__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

DOMA PATRICK BADE

Gold Foil Blocking

300672_PLC_KLIMT_FRONTPANEL_CZ.indd 1

10.10.17 19:07 Gold Foil Blocking


6

7

ČASOVÁ OSA

Výstavba vídeňské Ringstrasse.

V Baumgartenu ve Vídni se narodil Gustav Klimt.

Klimt nastupuje na Školu uměleckých řemesel.

Zakázka na výmalbu schodišť a interiéru vídeňského Burgtheateru.

1857

1862

1876

1886

1848

1861

1873

1883

Revoluce v rakouském mocnářství. František Josef I. prohlášen císařem.

William Morris zakládá v Londýně Morris, Marshall & Co.

Finanční krach ve Vídni.

Klimt, jeho bratr Ernst a Franz Matsch zakládají Künstlercompagnii.

V červenci se narodil Klimtův syn Gustav (matkou je Marie Učická). V září se narodil Klimtův syn Gustav (matkou je Mizzi Zimmermannová). Sigmund Freud vydává Výklad snů.

Skandál a protesty kvůli obrazu Lékařství pro Vídeňskou univerzitu. Klimt dokončuje Juditu I.

Založeny umělecko­‑řemeslné dílny Wiener Werkstätte. Klimt se účastní kolektivní výstavy Secese. Klimt podniká cestu do Itálie. Navštěvuje i Ravennu a Řím. Ve Vídni vychází první německojazyčné vydání knihy Rej (Der Reigen) Arthura Schnitzlera.

1899

1901

1903

1898

1900

První výstava Vídeňské Skandál kolem secese. Založen časopis obrazu Filozofie pro Ver Sacrum. Vídeňskou univerzitu. Berlínská secese. Na Světové výstavě Letní dovolená v Solné v Paříži za něj Klimt komoře. První obrazy krajin. dostává zlatou Druhá výstava Secese medaili. v novém Pavilonu Secese.

Dokončena výstavba Eiffelovy věže pro Světovou výstavu v Paříži. V rakouském Braunau se narodil Adolf Hitler.

Ernst Klimt se žení s Helenou Flögeovou. Klimt poznává Emilii Flögeovou.

Zakázka na nástropní malby pro Vídeňskou univerzitu. Ve Francii propuká Dreyfusova aféra.

Theodor Herzl vydává Der Judenstaat.

1889

1891

1894

1896

1888

1890

1892

1895

1897

Za práci na Burgtheateru Klimt oceněn Zlatou medailí za zásluhy.

Zakázka na malby pro Uměleckohistorické muzeum. Künstlercompagnie se stěhuje do ateliéru na Josefstätterstrasse. Klimt se stěhuje do bytu na Westbahnstrasse.

Smrt Klimtova otce a bratra. Rozpuštění Künstlercompagnie. Mnichovská secese. Joséphin Péladan otevírá salon symbolistů Růže a kříž.

Zakázka na výmalbu hudebního salonu v Dumbově paláci ve Vídni.

Klimt spoluzakládá umělecké sdružení Vídeňská secese a stává se jeho prvním předsedou. Léto s Emilií Flögeovou a její sestrou v Tyrolích. Gustav Mahler jmenován uměleckým ředitelem Vídeňské opery.

Klimt opouští Vídeňskou secesi. První představení Veselé vdovy v Theatre an der Wien. První představení Straussovy Salome v Drážďanech. Ve Francii vrcholí Dreyfusova aféra.

Klimt se setkává s Egonem Schielem. Portrét Adély Bloch­ ‑Bauerové I. Mahler rezignuje na funkci uměleckého ředitele Vídeňské opery a odchází z Vídně do New Yorku.

1905

1907

Klimt podniká cestu do Paříže.

Dokončeny mozaiky pro Palais Stoclet, osazeny v Bruselu. Klimt se stěhuje do ateliéru na Feldmühlgasse.

Vypuknutí první světové války.

Klimt se účastní výstavy Berlínské secese.

1909

1911

1914

1916

1902

1904

1906

1908

1910

Klimt vytváří Beethovenovský vlys jako dekoraci pro 14. výstavu Secese. Mahler přivádí členy vídeňského filharmonického orchestru, aby na vernisáži zahráli Ódu na radost z Beethovenovy Deváté symfonie. Mizzi Zimmermannové se narodil syn Otto, který ale ještě téhož roku zemřel.

Zakázka na mozaiky pro Palais Stoclet v Bruselu. Emilie Flögeová otevírá se svými sestrami módní salon.

Klimt se stává předsedou Künstlerbund. Podniká cestu do Bruselu, Londýna, Německa a Itálie.

Zahájení výstavy Kunstschau. Poprvé vystaveni Milenci (Polibek).

Účastní se 9. benátského bienále.

1912 Klimt jmenován předsedou Bund österreichischer Künstler.

1915

1918

Smrt Klimtovy matky.

11. ledna Klimt utrpěl záchvat mrtvice a 6. února umírá.


6

7

ČASOVÁ OSA

Výstavba vídeňské Ringstrasse.

V Baumgartenu ve Vídni se narodil Gustav Klimt.

Klimt nastupuje na Školu uměleckých řemesel.

Zakázka na výmalbu schodišť a interiéru vídeňského Burgtheateru.

1857

1862

1876

1886

1848

1861

1873

1883

Revoluce v rakouském mocnářství. František Josef I. prohlášen císařem.

William Morris zakládá v Londýně Morris, Marshall & Co.

Finanční krach ve Vídni.

Klimt, jeho bratr Ernst a Franz Matsch zakládají Künstlercompagnii.

V červenci se narodil Klimtův syn Gustav (matkou je Marie Učická). V září se narodil Klimtův syn Gustav (matkou je Mizzi Zimmermannová). Sigmund Freud vydává Výklad snů.

