Studentský časopis Gymnázia, Brno, Křenová 36
2/2022
Slovo šéfredaktora, obsah
Slovo šéfredaktora Čas letí jako voda, karantény se množí rychlostí blesku. Počty nakažených každým dnem rostou a média straší. Ale přinášíme vám dobrou zprávu, nové Křenoviny jsou na světě. Můžete své všední starosti hodit za hlavu a začíst se do článků a rubrik na kriminální motivy. Z našich nových rubrik musím vypíchnout jednu, která v tomto čísle začíná, je jí rubrika cestovatelská. Můžete si také počíst o medvídkovi dobrákovi, který se nedopatřením ocitl ve vězení. V rozhovoru jsme vyzpovídali nové předsedkyně parlamentu ze 3.E. Články, které jsou zaměřeny čistě na kriminálno, se zabývají jak věznicemi, tak vězni, či dokonce novým žánrem popisujícím opravdové zločiny. Šimon Pěnička
Obsah True crime. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Nej vězení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Rozhovor s vedoucími parlamentu . . . . . . . . . . . . . . . 5 Co je víc než peníze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Naše rubriky Pan WHO. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Fortaleza - město pláží a vrahů. . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Paddington 2. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Viník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
2
True crime True crime je žánr, jehož podstatou je převyprávění zločinu, nejčastěji vraždy nebo únosu. Dílo žánru true crime může mít literární, filmovou nebo audio podobu. Tento žánr se stal populárním v polovině 20. století, ale největší slávu zažívá až po roce 2010, kdy začalo docházet k jeho vydávání v podobě podcastu. Žánr je věnován znázornění skutečných kriminálních případů, které jsou něčím zajímavé pro veřejnost a vhodné pro inscenaci. Zločin může být zajímavý svou závažností nebo neobvyklým, znepokojujícímu či jinak zvláštním přístupem pachatelů. Také je časté poskytnout divákovi pohled na práci kriminální policie a detektivů, systematické vyšetřování zločinu a analýzu pachatele po psychologické a sociologické stránce. Asi nejznámějším filmem založeným na opravdovém zločinu je Mlčení jehňátek o sériovém vrahovi jménem Hannibal Lecter. Veronika Levíčková
Nej vězení V tomto článku se dozvíte, jaké věznice jsou nej ať už v tom negativním, či pozitivním smyslu. Takže jestli hodláte v nějaké skončit, tady se dočtete, v jaké byste chtěli být a v jaké rozhodně ne.
Halden První vězení na seznamu je to v Haldenu. Nachází se v Norsku a spíše se než na trest zaměřují na nápravu vězně. Rozhodně byste zde nenašli mříže ani zbraně u strážných. Vše se tu zakládá na důvěře. Norové tvrdí, že většina recidivistů se po propuštění napraví a zvládnou se začlenit zpět do společnosti, často jako plně kvalifikovaní mechanici, tesaři či kuchaři. Vězni zde tráví čas prací, sportem, učením nebo i hraním na PlayStationu.
3
Gulagy v Severní Koreji Gulagy v Severní Koreji jsou umístěny hlavně na hranicích s Čínou a Ruskem. Dle odhadů je v nich více než dvě stě tisíc lidí. Kvůli mučení, nelidským podmínkám, ale i počasí v nich každý rok umírá až čtvrtina vězňů, kteří bývají nahrazeni i celými rodinami.
Alcatraz Nejznámější a nejzabezpečenější vězení na světě byl Alcatraz. Dnes je to jen turistická atrakce. Leží na ostrově v Sanfranciském zálivu v Kalifornii. Ostrov byl vybrán především kvůli poloze. Kolem se nachází ledová voda a nebezpečné proudy a žraloci také nemají zrovna nejlepší pověst. V tomto vězení také pobýval nechvalně známý Al Capone. Většina útěků z věznice skončila smrtí prchajících nebo jejich vrácením za mříže.
