Jak sebeřízené týmy ukázaly ICE cestu ke vzdělávání dětí

Text: Tomáš Vránek, CEO ICE Industrial Services

Když jsme v roce 2020 zaváděli v ICE Industrial Services fungování týmů založené na principech sebeřízení, pozorovali jsme zajímavý fenomén.Zhruba polovina týmů funguje skvěle, všechno si řeší samy a agilní řízení jim velmi vyhovuje.

Druhá půlka také tvrdě pracuje, všichni ochotně chodí na meetingy, vyplňují tabulky, ale jejich projekty nejsou tak efektivní. Dělají sice věci správně, ale často dělají správně ty špatné věci!

A když přijdou náročná řešení a rozhodnutí, čekají, že to za ně vyřeší někdo jiný.

„Někteří lidé si vzali ze sebeřízení pouze tu svobodu, ale nechce se jim nést zodpovědnost,“ stěžuji si přednímu českému odborníkovi na HR Petru Skondrojanisovi.

„Všechny agilní systémy vznikly někde v Silicon Valley, musíte si uvědomit, že tady jsme v Čechách. Devadesát pět procent lidí nemá o nějakém scrumu ani tušení,“ odpovídá.

„Tak jasně, že Američani jsou jiní, ale v jádru jsou to pořád stejný lidi, ne?“ oponuji mu v diskuzi o tomto problému. Ve Spojených státech jsem strávil řadu měsíců a místní mentalitu jsem mohl poznat dost detailně.

„Lidi jsou to možná stejný,“ říká Petr, „ale v Česku k tomu nejsou vychovaný. Nemají na to mindset. Podívej se, jak u nás funguje výchova a vzdělávání dětí.“

Musím mu dát za pravdu, když si vzpomenu na svá školní léta. Celou svou školní docházku jsem nechápal, co a proč jsme probírali. O pochopení souvislostí ve škole ale nešlo. Kredit brali ti, kdo vynikali v administrativě, uměli nejlépe reprodukovat a měli v sešitě řádně narýsované okraje, ideálně na půl roku dopředu. Poslušnost, plnění příkazů a pečlivá administrativa byly velmi ceněné dovednosti obzvlášť v době vlády Marie Terezie. Ta je začala systematicky rozvíjet v rámci své reformy zavádějící povinné vzdělávání. Za tento osvícený počin ji dodnes velebíme, nicméně její motivace byla s velkou pravděpodobností daleko méně romantická. V době průmyslové revoluce bylo potřeba vychovat pracovní sílu loajální k habsburské monarchii. A stejně jako dnes volají po lepším vzdělání zaměstnavatelé, i tehdejší první průmyslníci se dožadovali lepší kvality dělníků do svých nově vznikajících továren a manufaktur. Potřebovali gramotnou pracovní sílu, která se jednodušeji úkoluje.

Pro Rakousko-uherskou říši tehdejší styl výuky nadělal spoustu parády. Kromě základních dovedností se děti v nekompromisním školním prostředí naformátovaly na poddanský styl řízení monarchie a školství tím pomáhalo potlačovat protirakouské ideje, které se za panování Marie Terezie začaly šířit.

Škola versus život

Fakt, že se naše školství od těchto dob nijak zásadně nezměnilo, je sociální katastrofou naší společnosti. Jak uvádí historička školství Magdaléna Šustová, jádro učiva a struktura škol zůstaly stejné. Pomineme-li ideologickou složku, dřívější osnovy se od dnešních rámcových vzdělávacích programů příliš neliší. To, co se probírá v té které třídě, se nemění a výuka je stále založena na frontální výuce a paměťovém učení. A při té je jakákoliv aktivita dětí nežádoucí.

↑ U nás v ICE jsme vzali zodpovědnost za vzdělávání mladých lidí do svých rukou – spolupracujeme se základními, středními i vysokými školami. Pořádáme například kroužky robotiky a kempy automatizace.

Škola po nás vyžaduje: Nevyrušuj! Seď, nemluv a poslouchej! Nestarej se o to, o co nemáš!

Ale život si žádá: Důležité je, abys chápal kontext a uměl ses správně rozhodnout. Jak se na to díváš ty? Přijď se svými názory.

Škola: Neopisuj od svého souseda!

Život: Spolupracuj! Sdílej své nápady. Když něco nevíš, zeptej se.

Škola: Chovej se normálně! Vrať se zpátky do řady.

Život: Hledej příležitost, jak zaujmout, odlišit se. Přemýšlej, jak můžeš věci zlepšit. Převezmi zodpovědnost, buď kreativní a inovativní!

Škola Na Radosti

Když přišla před sedmi lety příležitost podpořit vznik inovativní základní školy Na Radosti ve Žďáru nad Sázavou, věděli jsme, že to je přesně ten typ školství, který tady chybí, aby v České republice nevyrůstaly děti jako poddanské ovce bez vlastního názoru a zodpovědnosti, plnící příkazy vrchnosti.

Základní škola Na Radosti prochází vzdělávacím procesem s respektem k jedinečnosti každého dítěte. Naslouchá jim, přijímá jejich individualitu a váží si jí. Snaží se odkrývat a posilovat jejich nadání, poskytuje jim bezpečné prostředí, kde mohou svobodně experimentovat, dělat chyby a neustále se rozvíjet.

Ve vzdělání vidí škola Na Radosti mnohem více než pouhé shromažďování znalostí. Je to příprava pro úspěšný a naplněný život. Podporuje vrozenou touhu po objevování, která je v každém z nás. Děti se v ní učí s nadšením a jsou produktivnější. Škola jim dává volnost tvořit, nabízí jim příležitosti ke spontánní aktivitě, bádání a zájmu. Především jim umožňuje dělat to, co pro ně má smysl, co je naplňuje. Cílem je probudit v nich pocit vlastní zodpovědnosti za vzdělání, naučit je svobodně a radostně se učit.

Učí děti čelit různým situacím, rozpoznávat své silné stránky a dovednosti, stejně jako oblasti, které je třeba zlepšit. Rolí učitele –průvodce – není hodnotit, ale vést děti v sebehodnocení, pomáhat jim identifikovat a formulovat své chyby a hledat řešení. Zdravé vztahy mezi všemi členy školní komunity – dospělými i dětmi – jsou pro školu základním pilířem založeným na vzájemném respektu a úctě. Věci se neučí izolovaně, ale poznávají se vazby a souvislosti tak, jak je tomu ve skutečném životě. Toto poznání umožňuje chápat věci v širších souvislostech.

Schopnost nést zodpovědnost za svůj život

Výchova v systému trestů a odměn v dítěti zcela jistě zlikviduje veškerou přirozenou vnitřní touhu se něco dozvědět. Lidé, kteří otrocky a bez vlastního názoru plní příkazy nadřízených, jsou v současném turbulentním světě odsouzeni k průměrnosti a k neúspěchu.

V globální superkonkurenci se prosadí pouze ti, kteří jsou schopni myslet a rozhodovat se na základě relevantních informací a kteří dokážou sebevědomě strukturovat své argumenty, prezentovat své názory souvisle a promyšleně a nést za ně zodpovědnost. Ti, kteří umí vlastnit všechny problémy ve svém světě včetně svého rozvoje.

Hlavním úkolem současné generace rodičů je poskytnout svým dětem takové vzdělání, jež jim dá balík dovedností, které jim to umožní. Znát nazpaměť Vrchlického, trávicí trakt žížaly a rok vzniku Sámovy říše mezi tyto dovednosti nepatří.