Interaktivní media FUD UJEP // NEWS // 2021

2021

https:▪▪interaktivnimedia.cz

https:▪▪fud.ujep.cz

Text: Adéla Machová ▪ Pavel Kopřiva ▪ Jan Prošek

#00▪Ateliér

V ateliéru Interaktivní média na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem jsme každý jedinečným článkem, který spoluvytváří plně fungující sestavu. Zvládáme pokrýt výtvarná odvětví, která začínají v poctivém dílenském řemesle, přes programování a elektronické kutilství se dostáváme ke zpracování světla, zvuku a pohybu. Řešíme drobné nuance v lokálním prostředí, ale i globální celosvětová témata. Umělý a fikční svět internetu je nám blízký stejně tak jako ten reálný a přirozený. Statický obraz uvádíme do pohybu ve videu a animaci, vizualitu přeměňujeme v imaginaci v instalacích a objektech. Máme senzory na aktuální témata i na pohyb mezi mantinely.

Vedoucí ateliéru Pavel Kopřiva vytváří multimediální objekty a instalace a věnuje se i videoartu a performance. Jeho tvorba reflektuje sociální, politická i společenská témata. Asistent ateliéru Jan Prošek dlouhodobě zpracovává motiv krajiny.

Současnou krajinu nejen reflektuje, ale uvědoměle ji prožívá a zakouší. Mezi jeho vyjadřovací prostředky patří jak přírodní materiály a performance, tak digitální technologie využívané nejčastěji pro záznam umělecké akce. Oba aktivně pracují s divákem, od nějž očekávají různorodé reakce od zapojení se do umělecké akce nebo reakce v podobě komentáře, hry a podobně.

Koncept ateliéru ▪ 2021 ▪ text

02

404

#01▪BcA

••

•

Zuzana Nebusová

Práca vyjadruje istú podobu života prostredníctvom svetla, pri čom toto svetlo je vyobrazené cez pohybové vnemy pomocou časť ľudského tela. Táto časť tela má evokovať príbytok — svetlo, teplo.

Mäkkosť a chvenie zas ďalší atribút života — pohyb. Celé zahalené pod napätím tmy, nepoznania a očakávania.

05

Světlo ▪ 2020 ▪ videoinstalace

#01▪BcA

•

Alžběta Remišová

••

V černé skříňce jsou ukryty poznatky přesahující naše aktuální poznání. Je tu prvek magična. Uvnitř může být cokoliv — miliony neuronů, nepochopitelná struktura, zvláštní rozhodnutí, náboženská transcendence, nebo nic — vykonstruovaný obraz magičnosti.

Kybos ▪ 2020 ▪ instalace, světla, objekt

06

#01▪BcA Postel, jako naše komfortní zóna, místo kde spíme, kde se všichni cítíme bezpečně a nejpohodlněji se může samovolně změnit v místo stresu a vyčerpání.

Světla z displejů, která nás na každém kroku doprovázejí životem a která na nás působí jako magnet.

Blikající displej, který se nás snaží stáhnout ke zprávě nebo novému příspěvku na sociálních sítích a usiluje o všechnu naší pozornost.

Natálie Sedláčková

Nezůstávej ve tmě, najdi své světlo a jdi za ním…

07

Světlušky ▪ 2021 ▪ video

#01▪BcA

Jáchym Zvoníček

Dílo zobrazuje dlouhý, monotónní náhled do každodenní náplně našich současných, jednotvárných životů — pomocí světla vrhaného pouličním osvětlením, které skrze okna a žaluzie vytváří na protější stěně temného pokoje jasnou iluzi mříží. A to je přesně to, čím v dnešní době tyto siluety skutečně jsou. Jsme tak zavření v našem vlastním vězení s mřížemi na oknech, které nejsou na denním světle tak jasně viditelné.

A když se na nás začne něco sesypávat a zůstaneme na to jen my sami, nakonec ani nemáme, kam utéct. Můžeme tak mezi těmito čtyřmi stěnami jen vyčkávat, dokud nepřijde den, kdy se věci konečně začnou vracet do starých kolejí.

••

Domácí vězení ▪ 2020 ▪ video, instalace

08

•

#02▪BcA

••

•

Anna Gottwaldová

Ve svém díle ztvárňuji své silné empatické pouto k blízkým lidem. Promítám na své tělo fotografie jejich proleženin, modřin a řezných ran. Zbavuji je tak symbolicky od jejich bolesti a přebírám ji sama na sebe.

09

Bolesti ▪ 2020 ▪ videoprojekce

Jana Kučerová

#02▪BcA

Dílo se zabývá časem stráveným u obrazovky telefonu, počítače, nebo i televize. Vychází z vizuality odrazu světla displeje v obličeji.

