04
DIGITALIZACE UMĚLECKÝCH
DĚL JE TRENDEM
BUDOUCNOSTI
Foto: Jakub Misík
![]()
04
DIGITALIZACE UMĚLECKÝCH
DĚL JE TRENDEM
BUDOUCNOSTI
Foto: Jakub Misík
DIGITALIZACE ARCHIVÁLIÍ A UMĚLECKÝCH DĚL JE VELKÝM TRENDEM
POSLEDNÍCH LET. V RÁMCI MEZINÁ-
RODNÍHO PROJEKTU NAHRÁNO –
OTEVŘENO:
DIGITALIZACE, ZPŘÍSTUPNĚNÍ
A EDUKATIVNÍ VYUŽITÍ UMĚLECKÝCH
SBÍREK V PAMĚŤOVÝCH INSTITUCÍCH
KU-CH1-075, PROBÍHÁ DIGITALIZACE
TISÍCŮ SBÍRKOVÝCH PŘEDMĚTŮ TAKÉ
V OLOMOUCKÉM MUZEU UMĚNÍ.
O PROJEKTU JSME SI POVÍDALI
S KURÁTORKOU DIGITÁLNÍCH SBÍREK
PANÍ JANOU MACHÁČKOVOU.
Jak vůbec vznikl mezinárodní
projekt Nahráno – Otevřeno a co je jeho hlavním cílem?
Myšlenka na projekt vznikla v roce 2019, kdy se objevila nová výzva v rámci Fondů EHP a Norska (2014 – 2021). Konkrétně se jednalo o program Kultura. Obsah této výzvy přesně odpovídal tomu, co jsme chtěli v rámci instituce řešit, a to zpřístupnění movitého kulturního dědictví veřejnosti pomocí digitalizace a interaktivních online nástrojů.
Současně nás zajímalo, jak pomocí digitalizace posílit odbornou péči o sbírky, a také podnikatelské aktivity v kultuře. Já osobně jsem tento projektový záměr vnímala tak, že když se nám grant podaří získat, tak to sice bude nesmírně náročné, protože s digitalizací jsme neměli de facto žádnou zkušenost, ale současně nás to posune strašně moc dopředu. Musím říct, že to se mi skutečně potvrdilo.
V RÁMCI
JDE O 83 600
UMĚLECKÝCH DĚL A DOKUMENTŮ.
Kdo všechno se tedy na projektu podílí?
Na projektu Nahráno – Otevřeno spolupracují čtyři instituce. Muzeum umění Olomouc je nositelem grantu a dále se na něm podílí Moravská zemská knihovna v Brně, Knihovna Akademie věd ČR, která se podílela na vývoji interaktivního nástroje na tvorbu online výstav INDIHU Exhibition a Národní archiv na Islandu jako partner z donorské země. Z celého týmu digitalizovali
Muzeum umění Olomouc, a to na pracovištích v Olomouci a v Kroměříži, dále Moravská zemská knihovna v Brně a Národní archiv na Islandu.
Kolik jste za dobu trvání projektu zdigitalizovali uměleckých děl?
V rámci projektu jde o 83 600 uměleckých děl a dokumentů. Přitom řešitelské období začalo na jaře roku 2021 a skončí v dubnu tohoto roku.
V průběhu čtyř let jsme se intenzivně věnovali digitalizaci sbírkových předmětů a dokumentů na papíře, které jsou nejvíce ohrožené degradací.
O jaké předměty se konkrétně jednalo?
Jednalo se o kmenové sbírky Muzea umění Olomouc, resp. podsbírky: užitá grafika, volná grafika, kresba, architektura, fotografie a medaile.
Dále jsme do projektu začlenili mimořádně cenné sbírky Arcibiskupství olomouckého uložené na Arcibiskupském zámku v Kroměříži, a to vybrané staré tisky, prvotisky, tisky 19. století, rukopisy, hudební rukopisy a sbírku grafiky. Tyto sbírky spravuje Muzeum umění Olomouc skrze svou tamější pobočku. Jelikož mají kroměřížské sbírky knihovní charakter, napadlo nás do projektu zapojit Moravskou zemskou knihovnu, která (mimo jiné) spravuje i staré tisky a hudební rukopisy. Nadto již více než deset let systematicky digitalizuje svůj fond, proto pro nás představovala i nenahraditelného partnera při řešení metodických otázek digitalizace. Národní
archiv na Islandu v rámci projektu digitalizoval část svých archivních dokumentů.
