0039478

Miluj_blizniho_sveho_str.3_REMARQUE 5/4/18 9:07 AM Stránka 1

ERICH MARIA

REMARQUE

Miluj bližního svého

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 2

Erich Maria Remarque LIEBE DEINEN NÄCHSTEN Copyright © 1941 by New York University, successor-in-interest to the litarary rights of The Estate of the Late Paulette Goddard Remarque All right reserved Translation © 1956, 2018 by Vûra Houbová, heirs ISBN 978-80-249-3577-5

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 3

âÁST PRVNÍ

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 5

/I/

K

ern se rázem probudil z tûÏkého propastného spánku a naslouchal. Jako v‰ichni ‰tvanci byl okamÏitû vzhÛru, napjat˘ a pfiipraven˘ dát se na útûk. Sedûl nehybnû na posteli a uvaÏoval, jak by unikl, kdyby schodi‰tû uÏ bylo obsazené.

Pokoj byl ve ãtvrtém poschodí. Mûl okno do dvora, ale Ïádn˘ balkon ani fiímsu, odkud by se dalo dostat k okapní roufie. Útûk dvorem byl tedy vylouãen. Zb˘vala jen jedna cesta: chodbou na pÛdu a po stfie‰e na sousední dÛm.

Kern pohlédl na svítící ãíselník náramkov˘ch hodinek.

Bylo krátce po páté. V pokoji byla je‰tû tma. LoÏní povlaky na dvou ostatních postelích se ve tmû ‰edivû a nejasnû leskly.

Polák, kter˘ spal u zdi, chrápal.

Kern opatrnû sklouzl z postele a plíÏil se ke dvefiím.

V témÏ okamÏiku se pohnul muÏ leÏící na prostfiední posteli. „Co je?“ za‰eptal.

Kern neodpovûdûl; pfiitiskl ucho na dvefie.

Druh˘ muÏ se posadil na posteli. Pfiehraboval se ve vûcech visících pfies pelest Ïelezné postele. Zaplála kapesní svítilna a v bledém, chvûjícím se svûtelném kruhu zachytila ãást hnûd˘ch, ohmatan˘ch dvefií a postavu Kerna, kter˘ s rozcuchan˘mi vlasy a v pomaãkaném spodním prádle naslouchal u klíãové dírky. „Tak uÏ ksakru fiekni, co se dûje!“ zasyãel muÏ v posteli.

Kern se napfiímil. „Nevím. Probudil jsem se, protoÏe jsem nûco zaslechl.“ „Nûco! Co nûco, ty stra‰pytle!“ „Nûco dole. Hlasy, kroky nebo nûco takového.“ MuÏ vstal a pfiistoupil ke dvefiím. Mûl na sobû naÏloutlou

5

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 6

ko‰ili, pod níÏ se ve svûtle kapesní svítilny objevily hustû chlupaté svalnaté nohy. Chvíli naslouchal. „Jak dlouho uÏ tu bydlí‰?“ zeptal se pak. „Dva mûsíce.“ „Byla tu uÏ v té dobû ‰Èára?“ Kern zavrtûl hlavou. „Aha! Pak ses tedy pfieslechl. Prdnutí zní ve spánku ãasto jako hromová rána.“ Posvítil Kernovi do obliãeje. „No jo, sotva dvacet, viì?

Emigrant?“ „Ano.“ „Jesus Christus tso siem stalo –“ zahuhlal pojednou v koutû Polák.

MuÏ v ko‰ili posvítil svítilnou na protûj‰í stranu. Ze tmy se vynofiil zarostl˘ obliãej s otevfien˘mi ústy a vytfie‰tûn˘ma oãima pod huÀat˘m oboãím. „Ku‰uj s tím sv˘m Jesu Christo, Poláku,“ zamruãel muÏ s kapesní svítilnou. „Ten uÏ neÏije. Padl na Somû jako váleãn˘ dobrovolník.“ „Tso?“ „UÏ je to tu zase!“ Kern skoãil k posteli. „Pfiicházejí zdola.

Musíme na stfiechu!“ Druh˘ muÏ se otoãil jako káãa. Ozvalo se klapnutí a tlumené hlasy. „Zatracenû! Ven, Poláku, ven! Policie!“ Strhl z postele své vûci. „Znበcestu?“ zeptal se Kerna. „Chodbou vpravo. Za v˘levkou po schodech nahoru!“ „Rychle!“ MuÏ v ko‰ili ti‰e otevfiel dvefie. „Matka Boska!“ zachrãel Polák. „DrÏ hubu! Nic neprozraì!“ MuÏ zavfiel dvefie. Spolu s Kernem probûhl úzkou ‰pinavou chodbou. BûÏeli tak ti‰e, Ïe sly‰eli, jak nad v˘levkou kape nedotaÏen˘ kohoutek vodovodu. „Tady, kolem,“ za‰eptal Kern, zahnul za roh, ale vtom do nûãeho vrazil, zavrávoral, zahlédl uniformu a chtûl se otoãit.

Vtom ho nûkdo udefiil do paÏe. „Stát! Ruce vzhÛru!“ rozkázal kdosi ve tmû.

