Slovo šéfredaktora
Slovo šéfredaktora Čas běží neuvěřitelnou rychlostí, zima se přechyluje v jaro, příroda se začíná probouzet. S novým ročním obdobím spousta z nás změní šatník, přece jenom už není taková zima a nemusíme se chumlat do teplé zimní bundy a mnoha vrstev oblečení. Jak už možná někteří tuší, hlavním tématem těchto Křenovin bude móda, ať už se týká oblečení, trendů ve společnosti nebo obdobných věcí. Z rubrik, kterých je v tomto vydání bohužel málo, jsme pro vás připravili cestovatelskou rubriku a rozhovor. Naopak tematických článků je mnohem více, od oblékání v historii přes „slušnostní“ oblékání až po trendy ve společnosti. Šimon Pěnička
2
Obsah
Obsah Nosíme nepraktičnost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Klasická pánská móda. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Mít problém není tabu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Naše rubriky Rozhovor. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Na skok do benátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Vesna ve snách. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
3
Nosíme nepraktičnost Historie je plná zvláštních módních kousků, ve kterých se nedalo skoro ani hýbat. Tento typ oblečení nosila především nejvyšší vrstva společnosti, jelikož bylo drahé a pro pohyb a práci ab solutně nevhodné. Některé dokonce mohlo způsobit zdravotní problémy, ale co by lidé neudělali pro to, aby byli módní, že? Dnes si nedokážeme představit, že bychom něco takového nosili, ale kdysi to byly největší módní trendy.
Špičky až k pasu Oblíbeným středověkým typem bot byly kožené škorně se zobákovitou špičkou. Čím bohatší a výše postavený člověk byl, tím delší nosil špičku bot. Aby špička držela tvar musela se vycpávat. Mohla být až dvakrát delší než noha. V takových botách bylo téměř nemožné chodit, proto si lidé špičky přivazovali k pasu pomocí řetízků. Boty často měly pestré barvy a bývaly ozdobeny zvonečky nebo rolničkami.
Zlatá hlava V období renesance se stal populárním módní doplněk zvaný zibellino (it. zibellino = sobol). Tento doplněk se rozšířil z Itálie do západní Evropy. Jednalo se o kožešiny s vycpanou hlavou zvířete. Šlo o kůže sobolů, kun nebo lasiček. Nejbohatší lidé si nechávali hlavy kožešin ozdobit zlatem a drahými kameny. Nosily se převěšené přes ruku nebo za krkem.
Mlýnský kámen Okruží je nařasená a naškrobená látka okolo krku, jeho předchůdcem byly vysoké límce u košil. Bylo ozdobeno jemnými krajkami, paličkovanými nebo háčkovanými ornamenty a mohlo být i víceřadé. Postupem času se víc a víc rozšiřovalo, takže muselo být vyztuženo drátěnými podpěrami.
4
Holandským okružím se kvůli jejich velikosti a tvaru přezdívalo „mlýnský kámen“. Často nositele škrtilo a způsobovalo bolesti zad.
Na štorc Krinolína je označení pro naškrobené spodničky a sukně vyztužené konstrukcí ze železa, dřeva nebo velrybích kostí. Nejbizarnější tvar měly krinolíny kolem roku 1745. Nazývaly se panier à coudes (fr. panier= koš, coude= loket). Byly široké přibližně 150 cm, takže si o ně ženy mohly pohodlně opřít lokty. Do dveří ale musely chodit jen bokem. Každý z vás si jistě vybaví pohádky a filmy, kde jsou dámy tancující na plese v krásných širokých šatech s velkými parukami na hlavách. Ve skutečnosti to nebylo tak jednoduché. V obrovských krinolínách bylo obtížné i chodit, natož pak tančit, jelikož se mohutná konstrukce při pohybu houpala. Je znám i případ, kdy při tanci obruče jedné dívce propíchly játra.
Komínový klobouk Klobouk houppe, často nazývaný jako komínový klobouk, pochází z Nizozemska a po francouzsko-holandské válce v 17. století se začal nosit i ve Francii. Jedná se o kruhovitý klobouk olemovaný černou, často hedvábnou, látkou dlouhou až po lokty. Ze středu klobouku ční kužel zakončený malou koulí. Celá konstrukce byla poměrně těžká. V dnešní době je tento klobouk, v o něco praktičtější podobě, součástí francouzských krojů z regionu Rhône Alpes. Je lehčí a po okrajích olemovaný síťkou nebo krajkou.