Jak vlastně vypadá digitalizační linka z hlediska samotné použité techniky?
V rámci projektu fungovaly celkem 4 digitalizační linky: v Olomouci, v Kroměříži, v Brně a Reykjavíku. Technické vybavení bylo u všech obdobné. V Olomouci zajišťoval digitalizaci, vzhledem k velkému počtu jednotek, externí subjekt na svém vlastním digitalizačním pracovišti. To bylo vybaveno knižním skenerem. Mimoto skenování části děl probíhalo prostřednictvím bezkontaktního velkoformátového skeneru pro umělecká díla. Na pracoviště v Kroměříži byly vysoutěženy 2 knižní skenery s možností bezkontaktního skenování, včetně související technické infrastruktury. Možnost bezkontaktního skenování byla obzvlášť důležitá, protože jsme se obávali poškození struktury i vazby předmětů.
Digitalizace předmětů, které nebylo možné vzhledem k jejich stavu či charakteru umístit na skenery, probíhala jak v Olomouci, tak v Kroměříži ve fotoateliéru s profesionálním
vybavením. Ke skenerům/fotoaparátům bylo dále důležité připojit dostatečně výkonné počítače s příslušenstvím, aby bylo možné naskenovat velký počet skenů, a ten následně hromadně přenést do dalšího zařízení.
Tím dalším zařízením myslím pracoviště digitalizačních pracovníků, kteří prováděli tzv. postprocessing, tedy následné zpracování skenů/fotografií.
Co se děje s díly, která jsou digitalizována, někam se ukládají?
Ano, např. balíčky skenů/fotografií, které vznikly v rámci digitalizace v Olomouci, byly dále nahrávány do evidenčního systému Museion, který Muzeum umění
Olomouc používá. Tento systém byl v rámci projektu obohacený o modul digitalizace, který nám velmi usnadnil řízení celé workflow digitalizace. Nejen že v něm máme pro všechny předměty katalogizační záznamy, ale také pro ně můžeme vytvářet digitalizační kampaně, doplňovat informace z digitalizačního procesu, nahrát samotné skeny a ty potom přímo ze systému pomocí
tzv. publikačního modulu publikovat na sbírkový portál. Sbírkový portál je tedy napojený na evidenční systém, čímž je proces zpřístupňování předmětů jednodušší. Nadto náš evidenční systém obsahuje podporu pro vytváření tzv. SIP balíčků obsahujících data z digitalizace určená k archivaci.
Všechno jsme samozřejmě potřebovali napojit na celou IT infrastrukturu instituce a současně vyřešit zálohování a dlouhodobou archivaci dat. Operativní zálohování dat bylo řešeno běžným NAS úložištěm. Dalším krokem bylo zálohování
dat před odesláním do dlouhodobého
úložiště. Data jsme ukládali na úložiště ve dvou geograficky odlišných lokalitách.
Z organizačních a finančních důvodů jsme se rozhodli pro finální archivaci dat na LTO pásky. Nyní uvažujeme nad pokročilejším řešením LTP úložiště podle doporučovaného mezinárodního standardu OAIS.
Jak vlastně proces digitalizace probíhá?
Ideální scénář vypadá asi takto: pro všechny předměty máte vytvořené kvalitní záznamy v evidenčním systému. V knihovnickém prostředí pro to existuje termín „minimální záznam“, který předmět dostatečně identifikuje, ale v prostředí muzeí a galerií se nepoužívá. Důležitá je i informace o stavu předmětu.
Před zahájením digitalizace by měl každý předmět vidět konzervátor/restaurátor a po konzultaci s kurátorem sbírky vyhodnotit, jestli je způsobilý k digitalizaci, za jakých podmínek a jaký bude postup digitalizace. Pokud je předmět v dobrém stavu, tak proběhne běžné konzervátorské
ošetření. Pokud je stav špatný a digitalizace je potřebná, proběhne restaurování.
Konzervátor/restaurátor by měl stav předmětu zhodnotit i po skončení digitalizace. V odůvodněných případech
může rovněž dohlížet na skenování/focení osobně – obvykle se jedná o předměty, se kterými se špatně manipuluje, jsou křehké atp.
Bylo potřeba pro celý proces digitalizace zaškolit zaměstnance institucí?
