Blanka 5zen komplet konzultace2 issuu

Pět žen.

Jedna věta denně.

1/6 – 30/11

Pět žen.

Jedna věta denně.

1/6 – 30/11

Ema Konečná Margareta Turčínová Blanka Kichner Karolina Konečná Martina Cibiková

Pět žen. Jedna věta denně.

Ema Konečná, Margareta Turčínová, Blanka Kirchner, Karolina Konečná, Martina Cibiková Fotografie: Tomáš Krist Grafická úprava: Marek Fanta © Blanka Kirchner, 2014 2K Production, Praha Publikace byla vydána u příležitosti výstavy Tektonika paměti v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem (17. 12. 2014 – 22. 1. 2015)

©2014

www.jednavetadenne.cz

Je nás pět.

Píšeme jednu větu denně.

Je jedno kdy.

Zda ráno, večer či o půlnoci.

Délka věty je libovolná.

Může to být pár slov, či dlouhé souvětí.

Během psaní si věty navzájem neukazujeme.

Jediná Blanka ví, co kdo píše, protože věty shromažďuje.

Je nás pět.

Píšeme jednu větu denně.

Je jedno kdy. Zda ráno, večer či o půlnoci.

Délka věty je libovolná.

Může to být pár slov, či dlouhé souvětí.

Během psaní si věty navzájem neukazujeme.

Jediná Blanka ví, co kdo píše, protože věty shromažďuje. www.jednavetadenne.cz

www.jednavetadenn.cz

otรก

zky

*2002

gymnazistka

Ema

Koneฤ nรก

Ema Rozená? Konečná Datum a místo narození?

19. 7. 2002, Praha Váha? 38 kg.

Výška? 160 cm.

Barva vlasů? Špinavá blond.

Barva očí? Hnědozelená.

Stav? Normální.

Vzdělání? Základní.

Cizí jazyky? Angličtina, francouzština.

Jaké sporty pěstujete? Atletiku.

Hlavní povahový rys? Ztřeštěnost.

Vaše chyby? Zbrklost.

Váš koníček? Zvířata.

Vaše mánie? Čokoláda, náušnice.

Vaše komplexy? Žádné nemám.

Jak trávíte volné chvíle? S kamarádkami.

Co vás vzrušuje? Jízda výtahem na Eiff elovku, lanovka nad Königssee, jízda na koni. Čeho se bojíte? Slimáků.

Kouříte? Ne. Nosíte šperky? Občas.

Brzy vstáváte? Ne!!!

Ponocujete? Ne. Jste pověrčivá? Ano. Jaká je vaše oblíbená denní hodina? Pět hodin odpoledne.

Město? Praha, Sydney, Londýn.

Země? Austrálie.

Styl? Černobílý.

Spisovatel? John Green.

Básník? Zatím ne.

Malíř? Henri Rousseau, Vincent Van Gogh Skladatel? Dirigent? Nástroj? Kytara.

Zpěvák? James Arthur.

Zpěvačka? Adele.

Věda? Biologie.

Dramatik? Režisér? Film? Gladiátor, Hotel pro psy, Avatar Herec? Tom Cruise.

Herečka? Cameron Diaz.

Komici? Rowan Atkinson.

Vaše oblíbená role? Agent.

Vaše pracovní radosti? Nepracuju.

Vaše ambice? Dostat se na veterinu.

Co vás udivuje? Pan di Zucherro.

Co vás zlobí? Můj bratr.

Pravák nebo levák? Levák.

Jakou nadpřirozenou schopnost byste chtěla mít? Létat.

FB ano/ne? NE. Kde jste byla nejdál od domova? Sardinie, Londýn.

Osobní dovednost? To netuším.

Sen z poslední doby? Mně se moc sny nezdají.

Jak se jmenuje domácí zvíře? Oříšek, Narciska - morčata, Diego - pes.

Oblíbené jídlo? Svíčková, lasagne.

Konečná

Oblibené pití? Okurková limonáda.

Oblíbená písnička? Things We Lost In The Fire (Bastille).

Oblíbená barva? Fialová, tyrkysová.

Oblíbený zákusek z cukrárny? Medovník.

Oblíbený den v týdnu? Úterý.

Netradiční jídlo, které jste ochutnala?

Sebadas.

O co se zajímáte? O přírodu.

*1988

umělkyně

Margareta

Turčínová

Margareta Rozená? Turčínová Datum a místo narození?

10. 7. rok v Ústí nad Labem.

Váha? Nevím, dál.

Výška? Asi 170, možná 169.

Barva vlasů? Blond a někdy růžová.

Barva očí? Modrošedá.

Stav? Beztíže.

Vzdělání? Studuji vysokou školu.

Cizí jazyky? Papír, duch, jogurt.

Jaké sporty pěstujete? Duchovní růst.

Hlavní povahový rys? Prudička se smyslem pro humor.

Vaše chyby? Přecitlivělost.

Váš koníček? Umění.

Vaše mánie? Hadry.

Vaše komplexy? Že jsem zaspala půlku života a neudělala, co měla.

Jak trávíte volné chvíle? Spím.

Co vás vzrušuje? Všechno možný. Čeho se bojíte? Duchů.

Kouříte? Papír, duch, jogurt.

Nosíte šperky? Často.

Brzy vstáváte? Málo.

Ponocujete? Velmi.

Jste pověrčivá? Občas.

Jaká je vaše oblíbená denní hodina?

Brzo ráno, pozdě v noci.

Město? Každé, kde je moře, nebo oceán.

Země? Nový Zéland.

Styl? Něco půjčeného, něco starého a něco modréh.

Spisovatel? Z toho málo, co jsem četla, asi J. D. Salinger.

Básník? James Cole.

Malíř / umělec?............................

Skladatel? Claude Debussy.

Dirigent? Nemám.

Nástroj? Klavír, ságo.

Zpěvák? Žádný NEJ mě nenapadá, mění se to jako roční období.

Zpěvačka? To samé.

Věda? Astronomie.

Dramatik? Nemám.

Režisér? Wes Anderson.

Film? Věčný svit neposkvrněné mysli.

Herec? Ryan a Kevin Spacey.

Herečka? Mění se dle oblíbených filmů.

Komici? Všichni protagonisté Black Books a The Mighty Boosh.

Vaše oblíbená role? Student, vrba, bavič.

Vaše pracovní radosti? Dosažení zdárného konce a pochvala.

Vaše ambice? Najít se.

Co vás udivuje? Svět.

Co vás zlobí? Ego. Pravák nebo levák? Levák, ale když mě bolí ruka, píšu i pravou.

Jakou nadpřirozenou schopnost byste chtěla mít? Teleportace.

FB ano/ne? Ano. Kde jste byla nejdál od domova? New York.

Osobní dovednost? Dovedu se pořádně vytočit nad blbostma.

Sen z poslední doby? Uvědomila jsem si, že jsem ve snu, ale pořád to byl sen, takže se žádný lucidní snění neodehrálo, ale je to pokrok.

Turčínová

Jak se jmenuje domácí zvíře (+ co je to za zvíře)? Kocour Choolio.

Oblíbené jídlo? Bramborový salát.

Oblibené pití? Voda.

Oblíbená písnička? Nezpočet, mění se to s ubývajícím měsícem.

Oblíbená barva? Modrá, na všechny způsoby.

Oblíbený zákusek z cukrárny? Punčák.

Oblíbený den v týdnu? Pátek.

Netradiční jídlo, které jste ochutnala?

Francesinha.

O co se zajímáte? O umění, duchovno, módu.

*1982

deníková kraĺovna

Blanka

Kirchner

Blanka Rozená? Svatošová.

Datum a místo narození?

2. 9. 1982, Liberec.

Váha? 58.

Výška? 164.

Barva vlasů? Světle hnědá, blond.

Barva očí? Modrá.

Stav? Vdaná.

Vzdělání? VŠ.

Cizí jazyky? Angličtina.

Jaké sporty pěstujete? Plavání, lyžování, běh.

Hlavní povahový rys? Smích a šestý smysl pro vnímání absurdity v denním životě.

Vaše chyby? Neumím mluvit před davem lidí.

Váš koníček? Psaní vět a deníků.

Vaše mánie? Kupování cizích fotek a dopisů.

Vaše komplexy? Můj rukopis, přála bych si mít hezčí.

Jak trávíte volné chvíle? S dcerou, popř. na internetu.

Co vás vzrušuje? Starý americký fotky, cizí deníky, dopisy a rozhovory. Čeho se bojíte? Ztráty.

Kouříte? Někdy.

Nosíte šperky? Málo.

Brzy vstáváte? Ne. Ponocujete? Ano. Jste pověrčivá? Jak kdy.

Jaká je vaše oblíbená denní hodina?

9 hod ráno, nebo 22:22 večer.

Město? Praha, Liberec, Hrádek nad Nisou, New York, Potomac Village, Ocracoke, Berlín.

Země? USA. Styl? Tepláky, drdol a rtěnka.

Spisovatel? J. D. Salinger, Douglas Coupland, Arundhati Roy, Richard Mason, Nancy Huston, Agatha Christie.

Básník? Nanao Sakaki.

Malíř-umělec? Je jich hodně, ale určitě: Tomáš Vaněk, Jiří Kovanda, Lenka Clayton, On Kawara, Sophie Calle, Miranda July, Cy Twombly.

Skladatel? Abel Korzeniowski.

Dirigent? Neznám.

Nástroj? Nemám.

Zpěvák? Justin Timberlake.

Zpěvačka? Gwen Stefani.

Věda? Vesmír.

Dramatik? Patrick Marber.

Režisér? Clint Eastwood.

Film? Hříšný tanec, Madisonské mosty, Absolvent, Single Man, Na dotek (Closer) a všechny díly Columba.

Herec? Mathew McConaughey (promiň Ryane).

Herečka? Meryl Streep, Juliane Moore, Rooney Mara.

Komici? Vybavuje se mi jedno video: Chris D‘Elia - Drunk Girls, jinak nevím.

Vaše oblíbená role? Žena v domácnosti.

Vaše pracovní radosti? Vydávání knih.

Vaše ambice? Psát a vydávat knihy.

Kirchner

Co vás udivuje? Sledovat, jak roste naše dcera, je to zázrak.

Co vás zlobí? Nepořádek v bytě.

Pravák nebo levák? Pravák.

Jakou nadpřirozenou schopnost byste chtěla mít? Cestovat v čase.

FB ano/ne? Ano. Kde jste byla nejdál od domova? San Francisco.

Osobní dovednost? Skákat salto do vody a péct skvělý Banana Bread.

Sen z poslední doby? Moje dcera je křeček.

Jak se jmenuje domácí zvíře? Kocour Seymour.

Oblíbené jídlo? Burito.

Oblibené pití? Rybízový džus.

Oblíbená písnička? She‘s Like The Wind (Patrick Swayze), Easy (Faith No More), Empire State of Mind (JAY Z a Alicia Keys), Philadelphia (Bruce Springsteen).

Oblíbená barva? Černá.

Oblíbený zákusek z cukrárny? Vanilkový košíček.

Oblíbený den v týdnu? Sobota.

Netradiční jídlo, které jste ochutnala?

Sušené rybičky (chipsy) a plněné taštičky Culurgiones.

O co se zajímáte? O kočky, děti, počasí, celebrity, internet, FB.

*1975

spisovatelka

Karolina

Koneฤ nรก

Karolina Rozená? Kovářová.

Datum a místo narození?

15. 12. 1975, Praha.

Váha? Proměnlivá.

Výška? Ideální.

Barva vlasů? Koňaková.

Barva očí? Zelenohnědá.

Stav? Vdaná, zamilovaná, umanutá.

Vzdělání? Nedokončené VŠ Cizí jazyky? Angličtina, Italština.

Jaké sporty pěstujete? Individuální.

Hlavní povahový rys? Roztěkanost, emocionalita.

Vaše chyby? Špatně lžu, jsem vztahovačná, nevládnu diplomacií.

Váš koníček? Země, voda, vzduch.

Vaše mánie? Utkvělé představy nezakládající se na pravdě. Boty. Kabáty.

Vaše komplexy? Nechtějte je znát.

Jak trávíte volné chvíle? Žádné nemám.

Co vás vzrušuje? Mládí, úspěch, prchlivé chvíle. Čeho se bojíte? Zla a zlosti.

Kouříte? Ne. Nosíte šperky? Hodně, ráda, každý den.

Brzy vstáváte? Ne. Ponocujete? Ano. Jste pověrčivá? Absolutně.

Jaká je vaše oblíbená denní hodina?

Jedenáct dopoledne.

Město? Praha, Cassis, Moustiers-Sainte-Marie, Amsterodam, Londýn, Tábor, Jelsa.

Země? Moře!

Styl? Můj.

Spisovatel? Jack Kerouac, Charles Bukowski, Karel Čapek, Astrid Lindgrenová, Milan Kundera, Ota Pavel.

Básník? Fráňa Šrámek, Václav Hrabě, Miroslav Holub, Vladimír Holan, Paul Verlaine.

Malíř? František Kupka, Alfred Sisley, Claude Monet, Henri Rousseau, Georges Seurat, Paul Gauguin.

Skladatel? Franc Liszt, John Cale, Nick Cave.

Dirigent? Nástroj? Klavír.

Zpěvák? Nick Cave.

Zpěvačka? Věra Špinarová.

Věda? Alchymie.

Dramatik? Režisér? Miloš Forman.

Film? Muž a žena, Mrtvý muž, Dva muži ve městě, Profesionál, Muž z Acapulka, Velký šéf, Sicilský klan, Dobrodruzi, 100 dní v Palermu, Hříšný tanec, Tanec s vlky, Poslední Mohykán, Pulp Fiction, Avatar, Velká nádhera, 20 000 dní na zemi, Přelet nad kukaččím hnízdem, Hoří, má panenko, Vlasy Herec? Lino Ventura, Jean Paul Belmondo, Jean Gabin, Kevin Costner, Bruce Willis Herečka? Claudia Cardinale, Meryl Streep, Goldie Hawn.

Komici? Nikdo.

Vaše oblíbená role? Záporná.

Vaše pracovní radosti? Odškrtávání hotového.

Konečná

Vaše ambice? Zvládnout to bez obav.

Co vás udivuje? Moje děti.

Co vás zlobí? Moje děti.

Pravák nebo levák? Pravák.

Jakou nadpřirozenou schopnost byste chtěla mít? Létat.

FB ano/ne? Ano Kde jste byla nejdál od domova? Cabo da Roca, Naples.

Osobní dovednost? Šikovnost.

Sen z poslední doby? Nemám.

Jak se jmenuje domácí zvíře (+ co je to za zvíře)? Oblíbené jídlo? Řízek s bramborovou kaší.

Oblibené pití? Voda.

Oblíbená písnička? Into My Arms (Nick Caves).

Oblíbená barva? Černá a bílá.

Oblíbený zákusek z cukrárny? Rakvička.

Oblíbený den v týdnu? Sobota.

Netradiční jídlo, které jste ochutnala?

Culurgiones.

O co se zajímáte? O život.

*1965

architektka

Martina

Cibikovรก

Martina Rozená? Fantyšová.

Datum a místo narození?

23. 4. 1965 po 19.00 večer v dnes již zrušené porodnici v Rooseveltově ulici v Praze, prý zrovna vykvetly kaštany.

Váha? Prosím, nebuďte indiskrétní, ale bohužel velká.

Výška? Jojo, už méně než dřív – něco přes 170.

Barva vlasů? Už jsem říkala, nebuďte indiskrétní, ale když to musí být, tak Palette N5.

Barva očí? Žádná sláva – taková nějaká, snad modrá, stejně ale za brýlema ani nejsou oči vidět.

Stav? Stále vdaná.

Vzdělání? Vysokoškolské.

Cizí jazyky? Dost dobře angličtina, dříve dokonce ještě líp ruština a pak totální základy němčiny a italštiny.

Jaké sporty pěstujete? Moc ráda chodím, lyžuju a plavu, ale o sportování bych přímo nemluvila.

Hlavní povahový rys? Houževnatost, preciznost a snaha o slušnost.

Vaše chyby? Nepřiznám.

Váš koníček? Dřív jsem hrála na housle, malovala, včelařila... pak jsem se vdala.

Vaše mánie? Pocit hraničící s jistotou, že nikdo neudělá nic líp, než já sama.

Vaše komplexy? Prsa velikosti písmene za půlkou abecedy.

Jak trávíte volné chvíle? Nemám volné chvíle, když si čtu, není to totiž volná chvíle, jen odsouvám povinnosti.

Co vás vzrušuje? Určitě hudba, vůně, atmosféra... Čeho se bojíte? Nemocí, bolesti.

Kouříte? Ne. Nosíte šperky? Takřka ne.

Brzy vstáváte? Jen, když je zapotřebí.

Ponocujete? Denně.

Jste pověrčivá? Ne. Jaká je vaše oblíbená denní hodina?

Nevím, ale miluju západy sluníčka, tak asi někdy k večeru.

Město? Moje Praha.

Země? Čechy, Morava, Skotsko, Slezsko.

Styl? Jako v čem? Jsem dost stará konzerva, tak od toho se asi všechno odvíjí, když se zpětně podívám na dotazník, tak je to asi dost patrné.

Spisovatel? Hemingway, Feutchwanger, London, MacDonaldová, Jirotka, Ivanov, jé, těch by bylo...

Básník? Srdeční Kainar, pak Nezval – není nad Manon, miluju Máchův Máj, z toho jsem před 35 lety uměla opravdu dost zpaměti.

