1 Vlak se neúnavnČ prodíral italskou nocí, kola rytmicky tepala
do kolejnic. Všude se tlaþili obtloustlí venkované, vyzáblé dČti, ošuntČlí obchodníci a spousty amerických vojákĤ. Ve vzduchu byla cítit plíseĖ, jako v domČ, kde léta nikdo neuklízel, a prolínala se s pachem propocených, dlouho nemytých, neþesaných a nemilovaných tČl. PĜesto se nikdo neodvážil otevĜít okno. Staré ženské by urþitČ zaþaly jeþet, že na nČ táhne. PoĜád jim nČco vadí. Horko, zima, únava, hlad. KoneckoncĤ mají právo si stČžovat. Jsou vyþerpané a nemocné. PĜíliš dlouho strádaly hladem, zimou a strachem v pekle nekoneþné války. Ale ta už byla naštČstí minulostí. Skonþila pĜed tĜemi mČsíci. Byl srpen 1945 a vlak se hnal kupĜedu více než dva dny. Serena nastoupila v PaĜíži, a aniž s nČkým promluvila, projela Francií a Švýcarskem až do Itálie. Blížila se k cíli... ko-neþ-nČ... ko-neþ-nČ... ko-neþ-nČ... Pravidelné nárazy se jí vtíraly do myšlenek. Choulila se v rohu kupé, oþi zavĜené, obliþej pĜitisknutý k oknu. Byla unavená. Bože, ta únava. Celé tČlo ji bolelo, dokonce i ruce, kterými se objímala, jako by jí byla zima. Ve vagonu pĜitom bylo dusno, až se jí dlouhé plavé vlasy lepily vzadu na krk. Vlak zpomalil a o chvíli pozdČji zastavil. ZĤstala bez hnutí sedČt a pĜemítala, jestli má vystoupit a projít se, i když jen na pár minut. Byla na cestČ už témČĜ devČt dnĤ a domov poĜád v nedohlednu. Myslela na nČj neustále, znovu a znovu si vyvolávala vzpomínky. Když pĜejíždČli Alpy, musela se držet, aby nezaþala skákat radostí, protože byla zase v Itálii. Ale to byl teprve zaþátek. Pomalu pootevĜela oþi do záĜe staniþních svČtel. Všechno vlastnČ zaþne teprve zítra ráno, až pĜijede domĤ a najde... koneþnČ... Rozespale se protáhla a vdČþnČ zastrþila pĤvabné dlouhé nohy pod protČjší sedadlo. Pospávaly tam dvČ staré ženy, jedna 11