Petak Samozřejmě, když USA mají své ostrovní vězení, Rusové musí mít taky. Petak se nachází na ostrově na Novozerském jezeře. Je to údajně nejdrsnější ruská věznice, ale žádné rvačky a vraždy se tady nedějí, je to přesně naopak. Vězni jsou 23 hodin denně ve své cele a tu jednu hodinu mohou strávit v ocelové kleci venku. Vězni zde trpí hlavně izolací a útěk je takřka nemožný. Všude kolem vězení se nachází divoká příroda a jsou tu velmi nízké teploty.
La Santé Tato francouzská věznice se může chlubit největší počtem pokusů o sebevraždu, v roce 1999 to bylo 124. Už na začátku měla problémy se zdravotními poměry, kdy v minulosti slamníky zamořily vši, byla zde rozšířená kožní onemocnění a na vězně útočily houfy krys. Podmínky jsou v dnešní době mnohem lepší, ale stále se zde dějí velmi nehumánní věci a dozorci často vězně ponižují. Jan Trněný
4
Rozhovor s novými vedoucími parlamentu Elena Cenková (18) a Klára Švábová (17), spolužačky ze 3. E, se na začátku tohoto školního roku ujaly vedení školního parlamentu. Pro naše noviny poskytly exkluzivní interview.
Zdravím vás, milé dámy a gratuluji vám k zvolení do funkce. Na úvod, ač jste již na našem gymnáziu třetím rokem, jistě vás někteří lidé (hlavně z mladších ročníků) neznají, tudíž by bylo vhodné blíže se představit: jak byste se stručně navzájem charakterizovaly? KLÁRA: Elen Cenková chodí (stejně jako já) do třídy 3. E. Je kamarádská, vtipná (směje se strašně nahlas), upřímná a dobrosrdečná. Má ráda dějepis a češtinu, navštěvuje dramatický kroužek. Neumí zpívat (proto už nechodí do sboru), je nemotorná (smích) a miluje jídlo. Na to bych málem zapomněla. ELEN: Klára Švábová je velmi hodná, upřímná, chytrá a milá dívka. Zajímá se především o chemii a biologii. Je součástí školního pěveckého sboru a pořádá akce pro děti v domově mládeže (DDM). Je velmi šikovná (ne jako já)
a praktická – umí vařit. Jsme nejlepší kamarádky.
Pojďme se zaměřit na vaše pocity a dojmy z působení ve školním parlamentu. Co to obnáší, být ve vedení? KLÁRA: Být ve vedení mj. obnáší ohromnou odpovědnost za celé parlamentní „těleso“. Náplní naší práce je řídit činnost parlamentu – vedeme schůzky, které jsou dva až třikrát do měsíce, přerozdělujeme práci, snažíme se pořádat mnohé akce v rámci školy, probouzet soutěživost mezi třídami.
Mnoho studentů by jistě rádo přidalo ruku k dílu. Je nějaká podmínka, aby se student gymnázia mohl zapojit do akcí nebo se stát členem parlamentu? ELEN: Vůbec žádná specifická podmínka není. KLÁRA: Stačí, když zájemci kontaktují paní profesorku
5
Bártovou, paní profesorku Koryčánkovou nebo jednu z nás, případně pokud napíší na Instagram.
V čem vidíte pro případné zájemce přínos? ELEN: Socializujete se, zkrátka poznáte nové lidi a navážete nové kontakty. KLÁRA: Naberete zkušenosti od studentů z vyšších ročníků – po každé oficiální schůzce parlamentu začíná neoficiální část, kde se nás studenti z nižších ročníků mohou na cokoliv dotázat (o fungování školy aj.). Studenti si mohou vyzkoušet hlášení školním rozhlasem. Mají určitou zodpovědnost za to, co se děje na škole, což mnohé naučí dokončit práci včas a pořádně. ELEN: V parlamentu si každý člen může vyzkoušet zastávat různé funkce, např. spravovat Instagram, tvořit plakáty či nástěnku, komunikovat s učiteli – studenti mají rozmanitou škálu možností, jak se zapojit. Týmová práce je jistě velmi důležitá.
