Ind I kace a kontra I nd I kace
H rudníc H drenáží
Hrudní drenáž umožňuje evakuaci patologického obsahu z pleurální dutiny. Klinická potřeba hrudní drenáže vyplývá z nutnosti obnovit normální tlakové poměry v pleurální dutině, dosáhnout reexpanze plíce, a normalizovat tak mechaniku dýchání.
Zavedení hrudní drenáže je z hlediska vhodného načasování výkonu a volby optimálního místa pro zavedení hrudního drénu vždy nutno posuzovat přísně individuálně.
Tato kapitola podává stručný přehled indikací a kontraindikací hrudní drenáže.
3.1 Pře H led I nd I kací H rudní drenáže
Přehled indikací hrudní drenáže je uveden v tabulce 3.1 a 3.2.
3.1.1
Pneumothorax
3.1.1.1 Pne UM ot H orax – zá KL a D ní P oj M y
Definice: pneumothorax (PNO) lze definovat jako přítomnost vzduchu v pleurálním prostoru. K průniku vzduchu do pleurálního prostoru může dojít jednak spontánně, jednak traumaticky, a rovněž iatrogenně.
K L inic K ý Význa M H r UD ní D rená Ž e
» Evakuace patologického obsahu z pleurální dutiny.
» Obnova normálních tlakových poměrů v pleurální dutině, dosažení reexpanze plíce a normalizace mechaniky dýchání.
tabulka 3.1 Absolutní indikace k hrudní drenáži
• Pneumothorax u každého uměle ventilovaného nemocného
• Tenzní pneumothorax
• Rozsáhlý primární spontánní pneumothorax
• Sekundární spontánní pneumothorax
• Rozsáhlý či lokularizovaný komplikovaný parapneumonický výpotek
• Rozsáhlý či lokularizovaný výpotek jiné zánětlivé etiologie včetně tuberkulózní
• Hrudní empyém
• Pooperační fluidothorax a pneumofluidothorax
• Hemothorax
• Traumatický a pooperační chylothorax
tabulka 3.2 Relativní indikace k hrudní drenáži
• Recidivující maligní či paramaligní výpotek u nemocného, jehož celkový stav umožňuje provedení pleurodézy talkem
• Objemné výpotky provázející interní onemocnění, které se nedaří zvládnout konzervativní terapií, pokud je plánována pleurodéza
• Netraumatický a idiopatický chylothorax
s lovníček pojmů
• primární spontánní pneumothorax (PSP) vzniká u nemocného bez preexistujícího plicního onemocnění
• sekundární spontánní pneumothorax (SSP) vzniká v souvislosti s již přítomným plicním onemocněním
• traumatický pneumothorax vzniká na podkladě penetrujícího či nepenetrujícího úrazu hrudníku, event. břicha
• iatrogenní pneumothorax je pravděpodobně nejčastějším typem PNO. Nejběžnější příčinou je thorakocentéza, zavádění centrálního žilního katétru, biopsie pleury, transparietální a transbronchiální biopsie plicní tkáně a nitrohrudních uzlin, umělá plicní ventilace s vysokým pozitivním tlakem na konci exspiria (PEEP) a thorakochirurgický výkon
obr. 3.1 Pravostranný primární spontánní parciální pneumothorax, indikován konzervativní postup
• okultní pneumothorax je PNO, který není patrný na běžném skiagramu hrudníku. V jeho diagnostice se využívá CT a v posledních letech se stále častěji uplatňuje také ultrasonografie. Etiologicky jde nejčastěji o traumatický PNO. V závislosti na svém rozsahu může podmiňovat těžkou dušnost provázenou respirační insuficiencí
3.1.1.2 f a K tory o VL i V ň U jící in D i K aci H r UD ní D rená Ž e
• rozsah pneumothoraxu – hodnocení dle Noppena
~ PNO malého rozsahu – plíce je odloučena od hrudní stěny pouze parciálně, nebo pokud kompletně, pak do 2 cm pod hrudní stěny na skiagramu hrudníku, případně do 50 % předpokládaného objemu hemithoraxu – lze řešit konzervativně – krátkodobou observací, případně zavedením malých hrudních drénů zajištěných zařízeními s jednou cestnou chlopní (např. PleuralVent) dimise do ambulantní péče možná. Pokud je nemocný hospitalizován, je vhodná oxygenoterapie (obr. 3.1, 3.2)
~ PNO velkého rozsahu – plíce je odloučena od hrudní stěny v celém rozsahu, na skiagramu hrudníku více než 2 cm od hrudní
obr. 3.2 Spontánní resorpce pneumothoraxu, pravá plíce kompletně rozvinuta
stěny, popřípadě více než 50 % předpokládaného objemu hemithoraxu, je indikována hrudní drenáž (obr. 3.3, 3.4)
• příčina vzniku pneumothoraxu (PSP, SSP, traumatický, iatrogenní)
• klinická symptomatologie – přítomnost dušnosti a bolesti
3.1.1.3 i n D i K ace K H r UD ní D rená Ž i
• pneumothorax u každého uměle ventilovaného nemocného
CAVE: nezbytné je krátkodobé přerušení ventilace v okamžiku zavádění drénu, aby nedošlo k poranění plíce.
