e-Bulletin KDP 9_2023

e-Bulletin

Komory daňových poradců ČR

/ROZHOVOR: Tomáš Urbášek, člen Prezidia Komory daňových poradců ČR

/JUDIKATURA: Povinnosti správce daně při posuzování transakcí mezi spojenými osobami

/DAŇ Z PŘÍJMŮ: Daňová ztráta aneb možnosti jejího využití při daňových optimalizacích

/OSOBNÍ ROZVOJ: Úvod do právního psaní pro daňové poradce

Provedeme vás světem daní.

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

jistě se všichni velmi často setkáváme s určitým klišé, jak jsou současné daňové předpisy nemoderní, zastaralé, nepromyšlené a vše se rázem změní, pokud vše zcela předěláme a přepíšeme, přijmeme zásadní rekodifikace, a bude konečně v našem daňovém světě ráj. Stejně tak se opakovaně uvádí, kolik například onen nemoderní zákon o daních z příjmů má nesystémových výjimek a jejich odstraněním se opět rázem vše změní k lepšímu a zjednoduší se. Je tomu ale skutečně tak?

Odpověď na tuto otázku můžeme například hledat v současné době v projednávaném daňovém balíčku. V rámci něho mimo jiné vláda navrhuje zrušení obecně nelimitovaného os vobození stravování zaměstnanců (je navrhováno zavedení stropu pro toto osvobození) a zrušení osvobození zaměstnaneckých benefitů. Dopředu je nutné zdůraznit, že takové rozhodnutí je ryze politickým rozhodnutím, ke kterému se Komora nevyjadřuje. Na druhou stranu by ale měla přece platit teze, že zrušením těchto výjimek se systém zjednoduší. Naopak, v rámci připomínkování a projednávání tohoto balíčku opakovaně upozorňujeme, že opak je pravdou.

Zavedením limitu osvobození u závodního stravování budou totiž nuceny všechny mzdové účetní nově řešit sporné a nejednoznačné otázky, které díky současnému nelimitovanému osvobození řešeny být nemusely. Jako je to například s drobným pohoštěním, které je běžně poskytováno na pracovištích či různých poradách či jednáních, ať už zaměstnancům či obchodním partnerům. Pokud toto drobné občerstvení nemá být zdaněno, jak to deklaruje předkladatel v důvodové zprávě, na základě čeho k tomu závěru dospějeme a kde začíná a končí hranice drobného občerstvení a jídla, které má nově podléhat zaváděnému limitu? Další spornou otázkou mohou být takzvané manažerské obědy, to znamená pracovní schůzky, které se v praxi běžně uskutečňují v rámci snídaně, oběda či večeře. Na to navazují další nové otázky, jako například co je obvyklá cena stravování či zaměstnaneckých benefitů? Půjde například o cenu, za kterou se stravují poslanci v Poslanecké sněmovně a platí ji v rekreačních zařízeních Poslanecké sněmovny či v jiných zařízeních ministerstev a orgánů státní správy? Jak se budou posuzovat z tohoto hlediska slevy, které zaměstnavatel získá při nákupu různých zaměstnaneckých benefitů, například lístků na basketbal?

Tyto a další otázky se nyní objevují a my se je samozřejmě snažíme s MF ČR a GFŘ řešit. Zjevně se zrušením těchto osvobození se systém daní z příjmů nezjednoduší, ale naopak zkomplikuje a všichni zaměstnavatelé (malí i velcí) budou nuceni řešit otázky, které doposud řešit nemuseli. Neboli ukazuje se, že z hlediska daňového systému zmíněná osvobození v současné podobě systém zjednodušují. Obdobným příkladem z předmětného balíčku je pak rušení osvobození kurzových zisků na účtu, které pro všechny občany této země, kteří mají účet v cizí měně, přinese nově povinnost se touto oblastí zabývat, opět řešit mnohé ne zcela jednoznačné daňové otázky, které se této oblasti týkají.

Samostatnou kapitolou jsou v daném balíčku dohody o provedení práce. Jistě lze souhlasit s tím, že systém zdanění a zpojistnění dohod je jisté české specifikum, které snad s výjimkou Slovenska v rámci EU nemá obdoby. Je tak jistě legitimním politickým rozhodnutím (zdůrazňuji, které KDP ČR nenavrhuje a ke kterému se KDP ČR nevyjadřuje) tyto dohody plně zpojistnit. Nicméně řešení, které navrhuje vláda zvolit v daňovém balíčku, opět pod vlajkou odstraňování výjimek, je zcela nesystémové a zavádí takovou administrativní zátěž a mnohdy neřešitelné situace, že to podle mého zákonitě povede k tomu, že se tyto dohody přestanou zcela používat.

Červík problému tkví především v zavedení dvou limitů pro posouzení otázky, zda dohoda má či nemá podléhat zákonnému pojistnému. O tom, zda bude překročen druhý souhrnný limit za všechny dohody a z dohod se bude v daném moje

Odstraňujeme výjimky, rekodifikujeme, vše zásadně měníme a tím to zjednodušujeme?!

Úvodník

měsíci odvádět pojistné, se totiž zaměstnavatel doví až mnoho dnů či dokonce týdnů poté, co vyplatí odměnu za dohodu o provedení práce (je běžné a odpovídá to principu těchto dohod, že jsou většinou vypláceny ihned po provedení dané práce). Pak bude muset zaměstnavatel řešit dle mého téměř neřešitelný rébus, zda má zaměstnanci vyplatit částku bez pojistného, které platí zaměstnane c, a pak jej někde složitě honit a vymáhat po něm tuto částku, když jde o jednorázovou výpomoc. Nebo má vyplatit částku poníženou o zákonné pojistné a zaměstnanci složitě vysvětlovat, že pokud limit nepřekročí, částku mu vrátí. A jak tento složitý mechanismus má být promítnut do mzdové evidence a programů používaných v mzdové oblasti? To nemluvím o nové zbytečné byrokratické povinnosti, která zaměstnavateli nic nepřinese a na základě níž má, nově pod sankcí, zaměstnavatel povinnost do osmi dnů hlásit začátek a konec každé dohody.

Proti takové nesystémové změně, která přinese zbytečné komplikace do mzdové oblasti, jsme se jednoznačně vymezili a spolu se zástupci podnikatelů jsme v této věci opakovaně jednali s MPSV i ČSSZ, včetně navrhování alternativních řešení. Zatím však b ez úspěchu a jen tiše doufám, že v oblasti dohod o provedení práce nastanou alespoň nějaké změny při projednávání balíčku v rámci zákonodárných sborů.

Uvedené příklady tak jednoznačně popírají absolutní platnost klišé, že odstraněním výjimky systém daní a pojistného zjednoduším Někdy je tomu přesně naopak.

Obdobně je tomu s různými zásadními systémovými změnami a rekodifikacemi. Opakovaně v rámci legislativního procesu prosazujeme, aby se nejednalo o změny pro změnu, ale především, aby tyto změny odstraňovaly praktické problémy, zjednodušovaly systém podnikání a zdaňování a hlavně, aby nepřinášely zbytečné problémy a komplikace, které jsme doposud řešit nemuseli.

