MENDEL GREEN
MUSÍTE VYSTOUPIT Z KOMFORTNÍ ZÓNY, ALE VÝJEZDY JSOU PRO PEDAGOGA TA NEJCENNĚJŠÍ ZKUŠENOST, ŘÍKÁ ZUZANA AMBROŽOVÁ Jako vysokoškolská pedagožka procestovala takřka celou Evropu, působila na jedné z nejprestižnějších škol v USA, pobývala v Japonsku, Číně i Rusku. Pro vědce i učitele je podle krajinářské architektky Zuzany Ambrožové ze Zahradnické fakulty důležité, aby konfrontovali svoje znalosti a zkušenosti se světem a nepřestávali se rozvíjet. „Lidé výjezdy často dopředu vzdávají, protože administrativě a přípravě musí obětovat spoustu času, často nad rámec své práce. Je pravda, že to stojí úsilí, ovšem benefit je obrovský. Výjezdy jsou ta nejcennější zkušenost, jak osobní, tak profesní,“ říká. TEXT: Kateřina Červíková FOTO: Archiv Zuzany Ambrožové Přitom dojmy z první cesty do Dráž ďan, ještě jako studentka magisterské ho programu, neměla nejlepší. „První týden jsem si myslela, že se vrátím. Na kolejích jsme měli šváby a chování k českým studentům ze stran těch německých bylo hrozné,“ vzpomíná rodačka z Lanškrouna ve východních Čechách. Německá univerzita však byla podle Ambrožové velice kvalitní. „Potkala jsem pedagogy, kteří mi jsou dodnes inspirací, a dokázala jsem si, že si v zahraničí umím poradit. Byl to pro mě velký milník.“ Na doktorátu už věděla, že chce naplno využít možnost cestování, kterou Mendelova univerzita poskytuje. Velkou motivací pro ni bylo prohlédnout si a objevovat architekturu krajiny ve svě tě. „Mluvit o newyorském Central Parku nebo o italské Ville d’Este nemůžu bez toho, aniž je uvidím.“ Přes CEEPUS, program podporující spolupráci mezi univerzitami, navštívila Varšavu, Flo rencii či Vídeň. Jako pedagog vyjížděla každý rok na krátký Erasmus do dal ších evropských zemí a zavítala také do Thajska a Číny. Cesty pak vyvrcholily
52
Fulbrightovým stipendiem, díky němuž mohla strávit rok na prestižní Universi ty of California, Berkeley. „Byla to fantazie. To, že jsem mohla pracovat na druhé nejprestižnější škole na světě, bylo splnění profesního snu.“ Prestižní Fulbrightovo stipendium zís kala jako vůbec první krajinářská archi tektka. Díky pracovišti na Berkeley pak mohla navštívit i další přední americké univerzity jako Harvard, University of Virginia nebo filadelfskou University of Pennsylvania. Kromě kvality zázemí byla Ambrožová spokojená i s kolektivem. „Přijali mě s otevřenou náručí a za celou dobu jsem neměla sebemenší moment, kdy bych si řekla, že se povyšují. Vidět, že elita mého oboru je, kromě svých hlubokých znalostí, ještě lidská, bylo pro mě strašně důležité.“ Kontakty, které získala v USA, jí pak pomohly k cestě do Japonska, Mekky krajinářské architektury. „Japonci ne přijímají takřka žádné stážisty. Američtí profesoři mi ale dali dobrozdání a zajis
tili mi potřebné kontakty na japonské straně. Kdyby k tomu nedošlo, nevěřím, že by mě přijali,“ vysvětluje. Právě bu dování sítě kontaktů mezi univerzitami je podle Ambrožové stěžejní. Kontakt na člověka ze zahraniční univerzity pak například zjednoduší uspořádání mezinárodní akce nebo zapojení se do zahraničního týmu. „Když Vás lidé osobně znají, je to pak úplně jiný level spolupráce.“ Obavy pedagogů z výjezdů do ciziny jsou podle ní zbytečné. Díky telefonu je podle Ambrožové cestování daleko snazší, než kdy bývalo, a poradíte si i v zemích, kde není úředním jazykem angličtina. „Když jsem v Japonsku poprvé přišla do drogerie, neměla jsem ponětí, co je mýdlo, protože se mu nic nepodobalo. V mobilu mám ale Google překladač, takže mi stačilo jen přiložit fotoaparát na lahvičku a hned jsem věděla, co je přede mnou.“ Angličtinu se přitom sama naučila na cestách. „Na univerzitě jsem měla zkoušky z němčiny a angličtinu jsem měla úplně na základní úrovni. Jenom díky výjezdům jsem se naučila v podstatě
