UPV Test

VYNÁLEZY / PATENTY

UŽITNÉ VZORY

OCHRANNÉ ZNÁMKY

PRŮMYSLOVÉ VZORY

OZNAČENÍ PŮVODU A ZEMĚPISNÁ OZNAČENÍ

květen

2 2023

Oficiální odborný čtvrtletník Úřadu průmyslového vlastnictví České republiky

Patentové služby procházejí v roce 2023 digitální revolucí – jste připraveni?

Nová zásadní regulace duševního vlastnictví je na dohled UPPV uspořádal výroční konferenci

DIGITALIZACE

2

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

www.upv.gov.cz

ÚVODNÍ Ú VODNÍ S SLOVO LOVO

Vážení kolegové, milý čtenáři,

jaký je můj nejoblíbenější daňový judikát Nejvyššího správního soudu? Vybral bych judikáty, které jdou do hloubky a řeší určitý právní princip „s přesahem“ – např. judikatura týkající se závaznosti a změnitelnosti správní s účetnictvím a financemi převážně v mezinárodních korporacích. Od té doby naše firma roste a pomáhá svým klientům čelit novým výzvám, které podnikání přináší.

Ing. Jiří Novotný, Ph.D., místopředseda UPPV

Našim klientům nepřinášíme pouze základní péči o účetnictví a daně, ale též komplexní poradenství při využívání příležitostí a minimalizaci rizik. Jsme členy Mezinárodní asociace finančních manažerů (IAFM), která bdí nad kvalitou a profesionalitou poskytovaných služeb. Důkazem naší kvalitní práce je portfolio klientů, které obsahuje již více než 350 firem, od živnostníků až po nadnárodní korporace z rozličných odvětví.

Nam et exces sum faccae moditatur, quidunte exceari berferioria quaerum abor aut di te verspelecto con re volupta qui officium etur mi, quate sunt. Dae vollecum fugitate volorit empore sunt. Od roku 2012 poskytujeme klientům i on-line účetnictví, tedy možnost připojit se do účetního softwaru, využívat z něj informace, zadávat údaje a případně integrovat svůj provozní software s účetním softwarem. Tím se spolupráce s účetní firmou dostává na zcela novou úroveň.

Dodnes z něj v různých podáních adresovaných správcům daně například s oblibou cituji, že „je věcí zákonodárce, aby byl při legislativních změnách uvážlivý a aby do platného práva zasahoval způsobem, který bude zmenšovat, a nikoliv posilovat obtíže spojené s výkladem a užitím zákona. Nelze chtít po adresátech právních norem.

Přeji vám vše dobré a s důvěrou se na nás kdykoliv obraťte.

www.upv.gov.cz

1

OBSAH

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

OBSAH 2/2023 AKTUÁLNĚ Úvodem (JUDr. Antonín Mokrý) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 Rozhovor s předsedou NSS JUDr. PhDr. Karlem Šimkou, Ph.D., LL.M. (JUDr. Martin Foukal). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5

DIGITALIZACE Úvodní projev (JUDr. Pavel Rychetský) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Komuniké sjezdu (JUDr. Martin Foukal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 První obnovený Sjezd českých právníků položil základy nové tradici (ČAK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

LEGISLATIVA Účastníci řízení o pozůstalosti (JUDr. Ladislav Muzikář) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Bytové spoluvlastnictví (I. část): správa domu a pozemku v bytovém spoluvlastnictví, )Vyřizování soukromých záležitostí zaměstnance na pracovišti (JUDr. Ladislav Jouza) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Odpovědnost za vady nemovitostí (JUDr. Jana Dvořáková Závodská) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

Z ČINNOSTI ÚPV Zápis ze sjezdového výboru sjezdu českých právníků 2022 (JUDr. Pavel Tuma) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Z jednání sjezdového výboru 1. dubna 2022 (JUDr. PhDr. Alena Novotná, Ph.D.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Zápis z 9. schůze prezidia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106

INFORMACE, ZAJÍMAVOSTI, UPOZORNĚNÍ Setkání nejvyšších představitelů justice v Hodoníně (JUDr. Martin Foukal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Fejeton: Voltaire a jeho ekonomické počínání (prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc.) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Kalendárium (JUDr. Karel Wawerka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

Časopis Duševní vlastnictví č. 2/2023 Úřad průmyslového vlastnictví Ovocný trh 587/14, Staré Město, 110 00 Praha, IČO: 00444995 Sekretariát: tel.: 221 093 259, e-mail: info@ jednotaceskychpravniku.cz. www.upv.gov.cz Redakční rada: JUDr. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., 2 JUDr. Eva Barešová, JUDr. Pavel Blanický, JUDr. Martin

Foukal, JUDr. Ladislav Jouza, JUDr. Jana Kurková, JUDr. Antonín Mokrý, JUDr. Ludmila Suchá, JUDr. Karel Wawerka. Vedoucí redaktorka: JUDr. Jana Jindrová, MBA. Předplatné: cena 380 Kč vč poštovného (ČR), 4 čísla ročně.

Elektronicky je publikován pouze obsah Zpravodaje.

Grafické zpracování, tisk a inzertní služby Impax, spol. s r. o., tel. www.upv.gov.cz 244 404 555, zpravodaj@impax.cz

AKTUALITY

Ohlédnutí za výroční konferencí ÚPV Úřad průmyslového vlastnictví uspořádal výroční konferenci. Vypracovaly návrh balíčku předpisů zaměřených na digitální finance s cílem rozvinout jejich potenciál z hlediska inovací a hospodářské soutěže při současné regulaci rizik souvisejících s inovacemi v oblasti digitálních financí. Tento balíček předpisů má dle jeho autorů za cíl připravit Evropskou unii na digitální věk a vybudovat hospodářství připravené na budoucnost, které bude pracovat pro lidi.

oučástí předmětného balíčku je návrh nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCAR), nařízení o pilotním režimu pro tržní infrastruktury vedené na technologii sdíleného registru (nařízení DLT), návrh nařízení o digitální provozní odolnosti finančního sektoru (DORA) a návrh směrnice upřesňující a měnící některá související pravidla EU v oblasti finančních služeb reflektující uvedené návrhy změn.

S

Uvedený předpisový rámec by měl dle orgánů Evropské unie sloužit k tomu, aby byla Evropská unie schopna na-

www.upv.gov.cz

bídnout výhody digitálních financí evropským spotřebitelům a podnikům. Jedná se o robustní regulaci, která v oblasti kryptoaktiv zavádí obdobné instituty a povinnosti, jaké jsou využívány např. v regulaci kapitálových trhů.