Kern upustil vûci na zem. Levou ruku necítil, neboÈ úder ho zasáhl do lokte.

6

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 7

Na okamÏik se zdálo, jako by se muÏ v ko‰ili chtûl vrhnout do tmy, odkud zazníval onen hlas. Ale pak spatfiil hlaveÀ revolveru, kter˘m mu mífiil na prsa druh˘ policista, a pomalu zdvihl ruce. „Otoãit!“ rozkázal. „Postavit k oknu!“ Oba uposlechli. „Podívej se, co mají v kapsách,“ fiekl policista s revolverem.

Druh˘ policista prohledal ‰aty leÏící na zemi. „Tfiicet pût ‰ilinkÛ – kapesní svítilna – d˘mka – kapesní nÛÏ – zav‰ivenej hfieben – jinak nic.“ „Îádn˘ doklady?“ „Nûkolik dopisÛ nebo nûco takov˘ho –“ „Îádn˘ pasy?“ „Ne.“ „Kde máte pasy?“ zeptal se policista s revolverem. „Îádn˘ nemám,“ odvûtil Kern. „No ov‰em!“ Policista vrazil muÏi v ko‰ili revolver do zad. „A co ty? Mám se tû ptát zvlá‰È, parchante jeden?!“ Policisté na sebe pohlédli. Ten bez revolveru se dal do smíchu. Druh˘ si olízl rty. „Kouknûme se, vzne‰enej pán!“ pronesl zvolna. „Jeho v˘sost vandrák! Generál smraìoch!“ Náhle se rozpfiáhl a udefiil muÏe pûstí do brady. „Ruce vzhÛru!“ zafival, kdyÏ se muÏ v ko‰ili zapotácel.

MuÏ se na nûho podíval. Kern je‰tû nikdy nevidûl takov˘ pohled. „To fiíkám tobû, srágoro!“ obofiil se na nûj policista. „Tak co, bude to? Nebo ti mám je‰tû jednou zatfiást palicí?“ „Nemám pas,“ odpovûdûl muÏ. „Nemám pas,“ opiãil se po nûm policista. „Ov‰em, pan grázl nemá pas. To jsem si moh myslet. Tak rychle, oblíknout a mazat!“ Chodbou bûÏela skupina policistÛ. Zprudka otvírali dvefie.

Pfiistoupil jeden s nárameníky. „Kohopak tu máte?“ DÛstojník si je prohlíÏel. „Dva ptáãky, co chtûli upláchnout po stfie‰e.“ Byl mlad˘. Mûl ‰tíhl˘, bled˘ obliãej, peãlivû pfiistfiiÏen˘ mal˘ knírek a vonûl kolínskou vodou. Kern ji poznal: byla to kolínská voda 4711. Jeho otec mûl kdysi v˘robu parfémÛ, proto to znal.

7

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 8

„Ty dva si vezmeme pofiádnû na pa‰kál,“ fiekl dÛstojník. „Náramky!“ „Je vídeÀské policii dovoleno pfii zat˘kání nûkoho bít?“ zeptal se muÏ v ko‰ili.

DÛstojník vzhlédl. „Jak se jmenujete?“ „Steiner. Josef Steiner.“ „Nemá pas a ohroÏoval nás,“ hlásil policista s revolverem. „Je dovoleno je‰tû daleko víc, neÏ si myslíte,“ prohlásil stroze dÛstojník. „Mar‰ dolÛ!“ Oba muÏi se oblékli. Policista vytáhl pouta. „Pojìte, milánkové! No, teì uÏ vypadáte líp. Padnou vám jako ulit˘!“ Kern ucítil na kloubech chladn˘ kov. Poprvé v Ïivotû byl spoután. Ocelové krouÏky mu pfii chÛzi nevadily, ale mûl pocit, jako by mu spoutávaly víc neÏ jen ruce.

Venku uÏ bylo ãasné ráno. Pfied domem stála dvû policejní auta. Steiner se u‰klíbl. „Funus první tfiídy! Nóbl, co chlapãe?“ Kern neodpovûdûl. Schovával pouta pod kabátem, jak jen mohl. Na ulici okounûlo nûkolik mlékárensk˘ch vozkÛ.

V protûj‰ím domû byla otevfiená okna. Obliãeje v tmav˘ch oknech se leskly jako tûsto. Nûjaká Ïena se hluãnû rozesmála.

Asi tfiicet zatãen˘ch vystoupilo na vozy. Byly to otevfiené pfiepadové kamiony. Vût‰ina zatãen˘ch nastoupila do vozÛ mlãky. Byla mezi nimi i majitelka domu, tlustá svûtlovlasá Ïena kolem padesátky, která jediná rozãilenû protestovala.