Příkladem mohou být připravované změny v oblasti daně z příjmů v návaznosti na nový zákon o účetnictví. V rámci toho zástupci MF deklarovali, že chtějí mimo jiné zcela změnit oblast majetku. Lze jistě souhlasit, že v této oblasti by mělo dojít k zjednodušení. Obávám se však, že některé z navrhovaných koncepcí systém zdanění nezjednoduší, ale naopak by právě přinesly komplikace, které jsme doposud řešit nemuseli. Zjednodušení by určitě přineslo také Komorou navrhované snížení počtu odpisových skupin či zavedení měsíčních daňových odpisů. Nicméně další navrhované změny jsou již zcela zbytečné. Jako příklady lze uvést komplexní řešení tzv daňové hodnoty, kdy daňové odpisy se nemají jmenovat daňové odpisy, ale snížení daňové hodnoty, stejně tak jako zákonné opravné položky a celá oblast má být složitě, komplexně přepracována. I v rámci sekce daně z příjmů právnických osob jsme se shodli, že jde o zbytečnou změnu, která neodstraňuje žádné akutní problémy.

Jistě, problémem je otázka tzv. přeceňovacího efektu při přeměnách a vkladech, kterou však lze vyřešit jednoduchou obecnou formulací stanovující, že když při těchto operacích v rámci zvýšení ocenění majetku dojde zároveň k jeho zdanění, budou relevantní pro daňovou oblast zvýšené hodnoty, a pokud tomu tak nebude, budou relevantní hodnoty původní. Není však žádný důvod vše z gruntu předělávat jenom proto, že to legislativně technicky bude dokonalé. Nejde o gymnastiku, kdy se hodnotí celkový umělecký (zde le gislativně technický) dojem. Obdobou toho je případ rozdílu mezi technickým zhodnocením a opravou, kde je v tuto chvíli množství dle mého názoru zbytečných sporů.

Proto také Komora dlouhou dobu navrhuje, aby se např. zavedl dobrovolný paušál, do jehož výše by nemuselo být řešeno, jestli jde o technické zhodnocení či opravu, a jednalo by se o daňový výdaj. Nicméně domnívám se, že pokud by do daní mělo být převzato účetní řešení, o kterém se nyní diskutuje, to jest, že pro otázku, zda jde o náklad či zvýšení vstupní ceny majetku, bude relevantní zjednodušeně řečeno, zda se zvýší ekonomická životnost majetku, rozhodně to nepovede ke zjednodušení systému a naopak budou vznikat nové, doposud neřešené sporné otázky a nejednoznačné situace. Pokud by tato definice měla být relevantní i pro podnikající fyzické osoby, například pronajímatele, je třeba také zohlednit u nich výrazný nárůst zdanění, kdy mnohé náklady, které byly dosud posuzovány jako generální opravy, budou zvyšovat cenu majetku. Takové změny ke zjednodušení v oblasti daňového majetku rozhodně nepovedou.

V rámci legislativního procesu opakovaně zdůrazňujeme, že před jakoukoliv změnou je důležité se zamyslet nad tím, zda odstraňuje či neodstraňuje současné problémy a nejednoznačné situace, nebo zda naopak systém zkomplikuje a přinese zbytečné nové otázky a problémy, které jsme doposud řešit nemuseli. Součástí toho by mělo být mimo jiné i vyčíslení dopadu nejen na stát, ale i uživ atele právních norem, tj. podnikatele, ale obecně občany této země. Odborně se tomu říká kvalitně zpracovaná zpráva RIA. Ta mimo jiné v této kvalitě a podobě u výše zmíněného balíčku absentuje. To znamená nejít cestou, že v daních a účetnictví je vše automatick y špatně a jakákoliv změna vždy bude lepší. Neplatí teze, že nové rovná se lepší. Naopak by mělo platit, že při všech změnách se mělo myslet především na uživatele právní normy. Aby pak naopak neplatilo známé heslo, že každá změna je v zásadě k horšímu, resp. se nevycházelo ze známé věty poručíka Hamáčka z Černých baronů: „Kefalín, tyto strasti můžete pustit z hlavy, na světě je lidí (poplatníků) jako sraček.“ Aby tomu tak nebylo, v rámci legislativní činnosti se snažíme a snažit budeme i nadále.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, doufám, že jste si užili letní volno, načerpali nové síly do nové daňové sezóny a společně doufejme, že i díky snahám Komory bude více předpisů, které nám život usnadní, než těch, které jej zbytečně zkomplikují.

Ing. Bc. Jiří Nesrovnal, daňový poradce č. o. 1757, člen Prezidia KDP ČR

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 9/2023

zákona o pojištění odpovědnosti

Judikatura

Podle SDEU není poskytování lázeňských zařízení obcí poskytnutím služby za úplatu

Daně z příjmů

Elektronický měsíčník

Komora daňových poradců České republiky

Kozí 4, 602 00 Brno, tel.: +420 542 422 311

IČO: 44995059

moje.kdpcr.cz

www.kdpcr.cz

e-mail: kdp@kdpcr.cz

Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 22060

ISSN 1211-9946

Toto číslo vyšlo 6. 9. 2023, datum uzávěrky: 1. 9. 2023

Nakladatelsky a redakčně zajišťuje společnost , spol. s r. o.

Účetnictví

Osobní rozvoj

Co se stane s vašimi účty na sociálních sítích, když zemřete: základní právní východiska

Vedoucí redaktor: Mgr. Jaroslav Kramer

Redakce: Eliška Voplakalová, David Mařík, Sára Labajová Články neprocházejí recenzním řízením. Články obsahují názory autorů, které se nemusejí shodovat se stanovisky KDP ČR. Udělení souhlasu: Autor poskytnutím rukopisu dává redakci souhlas s rozmnožováním, rozšiřováním a sdělováním příspěvku na webových stránkách KDP ČR, v právních informačních systémech a na internetových portálech spolupracujících s KDP ČR.

Ilustrační fotografie Shutterstock.com a Pixabay.com, není-li uvedeno jinak. Objednávky inzerce na inzerce@impax.cz nebo tel. +420 244 404 555, +420 606 404 953. Mediakit a další informace na www.impax.cz

Měsíc v kostce

Valná hromada Komory daňových poradců ČR

Valná hromada Komory daňových poradců ČR se letos uskuteční 10. listopadu, a to prezenčně v Brně v hotelu Passage, Lidická 23. Pozvánku na jednání Valné hromady vč. podkladových materiálů naleznete od 11. září na internetových stránkách Komory moje.kdpcr.cz a na str. 9 tohoto čísla.

Pro tuto Valnou hromadu opět obdržíte do své datové schránky daňového poradce, společně s pozvánkou, individuální kód pro prezenci, hlasování a volby.

Noví daňoví poradci

Na základě úspěšného složení kvalifikační zkoušky na daňového poradce, jejíž ústní část proběhla dne 20. 6. 2023, zapsala k 17. 7. 2023 Komora daňových poradců ČR do seznamu daňových poradců 6 nových členů.

5980 Bc. Huyen Trang Bui

5981 Ing. Martina Curusová

5982 Ing. Victorie Krejčíková

5983 Ing. Jana Lemanová

5984 Ing. Eva Tůmová

5985 Ing. Kateřina Žáčková

 Smuteční oznámení

S lítostí Vám oznamujeme, že zemřel pan Ing. Alois Přibyl, daňový poradce č. 637, ve věku 55 let. Dovolujeme si tímto vyjádřit všem pozůstalým a přátelům upřímnou soustrast.