Malíř? Těch je strašně moc – určitě Carravagio, Hans Holbein, Vermeer, Rembrandt, ale také Repin, Goya, Degas, Max Švabinský, Joža Uprka, Mirko Hanák....a plno dalších.

Skladatel? Zas hodně - Bach, Antonín Dvořák, Chopin,...... ale i J. J. Ryba nebo mistři citolibští..

Dirigent? Roky to byl Václav Neumann... pak Libor Pešek, ted nějak nejsem zamilovaná.

Cibiková

Nástroj? Hudební? Tak to housle, ujíždím i na žestích....ale v mém případě bych za nástroj považovala uhel nebo tužku.

Zpěvák? Velké hlasy – hlavně tenor (Pavarotti a další) a pak Waldemar Matuška a Shane MacGowan.

Zpěvačka? Magdalena Kožená, bezkonkurenčně.

Věda? Moc přes ní nejsem.

Dramatik? Čapek, Sienkiewicz.

Režisér? Určitě Břetislav Pojar, Karel Zeman, Herz, Vláčil, Kachyna.

Film? Těch je také dost - Petrolejové lampy, Morgiana a pak také Hrátky s čertem, My Fair Lady, Amadeus nebo Nebožtíci přejí lásce.

Herec? Božští Čepek, Hrušínský, Sovák, Somr....chcete-li zabrousit někam dál, asi bych jmenovala Lemmon, Matthau, Connery.

Herečka? Opět bezkonkurenčně naše geniální Zázvorková, Adamová, Janžurová... Girardot.

Komici? Horníček, Sovák, Menšík.

Vaše oblíbená role? Mateřská...už jsem si ji oblíbila, nebylo zbytí.

Vaše pracovní radosti? Snažím se dělat věci tak, abych z nich měla radost a moc nerozlišuju, zda pracovní nebo jiné, ikdyž teď by mě docela potěšilo, kdybych konečně hnula s Miličínem, nějak mi to nejde.

Vaše ambice? Klasika - vychovat dobře děti, makat úspěšně v profesi, zůstat fit a hodně cestovat, poznávat a užívat si s těmi, co mám ráda.

Co vás udivuje? Věčná a naprostá krása přírody a čím jsem starší, tím víc si to uvědomuji.

Co vás zlobí? Arogance, tupost a lenost mezi lidmi, vlastní slabá vůle a to, že čím dál hůř vidím.

Pravák nebo levák? Pravák a pravičák.

Jakou nadpřirozenou schopnost byste chtěla mít? Umět vrátit zpátky ty, co mi chybí.

FB ano/ne? Ne. Kde jste byla nejdál od domova? Nevím, asi v Africe, minimálně odlišností toho světa kolem, to působilo neskutečně daleko.

Osobní dovednost? Malování, kreslení.

Sen z poslední doby? Dlouho se mi nic nezdálo.

Jak se jmenuje domácí zvíře? Pes Mates - jezevčík.

Oblíbené jídlo? Maso.

Oblibené pití? Bavorák.

Oblíbená písnička? Slavíci z Madridu (Waldemar Matuška), Sunny Side Of The Street (Frank Sinatra).

Oblíbená barva? Odjakživa dvě – žlutá a zelená.

Oblíbený zákusek z cukrárny? Indián.

Oblíbený den v týdnu? Pátek.

Netradiční jídlo, které jste ochutnala?

Jsem mlsná a ráda cestuju, bylo jich už dost.

O co se zajímáte? O to, čím se nadchnu.

Ä?erv

ven

1/6 Těším se do Rakouska Margareta: Když jsem jela na kole a uviděla oceán, hrozně mě to dojalo a chtěla jsem štěstím brečet, ale přišlo mi to hloupý, jet na kole a brečet.

Blanka: Kako moc nechápe moje nadšení pro staré diáky, já zase pro malé Thun talířky.

Karolina: Jsem strašně unavená a nevím ani, jestli dojdu k posteli.

Martina: Psaní deníčku – vzhůru do toho, jenže já už si nepamatuju, jak se deníčky píšou.

Neděle

Ema:

2/6 Ta opera se mi nelíbila.

Margareta: Mám novej blog, ale je tajnej … tak si říkám, že až umřu, zůstane po mě nějaká památka v síti internetu.

Blanka: Zojka snědla odpoledne kousek melounu a ananasu, není ona z tropů?

Karolina: Z látka z Martinic už jsou utěrky.

Martina: Byla jsem dnes u paní Zemanové – léčitelky – tak prý zatím neumírám, je to jen totální únava – býci si prý nechají naložit na záda a táhnou dokud nepadnou.

Ema:

Pondělí

3/6 Skoro nikde tam nebyl signál.

Margareta: Naše sousedka krmí racky a háže jim jídlo přímo z okna. Třeba dnes tu leží obří řízek … a jednou mi spadla houska rovnou na klávesnici.

Blanka: Nejvíc jsem se bála, že po porodu ztratím sebe, že se člověk úplně změní, že se mi už nebudou líbit stejné filmy, hudba, knížky, že najednou začnu nosit dítě v šátku, batikovaný šaty a psát příspěvky do internetových diskuzí … z toho jsem měla strach a vlastně mě to i dost děsilo … přitom je člověk stále stejný (což je dost velká úleva a zároveň překvapení), jen má doma rostoucí, smějící se štěstí.

Karolina: Máme nádherný desky na focení.

Martina: Betula dnes odvezl Áju do porodnice – je to už víc jak týden po termínu, něco jí dali a zase nic.

Úterý

Ema:

4/6 Nesnáším učit se příroďák.

Margareta: Pořád mi chodí automatická zpráva z ústeckýho sekáče: „Zveme Vás na totální výprodej“ … trhá mi to srdce.

Blanka: Moje oblíbená umělkyně Lenka Clayton má na Twitteru 166 sledovatelů a sleduje také 166 lidí, chtěla bych jí sledovat, ale tím naruším rovnováhu … musím se přiznat, že jí občas závidím její nápady.

Karolina: Valerie najela do Hynka stříbrným Volvem, on padl k zemi, okno auta se rozsypalo, nikde žádná krev, ona odchází domů.

Martina: Máňa měl u nás doma Tadeáše na přespání a ti blbci si celé odpoledne hráli v popelnici (je to ta modrá na papír, ale stejně … ), Ivetu z toho málem kleplo – čekala distinguovanou zábavu u honorace na Hanspaulce.

Ema:

Středa

5/6 Těším se na běh pro paraple, i když nepoběžím.

Margareta: Porto je kočičí město. Dnes jsem potkala pravou kočičí ženu, která po nocích chodí a všechny ty kočky krmí.

Blanka: Jela jsem do Ústí, zase mě překvapilo, na jakou stranu teče Labe, vždycky si myslím, že teče naopak … každopádně, udělala jsem státnice, a teď už „jen“ ta disertačka … za odměnu jsem si koupila v papírnictví razítka nové generace a taky boršč a knedlo zelo (v jídelně v Labi) a skvělou indickou (do Prahy k večeři) a zmrzlinu v Bageterie Bulevard (do vlaku), říkám si, jela jsem tam na státnice nebo kvůli jídlu?

Karolina: Kávovar za 320 000,–?

Martina: Začátky byly rozpačitý, ale zrovna dnes tedy nevím jak to všechno vtěsnám do jedný věty – Áje se konečně narodil Ondra, Kellner konečně zboural hotel Praha a já konečně přeposlala nabídku RWA systems pojišťovně kvůli Seniorčímu světlíku, co jí ho řachly kroupy.

Čtvrtek

Ema:

6/6 Dneska jsme na atletice trénovali jenom čtyři.

Margareta: Kolem Atlantiku za Kendrickem.

Blanka: Když jsem pak večer odcházela od uspané Zojky, tak jsem se nažila vychytávat který parkety vržou, a který ne.

Karolina: Debile vole.

Martina: Mates dnes vstával ve čtvrt na pět, jenže my včera s Rezi drtily přírodopis do půl dvanáctý v noci, takže opět padám na hubu – hele geniální myšlenka(!) – Cibik dostane k obědu hubník!

Ema:

Pátek

7/6.

Dneska mě probudila jedna věta: „Tatí mě teče krev z nosu.“.

Margareta: Diz iz maj sen.

Blanka: Antonio Banderas a Melanie Griffit se rozvádějí, v bytě nám praskly tři žárovky a uklidila jsem nám skříně s oblečením.

Karolina: Nejšťastnější bytostí na zemi, ve vodě i na souši, je keporkak.

Martina: Je mi vedro! – děti jsou nonstop naložený v bazénu a Cibik mě naštval tak, že na něj nadosmrti nepromluvím.

Sobota

Ema:

8/6 60 šakalích let.

Margareta: Ustřihla jsem si růžek kapsy od kalhot, sesbírala ty nejkrásnější kamínky a vložila je do ní.

Blanka: Mám po státnicích, Kirchy je venku se Zojkou, já vyklízím a organizuju byt a k tomu dávaj Columba … nemohu být šťastnější.

Karolina: Hugo odjel na školu v přírodě.

Martina: Ježíši Kriste! – Máňa sežral (jinak se to říct nedá) k obědu 8 karbanátků – co sní v osmnácti?

Ema:

Neděle

9/6.

Konečně už je vedro.

Margareta: V Portugalsku se na kočky volá pšpšpšpšpšpš, čiči či či … pšpšppš mňau.

Blanka: Jo, mohla jsem mít skvělej oběd, kuře, losos a brambory … ale to bych to nesměla sníst včera, ale vlastně jakoby dneska v 00:30 (!!!), možná z toho se mi udělal ten mega pupínek na bradě!

Karolina: Dreams come true.

Martina: Včerejší Šakalí léta byly dóóst vyvedený, Seniorka byla na zabití, Cibik jakbysmet a Rezi to dozdila referátem o státním svátku – ještě že mám tu němou tvář, co mě nesere.

Pondělí

Ema:

10/6 Vy jste fakt hrozný, jeden mi říká „Vyser si oko“ a druhej „Běž někam“.

Margareta: Dostala jsem k svátku vesmír v šátku.

Blanka: Večer jsem použila rohlík jako jehelníček.

Karolina: Někdo si z areálu nemocnice odnášel sádru a někdo zmrzlinu.

Martina: Ať žije školní Akademie! – Rezi s pěti klukama u nás připravovala na zahradě maketu Titaniku z papundeklu – volně přeloženo – 6 gaunerů řádilo v bazénu – ať už v plavkách nebo v džínách či slipech – a já jak magor natírala temperama kartony, které se mi pes snažil sežrat.

Ema:

Úterý

11/6 Dneska jsem dostala atlas trusu.

Margareta: Na hadry a fotky mám společnou úchylku, každej den potrebuju nový.

Blanka: Kirchy mi řekl, že ztratil svatební prstýnek, překvapila jsem sama sebe, že jsem ani tolik nevyšilovala.

Karolina: Prosím domácí citronádu, carpatio a k tomu pražené grundle.

Martina: Je fajn něco zvorat – se Zuzanou jsme si spletly datum porady, a tak když už jsme byly na severu, odjely jsme do Litoměřic a užily si krááásný půlden … jo a teď večer jsem Cibikovi pár hodin razítkovala výkresy – kam se na mě hrabe pošta!

Středa

Ema:

12/6 Co ti nalili do tý okurkový limonády?

Margareta: Čau čau, německý ovčák.

Blanka: Když Tomáš v rozhovoru v rádiu zmínil příklady malých obyčejných slov: záděra, tkanička, den, čára, tak se moje srdce se naplnilo blahem, jak moc mu rozumím … předsevzetí: pomoct Tomášovi vyzkoumat, jak zpomalit čas, aby měl dostatek času na funkci rektora, na ateliér, na umění a na rodinu.

Karolina: Kosina není hladič, ale masér.

Martina: Máňu dnes pasovali v knihovně na čtenáře – tak jsem na něj náležitě pyšná, bohužel mi to nadšení lehce pokazila paní doktorka Dolejšová – byla jsem u ní s oběma dětmi na přeměření a paní doktorka bohužel potvrdila opětovně zvýšenou citlivost k očkování.

Ema:

Čtvrtek

13/6 Bohužel už se vrátil můj bratr.

Margareta: Vždycky si najdu oblíbenou píseň a poslouchám ji pořád dokola, celý dny, dokud mě neomrzí … je to důkaz toho, že neumím odkládat uspokojení.

Blanka: Úplněk a zároveň pátek třináctého, nový Instagram je boží, hotový malý Photoshop v telefonu, Klára Výtisková (Toxic) je těhotná, odpoledne sraz ohledně „Rozbíjím se“ na Designbloku a ve snu se mi mihnul Mathew McConnaghey, škoda, že ne na delší dobu … samozřejmě mu to slušelo.

Karolina: Dnes se vrátil Hugo ze školy v přírodě a mě se vrátil klid – už jsme pospolu celá rodina.

Martina: Škoda, že jich nebylo třináct, když je toho třináctého, ale bylo u nás odpoledne dvanáct dětí v bazénu a slovy našeho Máni to bylo „fakt hustý“.

Pátek

Ema:

14/6 Muzejní noc.

Margareta: Přivezu si suvenýr, mořskou vodu v uchu.

Blanka: Odcházela jsem z blešáku s IKEA taškou plnou dekoru na focení, igelitkou plnou vzpomínek, se zaprášenýma nohama a šťastným výrazem, celou cestu zpět domů jsem se musela usmívat.

Karolina: Grafička ani jednou neřekla, že se jí naše práce líbí nebo že je nadšená, ale na mnohém jsme se shodly, našly font i způsob, jak oddělit ingredience od zbytku receptu a navíc mi navrhla vytvoření naší vlastní abecedy, ze které budeme skládat názvy receptů, z čehož jsem absolutně nadšená.

Martina: Zaplať pánbůh, že se trochu ochladilo!

Ema:

Sobota

15/6 Takže z ájiny mám dvojku, ach jo.

Margareta: Baví mě sledovat lidi a představovat si kam jdou, odkud a jaký mají život.

Blanka: Prozkoumávám dopisy a fotky z blešáku, 80. –90. léta, je to vzrůšo rozplétat příběhy a číst si zážitky s dětmi a to, jak se v USA měli, úplně se u toho tetelím, udělala jsem si i graf: sestry (Blanka a Olga a jejich děti v USA), rodiče (Československo) a připisuji k tomu, když něco zajímavého zjistím, jeden dopis je odeslaný 2. 9. 83 z Hollywoodu a to mi byl přesně jeden rok, miluju tyto propojení přes datumy. úplně mě dostala věta: „Vedle nás bydlí jaderný fyzik, který přednáší v Evropě, nad námi spisovatelka a kousek dál lovec, který se zrovna vrátil z Jižní Ameriky, loví zvířata pro ZOO, Jakoubek se byl podívat na dva jaguáry v kleci“.

Karolina: Jedna jizva je pořád víc vidět.

Martina: Ti dva blbci zase proflákali celý víkend a úderem sedmé večerní začali cvičit na flétny/klarinety – koncert je prosím pěkně již v úterý.

Neděle

Ema:

16/6 Projekt z fyziky je super.

Margareta: Tři hodiny spánku, jeden duch, dortík a autoportrét.

Blanka: V noci jsem zkoušela spát na zádech, přes den vyšívat za chůze, ani jedno se mi nepovedlo.

Karolina: Chytá mě mírná panika.

Martina: Je už zase vedro, děti mě štvou, Cibik je protivnej a odsekává, Mates do všeho kouše a já skládám výkresy, dělám asi 30 lahviček jahodové marmelády, asi padesátej jahodovej koktej, o zamrazených několika kilech jahod ani nemluvě – prostě léto budiž pochváleno.

Ema:

Pondělí

17/6 Chtěla bych si zkusit bungee-jumping.

Margareta: Frů frů obrigad.

Blanka: Blíží focení, Kako je nabitá energií a ta technika to prostě nemůže vydržet – tlučou se silový, magnetický, odstředivý pole, harddisky vybuchujou, srdce přetékají nadšením, myšlenky víří v kreativních chuchvalcích a valí se to jako kameny, které neobrůstají mechem.

Karolina: Máš v tom trochu zmatek mami.

Martina: Inzerát: Drahé dámy – nechtěla byste některá jednoho postaršího použitého manžela? – je v dezolátním stavu, ale přísahám, že ho předám s vypranejma spodkama i fuseklema … jo a abych nezapomněla – děti měly koncert, obě (nevím jak se jim to podařilo) hrály naprosto fantasticky, mě tekly slzy dojetím a skromně podotýkám, že ze sálu se ozývalo BRAVO!

Úterý

Ema:

18/6 Tenhle týden byl fakt super.

Margareta: Snažím se aplikovat pozitivní myšlení a hned je mi líp, vydrží mi to asi tak dlouho, jako jíst zdravě nebo cvičit.

Blanka: Vyšívám utěrky na focení, čokoládu si napichuji jehlou, abych si neušpinila prsty a tím pádem utěrku.

Karolina: Rodinu ovládá mistrovství světa ve fotbale.

Martina: Dá se za 1 (slovy „jeden“) den ráno vstát, udělat všem snídani a svačinu, vypravit děti do školy, uvařit a dát žrádlo psovi, toho následně odvézt na dogsitting k babičce, odjet na poradu za Litoměřice (druhý pokus), na poradě neusnout, v poledne se vracet, po telefonu z auta při 160 km/hod na dálnici zorganizovat další program, vyzvednout obě děti, vyvenčit čoklíka, jít na koncert Rezi, jít domů, všechny převlíknout, s čoklíkem dojít živiteli rodiny do vinotéky pro jeho Tramín pozdní sběr, uvařit všem teplou večeři, napsat nepříjemnej mail češtinářce, všechny dát (krom manžela) spát, všechno uklidit a jít na pár hodin žehlit? – věřte, že bohužel ano.

