Co je víc než peníze

KLÁRA: Pokusíme se uskutečnit filmovou noc, pokud to protiepidemická nařízení dovolí. ELEN: Dále bychom chtěli realizovat Hospodský (vědomostní) kvíz (když se na škole pořádají sportovní akce a zápasy – florbal a podobně, tak jsme chtěli udělat něco zaměřeného na znalosti). KLÁRA: Chystáme Den bez tašek, Převlékací dny, jsme zapojeni do projektu Hrdá škola, kde jsou uvedeny akce na různé měsíce (odtud čerpáme inspiraci).

KLÁRA: Nebojte se za námi přijít do parlamentu. Srdečně uvítáme každého nového člena. ELEN: Pište nám na Instagram, který pravidelně čteme. Velmi uvítáme nápady na akce, které by mohly na naší škole proběhnout. KLÁRA: Za jakoukoliv zpětnou vazbu a připomínky budeme rády. Děkuji za rozhovor.

Jakub Hrazdíra

Kdo by neznal českou kriminální „legendu“ Jiřího Kajínka? Odsouzenec na doživotí za vraždy a krádeže si na účet připsal hned

4 pokusy o útěk z věznice. Jeho čtvrtý a nejslavnější útěk byl z věznice Mírov. Podařilo se mu přepilovat mříže, které dozorci měli pravidelně kontrolovat, a spustit se do příkopu pomocí svázaných prostěradel. Poté překonal 8 metrů vysoké hradby, železné zábrany i ostnatý drát. Hlídači si ho všimli a stříleli po něm, ale nezasáhli ho. Svobody si moc neužil a již zanedlouho spal zase ve své cele. Roku 2017 mu byla prezidentem udělena milost.

Ze zajateckého tábora poblíž města Zaháň se podařilo utéct 76 vězňům. Většina z nich byli spojenečtí letci. V hloubce 10 metrů pod zemí si pomocí hrnků, lžic, vidliček, nožů a dalších provizorních nástrojů vykopali 11 metrů dlouhý tunel, kterým unikli. Na jeho vyztužení použili 52 stolů, 34 židlí a 76 lavic. V tunelu byly dřevěné koleje s vozíkem, pomocí kterého se vyvážela zemina. Vytvořili tu i potrubí z plechovek od mléka, kterým proudil čerstvý vzduch. Třiasedmdesát vězňů bylo po útěku dopadeno a 50 z nich popraveno.

Jogín z Jižní Korei Choi Gap-bok, odsouzený za krádeže, si nechal od stráží přinést olej na suchou pleť, kterým si potřel celé tělo. Protáhl se díky tomu otvorem o velikosti 15x45 cm, kterým bylo vězňům podáváno jídlo. Bezpečnostní záklopku otevřel jídelními hůlkami. Prolézt otvorem mu trvalo pouze 34 sekund. Pro svůj netradiční způsob útěku si vysloužil přezdívku Houdini.

Alcatraz, obávaná věznice, ze které není úniku. I kdyby se někomu podařilo utéct, utopí se ve studené vodě Sanfranciského zálivu, který ostrov obklopuje. Nebo že by ne? Vězeň Frank Morris údajně patřil k 2 % populace s nejvyšším IQ a bratři John a Clarence Angliovi zase byli velmi dobří plavci, kteří údajně ohromovali okolí plaváním v Michigenském jezeře, ve kterém pluly ledové kry. Vězni si vyrobili z vysavače vrtačku, kterou provrtali betonovou zeď věznice. Na pevninu se měli dostat pomocí člunu vyrobeného z pláštěnek

a záchranných vest. Ve svých celách nechali vymodelované hlavy z papíru, mýdla a vlasů, které nastražili do postelí tak, aby dozorci nepoznali, že zmizeli. Neobjevila se po nich žádná stopa, proto byli prohlášeni za mrtvé. Nikdy ale nebyla nalezena jejich těla. Jednomu z dozorců po nějaké době přišel prázdný pohled z Brazílie. Náhoda?

Když do věznice přivezli Franka Abagnala, ztratily se jeho průvodní doklady. Vězeňským dozorcům to připadalo podezřelé. Považovali Abagnala za přestrojeného inspektora. Dostával lepší jídlo a nemusel nosit vězeňskou uniformu. Jeho přítelkyně mu opatřila vizitku skutečného inspektora. Tu ukázal dozorcům a řekl jim, že se musí venku potkat s dalším inspektorem. Dozorci mu dokonce sami otevřeli dveře. Na motivy jeho útěku byl natočen film Chyť mě, když to dokážeš.

Brazilští vězni Sidney da Cruz a Carlos Pereira počkali ve vězeňské kantýně, dokud všichni neodešli. Poté vlezli do košů na odpadky mezi vyhozené zbytky jídla. Když dozorci chtěli pytle vyhodit, všimli si, že se pytle hýbou, nejdřív si mysleli, že je v nich myš, ale když se podívali lépe, objevili v nich vězně.

Zajatcům koncentračního tábora v Osvětimi Alfrédu Wetzlerovi a Rudolfu Vrbovi se podařilo ukrýt pod hromadou dříví. Ta se nacházela v zóně za ostnatými dráty, kde vězni stavěli nový blok. V úkrytu strávili čtyři dny, něž se jim naskytla vhodná příležitost k nepozorovanému útěku. Potřeli se benzínem a vězni, kteří jim pomáhali, posypali okolí úkrytu tabákem, aby zmátli vězeňské psy. Zpět na rodné Slovensko se prý dostali pomocí dětského atlasu. Podali tu podrobné zprávy o otřesných podmínkách v Osvětimi.

Nicol Putnová