Skandál a protesty kvůli obrazu Lékařství pro Vídeňskou univerzitu. Klimt dokončuje Juditu I.

Založeny umělecko­‑řemeslné dílny Wiener Werkstätte. Klimt se účastní kolektivní výstavy Secese. Klimt podniká cestu do Itálie. Navštěvuje i Ravennu a Řím. Ve Vídni vychází první německojazyčné vydání knihy Rej (Der Reigen) Arthura Schnitzlera.

1899

1901

1903

1898

1900

První výstava Vídeňské Skandál kolem secese. Založen časopis obrazu Filozofie pro Ver Sacrum. Vídeňskou univerzitu. Berlínská secese. Na Světové výstavě Letní dovolená v Solné v Paříži za něj Klimt komoře. První obrazy krajin. dostává zlatou Druhá výstava Secese medaili. v novém Pavilonu Secese.

Dokončena výstavba Eiffelovy věže pro Světovou výstavu v Paříži. V rakouském Braunau se narodil Adolf Hitler.

Ernst Klimt se žení s Helenou Flögeovou. Klimt poznává Emilii Flögeovou.

Zakázka na nástropní malby pro Vídeňskou univerzitu. Ve Francii propuká Dreyfusova aféra.

Theodor Herzl vydává Der Judenstaat.

1889

1891

1894

1896

1888

1890

1892

1895

1897

Za práci na Burgtheateru Klimt oceněn Zlatou medailí za zásluhy.

Zakázka na malby pro Uměleckohistorické muzeum. Künstlercompagnie se stěhuje do ateliéru na Josefstätterstrasse. Klimt se stěhuje do bytu na Westbahnstrasse.

Smrt Klimtova otce a bratra. Rozpuštění Künstlercompagnie. Mnichovská secese. Joséphin Péladan otevírá salon symbolistů Růže a kříž.

Zakázka na výmalbu hudebního salonu v Dumbově paláci ve Vídni.

Klimt spoluzakládá umělecké sdružení Vídeňská secese a stává se jeho prvním předsedou. Léto s Emilií Flögeovou a její sestrou v Tyrolích. Gustav Mahler jmenován uměleckým ředitelem Vídeňské opery.

Klimt opouští Vídeňskou secesi. První představení Veselé vdovy v Theatre an der Wien. První představení Straussovy Salome v Drážďanech. Ve Francii vrcholí Dreyfusova aféra.

Klimt se setkává s Egonem Schielem. Portrét Adély Bloch­ ‑Bauerové I. Mahler rezignuje na funkci uměleckého ředitele Vídeňské opery a odchází z Vídně do New Yorku.

1905

1907

Klimt podniká cestu do Paříže.

Dokončeny mozaiky pro Palais Stoclet, osazeny v Bruselu. Klimt se stěhuje do ateliéru na Feldmühlgasse.

Vypuknutí první světové války.

Klimt se účastní výstavy Berlínské secese.

1909

1911

1914

1916

1902

1904

1906

1908

1910

Klimt vytváří Beethovenovský vlys jako dekoraci pro 14. výstavu Secese. Mahler přivádí členy vídeňského filharmonického orchestru, aby na vernisáži zahráli Ódu na radost z Beethovenovy Deváté symfonie. Mizzi Zimmermannové se narodil syn Otto, který ale ještě téhož roku zemřel.

Zakázka na mozaiky pro Palais Stoclet v Bruselu. Emilie Flögeová otevírá se svými sestrami módní salon.

Klimt se stává předsedou Künstlerbund. Podniká cestu do Bruselu, Londýna, Německa a Itálie.

Zahájení výstavy Kunstschau. Poprvé vystaveni Milenci (Polibek).

Účastní se 9. benátského bienále.

1912 Klimt jmenován předsedou Bund österreichischer Künstler.

1915

1918

Smrt Klimtovy matky.

11. ledna Klimt utrpěl záchvat mrtvice a 6. února umírá.


28

GUSTAV KLIMT DOMA

POVAHA A OSOBNÍ ŽIVOT

Gustav Klimt na schůzce umělců ve vile rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou. Na sobě má oblečení označené názvem „Lesní idyla“ (Waldidyll) z dílen Wiener Werkstätte, 1916.

po Attersee, Klimt na pikniku nebo v zábavném společenském převleku, Klimt na cestě do Londýna v roce 1906, Klimt s matkou na oslavě jejích sedmdesátin… Klimt byl miláčkem žen. Podle Almy Mahlerové: „Byl nastokrát připoután k ženám, dětem i sestrám, z nichž se z lásky k němu stávali nepřátelé.“¹ Ženám včetně krásné Almy zjevně připadal velmi přitažlivý. Na stránkách jejího deníku můžeme sledovat průběh jejich nevydařeného románku. Zkreslenou optikou Alminy sebelásky před námi vyvstávají vzácné momentky Klimta jako muže v akci. Poprvé se o něm Alma zmiňuje 9. února 1898, kdy se vrátila uchvácená z Vídeňské opery, kde zhlédla Fidelia s věhlasnou dramatickou sopranistkou Lilli Lehmannovou. „Nic mě netěší víc, než když mi lidé říkají, jak jsem výjimečná. Například Klimt pravil: ,Jste vzácně neobvyklý typ dívky, ale proč děláte to či ono nebo tamto jako kdokoli jiný?‘ “ Do 10. března, kdy oba přijali pozvání od společných přátel, už Almin zájem o malíře znatelně vzrostl. „Klimt je takový drahoušek… Mamá povídala: ,Zierersovi

Klimtova fotografie od Karla Schustera, 1892, převzatá ze skicáku pro Sonju Knipsovou.