Ema:

Středa

19/6 Škoda, že skončily projekty.

Margareta: Přišel účet za elektřinu, vydá za dva nájmy (!), nechci být dospělá.

Blanka: Svátek má Leo, náš Teamen, opět s Bárou špekulujeme přes sms, co mu vymyslíme za přání … posíláme mu přání přesně v poledne, obě nastejno, náš zájem o něj tvá už patnáct let (!) je to víc mýtus než realita, co mě ale fascinuje je to, jak z kluka, platonické lásky, je najednou kamarád, který mě seznámil s Kirchym, byla jsem na jeho svatbě a ve stejný rok se nám narodily děti … Bára psala, ať odpřísáhnu, že si na to najdem čas i v důchodu, YES, OF COURSE, PŘÍSAHÁM!!!

Karolina: Drby, drby, drby, už je mi z toho blbě.

Martina: Koukám křížem a pořád něco zařizuju a dělám a přitom toho jak buldozer před sebou hrnu taky čím dál víc, ach jo.

Čtvrtek

Ema:

20/6 Doufám, že budeme lepší než prima A. Margareta: Stáhla jsem roletu co nejníž to šlo, podepřela ji dřívkem, aby mohlo na květinu svítit slunce.

Blanka: Dnes mě pobavil můj nákupní lístek: Nutrilon a pivoňky.

Karolina: Talíře se Petře strašně povedly, desky máme půjčené, Kuře se neozývá a děsně mě sere, nervozita stoupá a únava přebíjí nadšení.

Martina: Cibik už totálně padá na hubu – v noci přišel z aťasu po půl druhý a ráno vstával asi v pět, prý stejně nemůže ani spát, jen štěká a nic a nikdo ho nezajímá … jen mě by zajímalo, zda mu tu zakázku vůbec zaplatí, za stavební povolení mu dluží už přes rok.

Ema:

Pátek

21/6 I like my bike.

Margareta: I’m rak.

Blanka: Kirchy celý den hlídal Zojku sám.

Karolina: Když tak přemýšlím o třídním srazu dvacet let po maturitě, mám intenzivní pocit, že byl absolutní ztrátou času.

Martina: Dnes večer jsme byli pod Zámečkem na 55 letech Semaforu – byla to sice přehlídka veteránů, ale bože, jak těm je rozumět, jakou mají výslovnost, cit pro muziku, v mezidobí jak krásnou češtinou mluví! – jak jsem stará, že už to takhle vnímám!

Sobota

Ema:

22/6 Za méně jak týden jsou prázdniny.

Margareta: 2:2 Blanka: Líbí se mi názvy laků na nehty: Midnight Blue, Hot Salsa, Fresh Mint atd … takové malé básničky v drogerii.

Karolina: Někde hluboko uvnitř se strašně tetelím.

Martina: Máňa, jak teď lezl 3 dny po stromech, válel se v trávě, jedl výhradně langoše a pil malinovku, chodil spát o půlnoci, vypadal, že z něj už nikdo tu špínu v životě nesmyje, červený fousy mu asi vydrží i přes prázdniny, ale co … na starý kolena bude jednou to naše „dítě ulice“ vzpomínat, jak 3 dny nonstop pařil pod Zámečkem …

Ema:

Neděle

23/6 Musíme jíst na polici ze skříně, protože stůl je plný věcí na focení.

Margareta: São João, je krásný svátek, protože můžeš cizí lidi mlátit kladívkem do hlavy a ještě ti poděkujou.

Blanka: Ráno jsme začali fotit kuchařku a odpoledne jsem si všimla, že mám zespoda na ponožkách obří díry na patách.

Karolina: Sousedská výpomoc je něco, co mě, zejména v Praze, nikdy nepřestane fascinovat.

Martina: Cibik odevzdal v 15:30 jedno paré dokumentace na Svatou horu!

Pondělí

Ema:

24/6 V botanické zahradě je výstava orchidejí.

Margareta: I lost my los.

Blanka: Rozhodli jsme se vydat kuchařku jestě letos a Luis Suaréz pokousal jiného fotbalistu během zápasu, britský deník tuto kauzu nazval Čelisti III. Karolina: Tak fajn, vydáme to letos v říjnu.

Martina: Konec školního roku je čistá schizofrenie!

Ema:

Úterý

25/6 Jó hele dali gól, aha to je záznam.

Margareta: Někdo mi vrátil ukradenou peněženku, jako revanž jsem mu dala los, štěstí za štěstí.

Blanka: Ochladilo se, venku byli všichni nabalený, ale já, frajerka, jsem šla do Billy v nových flip-flopkách.

Karolina: Koukám se na nástěnku a poprvé nemám ani chuť něco přefocovat.

Martina: Klasika – skládám výkresy, dělám holku pro všechno, vařím, vyzvedávám, odvážím, uklízím a večer to nikde není vidět.

Středa

Ema:

26/6 Dneska byla na atletice nuda.

Margareta: „To víte tyhle pišingry jsou nebezpečný… “ (zablokovaly mi internet banking, kvůli phisinghu) … volala jsem do Ústí, kde sedí paní Nováková, co ty pišingry nejspíš zrovna chroupá v puse. Jsem bez peněz, horor!

Blanka: Fénovali jsme rizoto.

Karolina: Rozpouštěli jsme máslo fénem.

Martina: Rezi šla s Máňou místo mě na přáníčkovou hodinu na plavání – díky jí za to – asi bych byla první člověk na světě, co dokázal usnout v bazénu při plavání.

Ema:

Čtvrtek

27/6 Konečně jsou už prázdniny.

Margareta: Zapomněla jsem přihlašovací heslo na Pinterest, tak jsem si musela vymyslet nové, když jsem ho napsala, tak mi řekli, ze nemůžu psát to staré, takže dobrý.

Blanka: Zdálo se mi, že mi Yvet napsala děsně dlouhý email, že jsem si ho musela vyfotit na památku, byl delší než já.

Karolina: We are fucking authentic.

Martina: Jak sami dobře víme, máme geniální děti – však taky mají po kom být, takže jsme šli oslavovat vysvědčení do hospody, sice až po třetí odpoledne, protože Cibik musel nejdřív odevzdat, ale v hospodě pak usnul vsedě během jídla – táhli to 56 hodin nonstop – ať žijou architekti (Lukáše jsem vezla domů na Palmovku ve čtyři ráno)!

Pátek

Ema:

28/6 Mám úplně otlačenej zadek z autobusu.

Margareta: Koupili jsme na blešáku polaroid, jeho existence jen podporuje moji neschopnost odkládat uspokojení (fotku máš hned, je to prostě okamžitý štěstí).

Blanka: Vstala jsem v 5, abych měla nějaký čas pro sebe … po probuzení jsem zjistila, že jsem spala s obrácenou peřinou, knoflíky u hlavy, to nesnášim!

Karolina: Zabalený, vypravený, začíná období bez dětí, na které se vždycky moc těším, abych byla ještě v den jejich odjezdu totálně smutná.

Martina: Rezi odjela hned ráno na cyklotábor, skoro jsme to ani nezabalili, jen Máňa měl dnes smůlu – já i Cibik jsme prospali den – spánkový deficit to nevyrovnalo a oba se cítíme ještě hůř.

Ema:

Sobota

29/6 Rozřazovali jsme se do týmů a náš tým vše vyhrál.

Margareta: Mám kočku.

Blanka: Včera odpoledne jsem se dívala na Erin Brokovich v počítači a dneska odpoledne jí dávají v televizi, tak se dívám znova.

Karolina: Dáme ten byt ještě někdy znovu dohromady?

Martina: My oba chodíme v mátohách, takže štěstí, že tu Máňa měl Tadeáše, aspoň někdo se s chudákem dítětem bavil a opět si hráli v popelnicích … a zítra asi budou pokračovat, protože Tadík zůstává.

Neděle

Ema:

30/6 Pořád prší a my nemůžeme jezdit na kole.

Margareta: Jí mrkev a mě to děsně irituje, je to jako ze scény v How I met your mother: Lili jí brambůrky a zní to jakoby jedla kameny a suchý klestí.

Blanka: Když sníš alobal, umřeš.

Karolina: Posílání pohledů se letos ujal David s Blankou.

Martina: Doporučuju film Pí a jeho život – stačí tedy vidět jen jednou, ale indický náhled na svět je fakt zajímavý.

Ema:

Pondělí

Ä?erve

enec

1/7 Hráli jsme Férovku.

Margareta: Že jsou v šitíčku od Vietnamců nůžky, co nestříhaj, to mě ani nepřekvapuje, ale že jehla nemá ucho (!), to mi poněkud komplikuje práci.

Blanka: Pletu si tymián a rozmarýn a Hradčanskou a Dejvickou.

Karolina: Takže přefocujeme i zeleninu, zdá se, že Kuře nám nosí samou smůlu, bohužel.

Martina: Je vedro a mě pro změnu opět (stále) bolí noha.

Úterý

Ema:

2/7 Dneska byl atletický den.

Margareta: Je 22:22 a za osm dní mi bude 26.

Blanka: Kuchařka z ostrova má na FB 150 lajků.

Karolina: Kuchařka z ostrova je na Facebooku, je právě půl jedné v noci, čili ráno, a stránka má 49 fanoušků.

Martina: Když jsme s babi zjistily, že máme na chalupě trávu do pasu, tak jsme si jako správný pražandy sjednaly chlapy z vesnice co nám to pokosí a samy šly do hospody – jak je krásně na světě!!!

Ema:

Středa

3/7 Brendall.

Margareta: Hi původni, thank you a lot.

Blanka: Nabitý den, Kako vdechla kouli z kančího masa, půjčila jsem s Davidem krásné bílé hrnce na zítřejší focení, dofotili jsme kapitolu Zelenina, nadekorovala jsem stříbrně talíře, cestou zpět nám padaly na semaforech samé zelené a Zojka doma místo večerníčku trsala u MTV. Karolina: První výživná hádka s Markem.

Martina: Večer padnuly za vlast dvě šampíčka, Seniorka abstinovala, ale my s babi byly opět totálně spokojený.

Čtvrtek

Ema:

4/7 V sudoku jsme byli první, protože máme inteligentní tým.

Margareta: Připadám si jako Clementine … ta pláž, kterou jsme dneska objevili, je úplně stejná, jako z Věčného svitu neposkvrněné mysli … a taky proto, že jsem měla růžový vlasy a z deformovaný brambory jsem udělala velikonoční kuřátko.

Blanka: Tento týden měl snad 5 minut.

Karolina: Mel furt čumí na fotbal, asi je momentálně bez role.

Martina: Je vedro, já makám na zahradě.

Ema:

Pátek

5/7 Nasbírali jsme plnou sklenici borůvek a nemohli jsme ji sníst.

Margareta: Našla jsem knížku o pánovi, který barvil pírka holubům, a pak je vypouštěl, krásný fotky … trochu jako holubí papoušci.

Blanka: Na obědě s Melem Gibsonem, Kvitová vyhrála podruhé Wimbledon a nákup v Bille stál přesně 500,– .

Karolina: Po šesté hodině večerní zasedám k práci, která se na mě valí ze všech stran, celý den v prdeli kvůli jednomu jedinému focení s Melem Gibsonem a tak se ptám sama sebe: Stálo to za to?

Martina: Světe zboř se! – přijel Cibik!!!

Sobota

Ema:

6/7 Byli jsme na bizoní farmě.

Margareta: Heslo dnešního dne jest „pohodinda“, pohodindy mám ráda!

Blanka: Tento víkend měl snad dvě minuty, určitě je to díky roku Koně podle čínského horoskopu, pádíme skrz 2014 tryskem … no nic, každopádně: Dalajlama má dnes narozky a já jsem si uvědomila, že ve městě ráda nosím flip flopky, protože si připadám jako na dovolený … jako když jdu na pláž.

Karolina: Vypadáš tak, jak já se cítím.

Martina: Byli jsme skoro půl dne v hornickém muzeu a to byla paráda na entou, kecali jsme s horníkama, takže už taky víme, co to jsou fleky nebo švancara, rozdíly v krojích mezi hutníkama a horníkama, byli to skvělí lidi.

Ema:

Neděle

7/7 Hurá, zítra jedeme na Landštejn!

Margareta: Našli jsme krásný bazén přímo u oceánu (Leça Swimming Pools), přišlo mi trochu vtipný koupat se v bazénu, když je všude kolem Atlantik.

Blanka: Krajina a tričko zatížené nostalgií.

Karolina: Ema je ta nejlepší dcera, která se mi mohla narodit, a kterou jsem mohla mít.

Martina: Máňa má ode dneška příměstský pětibojařský tábor a je vedro k zalknutí, chudák brečel, že nechce v tomhle vedru celý den běhat po oválu, ale vedoucí jsou zjevně rozumní a tak to zvládnul!

Pondělí

Ema:

8/7 První koupání za prázdniny!

Margareta: Občas přemýšlím nad osudem a jak zasahuju ostatním do života, třeba když jsem jela pomalu na kole přes přechod a pozorovala řidiče, co museli chvilku čekat, někomu jsem tím mohla zachránila život, protože se o pět minut opozdil … ano, jsem egoista.

Blanka: Tešim se na zítřejší řízek Na Faře.

Karolina: Strašně moc se mi stýská po dětech, už aby byly doma a zase jsme se začali hádat.

Martina: Rezi se docela poctivě ozývá z cyklotábora – moc se jí to tam líbí, příští rok chce stoprocentně znova.

Ema:

Úterý

9/7 Naučit se asi patnáct básniček za hodinu není nejlehčí.

Margareta: V přednarozeninovém opojení jsem se nechala málem potetovat, naštěstí nás všichni drsní tatéři odmítli, protože je to moc malý obrázek … ještě, že tak.

Blanka: Ranní horor přes telefon, vyhazov přes email, panák grapy před polednem, třpytky na talíři, řízek jako tečka … a aby toho nebylo málo, tak Ryan Gosling čeká dítě s Evou Mendes!

Karolina: Postupem času jsem si uvědomila, že to, co děláš, je naprostá konkurence tomu, co dělám já a prostě není možný, abychom si navzájem konkurovaly a přitom tak úzce spolupracovaly, takže jediný řešení, který mi z toho vychází je, že už spolupracovat nebudeme, a chci, aby to bylo hned.

Martina: Tak se nám to počasí pěkně kazí, taky jsme byli na logo a posrala jsem dnes kdeco, že já se do všeho dokážu tak zamotat.

Středa

Ema:

10/7 Hráli jsme latrínu.

Margareta: Narozeniny, bazén, víno, zmrzlina, slunce, pláž, oušn … sen snad každé mladé dívky.

Blanka: Potkali jsme se s Jirkou Kovandou v Bille, u párků.

Karolina: Ztratit nejlepší kamarádku není žádná sranda.

Martina: Many je na pětiboji šťastnej, ale asi na něj z atletiky nepřestoupí – leda, že by šli i kámoši … proč jsou proboha obě děti tak neskutečně závislí na davu kolem?

Ema:

Čtvrtek

11/7 Všichni balíme.

Margareta: Předsevzetí: nepřemejšlet nad blbostma.

Blanka: Zemřel On Kawara, kousla jsem se do jazyku, zdálo se mi o revizorech, kontrolovali mě revizoři a zjistila jsem, že jsem propásla další výstavu v Rudolfinu.

Karolina: Pátek jako každý jiný, přesto nový, svobodný s obrovskou výzvou: „Holčičko, tak teď je to jenom na tobě, tak to neposer.“ Martina: Dnes jsem půl dne provolala.

Pátek

Ema:

12/7 Dneska už odjíždíme.

Margareta: Dnes je jeden z řady tzv. superúplňků, kdy je měsíc k zemi nejblíž a je jasnější než obvykle.

Blanka: Svíčková.

Karolina: Přijeli děti a zcela nezvykle mě oba skočili u autobusu do náruče, pak jelo vše podle plánu: smích, dojetí, nadšení, radost, vysvětlování, křivdy, nadšení, slzy, hádky … kino.

Martina: Vyzvedli jsme si totálně šťastnou Rezi a já do 3 do rána prala a žehlila, aby děti mohly zítra – tedy vlastně už dnes před obědem zas odjet.

Ema:

Sobota

13/7 Odpočíváme doma na další cestu.

Margareta: Dostala jsem od babičky knížku o Portugalsku od J. Buriana … moc hezky o něm píše!

Blanka: Babička má dnes narozeniny, popřeju jí, až budu v Liberci … také už se nemůžu dočkat, až se uvidíme v pátek s Bárou … bude to jako dřív, sraz na Šalďáku a pak hned do vinotéky.

Karolina: Využila jsem možnosti reklamy na FB a na sedm dní (do 19. 7. ) jsem pro Kuchařku z ostrova nastavila denní rozpočet 102 korun.

Martina: Dopoledne bylo ve znamení hysterického balení oběma dětem (plno věcí ještě nedoschlo a naše „milostivá“ si jinou než svou oblíbenou mikinu prostě nemůže vzít!!!(zabít je málo), (a to jí puberta teprve začíná!!!), ale nakonec jsme v relativním klidu (a dokonce včetně kompletního oběda) na minutu přesně vyrazili.