Významným aspektem, který je akcentován napříč celým balíčkem, je odolnost a bezpečnost využívaných informačních a komunikačních balíčku, nebude této oblasti ani oblasti infrastruktury vedené na technologii sdíleného registrže věnována pozornost. Předmětem článku je primárně

3

ČLÁNKY

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Elektronizace patentového práva je na dohled Orgány Evropské unie vypracovaly návrh balíčku předpisů zaměřených na digitální finance s cílem rozvinout jejich potenciál z hlediska inovací a hospodářské soutěže při současné regulaci rizik souvisejících s inovacemi v oblasti digitálních financí. Tento balíček předpisů má dle jeho autorů za cíl připravit Evropskou unii na digitální věk a vybudovat hospodářství připravené na budoucnost, které bude pracovat pro lidi.

S

oučástí předmětného balíčku je návrh nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCAR), nařízení o pilotním režimu pro tržní infrastruktury vedené na technologii sdíleného registru (nařízení DLT), návrh nařízení o digitální provozní odolnosti finančního sektoru (DORA) a návrh směrnice upřesňující a měnící některá související pravidla EU v oblasti finančních služeb reflektující uvedené návrhy změn.

4

Uvedený předpisový rámec by měl dle orgánů Evropské unie sloužit k tomu, aby byla Evropská unie schopna nabídnout výhody digitálních financí evropským spotřebitelům a podnikům. Jedná se o robustní regulaci, která v oblasti kryptoaktiv zavádí obdobné instituty a povinnosti, jaké jsou využívány např. v regulaci kapitálových trhů.

www.upv.gov.cz

ČLÁNKY Významným aspektem, který je akcentován napříč celým balíčkem, je odolnost a bezpečnost využívaných informačních a komunikačních technologií. Byť se jedná o významnou část balíčku, nebude této oblasti ani oblasti infrastruktury vedené na technologii sdíleného registrže věnována pozornost. Předmětem článku je primárně problematika regulace odvětví kryptoaktiv v rámci MiCAR, a to zejména z hlediska její působnosti.

I když název nařízení o trzích s kryptoaktivy může navozovat dojem, že se jedná o předpis, který reguluje všechna kryptoaktiva, není tomu tak. Zejména s ohledem na různorodost kryptoaktiv, která v mnoha případech vykazují znaky investičních nástrojů či jiných institutů podléhajících již dnes jiné sektorové regulaci, obsahuje MiCAR výjimky ve vztahu k takovýmto kryptoaktivům.

Z působnosti MiCAR jsou tak vyjmuty kryptoaktiva, která splňují definici: finančních nástrojů ve smyslu směrnice 2014/65/EU (MiFID II), elektronických peněz (pokud se nebude jednat o elektronické peněžní tokeny podle MiCAR) ve smyslu směrnice 2009/110/ES (směrnice o elektronických penězích), vkladů ve smyslu směrnice 2014/49/EU (směrnice o systémech pojištění vkladů), strukturovaných vkladů ve smyslu MiFID II, sekuritizace se smyslu směrnice 2014/65/EU (směrnice o sekuritizaci).

Regulace všech kryptoaktiv na jednom místě?

Není vyloučeno, že posuzování, zda určité kryptoaktivum splňuje některou z výše uvedených definicí, může v některých případech záležet na národní transpozici příslušné sektorové regulace, a tudíž se může například stát, že určité kryptoaktivum bude v jednom členském státě splňovat definici finančního nástroje a v jiném členském státě ne. Na uvedenou roztříštěnost již upozorňoval i Evropský orgán pro cenné papíry a trhy (ESMA).1 Je otázkou, zda uvedená roztříštěnost zůstane ve vztahu ke kryptoaktivům, která jsou z působnosti MiCAR vyjmuta, částečně zachována i po účinnosti MiCAR, nebo bude dopad

www.upv.gov.cz

„Soudy by neměly hrát hlavní roli v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy.“ navrhovaného regulatorního balíčku, v jehož rámci se sjednocuje i přístup sektorové regulace v oblasti kapitálového trhu (MiFID II) k využívání DLT, vést i ke sjednocení přístupu jednotlivých členských států ke kryptoaktivům vyňatým z působnosti MiCAR. V této souvislosti je namístě za účelem zachování právní jistoty a jednotného přístupu v jednotlivých členských státech de lege ferenda zajistit v jednotlivých sektorových oblastech jednotný výklad, který zaručí, že klasifikace kryptoaktiva pod určitou oblast regulace bude jednotná pro všechny členské státy Evropské unie.

Ve vztahu ke kryptoaktivům, která jsou finančními nástroji ve smyslu MiFID II, má přinést částečné sjednocení pravidel nařízení DLT. Nicméně i nařízení DLT obsahuje řadu omezení, a to zejména ve vztahu k převoditelným cenným papírům vedeným na DLT. K obchodování v mnohostranném obchodním systému DLT nebo k evidenci u centrálního depozitáře, který provozuje systém vypořádání obchodů s cennými papíry vedenými na DLT, budou moci být přijaty pouze nelikvidní převoditelné cenné papíry, tj. akcie nebo dluhopisy, jejichž emitent nepřekročí stanovené prahové hodnoty. V případě akcií vedených na DLT tak nebude možné přijmout k obchodování v mnohostranném obchodním systému DLT nebo evidenci u centrálního depozitáře, který provozuje systém vypořádání obchodů s cennými papíry vedenými na DLT, akcie, jejichž emitent má tržní kapitalizaci nebo

5

ČLÁNKY finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný. Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání do podnájmu část bytu“. Vzhledem k tomu, že tato úprava navazuje na obecnou úpravu nájmu, je třeba vycházet z toho, že o. z. zde již pracuje s pojmem podnájem, jak jej vymezil v obecných ustanoveních.

V každém případě neexistuje žádný rozumný důvod, aby tento institut byl obsahově vymezen pokaždé jinak. I podnájem bytu je proto třeba chápat jako zřízení užívacího práva třetí osobě ze strany nájemce.

Tato nezávislost znamená, že právní vztah mezi N a T není závislý na vzniku ani zániku původního nájmu.

Dojde-li k ukončení původního nájmu, pak to neznamená zánik povinnosti vydání věci, pak N vůči T neplní svou smluvní povinnost, což zakládá jeho odpovědnost vůči T. Tato nezávislost znamená, že právní vztah mezi N a T není závislý na vzniku ani zániku původního nájmu.