29

budou mít určitě řeči, protože Klimt seděl celý večer vedle tebe a pořád se s tebou bavil.‘ Ale byl báječný, vyprávěl mi o svém malování atd., potom jsme hovořili o Faustovi, díle, jež miluje stejně jako já… Ne, je to vážně skvělý společník. Tak přirozený, tak skromný… a opravdový umělec!“ Dne 27. března Alma píše: „Vlastně mě tak trochu zklamal, protože mi řekl, že jsem rozmazlená z přehnané pozornosti, domýšlivá a pověrčivá.“ Do 31. března mu ale očividně odpustila: „Šla jsem velmi svižně, jak je mým dobrým zvykem. Najednou jsem za sebou zaslechla chvatné kroky a uhodla jsem, že to je Klimt, ale pokračovala jsem v chůzi a schovávala se pod deštníkem – a tak to šlo pořád dál, až nakonec udělal pár dlouhých kroků a ocitl se vedle mě. ,Můžete se sebevíc schovávat za deštník a chodit, jak chcete rychle, ale mně neutečete,‘ řekl. ,Nebudete mít nepříjemnosti, když půjdu vedle vás?‘ Odpověděla jsem že ne, i když jsem si tím v hloubi duše nebyla jista. A tak šel vedle mě a dělal mi skvělou společnost. Řekl, že mě chce doprovodit až domů, ale to jsem odmítla… Proč jen jsem s ním nešla až domů? Bylo by to tak zábavné!“ Na mladou dámu své doby, která pocházela z vážených kruhů, byla Alma podle všeho velmi dobře zpravena o Klimtově milostném životě a v jejím deníku se objevují jedovaté poznámky na adresu jeho švagrové (pravděpodobně spíš Emilie než Heleny Flögeové). Zjara 1898 Alma lehce flirtovala s hostujícím belgickým výtvarníkem Fernandem Khnopffem. Dne 13. dubna si zaznamenala Khnopffovy hravé komplimenty a podotkla: „S Klimtem jsem nepromluvila ani slovo.“ Klimtovy a Alminy hry na kočku a myš v tomto duchu pokračovaly, dokud Klimt jednou nepřekročil meze zdvořilosti a za večerní procházky po benátském náměstí Svatého Marka nedal Almě její první, vášnivý, dospělý polibek. K té události muselo vzhledem k Alminým stále ohnivějším zápiskům dříve nebo později nevyhnutelně dojít. „Právě jsem viděla obrázek, na kterém je Klimt, a chtěla jsem si ho založit sem (do deníčku)… A když jsem se dnes na ten obrázek znovu dívala, cítila jsem, jak je můj zápas marný. Topím se, klesám stále hlouběji a nepopsatelně trpím.“ O něco málo později si zapsala o jiné fotografii, na níž byl Klimt mezi přáteli: „Ze všeho nejvíc bych si přála vystřihnout si tu jeho milou, rozmilou podobu, tak aby byl na tom obrázku jenom on, ale to není nutné. Stejně vedle něho žádného jiného muže nevidím.“ Když tenhle slibně se rozvíjející románek odhalili a v zárodku uťali Almina matka a její manžel, Klimtův kolega


28

GUSTAV KLIMT DOMA

POVAHA A OSOBNÍ ŽIVOT

Gustav Klimt na schůzce umělců ve vile rodiny Primavesi v Koutech nad Desnou. Na sobě má oblečení označené názvem „Lesní idyla“ (Waldidyll) z dílen Wiener Werkstätte, 1916.

po Attersee, Klimt na pikniku nebo v zábavném společenském převleku, Klimt na cestě do Londýna v roce 1906, Klimt s matkou na oslavě jejích sedmdesátin… Klimt byl miláčkem žen. Podle Almy Mahlerové: „Byl nastokrát připoután k ženám, dětem i sestrám, z nichž se z lásky k němu stávali nepřátelé.“¹ Ženám včetně krásné Almy zjevně připadal velmi přitažlivý. Na stránkách jejího deníku můžeme sledovat průběh jejich nevydařeného románku. Zkreslenou optikou Alminy sebelásky před námi vyvstávají vzácné momentky Klimta jako muže v akci. Poprvé se o něm Alma zmiňuje 9. února 1898, kdy se vrátila uchvácená z Vídeňské opery, kde zhlédla Fidelia s věhlasnou dramatickou sopranistkou Lilli Lehmannovou. „Nic mě netěší víc, než když mi lidé říkají, jak jsem výjimečná. Například Klimt pravil: ,Jste vzácně neobvyklý typ dívky, ale proč děláte to či ono nebo tamto jako kdokoli jiný?‘ “ Do 10. března, kdy oba přijali pozvání od společných přátel, už Almin zájem o malíře znatelně vzrostl. „Klimt je takový drahoušek… Mamá povídala: ,Zierersovi

Klimtova fotografie od Karla Schustera, 1892, převzatá ze skicáku pro Sonju Knipsovou.

