Studentský časopis Gymnázia, Brno, Křenová 36
1/2022
Slovo šéfredaktora, obsah
Slovo šéfredaktora Sníh a bláto se nám střídá rychlostí vládních opatření, ale ani to nás nemůže zastavit v naší práci. Ano, správně, jsme tu s novým číslem Křenovin, které je tentokrát o zimních sportech. Doufejme tedy, že se sníh udrží a budeme moct vyjet někam na lyže a jít bruslit. Můžete se dočíst o favoritech ZOH v Pekingu, které se budou konat v únoru 2022. Dále se dozvíte něco málo o tom, jak samotné hry vznikly a vyvíjely se. Nemůže chybět ani křížovka na ověření znalostí o zimní olympiádě. Z kategorie filmů jsme zařadili recenzi filmu Orel Eddie. Jeden z našich redaktorů vyzpovídal úspěšného závodního plavce a studenta našeho gymnázia pro rubriku ExtraKřen. Těšit se můžete také na tradičního pana WHO, na kterého si posvítil Michal Kovařík. Závěrem už jenom za celou redakci Křenovin přejeme vše nejlepší do nového roku. Šimon Pěnička
Obsah Naše rubriky Pan WHO. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Orel Eddie (film) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Cookies (recept). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 ExtraKřen. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Další Naši favorité . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Historie her. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Křížovka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13
2
Naši favorité aneb jaké čekat úspěchy v Pekingu? Letní olympiáda jako by skončila předevčírem a zimní už máme za dveřmi. Zatímco někteří sportovci už mají účast jistou, jiní ještě bojují na světových pohárech o kvalifikační body. Konkurence je obrovská, přesto máme hned několik nadějí, které by mohly z Pekingu přivézt cenný kov. Velkým favoritem české reprezentace byla Eva Samková. Ta se svým prknem čarovala již v Pchjongčchangu, kde vybojovala bronzovou medaili, a předtím ještě v Soči, kde získala zlato. Jenže v prosinci si poranila oba kotníky a na hrách neuvidíme. Na snowboardu uvidíme Ester Ledeckou, která stejně jako na minulých ZOH pojede i na lyžích. V poslední době dává přednost spíše lyžím, a není se čemu divit. Má za sebou skvělou sezonu 2020/21, kdy se umístila osmkrát v top 5, z toho dvakrát brala první místo. V letošní sezoně sice začala pozvolna, na hrách však může být všechno jinak. Očekávání jsou velká, na to jak těžký úkol ji čeká. Je to sice Ester, ale i tak. Jinak v alpském lyžování nejspíš uvidíme napínavý souboj Američanky Shiffrinové se Slovenkou Vlhovou ve slalomu, zatímco v super-G a sjezdu je favoritkou Italka Goggiaová, která má jen z předvánočních závodů na kontě tři první místa. Také na lyžích, ale s puškou na zádech nás bude reprezentovat nejméně 8 biatlonistů. V Soči nám tento sport přinesl hned pět z celkově osmi získaných medailí, v Pchjongčchangu dvě. Tentokrát se budou zraky diváků nejvíce upínat k Markétě Davidové, která ovládla hned první závod letošní sezony, „vytrvalák‘‘, a v loňské sezoně se ve stejné disciplíně stala mistryní světa. Mezi nejlepší patří biatlonistky ze Švédska, Běloruska nebo Německa, Norska a Francie. V mužském biatlonu kralují hlavně Norové a Francouzi, kteří mají po čtyřech reprezentantech v první desítce celkového pořadí světového poháru. Uvidíme, jak do souboje o stupně vítězů zasáhne Michal Krčmář. Velkým úspěchem je kvalifikace českých hokejistek. Poprvé od roku 1988 se představí v jednom kolektivním sportu jak mužský, tak