Vy obě působíte v parlamentu již více jak dva roky.
6
Jaké úspěchy byste z předešlých let (tehdy jako řadové členky) vyzdvihly? ELEN: Parlament zvládal bezvadně filmovou noc, což je dle mého názoru nejoblíbenější akce na škole, kterou pořádáme. KLÁRA: A právě nic moc víc se za poslední dva a půl roku nestihlo kvůli epidemii, neboť jsme byli na distanční výuce a nemohli jsme realizovat větší akce.
A na čem jste se vy osobně podílely? KLÁRA: Pokračujeme v celoroční soutěži tříd – již proběhl Suit-up day, Halloween, dobročinná sbírka Krabice od bot. Povedlo se nám znovuotevřít školní bufet.
Mnoho z nás by chtělo mít přehled, co se v parlamentu děje a co parlament chystá. Kde se můžeme dozvědět nejvíce informací? E L E N : Nejvíce aktuálních informací se můžet e dočíst na našem Instagramu (gymkren_parlament), k d e j s m e ve l m i a kt iv n í a naší nástěnce parlamentu, která se nachází v prvním patře.
Když jsme u těch informací – máte pro naše čtenáře nějakou exkluzivní, interní informaci? Budou nějaké nové akce? KLÁRA: Pokusíme se uskutečnit filmovou noc, pokud to protiepidemická nařízení dovolí. ELEN: Dále bychom chtěli realizovat Hospodský (vědomostní) kvíz (když se na škole pořádají sportovní akce a zápasy – florbal a podobně, tak jsme chtěli udělat něco zaměřeného na znalosti). KLÁRA: Chystáme Den bez tašek, Převlékací dny, jsme zapojeni do projektu Hrdá škola, kde jsou uvedeny akce
na různé měsíce (odtud čerpáme inspiraci).
Na závěr: chcete něco důležitého sdělit našim čtenářům? KLÁRA: Nebojte se za námi přijít do parlamentu. Srdečně uvítáme každého nového člena. ELEN: Pište nám na Instagram, který pravidelně čteme. Velmi uvítáme nápady na akce, které by mohly na naší škole proběhnout. KLÁRA: Za jakoukoliv zpětnou vazbu a připomínky budeme rády. Děkuji za rozhovor.
Jakub Hrazdíra
Co je víc než peníze? K čemu jsou zlodějům ve vězení nakradené peníze? K ničemu. Touží po něčem jiném, po svobodě. Zbaveni svobody nebyli jen zločinci, ale například i lidé, kteří se neprovinili ničím jiným než svou příslušností k jinému náboženství. Tady je sedm případů, kdy se o znovuzískání své svobody vězni alespoň pokusili.
ZNÁMÁ FIRMA Kdo by neznal českou kriminální „legendu“ Jiřího Kajínka? Odsouzenec na doživotí za vraždy a krádeže si na účet připsal hned
7
4 pokusy o útěk z věznice. Jeho čtvrtý a nejslavnější útěk byl z věznice Mírov. Podařilo se mu přepilovat mříže, které dozorci měli pravidelně kontrolovat, a spustit se do příkopu pomocí svázaných prostěradel. Poté překonal 8 metrů vysoké hradby, železné zábrany i ostnatý drát. Hlídači si ho všimli a stříleli po něm, ale nezasáhli ho. Svobody si moc neužil a již zanedlouho spal zase ve své cele. Roku 2017 mu byla prezidentem udělena milost.
1219 NOŽŮ Ze zajateckého tábora poblíž města Zaháň se podařilo utéct 76 vězňům. Většina z nich byli spojenečtí letci. V hloubce 10 metrů pod zemí si pomocí hrnků, lžic, vidliček, nožů a dalších provizorních nástrojů vykopali 11 metrů dlouhý tunel, kterým unikli. Na jeho vyztužení použili 52 stolů, 34 židlí a 76 lavic. V tunelu byly dřevěné koleje s vozíkem, pomocí kterého se vyvážela zemina. Vytvořili tu i potrubí z plechovek od mléka, kterým proudil čerstvý vzduch. Třiasedmdesát vězňů bylo po útěku dopadeno a 50 z nich popraveno.
