedy kovů, které už sám sbíral a obchodoval s nimi. Do té doby nevýznamnou obec Povrly si vybral hlavně kvůli logistice – ležela totiž na důležité železniční spojnici mezi Prahou a Podmokly a také poblíž levého břehu Labe, kudy šly lodní dopravou levně dovážet suroviny. O samotné vybudování měďárny, tedy válcovny a tažírny drátů, se pak postaral syn Bondyho Maxmilian, který založil akciovou společnost KUPFERWEKRE ÖESTERREICH, v překladu Měďárna Rakousko, se sídlem v Praze.

Vzestup závodu v první dekádě

Rychlý rozvoj závodu umožnila na počátku 20. století industrializace a elektrifikace, díky nimž se otevíraly velké možnosti odbytu. První produkce přišla už v roce 1901 a během počátečního desetiletí podnik zbudoval nýtovnu s balírnou nýtů, válcovny plechů, boxovnu nebo tažírnu trubek. Výrobky z mosazi začíná továrna vyrábět od roku 1907 a hliníkové produkty pak od roku 1909. Odběratelů postupně přibývá a po deseti letech existence už podnik svou produkci dodává do většiny významných evropských států.

Další rozvoj a první světová válka

Podnik se úspěšně vyvíjel i v dalších letech: rozšířil zázemí pro dělníky i válcovnu trubek, zvětšil mořírnu a v roce 1913 uvedl do provozu tavírnu hliníku. Továrna na přání zákazníků produkovala výrobky z mědi, mosazi, hliníku a železa – šlo o plechy, pásy, dráty, trubky nebo tyče. Během první světové války se pak veškerá výroba podřídila válečným dodávkám. Protože na ně nebylo dost kapacit, podnik se dál rozšiřoval, zakoupil například stávající Měďárny a mosazárny Ringhofferových závodů v Kamenici (nejprve zařízení, později v roce 1922 i budovy). Začala také výstavba rodinných domů pro zaměstnance, která po válce trvala pět let.

Poválečná léta a první krize

Po vyhlášení samostatného Československa se podnik pod jménem KUPFERWEKRE BÖHMEN začleňuje do soustavy československého průmyslu a v roce 1919 mění název na Měďárna Čechy. Růst jako důsledek válečné výroby, ale i zájmu o polotovary z barevných kovů pokračuje. Skupování dalších pozemků a budov a rozšiřování výroby na chvíli zastaví až roky 1929–1930, kdy se začínají projevovat první důsledky hospodářské krize a výrobky nejdou tolik na odbyt. V roce 1934 nicméně podnik dostavuje další výrobny, konkrétně novou tyčovnu a trubkovnu.

Pod německou okupací

V roce 1940, za německé okupace, byla společnost jakožto židovský majetek zlikvidována. Dosazený komisař firmu ukončil v roce 1943, kdy byla donucena vzdát se živnosti a následně byla vymazána z obchodního rejstříku, nicméně samotná továrna fungovala dál. Produkce podniku se ale zaměřila jen na válečné využití výroby železa a hliníku.

Poválečný vývoj továrny

Na začátku roku 1947 byl podnik na základě dekretu prezidenta republiky znárodněn a změnil se na národní podnik České válcovny kovů. Jeho hlavním úkolem pro poválečná léta bylo odstranit škody, které napáchala druhá světová válka. Nová výstavba pak proběhla až v 50. letech, kdy se budovaly objekty sociálního zázemí zaměstnanců a zřídilo se učňovské středisko pro obor barevných kovů.

Rozkvět Povrlů

Měďárna v 60. a 70. letech zaměstnávala přes tisícovku lidí, velkou část z nich tvořili přímo obyvatelé Povrlů. Protože firma myslela i na jejich spokojenost, vyrostlo pro ně nové bydlení na dvou sídlištích a postavila se i nová základní škola. S podnikem je spjato rovněž zbudování místní vodní nádrže, fotbalového hřiště a koupaliště s restaurací. Za vším stál tehdejší ředitel Kovohutí Povrly Jiří Svoboda, kterému se dodnes přezdívá Povrlský Baťa. Závod v té době dodával výrobky do celého Československa, ale i západního Německa nebo Švýcarska. V 60. letech zavedl výrobu hutních výrobků CuCr, a to hlavně elektrod pro bodové svařování. V 70. letech zastavil rafinaci mědi, tažírny drátů, lisovny a tažírny trubek a tyčí a zaměřil se na výrobu válcovaných výrobků z mědi a mosazi.

Pozdější směřování závodu

V dalších desetiletích ráz továrny určoval hlavně rozvoj elektrotechnického průmyslu – do provozu bylo uvedeno zařízení pro kontinuální odlévání mosazných pásů s následným tvářením nebo formátovací linka na výrobu plechů a rozvojem prošla i samotná válcovna plechů. Dále bylo zmodernizováno sociální zázemí zaměstnanců a pro další rozvoj společnosti byl zaveden počítačový systém a zvyšovaly se i požadavky na ekologické standardy výroby.

Směrem k dalším transformacím

V roce 2006 přichází další důležitá změna – společnost Měď Povrly se stává součástí MTX Group, díky čemuž získává přístup k novým technologiím a trhům a dál expanduje za hranice Česka. Po krizi v roce 2009 se pak kvůli používání levnějších a lehčích materiálů, jako jsou hliník nebo pozinkovaný plech, firma přeorientovala na výrobu svitků a výlisků pro tradiční i zbrojní průmysl nebo bižuterii. V roce 2022 přichází přejmenování na Povrly Copper Industries. Do budoucna společnost spoléhá na rostoucí poptávku po elektrovodné mědi spojené s rozvojem elektrotechniky a elektromobility. Životnímu prostředí i úsporám by mělo prospět také budování a pokračující transformace směrem k cirkulární ekonomice.

1898 vznik hutní továrny

1900 první produkce

1918–1923 první bytová výstavba

1919 přejmenování na Měďárna Čechy

1940 likvidace firmy jakožto židovského majetku

1947 znárodnění závodu

50.léta opětovné rozšiřování výroby

2006 součást MTX Group a. s.

2009 výroba polotovarů pro výrobu střeliva

2022 Měď Povrly se mění na Povrly Copper Industries