• tenzní pneumothorax (obr. 3.5)
• rozsáhlý primární spontánní pneumothorax (obr. 3.6)
Pa M at U j
» Při zavádění drénu u uměle ventilovaného pacienta je třeba na nezbytnou dobu přerušit ventilaci.
obr. 3.5 Kompletní levostranný pneumothorax s patrným přesunem mediastinálních struktur – tenzní pneumothorax
obr. 3.6 Rozsáhlý levostranný primární spontánní pneumothorax
3.9 CT nález upřesňující lokalizaci okultního pneumothoraxu
obr. 3.10 Cílená drenáž volného prostoru dle CT nálezu
obr.
Dle Britské hrudní společnosti se jako první terapeutický krok doporučuje prostá evakuace vzduchu jehlovou aspirací, za indikaci k hrudní drenáži se považuje teprve perzistující PNO nebo PNO recidivující po provedené aspiraci. Na našem pracovišti preferujeme u těchto nemocných zavedení hrudní drenáže jako první terapeutické opatření. Dle našich zkušeností je rozsáhlý PSP zpravidla spojen s větším defektem v plicní tkáni a prostá aspirace bývá nedostatečná, časně dochází k recidivě PNO.
• sekundární spontánní pneumothorax (obr. 3.7), výjimku představují asymptomatičtí nemocní s velmi malým rozsahem PNO
• traumatický, iatrogenní a okultní pneumothorax
Indikace hrudní drenáže je dána rozsahem PNO a přítomností klinické symptomatologie: dušnosti a bolesti (obr. 3.8–3.10).
3.1.1.4 H L a V ní in D i K ace K o P erační MU řešení
Indikací k operačnímu řešení je nedostatečný efekt léčby hrudní drenáží:
• únik vzduchu přetrvávající 5–7 dnů
• nerozvinutí plíce do 5–7 dnů
• kontralaterální pneumothorax, při již drénovaném pneumothoraxu
• první ataka u nemocného s vysokým pracovním rizikem
• recidiva pneumothoraxu
3.1.2 f luidothorax
3.1.2.1 fLU i D ot H orax – zá KL a D ní P oj M y
Definice: fluidothorax je označení pro stavy charakterizované přítomností tekutiny patologického objemu a/nebo patologického charakteru v pohrudniční dutině.