O stupínek níž Na začátku 20. století přišly do módy sukně zvané hooble skirt. Byly to přiléhavé sukně, které se zužovaly směrem ke kotníkům. U kotníků byly tak těsné, že ženy mohly chodit jen velmi malými krůčky. Nosily je jen ženy vyššího postavení, které nemusely praco-
5
vat. Na poli by se v takové sukni opravdu pracovat nedalo. Přesto se sukně staly tak populárními, že se kvůli nim začaly snižovat schůdky do dopravních prostředků, aby do nich ženy vůbec byly schopny nastoupit. Nicol Putnová
Klasická pánská móda Všichni jste už zcela jistě stáli před volbou oblečení na nějakou více či méně formální nebo slavnostní akci. V dnešním článku se vám pokusíme ulehčit výběr oblečení právě na tyto akce.
Denní oblek • nejčastěji šedý nebo béžový • nosíme jej pouze do 18. hodiny • sestává z kalhot a saka ze stejného materiálu • pod oblekem nosíme zásadně košili s dlouhým rukávem (na méně formálních událostech můžeme nahradit rolákem) • košili můžeme, ale nemusíme doplnit motýlkem či kravatou • barva bot a pásku by měla ladit, stejně jako doplňky obleku • v sedě sako rozepínáme • rozepínáme si taktéž spodní knoflík saka, pokud není jednoknoflíkové • hodí se například na různé vycházky, návštěvy kaváren či pracovní schůzky
6
Večerní oblek • nejčastěji tmavě modrý, tmavě šedý nebo černý • můžeme jej nosit v kteroukoliv denní dobu, výhradně pak po 18. hodině • platí pro něj v podstatě stejná pravidla jako pro denní oblek • můžeme jej vzít do divadla, na večeři, promoci nebo ples
Smoking • většinou černý nebo v půlnoční modři • má lesklé klopy různých střihů • kalhoty mají po stranách jeden lesklý pruh (lampas) • nosí se k němu výhradně bílá košile s dvojitými manžetami a skrytými knoflíčky • nedílnou částí je smokingový pás (černý, vínový nebo například zelený) • taktéž nenosíme pásek, ale kšandy • na nohou bychom měli mít černé lakované polobotky • většinou jej využijeme na předávání cen, představení v opeře, galavečery, galaplesy Doufáme, že jsme vám tímto článkem alespoň částečně přiblížili klasické pánské oblékání. Závěrem bychom chtěli poděkovat panu Liboru Neuwirthovi za svolení k použití informací z jeho instagramového účtu etiquetteforeveryday. Šimon Pěnička
7
Naše rubriky
Rozhovor se školní psycholožkou Jistě vám neuniklo, že se na naší škole od února pohybuje školní psycholožka. Samuela Chloubová je odborníkem, který bude pečovat o naši duši ve školním prostředí a pomáhat nám zvládnout méně či více nepříjemné situace každodenního života.
Proč jste se rozhodla stát psycholožkou? Já jsem to měla jasné velmi brzy. Už vlastně v šesté třídě jsem si poprvé řekla, že bych chtěla být psycholožka. Sice mě docela děsilo, že jsem si tak jistá svým budoucím povoláním, ale když jsem si vybírala, kam budu podávat přihlášky na vysokou školu, zjistila jsem, že zabývat se psychologií chci opravdu nejvíc. Asi je to profese, v níž můžu naplnit svůj potenciál.
Co musí člověk vystudovat, aby se stal psychologem? Psychologie se studuje na vysoké škole celkem pět let. Po třech letech se stáváte bakalářem a po ukončení pětiletého studia magistrem. Na vykonávání práce psychologa je však potřeba magisterský titul, bakalářský nestačí. Součástí studia jsou i povin-
8
né praxe třeba v klinických zařízeních nebo poradnách. Psychologie je však neustále vyvíjející se obor, a tak je dobré, aby se i psycholog dále vzdělával a zvyšoval své kompetence.
Když jste studovala na střední škole, jak jste se stavěla ke známkám? Byly pro Vás hodně důležité? Určit ě jsem nebyla žádná premiantka. Nepotřebovala jsem mít jedničky ve všech předmětech, ale byla jsem ráda, když se mi v předmětech, které mě bavily, dařilo. Samozřejmě byly předměty, které mě moc nezajímaly, nešly mi, a prostě jsem v nich dobré známky neměla. Třeba chemie. Ono se to asi hodně odvíjí od toho, jak moc jsou známky důležité pro rodiče. U nás to bylo tak, že když jsem to držela mezi jednička-
Co děláte ráda, co vás baví? Mám ráda jídlo a víno, hudbu, chodím na koncerty. Dokonce spolupořádám hudební festival. Koná se každý rok a je to hudební setkání v kostele jedné zaniklé obce na česko-polských hranicích, kde vystupují interpreti současné, především české alternativní scény.