Neděle

Ema:

14/7 Mohli jsme konečně vstávat v 11:30.

Margareta: Dvacet milionů eur v hlavě.

Blanka: Yvet byla víckrát v Dilí než na Sněžce.

Karolina: Vyndat kolečko.

Martina: Byli jsme do 5 do rána vzhůru, Matesa nosil ven Cibik, já se bála, že mě bolestí pokouše, celá ulice byla kvůli nám vzhůru, jak ten ječel, to si nikdo nedokáže představit.

Ema:

Pondělí

15/7 Koupali jsme se v novém bazéně.

Margareta: Tak a papíry podepsaný, škola hotová (přemýšlím nad Duškem a Čtyřech dohodách – na všechno musí být papír).

Blanka: Trefila jsem kačenu slaným krekrem do hlavy.

Karolina: Přecenila jsem své síly, a to se mi moc často nestává.

Martina: Ježíši Kriste!, děti mají špatnou imunitu a teď i pes!!!

Úterý

Ema:

16/7 Dneska asi nic nevymyslím.

Margareta: „Jestli chceš co vědět.“ tenhle slovosed mě v Salingerových knihách vždycky bavil.

Blanka: Kancelářská sponka na papír v plíně jako překvápko.

Karolina: Je to kráááááva, zní mi v uších a přiznávám, že to dost pomáhá.

Martina: Mates už zas vypadá skoro (!) jak před očkováním, tak jsem se konečně mohla vrhnout na meruňky a dorazit je – a nevím čím to je, ale marmošku mám tak jasně oranžovou, že vypadá až chemicky, ale chutná skvěle.

Ema:

Středa

17/7 Byla to super večeře.

Margareta: Jaký to nemilý pocit, když najdeš ty nejhezčí kousky a kabelky za jedno euro … pak se probudíš.

Blanka: Sestřelené letadlo, dentální hygiena, akce Phaidon, dušená mrkev, Kinder Bueno, park u galerie a noc voní jako na Kokoříně.

Karolina: Zbyněk má padesátiny.

Martina: Máňa je s Rezi dokonce v pokročilých jezdcích, takže on je nadšenej, že je tak dobrej a Rezi naprděná, že je v družstvu a) s vlastním dementním bratrem b) s někým, kdo je „o tolik“ horší než ona(!).

Čtvrtek

Ema:

18/7 Ke kufrům zabaleným ve fólii se podle mě chovají hůř.

Margareta: V jedné portské lékárně je obrovská starodávná váha, k mé smůle ukazuje i obrovský čísla.

Blanka: Zojka se naučila dávat nahlas rádio, bude z ní asi DJka (DJka, která pije malinovku pipetou) … jinak naše vinotéka, kam jsme chodily s Bárou je zavřená, skandál (!), šly jsme jinam a já se zbombila po dvou skleničkách vína.

Karolina: Practicality is the serial killer of dreams.

Martina: Musím bezpodmínečně zhubnout aspoň 20 kilo, potím se jak dveře od chlíva.

Ema:

Pátek

19/7 Mám narozeniny!

Margareta: Chtěla bych žít v rezervaci a starat se o mláďata lenochodů, nebo goril … to by se mi líbilo.

Blanka: Miluju, když plavu venku na koupáku znak a koukám na nebe.

Karolina: Před 12 lety se mi narodila Ema, nejlepší holka na světě.

Martina: Seniorka se urazila, že jsem jí nevzala s sebou.

Sobota

Ema:

20/7 U moře byly velikánské vlny, konečně!

Margareta: Venuše je kočka dvou tváří, vypadá jak mramorová buchta!

Blanka: Dvacet pět let od té krásné věty, která zazněla na Měsíci: Malý krok pro člověka, velký krok pro lidstvo.

Karolina: Prší, u moře prší.

Martina: Je takový vedro, že jsme se na všechno vykašlali.

Ema:

Neděle

21/7 Pořád foukal vítr a bylo zataženo, tak jsme se moc nekoupali.

Margareta: „Prosím tě, nebouchej mě do ledvin, a nesahej mi na břicho.“ „No a co bych z toho života pak měl?“ Blanka: Co to znamená: Kdo jinému jámu kopá? Krtek.

Karolina: Rochním se v písku a nemůžu se toho nabažit.

Martina: Je trochu líp, dnes nebylo tak k zalknutí, chtěla bych jet taky do Miličína, vůbec nevím, kdy se tam letos dostaneme, vypadá to až na konec prázdnin, a to tam teď jsou určitě borůvky.

Pondělí

Ema:

22/7 Máme vynikající večeři: těstoviny plněné pecorinem.

Margareta: Nad Guimaresi se v kopcích tyčí kostel s křížem, je vedro, děti lížou zmrzlinu, skupinka daunů tančí a Mára pije pivo, vše je jak má být.

Blanka: Dnes má narozeniny malý princ George, jeden rok.

Karolina: Pomalu vzniká nejšílenější FB album „Svět se točí kolem rajčat“, v duchu se směju, ale jsem za to děsně ráda.

Martina: Houby, že rostou houby.

Ema:

Úterý

23/7 V restauraci jsme se tak přejedli, že jsme nemohli ani vstát.

Margareta: Než odjedu mám ještě jedno přání: Chci astrálně cestovat.

Blanka: Kirchy měl dnes podruhé v životě klíště.

Karolina: Přejet Sardinii z východu na západ trvá 3,5 hodiny, nám asi 5 hodin Martina: Odpoledne jsme proflákali a mě to VŮBEC nebylo líto.

Středa

Ema:

24/7 Ochutnala jsem poprvé chobotnici.

Margareta: Mám ráda obyčejné dny, když se nic neplánuje, ale všechno je pak kouzelný – kočičí muž, bar s terasou snů!

Blanka: Odesílám dopis.

Karolina: Lehátka v Porto Pino.

Martina: Volal Cibik, že mu KONEČNĚ poslali nějaký prachy, SLÁVA!!!, (už jsme byli zralí na vývařovny pro bezdomovce), tak jsem hned vzala babi, Máňu a psy a vyrazili jsme do cukrárny v Hraštici, abychom to oslavili – trochu jsme si to ale vylepšili a zahnuli hned do hospody – obě jsme daly s babi 5 velkejch fernetů, babi tedy jen 4, protože jeden vylila, ale měla zas pivo, domů nás vedl Máňa a dovedl, večer jsme dorazily s babi dvě (skoro prázdné) lahve Ferneta, v kolik jsme šly spát netuším a co bylo potom už vůbec.

Ema:

Čtvrtek

25/7 Koupila jsem si další náramek do mé sbírky.

Margareta: Každej svět má něco do sebe: svět minigolfu má pána, co má z věčnýho hraní hrb a rád se plete ostatním do hry.

Blanka: Tomáš Vaněk narozeniny, všechno NEJLEPŠÍ!

Karolina: Po roce se setkáváme s Assuntinou a Giovannim a vyrážíme na celodenní výlet na moře, jíme brushettu, plněné lilky, těstoviny a hlavně naprosto boží smažené kalamáry a ryby, co ulovil David.

Martina: Dopoledne jsem byla ještě „trošíčku unavená“, Máňa byl zlatej, vydržel.

Pátek

Ema:

26/7 Taťka si myslí, že Nuraghi postavili mimozemšťani.

Margareta: Faux pas číslo dvě, vždycky je dobrý si říct, že to byly jen konfety a vypadala jsem u toho jako mořská panna na kameni.

Blanka: Když jíš bílou čokoládu a pak si čistíš zuby, tak to v pastě není vidět (na rozdíl od normální čokolády).

Karolina: V závěru dne jsme našli pláž s nejteplejším mořem asi na světe.

Martina: Kecali a pařili jsme do … zas nevím, ale spaly jsme s Helenou ve stanu u Ratzků na zahradě, to si pamatuju!

Ema:

Sobota

27/7 Konečně jsme si mohli nafouknout člun.

Margareta: Paříme hry, jako za mlada.

Blanka: Dohadujeme se s mamkou, že Zojku moc oblíkam na noc, argumentuju tím, že když je oblečená málo, tak jí pak bolí v krku.

Karolina: Včerejší návštěva Nuraghi mě nedává spát, možná má David pravdu a tyhle důmyslné věže a celá města mnohem fascinující, než egyptské pyramidy, postavili mimozemšťani.

Martina: Asi dvě hodiny jsme s paní Ratzkovou ladily kam se máme jít projít, až jsme nakonec vyrazily (je zas vedro k padnutí) a Alena nás vedla někudy úplně jinudy.

Neděle

Ema:

28/7 Speedminton je super hra.

Margareta: „Jsi takovej muj diamant, ale neobroušenej.“ Blanka: Zojce je 11 měsíců a já jsem poprvé v životě na pedikůře, také bych chtěla napsat, že miluju brát si v obchodech vizitky, bohužel pak někdy končí v rámci úklidu tašky v koši … to si pak připadám hloupě, proč jsem si jí vlastně brala.

Karolina: Vstávám, snídám a v pravé poledne jdu znovu spát, nádhera, takhle vypadá pravá nádhera.

Martina: Odpo jsme byli na Jak vycvičit draka II. – dobrý! – doporučuju!

Ema:

Pondělí

29/7 Kopečky zmrzliny nejdou v Itálii skoro sníst.

Margareta: Přijela na návštěvu teta Irma.

Blanka: Sním o pořádku na všech frontách: doma, v emailu, na Pinterestu.

Karolina: Fonni, Orgosolo a Arbatax se vrývají hluboko do mé paměti.

Martina: Měli jsme jet s Brunclíkama na elektrárnu, ale nějak nevím nevím, hlásí déšť a Brunclíci chtějí jet asi až ve čtvrtek a my zas musíme být v sobotu doma, protože v neděli jedeme do Krkonoš, tak mě to mrzí.

Úterý

Ema:

30/7 V Arbataxu jsme viděli mečouny.

Margareta: Puntíky foreva.

Blanka: Koupila jsem si nový kozačky (je červenec!).

Karolina: Uprostřed prázdnin ležíme na pláži sami.

Martina: Byli jsme hned ráno u Herčíků pro kortikoidy – když Matesa něco v lese ďobne, tak mu máme hned dát injekci a v mezidobí to máme uchovávat v ledničce.

Ema:

Středa

31/7 Super pláž, krásný moře, ale hodně lidí.

Margareta: Snad už je to i tradicí, že jsou všechny památky v obložení lešení.

Blanka: Snídala jsem pizzu, obědvala dva chlebíčky a večer jsem nasmažila sto palačinek … jo a ta kočka od sousedky se s náma už skamarádila.

Karolina: Hádáme se na parkovišti.

Martina: Máňa a Mates vlezli do vosího hnízda a já samozřejmě nechala kortikoidy v chalupě. Čtvrtek

Ema:

srp

pen

1/8 Dneska jsme se jen váleli v písku.

Margareta: Vždycky, když vejdu do kostela, mám potřebu se chovat pokorně … ačkoliv jsem ateista, je to pro mě místo, kde se to tak nějak očekává, ale pro turisty je to spíš odpočívadlo, takže posedávaj na lavicích, v rukách rozevřený mapy a pet– lahve … trochu mě to irituje.

Blanka: Je těžký představit si pět milióntin metru.

Karolina: V jedenáct hodin dopoledne piju dobře vychlazené prosecco a pozoruju Italy.

Martina: Mám toho nějak dost, příroda si bere zpět všechno rychleji než to já stačím uklízet a klučit.

Ema:

Pátek

2/8 Poslední den u moře.

Margareta: Nikdy jsem si ani neuvědomovala, kolik věcí se dá za půl rok nahromadit, ještě, že se vzpomínky nevážej (23 kilo povolených zážitků a vzpomínek).

Blanka: Za měsíc mi je 32 … nebo 132?

Karolina: Všechno je v moci mraků.

Martina: Strávila jsem půl dne se sekačkou a klasicky, když teď po měsíci odjíždíme, to tady teprv začíná vypadat dobře a my jedeme pryč.

Sobota

Ema:

3/8 Nedorazily nám do Prahy kufry.

Margareta: V Aveiru (město poblíž Porta), je u nádraží na domě pověšená rezavá krabice, bývala bych si jí ani nevšimla, když ale začala zvonit, taxikář z ní vytáhl sluchátko (!), přišlo mi to báječný, že nemá mobil, ale objednáváš si ho takhle na ulici přes pevnou linku.

Blanka: Uplavala jsem dva kilometry.

Karolina: Něco je ve vzduchu!

Martina: Jsem fakt blbá, že vždycky přijedu až na poslední chvíli do Prahy, jenže když já mám pocit, že pokud jsou děti o prázdninách v Praze, tak jim tím ubližuju.

Ema:

Neděle

4/8 Už se moc těším k Vendy.

Margareta: Tajně teď hladím každý roh domu, zdi, sochy a zábradlí, loučim se s Portem.

Blanka: Mít dítě je ta nejnormálnější věc pod sluncem a myslím to v tom nejkrásnějším, nejvznešenějším a nejpokornějším slova smyslu … a když jsme u těch dětí, Zojka dnes snědla Sejmovi granuli.

Karolina: Taxikařím a přejídám se.

Martina: Mě Cibik nadává, že nejsem schopná nikam přijít včas, ale kam se hrabu na Helenu, ti než se „ráno“ vybatolili, bylo skoro 12 hodin.

Pondělí

Ema:

5/8 Šli jsme na výlet na Lanšperk.

Margareta: Je mi smutno, opustila nás Irena, stačí jedna vteřina a všechno je pryč.

Blanka: Žádný zajímavý příběh nezačíná sklenicí pomerančového džusu, proto jsme si s Kako daly víno.

Karolina: Máme i libreto.

Martina: Ušly jsme bratru něco ke 20 kilometrům, děti řádily, nás bolej nohy, ale počasí bylo zas skvělý a ty VÝHLEDY!!!

Ema:

Úterý

6/8 Je tady super počasí.

Margareta: Lisabon 4:00 AM, sexuální hrátky našich spolubydlících neberou konce, mám podezření, že jsou to šlapky a regulérně si tu sexem vydělávaj, hluboký hlasy se tu střídaj jak na běžícím pásu a potřebuju čůrat, jenže se bojim vylézt z pokoje.

Blanka: Je 22:22 a já začínám pracovat … když má člověk malé dítě, tak jeho volný čas začíná ve 22:22.

Karolina: Jít na přednášku Řezáče, nechat celou událost spát, pak jej oslovit, seznámit se díky němu s Moráčkem, nechat je oba pracovat a pak se jen těšit z jejich nápadů a práce a vědět, že kavárna bude skvělá, to prostě není náhoda.

Martina: Dnes jsme šli na pohodu – po vrstevce přes Lovčenku, Světlanku, podél Huťského potoka (tam to miluju, je to tam jak v pohádce) nahoru na Dvoračky na dláboš, cestou jsme se opět všichni narvali borůvkama a domů, Zuzana přivezla Máňovi holinky, takže děti strávily zbytek dne v potoce za chalupou a my s vínkem.

Středa

Ema:

7/8 Tentokrát jsme šli na Žampach.

Margareta: Návštěva největšího oceánaria v Evropě, jsem v údivu nad jejich krásou … a stejně si myslim, že se jedný rybě líbim.

Blanka: Kéž by tak Kirchy rozmotával ponožky, než je dá do koše na prádlo … ale zase vypadá jako Gavin Rossdale, tak mu pro dnešek odpouštím.

Karolina: Proč grafici nepadají z nebe?

Martina: Dnes jsme se rozdělili, Terezka šla s kočárem dolů do Rokytnice pro zásoby a my vyrazili (ještě, že s námi nešla, stačilo přenášení kočáru v Kotelních jámách, tady jsme šli dokonce kousek traverz mimo cestu a přes potok bych tedy kočár nosit nechtěla, takhle tam zahučela jen Helena) nahoru na Ručičky, na Plech, ke Krakonošově snídani, ke Čtyřem pánům nahoru po bývalé magistrále, pak na prameny Labe, na Labskou, tam jsme si trošku zašli, protože jsme se zašli podívat na Labský vodopád a zpět přes Ambrožovu vyhlídku na Pančavský vodopád, na Vrbatku, k mohyle a klasicky přes Harrachovy kameny, Růženčinu zahrádku, Ema:

Čtvrtek

Dvoračky (to už padla tma, protože s Helenou se ráno nedá vyrazit dřív jak v 11) a domů, a pak jsme teprv vařily večeři, deratizovaly děti.

8/8 Večer jsme jeli na koupaliště.

Margareta: Když se s někým pohádáš, je pak těžký dělat společnou fotku, tak jsem se vyfotili zády.

Blanka: Měla jsem chuť pozdravit řidiče v tramvaji: „Dobrý den“.

Karolina: Úplně jsem zapomněla na Ježíška – máme nového člena rodiny – bílou andulku jménem Ježíšek.

Martina: Dnes jsme šli cíleně na borůvky, takže dopoledne jsme prokecaly (my ženský) a po o jsme to vzali na doporučení Moniky mimo zónu na Vlčí hřeben.

Pátek

Ema:

9/8 Když jsem se vrátila, byla doma i andulka, kterou taťka našel.

Margareta: Zpět v Čechách, zpět u piva, zpět v realitě.

Blanka: Fotíme dorty.

Karolina: Ježíšek zemřel.

Martina: Nechápu proč jezdit někam do Tramtárie, když máme doma tak krásně.

Ema:

Sobota

10/8 Už se těším až budeme jezdit na koních.

