Studentský časopis Gymnázia, Brno, Křenová 36
Mental health 12/2020
Slovo šéfredaktorky
Šedý konec roku No… tak už jen měsíc. Měsíc a tahle eskapáda, jinak také zvaná rok 2020, nebo, což se mi zdá příhodnější, Rok apokalypsy, je u konce. A že to byla jízda, co? Filmy, seriály, škola, samomluva… Prostě sen. Nicméně i ten největší introvert už musí uznat, že je čas vyrazit zpět do ulic. Nezbývá nám než věřit, že vesmír, Bůh, nebo koho tohle napadlo, se vydováděl na tom jediném roce a dvacet jednička už bude v trochu jiném duchu. Ať už se po Novém roce něco změní nebo ne, tenhle podzim byl obzvlášť náročný a zátěži nemusí být nutně konec. Z toho důvodu jsme se tentokrát s redakcí Křenovin rozhodli již tradiční vánoční téma vynechat a zaměřit se na něco mnohem důležitějšího. Obzvlášť letos. A to konkrétně na duševní zdraví a pohodu. I když se toto téma rozebírá snad všude, měli jsme pocit, že stále ne úplně otevřeně. Nejen podle statistik, ale i podle našich osobních zkušeností jsme totiž přišli na to, že se psychické problémy dotýkají našeho okolí více, než jsme si uvědomovali. Mnohem více. A nechceme tu kázat jednoduše: Buďte šťastní! To nefunguje a my to víme. Místo toho v tomto čísle najdete mimo jiné náhled do některých duševních nemocí, velký rozhovor s odborníkem na psychologii, článek s konkrétními odkazy na Linku důvěry a nebo třeba druhý díl Stayin’ alive, tentokrát zaměřený na pomoc člověku, co se pravděpodobně pokusil o sebevraždu. Protože dle slov autorů: „Je to jak to je a my prostě musíme být připraveni na každou situaci”. Také jsme samozřejmě nezapomněli ani na zábavu, takže tradiční rubriky a jiné zajímavé články korunované v závěru hláškami tu jejich přívrženci najdou též. Zbývá snad jen říct… Pevné zdraví. To fyzické, i to psychické. Take care. Marie Štěpánková
2
Na úvod Je psychické zdraví důležitější než to fyzické.............. 4 Rozhovor s velkým R Slovem odborníka.......................................................... 6 Kapku konkrétněji Bipolární afektivní porucha.......................................... 9 Syndrom vyhoření....................................................... 10 Porucha příjmu potravy.............................................. 12 Kde najít pomoc Kde najít pomoc........................................................... 13 Naše rubriky Stayin’ Alive (2. díl)..................................................... 14 PanWHO...................................................................... 17 ExtraKřenky................................................................ 19 Na jinou notu / Trošku jinak Konec depkaření.......................................................... 21 Kamenem ku zdraví.................................................... 22 Symbolika barev.......................................................... 24 Chvilka poezie A Mind Blackened....................................................... 25 Hlášky Ze školních lavic (a zpoza psacích stolů).................... 27
Obsah
Obsah
3
Na úvod
Je psychické zdraví důležitější než to fyzické? Zdraví je jedna z nejdůležitějších věcí v životě člověka, a to hned po lásce, díky které jsme na světě. K mnohým událostem, jako jsou naše narozeniny nebo příchod nového roku, je lidem přáno hodně pevného zdraví a aby sloužilo co nejdéle. Jaké zdraví ale mají naši nejbližší na mysli, a proč si většina lidí vykreslí to fyzické? Bez fyzického zdraví se samozřejmě neobejdeme a většinou si ho začneme vážit až v tu chvíli, kdy nás opustí a do našeho těla vstoupí nemoc nebo bolest. V ten moment se naše tělo zahalí do šedého hábitu bolu a snaží se s ní vypořádat – zvýší svou teplotu, bojuje s nechtěnými návštěvníky a dříve či později se choroby zbaví a opět se cítí jako znovuzrozené. Co když ale nějaká nemoc napadne naši hlavu, která sotva zvýší svou teplotu, aby se uzdravila? I přes to, že se o psychických nemocech a problémech začíná mluvit čím dál více, stále se jedná o téma, jež v rámci populace není moc oblíbené. Velká část obyvatelstva má duševní problémy spojené pouze s depresí, jež je často zaměňována s tzv. depkami, a proto jí nevěnují tolik pozornosti. Mávnou nad nimi rukou a tyto „depkaře“, jak je mylně nazývají, pohladí frází: „To přejde a bude to dobré“. A ono to dobré bude, jen je potřeba hledat řešení na správných místech, u správných lidí a nebát se otevřeně mluvit o svých bolístkách a problémech, což se snadněji řekne, než provede. Určitě by se sešlo mnoho lidí, kterým bylo doporučeno jít na čerstvý vzduch, aby přišli na jiné myšlenky, vyčistili si hlavu, vstřebali vitamin D ze sluníčka a opět zářili dobrou náladou stejně jako ono slunce. Jenomže lidem, jejichž hlava nemá na smích náladu, procházka ve slunečném parku nepomůže. Jedním z důvodů, proč jsou námi duševní zdraví a pohoda opomíjené je ten, že nejdou na první pohled vidět. Jsou k nepoznání,
4
Na úvod