Dojde-li k ukončení původního nájmu, pak to neznamená zánik povinnosti N umožnit T další užívání pronajaté věci. Pokud bude žádat P vydání věci, pak N vůči T neplní svou smluvní povinnost, což zakládá jeho odpovědnoupí od P pronajatou věc, pak původní nájem splynutím zaniká; na existenci vztahu mezi N a T to však nemá žádný vliv. Samozřejmě si N a T mohou ujednat, že existence původního nájmu je podmínkou pro existenci vztahu i mezi N a T; pak se zánik původního nájmu promítne i do vztahu mezi N a T, avšak nikoli jako důsledek konstrukce podnájmu, nýbrž jen jako důsledek jejich smluvního ujednání (trvání nájmu mezi N a T bude vázáno na rozvazovací podmínku).

6

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Jiný jednoduchý příklad: N koupí od P pronajatou věc, pak původní nájem splynutím zaniká; na existenci vztahu mezi N a T to však nemá žádný vliv. Samozřejmě si N a T mohou ujednat, že existence původního nájmu je podmínkou pro existenci vztahu i mezi N a T; pak se zánik původního nájmu promítne i do vztahu mezi N a T, avšak nikoli jako důsledek konstrukce podnájmu, nýbrž jen jako důsledek jejich smluvního ujednání (trvání nájmu mezi N a T bude vázáno na rozvazovací podmínku).

Velmi významnou změnou oproti obč. zák. č. 40/1964 Sb. je vypuštění pravidla, podle kterého je zřízení podnájmu bez nutného souhlasu pronajímatele neplatnou smlouvou. Zcela v souladu s principy obligačního práva tedy není platnost podnájemní smlouvy závislá na existenci oprávnění ke zřízení podnájmu, které má nájemce vůči pronajímateli; přinejmenším zákon takovou závislost nestanoví výslovně.

Lze si všimnout, že určitá pravidla jsou formulována pouze pro obecný podnájem. Tak je tomu např. dle § 2215 odst. 3, dle něhož užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží (k této koncepci viz dále). Takové ustanovení absentuje v rámci úpravy podnájmu bytu.

Teoretické konstrukce podnájmu Podnájem lze chápat, a skutečně je tak chápán, v různých významech. Zde chceme představit čtyři základní koncepce, aniž bychom však vylučovali další možnosti vyskytující se v jiných právních řádech.

Pro zjednodušení výkladu vycházíme ze základní struktury dotčených vztahů. Uvažujeme o situaci, kdy je zde původní nájemní vztah, ve kterém dává pronajímatel (P) věc smluvně do nájmu nájemci (N). Tento vztah budeme dále označovat jako „původní nájem“. Nájemce N posléze smluvně zřídí užívací právo třetí osobě (T). Tento vztah budeme dále označovat jako „vztah podnájemní“.

Tato koncepce vychází z obligační povahy vztahu mezi původním nájemcem N jako podpronajímatelem a třetí osobou T jako podnájemcem. Každý z dotčených obligačních vztahů, které působí relativně, je třeba posuzo-

www.upv.gov.cz

ČLÁNKY vat nezávisle na sobě. Vztah mezi N a T, kdy N poskytuje podnájemci úplatně věc do užívání, se posuzuje jako běžný nájem. Podnájmem se z tohoto vztahu stává až optikou původního nájmu.

Tato nezávislost znamená, že právní vztah mezi N a T není závislý na vzniku ani zániku původního nájmu. Dojde-li k ukončení původního nájmu, pak to neznamená zánik povinnosti N umožnit T další užívání pronajaté věci. Pokud bude žádat P vydání věci, pak N vůči T neplní svou smluvní povinnost, což zakládá jeho odpovědnost vůči T. Jiný jednoduchý příklad: N koupí od P pronajatou věc, pak původní nájem splynutím zaniká; na existenci vztahu mezi N a T to však nemá žádný vliv. Samozřejmě si N a T mohou ujednat, že existence původního nájmu je podmínkou pro existenci vztahu i mezi N a T;akési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprá pak se zánik původního nájmu promítne i do vztahu mezi N a T, avšak nikoli jako důsledek konstrukce podnájmu, nýbrž jen jako důsledek jejich smluvního ujednání (trvání nájmu mezi N a T bude vázáno na roSoudy by v tomto prostředí neměly hrát hlavní roli, zejména v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy.

Ale klíčovou roli mohou hrát v tom, že zasáhnou v případech, kdy jsou porušována veřejná subjektivní práva daňových subjektů, pokud je odezva judikatury včasná a argumentačně přesvědčivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprávní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

www.upv.gov.cz

„I když zákon o správě daní a poplatků platil od roku 1993, jeho aplikace a interpretace orgány daňové správy nebyla jednotná.“

Zvyšuje se podle vás kvalita judikátů v daňové oblasti? Nebo má NSS nastavenou vysokou laťku již dlouhodobě?

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah

7

RECENZOVANÉ ČLÁNKY finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopaVelká novela obč. zák. č. 40/1964 Sb. z roku 1991 Počátek postsocialistického období českého (československého) občanského práva se pojí s tzv. velkou novelou obč. zák. č. 40/1964 Sb. provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. Tato novela opět navrátila do občanského práva klasické civilistické instituty, byť často ve zdeformované podobě raného socialistického práva, tj. převzetím úpravy OZ 1950, popř. zákoníku mezinárodního obchodu. Přechodná ustanovení této novely přizpůsobila i existující právní poměry nové právní úpravě. Z těchto přechodných ustanovení lze usoudit, které ze socialistických institutů se alespoň podle názoru tvůrců velké novely blížily příslušným institutům klasického práva. Tak např. podle § 871 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb. se právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností nesloužících k bydlení změnilo ex lege na nájem; podle druhého odstavce se právo užívání části bytu změnilo na podnájem. Podstatné je, že tyto instituty socialistického občanského práva, které se následně změnily na jedné straně na nájem a na druhé na podnájem, měly odlišný obsah. To následně muselo vést k přesvědčení, resp. jeho prohloubení, že i z nich vzniklý nájem, resp. podnájem mají odlišný obsah, tedy že se nájem a podnájem obsahově liší.

V důsledku velké novely se v obč. zák. č. 40/1964 Sb. objevil též institut podnájmu. V § 666 byl upraven obecný podnájem: „Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak. Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má právo odstoupit od smlouvy.“ Dále v § 719 byl upraven podnájem bytu či jeho části. Tato úprava se v průběhu času měnila; nejprve uvádíme její původní verzi k 1.

1. 1992 (uvádíme pouze část úpravy). Dle odst. 1 „Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou veým souhlasem pronajímatele.