Margareta: Jednou jsem se doma urputně snažila naučit vidět auru, můj problém je, že to asi moc chci, celé dopoledne jsem mžourala očima a pořád nic … pak jsem šla na zahradu, po kopci a najednou slyšim “Auro, Auro … pocem!” … kolem mě proběhl zlatý retrívr a já ji konečně viděla!

Blanka: Jela jsem tramvají načerno, zabila jsem komára a osprchovalal jsem ze sebe berušku.

Karolina: Mami, nemohla bys jet po nějaký lepší dálnici?

Martina: Musím říct, že takový úplněk nebo prostě tak jasnou noc, jako byla ta dnešní fakt nepamatuju – bylo světlo jak ve dne a vedro.

Neděle

Ema:

11/8 Jezdím na Ubě a čistím Newet.

Margareta: Až budu stará, chci být jako babička Magdalena!

Blanka: Miluju, když prší a „musím“ být doma.

Karolina: Zase mám o kolečko míň.

Martina: V poledne se zatáhlo a začala neskutečná průtrž, Petr vyklopil nejdřív Máňu, ten pak k němu nechtěl do lodi, tak šla k Petrovi Rezi a na takovým pidijezíku se cvaknuli s Rezi, takže do Majdaleny jsme dorazili totálně zmrzlý a totálně mokrý.

Ema:

Pondělí

12/8 Dneska jsme i cválali.

Margareta: Projížďka kadilakem po vesnici … Beverly Hills hadr.

Stejně si člověk připadá víc důležitě, než by měl.

Blanka: V parku si iPhone nenabiješ.

Karolina: Thank you for your submission and interest in Phaidon, we have reviewed your proposal and unfortunately, we do not believe it fits our current publishing program.

Martina: Chcalo nonstop.

Úterý

Ema:

13/8 Nikoho dnes koně neposlouchali.

Margareta: Jediný, v čem jsem opravdu dobrá, je uklízení, škoda, že mi ten pořádek vydrží sotva týden, možná proto se pořád zdokonaluju.

Blanka: Stromovka.

Karolina: Cajdá někde po nocích a pak je z toho hubená jak lunt.

Martina: Dětí je celkem 8, tak je Lucka dle složitého klíče (zkrátka hlavně aby sourozenci nebyli ve stejných týmech) rozdělila a dětem tudíž počasí naprosto nevadí, protože stabilně soutěží.

Ema:

Středa

14/8 Malování triček moc dobře nedopadlo.

Margareta: Blanka, Zoe, smažák … vše je jak má být.

Blanka: Je čtrnáctého a za čtrnáct dní je Zojce jeden rok, musím to rozdýchávat, to přece není možný.

Karolina: Je to pořád děsně tajný.

Martina: Dovolal se nám Cibik, že prý pojedeme k moři – děti řvaly nadšením.

Čtvrtek

Ema:

15/8 Na závodech jsem skončila druhá.

Margareta: Paříž z ní udělala kuřačku!

Blanka: Akce bazén, akce grafička, akce aperol versus sodovka, akce víno k obědu.

Karolina: Mám grafičku a doufám, že volba padla na tu pravou.

Martina: Pak jsme se už jen zobjímali, opusinkovali, slíbili si, že za rok znova a rozjeli jsme se všichni domů.

Ema:

Pátek

16/8 Vůbec se mi nechce domů.

Margareta: Po roce v Akropoli, ten šedivovlasý pán pořád sedí na tom stejném místě, a i když je všechno jinak, vždycky mě těší, když je něco pořád stejně.

Blanka: Tři nebo čtyři půllitrové Aperoly.

Karolina: Párky před Coopem bodly.

Martina: Vyúčtovala jsem s tetou Lídou poplatky za služby – máme podružný měření, odpo jsme šli na hřbitov za Peretem a do lomu, podívat se, jestli rostou, ale promokli jsme opět naprosto neuvěřitelně, tak nám nezbylo než pro změnu skončit opět v hospodě.

Sobota

Ema:

17/8 Když jsme odjížděli, ještě naposledy jsme viděli koně na pastvě.

Margareta: Mám ráda světy samy pro sebe, noční pumpy, supermarkety, pasáže, kde se zastavil čas … má to něco do sebe a vždycky se u toho člověk pobaví.

Blanka: Miluju, když k nám jezdí známí z Eldwicku na návštěvu, akorát mi to přijde sureálný, protože je mám zafixovaný jen v Potomacu.

Karolina: Většina fotek ze Sardinie se nedá použít.

Martina: Užíváme si Milčína, já šla kecat k tetě, když se od nás z chalupy ozval neskutečný ryk – miláčkové si „hráli“ s polštářema – Máňa naletěl na hranu komody a rozpáral si asi 3 cm mezi okem a obočím, tak když jsem zjistila, že vidí, zabalili jsme a vzali to rovnou do Prahy do Motola, kde to Máňovi jedna strašně hodná a milá a hezká paní doktorka na očním pěti stehy sešila – (minule tahali Máňovi u moře stehy z kolena, tak letos to bude nad okem), Cibik je z nás na mrtvici a „trošku“ zapochyboval, že v úterý ráno odletíme.

Ema:

Neděle

18/8 K babičce jsme jeli rovnou z tábora.

Margareta: Z mládí mám na hlavě malou bouli, když jsem narazila přiopilá do sloupu, občas mě tak zvláštně pobolívá a já si říkám, že je to moje třetí oko.

Blanka: Klasická začátečnická chyba, dala jsem moc nudlí do vývaru a ty nudle skoro včechno nacucaly.

Karolina: Ještě podzim ani nezačal, jen o sobě dalo vědět babí léto, a už přichází první deprese, otázky lidského směřování, bytí, štěstí, působení na zemi, zanechávání stop, věcí hodnotných a marnosti.

Martina: Do postele si chodím k ránu ne lehnout, ale omdlít.

Pondělí

Ema:

19/8 Škoda, že není teplo a nekoupeme se.

Margareta: Jela jsem domu primárně vyklidit skříň plnou hadrů, tak jsem se cestou stavila v sekáči, nějaký nový zase nabrat.

Blanka: Volat v jeden den opraváře na sušičku i myčku, to se jen tak nesejde.

Karolina: Mužské ego.

Martina: Ráno jsem ještě zařizovala pracovně nějaký věci a pak jsem vezla Matýska k babičce – rafly jsme se tak, že to vypadalo, že nikam ani nepojedeme … pak jsem to nějak vydejchala a v poledne už jsme fičeli na letiště a vzhůru na Zakynthos, ještě jsme se stačili vyráchat v moři – to vám byla slast!

Ema:

Úterý

20/8 Večer jsme našli maličkou myšičku.

Margareta: Můj kocour umí aport a taky šilhá, celou noc se kvůli němu dusím, ale stejně se s nim musím furt mazlit … opravdová láska?

Blanka: Pohádat se ráno v 10 hodin kvůli tílku aneb romantika jako prase … jinak světem internetu hýbe výzva Ice Bucket Challenge.

Karolina: Aňa Geislerová pro Elle: Důležitost některých věcí se v životě mění, ale to, co je opravdu důležité, se vždycky dostane nahoru samo, vždycky.

Martina: Cibik šel zařizovat auto – zatím se ještě nestalo, že bychom někde na dovolené nebyli mobilní – Cibik potřebuje mít všechno zajištěné a ošetřené – takže máme all inclusive, ale zároveň je nesmírně zvědavej a nevydržel by na jednom místě – takže budeme jezdit a all inclusive opět propadne.

Středa

Ema:

21/8 Švestkové knedlíky jsou nejlepší od babičky.

Margareta: Roztržená bota, hádka, odřená noha, Náplavka, pivo, víno, selfie s bezdomovcem, školní sraz = snad jako život sám.

Blanka: Za týden má Zojka první narozeniny, je to naše láska nejmilejší … jinak jsem teď jedla ve stoje, takže budu mít tlustý kolena.

Karolina: Zvládnu to všechno?

Martina: Dnes jsme hned po ránu vyrazili na Gerakas Beach – to je pláž, kam kladou vejce caretty – to byla paráda!

Pláž krásná písčitá srpovitá, napočítaly jsme na ní s Rezi 78 hnízd, ale k těm se nesmí.

Ema:

Čtvrtek

22/8 Už se docela těším domů.

Margareta: Ráno mě budí nezvyklá hudba, před domem nám tančí malé Japonky, které se mezi stromy připravují na vystoupení, K O U Z E L N Ý!

Blanka: Počítá se velká cola do pitného režimu?

Karolina: Tři stovky miniskleniček, deset kilo ostružin, pět kilo cukru, litr citronové šťávy a pravděpodobně i den, který nikdy neskončí.

Martina: Upíjela jsem frapíčko, koukala do dáli na moře a byla nesmírně romanticky naladěná – něco v duchu „ … v y hvězdy rozplynulé, vy stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe, v tiché slzy se celí rozplýváte … “, prostě kýč jak bič a pak jsme se ještě byli koupat v Limnionasu – skáče se ze skal rovnou do moře, no takovou barvu vody si prostě nepředstavíte!

Pátek

Ema:

23/8 Konečně jsem doma.

Margareta: Povinná výbava každého miminka je fejkovej dotykáč … ať ví, do jaké doby se narodilo.

Blanka: V 9 večer jsem se nafrčela dvěma kafema.

Karolina: Blanka Tůmová, řečená Tůmovka trvá na tom, abych dnes zapsala: „Dnes jsem se celý den nemyla.“ Martina: Ráno jsme se byli podívat v přístavu, protože tam takoví dva dědulové krmili želváka – carettu carettu, byla to paráda, děti se ho dokonce, když se vynořil nad hladinu, dotkly.

Ema:

Sobota

24/8 Už jednom týden prázdnin.

Margareta: Celá Amerika, i ti hloupí moderátoři z Primy se polejvají kýblem vody … a na druhým konci světa děti nemají co pít!

Blanka: Octomilka, tvůj nejvěrnější přítel.

Karolina: Mami, tohle chutná jako peřina nebo spíš jako mrak.

Martina: Vlastně ani nechápu, na co nám jsou lehátka, když my všichni vlezeme do vody a vylezeme až když slunko zapadá.

Neděle

Ema:

25/8 Když jsme naháněli ovce, tak všechny utekly.

Margareta: Šek od vesmírný banky, aneb deset tisíc eur v hlavě.

Blanka: Když je doma vyluxováno, tak je hned člověku lépe.

Karolina: Beru to tak, že je to osud a s tím se holt nedá dělat nic jiného, než si to řádně užít.

Martina: Dnes jsme vyrazili na sever k modrým jeskyním – najali jsme si loďku a chlapík s námi zajížděl do jednotlivých jeskyní, my (já ne) skákali do vody, pod námi totální modř a hloubka 10 a víc metrů, kdyby nic, tak tohle za to fakt stálo, na ten modrý přísvit nezapomenu.

Ema:

Pondělí

26/8 V Dubči mají zase lva, tentokrát se jmenuje Max. Margareta: Možná mám alergii na hliník, což je dost nepříjemný, jelikož mám novej Mac. Blanka: Dneš prší, mám z toho dobrou náladu a narozeniny mají: Míša od Pepy, Lenka Míková, Majda od Matěje a Kirchyho táta.

Karolina: Čtení básní.

Martina: Vzali jsme to na Banana Beach, já se válela na lehátku pod slunečníkem a konečně dočetla Sandnerovou – Vražda potřebuje reklamu, prima stará detektivka.

Úterý

Ema:

27/8 Prázdniny hodně rychle utíkají.

Margareta: S hlavou v oblacích, Prahu na dlani.

Blanka: Snídaně a rodina, základ státu.

Karolina: Celý den jsem se strašně bála, že umře Jean Paul Belmondo.

Martina: Jeli jsme na boží vyhlídku na Keri pozorovat západ slunce a měli jsme soutěž, kdo z nás dokáže udělat nejkrásnější kýčovou fotku – byli jsme jak čtyři paparazzi.

Ema:

Středa

28/8 Čerstvě narozeného potkana jsme pojmenovali Dobrota.

Margareta: Všechno nejlepší Zoe. Blanka: Se slzami v očích píšu: je 13:38 před rokem se narodila moje Zoe, naše Zoe, jako každá jiná máma jsem z toho celý den naměkko, vlastně už posledních čtrnáct dní … jo a kuchařka měla 2222 fanoušků ve 22:22 … vše tak, jak má být.

Karolina: Zoe, nejmladší člence našeho týmu, je dnes jeden rok.

Martina: Rezi se dost vyděsila, když na ní mezi kameny vyjela ohromná černá hlava s očima jak talíře (tak to popisovala), vynořila se a plavala tak rychle pryč, že už jsme ani nezjistili, co to bylo.

Čtvrtek

Ema:

29/8 Závěrečný oheň vzplál, i když pršelo.

Margareta: Vernisážová společnost má několik typů lidí, buď to jsou kámoši, co rádi podpoří nebo si daj víno a pak jdou dál, pak ty, co to opravdu zajímá a ty nejhorší jsou pozéři, co se baví s umělcema jen kvůli statusu na FB a svýmu egu, vidim je a chce se mi blejt, stejně je to celý fraška.

Blanka: Dneska jsem googlovala jestli je Jenifer Anistone těhotná a jestli se Bread Pitt a Angelina vzali (ano, minulou sobotu!) a včera jsem googlovala jestli je 103 prvočíslo.

Karolina: Všechno je dojemný.

Martina: Cibika by do bazénu, do kterýho čuraj děti nikdo v životě nedostal!

Ema:

Pátek

30/8 Dneska jsme sháněli batoh do školy.

Margareta: Marie Terezie měla 16 dětí (!), tak ze se vlastně nedivim, že založila povinnou školní docházku.

Blanka: Miluju Coney Island, domácí pistáciovou zmrzlinu od Kako a nakupovat knížky přes internet … jinak k obědu kuře na paprice, hádka a knedlíky.

Karolina: Absolutní kořist na Kolbence.

Martina: Tak on je konec prázdnin a jak já, tak děti, jsme se u snídaně (v 11 hodin) svorně domluvili, že bychom potřebovali, aby teď prázdniny začínaly a my si mohli trochu odpočinout.

Sobota

Ema:

31/8 Vůbec se netěším do školy.

Margareta: Hádka u stříhání vlasů není dobrej nápad.

Blanka: Myslela jsem si, že papiňák stojí minimálně pět tisíc.

Karolina: Strašně mi padají vlasy, tak strašně moc, až se toho bojím.

Martina: Byli jsme dnes u babičky na obědě, udělala moc dobrou rajskou, ale sama skučí, že jí je pořád zle.

Ema:

Neděle

zรก

áří

1/9 První školní den byl lepší, než jsem čekala.

Margareta: Občas se mi zdá sen a pak vidím stejné motivy v televizi, z čehož vyvozuji, že jsem věštitelka televizního programu.

Blanka: Zdál se mi skvělý sen o Mathew McConaghey (líbali jsme se) a strašný sen o Tomášovi Vaňkovi (že se vyboural na kole).

Karolina: Ema vyrazila do školy s lehkou nervozitou, Hugo s velkým odporem.

Martina: Máňa má dva zubní kazy.

Pondělí

Ema:

2/9 Cestou na kurz jsme se zastavili na dlouhé procházce a určovali jsme rostliny.

Margareta: „ … Všechno čeho se bojíš, dopadne vždycky úplně jinak.“ Blanka: Dnes je mi 32 a přesně před rokem jsme si vezli Zojku z porodnice.

Karolina: Chtěla bych se někdy pozorovat z cizího těla, vidět se, držet si palce, smát se mi a říct si, že to všechno zvládnu!

Martina: Nechali jsme přes tisíc v papírnictví – Máňa byl totálně hysterickej, že nemá seznam, co poslala paní učitelka.

Ema:

Úterý

3/9 Je tady hrozně moc skokanů.

Margareta: Lovíme kredity.

Blanka: Angelina Jolie měla krásný svatební šaty, děti jí pokreslily závoj.

Karolina: Den na hovno.

Martina: Máňa odmítl jít na oběd do školní jídelny – prý vařím líp, tedy aspoň něco.

Středa

Ema:

4/9 Pitvala jsem žábu, myš a rybu.

Margareta: Poprvé jsem hrála na ten veřejnej klavír, je hrozně rozladěnej … a vlastně je to taková schránka na bakterie, ale miluju to.

Blanka: Přes den jsem se stravovala výhradně v Bageterii Bulevard a Scarlett Johansson se narodila dcera Rose.

Karolina: Zeštíhlovací zrcadlo je jeden z největších lapačů lidské blbosti.

Martina: Děti už jedou podle rozvrhu, mě se dělá špatně z toho, že už zase začíná kolotoč, mezi oknama máme mrtvý mouchy, protože celý prázdniny nikdo neuklízel.

Ema:

Čtvrtek

5/9 Ve dvojici máme badatelský úkol, náš je hledat stopy zvířat.

Margareta: Mnozí, kdo promilovali třeba celý život, dovedou nás méně poučit o tom, co je láska, než dítě, které ztratilo pejska …

Blanka: Je hezké, když dětem ladí zmrzlina k punčoškám.

Karolina: Intuitivně vím, co mám dělat, ale nerozumím tomu, proč svoji intuici neposlouchám.

Martina: Vyrazily jsme s Rezi hned po škole na nákupy – snad už má všechno a já jak jsem nevyspalá padám na hubu – kdyby aspoň nebylo tak pekelné vedro!

Pátek

Ema:

6/9 Cesta do Prahy byla naštěstí krátká.

Margareta: Blešák Kolbenka: boty GTX-II a digihra CG-800L. Blanka: Hugo měl k večeři müsli a pak uherák a Ema říkala, že sýkorky koušou!

Karolina: Ucítila jsem svoje dětství: pálící se podzimní listí, navlhlou zem a možná i do černa spečený špekáček.

Martina: Někdy po půlnoci jsme odjeli do Miličína, Máňa ihned usnul v autě a já málem taky, a co Rezi??? Strašně na ní myslím.

Ema:

Sobota

7/9 Po týdnu zase do školy.

Margareta: Už od malička mám starý ruce.

Blanka: Přestěhovala jsem stůl, uvařila kus kus.

Karolina: Všechno to najednou dává smysl.

Martina: Pořád hlídám telefon, jestli se Rezi ozve.

Neděle

Ema:

8/9 Na hudebce všichni cvičili cup song.

Margareta: Celodenní úklid, nemám sílu na nic.

Blanka: Někdy jsem tak líná, že si radši film stáhnu, než abych hledala, na kterém harddisku film je … a taky je zvláštní, že FB se stal každodenní součástí, něco jako čištění zubů.

Karolina: Blíží se poslední focení do kuchařky, jsem strašně unavená a ani nevím, zda se těším.

Martina: Rezi je v pohodě, Máňovi se po ní ale strašně stýská – skuhral snad jen půl hodiny potom, co odjela – evidentně s ním něco je, včera jí vystřelil na pouti kytky a přitom když jsou pacholci spolu, pořád se rvou.

Ema:

Pondělí

9/9 Náš profesor na dějepis učí skvěle.

Margareta: „No ale co zmůžu s těma kreténskejma technologiema. Dát výpověď jedině. Já už se to učit nehodlám.“ Blanka: Úplněk a narozeniny našeho Teamena.

Karolina: Rozbil se mi telefon, rozbil se o trávu, a kdybych to neviděla na vlastní oči, těžko tomu uvěřím.

Martina: Rezi se zas ozvala, mají ten pobyt bezvadně zorganizovaný, taky chodí zprávy od učitelek a já na ní myslím snad co pár minut. Úterý

Ema:

10/9 Zase máme napsat něco o prázdninách.

Margareta: Výhra šedesáti korun ve stíracím losu, výhra dvou lístků do divadla, život je výhra.

Blanka: Jsou lidi, kteří si myslej, ze pavouk má pět nohou.

Karolina: Nedokonalé technologie nejsou pro dokonalé ženy, nesluší nám.

Martina: Zkoušela jsem Viber, ale Rezi to nějak není schopná zprovoznit.

Ema:

Středa

11/9 Asi pojedeme celá třída do Vídně.

Margareta: Pikaču gumička mi hlídá hladinku.

Blanka: Pokaždé, když otřu slinou Zojce něco z tváře, kroutím hlavou a v duchu se směju, jak jsem si mohla myslet, že to nebudu dělat … to je něco jako drobky v kočáru, taky už je tam vozim.

Karolina: Makám.

Martina: Rezi dnes viděla Stonehenge – jak já bych tam jela znova!!! Čtvrtek

Ema:

12/9 Od pátku do soboty u nás byla Bára.

Margareta: Tak si říkám, že by nás ve škole měli prvně učit meditovat, mít čakry otevřený, vychovat v nás lásku a sebedůvěru a pak se teprv potýkat s Habsburkama a pětkama z matiky.

Blanka: 103 je naše šťastné prvočíslo.

Karolina: Je to za náma, 103 receptů, tuny jídla, stovky papírů, miliarda slov, kilometry stop, emoce, nervy, vášně.

Martina: Rezi jsem vybuzerovala, aby si řekla domácím, u kterých bydlí, aby jí koupili klasické Fish ’n‘ Chips a oni jí poslali do háje – že na to nemají čas, mají totiž údajně „strašně nabitý program“ a ona na Fish nikde nenarazila – no, škoda.

Ema:

Pátek

13/9 Musely jsme vstávat brzo, aby Bára stihla kostel.

Margareta: Byla jsem na obědě v hospodě a pokukovala jsem na zahrádce po volném místě k sezení, když na mě jeden pán zvolal: „Slečno, ještě jedno“ … tak jsem mu šla objednat.

Blanka: Svatba v Brně, Blanka už se nejmenuje Šaffková, ale Prokšová.

Karolina: Vím, že jsme domluvené na jedné větě denně a jakkoliv to celý čas respektuji, dnes to musím porušit a přepsat vzkaz od Blanky, který mě dojal tak, že už půl hodiny hlasitě brečím: „Končíme. Ale jen na chvíli. 103 je prvočíslo, které přináší štěstí! 2 K Production. Dream Team. Forever.“ Martina: Z loňska jsme už neměli skoro žádné sušené houby a všichni na ně k smrti rádi chodíme, jenže ta práce s tím je vopruz nejhoršího kalibru.

Sobota

Ema:

14/9 Šli jsme do kina na Tři bratry, a je to fakt krásnej film.

Margareta: Mám tzv. nedobytnej žaludek.

Blanka: Dnes máme výročí, čtyři roky od svatby v Las Vegas.

Karolina: Těším se, až se vyspím.

Martina: Jak já jsem ráda, že už mám Rezi doma, to si nikdo nepředstaví … jsem zvědavá, jak dlouho s náma páprdama vůbec ještě vydrží, rok, dva, možná bude retardovaná po mě a bude to dýl – kéž by.

Ema:

Neděle

15/9 Po první atletice jsem se nemohla pohnout.

Margareta: „Byl jsem tečkou na křídlech motýla“.

Blanka: Je to blbý, ale já prostě zbožňuju poslouchat cizí rozhovory.

Karolina: Jsem zvědavá, co na to Cordeus.

Martina: Děti jsem vykopala do školy, Cibik nadále šílí se Svatou, doufám, že ho z toho neklepne – to, že si trochu odpočinul u moře, už je opět dávno zapomenuto.

Pondělí

Ema:

16/9 Francouzské číslovky se vůbec nedají naučit.

Margareta: Když bych shodila tak deset kilo, mám o půl problému míň.

Blanka: Kako je nejlepšíííí (!!!) dostala hodnoceníé 3×A … a protože před Vánocemi se prodávají jen dětské knížky, detektivky a kuchařky, bude to trhák desetiletí!!!

Karolina: Zmákla jsem to, kuchařku máme v předvánočním prodeji v té nejlepší společnosti – těch nejlepších knih.

Martina: No, že bych si nějak zvykala na začátek školního roku – tak to tedy neee, a Rezi přišla s šíleným seznamem, co všechno potřebuje nakoupit do školy, já naivka se smála Martindě, že utrácí v papírnictví moc – prý dala 700,– za každý dítě – tak to se vážně obávám, že to už jsme dali víc.

Ema:

Úterý

17/9 Na přírodovědném kroužku jsme uspořádali závody pavouků.

Margareta: Koukám na příběh o leopardovi Diabolovi, taky bych chtěla mluvit se zvířaty.

Blanka: Z nějakého nevysvětlitelného popudu jsem dnes poprvé v životě uvařila Boloňské špagety, volá Týna, jestli nepotřebujeme něco koupit, že jde do obchodu a já: „Nic nekupuj, právě jsem dovařila Boloňské špagety“ … Týna: „COŽE?! … já si jdu teď koupit omáčku na boloňské špagety(!)” … jak je toto možné? #špagetovátelepatie Karolina: Na nástěnku kdekdo připíchne kdeco.

Martina: Brácha má dnes narozeniny.

Středa

Ema:

18/9 Slovíčka z aj dopadly hrozně.

Margareta: Venku je tak krásně, ze mám okno i třetí oko dokořán.

Blanka: Zojce roste třetí zub.

Karolina: Už jsou rozjeté i korektury.

Martina: Zuzana mi přeposlala volební klip ODS – řehtala jsem se, ale to zas bude průser!

Ema:

Čtvrtek

19/9 Oslava bráchových narozenin byla v lanovém centru a byla super!

Margareta: Poprvé jsem navštívila veganskou restauraci, delikatesa.

Blanka: Houpala jsem Zoe na houpačce a přišla ta zajímavá paní s šesti dětma a její Zoe se šla také houpat na houpačku, tak to bylo vtipný, jak byly vedle sebe.

Karolina: Lentilkový se nikdy neomrzí!

Martina: Tak jsem dnes konečně přeposlala svoje první napsaný věty mailem – jsem konzervativní, tak jsem si (když se projekt spustil) koupila linkovanou A5 a věty si večer před omdlením vždycky zapíšu poctivě perem, jenže my je musíme odevzdat v elektronické podobě, tak jsem teď strávila pár hodin přepisováním.

Pátek

Ema:

20/9 Sešly jsme se s Vendy a šly ven.

Margareta: Cestu k oltáři jim doprovází hudba ze Star Wars (překvapení od svědka) a nadýchaná sukně nevěsty se stala pastí pro všude poletující hmyz … asi nejzábavnější svatba, co jsem zažila.

Blanka: Někdy je lepší si ten moment nevyfotit a zapamatovat, než vyfotit a zapomenout.

Karolina: Stahuju aplikaci s informacemi z norské meteorologické stanice a děsím se, co bude v neděli.

Martina: Jsme všichni nějak totálně mrtvý a ještě ani není zrovna extra počasí, já se nejsem schopná přiblížit k nějakému finálnímu úklidu, dneska jsem opět hystericky řvala na děti, že pokud si nebudou uklízet asi je zabiju.

Ema:

Sobota

21/9 Fotili jsme se do kuchařky, sestřenice u nás byly až do jedenácti hodin večer.

Margareta: V naší nejmenší galaxii byla objevena černá veledíra.

Blanka: Když se doma třídí odpad a vyhazujou se perly, kam se vyhoděj?

Karolina: Jednoduše nádhernej den ve velkým stylu, s koncem ve velkým stylu.

Martina: V lese jsme nasbírali další dva koše hub – převážně hřibů, 2× jsme promokli, ale v tom houbovém rauši to vadilo jen psovi a toho jsme narvali do batohu, když se stmívalo, konečně jsme se propracovali na „naše místečko“ v dubí a regulérně jsme sbírali praváky s baterkou – prostě ORGIE!!! – nejsem já náhodou masochistka?

Neděle

Ema:

22/9 Po té „oslavě“ se mi vstávalo hodně špatně Margareta: Poprvé jsem vařila boršč.

Blanka: Autonehody se nestanou do 1 km od domova, ale do 2 cm od domova.

Karolina: Hugo má první kulatiny!

Martina: V bytě nám to voní jako v lese.

Ema:

Pondělí

23/9 Odpadla nám poslední hodina – chemie.

Margareta: Poprvé jsem hrála bowling a pak jsem si pustila Big Lebowskiho abych ten den tematicky zakončila.

Blanka: Nutkání sbírat kaštany, to je prostě nějaký reflex z dětství, mám jich plný kočár a zaboha nevím, co s nima, ale nemohla jsem je tam nechat ležet, nechápu, že nebyly pryč, to je děti v Praze nesbíraj, nebo co?!

Karolina: Pocit euforie je jeden z nejkrásnějších, co znám.

Martina: Sotva se hýbu, levá noha mě brní až ke kyčli a krk mám totálně zablokovaný.

Úterý

Ema:

24/9 Pokus se smetanou, jarem a barvivem je úžasný.

Margareta: První konzultace.

Blanka: Ač nechtíc, vždycky omylem pronesu nějaké zboží z Billy v kočáru a neplatím ho.

Karolina: Číslo ISBN se uvádí na rubu titulního listu dole, jako poslední a samostatný údaj na stránce, čárový kód EAN na zadní straně desky v blízkosti hřbetu.

Martina: Rezi jsem přihlásila na zítřejší atletické závody po termínu, tak půjde mimo soutěž … ta mě ráno zabije.

Ema:

Středa

25/9 Vyzvedávala jsem s Bárou její menší ségru, je hrozně roztomilá.

Margareta: Koukáme s Jess na dokumnety o UFO a skajpujem s Márou, který je v kuchyni, bez pochyb je jeden z nich.

Blanka: Vždycky mě fascinuje, když jdou tramvajáci do práce a jen se vymění na zastávce v tramvaji … jakože si nemůžou dát žádný klidný rozjezd v podobě kafíčka, třeba u počítače, prostě rovnou do vostrého provozu a plného soustředění.

Karolina: Lososový rolky jsou stažený z prodeje, strašný.

Martina: Jsem stará, unavená, všichni mi pijou krev, celá Hanspaulka se kvůli tomu šotu ODS rozdělila na dva nesmiřitelné tábory.

Čtvrtek

Ema:

26/9 Hned po atletice jsme jeli k babičce.

Margareta: Škrábu starou výmalbu.

Blanka: Nekonečný vesmír a to, že se v břiše „udělá“ nový člověk … to jsou prostě záhady, které mě nepřestávají fascinovat.

Karolina: Moc mě mrzí, že jsem letos ani jednou nebyla na houbách.

Martina: Máňovi se včera začala drolit ta skvělá bunda z Husky – byla jsem jí reklamovat.

Ema:

Pátek

27/9 Šli jsme na houby a našli jsme jich plno.

Margareta: Poprvé jsem ochutnala pivní pomazánku, fuj.

Blanka: Gorge Clooney měl dnes svatbu v Benátkách, uvařila jsem svíčkovou, upekla brownies a večer s Kirchym koukáme na film Madisonské mosty, krásnej film a děsně dojemnej: „Mají pro sebe čtyři dny a čtyři dny někdy mohou znamenat věčnost, jenže věčnost je tak krátká … ” Karolina: Co já vám mohu vyčítat, já se taky málokdy prosím o radu.

Martina: Je mi líto Seniorky, jak v létě vlezla do toho „klíštěcího hnízda“ u sebe na zahradě, byla začátkem září na krvi a má jasně prokázanou boreliózu.

Sobota

Ema:

28/9 Myli jsme auto a nakonec jsme byli úplně mokří.

Margareta: Naplnila jsem svoje srdce všema lidma co mám i nemám ráda a začala jsem se najednou rozpínat po místnosti.

Blanka: Pořád mám těžký srdce z toho filmu Madisonské mosty.

Karolina: Nesnáším letenský hipstery, a co mě dráždí úplně nejvíc, jsou ty jejich hranatý batohy.

Martina: Rezi měla dnes přebor Prahy ve víceboji a dopadla podle mě naprosto skvěle, běhala výborně, celou dobu, co jsme se vracely do mě hustila, že NUTNĚ potřebuje tretry – fakt je, že byla skoro jediná, kdo je neměl, tak jí je asi koupíme k svátku.

Ema:

Neděle

29/9 Vůbec se mi po tom super víkendu nechtělo do školy.

Margareta: Dnes jsem si v obchodě pobrukovala rádiovou vykopávku a paní prodavačka začala zpívat se mnou, připomnělo mi to scénku ze seriálu Smack The Pony.

Blanka: V tramvaji jel se mnou pán, který měl všechny zuby ze zlata.

Karolina: Toč kolotoč.

Martina: Aby toho nebylo málo, dnes měl atletické závody pro změnu Máňa.

Pondělí

Ema:

30/9 Jídlo na víkendovou oslavu vážilo 10 kg.

Margareta: Po patnácti letech jdu s dědou na výlet, u zkoušky z listnatých stromů jsem sice neobstála, stejně mám dobrej pocit, že jdem a konverzace nevázne.

Blanka: Strašně jsem se přejedla, taková ta rozhodnutí „Ode dneška budu chodit každý večer běhat“ se nejlíp dělají po dvouchodovém obědě, zakončeném dezertem.

Karolina: Od 3. října budou v prodeji lístky na Nick Cave Tour 2015, Praha v seznamu měst bohužel není, takže co kdybychom zajeli do Berlína?

Martina: Z Lausanne mi poslali krásný fotky, no asi bychom si měli taky nechat udělat nějakou tu „oficiální rodinnou“ fotku v kvádrech na peršanu a pod křišťálovým lustrem a postavit si jí pak v rámečku na nějaké viditelné místo … nechci být jízlivá – fakt mě mrzí, že třeba s Perretem žádnou rodinnou fotku vůbec nemáme – snad krom svatební … a s Cibikem jakbysmet … a Matesovi je dnes půl roku!!!

Ema:

Úterý

říje

en

1/10 Inkoust z hálky se nepovedl, bohužel.

Margareta: Tančíme v Mumii hříšnej tanec, ještě že tu není karaoke.

Blanka: Zojka 3 vteřiny stála bez držení, na 10 vteřin mě to rozbrečelo.

Karolina: Soukup si koupí dvacet knih naráz.

Martina: Cibikovi nám vůbec nezvedají telefony, tak jsem to už dnes nevydržela a vybuzerovala Sylvu – a ta zas vybuzerovala je a pan Cibik se nakonec sám ozval … nic s nimi není a nějak nechápu, proč nezvedají telefony … tak jsme mu s třídenním zpožděním popřáli k Václavovi – ach jo … a na václavky se už letos asi nedostaneme, všechno to nějak letí.

Středa

Ema:

2/10 Chtěla bych umět čínsky.

Margareta: Nezvedá mi telefon, teď přijde na řadu bujná fantazie a strach.

Blanka: Zojka má kyčle v pořádku, to je hlavní zpráva dne … a taky jsem expresně uklidila celý byt, hrála si na paparazzi a seznámila jsem se s pilotem.

Karolina: Zestárla jsem o miliardu let.

Martina: Jarka mi poslala mail – letadlo – tak jsem se zachovala jako mrcha a rozeslala to dál, ať to řeší další.