Podklady připravili Radek Neužil, tajemník KDP ČR, a Šárka Lásková, kvalifikační zkoušky na DP

12. října 2023

WEB & SOCIÁLNÍ SÍTĚ

V PREZENTACI DANÍ A DAŇOVÝCH PORADCŮ

Program konference / 12. října 2023

Prezenčně v hotelu DUO Praha i přímý přenos on-line

8:45 – 9:30Prezence účastníků

9:30 – 12:00           Zkušenosti a doporučení pro poradce i poradenské firmy

• Nábor i prodej přes LinkedIn, uzavřené skupiny na Facebooku, firemní vzdělávání na Youtube, text mailu či jiné vychytávky připravené pomocí ChatGPT: kde začít? Na koho cílit? Jaké další nástroje jsou potřeba? Jak nastavit procesy a na co si dát pozor? Zkušenosti a doporučení pro daňové poradce i celé kanceláře.

Moderátor: Robert Jurka, ETL Global

Přednášející:

• Tereza Juráková / marketingová expertka

• Veronika Soukupová / majitelka S-cope

• Jana Jáčová / majitelka majitel UOL Účetnictví a UOL Účtovníctvo

• Janka Pacinová / Director (Learning & Development) /HR outsourcing business partner, Accace

• Jakub Dohnal / CEO Arrows ETL

• Marcela Lonková / CEO This One

12:00 – 13:00  Přestávka na oběd

13:00 – 15:00 „Institucionální“ zkušenosti s využíváním digitálního prostředí k PR, prezentaci a propagaci daní a daňového poradenství  Jaké jsou zkušenosti Komory daňových poradců ČR a Finanční správy při komunikaci daňových témat a oslovení veřejnosti v digitálním prostoru?

Prezentace se dotknou i toho, co si o daňových poradcích a komunikaci s finančními úřady myslí podnikatelé, kterých se Komora ptala v nezávislém průzkumu.

Moderátor: Milan Vodička, KDP ČR

Přednášející:

• Radek Neužil / tajemník Komory daňových poradců ČR

• Irma Macháčová / B2B Market Research & Strategic Consulting, B-inside

• Kateřina Foretová / PR manažerka KDP ČR

• Hana Baráková / ředitelka Odboru komunikace (GFŘ)

• David Stančík / ředitel Sekce řízení úřadu a tiskový mluvčí FÚ JmK (Finanční správa ČR)

15:00 – 15:30 Přestávka na kávu

15:00 – 17:30

Zkušenosti a očekávání u profesní prezentace a propagace v kybernetickém prostoru  Kam jsme se v čase posunuli a jaká je budoucnost využití kybernetických nástrojů při komunikaci?  Jak využít online nástroje k propagaci profese? Jak upoutat pozornost při posílení postavení na trhu? Jak oslovit a zaujmout mladou generaci s tématy jako je kariéra v daních a účetnictví?

Moderátoři: Radek Neužil a Libor Vašek

Přednášející:

• Ladislav Mejzlík / prezident Komory auditorů ČR a proděkan Fakulty financí a účetnictví VŠE v Praze

• Matěj Nešleha / daňový poradce, vedoucí diskusní skupiny mladých daňových poradců

• Jan Bárta / advokát barta.legal

• Miroslav Jandečka / řídící partner BDO Česká republika

• Jana Víšková / director of BrandVoice Lab ve společnosti Forbes Česko

• Adam Zbiejczuk / spolumajitel influencer.cz

PODROBNOSTI A REGISTRACE:

www.kdpcr.cz/kyberneticka-konference-2023

Organizátor akce:Partneři akce:

Konsolidační balíček nepřežil v původním stavu prázdniny. Vláda místy couvla

Středobodem zářijové schůze Poslanecké sněmovny bude projednávání vládního konsolidačního balíčku, který má pomoci ozdravit české státní finance propadající se do rostoucího dluhu. Návrh představený v květnu nakonec není tak neměnný, jak tehdy koaliční představitelé avizovali. Vláda v některých otázkách zčásti ustoupila, což by mělo potěšit třeba zaměstnance nebo obce.

„Představená úsporná opatření jsou finální, opravit se mohou případně jen technické chyby,“ nechal se v půli května slyšet předseda vlády Petr Fiala (ODS) v České televizi. Jeho kabinet se snažil hned od počátku vystavět val proti tlaku na úpravy a změny, který se dal po prezentaci plánu na vylepšení stavu státních financí očekávat ze všech stran. Ve hře je totiž bezmála 100 miliard korun jen v příštím roce. Státní příjmy by se přitom měly zvýšit zhruba o 35 miliard a výdaje klesnout přibližně o 62 miliard, zejména seškrtání dotací, ale i provozních útrat státu. Koaliční jed-

nání v předposledním srpnovém týdnu nakonec přineslo několik změn, které však podle vyjádření Ministerstva financí dodržují zásadu, že i po nich zůstává objem konsolidace v zásadě stejný.

Zachráněné benefity a jediný zásah v DPH

Především nenastane to, co někteří experti označovali za menší revoluci v dani z příjmů. Kabinet chtěl původně zru-

šit daňové úlevy pro nepeněžní zaměstnanecké benefity, což by znamenalo, že by tato plnění podléhala na straně zaměstnance zdanění i pojistnému na sociální a zdravotní pojištění. Koalice ale posléze ustoupila požadavku zaměstnavatelů i odborů a rozhodla se zachovat daňové zvýhodnění benefitů s omezením do výše poloviny průměrné mzdy v předcházejícím období.

Svého se dovolaly také obce. Výnos z daně z nemovitostí jim má podle aktuálního koaličního záměru zůstat ze 100 procent, jak tomu bylo vždy v minulosti. Vláda ovšem za to, že se zřekne příjmů z navýšení daně, které si chtěla přisvojit, dostane výměnou část peněz ze sdílených daní v rámci rozpočtového určení daní v rozsahu deseti miliard korun. Stát by také podle premiéra Fialy měl získat 55 procent výnosů daně z hazardu namísto dosavadních 35 procent. Obcím podle počtu povolených herních automatů zůstane 22,5 procenta, stejný poměr pak připadne obcím podle počtu obyvatel.

Také vydavatelé tiskovin si mohou oddechnout. Jediná úprava v dani z přidané hodnoty, k níž vládní koalice přistoupila oproti původní verzi balíčku, se týká právě jich. Sazba pro časopisy a noviny se sjednotí na 12 procentech. Původně se pro noviny počítalo s 21procentní sazbou.

Co se týče spotřební daně z lihu, postup jejího navyšování se oproti původnímu návrhu zrychlí. Původně vláda zamýšlela zvýšit daň pro příští rok o deset procent a v následujících třech letech vždy o pět procent. Nyní plánuje v příštích dvou letech zvýšení daně vždy o deset procent a v dalším roce o pět procent.

Naproti tomu nově zaváděné sazby spotřební daně u elektronických cigaret a nikotinových sáčků nebudou tak vysoké, jak původně kabinet navrhoval. Měnit by se nakonec nemělo osvobození od daně z příjmů z chovu včel.

Dobrou zprávou pro firmy je pak otevření možnosti od ledna 2024 účtovat v cizí měně, konkrétně v eurech, dolarech a librách, pokud je tato měna jejich funkční měnou.

Jedna schůze by měla stačit

Koalice změny pojala jako společný pozměňovací návrh a předložila jej rozpočtovému výboru Sněmovny. Ten podle očekávání doporučil dolní parlamentní komoře přijetí vládního konsolidačního balíčku i se zmíněnými úpravami. Ministr fi nancí Zbyněk Stanjura už podle svého vyjádření s dalšími úpravami příliš nepočítá.

Na balíček si ovšem brousí zuby opozice. Hnutí ANO, které jí dominuje, podle své místopředsedkyně Aleny Schillerové předloží návrhy při projednává ní balíčku na zářijové schůzi Poslanecké sněmovny. Některé záměry už se ale objevily. Například poslanec ANO Patrik Nacher avizoval úpravy týkající se stavebního spoření. Jeho poslanecký kolega Josef Kott by chtěl zase zachovat sníženou sazbu DPH pro řezané květiny a dekorativní listoví.  Celkově už opoziční poslanci vložili do sněmovního systému desítky pozměňovacích návrhů. Ministr Stanjura

nevyloučil, že vláda opozici vyslyší, ovšem jen v „rozumných“ případech, které se nedotknou celkového rozsahu konsolidace veřejných financí.

Koalice avizovala již v závěru prázdnin záměr projednat vládní ozdravný balíček ve druhém sněmovním čtení hned v úvodu zářijové poslanecké schůze jako první bod. Na stejné schůzi, jejíž počátek byl stanoven na úterý 5. září odpoledne, by se mohlo uskutečnit také závěrečné schvalování celé předlohy, řekl ČTK předseda poslanců vládního hnutí STAN Josef Cogan.

Obvyklou dvoutýdenní lhůtu mezi druhým čtením a závěrečným schvalováním návrhů zákonů může totiž Sněmovna hlasováním zkrátit až na polovinu. „Je to určitě jedna z možností. Je možné, že půjdeme na termíny, který nám umožňuje jednací řád,“ podotkl Cogan. Koalice se podle něj každopádně bude snažit uskutečnit třetí čtení co nejdříve.

Změny v ozdravném balíčku

schválené koalicí

(Zdroj: MFČR)

Funkční měna – firmy budou moci vést účetnictví v cizí měně

možnost účtovat v EUR, USD, GBP od 1. 1. 2024 tato možnost se týká firem, které mají většinu transakcí v dané cizí měně

Zaměstnanecké benefity u vymezených daňových benefitů bude zavedeno souhrnné zastropování na úrovni poloviny průměrné mzdy

Ponechání 100 % výnosů daně z nemovitých věcí obcím sazby daně se zvýší přibližně na 1,8násobek veškerý výnos daně z nemovitých věcí ale zůstane obcím, stát na ní nebude mít podíl výměnou za navýšení daně z nemovitých věcí dojde v rámci rozpočtového určení daní k adekvátnímu přerozdělení příjmů u sdílených daní mezi státním rozpočtem a obcemi ve prospěch státu (10 mld. Kč)

Daň z nemovitých věcí u zemědělských pozemků obcím se dává pravomoc, aby mohly pro zemědělské pozemky (orná půda, vinice, chmelnice, zahrady a ovocné sady) zavést místní koeficient v rozmezí 0,5 až 1,5, tj. mají možnost zavedením místního koeficientu ve výši 0,5 eliminovat u těchto pozemků zvýšení daně z nemovitých věcí. Zároveň obcím zůstává pravomoc tyto pozemky od daně zcela osvobodit.

Přerozdělení výnosů daně z land-based hazardu schéma: 55 % státu, 22,5 % obcím podle počtu povolených herních automatů na jejich území, 22,5 % všem obcím podle počtu obyvatel

Aktuálně / Téma

nemění se sazby zdanění hazardu navržené v balíčku – 35 % loterie a herní automaty a 30 % ostatní hazardní hry (např. kurzové sázky)

nadále platí, že stát obdrží 100% výnos z online hazardu

Valorizace minimální daně za herní automaty zvýšení minimální daně za 1 herní automat na 13 400 Kč (z 9 200 Kč, kumulovaný index vs. poslední valorizace z r. 2016 činí 1,46)

Zjednodušení evidence dohod o provedení práce návrh spočívá v odbourání některých administrativních povinností z původního návrhu na řešení dohod o provedení práce, které povedou k celkovému zjednodušení navrhovaného systému podrobnosti připravuje MPSV

DPH tištěné noviny budou daněny 12% sazbou DPH, stejně jako časopisy

Změna postupného navyšování spotřebních daní z lihu zkrácení období na 3 roky (2024–2026) z navrhovaných 4 let (2024–2027)

zvýšení daně ve schématu 10 + 10 + 5 % (místo původního návrhu 10 + 5 + 5 + 5 %)

Mírnější zavádění spotřební daně u alternativních nikotinových produktů (elektronických cigaret a nikotinových sáčků)

navrhuje se mírnější přístup u zdanění alternativních produktů

zavádí se 4letý postupný růst zdanění

e-cigarety ve 4 letech: 2,5 + 5,0 + 7,5 + 10 Kč/1 ml náplně (místo zvýšení na 10 Kč/1 ml náplně v původním návrhu)

u nikotinových sáčků se kromě 4letého časového plánu snižuje i cílová částka daně na 0,4 + 0,8 + 1,2 +1,7 Kč/g (namísto u 3,45 Kč/g v původním návrhu)

DPPO – zdanění pouze realizovaných kurzových operací týká se tzv. nerealizovaných kurzových rozdílů, které dnes firmy musí dodaňovat, například má-li firma pohledávku v eurech, pak při posílení eura vzniká kurzový zisk, který se dnes zdaňuje, nově bude tento nerealizovaný příjem daňově neúčinný

DPFO – včelaři zůstane osvobození od daně z příjmů, která plyne z chovu včel (do 50 včelstev) v rozsahu 1000 Kč na 1 včelstvo

Zrušení osvobození zvýhodnění u manažerských bytů zrušení výjimky pro odměňování vybraným pracovníkům přechodné ustanovení zajistí, že se zrušení nedotkne osob, které v daných bytech měly bydliště před účinností zákona

Plán vlády na snižování defi citu veřejných financí

Vývoj státního dluhu ČR

Saldo státního rozpočtu ČR

Valná hromada KDP ČR

10. 11. 2023

Vážení daňoví poradci,

Valná hromada Komory daňových poradců ČR se letos uskuteční 10. listopadu, a to prezenčně v Brně v hotelu Passage, Lidická 23.

Pozvánku na jednání Valné hromady vč. podkladových materiálů naleznete od 11. září na internetových stránkách Komory moje.kdpcr.cz.

Pro tuto Valnou hromadu opět obdržíte do své datové schránky daňového poradce, společně s pozvánkou, individuální kód pro prezenci, hlasování a volby.

Pomocí tohoto kódu se buď můžete přihlásit k účasti na Valné hromadě, nebo oznámíte svoji neúčast, nebo jej můžete využít pro udělení plné moci některému ze svých kolegů. V tomto případě je však vhodné si udělení plné moci s kolegou předem dohodnout, jelikož je pro platnost zplnomocnění důležitá i jeho akceptace. Letos nebude probíhat klasická osobní prezence na místě, ale opět předem prostřednictvím webových stránek Komory. Bez prvotního přihlášení přes webové stránky se nebude možné Valné hromady zúčastnit.