Pfied nûkolika mûsíci pfiemûnila nejlevnûj‰ím zpÛsobem dvû neobsazená patra ve svém zchátralém domû v jak˘si druh penzionu. Brzy se rozneslo, Ïe se tam dá spát naãerno, aniÏ se ãlovûk musí hlásit na policii. Majitelka penzionu mûla jen ãtyfii fiádné nájemníky, ktefií byli policejnû hlá‰ení: podomního obchodníka, dvorního myslivce a dvû pouliãní holky. Ostatní nájemníci pfiicházeli zveãera, kdyÏ uÏ se setmûlo. Témûfi v‰ichni byli emigranti a uprchlíci z Nûmecka, Polska a Itálie. „Tak rychle, rychle!“ pobídl dÛstojník majitelku domu. „V‰ecko mÛÏete vysvûtlit na stráÏnici. Tam na to budete mít ãasu dost!“

8

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 9

„Protestuju!“ kfiiãela Ïena. „Protestovat si mÛÏete, jak chcete. Ale teì pojìte s námi!“ Dva policisté popadli Ïenu pod paÏí a vyzvedli ji na vÛz.

DÛstojník se otoãil ke Kernovi a Steinerovi. „A teì tyhle dva! Dávejte na nû zvlá‰È dobr˘ pozor!“ „Merci!“ fiekl Steiner a nastoupil. Kern vylezl za ním.

Auta se prudce rozjela. „Na shledanou!“ zavfie‰tûl z okna Ïensk˘ hlas. „Zabte tu emigrantskou pakáÏ!“ zafival za nimi nûjak˘ muÏ. „Nebudete je aspoÀ muset Ïivit!“

Policejní vozy jely dost rychle, protoÏe ulice byly je‰tû liduprázdné. Nebe za domy ustoupilo, zjasnilo a rozklenulo se a bylo teì prÛhlednû modré; zatãení v‰ak stáli na vozech schlíplí jako vrby v podzimním de‰ti. Nûkolik policistÛ jedlo chleby se salámem a k nim popíjeli kávu z ploch˘ch lahví.

Nedaleko Aspernského mostu jim zkfiíÏilo cestu auto se zeleninou. Policejní vozy zabrzdily a pak se znovu rozjely.

V témÏ okamÏiku pfielezl jeden ze zatãen˘ch pfies okraj druhého vozu a seskoãil. Spadl ‰ikmo na blatník, zapletl se do svého plá‰tû a se Ïuchnutím dopadl na dlaÏbu. „Zpátky! Za ním!“ vykfiikl fiidiã. „Jestli nezÛstane stát, stfiílejte!“ VÛz prudce zastavil. Policisté se vyfiítili na ulici. BûÏeli k místu, kde leÏel muÏ. ¤idiã se otoãil. KdyÏ vidûl, Ïe muÏ neutekl, pomalu couval s vozem zpátky.

MuÏ leÏel na zádech. Hlavou se udefiil o dlaÏební kameny. LeÏel tam v rozepjatém plá‰ti, s roztaÏen˘ma rukama a nohama jako velk˘ rozplácl˘ netop˘r. „Odneste ho na vÛz!“ kfiikl dÛstojník.

Policisté se sehnuli. Pak se jeden z nich napfiímil. „Musel si nûco zlomit. NemÛÏe vstát.“ „Ale mÛÏe! Jen ho zvednûte!“ „Pofiádnû ho nakopnûte, uvidíte, Ïe oÏivne,“ pronesl línû policista, kter˘ pfii zat˘kání uhodil Steinera.

MuÏ zasténal. „Opravdu nemÛÏe vstát,“ ozval se druh˘. „Taky krvácí na hlavû!“

9

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 10

„Ksakru!“ ¤idiã slezl z vozu. „AÈ se nikdo ani nehne!“ zafival nahoru na zatãené. „Zatracená pakáÏ! Jen sam˘ nepfiíjemnosti!“ VÛz stál tûsnû u ne‰Èastníka. Kern si ho mohl seshora dÛkladnû prohlédnout. Znal ho. Byl to huben˘ polsk˘ Îid s profiídl˘mi ‰ediv˘mi vousy, s nímÏ nûkolikrát spal v témÏ pokoji. Jasnû si vzpomínal na to, jak star˘ muÏ vÏdycky ãasnû ráno stával u okna s modlitebními fiemínky kolem ramen, modlil se a mírnû kolébal tûlem vpfied a vzad. Obchodoval s pfiadénky pfiíze, tkaniãkami a nitûmi a byl uÏ tfiikrát vyho‰tûn z Rakouska. „VstaÀte! Tak dûlejte!“ poruãil dÛstojník. „Proã jste seskoãil z vozu? Asi máte moc vroubkÛ, co? Kradl jste a kdovíco je‰tû!“ Stafiec pohnul rty. Vytfie‰tûnû upíral oãi na dÛstojníka. „CoÏe?“ zeptal se dÛstojník. „¤íkal nûco?“ „Tvrdí, Ïe to udûlal ze strachu,“ odpovûdûl policista, kter˘ kleãel vedle nûho. „Ze strachu? To se ví, Ïe ze strachu! ProtoÏe nûco provedl!

Co fiíká?“ „¤íká, Ïe nic neprovedl.“ „To tvrdí kaÏd˘. Ale co s ním udûláme? Co je mu?“ „Mûli byste zavolat lékafie,“ ozval se nahofie na voze Steiner. „Mlãte!“ vykfiikl dÛstojník podráÏdûnû. „Kde bychom teì shánûli lékafie? Ale tak dlouho nemÛÏe leÏet na ulici.