s lovníček pojmů
• transudát je čirý, slámově zbarvený sekret bez zápachu s nízkým obsahem celkové bílkoviny, méně než 30 g/l, popř. poměr sérum/ výpotek méně než 0,5. V případě diagnostických obtíží je cenné stanovení gradientu albuminu (sérový albumin minus albumin ve výpotku více než 12 g/l). Specifická hmotnost výpotku je nižší než 1015 g/l a pH vyšší než 7,3, koncentrace glukózy koreluje s hodnotou glykemie. Nejčastější příčinou vzniku je srdeční selhání, cirhóza jaterní a nefrotický syndrom
t rans UD át V s. exs UD át
Lightova kritéria – pro exsudát svědčí přítomnost alespoň jednoho z následujících kritérií:
» poměr bílkoviny v pleurální tekutině k hodnotě v séru > 0,5
» poměr LDH v pleurální tekutině k hodnotě v séru > 0,6
» hodnota LDH v pleurální tekutině > 2/3 horní hranice v séru
Gradienty – pokud klinický obraz svědčí spíše pro transudát a rozdíl hodnoty sérového albuminu a albuminu v pleurální tekutině > 12 g, pak obvykle můžeme exsudát vyloučit.
• exsudát je makroskopicky mírně zkalený sekret různého zbarvení s vyšším obsahem celkové bílkoviny (CB výpotek/sérum > 0,5), poklesem pH pod 7,2 a stoupající koncentrací laktátdehydrogenázy (LDH) ve výpotku, kdy koncentrace LDH ve výpotku je vyšší než 2/3 sérové hodnoty (Lightova kritéria). Etiologie exsudátu může být infekční (záněty různé primární lokalizace, tuberkulóza) i neinfekční (maligní a paramaligní výpotek, plicní embolie, systémová onemocnění, uremie, postperikardiotomický syndrom)
• zánětlivý výpotek vzniká infekcí pleurální dutiny, ke které dochází přímým přestupem infekce do pleurálního prostoru z okolních orgánů: plíce, mediastinum, ORL oblast, subfrenium, parakolický prostor, kosti – osteomyelitida. V souvislosti se zánětem plíce tak vzniká komplikovaný parapneumonický výpotek (nejčastější typ zánětlivého výpotku). K infekci pleurální dutiny může dojít přímým průnikem při traumatu či iatrogenně (punkce, drenáž, operační výkon). Možná je infekce hematogenní cestou
• hrudní empyém označuje přítomnost hnisu v pleurálním prostoru. Může být komplikován vznikem vnitřní, bronchopleurální, event. pleuroparenchymatózní píštěle, nebo zevní, pleurokutánní píštěle
• paramaligní výpotek – jeho vznik je v přímé souvislosti s nádorovým onemocněním, pleura však nádorem postižení není. Příčin akumulace výpotku v pleurální dutině je řada, např. postižení lymfatik, zvýšená permeabilita kapilár podmíněná bronchiální obstrukcí, paraneoplastická embolizace, hypoalbuminemie, syndrom horní duté žíly
• maligní výpotek je podmíněn nádorovým postižením pleury. Relativně vzácný je primární nádor pleury, mezoteliom. Pleura je častěji postižena metastaticky, především při bronchogenním karcinomu, karcinomu prsu a ovaria. Metastázy karcinomů jiných primárních lokalizací jsou méně časté
• pooperační fluidothorax či fluidopneumothorax vzniká v souvislosti s proběhlým operačním výkonem, po thorakotomii, ezofagotomii a kardiochirurgických výkonech
• chylothorax, mléčně zkalený, opaleskující sterilní sekret s bakteriostatickými účinky, je podmíněn průnikem chylu do pleurální dutiny. Biochemicky je pro něj typická vysoká koncentrace triacylglycerolů (TAG), kdy poměr TAG v pleurálním sekretu a v séru > 1 svědčí pro chylothorax. Typický je průkaz chylomikronů při lipidové elektroforéze. Příčiny vzniku jsou různé. Nejčastěji jde o netraumatický chylothorax vznikající především v souvislosti a nádorovým onemocněním (nejčastěji lymfomy), při intraluminální obstrukci lymfatik nádorovými buňkami, nebo při extramurálním útlaku ductus thoracicus způsobeném tumorem. Chylothorax může vzniknout iatrogenně (thorakochirurgické výkony), traumaticky nebo může být idiopatický (25%), kdy se nepodaří zjistit příčinu jeho vzniku
• hemothorax – hemoragický výpotek, jehož hematokrit dosahuje 50 % hematokritu periferní krve. Nejčastěji vzniká v souvislosti s traumatem, popř. iatrogenně, příčinou může být maligní postižení pleurální dutiny, antikoagulační léčba mimo terapeutické rozmezí, event. stavy spojené s poruchou koagulace
3.1.2.2 i n D i K ace K H r UD ní D rená Ž i
• volný pleurální výpotek přesahující svým rozsahem polovinu hemithoraxu (obr. 3.11, 3.12)
• opouzdřený, event. multilokulární charakter výpotku (obr. 3.13 až 3.16) Pa M at U j
» Vysoká hodnota LDH v exsudátu obvykle znamená vznik empyému.
