ÚVOD
Do skandálů se já nezaplétám, madam, člověk je ale může užívat jako protijed.1
Čtenáři se už léta baví skandálními příběhy, které se objevují v románech o rodině Bridgertonových Julie Quinnové. Knihy si teď našly nové publikum díky populární sérii Bridgertonovi na Netflixu, která sleduje vzestupy a pády nejslavnějších a nejskandálnějších významných osobností v období regentství. Všechny ty historky, které popisovala záhadná lady Whistledownová, se však skutečným příběhům z georgiánské Británie zdaleka nevyrovnají. Zatímco lady Whistledownová nechává své fiktivní regentské čtenáře tajnosti o milostných životech jejich slavných současníků šeptat za roztaženými vějíři, skuteční obyvatelé Spojeného království neměli o pikantní zprávy nouzi.
Ačkoli Lady Whistledownová zřejmě nebyla reálná osoba, v georgiánském období přesto existovala spousta míst, kde jste se mohli dozvědět o všelijakých aférách. Lidé se scházeli v kavárnách, aby si vyslechli nejnovější drby a prolistovali
11
periodika jako časopis Town and Country s nezbytnou rubrikou Tête-à-Tête (Jen mezi námi). Byl to jeden z prvních předchůdců dnešního společenského sloupku a každý měsíc představoval jiný nechvalně známý pár. Ačkoli se zde neuváděla žádná jména, vedle každého článku byly přiloženy malé siluety dotyčných dam a pánů, doprovázené zkarikovaným souhrnem jejich milostného života a šokujících eskapád. Společné sledování těchto lechtivých příběhů a snaha uhodnout , kdo by mohl být ten který pár, byla obvyklá a oblíbená dobová kratochvíle, stejně jako dnes zákaz zveřejnění informací oživí sociální sítě. Koneckonců, každý chce být v obraze.
Předobrazem lady Whistledownové byla dáma jménem Phoebe Crackenthorpová, jíž se škádlivě říkalo „ta, která ví o všem“. Paní Crackenthorpová byl pseudonym autorky časopisu Female Tatler, který vycházel necelý rok v letech 1709 až 1710. Přes veškerou snahu historiků zůstává skutečná identita paní Crackenthorpové dodnes neznámá. Přestože populární časopis vycházel jenom krátce, považuje se za klenot rané satiry a nejpozoruhodnější na něm je skutečnost, že byl určen ženám. Ačkoli jeho hlavním cílem bylo vzdělávat – často pomocí ostrých sociálních postřehů a komentářů – měl také zaměřeno na klepy.
Female Tatler byl ženská reakce na časopis Tatler, který založil Richard Steel a vycházel po dva roky. Pod pseudonymem Isaac Bickerstaff, Esquire vydával Steel magazín Tatler třikrát týdně a vedle literárních a antikvářských pojednání přinášel také novinky ze společnosti. Tatler i Female Tatler měly krátkého trvání, ale další plátky během osmnáctého století prosperovaly a naše záliba v aférách neutuchá ani dnes.
Na počátku devatenáctého století sice kavárenská kultura skomírala a rubriky jako Tête-à-Tête se staly minulostí, ale
12
potřeba veřejnosti být v obraze byla ještě naléhavější než kdy předtím. Částečně ji podněcovala královská rodina, jež se zdála být původcem i magnetem nejrůznějších historek, které vyvolávaly pozvednutá obočí i spodničky. Jiří III. byl v péči lékařů, princ z Walesu měl zase seznam milenek dlouhý jako nákupní seznam, nemluvě o jedné utajené manželce a jedné oficiální královské nevěstě, od které byl odloučen. Ani jeho bratři nebyli lepší, a dokonce i některé jeho sestry se dokázaly dostat do potíží, z nichž většina ani nebyla zveřejněna2. Zdálo se, jako by si všichni, kdo něco znamenali, libovali ve způsobu chování, z jakého by vážené lady Bridgertonové vstávaly hrůzou vlasy na hlavě.