3
ženský tým. Uvidíme, jak svůj debut holky zvládnou. V kvalifikaci dostaly celkem pouze dva góly a turnaj tak jednoznačně ovládly. Zajímavým faktem je, že součástí širší nominace hokejistek je i Karolína Erbanová, která na olympiádě v Koreji vybojovala bronz v rychlobruslení na 500 m. Do užšího výběru se však nedostala. Tak nám zůstává v rychlobruslení jen Martina Sáblíková, která bude na ledové trati bojovat hlavně na třech a pěti kilometrech a snažit se nepodlehnout Nizozemkám, které tento sport dlouhodobě ovládají. Už teď má bronz z této sezony a věřme, že její forma se bude závod od závodu zlepšovat. U ledu ještě zůstaneme, jen přidáme piruety a zářivé kostýmy. V krasobruslení je naší největší nadějí Michal Březina. Na Americké brusli letos dosáhl dokonce na šesté místo, což je v dnešním náporu krasobruslařských velmocí úžasný výsledek. Čím si můžeme být jistí je, že ženskou kategorii ovládnou Rusky, které svými čtvernými skoky a vysokou technickou známkou rozmetají zbytek startovní listiny. Uvidíme, jak to našim sportovcům vyjde, jak jim bude přát štěstí a jestli se v den závodu dobře vyspí. Nám nezbývá než jim držet palce a fandit u televizních obrazovek, neboť asi málokdo se na olympiádu dostane osobně. Adéla Borkovcová
4
Jaké máte záliby? Baví mě spousta věcí. Moc rád/a cestuji, objevování nových míst pokládám za neodolatelné dobrodružství. Taky rád/a vařím, jezdím na kole, v zimě mám nejraději běžky a saunu. Rád/a čtu, pracuji na zahradě, když mám čas, tak rád/a šiju, pletu nebo něco vyrábím s dětmi. A mám jednu speciální zálibu, kterou je kosení luk, jezdíme s Brontosaurem (hnutí zabývající se ochranou přírody, pozn. šéfredaktorky) kosit orchidejové louky do Bílých Karpat, to je má velká vášeň.
Chtěl/a jste být od už odmalička učitelem/kou a proč? Případně čím jste chtěl/a být a proč? Myslím, že na škole nebudou výjimkou: učitelem/kou jsem se chtěl/a stát už od dětství (hned poté, co jsem opustil/a přání stát se stevardem/letuškou). Hrávala/a jsem si na učitele a opravoval/a jsem plyšákům sešity… učení je můj element.
Máte sourozence? Ano, mladšího bratra.
Co Vás vedlo k tomu vybrat si jako svoje pracoviště naše gymnázium?
Naše rubriky
Pan WHO Dílem to byla náhoda a dílem mi to asi bylo souzeno. Souzeno, protože ač jsem od malička chtěl/a učit, tak jsem nikdy nesměřoval/a do institucionalizovaného školství. Než se mi narodily děti, tak jsme učil/a v různých firemních a soukromých kurzech, ale to se nedá moc dobře skloubit s rodinným životem. A proto když mi zavolal jeden nynější kolega, že na Křence hledají posilu týmu, tak jsme neváhal/a a jsem za tuto příležitost velmi vděčný/á.
Oblíbená hudba? Nemám vyhraněný žánr. Poslouchám vše od jazzu přes pop až po klasiku. Hudbu si vybírám podle nálady. Srdce mi buší z Nicka Cavea.
Oblíbený film? Je těžké vybrat jeden film. Ale mám velmi oblíbeného režiséra a tím je Wes Anderson. Na jeho filmech mám rád/a jeho dokonalý rytmus a jeho propracovanou vizualitu. A především jeho ztřeštěnost!
5
Naše rubriky
Oblíbené jídlo a pití? Jsem velký mlsoun a mám rád/a dobré jídlo a dobré pití. Rád/a objevuji nové chutě. Mám rád/a východní kuchyni, koriandr. Myslím si, že chutě se proměňují s ročním obdobím, s aktuálně přicházejícím podzimem bych neváhal/a: mé podzimní číslo jedna jsou tagliatelle s pečenou dýní, tempehem a citronovo–česnekovo–olivovou zálivkou. A miluju zázvorový čaj.
Nejoblíbenější zvíře?
Mladý papež.
Velmi speciální vztah mám k naší domácí partě – k naší kočce Winky, a našim zakrslým ušákům.
Oblíbená kniha?
Co Vám dokáže zlepšit den?
Nedokážu vybrat jednu jedinou, to by bylo nefér vůči všem zbývajícím skvělým knihám. Možná je o něco jednodušší vybrat oblíbeného spisovatele – rád/a čtu Haruki Murakamiho, jeho magické světy jsou dokonalé. A pořád stejně skvělý je Franz Kafka, nejraději mám jeho povídky, přijde mi geniální, jak na malém prostoru dokáže vystihnout téměř neuchopitelné věci.
Téměř cokoliv – vůně, úsměv…
Oblíbený seriál?
6
Jaký je Váš nejhezčí zážitek ze střední školy, na které jste studoval/a? Nevím, jestli nejhezčí, ale je jeden z nejsilnějších: Když jsme v listopadu 1989 uhájili nástěnku před naším třídním, kt er ý b ohužel nebyl nakloněný nastupujícím změnám – vám to možná přijde úsměvné, ale tenkrát byla nástěnka téměř posvátné místo, na kterém se také budoval
Jaký předmět jste měl/a na škole nejraději?
Jaký předmět jste na škole neměl/a rád/a? Trochu zoufalý/á jsem byl/a z chemie.
Naše rubriky
socialismus. A my jsme poté, co nám všechno strhal, ať si prý nekazíme budoucnost, na nástěnku znovu připíchli všechna provolání studentů a výzvy k demonstracím. To pro nás bylo malé velké vítězství. Ale nejkrásnější zážitek byl, když jsem se svým spolužákem/čkou, kterého/kterou jsme tajně miloval/a, chodil/a na kurz esperanta.
Co je Vaším životním snem? Nejniternější přání se nemají vyslovovat nahlas, tak to nebudu pokoušet ani tady. Ale co bych si chtěl/a splnit a mám to na svém seznamu nesplněných přání, tak to je projít s batohem starou rybářskou poutní cestu, která vede podél pobřeží Portugalska.
Nejmenovaný germánský jazyk. Michael Kovařík Pan WHO v minulém čísle: paní profesorka Pavlína Sedláčková
Orel Eddie Každý máme nějaký sen a Eddie Edwards (Taron Egerton) už odmalička snil o tom, že pojede na olympijské hry. Disciplína nebyla podstatná, hlavní bylo se nominovat. A tak malý Eddie, i přes nedostatek sportovního nadání a zdravotní komplikace, zkouší všechny možné sporty, aby si splnil svůj sen. Nejdéle vydrží u alpského lyžování, ale poté, co mu řeknou, že nikdy nebude olympionikem, se rozhodne skončit. Během uklízení své lyžařské výbavy náhodou narazí na plakát se skoky na lyžích. Když zjistí, že je to už půl století od toho, co měla Británie napo-
7
Naše rubriky
sledy na olympiádě reprezentanta ve skoku na lyžích, rozhodne se, že tohle je jeho šance. Odjíždí tedy do Německa, do jednoho z nejlepších skokanských středisek tehdejší doby, aby se naučil skákat na lyžích. Nesčetné pády, posměch ze strany ostatních skokanů ani fakt, že skokani normálně začínají trénovat už v šesti letech, ho nezastaví. Jeho tvrdohlavost, lehce hraničící s šílenstvím je obdivuhodná a zarážející zároveň. V baru, kde začal pracovat, aby měl kde spát, narazí na Bronsona Pearyho (Hugh Jackman), údržbáře a alkoholika, který býval elitním skokanem na lyžích. Eddie se snaží Pearyho přesvědčit, aby se stal jeho trenérem, a ten nakonec po dlouhém přemlouvání souhlasí. Tato povedená dvojice, kterou někteří začnou nazývat ,,ostudou skoku na lyžích”, má jasný cíl: Dostat se na olympiádu. Ačkoli se Eddiemu podaří překonat britský rekord, olympijská komise neuzná jeho účast na hrách a změní limit pro nominaci. 61 metrů, které musí Eddie pokořit, aby mohl startovat na olympiádě, se zdá jako nedosažitelná vzdálenost. Pro Eddieho však nic není nemožné, a tak se mu nakonec splní jeho sen, jede na olympiádu. V závodě na 70metrovém můstku skočí nový britský olympijský rekord a stane se miláčkem publika. V reprezentačním týmu ho ale stále nebere nikdo vážně, a tak se rozhodne udělat velice riskantní krok: zúčastnit se i závodu na 90metrovém můstku. Na můstku, ze kterého ještě nikdy neskákal a na kterém ho i jediná malá chybička může stát život. Eddiemu se i přes značné potíže podaří ustát dopad a všem tím dokáže, že si své místo na olympijských hrách zaslouží. Skvělý film o neskutečném životním příběhu, který je důkazem toho, že když se chce, tak jde úplně všechno. Anna Žižková
8
Ideální svačina. Osladit den si jednou za čas potřebuje každý. Můžete si zobnout na nervy před písemkou nebo nabídnout svým přátelům. Jednoduchý recept, který zlepší den.
Naše rubriky
Čokoládové cookies
• Ingredience: • 230 g hladké mouky • 110 g másla • 65 g třtinového cukru • 1 vejce • 2 lžičky prášku do pečiva • trocha vanilky • 100 g čokolády
Postup: Rozpustíme si máslo a nalijeme jej do mísy, přidáme třtinový cukr a chvíli mixujeme. Po chvíli mixování přidáme vejce, prášek do pečiva a trochu vanilky. Nakrájíme si čokoládu na kousky a do směsi začneme sypat jen trochu mouky a zároveň mixovat. Přidáme čokoládu a nakonec můžeme dosypat zbytek mouky. (mouky je občas potřeba trochu více, takže pokud vám těsto bude připadat řídké, nebojte se přidat) Jakmile máme těsto hotové, tak můžeme začít tvarovat kuličky, které na plechu rozplácneme. Velikost kuliček tvarujeme podle toho, jak velké chceme sušenky. Cookies pečeme na 185 °C asi 15 minut. Necháme vychladnout a můžeme podávat. Amálie Horáková
9
Historie Olympijských her Olympijské hry (dále také OH), ať už ty zimní či letní, jsou dlouho očekávanou událostí nejen milovníky sportu, ale i lidmi, již jsou sportem nepolíbeni. Málokdo ale ví, jakou cestou lemovanou trním musely projít, aby se dostaly do podoby, která je nám známa dnes. První zmínky o olympijských hrách sahají do antického Řecka, konkrétně do slunečného 8. července roku 776 př. Kr. Ačkoli je tento den považován nejen za počátek her, ale i řeckého kalendáře, existují báje a legendy, dle nichž se konala tzv. sportovní klání v Olympii, podle které jsou olympijské hry pojmenovány, mnohem dříve. Za pravděpodobného zakladatele olympijských her je považován Héraklés (též známý pod jménem Hercules), Diův syn. Hry zřídil na počest svého otce, nejvyššího boha tehdejšího Řecka. Tuto teorii podporovali i tehdejší Sparťané, ale existuje mnoho jiných domněnek (např. že nebyly na počest Dia, ale samotného Hérakla či označují dobyvatele Peloponésu Pelopa za samotného zakladatele), a proto je pravý vznik olympijských her zahalen do závoje mýtů. Přestože reálný důvod vzniku OH není jistý, jejich první disciplína je vylíčena přesně – běh na jeden stadion, jehož délka byla 192,27 m (tedy 600 olympijských stop). Tato disciplína trvala až do roku 724 př. Kr. (do 14. konání OH), kdy byla vystřídána během na dvě stádia, tzv. diaulos. Čas se závodníkům neměřil, šlo pouze o to, kdo doběhne jako první. Také je nutno zmínit, že účastníky OH mohli být pouze svobodní občané řeckého původu, cizincům, otrokům, ale i ženám bylo zapojení do soutěže zakázáno. Muži museli soupeřit nazí a bosí, a to kvůli dvěma motivům. Především se jednalo o uvedení krásy lidského těla do vědomí lidí v celé její podobě, ale taktéž mělo jít o zamezení případného ukrytí zbraní. Sledovat průběh her bylo dovoleno všem kromě vdaným Řekyním, kterým, pokud by byly chyceny při pokusu o vniknutí mezi publikum, hrozilo svržení ze skály. Řecké ženy a dívky měly vlastní hry, tzv. héraie, které byly patrně spjaty s oslavou plodnosti na počest bohyně Héry. Jejich zakladatelkou byla Pelopova manželka Hippodameia. Na rozdíl od mužských zápasníků mohly závodit oblečené v chitonu, druhu starořeckého spodního prádla, jež za běžného života nosili obvykle i muži.
10
Od konání prvních OH se jejich forma v průběhu dějin razantně změnila, ale jedno pravidlo zůstalo neměnné. Týden před jejich zahájením byl zaveden posvátný mír (ekecheiria, v doslovném překladu „zdržení se rukou od zbraní“). Během něj platil zákaz vstupu ozbrojeným vojákům a jednotlivcům na území Olympie, nesmělo se válčit či provádět jiné násilné činy a všem účastníkům her byla zajištěna bezpečná cesta jak do Olympie, tak i zpátky domů. Ostatně jako každé pravidlo, i toto je potvrzeno výjimkou, jež nastala roku 420 př. Kr., kdy byla Olympie napadena Spartou. Právě v 5. století př. Kr., takzvaném klasickém období, nastal rozkvět her. Vítězství na OH bylo rovnocenné s vítězstvím vojevůdce ve válce. Byly skládány oslavné ódy na vítěze (epinikie), kteří byli oceněni věncem z olivových větviček, jelikož olivovník byl považován za posvátný strom. Jeho síla byla prý zázračná a zajišťovala ochranu od boha Dia. Šampionu se dostalo doživotní úcty a cti, mohl si nechat zřídit vlastní sochu v Olympii a obvykle mu bývaly odpuštěny veškeré daně. Roku 146 př. Kr. se Řecko dostalo pod vládu Římanů, což vyústilo v úpadek her. Novému rozmachu se dostalo v období mezi 1. a 3. stol. n. l., kdy byly hry podporovány ze strany římských císařů. Dokonce císař Nero, který pravděpodobně nechal vypálit Řím, aby na zbylých troskách mohl vybudovat nový dle svých představ, se olympijských her v roce 67 zúčastnil v pozici vozataje (řidič povozu s koněm). Ačkoli v průběhu závodu z vozu spadl a nedokončil jej, i přesto byl prohlášen za vítěze a bylo s ním tak i náležitě zacházeno. Nově se na hrách mohli podílet i závodníci neřeckého původu (Syřané, Féničané, Babyloňané apod.), Řekové byli v menšině. Ve 4. stol. n. l. se olympijské hry dostávají do krize, zatímco na vzestupu je křesťanství. To bylo hlavní příčinou, proč císař Theodosius roku 393/394 n. l. hry zakázal a označil je za pohanské. I přes toto omezení se hry krátkou dobu stále konaly, ale měly pouze lokální charakter. V roce 426 byl vydán rozkaz ke zbourání chrámů a soch v Olympii, o necelých 100 let později bylo ničení architektury a památek dokonáno zemětřesením. Tím končí éra antických olympijských her (celkem bylo 293 klání), jejichž cesta k návratu, avšak v pozměněné podobě, bude trvat dlouhých téměř 1500 let. Myšlenka olympijských her byla natolik atraktivní, že proběhlo několik neúspěšných pokusů o jejich obnovení. V 17. století, v období
11
renesance, se objevily první snahy o jejich oživení, a to v různých částech Evropy. Jediná místa, kde se „nové“ olympijské hry na pár let uchytily, byla Anglie, a to od roku 1604 díky Robertu Doverovi. Tzv. Anglické olympijské hry, jak je Dover nazval, byly velmi populární jak mezi prostým lidem, tak i u krále Jakuba I. Dover ale po 48 letech od jejich založení umírá a na tradici her nikdo nenavazuje. Druhým působištěm her bylo jejich rodné Řecko. Roku 1869 proběhly oslavy sportu v Athénách, jejichž publikum čítalo na 20 tisíc diváků, ale po čtyřech ročnících se opět staly pouhými vzpomínkami. O pár let později, roku 1894, založil baron Pierre de Coubertin v Paříži Mezinárodní olympijský výbor (MOV). I přes svou malou výšku (měřil pouhých 162 cm) se řadí mezi světové velikány, jelikož obnovil staletou tradici, jejíž ideou bylo poselství světového míru a utužení mezinárodních vztahů. Dle původních plánů Coubertina se první moderní hry měly konat až roku 1900, ale byl přehlasován ostatními členy výboru, aby se konaly už roku 1896, a to symbolicky v Řecku v Athénách. Oproti nynějším hrám byly na amatérské úrovni, ale získaly obrovský ohlas a sklidily velký úspěch, a tak nastal zrod nové tradice. Ta ale neměla dlouhého trvání, protože jak je známo, historie se opakuje, a z toho důvodu i tyto moderní hry byly přerušeny stejně jako ty antické. Svět se ocitl ve svárech světových válek, lidé byli svázáni bídou a hladem a na veselí ze sportovního klání nebyly ani prostředky, ani nálada. Po skončení II. světové války se jejich konání obnovilo a roku 1948 se uskutečnily první poválečné hry v Londýně. Od antických her se liší v mnoha věcech; ženám byla udělena stejná práva jako mužům, tedy mohou být jak účastnicemi, tak i součástí publika, ale zejména proběhla značná změna v disciplínách a hodnocení. Jedno však zůstává stejné, a to mezidobí konání her, které trvá čtyři roky. Antické hry, jak je možné vidět, mají velký význam již od historie. Jejich „údělem“ již od prvopočátku je stmelit svět a alespoň na chvíli mu ulevit od mezinárodních neshod. I přes problémy, jimiž musely projít, se jim podařilo zvítězit a lidé se tak mohou těšit na další, tentokrát zimní olympijské hry, jež by se měly konat od 4. do 20. února roku 2022. Lenka Vymazalová
12
Křížovka
1.
Letošní ZOH se budou konat v ______.
2.
Skokan na lyžích Jiří _____ získal pro Československo historicky první zlatou medaili na ZOH.
3.
V pořadí ______ ZOH probíhaly v roce 1980 ve městě Lake Placid v USA.
4.
Česká snowboardistka Eva Samková pochází z ______.
5.
Kolik medailí získali českoslovenští sportovci na ZOH v Oslu roku 1952?
6. Česká hokejová reprezentace na ZOH ve Vancouveru v roce 2010 vypadla ve ______.
7.
Nejúspěšnější zemí v historii ZOH je ______.
8.
První ZOH byly pořádány v roce 1924 ve francouzském městě ______.
9.
Závěrečný gól Petra Svobody vedl k získání zlaté medaile pro českou hokejovou reprezentaci na ZOH v _____.
10. Na ZOH v Pchjongjangu neměla Česká republika své zástupce ve skeletonu a ______. 11. Maskoty ZOH v ______ byli sněžný levhart, bílý medvěd a zajíc. 12. 12. Nejúspěšnější ženou v historii ZOH je běžkyně na lyžích Marit ______.
TAJENKA: Následující olympijské hry budou letní, a to v roce 2024. Bude je pořádat ______ v hlavním městě ______.
13
Naše rubriky
ExtraKřen ExtraKřenem tohoto čísla je David Krkoška. Studentem naší školy je teprve první rok a závodně plave. Plavání je vcelku normální koníček, ale ne každý v něm závodí a přesně z tohoto důvodu jsem se ho rozhodl vyzpovídat. I mě osobně zajímalo, co tato aktivita obnáší. Níže si můžete přečíst o jeho výkonech a o tom, čeho by chtěl dosáhnout. Možná vás tento rozhovor zaujme tak moc, že se sami začnete věnovat plavání.
Jak ses k plavání dostal? Už ve školce nás brali jednou týdně na bazén. Když jsem chodil do první třídy, tak jsem moc neplaval, ale stále jsem se zajímal. Nakonec jsem to vyzkoušel až v druhé třídě a od té doby stále plavu.
Kolikrát týdně trénuješ? Tréninky máme každý den, odpoledne dvě hodiny, a ješt ě dvakrát týdně ráno o d šesti do osmi, takže celkově čtrnáct hodin týdně a občas i v sobotu. Navíc máme třikrát v týdnu tzv. suchou přípravu, což je trénink v posilovně, fyzio cvičení nebo pilates.
14
trovém bazénu v Lužánkách a pot om na Lesné, tam je 25metrový, krátký bazén. Naše tréninky vypadají následovně. Nejdříve máme rozcvičku na suchu, následuje rozplavání. Tato část má za úkol rozehřátí a přípravu na hlavní série, nejtěžší část našeho tréninku.
Kdy jsi začal závodně plavat? Nejdřív jsem chodil plavat jen tak na zkoušku a postupně jsem se zlepšoval. Pak mi bylo nabídnuto, že bych mohl zkusit plavat závodně a já souhlasil. A začal jsem asi někdy od půlky druhé třídy, takže to je asi devět let.
Za jaký tým plaveš a jak u vás vypadají tréninky?
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Plavu za Plavecký klub Krokodýl a tréninky máme různě po Brně, ale převážně na 50me-
To bude asi deváté místo na Mistrovství České republiky v Praze. Bylo to letos na
Jaká byla nejvyšší soutěž, které ses zúčastnil?
Co si myslíš, že ti plavání přineslo?
Čeho bys chtěl v plavání dosáhnout dále? Nějaká ta olympiáda a reprezentace České republiky?
Určitě mi přineslo spoustu nových přátel, samozřejmě mě udržuje v dobré fyzické kondici a také mě baví, jinak bych nemohl plavat. Na druhou stranu s počtem tréninků, které máme, mi bere dost času. Myslím si, že je třeba ten volný čas obětovat, abych mohl být dobrý a stále se zlepšoval.
Nejvyšší soutěž, které jsem se zúčastnil, bylo právě to Mezinárodní mistrovství Irska.
Naše rubriky
začátku září, na trati 200 metrů prsa s časem 2:38. Taktéž se mi podařilo získat 11. místo na Mezinárodním mistrovství Irska v roce 2019 s časem 2:49.
Určitě bych se chtěl dále zlepšovat a ideálně splnit limit do Sportovního centra mládeže Jihomoravského kraje. Pokud to půjde dobře i nadále, tak bych se chtěl dostat do reprezentace a například na mistrovství Evropy.
Jan Trněný
Křížovka-výsladky: 1. Pekingu, 2. Raška, 3. třinácté, 4. Vrchlabí, 5. žádnou, 6. čtvrtfinále, 7. Norsko, 8. Chamonix, 9. Naganu, 10. curlingu, 11. Soči, 12. Björgenová, tajenka- Paříž, Francie(po doplnění v opačném pořadí).
15
Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com Všechna vydání Křenovin najdete na
issuu.com/krenoviny
@krenoviny_official
Šéfredaktor: Šimon Pěnička (2.B) Zástupce šéfredaktora: Áďa Borkovcová (3.A) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři: Adéla Klvačová (3.D), Amálie Horáková (1.C),Jan Tomandl (1.B), Aneta Novotná (3.B), Anna Žižková (1.D), Kuba Hrazdíra (3.E), Nikol Putnová (2.C), Veronika Levíčková (1.C) Korektura: Jan Trněný (1.C) Grafika: Anna Stejskalová (2.C) Ilustrace a foto: Anna Tranová (1.B), Eva Ryšková (6.A), Hana Medková (6.A), Monika Filipová (2.C) Speciální poděkování: Mája Štěpánková (6.A)
Vydáno dne