29

budou mít určitě řeči, protože Klimt seděl celý večer vedle tebe a pořád se s tebou bavil.‘ Ale byl báječný, vyprávěl mi o svém malování atd., potom jsme hovořili o Faustovi, díle, jež miluje stejně jako já… Ne, je to vážně skvělý společník. Tak přirozený, tak skromný… a opravdový umělec!“ Dne 27. března Alma píše: „Vlastně mě tak trochu zklamal, protože mi řekl, že jsem rozmazlená z přehnané pozornosti, domýšlivá a pověrčivá.“ Do 31. března mu ale očividně odpustila: „Šla jsem velmi svižně, jak je mým dobrým zvykem. Najednou jsem za sebou zaslechla chvatné kroky a uhodla jsem, že to je Klimt, ale pokračovala jsem v chůzi a schovávala se pod deštníkem – a tak to šlo pořád dál, až nakonec udělal pár dlouhých kroků a ocitl se vedle mě. ,Můžete se sebevíc schovávat za deštník a chodit, jak chcete rychle, ale mně neutečete,‘ řekl. ,Nebudete mít nepříjemnosti, když půjdu vedle vás?‘ Odpověděla jsem že ne, i když jsem si tím v hloubi duše nebyla jista. A tak šel vedle mě a dělal mi skvělou společnost. Řekl, že mě chce doprovodit až domů, ale to jsem odmítla… Proč jen jsem s ním nešla až domů? Bylo by to tak zábavné!“ Na mladou dámu své doby, která pocházela z vážených kruhů, byla Alma podle všeho velmi dobře zpravena o Klimtově milostném životě a v jejím deníku se objevují jedovaté poznámky na adresu jeho švagrové (pravděpodobně spíš Emilie než Heleny Flögeové). Zjara 1898 Alma lehce flirtovala s hostujícím belgickým výtvarníkem Fernandem Khnopffem. Dne 13. dubna si zaznamenala Khnopffovy hravé komplimenty a podotkla: „S Klimtem jsem nepromluvila ani slovo.“ Klimtovy a Alminy hry na kočku a myš v tomto duchu pokračovaly, dokud Klimt jednou nepřekročil meze zdvořilosti a za večerní procházky po benátském náměstí Svatého Marka nedal Almě její první, vášnivý, dospělý polibek. K té události muselo vzhledem k Alminým stále ohnivějším zápiskům dříve nebo později nevyhnutelně dojít. „Právě jsem viděla obrázek, na kterém je Klimt, a chtěla jsem si ho založit sem (do deníčku)… A když jsem se dnes na ten obrázek znovu dívala, cítila jsem, jak je můj zápas marný. Topím se, klesám stále hlouběji a nepopsatelně trpím.“ O něco málo později si zapsala o jiné fotografii, na níž byl Klimt mezi přáteli: „Ze všeho nejvíc bych si přála vystřihnout si tu jeho milou, rozmilou podobu, tak aby byl na tom obrázku jenom on, ale to není nutné. Stejně vedle něho žádného jiného muže nevidím.“ Když tenhle slibně se rozvíjející románek odhalili a v zárodku uťali Almina matka a její manžel, Klimtův kolega


34

GUSTAV KLIMT DOMA

POVAHA A OSOBNÍ ŽIVOT

Květinová zahrada, 1905–1907, olej na plátně, 110 × 110. Soukromá sbírka.

Gustav Klimt na zahradě před svým ateliérem v Josefstädterstrasse 21 ve Vídni, 8. obvod, asi 1910.

35

Hoffmanna, aby mu postavil ateliér připomínající palác nebo vilu, jaké měli Frederic Leighton, Lawrence Alma­‑Tadema, Lenbach, Franz von Stuck i mnozí další úspěšní malíři 19. století. Takové domy a ateliéry měly často přilákat bohatou klientelu. Edmond de Goncourt zanechal roztomile jízlivý popis návštěvy v ateliérové vile Jamese Tissota na londýnském předměstí St. John’s Wood, kde Tissot zaměstnával livrejovaného dveřníka, který podával návštěvníkům šampaňské a leštil listy rostlinám. V samotné Vídni obýval obrovský a luxusně zařízený ateliér Hans Makart. Tento ateliér je zachycen na fotografiích i na neobyčejně pečlivě provedeném akvarelu Rudolfa von Alta. Makartův ateliér se stal významným střediskem vídeňského kulturního života. Klimt byl jako student na tento slavný ateliér tak zvědavý, že podplatil Makartova sluhu, aby ho do něj vpustil, když jeho pán držel siestu. Knížecí nádheru mistrova životního stylu však netoužil napodobovat a místo toho dál bydlel s matkou a sestrami v bytě na Westbahnstrasse. Od roku 1891 pracoval Klimt v ateliéru na Josefstädterstrasse, který zpočátku sdílel s bratrem Ernstem a jejich partnerem Franzem Matschem. Později, po bratrově smrti a rozchodu s Matschem, jej převzal celý a pracoval v něm až do jeho demolice v roce 1911. Ateliér v Josefstädterstrasse byl na hony vzdálen luxusu Belle Époque, ale obklopovala jej kouzelná obezděná zahrada, která snesla srovnání s jinými zajímavými zahradami slavných umělců té doby, jako byl Max Liebermann, Emil Nolde a samozřejmě Claude Monet. Divoká různorodost Klimtovy zahrady, v níž pěstoval květiny, které rád maloval, dokonale vystihovala jeho osobnost, tak jako mnohem uspořádanější a působivější hýřivá marnotratnost Giverny vystihovala Moneta. Na Klimtových vyobrazeních zahrad (té jeho i zahrad patřících jiným) jej přitahovala především úžasná – dalo by se říct až erotická – plodnost přírody. Ateliér v Josefstädterstrasse a jeho zahradu obýval i početný zástup koček. Malířův přítel Emil Pirchan vzpomínal, že „se v ní prohánělo šest, osm i více koček, a protože se Klimt s kterýmkoli z těch zvířat, jež mu byla tak milá, nedokázal rozloučit, musel člověk čas od času nějaké tajně zabít, protože ten rychle se rozrůstající houfec páchal nevratné škody na jeho kresbách“.⁴ Vzhled jednoduchého prostoru s nízkým stropem v Josefstädterstrasse zachycuje fotografie z roku 1911 krátce předtím, než byl Klimt nucen ateliér opustit. V rohu vidíme kostru a Klimtův obraz Naděje opřený o zadní stěnu. Uhlazená elegance nábytku, který Klimtovi věnoval jeho kolega a designér Josef Hoffmann, působí v tom prostém, takřka venkovsky drsném prostředí podivně nepatřičným dojmem.


34

GUSTAV KLIMT DOMA

POVAHA A OSOBNÍ ŽIVOT

Květinová zahrada, 1905–1907, olej na plátně, 110 × 110. Soukromá sbírka.