Jakou hudbu tedy posloucháte? Co se týče žánru, nejsem úplně vyhraněná. Poslouchám převážně současné věci, od jazzu přes math rock až po elektroniku nebo nějaké experimentální věci. Když jsem byla menší, měla jsem hodně ráda 60. léta.
Slyšela jsem, že hluboké dýchání pomáhá při stresu na uklidnění. Práce s dechem se používá ho dně čast o na uklidnění a k u t n í h o st re s u v d a n o u chvíli, když je člověk hodně nervózní nebo na něj jdou úzkostné pocity. Existují různá dechová cvičení, třeba
dýchání do čtverce. Na čtyři nádech, čtyři podržet, čtyři výdech, čtyři pauza. Tělo se tím zklidní. Stres se totiž primárně projevuje fyziologicky. Zrychlení dechu, pocení, vyschnutí v puse. Dýchání může pomoct tyto tělesné příznaky zmírnit. Také se dá pracovat se smysly. Zastavíte se a řeknete si pět věcí, které vidíte. Pět věcí, které slyšíte. Co cítíte. Zaměříte se na každý smysl a tím vnímáte realitu kolem sebe. Odvedete myšlenky od toho, co má následovat.
Naše rubriky
mi a trojkami, tak ještě dobré, ale vím, že čtyřka už by v pohodě nebyla.
Spousta lidí si myslí, že jít za psychologem je projevem slabosti. Jako p sycholog mám sice trochu zkreslený pohled, ale nevidím nic špatného na tom, když někdo jde za psychologem. K doktorovi jdeme, když nám není dobře, automaticky. Dokonce lékaře navštěvujeme i na preventivní prohlídku, i když nám nic není. A když takto pečujeme o své tělo, o duši musíme pečovat také. Zároveň však obavám z návštěvy psychologa rozumím. Ve společnosti je to zakořeněné, spousta lidí to stále vnímá negativně. Já naopak vidím velkou odvahu v tom,
9
Naše rubriky
řešit věci a řešit je včas, než začnou být nesnesitelné. A pokud se člověk stydí, nemusí o tom nikdo vědět, ani spolužáci, ani učitelé. Může to zůstat jako osobní věc. Myslím si, že mít na škole psychologa je užit ečné, prot ože když se vám něco děje, můžete se zeptat, jestli je to normální. Je naprosto v pořádku sem přijít proto, že mám hodně stresu před písemkou, nebo se necítím úplně dobře. Nebo se necítí dobře můj kamarád a nevím, jak mu mám pomoct.
Kdy a kde Vás můžeme v naší škole zastihnout? Od února pracuji ve škole na plný úvazek. To znamená, že mě tady můžete potkat každý den. Kdykoliv se u mě můžete zastavit a domluvit se. Najdete mě v prvním patře, v bývalém kabinetu paní zástupkyně, tedy v té zadní chodbičce, první dveře vlevo. Kontaktovat mě můžete i přes edookit nebo mail.
Adéla Borkovcová
Mít problém není tabu – komentář Téma psychologie už není tak tabuizované jako dříve, přesto je psychickými problémy postiženo mnohem více lidí, než by se nám na první pohled mohlo zdát. Měla jsem to štěstí (možná spíše smůlu), díky svému dotazníku pro SOČ, číst osobní zprávy asi 140 osob. Už na začátku jsem tušila, že psychika, spánek a hladina stresu nebudou mezi studenty na nejlepší úrovni, výsledky mě ale i tak zasáhly. Konkrétní podrobnosti o studentech nechci zmiňovat, ale valná většina z nich byla právě z gymnázia. Nejvíce mne však mrzí fakt, že daným lidem s největší pravděpodobností nikdo nepomůže, rodiče jejich
10
situaci nepřikládají dostatečnou váhu, kolektiv je nebere, a tudíž si jich nikdo nevšimne. Nikdy nevíme, čím si ten kluk, který vždy sedí o samotě na lavičce, holka čekající na začátek hodiny, anebo dokonce váš spolužák, prochází, a přesto jsme my ti, kteří si jako první mohou všimnout změny a pomoci. Často stačí pouhé vyslechnutí, podpora, nebo jen hloupý úsměv. Buďme tu pro sebe. Každý z nás má své problémy a nelze říct, že zrovna ten náš je horší než našeho přítele. To stejné ale platí i naopak. Nikdy nepodceňujte své problémy, pořád jde o překážku, kterou je nutné řešit a není ostudou zeptat se o pomoc. Občas stačí se se svou situací pouze svěřit a právě od toho je tu i specialista – (školní) psycholog. Minulý rok pro nikoho nebyl jednoduchý. Ať už si jen potřebujete s někým popovídat, nebojte se využít odborníka. A stejně tak se neostýchejte nabízet pomoc, ale také ji přijímat. Mít problém není slabost, přiznat si ho je ale známka síly. Adéla Klvačová