obr. 3.13 Pravostranný opouzdřený multilokulární hrudní empyém. Přítomnost hladiny podmí něna anaerobní bakteriální mikroflórou
obr. 3.14 Nález v bočné projekci, maximum změn lokalizováno v dorzálních partiích hemithoraxu
• biochemické parametry výpotku – hodnota pH < 7,2, pokles koncentrace glukózy a vzestup koncentrace LDH
Pokles pH souvisí s poklesem koncentrace glukózy, což je podmíněno metabolismem granulocytů destruujících bakterie. Hladina
LDH ve výpotku je dle Lightových doporučení porovnávána s hladinou v séru, pokud není tato hodnota dostupná, orientujeme se podle normy pro sérovou koncentraci LDH. Obecně se hodnota „normy“ významně liší dle pracoviště. Na našem pracovišti je horní hranice normy LDH v séru 3,75 µkat/l (mikrokatal/l). Hodnota LDH ve výpotku 3× vyšší než horní limit normy dané laboratoře svědčí již pro hrudní emypém a je považována za vysokou.
• komplikovaný parapneumonický výpotek (obr. 3.17, 3.18)
• jiný výpotek zánětlivé etiologie (přestup infekce z ORL oblasti, z mediastina, při osteomyelitidě, indukce ze subfrenia, parakolického prostoru)
• hrudní empyém (obr. 3.19, 3.20)
• tuberkulózní pleurální výpotek (obr. 3.21–3.23)
obr. 3.19 Levostranný opouzdřený, ventrálně lokalizovaný hrudní empyém u imobilního ka chektického oligofrenního nemocného
obr. 3.22 Cílená drenáž empyémové dutiny, masivní únik vzduchu drénem, po evakuaci sekretu nedochází k rozvinutí plíce
obr. 3.23 Dlouhodobá hrudní drenáž, po zhojení bronchopleurální píštěle dochází k rozvinutí plíce. Retrakce levého hemithoraxu, zhojeno s výrazným reziduem
obr. 3.30 Levostranný fluidothorax charakteru transudátu kardiální etiologie, indikovány evakuační hrudní punkce
obr. 3.31 Skiagram hrudníku po provedené evakuační hrudní punkci
obr. 3.34 Skiagram hrudníku bezprostředně po operačním výkonu, zdrojem krvácení poranění interkostální arterie
• pooperační fluidothorax či fluidopneumothorax (obr. 3.24, 3.25)
• maligní či paramaligní výpotek, pokud nemocný není v terminální fázi základního onemocnění a celkový stav umožňuje provedení pleurodézy talkem (obr. 3.26, 3.27)
• objemné výpotky provázející interní onemocnění, které se nedaří zvládnout konzervativní terapií
• chylothorax netraumatický, traumatický a idiopatický (obr. 3.28, 3.29)
• hemothorax (obr. 3.30–3.34)
Krvácení do pleurální dutiny je absolutní indikací k zavedení hrudní drenáže s cílem kompletní evakuace krve, což může vést k zástavě krvácení vzájemnou apozicí parietální a viscerální pleury.
Pa M at U j
» Krvácení do pleurální dutiny je absolutní indikací k zavedení hrudní drenáže s cílem zástavy krvácení, prevence vzniku empyému a včasné indikace k chirurgické intervenci.
10 k om P l I kace H rudní drenáže
Hrudní drenáže mají jako každý invazivní zákrok i své komplikace.
V zásadě lze rozdělit komplikace na komplikace technické (drenážní systém), komplikace ze strany pacienta a komplikace ze strany lékařského a ošetřujícího personálu.