Ema:

Čtvrtek

3/10 V kině nedávali nic jiného, než Sedm trpaslíků, tak jsme šli na ně.

Margareta: Je teplé odpoledne, opékáme buřty a přijde nám to trošku divný, přece jenom jsou činnosti které se maj delat večer. Asi jako jít do kina v deset ráno.

Blanka: Zojka ukousla kousíček mýdla a u pusy se jí udělala bublina, to bylo úplně jak z nějakého komixu!

Karolina: Připadám si hrozně mladá.

Martina: Tak kauza kolem předvolebního klipu pomalu utichá a už tu máme další!!! – no hurá, a pak, že se nic ve škole neděje – pro změnu se na Klubu rodičů řeší, že ve škole testovali inteligenci dětí.

Pátek

Ema:

4/10 Byly jsme s holkama v kině a večer si ještě pustily filmy, prostě filmovej víkend.

Margareta: Zákupy, blešák: malé kůzle mi rozvázalo tkaničku, tak jsem mu řekla, ať mi jí taky zaváže … méééé.

Blanka: Zdálo se mi, že Zojka chodí.

Karolina: Došlo mi, na ranní procházce s Hugem, že mi v rámci maratonu s kuchařkou strašně chybí všední a obyčejné dennodennosti, jít uprostřed podzimního rána na nákup, povídat si se synem o nové koloběžce, koupit si Ledňáčka, smát se po cestě nazpátek, těšit se, jak spolu budeme vařit, a co tomu všemu asi řekne Ema. Martina: Ráno jsem vezla Máňu do Roztok – jeli se Skautama do Prokopského údolí na trilobity.

Ema:

Sobota

5/10 Přespávačka u Báry byla super.

Margareta: Můj dětský pokoj se proměnil ve skladiště, tak to dopadá, když dítě vyletí z hnízda, že jo.

Blanka: Jako černá planeta v bílé tečce, rozbíjím se v nekonečnu.

Karolina: Radkovo písmo použité v názvech kapitol vyřešilo problém s linkami.

Martina: Krom jiného jsme byli s dětma na hanspaulském festivalu na Kotlářce.

Neděle

Ema:

6/10 Volná hodina = hřiště.

Margareta: Založila jsem taneční skupinu, náš první trénink se zvrhnul ve zběsilou improvizaci, ale ostatním s hrdostí tvrdíme, že sestava je na světě.

Blanka: Melancholie voní jako mlha a Columbo se křestním jménem jmenoval Zdeněk.

Karolina: Snídaně do postele.

Martina: Seniorka je pořád chcíplá, vozím jí čas od času po doktorech, teď jsme byly Pod Petřínem, objednali si jí, aby si tam šla lehnout koncem října … no samozřejmě, že nechce … oni jí ale podle mě stejně na nic nepřijdou.

Ema:

Pondělí

7/10 Po dlouhé době jsem šla na chovatelák na Kodymku.

Margareta: „Lucka Bílá je příšerně pozitivní“.

Blanka: Majda mi řekla, že vypadám jak z NY, to mi udělalo děsnou radost.

Karolina: Fakt chodí pankáči do KFC? Martina: Celé prázdniny nebyly vůbec žádné porady a na dnešek svolali výjimečně poradu do Prahy k Lucii – tak jsem se tam vypravila, Zuzana jim dala výpověď, já sice ne, ale stejně kulový dělám, běhám leda Cibikovi po ministerstvech a úřadech, dělám jim holku pro všechno, vozím Seniorku po doktorech, blbnu kolem dětí a pracovně nějak toho moc nestíhám.

Úterý

Ema:

8/10 Na krokodýlí farmu pojedu určitě znovu.

Margareta: Na cestě domů mě provázeli draci a jiný stvoření, ba ne … jenom mi bylo strašně zle.

Blanka: Týna zase chodí s Davidem, po sedmi letech si můžeme konečně oddechnout.

Karolina: Poprvé se dostávám do situace, kdy se celý den nese v duchu jedné jediné události, kterou pokud popíšu ve větách, ublížím tím, a to nevím, zda úplně chci a mám dost odvahy.

Martina: Odpo jsme měli doma slezinu Rézininých spolužáků – vymýšlí zas nějakou prezentaci do školy a večer jsme ještě jeli všichni popřát Seniorce k svátku.

Ema:

Středa

9/10 Celý den byl hrozně ospalý, i ve škole jsem málem usla.

Margareta: Vodní projekce na Vltavě, představuju si, jak nás sledujou ufouni a musí si říkat, co jsme za blázny.

Blanka: Dítě Ryana Goslinga se jmenuje Esmeralda, to jsem čekala větší odvaz … ale Esmé je krásný.

Karolina: Pepa to všechno vykecal a já měla smíšený pocity radosti, tetelení se a zároveň smutku, že to už nebude překvapení, a opravdu nevím, zda to Davidovi přiznat nebo mu tu radost nejprve nezkazit a pak až všechno říct.

Martina: Už abychom měli ty volby za sebou.

Čtvrtek

Ema:

10/10 Musím si koupit tretry.

Margareta: Honím se s kustodama po galerii.

Blanka: Podzim se pozná tak, že nám Sejma zalehne modem a nahřívá si břicho o internet.

Karolina: Infarkt, někdy vám to řeknu z očí do očí.

Martina: Teď mi vlastně došlo, že zas začne období bez alkoholu – měsíc jsme jeli celá rodina v burčáku a teď už máme smůlu.

Ema:

Pátek

11/10 Měli jsme jít do kina, ale neshodli jsme se na filmu.

Margareta: Spíme celý den, připadám si jako medvěd, co se připravuje na zimu.

Blanka: Stavila se Yvet na Designbloku, přinesla mi chlebíček, přišlo mi, že jsme se viděly včera a ne před půl rokem, čas je zvláštní.

Karolina: Těším se, až se vyspím.

Martina: Nějaká neskutečná těhotná kráva mi vyryla do auta kosočtverec, protože jí připadalo, že jsem zaparkovala moc blízko před ní.

Sobota

Ema:

12/10 S Áďou jsem byla na ledních bruslích a dost jsme si to užily.

Margareta: Jak to dopadá, když se jde na jedno?

Blanka: Z ničeho nic říkám Týně: „Jo a Zojka už si nesmí hrát s tampónama, protože kouše do obalu a otvírá je zubama.“ Karolina: Pořád tu jsou chyby, jak to?

Martina: Bylo naprosto nádherně, jsem ráda, že jsem s dětmi vypadla ze smradlavé Prahy.

Ema:

Neděle

13/10 Hned po obědě jsme malovali třídu.

Margareta: Rekordní hodina strávena v drogerii.

Blanka: Kontrola u zubaře bez kazu.

Karolina: Nebudu mít překvapení jako z filmu, nebudu mít billboard a nezažiju ten okamžik adrenalinového opojení, nebudu se tetelit, brečet a smát se zároveň, ale taky nebudu muset lhát a tvářit se překvapeně, a to je pro mně mnohem důležitější, David za to stojí, ne lidi, kteří kazí radost.

Martina: Sněžka je sichr, Helena zaplatila zálohu, jen to počasí nic moc.

Pondělí

Ema:

14/10 Už jenom 15 dnů a budou mladý morčátka.

Margareta: Po dlouhé době jsem hrála na chvilku v Mumii, hudba je lék na všechno!

Blanka: Kýchnutí obsahuje 6 milionů virů, myslím, že jsem dneska svojí frekvencí kýchání kontaminovala celý byt, možná celý Liberec, pomóóóc!!!

Karolina: Nick Cave pro 20 000 dnů na zemi: Počasí dokážu ovládat svými náladami, ale nedokážu ovládat svý nálady.

Martina: Rezi má zítra svátek a zavedli jsme tradici, že na svůj svátek nosí do školy mufiny – byla jsem vzhůru do rána a udělala jsem jich skoro osmdesát – s malinami a s čokoládou.

Ema:

Úterý

15/10 Každý z pěti pokusů se nám nepovedl.

Margareta: Čtyři lidi na stříhání jednoho kluka s mastnýma vlasama.

Blanka: Zojka zase snad pět vteřin stála, v ten moment se pro mě zastaví čas a země se přestane otáčet, přijde mi to jako zázrak.

Karolina: Jestli do byl dobrý nebo špatný nápad se nepozná dřív, než po jeho uskutečnění, a pro mně je jednoznačně lepší udělat deset blbejch věcí, než neudělat nic, riskovat, tvořit, bořit, doufat a věřit, to mně baví.

Martina: Dnes mě paní Blanka urgovala s větami – kus jsem měla přepsaný, tak jsem jí to hned přeposlala.

Středa

Ema:

16/10 Čím starší, tím hezčí, konečně mám pro taťku dárek.

Margareta: Špenátový den.

Blanka: Výlet na Libereckou výšinu, mlha, vlhko, podzim, skvělá procházka … v duchu lituju ty země, kde mají pořád teplo a nestřídají se jim roční období.

Karolina: Zvrtlo se hodně věcí, hodně věcí mně překvapilo a dost toho taky dopadlo dobře.

Martina: Večer jsem ještě absolvovala třídní sraz – sešlo se nás 16 a bylo to báječný, jen jsem se nějak nestačila přeměnit na člověka, tak se mě asi chudáci lekli.

Ema:

Čtvrtek

17/10 Hrozně moc bych se chtěla jet podívat do Austrálie.

Margareta: Ve stínu pokoje maluju si řasy.

Blanka: Sytý hladovému dítěti nevěří.

Karolina: Možná bych mohla začít odpočítávat dny.

Martina: Zítra vyrážíme na Sněžku.

Pátek

Ema:

18/10 Konečně mám nové boty na atletiku, jsou nej.

Margareta: Jsme na Signal festivalu, Praha svítí a ja přemýšlím, jestli to vidí někdo z vesmíru.

Blanka: Vždycky, než nakrojím bochník chleba, udělám na něm tři křížky … viděla jsem to u strejdy v Jižních Čechách, když jsem byla malá a od té doby si to nedovolím vynechat.

Karolina: Čistota a klid uvnitř mohou nastat, až když se uklidí okolo, anebo naopak?

Martina: Cesta byla naprosto kouzelná, romantika až na půdu, večer vysvitlo i slunce – chtělo to jen to božské oko v trojúhelníku.

Ema:

Sobota

19/10 V zoo je zase spousta nových věcí.

Margareta: Dostali jsme VIP vstupenku na Chalupeckého, plakát a projeli jsme se proskleným výtahem, nedělňátka má prý Bůh rád.

Blanka: Baví mě provázet kamarády po Liberci, obzvlášť když to jsou cizinci, i přes ty všechny obchoďáky je to krásné město a hlavně: máme Ještěd!

Karolina: Strašně dlouho jsme nebyli jenom my čtyři a dnes mi to připadá tak neskutečný a vzácný, že se až bojím, že se to zvrtne.

Martina: Slunce pražilo, azúro nad námi a Sněžka kousek – vyšlápli jsme si to ale v neskutečným zástupu (nenávidím turisty!).

Neděle

Ema:

20/10 Nesnáším mou samoopravu v telefonu.

Margareta: Tisknou se mi fotky na výstavu, baví mě ten proces pozorovat, je to jako znovuzrození.

Blanka: Korek, James Bond, bílí oslíci a místo, kde bydlí Neptun.

Karolina: Zvrtlo se to, David má na dva měsíce berle, zase.

Martina: Máňa se ve škole chlubil jak byl na Sněžce – samozřejmě, že se paní učitelka podivovala, když týden chyběl – vůl je to!

Ema:

Pondělí

21/10 Prohlížet si občas staré fotky je hrůza.

Margareta: Instaluju podle oka, ale vždycky to tak nějak vyjde.

Blanka: Jsem sběratelka lajků.

Karolina: Okouzlena Vladimírou Čerepkovou.

Martina: Máme s Brunclíkama domluvenou elektrárnu a Jeseníky na podzimní prázdniny, tak jsem byla dnes přezout pneumatiky – oni hlásí zimu a sníh!!!

Úterý

Ema:

22/10 Teď nemůžu mluvit, zavolej.

Margareta: Dnes jsem obvzláště asociální a tak sedim v přeplněný aule a pak jdu na vernisáž, léčba šokem.

Blanka: René Zellweger je úplně předělaná, očima mi teď připomíná Demi Moore, fakt zvláštní.

Karolina: Dva dny, dvě schůzky, dva rozhovory, jedna dobrá věc.

Martina: Mates se choval v hospodě jako dobře vychovaný kavárenský povaleč.

Ema:

Středa

23/10 Divný jméno, ale super obchod.

Margareta: Furt něco jim.

Blanka: Klára Vytisková má dceru Emilii (13. 10. 2014) nevím proč, ale myslela jsem si, že bude mít holčičku (což se potvrdilo) a pojmenuje jí Zoe (což se nepotvrdilo) :–D. Karolina: Leo expres, zvaný Leoš, jede tak, že si toho ani nevšimnete.

Martina: Večer jsem dorazila domů a v koupelně v kýblu byly rudé růže, tak mě teprv pak docvaklo – blbcovi jednomu, že máme s Cibikem výročí svatby, tak jsem ještě vyrazila pro šampus a do pizzerie a večer jsme to alespoň symbolicky s dětmi oslavili.

Čtvrtek

Ema:

24/10 Na Halloween, který je až příští pátek, se namalujeme jako zombie.

Margareta: Červené víno a láska.

Blanka: Lelkovat během lekování není jen tak.

Karolina: Jakmile přijmete svůj neklid, váš neklid se promění v klid.

Martina: V konvoji s Brunclíkama jsme konečně vyrazili směr Malá Morávka – jeli jsme to víc jak 6 (!) hodin, byl neskutečný provoz a večer jsem už toho měla fakt plný zuby.

Ema:

Pátek

25/10 Hrozně moc jsem se přejedla chlebíčků a chipsů, tak mi bylo celou noc špatně.

Margareta: Soundtrack Samotářů je povinný výbava každýho jukeboxu...

Blanka: Vždycky, když jím bagel s máslem a rajčetem, tak mi to připomene NY. Karolina: Zkontrolovaných je 13 z 20 plachet, bude to stačit?

Martina: Hned po snídani jsme vyrazili na elektrárnu – myslím, že my jsme se těšili stejně jako holky Brunclíkovy, čistili jsme náhon od listí a s panem Brunclíkem jsme likvidovali náletové dřeviny pod elektrickým vedením – vydrželo nám to pomalu až do tmy a všichni byli (nevím tedy jak pan Brunclík) – myslím ženy a děti – totálně šťastný.

Sobota

Ema:

26/10 Docela smutný, když můžu pít jenom colu.

Margareta: Výlet do Tisý, vstupné 15 korun, pohled a všudypřítomná mlha zdarma.

Blanka: Celý den se strašně vlekl.

Karolina: Už nevoní jenom podzimní listí, ale i zima.

Martina: Nahoře jsme vešli do mraků a bylo taky krásně vidět, že vršky hor jsou pocukrované sněhem.

Ema:

Neděle

27/10 U vyřezávání dýní se naštěstí nikdo nezranil.

Margareta: Kokosový olej je můj nový nejlepší kámoš.

Blanka: Je to ostuda, ale přiznám se, dnes jsem byla poprvé v divadle na Shakespearovi, Zkrocení zlé ženy.

Karolina: Mé srdce je jako jabloň, jejíž větve jsou k zemi ohnuté.

Martina: Pod námi bylo opět moře mraků, nad námi blankytná obloha, my šlapali ve sněhu, bylo vidět až na Slovensko.

Pondělí

Ema:

28/10 Vašík je hrozně vtipnej.

Margareta: Rektorské volno, čili pohodička Blanka: Zojka udělala tři kroky (!!!) a sir Nicholas Winton dostal ocenění, mám radost, je to úžasný člověk a skromný hrdina.

Karolina: Dotisk? Dotisk!

Martina: Nic proti Lucii Bílé, ale dávat současně vyznamenání jí a in memoriam někomu, kdo bojoval za vlast, mi osobně přijde naprosto absurdní!

Ema:

Úterý

29/10 Celý den jsme strávili střílením po sobě – nerf pistolemi.

Margareta: Napínavá volba rektora, nedopadla nijak.

Blanka: Dneska jsem si to jela v holywoodském stylu: v rámci působení melíru, jsem si od kadeřnice (přes internet) objednala dvě kila vánočního cukroví, ještě jsem si měla nalakovat nehty, půjčit čivavu a vyrazit na nákupy, abych to měla se vším všudy.

Karolina: Je divná a natvrdlá, natvrdlá jako vajíčko.

Martina: Ráno jsme celí nešťastní zabalili, odjeli naposled na elektrárnu a pak jsme si zajeli na Rejvíz na Mechová jezírka – naposled jsme se nadechli skutečného vzduchu a okolo půl páté vyrazili k Praze.

Středa

Ema:

30/10 Jedy útočí!?

Margareta: Tradiční čtvrteční kočka.

Blanka: Dnes jsem si v Praze připadala jako turista a lupič zároveň, prostě absolutně nepatřičně.

Karolina: Nikdy v životě jsem nejela kabrioletem.

Martina: Ani mě nebolí nohy, buď jsem se rozchodila nebo spíš jsme tentokrát chodili míň.

Ema:

Čtvrtek

31/10 I voda může být jedovatá, což nechápu.

Margareta: Peču sušenky z banánů a vloček, moc se mi nepovedly, příště budou lepší!

Blanka: Mám nové vysněné boty, styl „pérka“, jsou podobné botám na koně.

