9788028401528

Page 1


The Most Incredible Football Stories

Copyright © Luciano Wernicke, 2013

Translation © Manfred Strnad, 2025

Illustrations © Tereza Fajtová, 2025

All rights reserved

ISBN 978-80-284-0152-8

Přeložil

”Někteří jedinci tvrdí, že fotbal nemá nic společného se životem člověka, s jeho nejpodstatnějšími aspekty. Nevím, kolik toho tito lidé vědí o životě.

Ale jednou věcí jsem si jistý: O fotbale nevědí nic.“

EDUARDO SACHERI

”Fotbal znamená svobodu.“

BOB MARLEY

”Fotbal je jediné náboženství bez ateistů.“

EDUARDO GALEANO

ÚVOD

Šestadvacátého října 2023 oslavil fotbal, nejpopulárnější a nejzajímavější sport na světě, 160 let své moderní historie. Právě v tento den roku 1863 se v londýnské hospodě zvané Freemasons sešla skupina vizionářů, aby založila Fotbalovou asociaci (The Football Association) a sepsala první ” oficiální“ pravidla pro novou hru, a tím zahájila její novou éru. Od té doby se míč kutálí po stadionech celého světa, velkých i malých, v průběhu milionů profesionálních i amatérských zápasů. Široká veřejnost si připomíná velké šampiony, hvězdy a jejich velkolepé výkony. Tyto proslulé okamžiky však nejsou jádrem této knihy – Nejúžasnějších fotbalových příběhů. Abych je mohl napsat, zapátral jsem v hloubi času a šel po těch nejneobvyklejších zápasech, nikoli nejznámějších. Cílem této publikace není rekonstruovat známé mnohokrát popsané skutečnosti, které zaujímají v dějinách fotbalu výsadní místo, ale spíše připomenout jiné, rovněž velkolepé události, které si také zaslouží pozornost – i když jsou svým významem skromnější. Zmíníme se o mnoha velkých klubech a hráčích, ale stejně tak o málo známých lidech a neznámých týmech, protože i jim se přihodily nečekané, kuriózní, zábavné příběhy, u nichž by byla škoda, aby upadly v zapomnění. Uvedu několik příkladů: Existuje tým, který hrál sám, bez soupeře, ale prohrál (!), a také profesionální hráč, který vstřelil všechny čtyři góly v zápase, který skončil 2:2. Jednomu

rozhodčímu se stalo, že přerušil hru, aby našel ztracené umělé zuby. Jiný vyloučil trenéra, když se dozvěděl, že je ” přítelem“ jeho manželky, a dalšího rozhodčího mělo přejet auto hráče rozzuřeného trestem, který od něho dostal. Stalo se, že gól vstřelil pes, a další dokonce racek! Za jistý tým nastoupil jednoruký brankář a skončilo to drtivou porážkou podobně jako zápas, ke kterému přijeli opilí hráči rovnou ze svatby jednoho z nich. Přihodilo se, že záložník snědl červenou kartu rozhodčího a obránce byl suspendovaný na příští zápas, přestože v době vynesení rozsudku byl už více než týden mrtvý. Jeden zápas musel být zrušený kvůli výskytu ledovce a jistý útočník byl vyloučený dvakrát… v jednom zápase!

To jsou jen některé náčrty neobyčejných příběhů, které najdete v  Nejúžasnějších fotbalových příbězích. Jedna poznámka: V této knize se výjimečně setkáte s událostmi souvisejícími s mistrovstvím světa nebo Ligou mistrů, protože tyto soutěže mají svůj výsadní prostor v jiných mých knihách. Některé okolnosti, které se v těchto soutěžích odehrály, jsem uvedl, aby posloužily jako kontext pro popisované zajímavosti; duši této knihy však netvoří proslulost turnajů, ale magické odrazy míče bez ohledu na proslavenost stadionu, hřiště, soupeře nebo zemi, kde se události odehrály. Zvu vás k dalšímu čtení a vstupu do úžasného, přesto však skutečného světa. Vítejte u těch nejneuvěřitelnějších a nejúžasnějších fotbalových příběhů!

Buenos Aires, leden 2023

SVATBA

V odvetném zápase proti AFC Comprest GIM se hráčům CS

Viitorul Chirnogi zkřížily dvě povinnosti. Jednak cítili v odvetném zápase baráže o postup do druhé rumunské ligy sportovní závazek, že po ostudném výsledku 0:10 v prvním utkání musejí napravit svou reputaci, a také pociťovali závazek ryze lidský: Jeden z hráčů jejich týmu se večer před rozhodujícím zápasem ženil. Jiný hráč navrhl obě povinnosti důstojně splnit. Všichni souhlasili, i když věděli, že pro koncentraci před sportovním výkonem není svatba zrovna nejlepším místem. Ráno 20. června 1993 se všichni hráči Viitorulu Chirnogi dostavili k utkání rovnou ze svatby – opilí po nesčetných přípitcích na zdraví novomanželů. Jejich výkon měl ”kupodivu“ dvojí efekt, podobně jako probdělá noc na rozmazaný zrak. Výsledek? 21:0 pro koncentrované a střízlivé sportovce Comprestu. A bylo to jen 21, protože rozhodčí ukončil zápas v 70. minutě, kdy už se drželo na nohou jen šest opilých hráčů jejich soupeře.

ZLATÝ GÓL

Když se hraje fotbalový zápas ”o všechno“, často bývá delší než standardních devadesát minut. Při výměně stran není na nic čas. V dubnu roku 2000 se týmy Surnadal Idrettslag (třetí divize) a Sunndal Fotball (druhá divize) utkaly na stadionu Syltøran

v zápase Norského fotbalového poháru. Po 90 minutách základní hrací doby a prvních 15 minutách prodloužení zůstávalo skóre 0:0. V této nervy drásající atmosféře se brankář hostujícího týmu Olav Fiske, který nestačil doběhnout až do šatny, pustil do uvolnění části tohoto ”napětí“ za svou brankou. Rozhodčí si však absence brankáře na hřišti nevšiml a zapískal, aby hra pokračovala. Hráči Sunndalu rozehrávali míč ze středu hřiště, přičemž si zkušený záložník Oddvar Torve všiml, že Fiske je pořád za brankou a ulevuje si. Využil příležitosti: Míč nakopl přímo ze středového kruhu a ten se poslušně dokutálel až do branky. ” Je to velká ostuda,“ konstatoval pokořený brankář po zápase novinářům. Sunndal postoupil do dalšího kola, ale funkcionáři

Surnadalu požadovali zrušení výsledku a následné opakování zápasu, ne však kvůli chybě brankáře, ale protože se domnívali, že rozhodčí povolil obnovení hry, aniž by si uvědomil, že Fiske není na hřišti. Jejich stížnost byla skandinávskou federací zamítnuta a ta konstatovala, že pravidla nebyla porušena a gól platil správně. Skutečně ”zlatý gól“.

MISTROVSKÁ CHYBA

Fotbalová pravidla jsou kategorická. Pokud je pokutový kop prováděn při penaltovém rozstřelu a míč se nedostane za brankovou čáru, nejde samozřejmě o gól. Jak známo, když míč vyrazí brankář a střelec jej dorazí do sítě, je penalta brána jako neproměněná. Něco jiného je však penalta nařízená jako trest ve hře. Tam existuje více způsobů, jak při této činnosti dopravit míč do sítě. Opravdoví fanoušci vědí, že matematika může nabídnout mnoho čísel a výpočtů, ale ta nevypovídají o kráse fotbalu

zdaleka všechno. Dne 5. prosince 1982 porazil amsterdamský Ajax na svém stadionu Amsterdam Arena v zápase holandské Eredivisie tým Helmond Sport 1:0. Ke konci prvního poločasu byl dánský hráč Søren Lerby sražený v pokutovém území hostujícím záložníkem Harrym Lubsem a rozhodčí Jan Manuel nařídil penaltu pro Ajax. Skvělý Hendrik Johannes Cruijff (všeobecně známý jako Johan Cruijff) si postavil míč na místo vyznačené v pokutovém území, aby provedl exekuci pokutového kopu. Místo střely na branku Otto Versfelda však jemně přiťukl doleva dalšímu již sprintujícímu Dánovi Jesperu Olsenovi, který se přihnal k míči v plné rychlosti. Olsen předstíral razantní střelu levačkou, ale nenápadně přihrál míč zpět Cruijffovi, který skóroval do prázdné branky, když se zmatený Versfeld válel na trávníku vedle tyče. ”Nebyl jsem si jistý, jestli to vyjde,“ vzpomínal Olsen po letech při jednom rozhovoru. ” Bylo to něco úplně neobvyklého. Rozhodčí váhal, protože zřejmě nikdy nic takového neviděl. Gól však uznal.“ Krásný fotbalový moment (velmi populární na YouTube) zaujímá přední příčky v žebříčku nejlepších penalt historie, ačkoli vlastně oficiálně ” nebyla proměněná“.

Cruijffovi by nemělo vadit, že ortodoxní zastánci pravidel toto překvapivé řešení penalty evidují jako zmařený pokus. Je férové dodat, že Holanďan nebyl jeho vynálezcem. První oficiální záznam tohoto typu ”penaltového manévru“ existuje z kvalifikačního utkání na mistrovství světa 1958 ve Švédsku mezi Belgií a Islandem. Pátého června 1957 v Bruselu vedl domácí tým nad Seveřany 6:1, když lucemburský rozhodčí Léon Blitgen odpískal penaltu pro Belgii. Střelec Rik Coppens se rozběhl a naznačil zakončení, jenže míč lehce přistrčil napravo svému spoluhráči Andrému Pitersovi, který ho vrátil před opuštěnou branku , a Coppens akci proměnil v sedmý gól.

V Anglii podobnou lest proslavil 6. února 1961 tým Plymouth

Argyle FC na svém stadionu Home Park proti Aston Ville v utkání Ligového poháru. Argyle prohrál 3:5, ale alespoň si tento trik nechal ve Velké Británii ”patentovat“ – ovšem s určitou obměnou: Wilf Carter přiťukl míč Johnnymu Newmanovi, který skóroval ve chvíli, kdy se už brankář Nigel Sims válel po zemi. Newman tento trik úspěšně zopakoval proti Manchesteru City 21. listopadu 1964 v zápase druhé ligy. Argyle vyhrál 3:2 a právě tenhle fotbalový úskok umožnil týmu vstřelit vítězný gól. Při této příležitosti Newman pokořil brankáře Harryho Dowda po přiťuknutí míče Mikem Trebilcockem.

GÓL TAŠKOU

Během derby mezi CA Peñarol a fotbalovým klubem Nacional na stadionu Centenário v Montevideu se 27. května 1934 odehrála jedna z nejkurióznějších událostí v uruguayském fotbale. Během útoku týmu Peñarol vyslal brazilský útočník Bahía prudkou střelu na branku Nacionalu, která mířila za brankovou čáru mimo hřiště. Míč se však odrazil od tašky jednoho z fyzioterapeutů, který hru za lajnou sledoval, a vrátil se do hřiště. Další útočník Peñarolu

Braulio Castro využil nepozorné obrany Nacionalu a poslal míč do sítě. Rozhodčí Telésforo Rodríguez, který si podivné situace nevšiml, gól uznal. Rozzlobena rozhodnutím rozhodčího se na něj vrhla jedenáctka hráčů týmu Nacional a uštědřila mu pořádnou nakládačku. Derby muselo být kvůli tomu přerušeno a odloženo na jiný termín.

PENALTOVÝ

PUNTÍK

Zkušený skotský levák Archie Gemmill kdysi prožil krásné odpoledne na Baseball Ground, bývalém stadionu klubu Derby County. Toho deštivého odpoledne 30. dubna 1977 vedl jeho tým nad Manchesterem City 3:0 a žádný z hostujících hráčů nedokázal zkušeného Gemmilla zastavit v rozletu. Alespoň podle pravidel, protože čtyři minuty před koncem ho záložník Gary Owen fauloval uvnitř pokutového území ihned po rozehrání rohového kopu. Rozhodčí nařídil penaltu. Garry Daly, záložník domácího mužstva, si vzal míč a hledal místo, kam by ho umístil, ale značka pro zahrávání pokutových kopů zmizela v blátě. Vtipný brankář Manchesteru City Joe Corrigan se snažil přesvědčit rozhodčího, aby míč umístil dál od brankové čáry, téměř na hranici pokutového území! Za svou radu obdržel žlutou kartu. Protože hledání bodu pro zahrání penalty skončilo neúspěšně, povolal rozhodčí správce stadionu Boba Smithe a ten se vrátil z útrob stadionu vyzbrojen štětcem, kbelíkem bílé barvy a také metrem, aby mohl rozhodčí naměřit správnou vzdálenost. Po natažení pásky na 11 metrů vzal Smith štětec a nakreslil na mokrou zem kruh.

Daly si položil míč do mokré barvy, rozběhl se a pravačkou vyslal křížnou střelu, kterou Corrigan nedokázal zastavit. Gól přesně změřený ”na míru“ uzavřel vítězství Derby County 4:0.

Přísná ochranka na stadionu Benita Villamarína v Seville si trvala na svém: ”S tímhle tam nemůžete!“ ”Ale,“ odpověděl mladý fanoušek zelenobílých, ”já tady mám jeho roční permanentku!“

Šéfovi ochranky trvalo několik vteřin, než se vzpamatoval z překvapení, ale pořád si stál pevně na svém: ”I když má permanentku, je to nebezpečné, je zakázáno vstupovat na stadion s takhle nebezpečným předmětem. Pokud ho vy nebo kdokoli jiný hodí na hřiště nebo do jiné části tribuny, může způsobit vážnou škodu.“ ” Proč bych házel pohřební urnu do hřiště?“ ptal se chlapec sám sebe, zklamaný a roztrpčený odmítnutím. Vzápětí ho však napadl geniální nápad. Zašel do nedalekého supermarketu, koupil krabici mléka, vylil ho vedle chodníku a vypůjčenými nůžkami vystřihl otvor, aby jím dostal dovnitř svého otce, respektive jeho popel. Proti této nádobě už ochranka nic nenamítala. Chlapcův otec na smrtelné posteli požádal svého syna, aby s ním pokračoval v návštěvách zápasů, aby mohl ”vidět“ svůj milovaný Real Betis Balompié i poté, co zemřel na nevyléčitelnou nemoc. A tak v obalu z neškodného kartonu a s permanentkou na sezonu 1995/96 vstoupil zesnulý se svým poslušným synem na andaluský stadion, aby si užil první domácí zápas sezony –vítězství 3:1 na Realem Zaragozou.

TŘI ZA CENU JEDNÉ

Je možné, aby tři různí hráči neproměnili stejnou penaltu? Samozřejmě že ano! Ve fotbalových kuriozitách evidentně neexistují limity. Portsmouth FC přivítal 23. září 1973 ve Fratton Parku tým Notts County z Nottinghamu v zápase anglické druhé ligy. Hostující klub měl možnost dostat se do vedení, ale na světelné tabuli zůstaly po zahrání penalty dvě nuly. Vlastně šlo o tři pokusy, které postupně zmařili Kevin Randall, Don Masson a Brian Stubbs. Jak se to přihodilo? Nejprve Randallovu

střelu vyrazil brankář John Milkins, ale rozhodčí nařídil opakování pokutového kopu, protože Milkins předčasně opustil brankovou čáru. Randall se na druhý pokus necítil, šanci dostal jeho spoluhráč Masson, který penaltu proměnil, ale rozhodčí ji opět neuznal! Proč? Nedal pokyn k zahrání kopu. Rozčilený Masson přenechal další šanci na změnu skóre Stubbsovi, který si dal velký pozor, aby jeho exekuce penalty proběhla podle regulí. Počkal na rozhodčího, až dá pokyn, teprve potom se rozběhl směrem k míči. Vypálil a… branku minul. Neúspěšná trojice střelců se zapsala do fotbalové historie. Toho odpoledne se však přece jenom dočkala radosti. Jejich tým se vracel domů do Nottinghamu s vítězstvím 2:1. O góly se postarali jejich talentovanější spoluhráči Arthur Mann a Les Bradd.

TŘI

ČERVENÉ KARTY VE ČTYŘECH DNECH

Je vůbec možné překonat rekord nešikovného norského obránce Agima Shabaniho? Tento bek klubu Fredrikstad FK byl 24. června 2007 vyloučený po dvou žlutých kartách za fauly v utkání norské Premier League, jeho klub prohrál 1:2 na hřišti týmu Strømsgodset IF. Na druhý den teprve devatenáctiletého Shabaniho nominovali k zápasu rezervy. Nor s albánskými kořeny si nemohl pomoci a zase ” zlobil“. Červenou kartu na něj rozhodčí vytasil, protože Agim se do soupeřových hráčů pustil několika kopanci. Uběhlo osmačtyřicet hodin, když mladý obránce nastoupil 27. června v bílém dresu svého týmu Fredrikstad FK do zápasu proti Nybergsund IL-Trysil v Norském poháru. Toho dne diváci mladého hráče sledovali obzvlášť pozorně a… nezklamal je! Shabani byl opět vyloučený a jeho

tým znovu odešel ze hřiště s konečným skóre 1:2. Pokud jméno tohoto výtečníka nenajdete v  Guinnessově knize rekordů, je to proto, že nikoho zatím nenapadlo zapsat do ní jeho ”výjimečný počin“ tří červených karet během čtyř dnů.

TRIK

V roce 1978 dosáhl kolumbijský sportovní klub Deportivo Cali nevídaného úspěchu: Postoupil do finále Poháru osvoboditelů. Tým vedený Argentincem Carlosem Bilardem, který již v roce 1977 všechny překvapil postupem do semifinále, si po vítězství ve skupinové fázi nad krajany z Clubu Junior de Barranquilla a uruguayskými kluby Peñarol Montevideo a Danubio FC připsal vynikající úspěch. Ve vyřazovací části hrané systémem doma–venku nenašlo Deportivo Cali přemožitele, když přehrálo týmy Alianza Lima z Peru a Cerro Porteño z Paraguaye, dva velmi dobré kluby. Ve 180 minutách finále hraného rovněž na dva zápasy si však ”zelení“ nedokázali poradit s větší zkušeností a pozoruhodnou efektivitou argentinského týmu Boca Juniors. Nejprve se v Cali zrodila bezbranková remíza. Následovalo jednoznačné vítězství 4:0 v Buenos Aires, které přineslo týmu přezdívanému ”Xeneixe“ – Janované (podle zakladatelů Boca Juniors přistěhovaným z Itálie), trénovanému Juanem Carlosem ”Totem“ Lorenzem, druhý kontinentální titul v řadě. Ve své autobiografii nazvané Doktor a šampion vypráví Bilardo o kuriózní situaci, která se odehrála během odvetného finálového zápasu na stadionu La Bombonera v Buenos Aires, jak se nazývá fotbalový stánek klubu Boca Juniors: ”Toto Lorenzo byl génius, neuvěřitelný borec. Když jsme hráli proti Boce na La

Bombonera, Diego Umaña, specialista našeho mužstva na rohové kopy, nedokopl ani jeden z nich do velkého vápna. O přestávce mezi poločasy jsem se ho zeptal: ’Diego, co je s tebou? Proč dáváš tak krátké rohy?‘ Odpověděl mi: ’Trenére, je tam pes, který mi nedovolí se pořádně rozběhnout.‘ ’Policejní pes?‘ zeptal jsem se ho. ’Jo, pokaždé, když přijdu k rohovému praporku, ho mám za zády. Doráží na mě. Chce mě kousnout do nohy!‘ Za několik dní jsem si pustil video z toho zápasu a sledoval jsem ho velmi pečlivě. Musím přiznat, že si Umaña nevymýšlel. Pokaždé když jsme zahrávali roh, policista popustil psovi vodítko, aby se dostal těsně k našemu hráči. Neměl žádný prostor k rozběhu. Pes byl navíc značně zuřivý. Po zhlédnutí videa jsem pochopil, že měl Umaña jen dvě možnosti – zahrát rohový kop blbě, nebo si nechat ukousnout nohu. Toto Lorenzo byl velmi prohnaný lišák. Génius!“

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.