Zase by se vykládalo, Ïe jsme ho takhle zfiídili my. V‰ecko se to hned svalí na policii!“ „Patfií do nemocnice,“ trval na svém Steiner. „A to ihned!“ DÛstojník byl zmaten˘. Vidûl, Ïe muÏ je tûÏce zranûn˘, a zapomnûl Steinera okfiiknout. „Do nemocnice? Ale tam ho pfiece jen tak nevemou. K tomu potfiebuje pfiedávací list. A nûco takového já sám nemÛÏu vÛbec udûlat. Musím ho nejdfiív pfiedvést k raportu.“ „Odvezte ho do Ïidovské nemocnice,“ fiekl Steiner. „Tam ho pfiijmou bez pfiedávacího listu i bez raportu. Dokonce i bez penûz.“ DÛstojník na nûho upfiel pohled. „Odkudpak to víte, co?“

10

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 11

„Mûl by se dopravit na záchrannou stanici,“ navrhl jeden z policistÛ. „Tam je vÏdycky nûjakej saniÈák nebo doktor.

Ti uÏ budou vûdût, co dál. Tak se ho taky zbavíme.“ DÛstojník se rozhodl: „Dobrá, zvednûte ho! Zajedeme na stanici. Tam s ním jeden zÛstane. Zatracená práce!“ Policisté muÏe zvedli. Sténal a byl velmi bled˘. PoloÏili ho na podlahu vozu. Trhl sebou a otevfiel oãi. V propadlém obliãeji se nepfiirozenû leskly. DÛstojník se kousl do rtÛ. „Taková blbost! Skákat dolÛ v takovém vûku! Jeìte, ale pomalu!“ Pod hlavou zranûného se zaãala tvofiit kaluÏ krve. Uzlovité prsty ‰krabaly po dfievûné podlaze vozu. Rty se zvolna odchlipovaly od zubÛ a obnaÏovaly je. Vypadalo to, jako by se nûkdo nehlasnû a v˘smû‰nû smál pod dûsivou maskou bolesti. „Co fiíká?“ zeptal se dÛstojník.

Policista znovu poklekl u starce. VÛz se otfiásal. Policista drÏel pevnû starcovu hlavu. „Povídá, Ïe by chtûl ke svejm dûtem. Îe prej teì umfiou hlady,“ oznamoval. „Hlouposti! Urãitû hlady neumfiou. Kde jsou?“ Policista se sklonil. „To nechce fiíct. Prej by je pak vyhostili. Nemají povolení k pobytu.“ „To jsou povídaãky. Co fiíká teì?“ „¤íká, abyste mu odpustil.“ „CoÏe?“ zeptal se dÛstojník pfiekvapenû. „Abyste mu pr˘ odpustil, protoÏe vám zpÛsobil znaãné nepfiíjemnosti.“ „Abych mu odpustil? Co je zase tohle?“ DÛstojník vrtûl hlavou a upfienû zíral na muÏe na podlaze.

VÛz zastavil pfied záchrannou stanicí. „Odneste ho dovnitfi!“ rozkázal dÛstojník. „Ale opatrnû. A vy, Rohde, zÛstanete u nûho, dokud nezatelefonuju.“ Zvedli ne‰Èastníka. Steiner se k nûmu sklonil. „Najdeme tvé dûti. PomÛÏeme jim. Rozumí‰ mi, star˘?“ Polák zavfiel oãi a znovu je otevfiel. Tfii policisté ho odnesli do domu. Ruce mu visely k zemi a sm˘kaly se po dlaÏbû, jako by uÏ byly bez Ïivota. Po chvíli se dva policisté vrátili a opût nastoupili. „Povídal je‰tû nûco?“ zeptal se dÛstojník.

11

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 12

„Ne. Byl uÏ v obliãeji celej zelenej. Jestli je to pátefi, tak dlouho nevydrÏí.“ „No co, o jednoho míÀ,“ podotkl dÛstojník. „Zvlá‰È v téhle dobû,“ dodal Steiner.

DÛstojník se najeÏil. „DrÏte hubu, vy bol‰eviku!“ zafival. „V‰ak my z vás tu drzost vyÏeneme!“

Dovezli zatãené na policejní stanici na Elisabethpromenade.

Steinerovi a Kernovi sÀali pouta a pak je odvedli k ostatním do velké setmûlé místnosti. Vût‰ina zatãen˘ch sedûla a mlãela. Byli zvyklí ãekat. Jen tlustá svûtlovlasá domácí nepfiestávala lamentovat.

V devût hodin byli jeden za druh˘m pfiedvoláváni. Kern byl odveden do místnosti, kde byli dva policisté, písafi v civilu, dÛstojník a star‰í vrchní policejní komisafi. Komisafi sedûl na dfievûné Ïidli a koufiil cigaretu. „Osobní údaje,“ poÏádal muÏ u stolu.