zvláště tehdy, když je člověk schopen za úsměv schovat leckterá trápení a úzkosti, jež ho svazují jako pevné stonky lián. Podle Světové zdravotnické organizace (dále WHO) trpí psychickou poruchou více než 450 000 000 obyvatel naší planety, z toho jsou 4 % světové populace zasažena těžkou formou duševního onemocnění. Každý čtvrtý člověk na světě je alespoň jednou za svůj život postižen mentální nebo neurologickou chorobou. Možná si někteří lidé kladou otázku, proč tato část obyvatelstva neosloví odborníka nebo nepoprosí někoho o pomoc. Lidé, kteří mají psychický problém, mohou mít často strach z odsouzení společnosti, například z toho, že by je jejich sousedé, rodina nebo známí mohli mít za blázna, který nemá svůj život pohromadě či by nepochopili jejich trápení, smutek nebo jiný problém, jež se jim vsoukal do hlavy. To je zároveň příčina toho, že tito lidé obvykle nevyhledávají odbornou pomoc, ať už by to byl terapeut, psycholog či psychiatr, jenž by jim mohl předepsat možná potřebné medikamenty. Ukazatelem toho, že bychom neměli brát duševní nemoci na lehkou váhu, je počet lidí, kteří spáchají sebevraždu. Podle statistiky, jež je dostupná na oficiálních stránkách WHO, si vezme život okolo 800 000 lidí za rok, to je jedna sebevražda za každých 40 sekund. Na jednoho člověka, co ukončí vlastní život, připadá 20 dalších, jež se o to pokusili. Samozřejmě, že mezi tyto lidi nespadají pouze ti s mentálním onemocněním, ale tvoří valnou většinu, a proto bychom měli pečovat o své duševní zdraví stejně vážně jako o to fyzické. Myslím si, že význam fyzického a psychického zdraví se nedá zcela jednoznačně srovnávat. Každé se týká naprosto něčeho jiného, ale zároveň toho stejného – našeho těla. Jdou spolu ruku v ruce s životem člověka, a to z toho důvodu, že bez psychického zdraví nejsme radostní a bez toho fyzického si té radosti nedokážeme naplno užít. Nejhorší na duševním zdraví je to, jak jsem již zmínila, že na první pohled nepoznáme, co člověk prožívá, jaké v sobě dusí emoce, co ho trápí, a tak bychom neměli opomíjet své okolí a
5
Rozhovor s velkým R
přátele, jelikož nikdy nevíme, jaký boj v sobě vedou. Měli bychom se o ně starat a zajímat se, jak se mají doopravdy. Nepokládat tuto otázku za frázi, jež by započala konverzaci, ale myslet ji od srdce vážně. I když dnes kvůli situaci, která ve světě nastala, případů s psychickou nepohodou přibývá, není nutné věšet hlavu. Vždy svítá na lepší zítřky, a i přes skutečnost, že tento lepší zítřek nemusí přijít zítra, ani pozítří či popozítří, se jeden den objeví a nám všem bude mnohem lépe. Vymazalová Lenka
Slovem odborníka Jak se vypořádat s psychickou nepohodou? Jak se léčí psychické nemoci nebo jak ovlivňuje současná situace lidi? Nejen na to se zeptáme v rozhovoru s klinickou psycholožkou Mgr. Michaelou Šputovou, která psychologii vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Proč sis vůbec vybrala obor psychologie? Já vlastně ani nevím. Tak nějak to z toho života vyplynulo. Možná to bylo proto, že jsem těm lidem chtěla hlouběji rozumět. Taky mě zajímaly spíše humanitní obory a biologie.
Čemu se ve své práci přesně věnuješ? Jsem klinický psycholog a mými pacienty jsou hlavně dospělí, to znamená od osmnácti let výš. Klinický znamená, že pracuji ve
6
zdravotnictví. Protože spousta psychologů je poradenských nebo školních, a ti už se řadí do služeb. Teď je to pro mě výhoda, jelikož služby jsou zavřené. A tím, že jsem zdravotník, můžu normálně pracovat.
Jak ovlivnila současná situace lidi? Změnilo se něco? I když je vidět nárůst psychických potíží, myslím si, že současná situace se projeví, až se to přežene. S čím se lidé budou potýkat, kdo to ustojí,
poznat, že je s ním něco v nepořádku. Že je jiný, než jak se zná, něco se změnilo v jeho náladě, v pohledu na svět. Může být i spousta drobností, díky kterým zjistíme, že se s námi něco děje. Nemusíme to nazvat zrovna depresí, ale často se to slovo používá, i když by se daný stav jako deprese přímo nediagnostikoval.
Teď by mě zajímalo, jak se člověk s psychickou nemocí může dostat k léčbě. Uvědomí si sám, že je něco špatně, nebo mu musí říct ostatní?
Každá diagnóza má nějaké symptomy, podle kterých se rozeznává. Musí ale naplnit určitá kritéria, abychom diagnózu mohli člověku určit. Třeba délku trvání, ztrátu radosti ze života, hodně sebeobviňování, pokles energie a další. Teprve potom se určuje diagnóza. V dnešní době spadá v lidských představách pod pojem deprese hrozně moc věcí. Ale ta nemoc jako taková vlastně tak častá vůbec není, zaměňuje se mnohdy s úzkostmi.
U některých závažnějších onemocnění se může stát, že to člověk na sobě nepozná a okolí mu musí pomoct uvědomit si, že je něco špatně. Ale to už jsou opravdu závažné poruchy, kdy člověk ztratí kontakt s realitou jako takovou a není schopný zhodnotit, že je něco špatně s ním samotným, myslí si, že je špatně něco s tím světem kolem. Potom je potřeba mu pomoct. Ale jinak si to člověk určitě uvědomit může. Nemusí to nutně pojmenovat, ale může
Rozhovor s velkým R
kdo to neustojí. Jak se s ní vyrovnají ti, které to v nějaké oblasti života zasáhlo. Jestli se třeba rozvinou nějaké závislosti, deprese. Teď lidé řeší spíš existenční věci, to, že se o sebe musí nějak postarat. Dlouhodobě se všechno stejně týká vztahů, protože ty jsou základem našeho života. Záleží také na tom, jak je člověk schopen se vyrovnávat nejen sám se sebou, ale jak je na tom se vztahy k ostatním lidem.
Co se tedy v psychologii diagnostikuje jako deprese?