Porušení této povinnosti se louva o podnájmu upravuje podmínky skončení podnájmu, zejména možnost dát výpověď ze strany pronajímatele; nebylo-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 odst. 3.“ Dle odst. 3 „Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím této doby.“ 8

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Následně bylo ustanovení dotčeno změnami. Podstatné bylo zejména doplnění druhé věty do prvního odstavce, dle níž nově platilo, že „Není-li splněna tato podmínka [tj. písemný souhlas pronajímatele s podnájmem – pozn. aut.], je smlouva [tj. smlouva mezi nájemcem a podnájemcem – pozn. aut.] neplatná.“ Rovněž bylo doplněno pravidlo, že „Smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu.“

Občanský zákoník z roku 2012 V o. z. je podnájem upraven na dvou místech – v obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215) a dále v rámci zvláštních ustanovení o nájmu bytu a domu (§ 2274 a násl.).

Výchozím ustanovením je úprava podnájmu v rámci obecné úpravy nájmu. Podle § 2215: (1) Souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemn lze jinému přenechat do podnájmu na dobu ou formu. (2) Zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu. (3) Užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží.

V rámci obecné úpravy nájmu je tedy podnájem obsahově vymezen tak, že nájemce k věci zřizuje třetí osobě užívací právo (§ 2215 odst. 1). Obsahově se tedy nerozlišuje mezi podnájmem a přenecháním užívání věci; pod zřízením užívacího práva lze dokonce rozumět i případy, kdy je třetí osobě založeno právo prostřednictvím dispozice s existujícím právem nájemce (viz níže). Tím se o. z. liší nejen od OZ 1931, který obě kategorie spojoval s odlišnými právními následky, ale i od OZ 1937, který tyto kategorie sice pojmově rozlišoval, avšak sjednotil jejich právní následky – o. z. již vytváří jednotnou kategorii.

Ale klíčovou roli mohou hrát v tom, že zasáhnou v případech, kdy jsou porušována veřejná subjektivní práva daňových subjektů, pokud je odezva judikatury včasná a argumentačně přesvědčivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonwww.upv.gov.cz

RECENZOVANÉ ČLÁNKY ce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejv lze jinému přenechat do podnájmu na dobu yšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předpo lze jinému přenechat do podnájmu na dobu rozumění pro chování s lze jinému přenechat do podnájmu na dobu tátu a jeho mimoprá lze jinému přenechat do podnájmu na dobu vní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

V rámci úpravy nájmu bytu a domu je obsažena skupina ustanovení se společným skupinovým nadpisem „Podnájem“. Zde se již nepoužívá obsahové vymezení, nýbrž zákon hovoří o možnosti „dát do podnájmu část bytu“.

Vzhledem k tomu, že tato úprava navazuje na obecnou úpravu nájmu, je třeba vycházet z toho, že o. z. zde již pracuje s pojmem podnájem, jak jej vymezil v obecných ustanoveních. V každém případě neexistuje žádný rozumný důvod, aby tento institut byl obsahově vymezen

pokaždé jinak. I podnájem bytu je proto třeba chápat jako zřízení užívacího práva třetí osobě ze strany nájemce.

Velmi významnou změnou oproti obč. zák. č. 40/1964 Sb. je vypuštění pravidla, podle kterého je zřízení podnájmu bez nutného souhlasu pronajímatele neplatnou smlouvou. Zcela v souladu s principy obligačního práva tedy není platnost podnájemní smlouvy závislá na existenci oprávnění ke zřízení podnájmu, které má nájemce vůči pronajímateli; přinejmenším zákon takovou závislost nestanoví výslovně.

Lze si všimnout, že určitá pravidla jsou formulována pouze pro obecný podnájem. Tak je tomu např. dle § 2215 odst. 3, dle něhož užívací právo lze třetí osobě zřídit jen na dobu nájmu věci; k odchylnému ujednání se nepřihlíží (k této koncepci viz dále). Takové ustanovení absentuje v rámci úpravy podnájmu bytu.

Pro zjednodušení výkladu vycházíme ze základní struktury dotčených vztahů. Uvažujeme o situaci, kdy je zde původní nájemní vztah, ve kterém dává pronajímatel (P) věc smluvně do nájmu nájemci (N). Tento vztah budeme dále označovat jako „původní nájem“. Nájemce N posléze smluvně zřídí užívací právo třetí osobě (T). Tento

Otevřené účetnictví jako dvojsečná zbraň Přínos

Když se to dělá dobře

Jak se to dá pokazit

Rozvoj partnerské spolupráce

Dlouhodobá spolupráce založená na vzájemné důvěře a férovém dělení přínosů.

Efektivní monitoring běžných dodavatelů.

Oportunismus a silový přístup.

Použít na nevhodné nákupní kategorie.

Efektivnější interní a externí procesy

Ochota zlepšovat sdílené procesy, efektivnější vytváření a využití zdrojů.

Transparentní nastavení standardů a cílů.

Bez expertizy a zavedení vhodných nástrojů a procesů se nic hmatatelného nestane.

Snižování nákladů

Všechny přímé i nepřímé nákladové faktory jsou identifikovány a vyjádřeny v peněžních jednotkách.

Nástroj na snížení ceny ne-nákladů.

Zůstává úzce zaměřeno na interní analýzy a nezohledňuje perspektivu dodavatelského řetězce.

Lepší řízení rizika

Snížení rizika prostřednictvím efektivní kontroly nákladů a alokace rizika v dodavatelském řetězci.

Transparentní vyjednávání o změnách.

Zvýšit riziko celého dodavatelského řetězce zatajováním potřebných informací nebo nevhodnou alokací rizika.

www.upv.gov.cz

9

DIGITALIZACE EVROPSKÉ PRÁVO

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

UPPV u výročn spořádal í konfe renci

Ing. Jan Novák: Patentové služby procházejí v roce 2023 digitální revolucí – jste připraveni?

Tak jak se spolu s přetížením soudu prodlužuje délka řízení v jednotlivých případech, vytváří to prostor pro jistou setrvačnost dosavadních přístupů Ing. Jan Novák. Zvyšuje se podle ní kvalita judikátů v daňové oblasti?

A jak jsou na tom s rozhodováním krajské soudy?

Nevím, jestli opravdu je, a pokud ano, jestli je to správně.

Klíčová by měla být daňová (a další ekonomická) legislativa, která vytvoří přehledné, srozumitelné, předvídatelné a stabilní právní prostředí, které jde k duhu podnikání a všem aktivitám vytvářejícím příjmy a majetkové hod-

10

noty. Prostředí, které přitahuje a povzbuzuje tyto aktivity, ale které jejich nositelům dává jistotu rozumného přístupu správy daní k stanovení daňových povinností, kontrole jejich plnění a případného vymáhání. Kvalita legislativy spolu s přístupem daňové správy je klíčovým

www.upv.gov.cz

EVROPSKÉ PRÁVO faktorem pro dobrovolné plnění těchto povinností ze strany daňových subjektů. A naopak, bude-li daňová legislativa nepřehledná, nesrozumitelná, stále se měnící a bude-li daňová správa přistupovat při výkonu svých pravomocí k daňovým subjektům jako k „sprostým podezřelým“, vyvolá to pochopitelně opačnou reakci.