Gustav Klimt na zahradě před svým ateliérem v Josefstädterstrasse 21 ve Vídni, 8. obvod, asi 1910.

35

Hoffmanna, aby mu postavil ateliér připomínající palác nebo vilu, jaké měli Frederic Leighton, Lawrence Alma­‑Tadema, Lenbach, Franz von Stuck i mnozí další úspěšní malíři 19. století. Takové domy a ateliéry měly často přilákat bohatou klientelu. Edmond de Goncourt zanechal roztomile jízlivý popis návštěvy v ateliérové vile Jamese Tissota na londýnském předměstí St. John’s Wood, kde Tissot zaměstnával livrejovaného dveřníka, který podával návštěvníkům šampaňské a leštil listy rostlinám. V samotné Vídni obýval obrovský a luxusně zařízený ateliér Hans Makart. Tento ateliér je zachycen na fotografiích i na neobyčejně pečlivě provedeném akvarelu Rudolfa von Alta. Makartův ateliér se stal významným střediskem vídeňského kulturního života. Klimt byl jako student na tento slavný ateliér tak zvědavý, že podplatil Makartova sluhu, aby ho do něj vpustil, když jeho pán držel siestu. Knížecí nádheru mistrova životního stylu však netoužil napodobovat a místo toho dál bydlel s matkou a sestrami v bytě na Westbahnstrasse. Od roku 1891 pracoval Klimt v ateliéru na Josefstädterstrasse, který zpočátku sdílel s bratrem Ernstem a jejich partnerem Franzem Matschem. Později, po bratrově smrti a rozchodu s Matschem, jej převzal celý a pracoval v něm až do jeho demolice v roce 1911. Ateliér v Josefstädterstrasse byl na hony vzdálen luxusu Belle Époque, ale obklopovala jej kouzelná obezděná zahrada, která snesla srovnání s jinými zajímavými zahradami slavných umělců té doby, jako byl Max Liebermann, Emil Nolde a samozřejmě Claude Monet. Divoká různorodost Klimtovy zahrady, v níž pěstoval květiny, které rád maloval, dokonale vystihovala jeho osobnost, tak jako mnohem uspořádanější a působivější hýřivá marnotratnost Giverny vystihovala Moneta. Na Klimtových vyobrazeních zahrad (té jeho i zahrad patřících jiným) jej přitahovala především úžasná – dalo by se říct až erotická – plodnost přírody. Ateliér v Josefstädterstrasse a jeho zahradu obýval i početný zástup koček. Malířův přítel Emil Pirchan vzpomínal, že „se v ní prohánělo šest, osm i více koček, a protože se Klimt s kterýmkoli z těch zvířat, jež mu byla tak milá, nedokázal rozloučit, musel člověk čas od času nějaké tajně zabít, protože ten rychle se rozrůstající houfec páchal nevratné škody na jeho kresbách“.⁴ Vzhled jednoduchého prostoru s nízkým stropem v Josefstädterstrasse zachycuje fotografie z roku 1911 krátce předtím, než byl Klimt nucen ateliér opustit. V rohu vidíme kostru a Klimtův obraz Naděje opřený o zadní stěnu. Uhlazená elegance nábytku, který Klimtovi věnoval jeho kolega a designér Josef Hoffmann, působí v tom prostém, takřka venkovsky drsném prostředí podivně nepatřičným dojmem.


44

GUSTAV KLIMT DOMA

ZROD KLIMTOVA STYLU

Schodiště Uměleckohistorického muzea postaveného v roce 1891 Karlem von Hasenauerem a Gottfriedem Semperem. Antické Řecko II, 1890–1891, olej na štuku, 230 x 80 cm, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň.

45

Klimtových mělo zprvu obdržet poněkud nevděčnou zakázku na zhotovení velkého centrálního nástrop­ ního panelu podle Makartových skic, ale nakonec byla výzdoba tohoto prostoru svěřena dalšímu proslavenému „knížeti malířů“, Maďaru Michaelu von Munkacsymu, který za ni obdržel astronomickou částku 50 000 guldenů. Klimt poté dostal další zadání, které by mnozí umělci považovali za nevděčné. Měl vymalovat osm lunet a tři panely mezi sloupy. Díky této výzvě vyšlo najevo to, co bylo Klimtovou největší předností – jeho schopnost dekorativně a smysluplně vyplňovat prázdné prostory. Skutečnost, že každý z prostorů měl ilustrovat jinou uměleckou epochu zastoupenou v muzejních sbírkách počínaje starým Egyptem a konče italskou renesancí, zároveň nahrávala Klimtovu sklonu k eklekticismu. Klimt si očividně liboval v prohrabování se muzejními sbírkami a ve vyhledávání autentických historických detailů, jež poté začlenil do svého pojetí toho kterého období, ale ať šlo o starověký Egypt, Řecko, vlámské umění nebo italskou renesanci, vždy to byl nezaměnitelný Klimt. Mladá dívka na malbě ilustrující řecké umění s účesem hodným prerafaelitů a vzezřením charakteristickým pro fin­‑de­‑siècle je z hlediska Klimtova pozdějšího zpodobování žen nanejvýš prorocká. Ačkoli Klimt sklidil za své panely všeobecnou pochvalu, jistá nesourodost s ostatními malbami na schodišti muzea a zvlášť s rozevlátým perspektivním iluzionismem Munkacsova stropu byla neblahou předzvěstí věcí příštích i hrozících problémů, jež měla Klimtovi přinést jeho další a poslední veřejná zakázka na výmalbu stropu v aule Vídeňské univerzity.


44

GUSTAV KLIMT DOMA

ZROD KLIMTOVA STYLU

Schodiště Uměleckohistorického muzea postaveného v roce 1891 Karlem von Hasenauerem a Gottfriedem Semperem. Antické Řecko II, 1890–1891, olej na štuku, 230 x 80 cm, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň.