Písafi byl huben˘ a pihovat˘ a pfiipomínal slaneãka. „Jméno?“ zeptal se pfiekvapivû hlubok˘m hlasem. „Ludvík Kern.“ „Narozen?“ „Tfiicátého listopadu devatenáct set ãtrnáct v DráÏìanech,“ odpovûdûl. „Tedy Nûmec.“ „Ne. Bez státní pfiíslu‰nosti. Vyho‰tûn.“ Vrchní komisafi vzhlédl. „V jednadvaceti? Co jste provedl?“ „Nic. MÛj otec byl vyho‰tûn. ProtoÏe jsem byl tenkrát je‰tû nezletil˘, vyhostili mû také.“ „A proã byl vyho‰tûn vበotec?“ Kern se na okamÏik odmlãel. Rok emigrace ho nauãil opatrnosti pfii rozhovoru s úfiady. „Byl neprávem udán jako politicky nespolehliv˘,“ fiekl nakonec. „Îid?“ zeptal se písafi. „Otec ano. Matka ne.“ „Aha!“ Vrchní komisafi odklepl popel cigarety na zem. „Proã jste tedy nezÛstal v Nûmecku?“

12

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 13

„Vzali nám pasy a vyhostili nás. Kdybychom zÛstali, tak by nás zavfieli. A kdyÏ uÏ jsme mûli b˘t zavfieni, pak tedy rad‰i nûkde jinde neÏ v Nûmecku.“ Vrchní komisafi se su‰e zasmál. „Chápu. Ale jak jste se dostal bez pasu pfies hranice?“ „Na ãesk˘ch hranicích tenkrát staãil pro mal˘ pohraniãní styk jen pfiihla‰ovací lístek. A ten jsme mûli. Mohli jsme tak zÛstat v âeskoslovensku tfii dny.“ „A pak?“ „Dostali jsme tfiímûsíãní povolení k pobytu. Potom jsme museli pryã.“ „Jak dlouho uÏ jste v Rakousku?“ „Tfii mûsíce.“ „Proã jste se nehlásil na policii?“ „ProtoÏe bych byl okamÏitû vyho‰tûn.“ „No, no!“ Vrchní komisafi plácnul dlaní do opûradla Ïidle. „Odkudpak to víte tak pfiesnû?“ Kern zamlãel, Ïe se s rodiãi pfiihlásili na policii hned, jak poprvé pfie‰li rakouské hranice. T˘Ï den v‰ak byli opût vráceni zpátky. KdyÏ pfie‰li znovu, uÏ se nehlásili. „Není to snad pravda?“ zeptal se. „Tady se nemáte co ptát; tady máte jen odpovídat,“ obofiil se na nûho hrubû písafi. „Kde jsou teì va‰i rodiãe?“ zajímal se vrchní komisafi. „Matka je v Maìarsku. Dostala tam povolení k pobytu, protoÏe je maìarského pÛvodu. Otec byl zatãen a vyho‰tûn v dobû, kdy jsem nebyl v hotelu. Nevím, kde je.“ „Jaké máte zamûstnání?“ „Jsem student.“ „Z ãeho jste Ïil?“ „Mám trochu penûz.“ „Kolik?“ „Dvanáct ‰ilinkÛ. Zbytek mám u znám˘ch.“ Kern nemûl víc neÏ tûch dvanáct ‰ilinkÛ. Vydûlal si je prodejem m˘dla, parfémÛ a toaletních vod. Kdyby to pfiiznal, byl by potrestán i za zakázanou práci.

Vrchní komisafi vstal a zívl. „Jsme hotovi?“ „Dole je je‰tû jeden,“ odpovûdûl písafi.

13

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 14

„To bude to samé. Moc povyku pro nic.“ Vrchní komisafi pohlédl úkosem na dÛstojníka. „V‰ecko lidé, ktefií se sem dostali ilegálnû. Nevypadá to na nûjaké komunistické spiknutí? Co? Kdo to ohlásil?“ „Nûkdo, kdo má taky takovou barabiznu. JenomÏe se ‰tûnicemi,“ u‰klíbl se písafi. „Pravdûpodobnû konkurenãní závist.“ Vrchní komisafi se zasmál. Pak si v‰iml, Ïe Kern je‰tû stojí v místnosti. „Odveìte ho dolÛ. V‰ak víte, co je za to: ãtrnáct dní vazby a vyho‰tûní.“ Znovu zívl: „No a já si teì zajdu na gulበa jedno pivko.“ Kerna odvedli do cely, která byla men‰í neÏ ty dfiívûj‰í.

Kromû nûho bylo v cele je‰tû pût dal‰ích zatãen˘ch; mezi nimi taky Polák, kter˘ s ním spával v pokoji. Za ãtvrt hodiny pfiivedli i Steinera. Posadil se vedle Kerna. „Poprvé v base, chlapãe?“ Kern pfiik˘vl. „No a? Cítí‰ se jako vrah, co?“ Kern stiskl rty. „Tak nûjak. Vûzení – mám o nûm je‰tû nûjaké pfiedstavy z dfiívûj‰ka.“ „Tohle tady není vûzení,“ pouãil ho Steiner. „Tohle je vazba. Vûzení pfiijde pozdûji.“ „Ty uÏ jsi sedûl?“ „Sedûl. Poprvé tû to dost zdeptá. Ale pfií‰tû uÏ ne. Hlavnû v zimû ne. AspoÀ mበna nûjak˘ ãas pokoj. âlovûk bez pasu je mrtvola na dovolené. Má se vlastnû jen zabít, nic víc.“ „A s pasem? S pouh˘m pasem pfiece nedostane‰ nikde v cizinû povolení k práci.“ „To ví‰, Ïe ne. S pasem mበjen právo pojít hlady v klidu.