10.1 kom P l I kace tec H n I cké
10.1.1 Komplikace ze strany vlastního drénu
a ) Drén nic neodvádí a v pleurální dutině se hromadí patologický obsah
• Drén je ucpán r ada : propláchněte a vyzkoušejte funkčnost (manévry pacienta – kašel, Valsalvův manévr, manévry lékaře –aplikace vyššího stupně podtlaku – odsávačka, manuálně – tzv. „podojení drénu“). Lze redrénovat širším drénem, je-li obsah pohrudniční dutiny příliš hustý, korpuskulární, či vazký (hemothorax, empyém, gelující výpotek)
• Drén je zalomen r ada : zkontrolujte průběh drénu vizuálně a proveďte skiagram hrudníku ve dvou projekcích. Pokud je drén zalomen vně hrudníku, zkuste narovnat, pokud uvnitř hrudníku, zkuste popotáhnout, vyzkoušejte pak funkčnost, pokud drén nefunguje, uvažujte o redrenáži (obr. 10.1, 10.2)
• Drén je zaklampován r ada : jednoduše zjistíte aspekcí, odklampujte
b ) Drén jeví známky úniku vzduchu , a přitom není důvod se domnívat, že pacient má bronchopleurální či pleuropulmonální píštěl
• Drén je mechanicky poškozen rada : pečlivě zkontrolujte drén, zda v něm není trhlina či stopy po ostrých nástrojích (jehly). Pokud ano, drén extrahujte, popř. redrénujte
správně
špatně
špatně
obr. 10.1 Různé možnosti zalomení drénů při nesprávném naspojkování
• Pacient má fenestrovaný drén (operační), kdy jedno z okének se dostalo již do oblasti hrudní stěny či přímo vně hrudníku rada: zkontrolujte typ drénu, pátrejte po okénku vně hrudníku. Pokud má pacient zároveň podkožní emfyzém, pravděpodobně bude okénko v hrudní stěně. Vždy extrahujte drén, event. redrénujte
obr. 10.2 Špatně funkční hrudní drén zalomený u hrudní stěny. Současně patrno spontánní vy‑ tlačování drénu z pleurální dutiny a zánětlivá reakce okolí
c ) o bsah pleurální dutiny uniká zevně podél zavedeného drénu
(paralelní únik)
Za některých situací může obsah pleurální dutiny ve velké míře unikat nikoliv skrze lumen drénu, ale zevně od něj. Tato situace může být zapříčiněna atrofií struktur hrudní stěny, disproporčně širokým
úložným kanálem hrudního drénu nebo situací, kde je v pleurální dutině množství patologického obsahu, ale špička drénu ústí do prostoru, kde není s tímto obsahem v kontaktu.
Paralelní únik také někdy pozorujeme u tenzních pleurálních výpotků během klampování drénu.
Tato komplikace se může projevovat několika způsoby:
• Prosakování, někdy masivní, do krycího materiálu kolem drénu, případně do oblečení a lůžka pacienta r ada : přespříliš neprodlužovat fázi postupné evakuace pleurálního výpotku s klampováním drénu; většinou pomůže doplnění dalšího stehu a zúžení kožního výstupu úložného kanálu hrudního drénu
• Přestup infekce z empyému do tkání hrudní stěny a rozvoj flegmóny rada: intenzivní systémová antibiotická léčba. Lokální aplikace antibiotik hrudním drénem. Zvážit exdrenáž a případnou redrenáž v místě nepostiženém flegmónou
• Podkožní emfyzém (obr. 10.3) – může vznikat při drenáži pneumothoraxu s přetrvávajícím únikem vzduchu nebo u empyému se širší broncho-pleurální píštělí. Příčinou je situace, kdy množství vzduchu pronikající píštělí do pleurální dutiny je větší než objem vzduchu odváděný zavedeným hrudním drénem, a dochází tak k průniku vzduchu do podkoží drenážním kanálem. Toto může nastat zejména při ucpání nebo zalomení drénu, případně při přilnutí fenestrací drénu k anatomickým strukturám pleurálního prostoru. Riziko vzniku podkožního emfyzému je také zvýšeno při příliš vysoké úrovni hladiny ve sběrné nádobě (vyšší než při standardním vodním zámku), z čehož plyne nadměrný odpor drenážní soustavy. Jindy jde o důsledek chyby v péči o drén, kdy někdo ze zdravotního personálu drén zaklampuje. Malé množství uniklého vzduchu do podkoží je během zavádění drénu běžné a tento vzduch je možné palpačně zjistit pohmatovým vjemem připomínajícím prohmatávání sáčku s varnou rýží. Komplikací je až pokračující únik vzduchu vedoucí k „nafukování“ hrudní stěny.
r ej S třík
A
adheze mezi viscerální a parietální pleurou 52 aktivní sání 122, 141 – nastavení 63
– přímé 68
– regulace 60 alergie 80
– na trimekain 110 ambulantní drenáž 194 anamnéza 79 anatomie hrudníku 16 anestezie, lokální 113 aneurysma aorty 85 angulus costae 23 antibiotická plomba pleurální dutiny 210
– technika provedení 211 antibiotika 134, 149 arteria, arteriae – carotis com. 18
– intercostales posteriores 22, 23
– intercostalis suprema 24
– subclavia 18, 24, 26
– thoracica interna 22, 23, 26 autohemopleurodéza 183
– indikace 185 – komplikace 193
– pracovní postup 192 axila 23
B
Betadin 131 bezpečný trojúhelník 27, 97, 103 biopsie
– pleury 29
– plicní tkáně a nitrohrudních uzlin 29 bolest v operační ráně 122 bránice 17 bronchopleurální píštěl 44, 126, 158 – zhojení 45 Bülau, Gotthard 13 bupivakainový test 93
C
cystická degenerace plíce 188
D
dezinfekce
– operačního pole 112
– rány 120 dezinfekční roztok 57 dlouhodobá domáčí péče 207 dlouhodobá hrudní drenáž 197 drenážní kanál, preparace 116 drenážní systémy – ambulantní 72, 137
– pro spádovou drenáž 58, 107
– přímé aktivní sání 68
– se zabudovaným bateriovým sáním 67
– sledování úniku vzduchu 68
– vícekomorové, komerčně vyráběné 64, 65
drenáž plicních abscesů 53 ductus thoracicus 17
dvojdrenáž 146, 147, 158, 161
dýchání proti odporu 122
E
endothorakální fascie 22 exsudát 37
– gradienty 37
– Lightova kritéria 37 extrakce drénu (exdrenáž) 124
– bezpečnost 134
– načasování 150
– postup 150
– technické vybavení 150
F
fibrinolytika, intrapleurální aplikace 133, 134, 164
– indikace a kontraindikace 164
– postup 172
– vedlejší účinky 171
fluidopneumothorax 39, 51, 128
– poresekční komplikace 46 fluidothorax 36, 85 – definice 36 – charakteru transudátu 49
– indikace k hrudní drenáži 39
– kardiální etiologie 49
– maligní 47, 174
– opouzdřený 84
– pooperační 29, 39, 51
– provázející interní nemoci 178
– regrese 129
– slovníček pojmů 36
– u generalizovaného karcinomu
žlučníku 47
– volný 38
French 76
G gradient albuminu 36
Guy de Chauliac 14
H
Heimlichova chlopeň 78, 137
hemothorax 39, 109
– iatrogenní 50
– pokračující krvácení do pleurální dutiny 50
– volba drénu 109 historie 13 hrudní drén
– extrakce 124
– fixace ke kůži 119
– jaký průměr zvolit 108
– kdy klampovat 134
– kontroly funkce lékařem 125
– napojení 121, 135
– nastavení hloubky zavedení 118
– nesprávné naspojkování 77
– ošetření 154
– péče 124
– postup při zavádění 110
– proplachy a výplachy 131
– průměr, jednotky 76
– typy 76
– zavedení 117
hrudní drenáž(e)
– ambulantní dlouhodobá 74
– Bülauova (spádová) 56, 58
– dlouhodobá 45, 197
– elektivní 93
– historie 13
– chyby a omyly v indikacích a technickém provedení 232
– indikace 28, 29, 93
– klinický význam 28
– komplikace 221
– kontraindikace 28, 52
– načasování 93
– obecné principy péče 124
– optimální místo pro zavádění 95
– optimální poloha nemocného 95
– postpneumonektomického prostoru 215
– pro ambulantní užití 72
– průběžné denní sledování odpadů 130 – příprava pacienta 79, 93 – Redonova (podtlaková) 70, 71, 72, 136 – regulace podtlaku 62
– sledování úniku vzduchu 68
– specifické úkony 156
– spojovací hadice, spojky, chlopně 77
– s vodním zámkem 57, 68
– systém přímého aktivního sání 68
– technické provedení krok za krokem 106
– tlakové poměry 57
– tříkomorová s vodním zámkem
a regulací aktivního sání 60
– tříkomorové systémy 64
– typy 56
– úloha sestry 152
– urgentní 93
– vícečetná 144, 156
– vícekomorové drenážní sety 65
– vybavení 106
– základní metody 56
– zvláštní situace 156
hrudní empyém 37, 43, 109, 160
– cílená drenáž 41, 44
– chronický 129
– LDH 39
– multilokulární 40, 132, 158
– parapneumonický 102, 145, 163, 169
– s bronchopleurální píštělí 44, 126, 158, 160
– tuberkulózní 44
– v postpneumonektomickém prostoru 216
hrudník, hrudní koš 16
– konfigurace 80
– orgány 18 – skelet 17 – svaly 21
hrudní punkce, probatorní 114 hrudní stěna 21
– bezpečný trojúhelník 27
– cévní zásobení 23
– nervové zásobení 26
– projekce orgánů a cév 26
– průřez 22
– převazy 131
– tepenné zásobení 24
– žilní systém 25 hypoalbuminemie 37
Ch
Charrière 76 chemoterapie 174 chlopně 77
chronická exogenní alergická alveolitida 157
chůze s drenážní láhví 122
chylothorax 29, 39
– idiopatický 29
– netraumatický 29, 51
– skiagram hrudníku po evakuaci 48
– traumatický 51
I
informovaný souhlas 105 interkostální cévy 23
J
jícen 17
K
karcinomatózní lymfangiopatie 174
koagulace, poruchy podmíněné medikamentózně 52 komplikace hrudní drenáže 221
– drenážní systém 225
– charakter patologického obsahu 227
– krvácivé 226
– lékařský a ošetřující personál 229
– pacient 226
– pacientova spolupráce 228
– technické 221
– vlastní drén 221 kontraindikace 52
kontrolní skiagram hrudníku 121
kožní řez 115 krvácení do pleurální dutiny 51
L
laktátdehydrogenáza (LDH) 37, 43
Lightova kritéria 37 lokální anestezie 113
M
mediastinum 19
Mesocain 110 metastázy karcinomů 39 mezižeberní prostory 22 mezoteliom 39 místo vhodné pro drenáž
– označení 111
– u nemocného ve špatném celkovém stavu 103
– u pneumothoraxu 96, 97
– u výpotku, opouzdřeného 99, 101, 102
– u výpotku, volného 98, 103 mízovod 17 musculus, musculi
– iliocostalis 21
– intercostales externi 22
– latissimus dorsi 21, 27
– obliquus abdominis externus 21
– pectoralis maior 21, 27
– pectoralis minor 21
– serratus anterior 21
– teres maior 21
– trapezius 21
N
nervus, nervi
– intercostalis, intercostales 22, 26
– vagus 17
O
objektivní vyšetření 80 odsávačka 68 oesophagus 17 osteomyelitida 43 oxygenoterapie 30
paramaligní výpotek 37 personál 106 pigtail 54
– nefunkční 139 píštěl, bronchopleurální 126 pleura
– diaphragmatica 18
– nádorové postižení 39 pleurální výpotek 36
– biochemické parametry 43
– cílená drenáž a evakuace 42
– hemoragický 39
– charakteru exsudátu 108
– indikace k hrudní drenáži 39
– maligní 39, 51
– multilokulární 83, 99, 162
– opouzdřený 39, 99, 101
– paramaligní 37, 51
– parapneumonický 42, 43
– provázející interní onemocnění 51
– subpulmonálně lokalizovaný 84
– tuberkulózní 43
– volba drénu 108
– zánětlivý 37 pleurodéza 29, 173
– autohemopleurodéza 183 – kdy indikovat 174
– kontraindikace u maligních výpotků 176
– princip 173
– technika provedení 178
– typy sklerotizujících látek 173
– vedlejší účinky a komplikace 180
plicní reexpanzní edém 228 pneumofluidothorax 29 pneumonektomie 70 pneumonie, abscedující 160
Pneumostat 137
pneumothorax 28
– definice 28
– hodnocení rozsahu dle Noppena 30
– iatrogenní 29, 36, 142
– indikace k hrudní drenáži 31
– indikace k operačnímu řešení 36
– klinická symptomatologie 31
– kompletní 33
– okultní 30, 34, 35, 36
– parciální primární 97
– perzistující 36
– primární spontánní 29, 31, 96
– prostá evakuace vzduchu jehlovou aspirací 36
– příčina vzniku 31
– recidivující 36
– rozsah 30
– sekundární spontánní 29, 34, 36, 108, 128
– spontánní resorpce 31
– subtotální 32, 34
– tenzní 29, 31
– traumatický 36
– u deficitu alfa-1-antitrypsinu 34
– u intubovaného nemocného 148
– u nemocného s bulózním emfyzémem 34
– u nemocného s CHOPN 141
– u pneumocystové pneumonie 148
– u uměle ventilovaného nemocného 29
– vícečetná drenáž 156
– volba drénu 108
– volný 103 podkožní emfyzém 148, 157
– regredující 162
podtlak, regulace 62
pohovor s nemocným 105 pohrudnice 18
poloha nemocného 95
– při drenáži volného výpotku 104
poloha v lůžku 122 poruchy koagulace 52
poučení pacienta 122
– po provedené hrudní drenáži 153
premedikace 94
probatorní hrudní punkce 114
průběžné sledování nemocného 154
průměr drénu 108 převazy hrudní stěny 131
R
radiologická dokumentace 81
Redonova drenáž 70, 71
– bolest 72 redrenáž 144 respirační insuficience 38 revmatoidní artritida 133
S sestra
– asistence při zavádění hrudní drenáže 153 – náplň práce 153 – ošetření drénu a manipulace s drenážní soupravou 154 – potřebné znalosti 152 – průběžné sledování nemocného 154
skiagram hrudníku
– kdy provádět 138
– kontrolní 121, 125, 127
– před zavedením drenáže 81 sklerotizující látky 173 spádová hrudní drenáž 58
– vodní zámek 135
spojky 77 spojovací hadice 77 sterilní krytí 120 sternum 17 streptokináza 169 sulcus costae 23 svaly hrudníku 21
T
talek, talkáž 174, 187 thorakocentéza 29 thymus 18
tlakové poměry v hrudníku 57 trachea 18 transudát 36
– gradienty 37
– kardiální etiologie 38
– Lightova kritéria 37 truncus
– costocervicalis 23, 24
– thyreocervicalis 24
U
únik vzduchu 68
– orientační hodnocení intenzity 130
V
vena, venae
– azygos 25
– brachiocephalica 25, 26
– cava superior 25, 26
– hemiazygos 25
– hemiazygos accessoria 25
– intercostales posteriores 22, 25
– intercostalis suprema 25
– thoracica interna 22, 23, 26
vodní zámek 57, 58, 66, 121
vyšetření
– bezprostředně před výkonem 111 – fyzikální 111 – objektivní 80 – pektorálního fremitu 80 – počítačové tomografie 81 – poslechem 80 – přístrojová, doplňující 81 – ultrasonografické 81, 82
xifosternální skloubení 16
zánik pleurálního prostoru 52