11
Naše rubriky
Na skok do Benátek Italské Benátky svým kouzlem lákají miliony turistů už celé dekády. Když jsem je navštívila poprvé, pochopila jsem proč. Kdo by si nezamiloval slunečné italské počasí a delikatesní jídlo, nesčetné množství kostelních věžiček, paláců a ty kavárny, kde si dáte lahodné italské presso a nejlepší zmrzlinu na světě. Prodírám se úzkými uličkami. Přecházím po kamenných mostech přes vodní kanály, na nazelenalé vodě se houpou gondoly. Dívám se, jak zapadá slunce a ozařuje starobylé domy sytě oranžovým světlem. Naproti stojí elegantně oblečená paní (ach ta italská móda, nějaký kousek si určitě musím pořídit), která je zabraná do vášnivého telefonátu a staccato jejích odpovědí rezonuje celou ulicí. Člověk se jen diví, že jí při divoké gestikulaci nevyletí mobil z ruky. Dialog se však náhle ztrácí ve výkřicích turistů, kteří v dlouhém průvodu procházejí kolem, fotí si gondoliéra v typickém klobouku a pruhovaném tričku, při pózování na své úchvatné fotografie za ním málem popadají do
12
Naše rubriky
kanálu. Raději rychle naskočím do vaporetta, což je místní vodní autobus, a za pár minut už stojím na Muranu. Tento ostrůvek zkrátka nesmíte při návštěvě Benátek vynechat. Ve středověku sem z hlavního ostrova přemístili všechny sklářské dílny, aby zabránili častým požárům. Dokonce vás do některé z dílen nechají nahlédnout, na vlastní oči uvidíte neuvěřitelná kouzla místních sklářů. Na každém kroku je tu nějaký malý obchůdek, kde se dá koupit v podstatě cokoliv, pokud to bude ze skla. A nejen z ledajakého skla. Benátské sklo je již po staletí proslulé po celém světě. Všechny cesty v Benátkách vás ale nakonec zavedou na náměstí San Marco. Nedivte se tedy, že až tam dorazíte, budete se mačkat nejen s davy turistů, ale i s hejny holubů. Ten zážitek ovšem stojí za to. Majestátní bazilika San Marco a na ni navazující Dóžecí palác patří k nejúchvatnějším stavbám italské gotiky a byzantské architektury. Celé náměstí a velkou část benátské laguny můžete z ptačí perspektivy obdivovat ze zvonice tyčící se nad náměstím. Pokud však nechcete zbytek odpoledne strávit ve frontě, sedněte si raději do některé z kaváren a vychutnejte si podvečerní atmosféru, kdy už ty největší davy odjely a klavírista hraje jen pro vás. Adéla Borkovcová
zdroje obrázků: travel magazín, fantastic travel
13
14
Naše rubriky
Naše rubriky
Vesna ve snách Jak bájný Fénix z popela vstává, jak znovu vydobytá sláva, povstává z ledové kobky ker celistva, zrozena z tajemných děr, lůna to Matky Země. Oděna v hábit pozemského plémě, s poselstvím vábit smrtelníků smysly, za šera i slunce svitu vzedmula se na roveň bohu Svantovítu. „Poklekni, lidský červe, před nádherou tobě zjevenou! Netečný jsi, srdce ti to nerve? Rozhlédni se jarní krajinou a pověz, co zřel jsi,“ povídá poustevník, co vousy třel si, uléhaje na slamník. On probděl již nocí několik, by spatřil jarní luny zář osvětlujíc dílo boží; tu tiše kol šik se shromáždil, by uzřel starce tvář, tvář trpitelovu, strastmi zjizvenou, když jiskra v očích zasvitla Bohu na usmířenou, duši vypustil, snad v nebi plá. Alfons Toliér
15
Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com Všechna vydání Křenovin najdete na
issuu.com/krenoviny
@krenoviny_official
Šéfredaktor: Šimon Pěnička (2.B) Zástupce šéfredaktora: Áďa Borkovcová (3.A) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři: Adéla Klvačová (3.D), Amálie Horáková (1.C),Jan Tomandl (1.B), Aneta Novotná (3.B), Anna Žižková (1.D), Kuba Hrazdíra (3.E), Nicol Putnová (2.C), Veronika Levíčková (1.C) Korektura: Jan Trněný (1.C) Grafika: Anna Stejskalová (2.C) Ilustrace a foto: Anna Tranová (1.B), Eva Ryšková (6.A), Hana Medková (6.A), Monika Filipová (2.C) Speciální poděkování: Mája Štěpánková (6.A)
Vydáno dne