Ne na útûku. A to uÏ znamená hodnû.“ Kern upíral pohled pfied sebe.

Steiner ho plácl do ramene. „Hlavu vzhÛru, chlapãe.

Zato mበ‰tûstí, Ïe Ïije‰ ve dvacátém století – ve století kultury, pokroku a lidskosti.“ „Dají tu ãlovûku taky nûco jíst?“ zeptal se mal˘ muÏ s ple‰í, kter˘ sedûl na pryãnû v koutû. „AspoÀ trochu kafe?“ „Staãí jen zazvonit na ãí‰níka,“ odvûtil Steiner. „AÈ pfiinese jídelní lístek. Jsou tu na vybrání ãtyfii menu. Samozfiejmû kaviár à la discrétion.“

14

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 15

„Jídlo tu b˘t moc ‰patné,“ ozval se Polák. „Hleìme, tady je nበJesu Christo!“ Steiner si ho se zájmem prohlíÏel. „Ty jsi tu na penzi?“ „Moc ‰patné,“ opakoval Polák. „A málo –“ „Ach boÏe!“ zavzdychal ple‰oun v koutû. „A já mám v kufru peãené kufie. Kdy nás odtud pustí?“ „Za ãtrnáct dní,“ odpovûdûl Steiner. „To je bûÏná sazba pro emigranty bez dokladÛ. Co fiíká‰, Jesu Christo? Ty to pfiece zná‰.“ „âtrnáct dní,“ potvrdil Polák. „I déle. Jídla b˘t hroznû málo. Moc ‰patné. ¤ídká polévka.“ „Zatracenû! To se mi to kufie zatím zkazí,“ zabûdoval ple‰oun. „Moje první kufiátko po dvou letech. ·etfiil jsem si na nûj gro‰ ke gro‰i. Dneska v poledne jsem si na nûm chtûl pochutnat.“ „Poãkejte se sv˘m Ïalem do veãera,“ poradil mu Steiner. „Potom si budete moct myslet, Ïe jste ho uÏ snûdl, a bude vám líp.“ „CoÏe? Co to mluvíte za nesmysly?“ MuÏ se na Steinera poboufienû zadíval. „To, Ïe je jedno a totéÏ? Vy Ïvanile!

I kdyÏ jsem ho nesnûdl? A taky bych si urãitû je‰tû schoval stehno na zítra ráno!“ „Tak tedy poãkejte aÏ do zítfiej‰ího poledne.“ „Pro mû to neb˘t zlé,“ vmísil se Polák. „Já nikdy nejíst kufie.“ „BodejÈ. VÏdyÈ ty taky Ïádn˘ peãen˘ kufie v kufru nemá‰!“ nadával muÏ v koutû. „I kdybych já mít, neb˘t to zlé. Já nikdy nejíst nûco takov˘ho. Nesná‰et kufie. Blít pak!“ Polák vypadal velmi spokojenû a kroutil si vousy. „Pro mû to neb˘t vÛbec zl˘, to kufie!“ „âlovûãe, na to pfiece není nikdo zvûdav˘!“ vykfiikl ple‰oun zlostnû. „I kdyby kufie b˘t zde – já ho nejíst!“ prohlásil Polák vítûznû. „Hergot! Sly‰eli jste uÏ nûkdy nûco takov˘ho?“ Majitel kufiete v kufru si zoufale zakryl rukama oãi. „Jak se zdá, peãená kufiata mu nic nefiíkají,“ konstatoval

15

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 16

Steiner. „NበJesu Christo je vÛãi nim imunní. Diogenes opékan˘ch kufiat. A co kufiecí polévka?“ „Taky ne,“ odvûtil Polák pevnû. „A kufie na paprice?“ „VÛbec Ïádn˘ kufie!“ Polák záfiil. „Já se zblázním!“ zakvílel ztrápen˘ majitel kufiete.

Steiner se otoãil. „A co vejce, Jesu Christo? Vejce?“ Záfi pohasla. „Vejce, to ano! Vejce rád!“ Rozcuchan˘m vousem pfielétl záblesk Ïádostivosti. „Moc rád!“ „Bohové budiÏ pochváleni! Koneãnû díra v dokonalosti!“ „Vejce moc rád,“ uji‰Èoval Polák. „âtyfii kusy, ‰est kusÛ, dvanáct kusÛ, ‰est vafien˘ch, ostatní smaÏené. S opékan˘mi brambory. Brambory na ‰peku.“ „Já uÏ to nemÛÏu poslouchat! Pfiibijte ho na kfiíÏ, toho Ïrav˘ho Krista!“ zufiil Kufie. „Pánové,“ ozval se pfiíjemn˘ bas se srbsk˘m pfiízvukem. „Proã tolik rozãilování pro jednu iluzi? Pronesl jsem láhev vodky. Smím vám nabídnout? Vodka zahfiívá srdce a uklidÀuje mysl.“ Srb odzátkoval láhev, napil se a podal ji Steinerovi. Ten si dal dou‰ek a pfiedal ji Kernovi. Kern zavrtûl hlavou. „Jen se napij, chlapãe!“ pobídl ho Steiner. „To patfií k vûci.