V nynější pandemické době je toto téma ještě aktuálnější než kdy jindy. Každodenní scrollování sociálními sítěmi, internetové seznamky, prahnutí po chybějícím sociálním kontaktu. Sama vnímám tento problém jako velmi osobní, proto jsem v animaci použila vlastní obličej. Pro diváka je obličej anonymní, naddimenzovaný, zmnožený, nepříjemný, zvláštní, hledí do prázdna. I přesto, že se jedná o konkrétního člověka, nepůsobí osobně, může to být kdokoliv z nás. Za obličejem, v hlavě, se promítají a zapisují do mozku informace z obrazovky. Zvuková stopa tvořená tóny telefonních upozornění tvoří neorganizovanou hravou melodii, která podněcuje k hledání neexistujícího řádu. Celá instalace navozuje podivnou atmosféru, divák je obklopený neznámými obličeji s unavenýma očima a nekonečným posouváním obrazovky.

Půl druhé ráno. Tma. Modré světlo. Pískání v uších. Suché oči. Zkřivená záda. Bolest za krkem. Nespavost. Selfie. Videorecept. Meme.

2 hodiny. 5 hodin. 10 hodin 29 minut.

Screen time ▪ 2021 ▪ video, instalace

10

#02▪BcA

••

•

Olga Štenglová

Animace nesoucí vzhled 8-bitové hry.

V příběhu se odehrává souboj s časem.

Vizualita evokuje hravost, ale hru nemůžete hrát. Odkazuje k absurditě youtuberingu a streamerům.

11

Metronom ▪ 2020 ▪ videoinstalace

#03▪BcA

•

Eva Černá

••

Bariéra ▪ 2020 ▪ instalace

12

Videoinstalace zobrazuje obyčejnou lidskou činnost, jakou je mytí a neustálé leštění skla. Se svou sestrou se spolu snažíme komunikovat skrze tuto naivně všední činnost, kterou se marně snažíme smýt bariéru mezi námi. Intimní prostor mezi námi patří jen nám a není možné do něj vstoupit z okolního světa.

13

#03▪BcA

•

Pavel Konvičný

••

Toto dílo je videozáznamem performance, ve které se snažím nalézt své hranice v pohybu, konkrétně v tanci. Postupně vynechávám části svého těla a hledám moment, ve kterém se ještě stále jedná o tanec, nebo pouze o nějaký trhavý pohyb.

Zkoumám jak moc náročná jsou jednotlivá omezení, které si určuji v hlavě a kolik ze svého těla potřebuji abych mohl tancovat.

Pohyb ▪ 2019 ▪ videoprojekce

14

#04▪BcA

V této klauzurní práci jsem se zabýval tématem sociálních sítí a poruchou pozornosti, která je s tím spojená. Nacházíme se v situaci, kdy jsme neustále připojeni a jakákoliv zpráva nebo status na sociálních sítích nás nutí na ně okamžitě reagovat.

Možná než nás nenutí, ale chceme na ně reagovat a to nás občas vytrhává z reálného světa a uniká nám kontext věcí, které se zrovna odehrávají, zatímco jsme „pryč“. A to je mi velmi nepříjemné, když se s někým bavím a najednou mu pípne zpráva, tak úplně vypne a nevnímá vůbec svět okolo a uzavře se do toho „svého“ virtuálního světa. Má klauzura je právě cílená na to, aby si divák uvědomil, jak je otravné, když posloucháte něčí rozhovor, nebo jste jeho součástí a tím, že vám přijde zpráva, tak přerušíte pozornost na rozhovor a začnete raději odepisovat na zprávu, která vám přišla a už nevíte, co se odehrává okolo vás.

Dominik Kobeda

••

•

15

ADD moderní doby ▪ 2019 ▪ videoprojekce

#01▪MgA

••

Petra Hejdusová

Mé dílo se odvíjí od problémů, kterými trpím, ale hlavně od potravin, které nesmím jíst.

V mém díle, užívám zástupce dvou kategorií potravin. Je to tedy pomeranč, který patří do ovoce, ale hlavně do citrusů. Druhou skupinou jsou mléčné. Objekty jsem vyrobila z olova.

A proč právě z olova? Olovo je velmi jedovatý kov a baví mě paradox toho, že pro mě tyto potraviny jsou v podstatě jedovaté. Olovo je navíc ještě těžké, a tak objekty vyjadřuje vážnost mého problému. Odlité objekty jsem nainstalovala do síťovky a síťovka se sama protáhne díky tíze objektů.