Ano, zaškolovali jsme si své vlastní pracovníky – dokumentátory, skeneristy, fotografy. Pro digitalizaci je velmi náročné najít pracovníky s praktickými zkušenostmi. Já jsem hledala pracovníky pro Kroměříž. Nové pracovníky jsme nejprve seznamovali s charakterem fondu, pak jsme je pečlivě proškolili na manipulaci se sbírkovými předměty, abychom předešli neopatrnému zacházení. Dokumentátorky si musely osvojit pravidla katalogizace, skeneristé se učili nejen obsluhovat, ale i kalibrovat skenery a pracovat v Adobe Photoshopu.
https://youtu.be/HMeMTosJGDo?feature=shared
Jak vidíte budoucnost digitalizace uměleckých děl u nás?
Digitalizace kulturního dědictví bude jistě
řadu dalších let velkým tématem. Nynější zvýšený zájem ze strany muzeí a galerií nepochybně souvisí s možností získat na ni finanční prostředky, např. z Národního plánu obnovy ČR, nebo i z jiných dotačních programů. Otázka je, co se stane, až tato finanční injekce dojde? Osobně si myslím, že by nebylo od věci zamyslet se nad modelem, který u nás funguje pro knihovnické prostředí už víc než 10 let.
Foto zdroje: RATHGEBER, k.s.
ODVĚTVÍMI. I PŘES ZŘETELNÉ UBÝVÁNÍ MANUÁLNÍCH PROCESŮ MAJÍ
MODERNÍ ELEKTRONICKÉ PŘÍSTRO-
JE SPOLEČNÉ INTUITIVNÍ A SNADNÉ OVLÁDÁNÍ.
Fóliová klávesnice: elegantní a funkční ovládání
Ať už ovládáte chytrý nabíjecí kabel Rami nebo CNC stroj, tak mačkáte fóliovou klávesnici, pod kterou je skryt vlastní spínač. Tyto klávesnice mohou mít různé taktilní efekty, podsvícení tlačítek a indikátorů či propojovací otvory. Skládají se z tenkých vrstev, které jsou laminací pevně spojené dohromady.
Tlačítka na klávesnicích mohou být buď plochá, nebo různě vystouplá na základě předem definovaného tvaru, který je následně do hotové fólie vyražen. Nejčastějším materiálem pro výrobu klávesnic je polyester, vynikající svojí pevností,
nelámavostí a chemickou odolností. Výhodou je potisk vnitřní strany fólie, chránící design klávesnice před poškrábáním a poškozením čisticími a dezinfekčními prostředky.
Čelní panel: snadná vizuální kontrola procesů
Rychlost a jednoduchost obsluhy měřící techniky jako v případě detektoru pH vody od firmy Aseko, dálkových ovladačů různých přístrojů či moderních robotů zajišťují čelní panely, umístěné v pohledové čelní části. Oproti fóliovým klávesnicím neobsahují žádné spínací prvky. Slouží k vytvoření žádoucího designu zařízení a možnosti rychlé kontroly fungování přístroje.
Čelní panel bývá opatřen otvory pro různé
druhy zdířek, ovladačů a průhlednými či průsvitnými průhledovými okny pro umístění displeje a signalizačních LED diod.
Nejčastějším výrobním materiálem je polykarbonát díky svým izolačním, elektřinu nevodícím vlastnostem a rovněž pro jeho transparentní, průhlednou barvu, která je žádoucí, pokud je pod čelním panelem umístěn displej. Snadná je i jejich aplikace. Ve většině případů lze využít vysoce adhezivního lepidla a panel přilepit na přístrojovou desku jednoduše jako samolepku.
Integrace moderních komunikačních technologií
V poslední době začali progresivní výrobci jako ANeT využívat moderních komunikačních technologií. Pro rychlé předání neměnných informací lze využít potištění čelních panelů QR kódem. A pro pokročilejší komunikaci lze přímo do panelů nebo pod ně integrovat NFC/RFID čipy. Díky nim pak lze používat bezkontaktní
karty, nebo potřebná data načíst pomocí chytrého telefonu či speciální čtečky.