Evidenci účasti či zplnomocnění můžete provádět od 11. září až do konání Valné hromady, a to prostřednictvím webových stránek Komory moje.kdpcr.cz, kam se přihlásíte pomocí svého jména a hesla pro vstup na tyto stránky, které vám byly v minulosti přiděleny. Následně pro další úkony budete potřebovat výše zmíněný individuální kód. Rádi bychom upozornili, že podporované internetové prohlížeče jsou Edge a Chrome. Využijte tedy prosím pro přihlašování jeden z těchto prohlížečů. V případě technických obtíží kontaktujte prosím kancelář Komory. Individuální kód pro Valnou hromadu budete kromě evidence účasti či udělení plné moci využívat také pro hlasování a volby v průběhu Valné hromady, na které se bude hlasovat i volit pomocí SMS zpráv. Pro komfortnější hlasování (předvyplnění SMS zprávy) lze využít aplikaci pro hlasování a volby. Kdo ji má nainstalovanou z minulých Valných hromad, lze ji opětovně využít. Pokud aplikaci nainstalovanou z minulosti nemáte, v Google Play ani v Apple Store ji již nenajdete. Aplikace je nahrazena novější verzí a je připravena jako webová aplikace, která je dostupná na https://kdpcrapp.konzulta.cz/ Kdo se bude tedy Valné hromady účastnit, připravte si prosím na jednání svůj mobilní telefon. Letos je opět nutné telefonní číslo pro hlasování a volby předem registrovat (prostřednictvím webových stránek Komory při přihlášení k účasti na Valné hromadě). Z jiného než registrovaného čísla nebudou hlasování a volby možné.

Při příchodu na místo konání Valné hromady pak bude probíhat kontrola účastníků, jsou-li daňovými poradci a jsou-li na jednání Valné hromady přihlášení.

Pro účastníky Valné hromady je ihned po skončení jednání připraveno cca dvouhodinové neformální setkání účastníků Valné hromady s občerstvením (nápoje, teplý a studený catering) s živým podkresovým hudebním vystoupením.

Jaromír Papírník , kancelář KDP ČR, manažer pro organizaci Valné hromady

Tomáš Urbášek Rozhovor

Čeká nás skutečná revoluce daní, ale vládní balíček to není

Jak navržené změny hodnotíte – povedou k zamýšleným cílům?

Vládní ozdravný balíček se správně dívá i na výdajovou stránku rozpočtu, otazníky z pohledu zamýšlených cílů vyvolávají naproti tomu změny v DPH, soudí partner PwC ČR a člen Prezidia Komory daňových poradců ČR

Tomáš Urbášek . Snaha vlády ozdravit veřejné finance ale není zdaleka jediným tématem, kterému je třeba věnovat pozornost. Jestliže navrhované zrušení osvobození zaměstnaneckých benefitů mohlo aspirovat na malou revoluci, opravdovou revoluční změnou je podle Tomáše Urbáška mezinárodně dohodnutá minimální korporátní daň.

Největším letošním tématem z pohledu daní je bezpochyby vládní ozdravný balíček, který má zlepšit stav veřejných financí v následujících letech. Daně se v Česku mění tak nějak nepřetržitě, nicméně o jak velkou změnu daňového systému se nyní jedná při pohledu zpátky do minulosti? S čím ji lze srovnávat?

Daně jsou jedním z nástrojů hospodářské politiky státu, proto jsou do velké míry politika a já nechci vyjadřovat politické názory. Ve světle změn, které probíhaly v minulosti, jako například svého času zavedení investičních pobídek či změn daňového systému v souvislosti se vstupem ČR do EU, nepředstavuje předkládaný návrh revoluci či převratnou systémovou změnu. Na určitou malou systémovou revoluci mohlo aspirovat zrušení osvobození zaměstnaneckých benefitů, pokud by prošlo v původně navrhovaném rozsahu, neboť na tomto záměru si v minulosti již více vlád vylámalo zuby.

Deklarovaným cílem vlády je konsolidace veřejných rozpočtů, tedy zamezení opakovaným výrazným rozpočtovým deficitům. Výsledný efekt navrhovaných opatření na výdajové straně rozpočtu bude záležet na disciplíně a odvaze vlády. Na příjmové straně bude hrát roli i ekonomický vývoj, situace na trhu práce a spolehlivost dalších předpokladů, na kterých kalkulovaná predikce vyššího výběru daní stojí. Například u daně z nadměrných zisků se ukazuje, že její výnos bude jen zlomkem původních vládních odhadů. Jsem zvědav třeba na účinnost omezení uznatelnosti daňových odpisů u automobilů dražších než dva miliony korun. To už tu v minulosti bylo s limitem 1,5 milionu korun, což se zohledněním inflace je tak nějak podobné. Po jepičím životě bylo opatření ukončeno, neboť očekávaný efekt nepřineslo. Zamýšlený protiinflační stimul u navrhovaných změn v DPH neočekávám.

Z makroekonomického a strukturálního pohledu mi přijde vcelku přiléhavé hodnocení bývalého guvernéra ČNB Miroslava Singera v červnové debatě Alter Eko, který balíček přirovnal k acylpyrinu na zlomenou nohu – nijak zvlášť nezaškodí, možná to lehce utlumí bolest, ale neléčí to.

Za která opatření byste vládu z odborného hlediska pochválil?

Pozitivně hodnotím především to, že se balíček dívá i na výdajovou stránku rozpočtu. Konkrétně na stránku provozu státu a objemu platů. Chvályhodná je snaha o rušení nesystémových výjimek a zjednodušování systému. Je správné se zamyslet nad systémem dotací. Ty by měly být zaměřeny tam, kde trh selhává. V řadě případů ho však spíše pokřivují. To je ještě podrženo současnou kombinací dlouhodobě velmi nízké nezaměstnanosti, při které však negenerujeme hospodářský růst. Jde o velmi vážný systémový problém, který se přidáváním peněz do ekonomiky dotacemi nevyřeší. Naopak to způsobí vytlačování investic, kdy dotované projekty uberou pracovní sílu těm, které by se jinak mohly prosadit i bez podpory. Je však nutné se dívat i na okolní prostředí. Nejsme v izolaci. Stává se mi, že k nám chodí potenciální investoři s tučnými složkami různých podpor a pobídek, které jim nabízí sousední země, a ptají se, co nabízíme my. Tady vláda stojí před velice závažným úkolem a ten nemá jednoduché řešení. Je potřeba dlouhodobá vize, na čem má naše ekonomika stát, co je naší přidanou hodnotou, kde chceme být v rámci mezinárodní dělby práce. A na tu vizi naladit daňový systém.

Za co byste kabinet naopak spíše pokáral?

Tady nejde o kárání. Jak jsem řekl, balíček je politickou záležitostí a věcí politické dohody, kterou je dnes nutné najít v rámci pěti stran. To nemůže být a jistě není jednoduché. Pokud se ptáte na soulad s cílem konsolidace veřejných financí, tam mi úplně nezapadají návrhy v oblasti DPH. Dle představených údajů přijde změna státní kasu na dvě miliardy korun. Ty bude nutné vybrat jinde. Přímý dopad z hlediska konsolidace veřejných rozpočtů je negativní. Podnikatelé přitom budou muset přenastavit systémy, upravit ceny, takže je také čekají transakční náklady. Bude se řešit přeřazování komodit a služeb mezi sazbami, což může přinést výkladové problémy. Zjednodušení ve formě sjednocení tří sazeb na dvě dostalo trhlinu zavedením nulové sazby. Je otázka, co lidem přinese snížení DPH na potraviny z 15 procent na 12 procent. Zkušenosti ukazují, že snižování DPH se do cen nepropisuje, minimálně ne bezprostředně. Naopak zvýšení DPH u vody a tepla z 10 procent na 12 procent se do účtů všech domácností propíše plně a okamžitě s účinností novely.

Najdou se z vašeho pohledu v návrzích změny, které pokud projdou, nadělají více škody než užitku?

Škody nebo přínosy je vždy potřeba hodnotit ve vztahu k nějakému stavu a záměru. Zde jsme zase u politického rozměru daní a hospodářské strategie. Pokud bych měl uvést případ, který mě zaujal, zmíním navrhované zvýšení DPH u oprav obuvi, koženého zboží a jízdních kol na 21 procent. Působí na mě kontraintuitivně

v době, kdy jsou lidé obecně nabádaní k recyklaci, šetření a prodlužování životnosti výrobků právě jejich opravami. Již nyní bývá umění sehnat a náklady na opravu se často nevyplatí ve srovnání s pořízením nového výrobku.

Lze dnes na základě předchozích zkušeností odhadnout, jak dlouhá doba bude třeba na to, než změny navrhované v takovém rozsahu efektivně vstřebá praxe včetně výkladu všech nejasností?

Uvidíme, jakou podobu nakonec balíček bude mít. U již zmíněných zaměstnaneckých benefitů to vypadá, že byla pozvolna zařazena zpátečka a některé budou místo zrušení osvobození souhrnně zastropovány na polovině průměrné mzdy. Zřejmě tedy personalistům a mzdovým účetním přibude další tabulka s limitem ke sledování. Řada věcí je spíše technického charakteru. Změna sazeb, limitů, slev. Tam je to často o přepsání těch parametrů, neočekávám výrazné nejasnosti. Otázky mohou být u přeřazování zboží a služeb mezi sazbami DPH. Po internetu běhají vtipy, že káva nahradí pivo. Více oblastí k výkladům či potenciálním sporům může přinést navrhované zrušení osvobození u příjmů z prodeje cenných papírů a podílů v obchodních společnostech nad 40 milionů korun nebo zmíněné omezení odpisů aut. Z odborného hlediska na potenciální výkladové problémy upozorňuje Komora daňových poradců v rámci připomínkového řízení. Zde bych chtěl poděkovat všem členům Komory, kteří se pravidelně připomínkových řízení aktivně účastní.

Pojďme blíže k některým krokům. Na první pohled by měla být chvályhodná vládní snaha v rámci balíčku seškrtat daňové výjimky, které komplikují a znepřehledňují daňový systém. Je chvályhodný i výsledek, k němuž vláda dospěla?

Snaha o redukci výjimek a zjednodušení systému je chvályhodná. Výsledek je kompromisem vyjednávání vládních stran a následných jednání s dalšími zainteresovanými osobami v rámci přijímání balíčku, která stále probíhají. Uvidíme, co ze záměru nakonec zůstane.

Vláda také snižuje limit, od nějž bude fyzická osoba platit 23procentní daň z příjmů. Nevracíme se nenápadně stále více k progresivnímu zdanění příjmů?

Daňové systémy jsou různé. Progresi má řada zemí. Je politickou otázkou, zda mít progresi, jak nastavit ta pásma progrese a jaké sazby pro ta pásma. My jsme progresi dříve měli. Pak jsme měli rovnou daň. Pak se daňová progrese nenápadně vrátila formou solidární daně. Její efekt na celkové čisté příjmy zaměstnanců a OSVČ však do značné míry vymazalo zavedení stropu na odvody na sociální zabezpečení. Navrhované snížení příjmové hranice pro uplatnění 23procentní progresivní sazby daně při zachování stávajícího limitu vyměřovacího základu v systému sociálního zabezpečení progresi zvýrazní. Zřejmě se ukázalo, že při současném mixu daňových příjmů a výši věřejných výdajů není koncept rovné daně dlouhodobě udržitelný. ČR se tak zařadí do učebnic makroekonomie jako příklad země, kde rovná daň selhala.

Stát ovšem sahá při škrtech i do vlastních řad a oznámil zrušení 77 územních pracovišť Finanční správy k 1. červenci tohoto roku. To je více než třetina z dosavadního počtu. Nezhorší se tím výkon státní správy při výběru daní?

Nemyslím si, že k tomu dojde. Vláda krok zdůvodnila. Datové schránky a digitální identita občana navíc stále snižují nutnost osobních návštěv. Pokud budou ušetřené prostředky vloženy do další rozumné digitalizace agendy správy daní, považuji to za krok správným směrem. Stále máme co dohánět. Například Indie má již zcela digitalizovanou agendu daňových kontrol dotaženou i do fáze digitálního výslechu. Osobní setkání jsou omezena na jednotky procent. Pak nejste vázán na existenci územního pracoviště umístěného v nějakém konkrétním fyzickém bodě.

Navíc se proces správy daní více standardizuje, lépe zajistí stejné zacházení se všemi poplatníky, zjednoduší se jeho kontrola a dohled. Vleklé daňové kontroly vykonávané se značným časovým odstupem jsou to, co daňové poplatníky hodně trápí. Fungující digitální přístup k finanční správě a zajištění rychlejšího průběhu daňových kontrol ve vysoké kvalitě s jejich výkonem v reálném čase by byl skutečný posun do 21. století.

Když od balíčku odhlédneme, je nějaké jiné daňové téma tohoto roku, které by nemělo zůstat ve stínu snah o ozdravení veřejných financí?

Především je to takzvaný Pilíř II – neboli dorovnávací daň. Krátce to je o tom, že velké firmy budou platit daň ze zisku v minimál-

ní výši 15 procent. Když jejich efektivní sazba daně bude nižší, budou muset daň doplatit. Je to věc, na které se dohodly země OECD i EU. To je skutečná revoluce v daňovém systému. Dříve žádná shoda na globální minimální dani firem neexistovala. Minimální daň se bude počítat jak na národní, tak na nadnárodní úrovni. U řady firem to může do značné míry vymazat třeba efekt investičních pobídek či odpočtu na výzkum a vývoj.

Koho se tato minimální daň dotkne?

Povinnost počítat minimální daň je nastavena pro firmy, které jsou součástí národní či nadnárodní skupiny společností s konsolidovaným obratem přes 750 milionů eur, tedy zhruba 18 miliard korun. Na první pohled to vypadá jako vysoká laťka, přes niž do toho v Česku skoro nikdo nespadne, ale zdání klame. Je nutno mít na paměti, že to je celosvětový konsolidovaný obrat celé skupiny. A dceřiných společností takto velkých nadnárodních společností je v Česku řada. Dle odhadu Ministerstva financí se daň dotkne až tří tisíc společností, z čehož 150 až 350 dorovnávací daň uhradí.

Bude její výpočet jednoduchý, nebo půjde o komplikovanou záležitost?

Bude úplně jiný, než na co jsme zvyklí. Efektivní sazbu daně nevypočítáte tak, že vezmete daň z příjmů a vydělíte ji ziskem před zdaněním. Musíte zohlednit i tzv. odloženou daň, což je účetní koncept, se kterým bude nutné se poprat. Do toho dál vstupují různé účetní standardy, kdy třeba matka účtuje v US GAAP, ale

Zřejmě se ukázalo, že při současném mixu daňových příjmů a výši veřejných výdajů není koncept rovné daně dlouhodobě udržitelný.

ČR se tak zařadí do učebnic makroekonomie jako

příklad země, kde rovná daň selhala.