45

Klimtových mělo zprvu obdržet poněkud nevděčnou zakázku na zhotovení velkého centrálního nástrop­ ního panelu podle Makartových skic, ale nakonec byla výzdoba tohoto prostoru svěřena dalšímu proslavenému „knížeti malířů“, Maďaru Michaelu von Munkacsymu, který za ni obdržel astronomickou částku 50 000 guldenů. Klimt poté dostal další zadání, které by mnozí umělci považovali za nevděčné. Měl vymalovat osm lunet a tři panely mezi sloupy. Díky této výzvě vyšlo najevo to, co bylo Klimtovou největší předností – jeho schopnost dekorativně a smysluplně vyplňovat prázdné prostory. Skutečnost, že každý z prostorů měl ilustrovat jinou uměleckou epochu zastoupenou v muzejních sbírkách počínaje starým Egyptem a konče italskou renesancí, zároveň nahrávala Klimtovu sklonu k eklekticismu. Klimt si očividně liboval v prohrabování se muzejními sbírkami a ve vyhledávání autentických historických detailů, jež poté začlenil do svého pojetí toho kterého období, ale ať šlo o starověký Egypt, Řecko, vlámské umění nebo italskou renesanci, vždy to byl nezaměnitelný Klimt. Mladá dívka na malbě ilustrující řecké umění s účesem hodným prerafaelitů a vzezřením charakteristickým pro fin­‑de­‑siècle je z hlediska Klimtova pozdějšího zpodobování žen nanejvýš prorocká. Ačkoli Klimt sklidil za své panely všeobecnou pochvalu, jistá nesourodost s ostatními malbami na schodišti muzea a zvlášť s rozevlátým perspektivním iluzionismem Munkacsova stropu byla neblahou předzvěstí věcí příštích i hrozících problémů, jež měla Klimtovi přinést jeho další a poslední veřejná zakázka na výmalbu stropu v aule Vídeňské univerzity.


63

SKANDÁL

Hygeia, detail z Lékařství, 1900–1907, olej na plátně, celkový rozměr 430 × 300 cm. Ze série obrazů zpodobujících jednotlivé fakulty, malovaných pro Vídeňskou univerzitu. Zničeno v roce 1945 za požáru zámku Immendorf.

Zakázka na výmalbu stropních panelů v aule Vídeňské univerzity měla být vrcholem více než desetileté úspěšné spolupráce mezi bratry Klimtovými a Franzem Matschem a měla posvětit jejich pověst Makartových nástupců, králů vídeňských malířů a oficiálních umělců habsburské říše. V roce 1892 obdržel zakázku samotný Matsch, čímž započal proces, který se proměnil v souvislý sled trýznivých událostí. Následujícího roku byly Matschovy původní návrhy odmítnuty a v roce 1894 byla zakázka nově přidělena Matschovi a Klimtovi. Za obrovský centrální panel, čtyři rohové panely a deset výplní nad oblouky měli obdržet 60 000 guldenů (ještě o deset tisíc víc, než dostal Munkacsy za centrální stropní panel v Uměleckohistorickém muzeu), které si měli rozdělit rovným dílem. Klimt měl namalovat oněch deset výplní, ale od své části zakázky v roce 1904 odstoupil. Matsch se ujal práce na centrálním panelu, jehož námětem byl „Triumf světla nad temnotou“. Ze čtyř rohových panelů znázorňujících jednotlivé univerzitní fakulty (lékařství, filozofii, právní vědu a teologii) si Klimt vzal na starost první tři a Matsch ten čtvrtý. Bylo jistě příznačné, že si smyslný Klimt nevybral (či nebyl vybrán pro) teologii. Ještě než oba umělci stačili svá díla během prvních let 20. století dokončit, bylo bolestně zřejmé, že se každý z nich vydal zcela jiným směrem a jejich práce jsou nekompatibilní. Fotografické rekonstrukce dokončeného souboru nejenže odhalují nesoulad mezi Klimtem a Matschem, ale ukazují i pokrok, který Klimt udělal během práce na svých


63

SKANDÁL

Hygeia, detail z Lékařství, 1900–1907, olej na plátně, celkový rozměr 430 × 300 cm. Ze série obrazů zpodobujících jednotlivé fakulty, malovaných pro Vídeňskou univerzitu. Zničeno v roce 1945 za požáru zámku Immendorf.

Zakázka na výmalbu stropních panelů v aule Vídeňské univerzity měla být vrcholem více než desetileté úspěšné spolupráce mezi bratry Klimtovými a Franzem Matschem a měla posvětit jejich pověst Makartových nástupců, králů vídeňských malířů a oficiálních umělců habsburské říše. V roce 1892 obdržel zakázku samotný Matsch, čímž započal proces, který se proměnil v souvislý sled trýznivých událostí. Následujícího roku byly Matschovy původní návrhy odmítnuty a v roce 1894 byla zakázka nově přidělena Matschovi a Klimtovi. Za obrovský centrální panel, čtyři rohové panely a deset výplní nad oblouky měli obdržet 60 000 guldenů (ještě o deset tisíc víc, než dostal Munkacsy za centrální stropní panel v Uměleckohistorickém muzeu), které si měli rozdělit rovným dílem. Klimt měl namalovat oněch deset výplní, ale od své části zakázky v roce 1904 odstoupil. Matsch se ujal práce na centrálním panelu, jehož námětem byl „Triumf světla nad temnotou“. Ze čtyř rohových panelů znázorňujících jednotlivé univerzitní fakulty (lékařství, filozofii, právní vědu a teologii) si Klimt vzal na starost první tři a Matsch ten čtvrtý. Bylo jistě příznačné, že si smyslný Klimt nevybral (či nebyl vybrán pro) teologii. Ještě než oba umělci stačili svá díla během prvních let 20. století dokončit, bylo bolestně zřejmé, že se každý z nich vydal zcela jiným směrem a jejich práce jsou nekompatibilní. Fotografické rekonstrukce dokončeného souboru nejenže odhalují nesoulad mezi Klimtem a Matschem, ale ukazují i pokrok, který Klimt udělal během práce na svých


79

Byzantská mozaika z baptisteria ariánů, jedné z osmi staveb v Ravenně zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


79

Byzantská mozaika z baptisteria ariánů, jedné z osmi staveb v Ravenně zapsaných na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.