Soudy by v tomto prostředí neměly hrát hlavní roli, zejména v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy. Ale klíčovou roli mohou hrát v tom, že zasáhnou v případech, kdy jsou porušována veřejná subjektivní práva daňových subjektů, pokud je odezva judikatury včasná a argumentačně přesvědčivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprávní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

Zvyšuje se podle vás kvalita judikátů v daňové oblasti? Nebo má NSS nastavenou vysokou laťku již dlouhodobě? Z hlediska daní je Nejvyšší správní soud zcela klíčovou institucí u nás. Jak se podle vás s touto rolí umí popasovat?

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství

www.upv.gov.cz

zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Po zahájení činnosti Nejvyššího správního soudu (2003) byla v prvních letech daňová judikatura věnována zejména procesním otázkám. I když zákon o správě daní a poplatků platil od roku 1993, jeho aplikace a interpretace orgány daňové správy nebyla ani jednotná, ani uspokojivá.

Naše dobová judikatura tomu odpovídala, sjednocovali jsme, zaplňovali „bílá místa“ v rozsahu soudního přezkumu různých forem činnosti správce daně, nejen vlastní daňové správy, ale i dalších orgánů a institucí, které spravovaly dotace, poplatky a cla. Velké procento přezkoumávaných rozhodnutí z procesních důvodů neobstálo.

Postupem času jsme pozorovali zvýšení kvality procesní činnosti daňové správy, respektování naší judikatury a zásadní posun v procesní legislativě završený přijetím nového daňového řádu v roce 2009 s účinností od roku 2011, v němž jsme také rozpoznali vliv našeho rozhodování.

Spolu s tím jsme stále častěji byli (konečně) stavěni před řešení sporných otázek hmotného práva. Snad to nebude znít pyšně, když řeknu, že i v této klíčové oblasti jsme postupně získali respekt jak daňových subjektů, tak i daňové správy. Snad k tomu přispěla i naše otevřenost projevující se v pořádání pravidelných společných seminářů a účastí soudců na různých daňových fórech, přednáškovou a publikační činností, zveřejňováním všech našich rozsudků i rozsudků krajských soudů.

11

EVROPSKÉ PRÁVO Jaký je váš nejoblíbenější daňový judikát Nejvyššího správního soudu?

Do jisté míry to vyhovovalo i daňové správě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla přizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný. Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. du je, a pokud ano, jestli je to správně. Klíčová by měla být daňová (a další ekonomická) legislativa, která vytvoří přehledné, srozumitelné, předvídatelné a stabilní právní prostředí, které jde k duhu podnikání a všem aktivitám vytvářejícím příjmy a majetkové hodnoty.

Prostředí, které přitahuje a povzbuzuje tyto aktivity, ale které jejich nositelům dává jistotu rozumného přístupu správy daní k stanovení daňových povinností, kontrole jejich plnění a případného vymáhání. Kvalita legislativy spolu s přístupem daňové správy je klíčovým faktorem pro dobrovolné plnění těchto povinností ze strany daňových subjektů. A naopak, bude-li daňová legislativa nepřehledná, nesrozumitelná, stále se měnící a bude-li daňová správa přistupovat při výkonu svých pravomocí k daňovým subjektům jako k „sprostým podezřelým“, vyvolá to pochopitelně opačnou reakci.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i or12

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

ganizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Soudy by v tomto prostředí neměly hrát hlavní roli, zejména v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy. Ale klíčovou roli mohou hrát v tom, že zasáhnou v případech, kdy jsou porušována veřejná subjektivní práva daňových subjektů, pokud je odezva judikatury včasná a argumentačně přesvědčivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprávní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

Zvyšuje se podle vás kvalita judikátů v daňové oblasti? Nebo má NSS nastavenou vysokou laťku již dlouhodobě?

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „dawww.upv.gov.cz

EVROPSKÉ PRÁVO ňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Po zahájení činnosti Nejvyššího správního soudu (2003) byla v prvních letech daňová judikatura věnována zejména procesním otázkám. I když zákon o správě daní a poplatků platil od roku 1993, jeho aplikace a interpretace orgány daňové správy nebyla ani jednotná, ani uspokojivá.

Naše dobová judikatura tomu odpovídala, sjednocovali jsme, zaplňovali „bílá místa“ v rozsahu soudního přezkumu různých forem činnosti správce daně, nejen vlastní daňové správy, ale i dalších orgánů a institucí, které spravovaly dotace, poplatky a cla. Velké procento přezkoumávaných rozhodnutí z procesních důvodů neobstálo.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i orwww.upv.gov.cz

„Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na veškerá dostupná fakta.“

ganizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Postupem času jsme pozorovali zvýšení kvality procesní činnosti daňové správy, respektování naší judikatury a zásadní posun v procesní legislativě završený přijetím nového daňového řádu v roce 2009 s účinností od roku 2011, v němž jsme také rozpoznali vliv našeho rozhodování. Spolu s tím jsme stále častěji byli (konečně) stavěni před řešení sporných otázek hmotného práva. Snad to nebude znít pyšně, když řeknu, že i v této klíčové oblasti jsme postupně získali respekt jak daňových subjektů, tak i daňové správy. Snad k tomu přisp Do jisté míry to vyhovovalo i daňové správě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla přizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný. Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. du je, a pokud ano, jestli je to správně. Klíčová by měla být daňová (a další ekonomická) legislativa, která vytvoří přehledné, srozumitelné, předvídatelné a stabilní právní prostředí, které jde k duhu podnikání a všem aktivitám vytvářejícím příjmy a majetkové hodnoty.