Nauã se to.“ „Vodka moc dobrá!“ potvrzoval Polák.

Kern se napil a podal láhev Polákovi, kter˘ ji nacviãen˘m pohybem obrátil do sebe. „Celou ji vychlastá, ten vejcov˘ feti‰ista!“ zamruãel Kufie a vytrhl mu láhev. „UÏ v ní moc nezbylo,“ fiekl lítostivû Srbovi, kdyÏ se napil.

Srb mávl rukou. „Nevadí. Nejpozdûji dnes veãer budu zase venku.“ „Jste si tím tak jist˘?“ zeptal se Steiner.

Srb pokrãil rameny. Podal láhev poslednímu muÏi v cele, kter˘ tu aÏ dosud sedûl mlãky. „Loknûte si taky.“ „Dûkuju,“ pravil muÏ odmítavû. „Nepatfiím k vám.“ V‰ichni na nûho pohlédli. „Mám platn˘ pas, vlast, povolení k pobytu a povolení k práci.“

16

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 17

V‰ichni mlãeli. „OdpusÈte, Ïe se ptám,“ pronesl po chvíli Srb váhavû, „ale proã tu tedy jste?“ „KvÛli svému povolání,“ odpovûdûl muÏ hrdû. „Nejsem Ïádn˘ pochybn˘ bûÏenec bez papírÛ. Jsem slu‰n˘ kapesní zlodûj a fale‰n˘ hráã se v‰emi obãansk˘mi právy.“

V poledne byla fiídká fazolová polévka bez fazolí. Veãer totéÏ, jenÏe tentokrát se tomu fiíkalo káva a dali k ní kus chleba. V sedm hodin klaply dvefie. Pfii‰li pro Srba, jak to pfiedpovídal. Rozlouãil se s nimi jako se star˘mi znám˘mi. „Za ãtrnáct dní budu v kavárnû Sperler,“ fiekl Steinerovi. „Snad tam uÏ taky budete a já uÏ budu nûco vûdût. Tak tedy na shledanou.“ V osm hodin se plnoprávn˘ obãan a fale‰n˘ hráã uráãil pfiipojit k ostatním. Vytáhl krabiãku cigaret a nechal ji kolovat. V‰ichni koufiili. Soumrak a Ïhoucí cigarety zpÛsobily, Ïe se cela stala ponûkud útulnûj‰í. Kapesní zlodûj vyprávûl, Ïe jen vy‰etfiují, jestli v posledním pÛl roce nûco neprovedl.

Nevûfiil, Ïe by mu nûco dokázali. Navrhl, aby si zahráli karty, a vyãaroval ze saka balíãek karet.

Setmûlo se, elektrické svûtlo v‰ak je‰tû nesvítilo. Fale‰n˘ hráã na to byl pfiipraven˘. Teì zase vyãaroval svíãku a sirky. Svíãku pfiilepil na v˘ãnûlek zdi. ·ífiila matné plápolavé svûtlo.

Polák, Kufie a Steiner se sesedli dohromady. „Ale hraje se bez penûz, ano?“ uji‰Èoval se Kufie. „Ov‰em,“ usmál se fale‰n˘ hráã. „Nezahraje‰ si s námi?“ zeptal se Steiner Kerna. „Neumím hrát karty.“ „To se musí‰ nauãit, chlapãe. Co bys dûlal veãer jiného?“ „AÏ zítra. Dnes ne.“ Steiner se otoãil. Slabé svûtlo vyhloubilo v jeho tváfii hluboké vrásky. „Je ti nûco?“ Kern zavrtûl hlavou. „Ne. Jsem jen trochu unaven˘. Lehnu si na pryãnu.“ Fale‰n˘ hráã zamíchal. Dovedl karty elegantnû fiezat.

17

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 18

„Kdo dává?“ zeptal se Kufie.

Rozdával plnoprávn˘ obãan. Polák vytáhl devítku, Kufie dámu, Steiner a fale‰n˘ hráã po esu.

Fale‰n˘ hráã krátce vzhlédl. „Dal‰í!“ Táhl. Znovu eso. Usmál se a podal karty Steinerovi. Ten nedbale hodil nejspodnûj‰í kartu hry na kfiíÏové eso. „Taková náhoda.“ Kufie se zasmál.