122

123

ALEGORIE A SYMBOLY

Tři období života ženy, 1905, olej na plátně, 180 × 180 cm. Galleria Nazionale d’Arte Moderna, Řím.

Doba, vkus i strasti války odváděly pozornost od Klimtových ambicióznějších a filozofičtěji zaměřených prací k jeho portrétům a krajinám. Přesto je dost nepravděpodobné, že by sám sebe vnímal především jako malíře portrétů a krajin. Stylisticky lze Klimta spojovat s Art Nouveau, Jugendstilem či secesí (v tomto směru jsou všechny tři názvy v podstatě zaměnitelné), ale přejeme­‑li si jej zasadit do širšího kontextu, patří k symbolistům spolu s Edvardem Munchem, Ferdinandem Hodlerem, Franzem von Stuckem a Fernandem Khnopffem. Symbolismus v literatuře a výtvarném umění nabral na síle v osmdesátých a devadesátých letech 19. století a byl reakcí na materialistickou a pozitivistickou filozofii s její neochvějnou vírou v pokrok, která v polovině století dominovala. Ve výtvarném umění šlo o reakci na realismus a impresionismus a jejich důraz na smyslové vnímání okolního světa. O rozdílnosti postojů svědčí protikladné výroky arcirealisty Gustava Courbeta a symbolisty Gustava Moreaua. Když se ptali Courbeta, proč maluje ošklivé lidi a nikdy nenamaloval anděla, odpověděl, že ho milerád namaluje, když mu ho někdo přivede do ateliéru. Moreau naopak tvrdil, že ho zajímá jen zobrazování toho, co v hmotném světě kolem sebe vidět nemůže. V roce 1892 otevřel dekadentní spisovatel Joséphin Péladan salon symbolistů pod názvem Růže a kříž. Podle Péladana dávali symbolisté přednost legendám, mýtům, alegoriím a snům, jakož i parafrázím na velkou poezii a v konci i vší lyrice;


122

123

ALEGORIE A SYMBOLY

Tři období života ženy, 1905, olej na plátně, 180 × 180 cm. Galleria Nazionale d’Arte Moderna, Řím.

Doba, vkus i strasti války odváděly pozornost od Klimtových ambicióznějších a filozofičtěji zaměřených prací k jeho portrétům a krajinám. Přesto je dost nepravděpodobné, že by sám sebe vnímal především jako malíře portrétů a krajin. Stylisticky lze Klimta spojovat s Art Nouveau, Jugendstilem či secesí (v tomto směru jsou všechny tři názvy v podstatě zaměnitelné), ale přejeme­‑li si jej zasadit do širšího kontextu, patří k symbolistům spolu s Edvardem Munchem, Ferdinandem Hodlerem, Franzem von Stuckem a Fernandem Khnopffem. Symbolismus v literatuře a výtvarném umění nabral na síle v osmdesátých a devadesátých letech 19. století a byl reakcí na materialistickou a pozitivistickou filozofii s její neochvějnou vírou v pokrok, která v polovině století dominovala. Ve výtvarném umění šlo o reakci na realismus a impresionismus a jejich důraz na smyslové vnímání okolního světa. O rozdílnosti postojů svědčí protikladné výroky arcirealisty Gustava Courbeta a symbolisty Gustava Moreaua. Když se ptali Courbeta, proč maluje ošklivé lidi a nikdy nenamaloval anděla, odpověděl, že ho milerád namaluje, když mu ho někdo přivede do ateliéru. Moreau naopak tvrdil, že ho zajímá jen zobrazování toho, co v hmotném světě kolem sebe vidět nemůže. V roce 1892 otevřel dekadentní spisovatel Joséphin Péladan salon symbolistů pod názvem Růže a kříž. Podle Péladana dávali symbolisté přednost legendám, mýtům, alegoriím a snům, jakož i parafrázím na velkou poezii a v konci i vší lyrice;


134

GUSTAV KLIMT DOMA

ALEGORIE A SYMBOLY

vlevo Danae, 1907–1908, olej na plátně, 77 × 83 cm. Galerie Wurthle, Vídeň.

Naděje, 1903, olej na plátně, 181 × 65 cm. National Gallery of Canada, Ottawa.

naproti

Klimtova Danae (1907–1908), zahalená do průhledného vzorovaného šálu, jaký by mohla elegantní dáma z časů Belle Epoque nosit do opery, je stěží řečtější, než byla Judita I biblická. Stejně jako je tomu na mnoha jiných Klimtových obrazech žen, i ona jako by byla v zajetí sexuální extáze, prostoupena Diovým zlatým deštěm. Klimt byl zajisté důvěrně obeznámen s Correggiovou diskrétnější verzí téhož tématu z Galerie Borghese, třebaže mu jako mnohem bezprostřednější model pro jeho Danae posloužil obraz téhož autora Jupiter a Io, jeden z největších pokladů Uměleckohistorického muzea.