Prostředí, které přitahuje a povzbuzuje tyto aktivity, ale které jejich nositelům dává jistotu rozumného přístupu správy daní k stanovení daňových povinností, kontrole jejich plnění a případného vymáhání. Kvalita legislativy 13

MEZINÁRODNÍ PRÁVO

spolu s přístupem daňové správy je klíčovým faktorem pro dobrovolné plnění těchto povinností ze strany daňových subjektů. A naopak, bude-li daňová legislativa nepřehledná, nesrozumitelná, stále se měnící a bude-li daňová správa přistupovat při výkonu svých pravomocí k daňovým subjektům jako k „sprostým podezřelým“, vyvolá to pochopitelně opačnou reakci.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy

14

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Poplatníkům v paušálním režimu se pro rok 2022 mění celková výše paušální zálohy za kalendářní měsíc a nově bude činit 5 994 Kč. V případě splnění podmínek mohou živnostníci podat oznámení o vstupu do režimu paušální daně do pondělí 10. ledna 2022. Živnostníci v paušálním režimu už nemusí platit případné zálohy na daň z příjmů, zálohy na důchodové pojištění ani pojistné na zdravotní pojištění. V jedné měsíční platbě paušální daně (5 994 Kč) je zahrnuto minimální zdravotní pojistné ve výši 2 627 Kč, minimální sociální pojistné navýšené o 15 %, tj. ve výši 3 267 Kč, a daň z příjmů ve výši 100 Kč. Všechny tyto tři platby jsou součástí paušální zálohy. Ty se platí vždy do 20. dne kalendářního měsíce, na které se záloha platí, nebo si je lze předplatit na několik měsíců, či dokonce na celý rok dopředu. Pro současné poplatníky v paušálním režimu platí, že je třeba od ledna 2022 změnit výši záloh na trvalém příkazu k úhradě paušální daně na 5 994 Kč měsíčně. To se týká živnostníků, kteří vstoupili do paušálního režimu již v roce 2021 a splňují podmínky paušálního režimu i pro rok 2022.

www.upv.gov.cz

MEZINÁRODNÍ PRÁVO Pokud se živnostník vykonávající samostatnou činnost rozhodne vstoupit při splnění všech zákonných podmínek do paušálního režimu pro rok 2022 a podá správci obě oznámení o vstupu do paušálního režimu do 10. ledna 2022, potom první zálohu bude mít splatnou 20. ledna 2022. Dále pak každého 20. dne v mé jde k duhu podnikání a všem aktivitám vytvářejícím příjmy a majetkové hodnoty. Prostředí, které přitahuje a povzbuzuje tyto aktivity, ale které jejich nositelům dává jistotu rozumného přístupu správy daní k stanovení daňových povinností, kontrole jejich plnění a případného vymáhání. Kvalita legislativy spolu s přístupem daňové správy je klíčovým faktorem pro dobrovolné plnění těchto povinností ze strany daňových subjektů. A naopak, bude-li daňová legislativa nepřehledná, nesrozumitelná, stále se měnící a bude-li daňová správa přistupovat při výkonu svých pravomocí k daňovým subjektům jako k „sprostým podezřelým“, vyvolá to pochopitelně opačnou reakci.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

www.upv.gov.cz

„Soudy by neměly hrát hlavní roli v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy.“ Soudy by v tomto prostředí neměly hrát hlavní roli, zejména v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy. Ale klíčovou roli mohou hrát v tom, že zasáhnou v případech, kdy jsou porušována veřejná subjektivní práva daňových subjektů, pokud je odezva judikatury včasná a argumentačně přesvědčivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprávní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

Zvyšuje se podle vás kvalita judikátů v daňové oblasti? Nebo má NSS nastavenou vysokou laťku již dlouhodobě?

15

JUDIKATURA

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Rozhodnutí Nejvyššího soudu NSC-1456 ve věci odvolacích lhůt Orgány Evropské unie vypracovaly návrh balíčku předpisů zaměřených na digitální finance s cílem rozvinout jejich potenciál z hlediska inovací a hospodářské soutěže při současné regulaci rizik souvisejících s inovacemi v oblasti digitálních financí. Tento balíček předpisů má dle jeho autorů za cíl připravit Evropskou unii na digitální věk a vybudovat hospodářství připravené na budoucnost, které bude pracovat pro lidi.

S

oučástí předmětného balíčku je návrh nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCAR), nařízení o pilotním režimu pro tržní infrastruktury vedené na technologii sdíleného registru (nařízení DLT), návrh nařízení o digitální provozní odolnosti finančního sektoru (DORA) a návrh směrnice upřesňující a měnící některá související pravidla EU v oblasti finančních služeb reflektující uvedené návrhy změn.

Uvedený předpisový rámec by měl dle orgánů Evropské unie sloužit k tomu, aby byla Evropská unie schopna nabídnout výhody digitálních financí evropským spotřebitelům a podnikům. Jedná se o robustní regulaci, která v oblasti kryptoaktiv zavádí obdobné instituty a povinnosti, jaké jsou využívány např. v regulaci kapitálových trhů. správy daní k stanovení daňových povinností, kontrole jejich plnění a případného vymáhání. Kvalita legislativy spolu s přístupem daňové správy je klíčovým faktorem pro dobrovolné plnění těchto povinností ze strany daňových subjektů. A naopak, bude-li daňová legislativa nepřehledná, nesrozumitelná, stále se měnící a bude-li daňová správa přistupovat při výkonu svých pravomocí

16

k daňovým subjektům jako k „sprostým podezřelým“, vyvolá to pochopitelně opačnou reakci.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i or-

www.upv.gov.cz

JUDIKATURA ganizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Soudy by v tomto prostředí neměly hrát hlavní roli, zejména v tom smyslu, že nemohou určovat daňovou politiku státu, parametry jednotlivých daní a metody jejich správy. Ale klíčovou roli mohou hrát v tom, že zasáhnou v případech, kdy jsou porušována veřejná subjektivní práva daňových subjektů, pokud je odezva judikatury včasná a argumentačně přesvědčivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprávní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

Zvyšuje se podle vás kvalita judikátů v daňové oblasti? Nebo má NSS nastavenou vysokou laťku již dlouhodobě?

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

www.upv.gov.cz

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Po zahájení činnosti Nejvyššího správního soudu (2003) byla v prvních letech daňová judikatura věnována zejména procesním otázkám. I když zákon o správě daní a poplatků platil od roku 1993, jeho aplikace a interpretace orgány daňové správy nebyla ani jednotná, ani uspokojivá.

Naše dobová judikatura tomu odpovídala, sjednocovali jsme, zaplňovali „bílá místa“ v rozsahu soudního přezkumu různých forem činnosti správce daně, nejen vlastní daňové správy, ale i dalších orgánů a institucí, které spravovaly dotace, poplatky a cla. Velké procento přezkoumávaných rozhodnutí z procesních důvodů neobstálo.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových po-

17

ZAHRANIČNÍ JUDIKATURA

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

Rozhodnutí ESLP ve věci nepřiměřeného průtahu řízení Orgány Evropské unie vypracovaly návrh balíčku předpisů zaměřených na digitální finance s cílem rozvinout jejich potenciál z hlediska inovací a hospodářsk

A

oučástí předmětného balíčku je návrh nařízení o trzích s kryptoaktivy (MiCAR), nařízení o pilotním režimu pro tržní infrastruktury vedené na technologii sdíleného registru (nařízení DLT), návrh nařízení o digitální provozní odolnosti finančního sektoru (DORA) a návrh směrnice upřesňující a měnící některá související pravidla EU v oblasti finančních služeb reflektující uvedené návrhy změn.