VŠECHNO JDE, KDYŽ SE CHCE Jogín z Jižní Korei Choi Gap-bok, odsouzený za krádeže, si nechal od stráží přinést olej na suchou pleť, kterým si potřel celé tělo. Protáhl se díky tomu otvorem o velikosti 15x45 cm, kterým bylo vězňům podáváno jídlo. Bezpečnostní záklopku otevřel jídelními hůlkami. Prolézt otvorem mu trvalo pouze 34 sekund. Pro svůj netradiční způsob útěku si vysloužil přezdívku Houdini.
ZŮSTALY TAM JEN HLAVY Alcatraz, obávaná věznice, ze které není úniku. I kdyby se někomu podařilo utéct, utopí se ve studené vodě Sanfranciského zálivu, který ostrov obklopuje. Nebo že by ne? Vězeň Frank Morris údajně patřil k 2 % populace s nejvyšším IQ a bratři John a Clarence Angliovi zase byli velmi dobří plavci, kteří údajně ohromovali okolí plaváním v Michigenském jezeře, ve kterém pluly ledové kry. Vězni si vyrobili z vysavače vrtačku, kterou provrtali betonovou zeď věznice. Na pevninu se měli dostat pomocí člunu vyrobeného z pláštěnek
8
a záchranných vest. Ve svých celách nechali vymodelované hlavy z papíru, mýdla a vlasů, které nastražili do postelí tak, aby dozorci nepoznali, že zmizeli. Neobjevila se po nich žádná stopa, proto byli prohlášeni za mrtvé. Nikdy ale nebyla nalezena jejich těla. Jednomu z dozorců po nějaké době přišel prázdný pohled z Brazílie. Náhoda?
LEŽ I ŽELEZNÁ VRATA OTVÍRÁ Když do věznice přivezli Franka Abagnala, ztratily se jeho průvodní doklady. Vězeňským dozorcům to připadalo podezřelé. Považovali Abagnala za přestrojeného inspektora. Dostával lepší jídlo a nemusel nosit vězeňskou uniformu. Jeho přítelkyně mu opatřila vizitku skutečného inspektora. Tu ukázal dozorcům a řekl jim, že se musí venku potkat s dalším inspektorem. Dozorci mu dokonce sami otevřeli dveře. Na motivy jeho útěku byl natočen film Chyť mě, když to dokážeš.
RECYKLUJEME Brazilští vězni Sidney da Cruz a Carlos Pereira počkali ve vězeňské kantýně, dokud všichni neodešli. Poté vlezli do košů na odpadky mezi vyhozené zbytky jídla. Když dozorci chtěli pytle vyhodit, všimli si, že se pytle hýbou, nejdřív si mysleli, že je v nich myš, ale když se podívali lépe, objevili v nich vězně.
DĚTSKÝ ATLAS Zajatcům koncentračního tábora v Osvětimi Alfrédu Wetzlerovi a Rudolfu Vrbovi se podařilo ukrýt pod hromadou dříví. Ta se nacházela v zóně za ostnatými dráty, kde vězni stavěli nový blok. V úkrytu strávili čtyři dny, něž se jim naskytla vhodná příležitost k nepozorovanému útěku. Potřeli se benzínem a vězni, kteří jim pomáhali, posypali okolí úkrytu tabákem, aby zmátli vězeňské psy. Zpět na rodné Slovensko se prý dostali pomocí dětského atlasu. Podali tu podrobné zprávy o otřesných podmínkách v Osvětimi. Nicol Putnová
9
Naše rubriky
Pan WHO Jaké máte záliby? Cokoliv v pohybu. Když můžu, tak běhám, když nemůžu, tak pobíhám. Aspoň po třídě.
Ale jestli se něčím řídím? Možná „Usmívej se, bude hůř“ a „Když nejde o život, jde o …“
Oblíbená hudba? Máte sourozence? Mám starší sestru.