Jak se léčí deprese? Doporučená je psychiatrická léčba, tedy farmakoterapie, a psychologická léčba psychoterapie. Často probíhají
7
Rozhovor s velkým R
souběžně. Na psychoterapii s pacientem probíráme jeho situaci a prozkoumáváme jeho vnitřní svět tak, aby zase našel rovnováhu. Nicméně v hlubokých a těžkých depresích to s psychoterapií není tak jednoduché. Je potřeba počkat, až o sobě bude pacient schopný konstruktivněji přemýšlet. Až zabere právě farmakoterapie, tedy užívání léků, které pomůžou projasnit mysl. Každý to určitě zná z vlastní zkušenosti. Když je člověku zle, nechce slyšet, co říkají ostatní, je zahloubaný sám do sebe, nezajímá ho názor někoho jiného. Takhle to často mívají lidé v těžké depresi. Léky jim pomohou, potom jsou schopní začít naslouchat ostatním, přemýšlet o sobě a léčba nabere směr k uzdravení.
Myslíš, že se dá předejít psychickým nemocem? Většinou se jim předejít nedá. Nikdy totiž nevíme, co nás v životě potká. Život není statický, je to proces. Můžeme se dostat do situace, která pro nás bude představovat něco tak nového, tak jiného, až zjistíme, že nemáme nástroje na její zpracování. Ale takový
stav, to je věc individuální. Když budou dva lidé ve stejné situaci, nezareagují na ni stejně. Někdo to zvládne úplně v pohodě, někdo se zhroutí. Každý jsme totiž jinak křehký, jinak nastavený. To, co je pro někoho banalita může pro někoho být důvodem ke zhroucení celého jeho světa. Takže když je někdo v nepohodě, je prostě v nepohodě a má to nějaký důvod. To, že to pro někoho druhého není důvod k trápení neznamená, že z toho jiný člověk nemůže být nešťastný. Takže na 100 procent rozhodně nefunguje žádná metoda. Někomu stačí čokoláda, někdo si o svém problému s někým potřebuje promluvit, někdo potřebuje být sám, aby si vše srovnal, někdo může potřebovat psychologa, aby mu pomohl. Každý to má zkrátka jinak. Ale určitě se dá žít tak, abychom vznik psychické nemoci nepodporovali. Stačí, když se nebudeme přetěžovat, budeme dbát o kvalitní spánek, životosprávu a hlavně udržovat dobré vztahy.
Děkuji ti za rozhovor. Adéla Borkovcová
8
Psychické poruchy jsou v naší společnosti často podceňovány a považovány za zbytečné, to ale vůbec není pravda, jsou to normální nemoci. Mozek je orgán jako každý jiný a to, že je nemoc “pouze v hlavě”, ji nedělá méněcennou. Bipolární porucha (dříve maniodepresivní psychóza) je psychická porucha, kterou trpí zhruba 1 % světové populace. Začíná se projevovat mezi 15-30 rokem života, což znamená, že může postihnout i nás. Projevuje se střídáním epizod mánie a deprese, jinými slovy jeden den jste ten nejšťastnější člověk na světě a druhý den nemáte motivaci se zvednout z postele. Deprese trvají u každého jedince jinak dlouho, u někoho trvají “pouze” dva týdny, u někoho mohou trvat měsíce. Pro lidi v depresivních epizodách je neuvěřitelně těžké najít jakýkoliv důvod či motivaci udělat cokoliv. Z té nejjednodušší činnosti se stane unavující a zbytečná činnost. V depresích dochází ke smutku, ztrátě zájmů, poruchám spánku a často i příjmu potravy. Největší riziko deprese jsou sebevražedné sklony. Až 50 % nemocných se pokusí o sebevraždu. Naopak mánie trvají kratší dobu (většinou kolem týdne). Mezi její hlavní znaky patří extrémně zvýšená intenzita nálad a sebevědomí, upovídanost a snížené sociální zábrany nebo například snížená potřeba spánku. Pro své okolí můžete často působit otravně. Člověk v mánii se cítí naprosto nepřemožitelný a přeceňuje se. V tomto stavu hrozí vyčerpání organismu. Lidé s touto poruchou například mohou považovat za zbytečnost rozhlédnout se na přechodu. Je proto nutné zmínit, že mánie je stejně nebezpečná jako deprese. Bipolaritu lze rozdělit na dva typy, bipolární porucha I. typu je snazší na diagnózu, projevuje se plně rozvinutou manickou fází. Je-
Kapku konkrétněji
Bipolární afektivní porucha
9
Kapku konkrétněji
dinec s bipolární poruchou II. typu zažívá jenom lehkou mánii (hypománii), většinou nepůsobí závažné problémy, proto se často špatně diagnostikuje jako unipolární deprese. Pokud máte pocit, že se vás tato nemoc týká, neváhejte si o tom promluvit s odborníkem. Bipolarita nejde sice úplně vyléčit, ale pomocí léků jdou zmírnit jak depresivní, tak manické epizody. Cílem léčby a terapie je snížit obavy související s poruchou a snížit délku epizod. Sabina Hořáková
Syndrom vyhoření/vyhasnutí Tomuto problému se věnuji především ze dvou důvodů. Jednak proto, že pravděpodobně většina z nás studentů má velké ambice na budoucí studium na vysoké škole a následně na své budoucí povolání. Ať už při náročném studiu nebo později v zaměstnání se pak snadno můžeme zařadit mezi lidi s touto diagnózou. Dalším důvodem je, že nejen v čase složité distanční výuky, ale i v období prezenční výuky existuje vysoká pravděpodobnost, že syndrom vyhoření postihne i učitele. Syndrom vyhoření/vyhasnutí je stav psychického vyčerpání u lidí, kteří pracují jako lídři v kolektivech. Často se vyskytuje u manažerů, kteří jsou ve stálém kontaktu s podřízenými, ale postihuje i lidi, kteří neustále pracují s jinými lidmi, kromě již zmíněných učitelů například lékaře, sestry, psychiatry, politiky, novináře, policisty, podnikatele a mnoho jiných profesí. Samotný syndrom se neprojeví ze dne na den, jde o dlouhodobý proces, který má tyto fáze: • NULTÁ FÁZE (PŘEDFÁZE) – člověk pracuje, podává nadprůměrné výkony, ale někde v hloubi duše má pocit, že to není ono • 1. FÁZE – představuje pocit, že člověk nic nestíhá, jeho práce přestává mít smysl • 2. FÁZE – dochází k prvním příznakům poruch psychického zdraví (neuróza, úzkost, nespokojenost, nespavost), ale stále
10
• 3. FÁZE – tato fáze je charakteristická tím, že zmizí pocit nutnosti něco udělat s daným stavem, člověk má pocit, že není třeba dělat nic, dochází ke ztrátě zájmu, nadšení, projevuje se až agresivita vůči kolegům či podřazeným, do popředí se dostává únava, vyčerpání a hlavně zklamání ze selhání
Příznaky syndromu:
Co dělat:
• Pokles výkonnosti a únava
• Přehodnotit pracovní zařazení
• Deprese a úzkosti, poruchy soustředění, zapomínání
• Určit si priority
• Poruchy spánku • Somatické těžkosti, například trávicí obtíže, kardiovaskulární problémy, zvýšené hodnoty krevního tlaku, hubnutí, případně nadváha • Neschopnost relaxovat • Pokles sebedůvěry • Narušení mezilidských vztahů • Nadměrný příjem tabáku, drog
alkoholu,
Kapku konkrétněji
přetrvává pocit zodpovědnosti za práci, kterou člověk vykonává, jenže výsledkem je jen chaos, neadekvátní reakce, neschopnost rozhodovat, neschopnost rozdělovat práci a podobně
• Dopřát si relax, sport • Preferovat zdravý životní styl • Umět říci „NE“ • Myslet pozitivně • Nebrat si práci domů • Starosti, trápení nebo neúspěchy brát s nadhledem • Vyhledat odbornou pomoc, když si uvědomíme, že to nezvládneme sami
Nejdůležitějším bodem v řešení syndromu je uvědomění si, že mám problém a že ho musím bezodkladně řešit! Michael Kovařík
11
Kapku konkrétněji
Poruchy příjmu potravy Porucha příjmu potravy je duševní nemoc a obecný problém, kterému nejvíce propadají dívky v pubertálním věku 12-18 let. Nejedná se ale pouze o mladé dívky, problémy s PPP mohou mít i chlapci a dospělí, kterých je ale značně menší procento. Nejčastější důvody PPP se nachází v grafu. Pokud jste propadli těmto duševním nemocem nebo víte o někom, kdo ano, bylo by dobré vyhledat pomoc odborníka nebo pomocná centra specializovaná na tyto nemoci. V této době existuje také spousta pomocných časopisů anebo článků. Jeden z nich můžete najít i v Křenovinách pod názvem Kde najít pomoc. Nejčastější poruchy jsou mentální anorexie (postižená osoba nepřijímá potravu) a bulimie (postižená osoba přijme potravu a následně ji jde vyzvracet) Mezi další poruchy patří: • Záchvatové přejídaní - konzumace velkého množství jídla ve velmi krátké době. Pacient jí i přes to, že se necítí hladový. • Ruminační syndrom - postižená osoba vrací zpět do úst potravu, kterou předtím rozžvýkala a spolkla. Tuto potravu následně znovu rozžvýká a spolkne nebo jí vyplivne. • Purgativní poruchy příjmu potravy - postižené osoby vyvolávají zvracení, nadměrně cvičí, aby zabránili nadměrnému příjmu kalorií. • P ica syndrom - Osoby pojídají věci, které nejsou potravinami a nemají kalorickou hodnotu, jako například led, špínu, křídu, zeminu, mýdlo, papíry, vlasy, látky, vlnu. Natálie Fialová
12
Každý z nás se může v životě ocitnout v situaci, kterou sami nezvládneme. Nevíme si s něčím rady, z něčeho máme strach, lidé v našem okolí nám nerozumí… Taky se může stát, že nám někdo ubližuje, nebo se nám nedaří v lásce, rodiče se nám rozvedou, najdou si nového partnera, v horších případech můžeme zažívat domácí násilí, nebo nám třeba někdo blízký zemře. Tohle je jen pár příkladů toho, v jakých situacích bychom mohli potřebovat pomoc. Pokud se vám něco podobného děje a vy si myslíte, že vám nedokáží pomoct kamarádi nebo rodina (nebo radši chcete pomoc od někoho cizího), můžete zkusit třeba Linku bezpečí. Rozhodně to neznamená, že jste špatní nebo neschopní, není za co se stydět!
Kde najít pomoc
Kde najít pomoc
Linka bezpečí 116 111 www.linkabezpeci.cz pomoc@linkabezpeci.cz Linka bezpečí pomáhá dětem a mládeži 24 hodin denně, je anonymní a zdarma. Operátoři s tebou dokáží vyřešit jak trápení týkající se vážnějších situací, tak si s tebou i rádi promluví, když se prostě necítíš dobře. Moje kamarádka byla v tzv. ”toxickém vztahu” a právě Linka bezpečí jí pomohla. Když na ni poprvé zkoušela volat, cítila se strašně bezmocná, slabá, jako by byla v kleci a vůbec nevěděla, co má dělat. Napadlo ji tam zavolat, protože už podle názvu jí to znělo jako útočiště, kam by se mohla schovat a kde by jí mohli pomoct. Povedlo se jí tam dovolat už na první pokus, ale bohužel se často stává, že mají plno. Nejdřív ji trochu uklidnil příjemný vyzváněcí tón a pak namluvená řeč ve stylu „Ahoj, právě ses dovolal na linku bezpečí…“ Pak to zvedla paní na centrále, která si jen stručně vyslechla její problém a hned ji přesměrovala na konkrétního psychologa, který byl moc milý a měl uklidňující hlas. Tomu je teď strašně vděčná, protože jí možná i zachránil život. Vyslechl ji a když poznal, že se jí těžko mluví a dýchá, udělal s ní dechová cvičení na uklidnění. Bylo to přesně to, co potřebovala – vyslechl ji, netlačil na ni, byl tam pro ni a poradil jí.
13
Naše rubriky
Moc by si přála, abych napsala, že i když si připadáte jako bezmocně a slabě, protože na Linku důvěry voláte, tak nejste, právě naopak – jste strašně silný člověk, protože si dokážete říct o pomoc. Pokud se taky s něčím podobným trápíte, Linku důvěry vám určitě (za kamarádku) můžu jen doporučit. Jestli se nedokážete odhodlat na telefonát, můžete napsat na Linku bezpečí i mail, nebo využít jejich chatu. E-linka důvěry www.elinka.internetporadna.cz V případě, že se na Linku bezpečí nedovoláte, nebo je vám prostě příjemnější chat, tahle stránka má krásně vytvořené chatovací poradny, ve kterých si můžete (pouze v jejich provozní dobu, kterou najdete na stránkách) anonymně chatovat s odbornými pracovníky Linky důvěry. Na stránkách si stačí najít vhodnou linku. Je jich tu nepřeberné množství. Sára Kubíková
Stayin’ Alive (2. díl) Vítáme vás u rubriky, která se zabývá první pomocí. Asi si říkáte k čemu vám tobude... Když uvidíte někoho ležet na zemi, nereaguje, nedýchá, co uděláte? Přesně tutootázku byste si klást nemuseli, kdybyste uměli první pomoc poskytnout. Tak se to pojďtenaučit! V dnešním díle se podíváme na stavy, které mohou nastat v souvislosti s různými psychickými nemocemi.
Krvácení
Krvácení většinou nastává v důsledku sebepoškozování (někdo se pořeže atd.), nebo například druhotného zranění po epileptickém záchvatu. V základu lze krvácení rozdělit na masivní a „drobná“. Masivní krvácení se vyznačují tím, že z nich vytéká spousta krve, jsou to převážně hluboké rány, pochází většinou z tepen, jsou život ohrožující (člověk může vykrvácet i během 90 sekund).
14
• M asivní krvácení se vždy ošetřuje tlakovým obvazem. Nejdříve stlačíme rukou přímo v ráně a potom přikládáme tlakový obvaz. Ten sestává ze tří vrstev, krycí, tlakové a upevňovací. Krycí vrstvu by měl tvořit sterilní čtverec, pokud nemáme, lze tam dát kapesník. Tlakovou vrstvu, která zároveň odsává krev, by měl tvořit smotaný obvaz položený na ráně. Upevňovací vrstvu může tvořit obvaz nebo obinadlo (někdy i dvě), musíme ho pořádně utahovat, aby to krvácení zastavilo.
Naše rubriky
• Drobná krvácení lze ošetřit náplastí, pokud je to nějaký malý škrábanec, nebo hotovým obvazem, když se jedná o trochu větší ránu.
• Pokud začne obvaz prosakovat umístíme další vrstvu, ale tlakovou vrstvu umístíme otočenou o 90 stupňů. Pokud i po třetí vrstvě obvaz prosakuje, nebo došlo k amputaci končetiny, musíme přiložit škrtidlo. • Š krtidlo se přikládá na místa na těle, kde lze tepnu zmáčknout přímo proti jedné kosti, to znamená na stehnech a pažích. Po zaškrcení napíšeme vedle škrtidla čas zaškrcení. Na krku je možné pouze stlačit tepnu přímo v ráně. • Tlakový obvaz a škrtidlo nikdy nesundáváme. • Hlavně nepanikařte a v klidu vyčkejte příjezdu sanitky. • P ři masivním krvácení vždy volám na 155, v závažnějších případech „drobného“ krvácení taky.
Předávkování léky
Symptomy jsou různé, tudíž není vždy jasné, jestli k otravě došlo. Budeme tudíž počítat s tím, že víme, že otrava nastala. Většinou, když se člověk takříkajíc napere práškama, nestihne uklidit obaly od prášků, takže je vidíme v jeho okolí prázdné. •
Pokud je člověk při vědomí, musíme zabránit dalšímu vstřebávání léků. Toho dosáhneme vyvoláním zvracení. Aby k němu došlo, podáme trochu teplé vody s rozpuštěnou solí (asi dvě kávové lžičky).
15
Naše rubriky
• S nažíme se zjistit, jakými léky se člověk předávkoval. Uchováme krabičky od léků a pokud možno i vzorek zvratků. • Z avoláme na TIS (Toxikologické informační středisko: +420 224 919 293 nebo +420 224 915 402) a operátor vám poradí, co dělat dál. Samozřejmě pokud se jedná o závažný případ otravy, voláme nejdřív na 155. • P okud je člověk v bezvědomí nebo do něj upadá, uvedeme ho do stabilizované polohy, kontrolujeme dech a voláme linku 155. • Pokud dojde k zástavě dechu, zahájíme resuscitaci.
Pád z výšky • Pokud najdeme někoho, kdo spadl nebo skočil z výšky, musíme nejdříve zjistit, jestli je člověk při vědomí nebo ne. • Pokud je při vědomí, komunikujte s ním a snažte se z něho vytěžit informace, např. kdo je, odkud spadl nebo jestli ho něco bolí. Hlavně s ním nehýbejte! Volejte na 155 a řiďte se radami operátora. • P okud při vědomí není, musíme zkontrolovat základní životní funkce, v tomto případě s ním tedy můžeme velice opatrně pohnout. Záklonem hlavy uvolníme dýchací cesty. Když nevykazuje známky života, začneme resuscitovat. Pokud jeví známky života, necháme záklon hlavy a známky života stále kontrolujeme. Opět voláme 155 a řídíme se pokyny operátora.
Úraz elektrickým proudem
Většinou se přihodí při neopatrnosti, například probití fénu, toustovače nebo jinými přístroji, jimiž prochází vysoký proud. Může se také jednat o úmysl: může si napustit vanu, vzít si přístroj s sebou a chtít se usmažit elektřinou (bohužel i tohle se děje a člověk - když to přežije - nemá potom zdravotně kvalitní život, následky bývají vážné). • Vždy myslete na vlastní bezpečí. Většinou je člověk po úrazu el. proudem stále napojen na elektřinu a je nutné ho odpojit. Ideálně vypnout jistič, případně nějakou nevodivou tyčí z člověka sundat zdroj el. proudu.
16
• Pokud nevykazuje známky života, zahajte resuscitaci. • Pokud vykazuje známky života, čekejte na příjezd sanitky a kontrolujte životní funkce.
Naše rubriky
• Potom zkontrolujte životní funkce a volejte 155.
Šimon Pěnička (člen VZS) Michal Netík (člen SDH)
PanWHO Jaké jsou vaše záliby? Tak v první řadě určitě sport, v druhé řadě asi cestování, asi folklor, ale to je spíše taková zábava… A samozřejmě mé povolání (alespoň zatím).
A jaké zajímavé cesty jste zatím podnikl/a? Za poslední tři roky jsem navštívil/a třináct zemí, takže jich bylo mnoho. Ale nádherná byla například Gruzie, Arménie, road trip napříč Skandinávií nebo zdolání nejvyšší hory Španělska.
O jakém povolání jste v dětství snil/a? Učitelství, nic jiného mě ani nikdy nenapadlo.
Proč zrovna učitelství? To není jednoduchá otázka. To
prostředí mě vždy tak nějak bavilo, doma jsem si třeba jako malý/á hrál/a na učitele/ ku, známkoval své spolužáky a tak.
Máte nějaké životní moto, kterým se řídíte? Nemám žádné moto v pravém slova smyslu. Rád/a dělám věci a investuji (čas i peníze) do věcí, které mají nějaký smysl.
Máte nějaké sourozence? Mám mladšího bratra.
Co Vás vedlo k tomu vybrat si jako svoje pracoviště naše gymnázium? Sháněl/a jsem místo někde v Brně a jeho okolí a také jsem se díval/a, kolik hodin mých předmětů se na těchto školách
17
Naše rubriky
vyučuje. Z mnoha škol, kam jsem se o místo hlásil/a, mě vzali právě na Křenku, což vzhledem k malému počtu volných míst bylo celkem překvapení.
Jaká je Vaše oblíbená hudba? Žádnou nemám. Ale rád/a poslouchám českou muziku ze 70.-90. let, hlavně kvůli textům.
Jaký je Váš oblíbený zpěvák nebo zpěvačka? Asi Hana Zagorová.
A oblíbený herec nebo herečka? Zahraniční moc neznám, ale z těch českých mám rád/a Polívku, Menšíka, Rodena, Vetchého, Vašuta… takové ty “lepší” české herce, dá-li se to tak říct.
Oblíbený seriál nebo film? Tak ze seriálů asi The Big Bang Theory, to jsem viděl/a celé, a teď třeba sleduji Narcos. Filmy si rád/a vybírám podle hodnocení na ČSFD.
Oblíbená kniha? Třeba Farma zvířat, Manon Lescaut, Svatý Xaverius nebo Vyhnání Gerty Schnirch.
Oblíbené jídlo a pití? Mám rád/a lasagne, ale pití asi úplně nevím.
Jaký je Váš nejvtipnější/ nejhezčí zážitek ze střední školy, na které jste studoval/a? Vybavuji si, jak jsme si dělali legraci z naší ruštinářky ohledně ruské mafie. Třeba když venku zatroubilo auto a ona se lekla, tak jsme se smáli, že už si pro ni jedou.
18
18
Asi tělocvik, i když náš učitel nebyl nic moc a učil až moc teorie.
Vaše nejoblíbenější zvíře? To budou mí osmáci: Kuba a Filip.
Jaké místo v ČR nebo v zahraničí máte
nejraději? V ČR nemám jen jedno nejoblíbenější místo, ale obdivuji diverzitu naší krajiny.
Naše rubriky
Jaký předmět jste měl/a na škole nejraději?
Co je Vaším životním snem? Chtěl/a bych vytvořit něco, co po mě zůstane, co budou moci ostatní využívat (teď například pracuji na novém pracovním sešitě). Marie Štěpánková
Pan WHO v minulém čísle: Pan profesor Svatobor Sysel
ExtraKřenky Dvě studentky z 2.E, Natálie Kratochvílová a Sára Mrkvicová, jsou členkami Českého červeného kříže (ČČK). Popovídali mi o jejich působení v tomto sdružení.
Co vás přimělo k tomu vstoupit do ČČK? Ochota a zabývání se první pomocí.
Jak dlouho zde působíte?
V čem vaše práce spočívá?
Jaké byly začátky?
Zkusit si ostrý zásah, předávání znalostí mladším a jiným lidem.
19
6 let.
Těžké. Vše bylo nové, musely jsme se naučit mnoho odborných pojmů a porozumět jim, ale neodradilo nás to.
19
Naše rubriky
Kolikrát ročně se účastníte akcí s ČČK? Alespoň 10x ročně. Na střední škole se nemůžeme účastnit soutěží jako soutěžící, nyní budeme figurantky, na kterých budou děti nacvičovat zásah.
Co největšího vám přineslo členství v ČČK? Zkušenosti, přátelství, zvýšení sebevědomí a odvahu.
Chtěli byste pracovat v oblasti zdravotnictví i v dospělosti? N: Ano, tato práce mě přitahuje. Teta a děda pracují ve zdravotnictví, jsem v tomto směru vedena od dětství.
S: Ne, ale akcím bych se chtěla nadále věnovat a šířit osvětu v této oblasti.
Chtěly bychom dodat, že jsme velice nespokojeny s tím, že se na školách nevyučují alespoň základy první pomoci!!! Michael Kovařík (Na fotce vlevo je Sára Mrkvicová a vpravo Natálie Kratochvílová.)
20
20
V nynější době je velmi těžké udržet si pozitivní mysl a negativní tělo. Dnešní doba je opravdu mrzutá, o tom žádná. Těžko se hledá motivace vstát vůbec z postele, zvlášť když je venku celý den šero a mlhavo. Můžeme být aspoň klidní, že do toho hrozného nečasu nemusíme chodit. Jsme tedy doma, kde už známe nazpaměť každou parketu, každý křivě pověšený obraz, každou hranu futer. Málokdo si však uvědomí, že se teď naskytla skvělá příležitost, kdy si může dát spoustu věcí, a taky život, do pořádku. Ta jedinečná možnost uklidit si a udělat něco pro sebe. Vyházejme věci, které nepotřebujeme, jejichž existenci pomíjíme tím, že jsme je dali hlouběji do šuplíku, do skříně, pod postel. Nyní máme čas tyto věci vytáhnout, rituálně se s nimi rozloučit a zbavit se jich. Udělejme si hromádky s tím, co si chceme nechat, s tím co ne a s tím s čím si nejsme jistí. Druhé a třetí hromádce můžeme s největší pravděpodobností poděkovat a poslat je dál. Nemusíme je zahazovat, jestli je nám daných věcí líto, můžeme je darovat potřebným nebo někomu, o kom víme, že mu to udělá radost. Pořádek, čisto, pokoj od věcí, které nás strašily. Taková úleva. Už máte uklizeno? Všechny knížky přečtené a seriály zhlédnuté? Skvěle! Hlavu věšet nemusíte. Ani nevíte, kolik toho teď můžete provést. Máme teď skvělou šanci naučit se novým dovednostem, udělat to, na co se jindy stěží odhodláváte nebo to, co jste vždy udělat chtěli: vyjmenovat co nejvíce slov na M; psát druhou rukou; žehlit utěrky a z nich pak skládat
Na jinou notu / Trošku jinak
Konec depkaření
21
Na jinou notu / Trošku jinak
origami; vymýšlet co koupit na Vánoce (asi budete souhlasit, není nic namáhavějšího); vypěstovat bazalku; vylepšit si vařící skills; naučit se hrát šachy nebo na triangl pro radost sousedům; vycvičit poštovního holuba; pochopit kvantovou fyziku; naučit se maďarsky a hlavně pořádně se věnovat škole… Možnosti jsou nekonečné, tak přestaňte truchlit a scrollovat Instagram a běžte něco dělat! Dora Petrovičová
Kamenem ku zdraví? Možná jste už někdy slyšeli, že různým kamenům se přisuzují různé vlivy na psychickou i fyzickou stránku člověka. Co už ale asi nejspíš nevíte je to, na co mají údajně fungovat. Kupříkladu takový ametyst. Jeden z kamenů s nejširší škálou účinků, jelikož ve zkratce má pomáhat s akné, modřinami, nespavostí, metabolismem, nočními můrami, vráskami, stresem, úzkostmi a mnohým dalším. Ačkoliv dosud není vědecky potvrzena stoprocentní účinnost této léčby, stává se čím dál více vyhledávanou alternativou. Přestože to není úplně standardní metoda léčení, dle mého názoru, když věříte, tak to s vámi něco udělat může. Já osobně dřív zkoušela často, jestli mi bude s náramky lépe a jelikož jsem ve výsledek tak věřila, opravdu jsem pak byla šťastnější a energičtější. Abyste si mohli vůbec přivlastnit sílu minerálu, který nosíte, stačí učinit velmi snadný krok: umýt kámen v čisté vodě. Sice to možná zní zvláštně, ale aby síla náramku proudila vámi, musí se z ní vyčistit energie ostatních. Jakmile jej opláchnete individuálním způsobem jednotlivých kamenů, tak se ideálně snažte, abyste s ním byli v kontaktu jen vy. Jinak je třeba provést očistu znovu. Další součástí péče o kameny je nabíjení kamenů. Ano, skutečně nabíjení kamenů. Když jsem si tohle kdysi přečetla na nějaké stránce při tvorbě domácího úkolu, tak jsem smíchem nemohla popadnout
22
Na jinou notu / Trošku jinak
dech. Ale nepředstavujte si, jako dříve já, náramek na elektrickém vedení nebo na nabíječce. Kameny se totiž nabíjí buď na slunečním nebo měsíčním svitu. Některé čerpají novou energii právě z měsíčního svitu, neboť na slunci vyblednou jako právě náš milý ametyst. Jak pro nabíjení, tak pro očistu platí, že každý nerost to má jinak. Některé se myjí pod proudem teplé vody, některé v misce s vlažnou vodou, některé mají být na nepřímém slunci od úsvitu do západu, některým stačí hodina na přímé záři měsíce. Tudíž jestli si toto budete chtít zkusit, doporučuji si jej dohledat. Dále bych ráda zmínila jednu věc, jenž se taktéž týká kamenů a jejich ozdravných sil. Jsou to čakry a nauka o nich. Většině z vás tento pojem nejspíš nic moc neřekne, ale hned objasním, oč tu běží. Nauka o čakrách popisuje tělo jakožto hmotu a energii. Tělo má sedm základních čaker, mezi kterými pulsuje energie podobně jako krev. Avšak stejně jako je tělo zranitelné, tak lze narušit i čakry. Ty se pak harmonizují a jeden ze způsobů je právě přikládání drahých kamenů. Čakrové kameny vybíráme nejčastěji podle shodného barevného spektra. Já, jakožto sběratelka nerostných náramků, vlastním k harmonizaci čaker náramek, ale vyrábějí se i ve formách náušnic, svícnů, amuletů, zpívajících misek či orgonitů. S čakrami nemám dlouhodobou zkušenost, ale alespoň vypadá pěkně. Nicméně věřím, že může něco jako energie proudící naším tělem existovat. Přece jen, něco takového nemůžeme ani v dnešní době vybádat. Kdo ví, co všechno se ještě v budoucnu zjistí. Eliška Samková
23
Na jinou notu / Trošku jinak
Smyslnost, žár a chlad barev Všude je spousta věcí a každá má nějakou barvu. Většina barev má moc působit na naši psychiku a má vliv i na naše chování. Vnímání barev je však individuální. Někdo se v blízkosti černé barvy cítí smutný, jinému vyhovuje. Stejně tak třeba červená barva. Někoho rozruší, jiný je živější a veselejší. Vnímání barev ovlivňuje mnoho faktorů. Mezi nimi například podvědomí, poruchy receptorů,... Asociace a procesy probíhající v našem podvědomí jsou neovladatelné a jedinečné. Barvy však nevnímáme samostatně, ale jako celek – spolu s okolím a dalšími barvami. Ne nadarmo je slunce žluté, tráva zelená, auto červené, sníh bílý, nebe modré a takhle bychom mohli pokračovat dále. Jaká je vaše nejoblíbenější barva? A víte, co daná barva symbolizuje? Je to modrá? Modrá jinak také „barva klidu a odpočinku“ symbolizuje moudrost, nesmrtelnost a inteligenci. Uklidňuje srdeční rytmus i tělo celkově, podporuje soustředěnost a zklidňuje dýchání. Růžová? Každý si s ní jistě spojuje lásku, něhu, jemnost a náklonnost. Ale na tuto barvu pozor, zvyšuje totiž chuť na sladké. Červená? Jedná se o prudkou a mocnou barvu. Symbolizuje životní sílu, sebevědomí a lásku, ale i nebezpečí, násilí a změnu. Tato barva způsobuje i různé fyziologické změny, jako zvýšený krevní tlak nebo vyšší rychlost dýchání. Fialová? Tato melancholická barva představuje tajemství, pokoru a skromnost. Je to barva spojená s magií. Jelikož se jedná o barvu sekundární (směs modré a červené), může tedy symbolizovat i klid nebo třeba životní sílu. Jak moc, záleží na poměru smíchaných barev. A co zelená? Ta symbolizuje nový začátek, jaro a přírodu. Zklidňuje a uvolňuje, nastoluje duševní rovnováhu. Světle zelená barva v nás může vyvolat pocit chladu, tmavě zelená zase pocit bezpečí a naděje. Anebo černá? Barva smutku, strachu, ale zároveň i elegance. Symbolizuje konec, ať už nějakého období nebo i samotného života. Aneta Novotná
24
As dictates Mursziv the Black Crowned to her scribe Sint Dekumir:
Chvilka poezie
A Mind Blackened Once in a park lodged neatly in Vilon-ten, where the trees are full and grass pleasant; blowing in heartwarming air A woman sitting on a bench was minding thoughts of war and decay When she saw a lady dressed in white, in whose eyes she was aware of peace and growth; on her lips a calming song As their eyes met closer the woman in surprise suddenly felt herself embraced; a moment’s smile cast itself upon her face for reasons she did not understand The Lady Radiant knelt on one knee in front of the woman ‘What’s made it so now I’ve come upon thee; A woman in a black dress at the dawn of a bright day?’ Unable to give an answer the woman merely sat, now longing for what she saw in the Lady; Instead gave a signal so that they should sit together, to which the Lady with a wide smile agreed Then said: ‘Let me guess: ‘The day may be so bright, but always falls to night. Where light blinds my eyes, I sing under stars. Or maybe you simply are attuned in a manner I miss.’ The woman only sighed, but took the Lady’s hand in hers: she was at the brink of weeping, fearing to alone cry Followed the Lady whence she wanted even as they walked in grey streets and up winding stairs, to a home in the sky There the Lady and the woman now stood, in front of a glass wall observing the vibrant early world far below And the Lady said: ‘How come I should be here a-smile, glowing bright as the world can’t, and you a-drown in sorrow?’ The woman long gave no response; ‘I made no request for my Fate to be black!’ she then cried, weeping to her knees fell Wrought with worry the Lady rushed to her help. ‘Weep not if you
25
Chvilka poezie
think yourself cursed! Weep not if you are Black!’ ‘Black my Fate is; Black I am for I walk it.’ The Lady eased what pain the woman felt, wept her tears, caressed her shame, cast light upon the shade When sorrow was lifted but no joy came, the Lady ever-shining took on herself the blame Told the woman: ‘I who should deliver as Angel am failed for you have struck me down: thy Black beats my White. Vica. When thou hath cometh upon the misery of the road of thy Fate, remember please at least my name. Kirisha.’ Saying words like a calming song, wings pristine and clear emerged from the Lady's back In a tainted glow she perished to the woman it seemed The memory of that perhaps fated day never cleared Deacon of Zoknoraam
26
Hlášky
Ze školních lavic (a zpoza psacích stolů) *online hodina* Stud.: „Já tady mám překvapení.“ *chce vytáhnout svého spolužáka* Profesorka: „Já jsem to překvapení!“ Stud.: „No ty tak, vole.“
Prof.: “Cecil je extrovertní myš.” *řekne a ukáže do prázdných rukou* Prof.: “Strávil jsem s ním spoustu času…”
Prof.: „Vánočka váží kilo a půl své váhy. Kolik váží vánočka?“
Stud.: „Ale smrkání není příznak covidu“ Prof.: „Všechno je příznak covidu!“
Prof.: „A kdo to říkal?“ Stud.: „No, choco_afro“
27
Příjem příspěvků u členů redakce nebo na adrese křenoviny36@gmail.com Všechna vydání Křenovin najdete na
issuu.com/krenoviny
@krenoviny_official
Šéfredaktorka: Marie Štěpánková (5.A) Zástupce šéfredaktorky: Dorota Petrovičová (3.B) Poradce: Aleš Kubík (Čj, ZSV) Redaktoři: Adéla Brokovcová (2.A), Adéla Klvačová (2.D), Aneta Novotná (2.B), Bronislava Kotulíková (1.B), Eliška Samková (1.B), Filip Nevrlý (1.B), Jakub Hrazdíra (3.D), Jakub Kocháň (2.A), Josef Komárek (2.B), Lenka Vymazalová (3.D), Libor Tesař (2.B), Martina Chaloupková (3.C), Max Rubina (1.D), Michal Kovařík (3.E), Michal Netík (1.B), Mirek Spoušek (2.B), Míša Fialová (1.B), Natálie Fialová (1.B), Nicol Putnová (1.C), Pavel Pospíšil (2.B), Sabina Hořáková (1.C), Sára Kubíková (1.B), Šimon Pěničk (1.B), Tomáš Daniel Novotný (2.A) Korektura: O. Bílý (5.A) Grafika: K. Helánová (5.A), Anna Stejskalová (1.C) Ilustrace & foto: Eva Ryšková (5.A), Hana Medková (5.A), Míša Kühnová (3.E), Michaela Gaurová (2.D), Max Rubina (1.D), Monika Filipová (1.C) Vydáno dne 01.12.2020