Uvedený předpisový rámec by měl dle orgánů Evropské unie sloužit k tomu, aby byla Evropská unie schopna nabídnout výhody digitálních financí evropským spotřebitelům a podnikům. Jedná se o robustní regulaci, která v oblasti kryptoaktiv zavádí obdobné instituty a povinnosti, jaké jsou využívány např. v regulaci kapitálových trhů. správy daní k stanovení daňových povinností, kontrole jejich plnění a případného vymáhání. Kvalita legislativy spolu s přístupem daňové správy je klíčovým faktorem pro dobrovolné plnění těchto povinn míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých fiností ze strany daňových subjektů. A naopak, bude-li daňová legislativa nepřehledná, nesrozumitelná, stále se měnící a bude-li daňová správa přistupovat při výkonu svých pravomocí k daňovým subjektům jako k „sprostým podezřelým“, vyvolá to pochopitelně opačnou reakci.

18

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „da-

www.upv.gov.cz

ZAHRANIČNÍ JUDIKATURA ňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úp ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady lnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutí správce daně, a tudíž na právní posouzení rozsahu a obsahu daňových povinností. Naši roli „suploval“ Ústavní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i ormení o vstupu do režimu paušální daně do pondělí 10. ledna 2022. Živnostníci v paušálním režimu už nemusí platit případné zálohy na daň z příjmů, zálohy na důchodové pojištění ani pojistné na zdravotní pojištění. V jedné měsíční platbě paušální daně (5 994 Kč) je zahrnuto minimální zdravotní pojistné ve výši 2 627 Kč, minimální sociální pojistné navýšené o 15 %, tj. ve výši 3 267 Kč, a daň z příjmů ve výši 100 Kč. Všechny tyto tři platby jsou součástí paušální zálohy. Ty se platí vždy do 20. dne kalendářního měsíce, na které se záloha platí, nebo si je lze předplatit na několik měsíců, či dokonce na celý rok dopředu. Pro současné poplatníky v paušálním režimu platí, že je třeba od ledna 2022 změnit výši záloh na trvalém příkazu k úhradě paušální daně na 5 994 Kč měsíčně. To se týká živnostníků, kteří vstoupili do paušálního režimu již v roce 2čivá. Pak jistě i jediný rozsudek Nejvyššího správního soudu může přesáhnout poměry konkrétních účastníků řízení a může „donutit“ daňovou správu ke změně dosavadní správní praxe, nebo dokonce ke změně legislativy. edukativní i preventivní význam do budoucna. Nejvyšší správní soud si uvědomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či právnických osob, a je-li do nich činností veřejné správy zasaženo, musí tuto ochranu poskytnout, jinak řečeno odepřít ji jen proto, že má jakési předporozumění pro chování státu a jeho mimoprávní, třeba i politické motivace. Ale nesmí překročit jisté meze a dostat se do sféry politického rozhodování, stát se tvůrcem daňové politiky. Všimněme si, že podobnou zdrženlivost v této oblasti dlouhodobě

www.upv.gov.cz

projevuje i Ústavní soud, přestože jeho „hřiště“ je podstatně širší než naše.

Pokud se ohlédnu zpět do devadesátých let, připomenu situaci před vznikem Nejvyššího správního soudu. Tehdy se soudní přezkum daňových rozhodnutí odehrával izolovaně na úrovni osmi krajských soudů, mezi nimiž neexistovalo žádné procesní ani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopady do příjů, fyzických či prřizpůsobila jen „svému“ krajskému soudu a vliv rozhodovací praxe jiných soudů byl nevýznamný.

Bez nadsázky se tehdy hovořilo o existenci osmi „daňových republik“. Přezkum se odehrával v rovině zákonnosti, byl tedy omezen na právní stránku věci bez možnosti podívat se na fakta, dokazování, natožpak vyslovovat závazné názory na (ne)úplnost či (ne)správnost skutkových zjištění v rozhodnutani jiné propojení, stejně tak absentoval vrcholný soud, který by sjednocoval jejich rozhodování. Do jisté míry to vyhovovalo i daňě, která se na úrovni jednotlivých finančních ředitelství zpravidla práomuje, že i v této oblasti je důležitým aktérem, jeho rozsudky mají často přímé dopadyvní soud, poznal tedy na vlastní kůži deficity dosavadní procesní úpravy i organizace správního soudnictví. Myslím, že to byl posléze jeden z rozhodujících faktorů pro jeho derogační zásah v roce 2001, kterým zrušil tehdejší pátou část o. s. ř. a přiměl vládu a parlament k urychlenému hledání řešení.

Po zahájení činnosti Nejvyššího správního soudu (2003) byla v prvních letech daňová judikatura věnována zejména procesním otázkám. I když zákon o správě daní a poplatků platil od roku 1993, jeho aplikace a interpretace orgány daňové správy nebyla ani jednotná, ani uspokojivá.

Naše dobová judikatura tomu odpovídala, sjednocovali jsme, zaplňovali „bílá místa“ v rozsahu soudního přezkumu různých forem činnosti správce daně, nejen vlastní daňové správy, ale i dalších orgánů a institucí, které spravovaly dotace, poplatky a cla. Velké procento přezkoumávaných rozhodnutí z procesních důvodů neobstálo.

19

ZAJÍMAVOSTI

ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ V ASTNIC VL ICTVÍ

Legislativní změny roku 2023 Přinášíme přehled nejdůležitějších daňových změn v gesci Ministerstva financí, které vstoupily v účinnost na začátku letošního roku.

Zvýšení slevy na dani na poplatníka Základní sleva na dani na poplatníka se pro rok 2022 zvýšila z 27 840 Kč na částku 30 840 Kč.

Zrušení zastropování měsíčního daňového bonusu Dochází k faktickému zrušení zastropování měsíčního daňového bonusu, tedy rozdílu mezi vypočtenou daní z příjmů a slevou na děti, vypláceného finančním úřadem v případě vyměření záporné daňové povinnosti.