Fale‰n˘ hráã se nesmál. „Odkud znáte ten trik?“ zeptal se uÏasle. „Vy jste od fochu?“ „Ne. Amatér. Uznání odborníka ov‰em tû‰í dvojnásob!“ „O to nejde!“ Fale‰n˘ hráã na nûho pohlédl. „Ten trik je totiÏ ode mne.“ „Ale?“ Steiner zamáãkl cigaretu. „Pochytil jsem to v Budape‰ti. Ve vûzení, neÏ jsem byl vyho‰tûn. Od nûjakého Katschera.“ „Katschera! Teì uÏ chápu!“ Kapesní zlodûj si oddechl. „Tak tedy od nûho! Katscher je mÛj Ïák. Dobfie jste se to nauãil.“ „To víte, kdyÏ je ãlovûk na cestách, pfiiuãí se v‰emu.“ Fale‰n˘ hráã mu podal karty a zkoumavû se zadíval do plamene svíãky. „Svûtlo je ‰patné – ale my hrajeme jen pro zábavu, není-liÏ pravda, pánové? Poctivû –“

Kern si lehl na pryãnu a zavfiel oãi. Byl pln˘ mlhavého, ‰edivého smutku. Od ranního v˘slechu musel neustále myslet na své rodiãe; – poprvé po tak dlouhé dobû. V duchu vidûl otce, kdyÏ se vrátil z policie. Nûjak˘ konkurent ho udal gestapu kvÛli protistátním fieãem, aby zruinoval jeho malou laboratofi na lékafiská m˘dla, parfémy a toaletní vody a pak ji koupil za babku. Plán se podafiil jako tisíce podobn˘ch v té dobû. Po ‰esti t˘dnech se otec vrátil z vazby úplnû zhroucen˘. Nikdy o tom nemluvil; svou v˘robnu v‰ak prodal konkurentÛm za smû‰nû nízkou cenu a krátce nato je vyhostili. Od té chvíle byli na útûku, kter˘ nebral konce. Z DráÏìan do Prahy; z Prahy do Brna; odtud v noci pfies hranice do Rakouska – pfií‰tí den vráceni policií do âech – o nûkolik dní pozdûji znovu tajnû pfies hranice do

18

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 19

Vídnû – matka si v noci zlomila ruku, kterou jí v lese podloÏili dvûma vûtvemi – z Vídnû do Maìarska; nûkolik t˘dnÛ pobyli u matãin˘ch pfiíbuzn˘ch – pak znovu policie; rozlouãení s matkou, která smûla zÛstat, neboÈ byla maìarského pÛvodu – a zase hranice; opût VídeÀ – poniÏující podomní obchodování s m˘dlem, toaletními vodami, ‰lemi nebo tkaniãkami – neustál˘ strach, Ïe ho nûkdo udá nebo ho dopadnou – pak onen veãer, kdy se otec uÏ nevrátil – a dlouhé mûsíce sám, kdy prchal z jednoho úkrytu do druhého – Kern se obrátil. Pfiitom do nûkoho vrazil. Otevfiel oãi. Vedle nûho na pryãnû leÏel ve tmû jako ãern˘ Ïok poslední vûzeÀ, asi padesátilet˘ muÏ, kter˘ se cel˘ den ani nepohnul. „OdpusÈte,“ omluvil se. „Nevidûl jsem vás –“ MuÏ neodpovûdûl. Kern si v‰iml, Ïe má otevfiené oãi.

Znal ten druh záchvatu; ãasto to vidûl za svého putování.

Nejlep‰í bylo nechat muÏe v klidu. „Zatracenû!“ vykfiikl v koutû Kufie, kter˘ hrál karty. „Já vÛl!

Já korunovanej vÛl!“ „Proãpak?“ zeptal se Steiner klidnû. „VÏdyÈ na to srdcová dáma úplnû staãila –“ „O to mi nejde! Ale ten Srb mi sem mohl poslat mé kufie!

Hergot, já korunovanej vÛl! Prostû jsem kolosální vÛl!“ Díval se kolem sebe, jako by nastával konec svûta.

Kern si náhle uvûdomil, Ïe se smûje. Cosi se v nûm smálo a v‰echno zpfieházelo – smutek, minulost, v‰echny my‰lenky. „Co se dûje, chlapãe?“ vzhlédl Steiner od karet. „Nevím. Smûju se.“ „Smích nemÛÏe nikdy ‰kodit.“ Steiner vytáhl pikového krále a zabil pfiekvapenému Polákovi na beton jist˘ ‰tych.

Kern si vzal cigaretu. Najednou mu v‰echno pfiipadalo docela prosté. Rozhodl se, Ïe se zítra nauãí hrát karty, a mûl pfiitom zvlá‰tní pocit, jako by toto rozhodnutí zmûnilo cel˘ jeho dosavadní Ïivot.

19

EMR_MILUJ BLIZNIHO.qxd

19.4.2018

14:08

Stránka 320

Erich Maria Remaque MILUJ BLIÎNÍHO SVÉHO Z nûmeckého originálu Liebe deinen Nächsten, vydaného v nakladatelství Kurt Desch, v Mnichovû v roce 1956, pfieloÏila Vûra Houbová Obálku navrhl Ivan BrÛha Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 320 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9809. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk EUROPRINT a. s. Praha Vydání v Euromedia Group tfietí Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 Objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz