7 minute read
I koks v určitých případech snižuje uhlíkovou stopu
by MTX Group
Text: Pavla Francová
Tlak na zelenou ekonomiku je velký a změna nejde zastavit. Otázkou ale je, jak rychle bude probíhat a jaké šance v tom pro nás jsou, říká v rozhovoru Frank Holz, který spolu s kolegy Saschou Schnellem a Pavlem Kleinem vede METALIMEX Deutschland a zabývá se prodejem výrobků z uhlí z OKK Koksoven a Czech Mill. Sám pochází z hornického regionu z okolí Cách a celou svou profesní kariéru spojil s těžařskými a obchodními společnostmi. „Jsem optimista,“ říká s přesvědčivým úsměvem na tváři.
Jak jste se dostal k práci pro METALIMEX v Německu?
Po maturitě v polovině 80. let jsem začal pracovat v jedné německé těžařské společnosti. Sice jsem vzděláním z IT a původně jsem měl na starosti hlavně digitalizaci v obchodní oblasti, ale nakonec jsem zůstal u obchodu. Tomu jsem se věnoval i po roce 2007, kdy jsem přešel do ThyssenKrupp, kde jsem skončil před sedmi lety a pak spoluzakládal německou pobočku METALIMEXU.
Proč? Co pro vás bylo klíčové?
Jsem zastáncem produktů z geografické blízkosti. Jsem skeptický k tomu, když se něco dováží z velké dálky. Takže se mi jednak líbilo, že výroba je velmi blízko, a druhým faktorem bylo, že jsem se chtěl posunout od čistě obchodní pozice, kdy někde nakoupím a pak prodám. Tady mám za sebou produkci, se kterou můžu pracovat. V neposlední řadě hrálo roli i kulturní pozadí. Pracovat pro českou firmu je skvělé. Rozumíme si, máme stejnou mentalitu, je to příjemné.
METALIMEX jste znal už předtím?
Ano, znal jsem firmu i lidi z vedení dlouhá léta. Z tohoto pohledu to byla velmi kalkulovaná změna.
Jaký byl na začátku plán, když jste v Německu firmu rozjížděli?
Nezačínali jsme úplně na nule, protože tady už nějaké vztahy se zákazníky byly. Náš byznys plán počítal s tím, že po dvou až třech letech budeme v Německu prodávat 120 až 150 tisíc tun koksu.
Povedlo se to?
Ještě rychleji, než jsme čekali. Po dvou letech jsme prodávali 250 tisíc tun ročně a od té doby jsme víceméně na stejné úrovni.
Čím si vysvětlujete, že to šlo tak rychle?
Zákazníky zaujalo, že nemuseli kupovat od prostředníka, ale de facto přímo od výrobce. Chtějí zkrátit dodavatelské řetězce a raději mluvit s výrobcem než s obchodníkem. Takže jsme přišli se správným nápadem ve správnou dobu.
Na starost ale nemáte jen německý trh…
Ne, prodáváme i do zemí Beneluxu, Velké Británie a jednomu velkému zákazníkovi ze severovýchodu Evropy, ale ti mají asi deseti- až dvacetiprocentní podíl. Jednoznačné těžiště našeho odbytu je v Německu, kam se obchod s koksem hodně přesunul a koncentroval. V okolních zemích dost firem buď kompletně ukončilo výrobu, nebo ji přesunulo jinam.
Jak vypadá aktuálně situace na trhu?
Máme za sebou několik krušných let. Rekord jsme měli v roce 2018, ale s pandemií koronaviru v roce 2020 přišel pořádný propad, protože se kvůli lockdownům zastavilo hodně produkce. V dalších letech se trh pomalu vrátil k růstu, všichni chtěli dohnat ztráty, jenže je loni zasáhla válka na Ukrajině.
CO2 –1 000 000 tun CO2 jsme uspořili díky železniční přepravě
Jak se to na vašem trhu projevuje?
Dopady cítíme od druhé poloviny minulého roku. Začalo to tím, že nejprve byly narušeny dodavatelské řetězce, produkce našich zákazníků nemohla běžet podle plánu. Letos vidíme dopady masivní recese. Hodně zákazníků brzdí a to je vidět i na poptávce po našich produktech.
Kdo jsou vaši zákazníci?
Především slévárny, dodavatelé automobilek nebo strojírenských firem, které třeba vyrábějí díly pro větrné elektrárny. Druhý velký sektor je stavebnictví, především výroba izolačních materiálů pro zateplení domů. Kromě toho ale dodáváme i pro ocelářský průmysl a další obory.
Jaký máte výhled do konce roku? Jak se bude situace na trhu vyvíjet?