Chtěl/a jste být od už odmalička učitelem/kou a proč? Případně čím a proč? Chtěl/a jsem učit, ale chtěl/a jsem učit v mateřské školce. Říkal/a jsem si, že tam bych mohl/a mít ještě respekt.
Co Vás vedlo k tomu vybrat si jako svoje pracoviště naše gymnázium? Je to „moje“ gymnázium, kde jsem strávil/a nejhezčí roky, takže návrat em na st ejné chodby, schodiště a do učeben se vlastně krásně uzavřel kruh a mně se splnil sen.
Máte životní heslo, kterým se řídíte? Mám rád/a výrok Václava Havla: „Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
10
Nejsem vyhraněný/á… mám rád/a vesměs všechno.
Oblíbený film? Jak vytrhnout velerybě stoličku a Jak dostat tatínka do polepšovny.
Oblíbený seriál? I v tomto případě nemám vyhraněný názor.
Oblíbená kniha? Mám rád/a třeba knížky od Patrika Hartla.
Oblíbené jídlo a pití? Mám rád/a všechno kromě kopru, koriandru a fazolek na smetaně.
Nejoblíbenější zvíře? Lama, kráva a pštros.
Nejoblíbenější místo v Česku a v zahraničí? V Česku jsem šťastný/á mezi vinicemi a na horách. V zahraničí se mi nejvíc líbilo v In-
Co Vám dokáže zlepšit den? Milí lidé.
Jak trávíte Váš volný čas?
Jaký předmět jste měl/a na škole nejraději? Asi matematiku. Ale v sešitě jsem měl/a napsáno, že miluji chemii. To byla taková motivační formulka.
Naše rubriky
dii, na Islandu a v Indonésii.
S milými lidmi.
Jaký je Váš nejhezčí zážitek ze střední školy, na které jste studoval/a? Každičký den tam. S tou nejlepší partou, skvělými učiteli a první láskou.
Jaký předmět jste na škole neměl/a rád/a? Teď jsem se musel/a dlouze zamyslet… ale asi mě za srdce nechytla biologie.
Co je Vaším životním snem? Být šťastný/á a dělat to, co mě baví. Michael Kovařík
Pan WHO v minulém čísle: paní profesorka Petra Koryčánková
11
Naše rubriky
Fortaleza – město pláží a vrahů
Fortaleza je velmi bohatým městem Brazílie. Rozkládá se na pobřeží Atlantského oceánu, jenž čistou vodou a malými vlnkami vytváří skvostné písčité pláže táhnoucí se desítky kilometrů podél metropole. Davy turistů sem míří za klidem, relaxací, aby si odpočinuly od práce a poválely se u bazénů hotelových paláců. Milovníci historických památek si tady ale na své nepřijdou. Jediná stavba, která má více než sto let, se nachází v centru města. Pevnost Fortaleza de Nossa Senhora da Assuncao tu stojí již od roku 1649. Dala vzniknout městu samotnému, které po ní bylo nakonec i pojmenováno. Dominantu města tvoří Katedrála sv. Josefa, postavená teprve ve druhé polovině 20. století. Její dvě věže a roseta nad portálem upoutají pozornost každého kolemjdoucího. Vyvyšuje se nad okolní baráčky, které jsou v této čtvrti nižší. Katedrála tvoří takový kamenný ostrov mezi plechovými střechami zbytku města. Možná, že pouze v katedrále si budete připadat alespoň trochu v bezpečí. Fortaleza je totiž nechvalně proslulá zločinem. Krádeže, přepadení, vloupání, vraždy a korupce jsou zde na denním pořádku. V tmavých uličkách města se budete opravdu bát nejen o své věci, ale i o holý život. A to i ve dne! V roce 2019 bylo ve městě zavražděno 1365 lidí. Jen si to představte, každý den v průměru 4 vraždy!