Snad překvapivě v období regentství neexistovaly noviny, které by se věnovaly pouze klepům ze společnosti. Neblaze proslulé „skandální plátky“ se objevily až ve viktoriánském období a později, přesto však tiskem stále vycházela spousta drbů k uspokojení hladu veřejnosti po troše vzrušení. Ačkoli jména byla většinou vynechána, šifry používané k zamaskování identity byly záměrně velice průhledné. Čtenáři se naučili odhalovat jednoduché triky a snadno si vyvodili totožnost vévody z Cumberlandu z odkazu v. z C . nebo jméno herečky, často uváděné pod jménem její nejslavnější role namísto jejího pravého jména. Snad nejznámější případ takových šifer se objevil u románku Mary Robinsonové a prince z Walesu. Začali si spolu v době, kdy Robinosonová hrála Perditu v Zimní pohádce, a navzájem si posílali vzkazy s milostnými přezdívkami Perdita a Florizel, kterými je označoval i tisk. Kdykoli se někde objevila jména Perdita či Florizel, nebylo pochyb, o koho jde.
Ačkoli klepy udržovaly soukolí georgiánské společnosti v chodu, ne všechny historky byly publikovány se záměrem
13
budit senzaci. Někteří majitelé novin se snažili zvýšit povědomí veřejnosti o korupci, špatném hospodaření či nedobrém chování těch, kteří by měli jít příkladem. James Leigh Hunt se proslavil tím, že v novinách Examiner odhalil nehorázné gamblerství a utrácení prince regenta a vysloužil si za to pobyt v žaláři. Theodor Hook zatím dál anonymně plnil stránky svého týdeníku John Bull klevetami o Karolině Brunšvické, odloučené manželce prince regenta. Hook byl předchůdcem známého typu bulvárních novinářů, kteří se začali prosazovat v průběhu dvacátého století. Svou totožnost skrýval a po informacích se pídil tak, že se seznamoval se sloužícími mocných či je jednoduše podplácel, aby vyzradili některá šokující tajemství. Měl skvělé konexe, a protože jeho pozice u kormidla časopisu John Bull byla tajná, dokázal Hook získávat zpravodajské informace prostřednictvím užvaněné společenské třídy intelektuálů a umělců, mezi nimiž se pohyboval. Theodor Hook se často stával blízkým důvěrníkem těch, na něž cílil, a bez skrupulí zveřejňoval tajemství, jež slíbil zachovat.
Pokud jde o obecnější a snad i méně třaskavé romantické klepy, čtenáři mohli sledovat zdary a nezdary příslušníků vyšších tříd v populárních sloupcích Fashionable World, které se věnovaly spíše šatům, šperkům a všeobecnému kolotoči dvorních plesů a společenských událostí než tomu, co se děje za oponou. Čas od času se však přece objevil závan čehosi tajuplnějšího, pokud člověk uměl číst mezi řádky.
Zprávy o skandálech se však neomezovaly jenom na psané slovo. V georgiánské éře vzkvétaly tiskárny a grafické dílny. Karikatury bohatých a slavných byly nemilosrdné a šířily drby stejně zdatně jako novinové články – svými obrázky často řekly mnohem více, než se dalo vyjádřit slovy. Pro ty, kdo si nemohli dovolit kupovat tištěná periodika, bývaly obrázky
14
vystavovány ve výloze tiskárny, kde se veřejnost mohla pokochat šokujícími a často oplzlými ukázkami umění karikaturistů, aniž by se musela rozloučit se svými penězi. Byl to rychlý a snadný způsob, jak držet prst na tepu doby, podobně jako sledovat trendy na sociálních sítích či stále populárnější rubriky o aférách celebrit na bulvárních webových stránkách. Thomas Rowlandson a jemu podobní vymýšleli bizarní a často velmi zábavné – někdy až krutě – parodie na celebrity, politiky a aristokracii, zveličovali jejich nedostatky a prali jejich špinavé prádlo před nenasytnou veřejností, která vše lačně hltala.
Zvu vás na projížďku více než stoletím skandálů, vyprávěných v pětadvaceti příbězích, které mají jedno společné: přestože se někdy mohou zdát podivnější než fikce, všechny jsou zcela pravdivé. Kromě delších statí se na některých místech objevuje rovněž kratší útvar Společenská rubrika: trocha oleje do ohně kavárenských drben podávaná ve stravitelných soustech. Všechny začínající lady Whistledownové by tudíž měly zpozornět : historky hodné vyprávění se ve století bohatém na intriky najdou všude, od Westminsterského paláce po londýnské chudinské čtvrti.