Šli jsme do tohoto roku asi optimističtěji, než bylo namístě. V prvním, druhém i třetím kvartálu sledujeme pokles, ale doufám, že v posledním čtvrtletí se dostaneme na dno, odrazíme se a od začátku příštího roku zase uvidíme rostoucí poptávku. Nepočítám sice s její explozí, ale postupný a vytrvalý růst očekávám.
Jak se mění trh ve spojitosti s ESG? Sledujete nějaké změny?
Ano, to je velký faktor, který masivně cítíme. Musíme si říct, že to, co děláme, je stará ekonomika a je nemožné, aby náš produkt byl zelený.
Svoji uhlíkovou stopu můžeme vylepšit jen částečně, to je další fakt. O to je ale důležitější hledat možnosti pro zlepšení. Také se musíme připravit na to, že mnoho našich zákazníků bude přecházet na jiné technologie a my budeme ztrácet potenciál pro náš prodej, to je jasné.
Jak vypadá prognóza v tomto směru?
Je velká neznámá, jak rychle se ekonomika přemění. Je to politicky daná věc, nedá se na tom nic změnit, ale když vidím, jakým tempem nyní postupujeme například ve výrobě zelené energie, myslím, že to celé nebude tak rychlé, jak by politici rádi. Vidíme to i u našich zákazníků. Přesedlat na jinou technologii je velice těžké a jsou pro to potřeba ohromné investice. Počítám s tím, že bude trvat ještě minimálně deset až patnáct let, než se průmysl zcela obejde bez našich produktů.
Vidíte v této změně i nějaké šance pro vás?
Určitě ano! Naše produkce je v porovnání s objemem trhu malá a flexibilní. Velcí hráči, jako je ocelářský průmysl s vlastními koksovnami, budou postupně přecházet na jiné zdroje energie. To ale znamená, že jejich velké koksovny nebudou od určité míry využívání ekonomické a postupně se budou odstavovat nebo přeměňovat na jiné využití. Tím se ovšem pro nás otevřou nové příležitosti, kterých se chopíme. Kromě toho je stále důležitější přeprava. Dlouhé přepravní trasy znamenají vysoké emise. Naše blízkost k cílovým trhům tak bude znamenat také čím dál větší příležitost.
Zmínil jste, že uhlí a koks nemohou být zelené, ale i tak se snažíte hledat zlepšení. Co si pod tím mám představit?
Uvažuje se například o využití biomasy, která by částečně nahradila uhlí pro výrobu koksu a zlepšila tak bilanci emisí CO2. Další způsob, jak zlepšit uhlíkovou stopu, je optimalizace dopravy. Dneska z 240 tisíc tun koksu, který ročně jako METALIMEX přepravujeme, posíláme asi 120 tisíc tun po železnici, z toho 90 tisíc tun přepravujeme speciálními kontejnery, které se dají jednoduše přeložit z vlaku na nákladní auto a pak u zákazníků vyložit jako běžnou sklápěčkou. Takže třeba deset kilometrů vezeme náklad autem, ale většinu cesty urazíme vlakem.
V železniční dopravě tedy vidíte budoucnost?
Ano, a rádi bychom to ještě rozšířili, ale je to bohužel nyní jen stěží myslitelné, protože kapacity železnice v Německu jsou vyčerpány a kvůli rozsáhlým opravám tratí bojujeme spíš s tím, abychom udrželi na železnici stejný objem přepravy jako dříve. Přitom je to velmi efektivní způsob úspory CO2
Máte konkrétní příklad, kolik emisí tak ušetříte?
Jistě, jde o podstatná čísla. V roce 2019 byly celkové emise CO2 v německé dopravě 164 milionů tun a my jsme za jeden rok dosáhli úspor necelého milionu tun. To je opravdu množství, které bychom neměli podceňovat.
Jsou ještě další možnosti?
Určitě, kromě přidávání biomasy se soustředíme i na to, aby měl náš produkt větší výhřevnost. To je to, co zákazník potřebuje. Takže když mu méně koksu dodá větší výhřevnost, znamená to, že budeme přepravovat menší množství koksu. To ušetří náklady i emise.
Jak se toho dá dosáhnout?
Snížením obsahu vody a popela v koksu. Když se koks vyndá z pece, hoří. Musí se okamžitě uhasit vodou, protože chceme, aby hořel u zákazníka, ne u nás. Jenže z téhle vody zůstane část i v samotném produktu. U velkých kusů to může být jedno až dvě procenta, u menších i deset procent obsahu. Cílem je snížit tohle množství tak, abychom dopravovali méně vody.
Nevidíte to tedy tak negativně?
Víte, jsou ještě i další možnosti a samostatnou kapitolou je zachycování CO2 (Carbon Capture & Storage), jímž se někteří naši zákazníci hodně zabývají. I když je věda a technika v tomhle ohledu teprve na začátku, jsem velký optimista a doufám, že uvidíme v dalších letech značný pokrok. To by mohl být skutečný přelom.