Rozšíření okruhu příjmů osvobozených od daně z příjmů V souvislosti s uzákoněním nároku na odškodné vyplacené státem osobám sterilizovaným v rozporu s právem a osobám poškozeným mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice bude v obou těchto případech vyplacená částka osvobozena od daně z příjmů fyzických osob. Opětovně začne platit osvobození příjmů z výnosu dluhopisů emitovaných v zahraničí pro poplatníky, kteří jsou zahraničními rezidenty. Toto osvobození dluhopisu vydaných v zahraničí poplatníkem se sídlem v České republice, pokud plynou daňovému nerezidentovi, který není kapitálově spojenou osobou s emitentem dluhopisu, ani s ním nevytvořil právní vztah převážně za účelem snížení základu daně nebo zvýšení daňové ztráty, čímž dojde k omezení možnosti zneužití toto osvobození k účelovému snížení základu daně z příjmů.

Nová sleva na dani za zastavené exekuce Novela exekučního řádu stanovuje, že za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek zastaví exekutor exekuci, pokud pohledávka nepřevyšuje částku 1 500 Kč bez příslušenství a její vymáhání trvalo po dobu alespoň tří let předtím, než novela vstoupila v platnost. Pokud nebyla ani zčásti po třech letech pohledávka vymožena, je zavedena nová sleva na dani za zastavenou exekuci. Výše slevy na dani pak odpovídá výši náhrady, kterou oprávněnému přizná exekutor při zastavení exekuce.

20

w ww.upv.gov.cz www.upv.gov.cz

ZAJÍMAVOSTI Nová výše paušální daně pro živnostníky Poplatníkům v paušálním režimu se pro rok 2022 mění celková výše paušální zálohy za kalendářní měsíc a nově bude činit 5 994 Kč. V případě splnění podmínek mohou živnostníci podat oznámení o vstupu do režimu paušální daně do pondělí 10. ledna 2022. Živnostníci v paušálním režimu už nemusí platit případné zálohy na daň z příjmů, zálohy na důchodové pojištění ani pojistné na zdravotní pojištění. V jedné měsíční platbě paušální daně (5 994 Kč) je zahrnuto minimální zdravotní pojistné ve výši 2 627 Kč, minimální sociální pojistné navýšené o 15 %, tj. ve výši 3 267 Kč, a daň z příjmů ve výši 100 Kč. Všechny tyto tři platby jsou součástí paušální zálohy. Ty se platí vždy do 20. dne kalendářního měsíce, na které se záloha platí, nebo si je lze předplatit na několik měsíců, či dokonce na celý rok dopředu. Pro současné poplatníky v paušálním režimu platí, že je třeba od ledna 2022 změnit výši záloh na trvalém příkazu k úhradě paušální daně na 5 994 Kč měsíčně. To se týká živnostníků, kteří vstoupili do paušálního režimu již v roce 2021 a splňují podmínky paušálního režimu i pro rok 2022.

Pokud se živnostník vykonávající samostatnou činnost rozhodne vstoupit při splnění všech zákonných podmínek do paušálního režimu pro rok 2022 a podá správci obě oznámení o vstupu do paušálního režimu do 10. ledna 2022, potom první zálohu bude mít splatnou 20. ledna 2022. Dále pak každého 20. dne v měsíci až do 20. prosince daného kalendářního roku.

Pokud poplatník zahájí samostatnou činnost později, např. v dubnu 2022, a přihlásí se do paušálního režimu, bude mít první i druhou zálohu (tj. zálohu za duben a květen) splatnou do 20. května 2022.

Mezinárodní daňové vztahy Během roku 2021 vstoupila v platnost a od 1. ledna 2022 se tak v ČR začne prakticky provádět smlouva o zamezení dvojímu zdanění v oblasti daní z příjmů s Bangladéšem. Jedná se o standardní komplexní bilaterální daňovou smlouvu, která upravuje zdaňování a vyloučení mezinárodního dvojího zdanění všech možných druhů příjmů.

Změna oceňovací vyhlášky Novelizace vyhlášky o oceňování majetku spočívá zejména v každoroční aktualizaci základních cen nemovitých věcí. Jejím cílem je přiblížení zjištěné a sjednané ceny nemovitých věcí. Nová úprava přinese občanům větší jistotu ve správnosti odhadnutých cen a v některých případech i úsporu za znalecké posudky.

Změny v regulaci vodného a stočného Ministerstvo financí zveřejnilo nový výměr o regulaci cen v oboru vodovodů a kanalizací pro období 2022–2026 s účinností od 1. ledna 2022. Po loňském snížení DPH na vodné a stočné z 15 % na 10 % tak úřad pokračuje v aktivním přístupu k cenové regulaci vodárenství. V tomto výměru jsou nastavena nová pravidla tak, aby spotřebitel zaplatil pouze tolik, kolik je nutné. Hlavní změnou výměru je zavedení tzv. vyrovnání. Pokud společnost vybere ve vodném a stočném více, než měla, bude tyto prostředky v následujících letech vracet spotřebitelům formou nižší ceny.

www.upv.gov.czz

21

VYNÁLEZY / PATENTY

DIGITALIZACE

UŽITNÉ VZORY

OCHRANNÉ ZNÁMKY

PRŮMYSLOVÉ OZNAČENÍ PŮVODU VZORY A ZEMĚPISNÁ OZNAČENÍ ÚŘAD PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ

O ÚŘADU PRŮMYSLOVÉHO VLASTNICTVÍ Úřad průmyslového vlastnictví je ústředním orgánem státní správy České republiky na ochranu průmyslového vlastnictví. V čele Úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Historie Úřadu sahá až do roku 1919, kdy byl založen Patentový úřad. Úřad plní zejména funkci patentového a známkového úřadu. Mezi jeho základní funkce patří: rozhoduje v rámci správního řízení o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků a vede příslušné rejstříky o těchto předmětech průmyslových práv vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích

Kancelář Karlín, Pobřežní 620/3 186 000 Praha 8 +420 223 001 044

získává, zpracovává a zpřístupňuje fond světové patentové literatury zabezpečuje plnění závazků z mezinárodních smluv z oblasti průmyslového vlastnictví, jichž je Česká republika členem aktivně se účastní spolupráce s jinými orgány státní správy při prosazování průmyslových práv spolupracuje s mezinárodními organizacemi a národními úřady jednotlivých států na poli průmyslového vlastnictví Systém ochrany práv k předmětům průmyslového vlastnictví spočívá v tom, že ke vzniku těchto práv je třeba výroku státního orgánu. Práva k předmětům průmyslového vlastnictví se zapisují do rejstříků vedených Úřadem.

Fakturační adresa Vítkova 241/10, 186 00 Praha 8 IČO: 27176258 IČ-DPH: CZ27176258

www.upv.gov.cz