Můj Hit ▪ 2018 ▪ instalace, lité olovo

16

•

#01▪MgA

Martin Hofmann

••

Od nástupu na vysokou školu se toho stalo hodně, hlavně unitř hlav každého z nás. Viděl jsem na sobě i ateliérových kolezích jak se rozvíjí mentálně a mění se jejich hodnoty během studia vysoké školy.

Prostředí ateliéru, zázemí a možnost pobavit se s lidmi ze stejného těsta vše ulehčovalo.

Studium v mém případě oscilovalo na velmi strmé sinusoidě mezi extrémním ponořením do zkoumané problematiky a útápěním se v bezbřehé lenosti a zoufalství z toho, že se neumím zaměřit jedním směrem. Toto zmítání bylo jisto jistě bolestným přijímáním vlastní osobnosti a nutně se to projevovalo na mém studiu a samotných výstupech. Od dokonale vyhlížejících kódů a chválihodných písemných prací, až po vetché instalace s ještě nestabilnější teorií. V mém repertoáru použitých technik bylo snad vše, ze všeho nejvíc mne ale vždy bavilo to, co jsem ještě nikdy před tím nezkusil. Vše nové a složité mne vždycky přitahovalo a takřka vždy zdecimovalo. Mé projekty byly na začátku vždy ambiciózní a nezřídkakdy monstrózní.

Obsahovaly většinou vše od generování obrazu, zvuku, skenování obličeje, otisků prstu, nahrávání a stahování dat z internetu v reálném čase a ideálně vše dohromady nekonečněkrát jinak. Končily ale většinou v šuplíku kvůli nedostatku financí nebo soudnosti. V zápalu přehnaného plánování jsem rok co rok končil u záložních plánů dokončených horkou jehlou pár minut po začátku vernisáže či obhajob. Rád bych napsal, že mne tyto vypjaté chvilky naučily zodpovědnosti a v případě bakalářské práce jsem si dal už na vše pozor. Opak je však pravdou a vrčící plechovou skříň jsem nakonec ovládal dvěma počítači zároveň, protože doslova minuty před obhajobou vše přestalo po měsící bezproblémového provozu fungovat. Tak dopadalo vše, co jsem v ateliéru Interaktivní média tvořil.

Témata byla volná, stejně jako forma. Tím se liší ateliéry umělecké části fakulty od té designerské. Občas jsem jim tu jistotu známého řemesla záviděl. Najít si ten správný směr bylo obtížené, pro mne skoro nemožné, ale přeci jen se z mé rozplizlé palety dovedností začalo formovat schéma něčeho, čemu by se dalo říkat pevná půda pod nohama. Tu jsem později našel jednak ve zvuku a hudbě, a pak v oné vlastnosti, kterou jsem donedávna považoval za prokletí, a tím je zmíněná nutnost novosti, chorobná potřeba vzdělávat se v nových oblastech, popř. staré oblasti novostí neustále kořenit.

Tato kombinace mi nyní z pohledu osobního i profesního konečně dává smysl a cesta, která se zdála jako nerovná, plná zákrut, překážek a slepých uliček se najednou z větší vzdálenosti zdá čím dál rovnější, hladká a vede jedním směrem. Nechť je tento novinový plátek poselstvím dalším generacím studentů, kteří pochybují.

•

17

Těžká práce ▪ 2020 ▪ instalace, zvuk, světlo

#01▪MgA

Václav Nosek

Am I growing up? je název mé bakalářské práce kombinující sebeuvědomění a růst za cílem navést diváka k tématu akcií a umělé inteligence. Dílo staví neexistující osoby (vygenerované umělou inteligencí) před existenční zrcadlo. Toto zrcadlo je neustále se aktualizující seznam akcií firem s největším vlivem na vývoj umělé inteligence a její integraci a nutí tak obličeje na protější straně neustále sledovat rozvoj jejich „života“. Obličeje se vystřídají pokaždé když se hodnota akcií změní a podle směru této změny také reagují svým výrazem.

Nejnovější technologie jsou základem mých prací jak obsahově, tak i formou. Je to pro mě jeden z nejdůležitějších faktorů mimo jiné také proto, že nabízí neuvěřitelnou škálu možností a kombinací a tím vytváří ideální prostor pro experimentování, které je pro mě i pro IM ateliér stěžejní. Kombinace rychle zpřístupňujících se technologií a ateliéru, který vybízí ke střídání forem, mi přijde jako perfektní inkubátor pro úvahy nad aktuálním děním a následným reagováním prostřednictvím konceptuální tvorby.