Karolina: Placebo zabralo.

Martina: Dopoledne jsem vysolila 1000 opravářovi od Whirpoolu – opouští nás pračka – ono taky není divu, když je asi 8 let nepřetržitě v permanenci – myčka blbě oplachuje a zlobí mě dvířka od trouby.

Pátek

Ema:

listo

opad

1/11 Ještě, že je víkend.

Margareta: Kolbenka: zapalovač ve tvaru astronauta, dětská sada na odlitek dinosauří kostry.

Blanka: Přestože jsme dnešek plánovali již od čtvrtka, během dne se to všechno ještě stokrát změnilo.

Karolina: Váš účet pro reklamu byl doplněn o kredit.

Martina: Všichni si jezdí po výletech a já jezdím po hrobech – no, nakonec to mám vlastně ráda – je tam klid, lidi se chovají slušně.

Ema:

Sobota

2/11 Po dlouhý době jsme se viděli s Malcolmem, Yayou a Kayem.

Margareta: Sea Food Festival: objevili jsme stánek s portugalskejma dobrotama, vracím se zpět v čase a taky jsem brečela, stýská se mi po oceánu.

Blanka: Viděli jsme orla, který byl velký jako vlčák.

Karolina: Čas plyne ve Stromovce jinak.

Martina: V Praze je inverze jak blázen – dušičkový smutek, ale v Miličíně – tam bylo božsky, listí bylo pořád ještě dost barevné, krásně šustilo, slunce svítilo, tak mi to pozvedlo náladu.

Neděle

Ema:

3/11 Na dnešek asi nic nevymyslím.

Margareta: Odlévám dinosauří kostru a barvím si hlavu na růžovo, ano, jsem dítě.

Blanka: Po dvaceti letech jsem byla u pramene Labe.

Karolina: Některý věci nejdou vysvětlit ani těm nejbližším lidem.

Martina: Měla jsem zůstat v Miličíně, Praha mě ničí a do toho jsem ještě zaregistrovala Hovory z Lán – Ježíši Kriste, proč?

Ema:

Pondělí

4/11 Slavíme!

Margareta: Uklízím šuplíky – deníky a jiný tajnosti jsem nacpala do dvou krabic, přemýšlím nad Blančiným plastovým boxem a říkám si, že mám ještě rezervu.

Blanka: Dvoufázový turistický trénink.

Karolina: Davidovi je 45, a já jsem pořád o šest let mladší.

Martina: Dnešní top historka – teta si vyhodila spolu s odpadky zuby a protože nedosáhla na dno kontejneru ani holí a vypadala, že tam po hlavě zahučí, pomohl jí až nějaký bezdomovec – no myslela jsem, že omdlím smíchy, když jsem si jí představovala.

Úterý

Ema:

5/11 Ta taška je top.

Margareta: Udělaly jsme s holkama sekáč, pro mě vlastně nejgeniálnější výdělečná činnost a taky očista.

Blanka: Stává se ze mě příšerně profesionální horal, snídám chleba s česnekem, na dopolední túru vyrážím v 9 a beru si sebou teplý čaj v termosce.

Karolina: Chodím naboso v balerínách.

Martina: Proboha, proč to všechno tak letí!

Ema:

Středa

6/11 Můžu se zeptat, kolik to stojí?

Margareta: Ano, jsem roztomilá.

Blanka: Mamka cestou z Harrachova vyprávěla, jak jednou brali stopem do Kořenova dvě babičky, kterým ujel autobus a ony přitom musely vyzvednout vnoučata ve školce.

Karolina: Nedospím to, nedospím se, určitě zaspím.

Martina: Zavedla bych v Praze pravidlo, že na silnici smí jen auto obsazené aspoň třemi lidmi, popojížděla jsem dnes po Praze 2 a čtvrt hodiny a mám chuť vraždit. Čtvrtek

Ema:

7/11 Dělat rovinky s oštěpem byla docela zábava.

Margareta: Celej den mi hraje v hlavě jedna písnička, díky bohu … minulý týden se mi vylil blbej Actimel do tašky a zničila se mi mp3ka.

Blanka: Pokoušela jsem se držet celý den úplňkový půst, vydržela jsem jen do oběda, konkrétně do 12:07.

Karolina: Ahoj mamí, Maršálková není dneska ve škole, takže jí ty peníze nedám, ale je to docela štěstí, protože jsem ty peníze zapomněla doma, ahoj Ema. Martina: Dnes vyšlo Echo prvně v tištěné podobě, tak bych si chtěla zařídit předplatné.

Ema:

Pátek

8/11 Linda a Johy u nás budou až do středy, jelikož se jim přestavuje pokoj.

Margareta: Ležim, jim, čumim.

Blanka: Loupala jsem bramboru ve tvaru srdce.

Karolina: Včera jsem nemohla zapsat větu o kuchařce, neb Emy sms byla silnější, ale je celkem jasné, že Kuchařka z ostrova svojí větu mít musí, ale jen jednu?

Martina: Dnes jsme s Máňou byli komplet celý den v Miličíně uklízet zahradu, hrabat listí – jsem mrtvá, ale tu vůni cítím pořád.

Sobota

Ema:

9/11 Snědly jsme dvě Nutelly za hodinu.

Margareta: Dneska jsem záporná postava.

Blanka: Kirchyho sestřence v Coloradu se narodil Gavin, to jméno se mi dost líbí.

Karolina: Nejkrásnější kuchařka na světě je u nás v obýváku.

Martina: Vzala jsem děti a jeli jsme na zámek do Loučeně na Svatomartinské slavnosti – ten park, to Vám byla taková krása!

Ema:

Neděle

10/11 Jde chlap po poušti a spadne na něj balkón.

Margareta: Líbí se mi, když někdo mluví spisovně, zároveň mi to ale přijde trochu podezřelý.

Blanka: Darovala jsem dárek, ve kterém byl dárek.

Karolina: Tohle bude hodně zajímavý týden.

Martina: Mám strach o Cibika, aby nepadnul dřív, než to odevzdá.

Pondělí

Ema:

11/11 Dneska má docela dost lidí, co znám, narozeniny.

Margareta: Mam depku, ze jsem zas všechno prospala.

Blanka: Ze svatomartinského menu máme dnes k večeři zelí, Kirchy by měl asi raději tu husu.

Karolina: Martin na bílém koni?

Martina: Máme s Máňou svátek a já ani nestála Cibikovům za to, aby mi popřáli.

Ema:

Úterý

12/11 Kvůli časopisu Gate se vůbec neučíme.

Margareta: Hodinu jsme čekaly před záchodem, v domnění že se tam někdo muchluje, nikdo si nechtěl nechat ujít až vylezou, nakonec byli jen zaseklý dveře, báby všudybylky.

Blanka: V Japonsku došlo máslo, v Minnesotě napadlo 60 cm sněhu a Zojka byla dnes poprvé u zubaře.

Karolina: Kolik dní za sebou vydrží člověk jíst kuřecí řízek s bramborovým salátem?

Martina: Byla jsem na fyzioterapii, masáž je božská, ale co teď cvičím, je to fakt lepší, prostě nic není zadarmo.

Středa

Ema:

13/11 Škoda, že není pátek třináctého.

Margareta: Nezvykle mě teď samota děsí.

Blanka: Na rande s Mathew McConaghey, ve vesmíru.

Karolina: Bez ohledu na okolnosti svého života, jsme autory svých představ.

Martina: Máňa mě dnes totálně vytočil, přerazila jsem mu o hlavu třiceticentimetrové pravítko a má zaracha.

Ema:

Čtvrtek

14/11 Na lasergame jdeme určitě znova.

Margareta: Některý situace v životě jsou jako z filmu.

Blanka: Konečně zase prodávaj preclíky v čokoládě.

Karolina: Nestíhám.

Martina: Makám Cibikovi na mobiliáři na Svatou a miluju podzim!

Pátek

Ema:

15/11 Nemám rád školu, řekl Martin a odešel.

Margareta: Výlet do Dresden na blešák, koupila jsem si kufr po Rudolfovi a melodiku po Richardovy, obojí maj podepsaný, a mě to trošku straší.

Blanka: Fortune cookie proroctví, které jsem dala Kako ke křtu kuchařky: Many people will be drawn to you for your wisdom and insights.

Karolina: Blanka mě nutí, abych zapsala: Kirchy, nemá to spád, ale musím napsat: Kirchi, pěkná bunda, a přitom bych asi chtěla psát o křtu Kuchařky z ostrova, protože to byl úžasnej večer, naprosto dokonalej zážitek a čistočistá radost.

Martina: Zaracha mají oba gauneři, já pomáhám se Svatou a večer měla paní Kako křest svojí knihy.

Ema:

Sobota

16/11 Dneska je super den, vůbec se nemusím učit ani dělat úkoly.

Margareta: Spala jsem v čem jsem přišla, vrchol, ale docela praktický.

Blanka: Sladký odpolední spánek.

Karolina: Many people will be drawn to you for your wisdom and insights.

Martina: Mrzí mě, že jsme nevypadli z Prahy, ale venku jsme byli, Seniorka nás zapřáhla na zahradě.

Neděle

Ema:

17/11 Nemusíme do školy, miluju prodloužené víkendy!

Margareta: 25 let výročí Sametové revoluce, moje první koprovka a výlet na Bukovou horu.

Blanka: Odpoledne jsem u Letohrádku Hvězda našla tramvajový lístek z Ostravy, nechala jsem si ho na památku.

Karolina: Napsala jsem rozhovor sama se sebou, v den státního svátku.

Martina: Máňa měl být na skautské výpravě a stavit se na oslavě narozenin a měl smolíka – no, snad ho tahle léčba šokem trochu probere.

Ema:

Pondělí

18/11 Myslela jsem, že je pondělí.

Margareta: Popijim Portský a sleduju Pinu, scéna s přílivem a tančící dívkou mě dojímá.

Blanka: Abyste se naučili poslouchat svůj vnitřní autorský hlas, potřebujete napsat minimálně milion slov … tak to bych, myslím, měla.

Karolina: Už několikátý den si pouštím video Ciao Karolina a myslím, že jsem se znovu zamilovala do svého muže.

Martina: V pátek by se mělo odevzdávat, Cibik na nás řve už jenom když mu popřejeme dobré ráno.

Úterý

Ema:

19/11 Místo toho, aby to byl chameleon, to vybouchlo.

Margareta: Všechno řídim z postele.

Blanka: Rodičovský paradox: když dítě spí, chce, aby už bylo zase vzhůru a když je vzhůru, chce, aby aspoň na chvilku spalo.

Karolina: Náhodnou myšlenku můžete okamžitě zaznamenat v podobě příspěvku.

Martina: Rezi s kámošema u nás nacvičuje další prezentaci do školy – bojím se vždycky otočit klíčem v zámku dveří.

Ema:

Středa

20/11 Madagaskar 3 je super film.

Margareta: Koupila jsem si měsíční kámen, usnula s nim na krku a zdálo se mi o lásce.

Blanka: Koupala jsem se ve vaně se Zojkou a Kirchy nás nádherně vyfotil, díky!

Karolina: Narval mě do o velikost menší sukně a smál se, že vypadám jako přeštípnutá klobása.

Martina: Koupila jsem pěkně mastný sýr v Albertu – potěšilo mě, že rozšířili sortiment o kvalitnější sýry a doma jsem ho (zatavený) rozbalila a měl na sobě dva fleky plísně.

Čtvrtek

Ema:

21/11 Taky bych chtěla najít v popelnici peníze.

Margareta: „Můžu si prosim přidat?“ Blanka: Bára má narozky, už jsme zase stejně staré.

Karolina: Proti proudu, proti všem, pro všechny a pro nás.

Martina: Ať žijí výkazy výměr!

Ema:

Pátek

22/11 Nesnáším nakupování!

Margareta: Na blešáku mi pán oznámil, že můj měsíční kámen je fake a přitom je ták hezkej.

Blanka: Když jsem venku s kočárem a Zojka spí, měním se v nerudného důchodce, kterého rozčílí štěkající psi a povykující děti.

Karolina: Máš nějaký vysoký čelo, ne?

Martina: Vůbec nerozlišujeme pracovní dny a dny „volna“, Cibik chodí posledních pár měsíců spát nejdřív po jedné v noci. když slyším kdekoho jak si stěžuje, obrací se mi kudla v kapse.

Sobota

Ema:

23/11 Šla jsem spát už v osm, abych ráno vstala brzo.

Margareta: „Jsem znala jednoho kluka, co byl mistr světa v jukeboxu.“ Blanka: Milujeme seriály z měst, které známe (New York, Washington, San Francisco).

Karolina: Ke Krausovi nejdu ani za boha.

Martina: Hurá, ambity jsou hotové!

Ema:

Neděle

24/11 Focení projektu „Pět žen, jedna věta denně, 365 dní“ se nám podařilo.

Margareta: 5 žen, 2 panáky, 4 rtěnky a 1 věta denně.

Blanka: Za měsíc jsou Vánoce a večer nás fotí Tomáš Krist.

Karolina: Nechtěla jsem být vidět, tak sedím uprostřed kavárny uprostřed obřího nákupního centra a tvářím se nenápadně.

Martina: Po Cibikovi nikdo zatím nic nechce, tak dělá mrtvého brouka a večer jsme se byly fotit – konečně všechny znám!

Pondělí

Ema:

25/11 Eliška je prostě originál.

Margareta: Šly jsme s Jess běhat, mám dobrý pocit a hroznej hlad, nesmim!

Blanka: Taková lehká kocovinka.

Karolina: Vůbec o Hugovi nepochybuju.

Martina: Rezi si nechala klíče ve dveřích a zabouchla, tak jsme podnikali Velkoakci – od školníka jsem si půjčila žebřík a pak jsme cákli okno v ložnici – a vůbec nikdo ze sousedů si toho nevšiml.

Ema:

Úterý

26/11 Kaz nikdy nespí.

Margareta: Šly jsme za Hlasem Srdce.

Blanka: Vzbudit se uprostřed noci a tipovat, kolik je hodin.

Karolina: Neplivejte nám, prosím, žvýkačky po zemi.

Martina: Mates měl dnes ráno na sobě prvně kabát, ráno totiž mrzlo a jinak jsem smutná, byla jsem totiž v chatě a stavila se u přítele Nevařila pro med, paní doktorka prý zemřela v květnu a on mě nepoznal, nepamatuje si.

Středa

Ema:

27/11 Už vím, co bych si přála k Vánocům: ponožky!

Margareta: Dobrý den kotě, tady policie.

Blanka: Těšim se, až budeme mít doma pomalovaný zdi čáranicema.

Karolina: Vždycky jsem si myslel, že hodina je delší, než hodinka, Hugo, 10 let.

Martina: Na Dnu otevřených dveří ve škole měla třída Rezi vystavené moje včelařské potřeby – vonělo to až na chodbu, jinak pořád dělám výkazy výměr.

Ema:

Čtvrtek

28/11 Dneska na atletice nebyla trenérka, tak jsme trénovali sami.

Margareta: Jedli jsme s Márou makarony a dopadlo to jako z filmu Lady and Trump, v reálu to tak romantický nebylo.

Blanka: Ta hudba hraje tak nahlas, že neslyším vlastní myšlenky.

Karolina: Nabíjím telefon ze zásuvky a přitom čekám u počítače a vztekám se, proč se do něj z telefonu nenahrávají fotky, nevím jestli to je demence nebo debilita.

Martina: Manželství by se mělo povinně po pár letech anulovat, zato teď kvůli neexistenci tak geniálního zákona bude Cibik do večera mrtvej – 10:30 ráno, datlováno do mobilu za jízdy.

Pátek

Ema:

29/11 Ještě, že dneska nefoukal vítr, to bysme asi to listí nehrabali.

Margareta: Klasicky dělám vše na poslední chvíli.

Blanka: V bytě nemůžu najít ani jednu gumičku na vlasy, přitom vím, že jich tu někde musí být snad sto tisíc!

Karolina: ZAZ: smutná zpráva jak se z geniální pouliční šansoniérky stane průměrná popová hvězdička.

Martina: Přežil … a nejhorší na tom je, že v tomhle věku už se z chyb neponaučí, spíš to bude ještě horšíl … skončila jsem probošství.

Ema:

Sobota

30/11 Konečně už mám šálu.

Margareta: Tygr s migrénou je migřík.

Blanka: Zojka mi dopoledne pustila v mobilu stopky, zjistila jsem to právě teď po 12h, 40min a 08sec.

Karolina: První adventní neděle, peču cukroví, vyhazuju starý krámy, uklízím, rovnám věci v bytě i myšlenky v hlavě, o zapálení svíčky zatím nemůže být ani řeč.

Martina: Naštěstí se Svatá odevzdává elektronicky, Michal ale vyčíslil na kolik by vyšlo 1 paré, kdyby se tisklo v Copy Generalu – na skoro 22 000,– bez DPH.

Neděle

Ema:

…

Pět žen. Jedna věta denně.

Ema Konečná, Margareta Turčínová, Blanka Kirchner, Karolina Konečná, Martina Cibiková Fotografie: Tomáš Krist Grafická úprava: Marek Fanta Písmo: Lyon Text & LL Brown Počet stran: 240 Vydáno v nákladu 6 ks Tisk: FUD UJEP Vydání první © Blanka Kirchner, 2014 2K Production, Praha Publikace byla vydána u příležitosti výstavy Tektonika paměti v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem (17. 12. 2014 – 22. 1. 2015)

Š Blanka Kirchner,2014 2K Production, Praha