česká dcera v českých účetních standardech, pravidla konsolidace, tedy nutnost vylučovat vnitropodnikové transakce, přepočty měn a další. Nelze se ani spolehnout, že údaje o odložené dani najdete ve finančních výkazech. Někdy se například odložené daňové aktivum nevykazuje, ale pro účely výpočtu efektivní sazby daně pro kontrolu plnění minimální daně bude nutné i tohle zohlednit. Míra propojení účetnictví a stanovení daně bude bezprecedentní. Nezbytná bude větší spolupráce účtaře a daňaře.

Když se vrátíme k českému daňovému systému, jaké úpravy byste mu naordinoval v následujících letech, pokud byste mohl?

Již jsem zmínil oblast digitalizace a výkonu zejména rychlých daňových kontrol v reálném čase. Bylo by také fajn, kdyby Finanční správa poslala do zaslouženého důchodu bájný ADIS, který pracuje již víc než tři desetiletí na operačním systému, o němž střední a mladší generace slyšela zřejmě již jen v hodinách výpočetní historie, a nahradila jej systémem pro 21. století. To je výzva za několik miliard korun.

Jaké další výzvy před daňovým systémem stojí?

Česko, ale i světový daňový systém čeká výzva, jak se vypořádat s prací na dálku. Práce je jednou z daňově nejvíc, ne-li úplně nejvíc zatížených komodit v důsledku její nízké mobility. Dosavadní paradigma je postaveno na danění práce v místě výkonu. Místo jejího výkonu bylo pevně propojeno s místem, na kterém se výsledky práce bezprostředně reálně projevovaly. Jenomže dnes řadu prací můžu vykonávat odkudkoliv, na dálku, a výsledky se bezprostředně projeví jinde. Jaký to bude mít dopad na daňové příjmy států a jejich distribuci?

Pokud bychom se zeptali plátců, asi by většina z nich uvítala zjednodušení daní. Pomohl by v tomto směru přechod na euro?

V roce 1997/8 jsem se zavedením eura hodně zabýval při studiu makroekonomie v Německu. V EU šlo o obrovsky ak tuální téma, neboť vznikla eurozóna jako další krok evropské integrace a také snaha o vytvoření silného partnera či jakéhosi protipólu nebo alternativy dominantní pozice dolaru a USA. Bylo fascinující být při tom zrodu. Euro se stalo realitou v roce 1999 v devizové podobě a o tři roky později i v podobě bankovek a mincí. Existovala řada teorií, hypotéz a predikcí, jak se bude vyvíjet, jak dlouho vydrží. Řešilo se nastavení správné výše přepočtu na zanikající domácí měny, pojistky proti inflaci, rychlost zániku starých měn. Také si pamatuji, co vše dělaly některé státy, aby se do eurozóny dostaly. Obrovským politickým tématem byla Belgie, která na tom s plněním Maastrichtských kritérií nebyla růžově. Avšak představa, že by tvůrci společného měnového prostoru při cestě do hlavního města unie Bruselu měnili peníze, naháněla z pohledu reputace projektu husí kůži. Nakonec to politici a úředníci vymysleli. Mezitím má za sebou společná měna přes 20 let. Ustála svůj zrod, krizi 2008, řeckou krizi i vystoupení Anglie z EU.

A dopad na daňové potažmo účetní systémy?

Studium jsem tehdy ukončil závěrem, že z hlediska běžného občana neexistují jasné podklady pro jednoznačný závěr o vyloženě pozitivním či negativním vlivu. U podniků je to jinak, tam převládá pozitivní závěr, podporovaný zejména argumenty o úspoře transakčních nákladů. Řada českých firem již nyní euro používá pro většinu transakcí. Připomeňme nedávná prohlášení Škody Auto a dalších firem. Jsme malou otevřenou exportně orientovanou ekonomikou. Jediný významnější náklad, který firmy nemohou přepnout do eura, jsou mzdy. Pokud by to zákoník práce umožnil, význam koruny ve firemním prostředí vyhasne. Proto považuji za přínosné, že chystaný zcela nový zákon o účetnictví pracuje s možností zvolit si euro za funkční měnu. Tedy zavádí možnost vést účetnictví v eurech. Při té příležitosti by měly být novelizovány i daňové zákony a umožnit evidenci, výpočet a platbu daní ve společné evropské měně. Volba měny je lákavá i vzhledem k výše uváděné, už tak složité, dorovnávací dani. Aktuálně však byl nový zákon o účetnictví odložen a z posledního vývoje se zdá, že ani odklad na rok 2025 nebude tím konečným. Pozitivní je, že i přesto bude možnost vedení účetnictví v cizí měně doplněna do projednávaného vládního ozdravného balíčku.

Tomáš Urbášek

Tomáš Urbášek je partnerem v Daňovém a právním oddělení PwC, kde působí od roku 2002. Specializuje se na poradenství u daní z příjmů, mezinárodní zdanění, daňové prověrky a zastupování klientů v daňovém řízení. Má zkušenost s poskytováním služeb více než stovce domácích i nadnárodních klientů. V letech 1998 až 2001 pracoval v PwC jako aistent auditora.

Tomáš absolvoval inženýrské studium v oborech ekonomie a firemní finance (MU Brno), studijní pobyt BWL (Viadrina, Frankfurt/Oder) a LL.M. v mezinárodním daňovém právu (WU Vídeň). Je daňovým poradcem, členem Prezidia Komory daňových poradců České republiky, členem výboru IFA ČR a kvalifikovaným mezinárodním účetním (FCCA). Hovoří plynule anglicky a německy. Za rok 2013 a 2014 byl oceněn jako nejlepší daňový poradce v České republice v oblasti daně z příjmů právnických osob.

Nový díl podcastové série NADANĚ

Jak vznikla daňová kancelář Dvořák & Juriga Tax s.r.o. ? Je těžké shánět nové klienty? Kolik klientů odmítá přechod k digitalizaci? Moderátor Matěj Nešleha v podcastové sérii NADANĚ vyzpovídal Michala Dvořáka a Dominika Jurigu, dva mladé daňové poradce, kteří budují svoji vlastní daňovou kancelář.

Cesta stát se daňovým poradcem a založit si svoji kancelář vede přes složení kvalifikační zkoušky na daňového poradce. „Potom co jsme oba složili daňové zkoušky, jsme se rozhodli založit vlastní společnost. Nápad vznikl na podzim roku 2021 a na konci prosince jsme už oba odcházeli z firmy, v které jsme do té doby pracovali. Byla to neuvěřitelná rychlost a v lednu jsme už začali rozjíždět firmu, ještě tedy během studia. Ještě to v té době nebylo plnohodnotné, ale začali jsme sami na sebe,” říká Michal Dvořák, spoluzakladatel daňové kanceláře Dvořák & Juriga Tax s.r.o. Noví klienti byli podle jeho slov převážně kamarádi, potom známí a dále klienti přes doporučení. „Postupem času se kancelář zvětšovala, snižovaly se povinnosti ve škole a tak se to ideálně doplnilo. Náš rozsah už není jen z doporučení, ale máme také reklamu na Googlu a Facebooku,” dodává.

„Zjistili jsme, že sociální síť Instagram pro nás tolik nefunguje nebo tam spíše není cílová skupina. Nyní nejvíce nových klientů přichází z Google reklamy,” vysvětluje druhý spoluzakladatel. Dominik Juriga dodává, že kancelář se specializuje na veškerou problematiku, která přijde. „Nemáme žádný specifi cký typ klientů, které bychom přijali nebo odmítali. Klienti se nám ozývají i z výrobní sféry, ale i ze služeb,” říká Juriga.