12
Naše rubriky
Temný duch Fortalezy však nemůže změnit nic na zdejší skvělé kuchyni. Rozhodně musíte ochutnat Baião de dois, místní tradiční pokrm. Rýže, kterou tu opravdu umí výborně připravit, se doplní o fazole, posype se rajčaty a lístky koriandru. Celé dílo se pak naservíruje se smetanou a sýrem. Název této speciality není jen tak náhodný, je úzce spjatý s místní kulturou. První slovo „Baião“ je název tance, který tu vznikl a je velmi podobný sambě. „De dois“ poukazuje na dvě stěžejní složky pokrmu, rýži a fazole. Pod QR kódem najdete recept, jestli si jídlo budete chtít uvařit. Přeji dobrou chuť a budu se těšit u dalšího dílu, ať už nás cestovatelský vítr zavane kamkoliv. Áďa Borkovcová
Zdroje obrázků: Azamara, Wikipedie, Wikimapia
13
Naše rubriky
Paddington 2 Rodinná komedie není ten žánr, který si lidé v našem věku sami od sebe pustí. Ale někdy je zkrátka potřeba odpojit se od světa psychodramatických thrillerů... Paddington 2 je hraná rodinná komedie natočená v roce 2017 a režírovaná Paulem Kingem. Kromě hvězdného obsazení, Hugha Bonnevillea, Julie Walters, Hugha Granta nebo Brendana Gleesona, nabízí pořádnou porci vtipných hlášek a situací. V prvním díle tohoto filmu se hlavní postava medvídek Paddington, dabovaný Benem Whishawem, teprve seznamuje s lidskou rodinou, která ho našla na nádraží Paddington v Londýně, a zároveň se snaží uniknout šílené ženštině, která ho chce vycpat a vystavit v muzeu. V druhém díle prožívá Paddington se svojí lidskou rodinou nové dobrodružství nejen v centru Londýna, ale také ve věznici, kam se nedopatřením dostane. Jenže méďa si poradí s každým problémem, i když po svém. Poté, co všechny vězeňské košile omylem vypere s červenou ponožkou a všechny je obarví na růžovo, spřátelí se s místním vězněm-kuchařem, se kterým místo nechutné kaše začne vařit pomerančovou marmeládu. Paddington a jeho rodina se dostávají do nových vtipných situací, ze kterých se jim ne vždy povede vybruslit. Děj se tak občas vydá nepředvídatelným směrem. To se ovšem nedá říct o konci, který je jako u každé pohádky velmi předvídatelný. Slovem pohádka se však nenechte zmást, protože pro méďu Paddingtona si ve svém srdci najde místo každý, a to i z řad dospělých. Po zhlédnutí navíc zjistíte, že vaše představy o životě ve vězení jsou velmi zkreslené. Obzvlášť když máte za spolubydlícího medvěda. Áďa Borkovcová
14
V oknech mříž je rezavá a přede dveřmi postava. Jen se pohneš, už je křik, že špatný jsi a nemáš žít.
Naše rubriky
Viník
Čtyři stěny cihlové. Žádné ponětí časové. Zde den se noci podobá a z tváře mizí podoba. Ticho je moc hlasité. Vnímání světa rozbité. Čeká tu snad náprava? Anebo skrytá poprava? Po vině přichází trest. Okolí je jedno stesk. Každá vteřina napjatá. Kde je lidská podstata? Monika Filipová
15
Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com Všechna vydání Křenovin najdete na
issuu.com/krenoviny
@krenoviny_official
Šéfredaktor: Šimon Pěnička (2.B) Zástupce šéfredaktora: Áďa Borkovcová (3.A) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři: Adéla Klvačová (3.D), Amálie Horáková (1.C),Jan Tomandl (1.B), Aneta Novotná (3.B), Anna Žižková (1.D), Jakub Hrazdíra (3.E), Nikol Putnová (2.C), Veronika Levíčková (1.C) Korektura: Jan Trněný (1.C) Grafika: Anna Stejskalová (2.C) Ilustrace a foto: Anna Tranová (1.B), Eva Ryšková (6.A), Hana Medková (6.A), Monika Filipová (2.C) Speciální poděkování: Mája Štěpánková (6.A)
Vydáno dne