Zdá se, že k trojímu zobrazení těhotenství Klimta inspirovala jedna z jeho modelek a milenek, Mizzi Zimmermannová, ačkoli to jinak bylo téma, jehož se dotkl hned při několika příležitostech. Těhotenství je téma v západním malířství stejně zřídkavé jako ochlupení intimních partií. Existuje samozřejmě slavný Van Eyckův obraz Svatba manželů Arnolfiniových, ač otázka, zda je nevěsta v tomto případě skutečně samodruhá, zůstává předmětem sporů, a vedle něj i Vermeerovo něžné zpodobení těhotné ženy v modrém (pokládané za jeho manželku), jež tak dojalo Vincenta van Gogha. Klimtův žák Egon Schiele, pravděpodobně inspirován Klimtovými průlomovými malbami těhotných žen, získal přístup na ženské oddělení vídeňské nemocnice, kde měl příležitost pořídit mnohé studie gravidních žen. Mizzi Zimmermannová s Klimtem poprvé otěhotněla v roce 1899, když pracoval na alegorii Lékařství pro strop Vídeňské univerzity, a zdá se, že právě v důsledku toho se kontroverzní zpodobení těhotenství dostalo do definitivní verze obrazu. Klimtovo nejpoutavější zobrazení těhotenství, Naděje I, pochází z roku 1903 a dá se předpokládat, že jej k němu inspirovalo druhé Mizzino těhotenství v předcházejícím roce. Klimt pravděpodobně namaloval gravidní tělo své milenky a zřejmě z diskrétnosti už nezachytil rysy její tváře. Pozadí Naděje I prošlo před dokončením obrazu podstatnou proměnou. Je nasnadě, že zlověstné masky smrti v horní části obrazu, vypůjčené z jeho Beethovenovského vlysu, přibyly v reakci na předčasné úmrtí dítěte, jehož početí vedlo ke vzniku obrazu. Narození a smrt jeho druhého dítěte, které měl s Mizzi Zimmermannovou, Klimta hluboce zasáhly a korespondují s dalším důležitým tématem jeho alegorií – cyklem života. Jedním z Klimtových nejjímavějších zobrazení tohoto tématu jsou Tři období života ženy. Toto plátno bylo vystaveno v roce 1908 na Kunstschau spolu se zlatým portrétem Adele Bloch­‑Bauerové a Polibkem. Všechna tři plátna měla nezvyklý čtvercový formát. Tři období života ženy a Polibek mají stejný rozměr (180 × 180 cm) a lze je považovat takřka za protějšky. Všechny tři obrazy musely působit trochu

135


134

GUSTAV KLIMT DOMA

ALEGORIE A SYMBOLY

vlevo Danae, 1907–1908, olej na plátně, 77 × 83 cm. Galerie Wurthle, Vídeň.

Naděje, 1903, olej na plátně, 181 × 65 cm. National Gallery of Canada, Ottawa.

naproti

Klimtova Danae (1907–1908), zahalená do průhledného vzorovaného šálu, jaký by mohla elegantní dáma z časů Belle Epoque nosit do opery, je stěží řečtější, než byla Judita I biblická. Stejně jako je tomu na mnoha jiných Klimtových obrazech žen, i ona jako by byla v zajetí sexuální extáze, prostoupena Diovým zlatým deštěm. Klimt byl zajisté důvěrně obeznámen s Correggiovou diskrétnější verzí téhož tématu z Galerie Borghese, třebaže mu jako mnohem bezprostřednější model pro jeho Danae posloužil obraz téhož autora Jupiter a Io, jeden z největších pokladů Uměleckohistorického muzea.

Zdá se, že k trojímu zobrazení těhotenství Klimta inspirovala jedna z jeho modelek a milenek, Mizzi Zimmermannová, ačkoli to jinak bylo téma, jehož se dotkl hned při několika příležitostech. Těhotenství je téma v západním malířství stejně zřídkavé jako ochlupení intimních partií. Existuje samozřejmě slavný Van Eyckův obraz Svatba manželů Arnolfiniových, ač otázka, zda je nevěsta v tomto případě skutečně samodruhá, zůstává předmětem sporů, a vedle něj i Vermeerovo něžné zpodobení těhotné ženy v modrém (pokládané za jeho manželku), jež tak dojalo Vincenta van Gogha. Klimtův žák Egon Schiele, pravděpodobně inspirován Klimtovými průlomovými malbami těhotných žen, získal přístup na ženské oddělení vídeňské nemocnice, kde měl příležitost pořídit mnohé studie gravidních žen. Mizzi Zimmermannová s Klimtem poprvé otěhotněla v roce 1899, když pracoval na alegorii Lékařství pro strop Vídeňské univerzity, a zdá se, že právě v důsledku toho se kontroverzní zpodobení těhotenství dostalo do definitivní verze obrazu. Klimtovo nejpoutavější zobrazení těhotenství, Naděje I, pochází z roku 1903 a dá se předpokládat, že jej k němu inspirovalo druhé Mizzino těhotenství v předcházejícím roce. Klimt pravděpodobně namaloval gravidní tělo své milenky a zřejmě z diskrétnosti už nezachytil rysy její tváře. Pozadí Naděje I prošlo před dokončením obrazu podstatnou proměnou. Je nasnadě, že zlověstné masky smrti v horní části obrazu, vypůjčené z jeho Beethovenovského vlysu, přibyly v reakci na předčasné úmrtí dítěte, jehož početí vedlo ke vzniku obrazu. Narození a smrt jeho druhého dítěte, které měl s Mizzi Zimmermannovou, Klimta hluboce zasáhly a korespondují s dalším důležitým tématem jeho alegorií – cyklem života. Jedním z Klimtových nejjímavějších zobrazení tohoto tématu jsou Tři období života ženy. Toto plátno bylo vystaveno v roce 1908 na Kunstschau spolu se zlatým portrétem Adele Bloch­‑Bauerové a Polibkem. Všechna tři plátna měla nezvyklý čtvercový formát. Tři období života ženy a Polibek mají stejný rozměr (180 × 180 cm) a lze je považovat takřka za protějšky. Všechny tři obrazy musely působit trochu

135

Profile for Knižní klub

0039434  

0039434