15
ČASOVÁ OSA
Začátek období regentství se datuje do roku 1811, kdy král Jiří III., tehdy již s pěnou u úst, slepý a téměř nepohyblivý, předal trůn svému nejstaršímu synovi Jiřímu, princi z Walesu. Ten zpočátku vládl jako princ regent, a když jeho otec o necelou desítku let později zemřel, pokračoval jako král Jiří IV.
Princ regent se stal mezi britskými monarchy legendou .
Byl to hazardní hráč, marnotratník a prostopášník a zahájil věk elegance, v němž našly plné uplatnění móda, architektura a umění. Zatímco jeho země bojovala s Napoleonem a čelila hrozivým politickým otřesům, princátko se s chutí oddávalo svým rozmarům. Okázalost mladého Jiřího byla přímo úměrná jeho váze.
Byla to doba obrovských společenských rozdílů, kdy ke slovu přicházela pompézní móda a marnivá zábava, a velká města v zemi obracela tvář k nové industriální budoucnosti.
Jediný stroj najednou dovedl vykonávat práci desítek lidí a rozvoj techniky postupoval neuvěřitelným tempem. Po celé zemi propukaly nepokoje a pouliční bouře, protože obyvatelstvo stále více hladovělo, zatímco regent tloustl. Británie v období
16
regentství nebyla jen samý lesk a třpyt, život v ní mohl být i velmi bídný. Pro regenta sedícího na samém vrcholu lidé živořící na dně chudoby takřka vůbec neexistovali.
Regentství zastihlo zemi na počátku moderní doby, mezi věkem osvícenství a průmyslovou revolucí. Tradiční dvůr Jiřího III., který úzkostlivě lpěl na zbožnosti a protokolu, byl náhle odsunut na vedlejší kolej zářivou nádherou pozlátkového života prince regenta. Na regentově dvoře mluvily peníze hlasitěji než jazyky.
V období regentství se zdálo, jako by se Anglie stala středobodem celého světa. Na londýnských ulicích nebyl nikdy klid, kočáry rachotily tam a zpátky v každou denní i noční hodinu a vláda nebyla řízena jen z Westminsterského paláce, ale i z luxusních klubů Brook a White. V těchto baštách vládnoucí třídy hráli vlivní pánové nejenom karty, ale pohrávali si se samotným národem.
Regentství bylo dovršením slávy králů, kteří přišli z Hannoveru asi o století dříve. Za sto let od Jiřího I. po Jiřího IV. a poté se země navždy změnila. Tato kniha se zabývá desetiletími obrovských změn, z nichž některé jsou zachyceny na této časové ose.
1714 začátek vlády Jiřího I.
1718 první odsouzení Britové jsou za trest odvezeni do zámořských kolonií
1720 prasknutí Jihomořské bubliny
1721 Robert Walpole se stává de facto prvním ministerským předsedou Velké Británie 1722 vychází kniha Moll Flandersová Daniela Defoea
1727 Jiří I. umírá; začíná vláda Jiřího II.
1728 v Londýně má premiéru Žebrácká opera
17
1729 Královna Karolina se stává první regentkou Velké Británie na základě zákonů o regentství, zatímco její manžel Jiří II. prodlívá mimo zemi
1729 narození Kateřiny Veliké
1733 Downing Street 10 se stává sídlem úřadujícího ministerského předsedy
1738 narození Jiřího III.
1739 Válkou o Jenkinsovo ucho vyhlašuje Británie válku Španělsku
1739 poprava piráta Dirka Turpina oběšením
1740 propuknutí hladomoru v Irsku
1742 rezignace Roberta Walpola
1743 Jiří II. se stává posledním britským monarchou, který vedl armádu do bitvy
1745 Karel Eduard Stuart zvaný Bonnie Prince Charlie pořádá povstaleckou výpravu ze Skotska
1746 Bitva u Cullodenu
1751 Parlament schvaluje zákon o kalendáři a upravuje
11denní nesrovnalost
1755 vydání Slovníku anglického jazyka Samuela Johnsona 1756 začátek Sedmileté války
1759 otevřeno Britské muzeum
1760 Jiří II. umírá; začátek vlády Jiřího III.
1761 sňatek Jiřího III. s Šarlotou Meklenbursko-Střelickou
1762 narození Jiřího IV. (též známého jako princ regent)
1763 konec Sedmileté války
1765 na vodu je spuštěna loď britského královského válečného námořnictva HMS Victory
1770 sňatek Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty
1770 přistání kapitána Jamese Cooka v Botanickém zálivu v Austrálii
18
