Lesníci zkoumají největší živý organismus na světě

Zjistit co nejvíce informací o největším a nejtěžším živém organismu na světě chtějí vědci z Mendelovy univerzity v Brně. Společně se zahraničními kolegy zkoumají Pando, klon topolu osikovitého (Populus tremuloides), který roste v americkém státě Utah. Váhu lesa Pando odborníci odhadují na 6000 tun –takovou hmotnost by nepřevážilo ani tisíc slonů. Součástí mezinárodního výzkumného týmu je Jan Šebesta z Ústavu botaniky, dendrologie a geobiocenologie (LDF) Mendelovy univerzity v Brně, který loni v americkém Utahu strávil 6 měsíců. Nyní bude v českých podmínkách vzorky získané v USA vyhodnocovat.

TEXT: Filip Vrána FOTO: Archiv Jana Šebesty

Kde Pando roste a čím je unikátní?

Roste na západě Spojených států amerických v rezervaci Fishlake National Forest. Topol osikovitý se obecně vyznačuje převážně vegetativním způsobem rozmnožování, kdy dokáže pomocí kořenových výmladků tvořit skupiny stromů i rozsáhlé kolonie. Les Pando zaujímá plochu 43 hektarů a zahrnuje více než 47 000 kořeny vzájemně propojených kmenů. Jeho rozloha se však snižuje, příčinou chřadnutí je především pastva dobytka, nedostatečná regulace jelenců a nevhodné zásahy ze strany člověka. Označení Pando vychází z latinského „rozšiřovat se“. Pando se stal symbolem komplexního propojení, konají se zde například setkání potomků původních obyvatel Ameriky, náboženských skupin různých vyznání nebo svatby. Právě i díky popularitě klonu Pando se topol osikovitý stal národním stromem Utahu. Točí se zde dokumentární filmy, Pando má svou vlastní poštovní známku a les přitahuje zájemce z celého světa.

Jak jste se do Ameriky dostal?

Na počátku byla přednáška Paula Rogerse, který je ředitelem nadace Western Aspen Alliance, působí na Utah State University a ekologií topolu osikovitého a klonem Pando se zabývá řadu let. Předloni působil a přednášel i na Mendelově univerzitě v Brně jako expert Fulbrightovy nadace. Rogers je lídr světového osikového výzkumu.

Co jste v Utahu konkrétně dělal a co bude nyní následovat?

Především jsem byl na univerzitě, kde jsem spolupracoval s americkými kolegy, mohl vidět jejich přístup k podobným tématům, jaké používají metodiky, jak pracují s daty a podobně. V rezervaci jsme potom na několika vytipovaných místech klonu odebrali vzorky půdy. Důležité jsou pro nás výsledné vyseparované uhlíky, jako artefakt dřívějšího požáru. U nás to moc neplatí, ale v SZ Americe je oheň přirozený činitel v krajině, podobně jako v našich poměrech například vítr nebo kůrovec. Oheň ovlivňuje všechny typy ekosystému. Tím, že na místě hořelo, tam najdeme uhlíky, které indikují, že tam byl les. My jsme následně schopni určit, o jakou dřevinu se jednalo. Je to však náročná práce vyžadující několik měsíců. Každý uhlík se musí vyseparovat, zvážit a určit. Používáme metodu takzvané pedo a ntrakologie, díky níž si uděláme představu o historickém druhovém složení lesa na stanovišti současného klonu.

O věku klonu se odborníci dohadují a mnohdy se ani řádově neshodnou. Podle některých může mít několik set let, podle jiných i 80 000 let. Zjistíte i jeho stáří?

Stáří je druhý krok, rádi bychom v každém profilu vybrali aspoň tři místa na datování. Datování je však drahá položka, kterou musí provést externí laboratoř. Uvidíme, zda na to seženeme peníze. Znalost historie, rozšíření a ekologie klonu Pando by mohla napomoct efektivní ochraně a obnově tohoto unikátního organismu. V poslední době se na stránky nejvýznačnějších světových, ale i českých médií dostala zpráva o chřadnutí klonu, který se bohužel už nezšiřuje a není schopen se efektivně obnovovat. Jeho rozloha a počty kmenů se stále zmenšují, v poslední době ovšem zvýšenou rychlostí. Na Pando jezdí na místo autobusy turistů a kolonie balancuje na hranici udržitelnosti. Přitom žádný obdobný les na světě není znám. U nás se sice například osika také zmlazuje z kořenů, ale klony ani řádově menších rozměrů zde vůbec nemáme.

Dá se tedy říct, že Váš výzkum může v budoucnu napomoct záchraně unikátního lesního systému?

Dnes je sice velký zájem o vyloučení pastvy z místa. Proti lidem, kteří za to bojují, ale argumentují lovci, vlastníci pozemků nebo pastevci, že Pando vlastně žádnou specialitou není. My chceme prokázat, že jde o stabilní ekosystém, a nastavit správný management, který by odpovídal přirozeným podmínkám tohoto místa. Když například zjistíme, co na místě bylo dřív a že jde o přirozenou dřevinu, snadněji obhájíme oplocení nebo redukci zvířat. Já jsem se v Americe zabýval také sledováním, zda se mění diverzita rostlin v závislosti na oplocení menších ploch. Právě vazba vegetace a dynamiky lesa, ve kterém se nějakým způsobem hospodaří, je tím, co mne dlouhod obě také v České republice zajímá.