••

Am I growing up? ▪ 2020 ▪ interaktivní instalace

18

•

#01▪MgA

Kateřina Novotná

Hlavním záměrem je vývrácení faktu, že vidět znamená vědět. Svoji mýšlenku jsem chtěla ztvárnit pomocí zmatení zrakových smýslů při zachování nejpřirozenějších světelných podmínek dnešní dobý. Svoje dílo jsem chtěla zachovat nekonkrétní, jelikož jsem chtěla pouze podpořit přemýšlení diváka o tom, co vidí, ale nechat prostor pro vlastní interpretaci.

Jako pomocné médium jsem si zvolila monochromatické světlo, jelikož má schopnost výrazně snižovat schopnost rozlišování barev pod tímto druhem osvětlení.

19

Světlo jako prostředek komunikace ▪ 2021 ▪ akrylové barvy, papír

••

•

#02▪MgA

Jana Novotná

Člověka životem provází nepřeberné množství zvuků, které jsou vedlejším produktem lidských činností. V případě, že dojde k omezení života člověka, okruh zvuků, kterými se člověk obklopuje, se zredukuje na minimum. Jak toto minimum dokáže maximálně naštvat?

Ateliér Interaktivní média je jako smažák.

Dělá mi radost minimálně jednou do týdne a zbytek týdne na něj stejně myslím.

Běžné ohavnosti ▪ 2020 ▪ videoinstalace

20

#02▪MgA

Perizat Gabdulakhmet

Cílem mé práce je poukázat na část lidské osobnosti, které říkáme ego a je uvnitř každého z nás. Pokud našemu egu dovolíme, aby nás ovládlo, aby nad námi převzalo kontrolu a moc, škodí nejen nám samým, ale i okolnímu světu. V mém díle je ego znázorněno kusem bílé látky, která je omotaná okolo loutky. Loutkou je zde myšlena část nás, ve které jsou uchována pravidla a základní morální hodnoty. Člověk, který se nechá unášet egem pak vlivem hádek, sobeckosti a ega nakonec zůstává úplně sám a opuštěný. V mém díle chci poukázat na to, že tato část osobnosti může být užitečná, pokud my ovládáme ji a ne ona nás.

21

••

•

Prostor ▪ 2019 ▪ animace

#Asistent

https:▪▪janprosek.cz

MgA. Jan Prošek, Ph.D.

… na vrchu kopce, holina, ve spleti větví stromu dotýkajících se nebe.

Stojí, dívá se, do koruny kořenů pronikajících do země, hledajících kousky života pro své mohutné tělo.

Tam někde hluboko přichází okamžik doteku parazita …

bílá zeď, klidná hladina, pohyb slunce v odraze, obraz přicházejícího ticha… vítr se proplétá mezi vlasy řas, pod nohama ruměnice

Parazit ▪ 2021 ▪ intimní performance

22

#Vedoucí V ateliéru vyprávím příhody.

Bohužel si nepamatuju, které jsem kterým studentům říkal. Divně se usmívají…

https:▪▪www.pavelkopriva.name

Doc. MgA. Pavel Kopřiva, PhD

Projekt využívá symbolu destrukce z roku 1968 a tím je ruský tank T 55, který byl nasazen při okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Reálný stroj reprezentuje obrovskou masu železa a ukazuje ničící potenciál, před kterým se lidská bytost cítí jako bezbranný hmyz. Domácí kuchyňské spotřebiče jsou metaforou běžného rodinného života, který je snadno ničen pásy tanku.

Tank jako zadupávač demokracie, symbol nekompromisního prosazování síly a moci, oživlé železo. Chci vytvořit situaci setkání hrubého a jemného. K této konfrontaci dochází neustále bez ohledu na čas a místo na planetě. Je nutné věnovat tolik energie a materiálu k ničení?

23

Težká váha ▪ 2018 ▪ performance, instalace, tank T 55

Noviny ateliéru Interaktivní média Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem jsou vydávány při příležitosti výstavy Na hranici světla v galerii Gotické dvojče v Litoměřicích.

Grafická úprava @marek.fanta Písmo @Laborat Fotografie ▪ Archiv autorů Náklad: 500 ks počet stran: 24 Tisk @Tiskárna SOŠ Mediální grafiky a polygrafie Rumburk Rok vydání: 2021 Ateliér Interaktivní média Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem Pasteurova 9 ▪ Ústí nad Labem ▪ 400 96 https:▪▪fud.ujep.cz▪atelier▪interaktivni-media https:▪▪interaktivnimedia.cz facebook @InteractivemediaFUD instagram @interaktivnimedia_fud_ujep

FUD