Společnost Rathgeber se výrobou čelních panelů a fóliových klávesnic zabývá již přes 30 let a na její práci se spoléhá přes 10 000 firem z celé Evropy.
https://youtu.be/8VrI3_T-XPQ?feature=shared
Z PŘEDNÍCH POSKYTOVATELŮ IN -
ŽENÝRSKÝCH A IT SLUŽEB NEJEN
V EVROPĚ, ALE I VE SVĚTE. V NĚMEC-
KY MLUVÍCÍM REGIONU SPOLEČNĚ
S ČR MÁ PŘES 40 POBOČEK, KTERÉ
DISPONUJÍ VÍCE NEŽ 2 000 SPECIALISTY POSKYTUJÍCÍMI PRVOTŘÍD-
NÍ PROJEKTOVÁ ŘEŠENÍ PRO ŘADU FIREM. „NAŠIMI KLIENTY JSOU FIR-
MY NAPŘÍČ VŠEMI PRŮMYSLOVÝMI
ODVĚTVÍMI, OD TĚCH STŘEDNĚ VELKÝCH AŽ PO GLOBÁLNÍ HRÁČE“, ŘÍKÁ
GENERÁLNÍ ŘEDITEL SPOLEČNOSTI MARTIN DRLÍK.
Jaká je v současné době situace na trhu ve vašem oboru?
Situace je v posledních 6 měsících poměrně složitá pro některé vybrané typy průmyslu. Jelikož se pohybujeme napříč obory, máme informace z celého trhu a dokážeme i do určité míry predikovat jeho vývoj. Vidíme stále jasnou vizi v elektro či vodíkové mobilitě, kdy se většina nových projektů ubírá právě tímto směrem. Zároveň samozřejmě pokračuje
trend automatizace a digitalizace procesů spojených i s AI technologiemi. Tyto technologické výzvy a transformace jsou právě nejčastěji také okamžiky, kdy přicházíme našim klientům pomoci.
Jaká konkrétní opatření přijímáte k udržení vaší pozice jako jednoho z předních poskytovatelů inženýrských a IT služeb v Evropě a na světě?
Konkrétní opatření k udržení předního postavení vychází již z našeho sloganu „propojování specialistů s průkopnickými projekty“, což také do určité míry vysvětluje náš koncept. Na jedné straně jsme atraktivní pro specialisty z různých oborů, dáváme jim flexibilitu a možnost se soustředit pouze na technický problém, situaci či úkol a zároveň máme v portfoliu projekty obsahující nové technologie i přístupy, které jsou inovativní a zajímavé svým obsahem.
V jakých oblastech se nachází vaše služby a v jakých situacích vás klienti oslovují?
Nejčastěji zákazníci využívají naše služby ve třech okamžicích. Jednak v takzvaném „období změny“, což je například rozšiřování, přenastavení či přesun výroby a výrobních procesů, vývoj nového produktu, zavádění nových technologií či implementace systémů. Toto vše jsou okamžiky, kdy zákazník potřebuje dočasnou podporu specializovaných odborníků či přesunutí celých projektů do dodavatelské struktury.
Druhým okamžikem je takzvaná „krizová situace“, která vzniká buď špatným plánováním nebo v důsledku nečekaných událostí, kdy zákazník nemá dostatečné kapacity projekt realizovat svými zdroji. Třetím okamžikem je pak „potřeba flexibility“, kdy klient z důvodu opatrnosti přesunuje riziko volatility zakázek na dodavatelskou strukturu, tedy na nás.
Co se týká oblastí, ve kterých působíme, zde spatřuji i jednu z konkurenčních výhod naší společnosti. Jsme totiž schopni
zajistit správné specialisty z různých oborů. Naší hlavní doménou jsou pak výrobní společnosti v oblastech jako jsou projektový management, výrobní kvalita, průmyslová automatizace, elektro a mechanická konstrukce či vývoj softwaru a hardwaru.
Jaké máte vize a strategické cíle do budoucna, kam chcete společnost posouvat?
Vizí naší společnosti je být nadále odbornou veřejností vnímáni jako firma poskytující ty nejzajímavější projekty pro naše konzultanty.
Z hlediska poskytování služeb plánujeme zůstat našim klientům profesionálním partnerem, který je schopen pomoci, dodá služby včas a v nadstandardní kvalitě.
https://youtu.be/ASOsE-z2n40
Firmám nabízíme kompletní platformu pro školení a testování všech zaměstnanců v oblasti kybernetické bezpečnosti. Zaměstnanci absolvují kurzy, kde se dozvědí vše podstatné o kybernetické bezpečnosti. Interaktivní testy prověří nově nabyté znalosti zaměstnanců. Pokrok svých zaměstnanců můžete sledovat v přehledných statistikách. Jen proškolený a pravidelně testovaný zaměstnanec je bezpečný zaměstnanec.