Daňová kancelář Dvořák & Juriga Tax s.r.o. působí na trhu daňového poradenství teprve od začátku roku 2022 a téma digitalizace jí rozhodně není cizí. „Jdeme jí naproti. V rámci účetnictví

využíváme jeden software, přes který si nahráváme doklady k zaúčtování, přidané a vydané faktury. Fungujeme s klienty přes cloudové uložiště, kde si předáváme podklady. K vytěžování dokladů používáme program WFlow, který zpracovává doklady přes robota Rossum a to je napojené na náš software. Účtujeme v systému Pohoda a poté už jen kontrolujeme, zda je vše správně zaúčtované a zda částky souhlasí. Tuto trojkombinaci máme zavedenu třetí měsíc a zatím jsme spokojeni,” vysvětluje Juriga.

Podle Michala Dvořáka bylo překvapením, kolik klientů souhlasilo s přechodem na digitalizaci, ale nakonec se rozhodlo zůstat u papírové formy. „Musíme jejich rozhodnutí respektovat, ne každý na to ještě přišel. Ale u větších společností je to už naší podmínkou, jelikož je to efektivnější a i s menší chybovostí. Snažíme se tedy razit cestu, že každý nový klient bude zavedený v systému WFlow,” dodává Michal Dvořák.

Oba zakladatelé se shodují, že k digitalizaci nechce přejít zhruba dvacet procent jejich klientů. „Část z nich je ale nalomená a chtěli by systém uvnitř podniku nebo firmy změnit. Do budoucna počítáme s tím, že ještě nějaké procento k digitalizaci přejde,” uzavírá Juriga.

Poslechněte si celé díly podcastové série naDANĚ zde

Podle SDEU není poskytování lázeňských

zařízení obcí poskytnutím služby za úplatu

Soudní dvůr EU se ve svém aktuálním rozhodnutí věnoval případu

lázeňské obce, která vybírala místní poplatek z pobytu k pokrytí výdajů

vynaložených na výstavbu a údržbu zařízení poskytnutých k léčbě a rekreaci. A to i od návštěvníků, kteří nevyužívali lázeňské zařízení.

Daňová

Podle rozsudku Soudního dvora EU (dále též jen „SDEU“) ze dne 13. července 2023 ve věci C-344/22, Gemeinde A proti Finanzamt musí být Článek 2 odst. 1 písm. c) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty vykládán v tom smyslu, že „poskytování lázeňských zařízení obcí“ není „poskytnutím služby za úplatu“ ve smyslu tohoto ustanovení, když tato obec od návštěvníků pobývajících v obci vybírá poplatek z pobytu v určité výši za každý den pobytu, ačkoli povinnost zaplatit tento poplatek

Alena Wágner Dugová

poradkyně č. o. 4687, Deloitte

nesouvisí s využíváním těchto zařízení, ale s pobytem na území obce, a uvedená zařízení jsou volně a bezplatně všem přístupná.

Posouzení režimu DPH u různých příjmů veřejnoprávních institucí patří mezi největší oříšky.

Uplatnění DPH, osvobození či posouzení jakožto plnění mimo předmět DPH má ale přímý dopad na možnost uplatnit si nárok na odpočet DPH. Proto tento rozsudek SDEU může být výkladovým vodítkem pro různé odměny vybírané veřejnoprávními institucemi.

Daňovým subjektem v tomto sporu s německým správcem daně byla obec, která vybírala místní poplatek z pobytu k pokrytí výdajů vynaložených na výstavbu a údržbu zařízení poskytnutých k léčbě a rekreaci. Tato obec měla od státu povolení na provoz lázeňského místa s léčebným klimatem. Lázeňská zařízení mohla být navštěvována poplatníky poplatku (což byli zejména nerezidenti v dané obci), ale mohla být také bezplatně využívána rovněž osobami, na které se nevztahuje poplatek z pobytu.

Obec z poplatku z pobytu odváděla DPH, protože byl tento poplatek z pohledu DPH posouzen jakožto odměna za provozování lázeňského zařízení. Proto si obec uplatnila nárok na odpočet DPH související se všemi plněními, která jí byla poskytnuta na vstupu a která souvisela s cestovním ruchem.

V rámci daňové kontroly byl německým správcem daně vyloučen nárok na odpočet DPH u vstupů, které nesouvisely s provozem lázeňského zařízení, z důvodu, že se nejednalo o ekonomickou činnost. Nárok na odpočet DPH byl přiznán pouze u vstupů, které se týkaly jen léčebného domu v rozsahu, v němž byl pronajat.

SDEU nejdříve zrekapituloval pravidla pro posouzení určité činnosti jako ekonomické činnosti ve smyslu DPH a poté se zabýval tím výkladem pojmu „za úplatu“. SDEU připomněl, že k poskytnutí služby „za úplatu“ ve směrnice o DPH dochází pouze tehdy, když je mezi poskytovatelem a příjemcem právní vztah, v rámci něhož jsou vzájemně poskytnuta plnění, přičemž odměna obdržená poskytovatelem představuje skutečnou protihodnotu za individualizovatelnou službu poskytnutou příjemci.

Na základě tohoto výkladu pak SDEU konstatoval, že „poskytování lázeňských zařízení obcí není poskytnutím služby za úplatu, když tato obec od návštěvníků pobývajících v obci vybírá poplatek z pobytu v určité výši za každý den pobytu, ačkoli povinnost zaplatit tento poplatek nesouvisí s využíváním těchto zařízení, ale s pobytem na území obce, a uvedená zařízení jsou volně a bezplatně všem přístupná“.

Rozsudek Soudního dvora EU (dále též jen „SDEU“) ze dne 13. července 2023 ve věci C-344/22, Gemeinde A proti Finanzamt http://eur-lex.europa.eu, generální advokát T. Ćapeta, „Řízení o předběžné otázce – Společný systém daně z přidané hodnoty (DPH) – Směrnice 2006/112/ES – Článek 2 odst. 1 písm. c) – Poskytnutí služby za úplatu – Veřejnoprávní subjekty – Obec vybírající poplatek z pobytu za zpřístupnění lázeňských zařízení všem“

Související ustanovení:

§ 2 zákona č. 235/2004 Sb., zákon o dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“)

Související rozhodnutí:

C-94/19 – San Domenico Vetraria

C-11/15 – Český rozhlas

C-520/14 – Geemente Borsele a Staatssecretaris van Financiën

SDEU konstatoval, že „poskytování lázeňských zařízení obcí není poskytnutím služby za úplatu, když tato obec od návštěvníků pobývajících v obci

poplatek

v určité výši za každý den pobytu, ačkoli povinnost zaplatit tento poplatek nesouvisí s využíváním těchto zařízení, ale s pobytem na území obce“.

Judikatura

Při ústní dohodě o změně

metody uplatnění výdajů je nutné prokázat, že byla uzavřena již před podáním řádného přiznání

Nejvyšší správní soud posuzoval případ, ve kterém bylo potřeba odpovědět na otázku, zda je možné v rámci dodatečného daňového přiznání změnit metodu uplatnění paušálních výdajů na metodu skutečně vynaložených výdajů.

Vprojednávaném případě šlo o subjekt, fyzickou osobu, která byla součástí rodinného podnikání, na jehož chodu se podílelo několik příbuzných a které se řídilo uzavřenou Smlouvou o sdružení.

Smlouva mimo jiné upravovala i rozdělení příjmů a výdajů tak, že se každý účastník podílel na příjmech a výdajích rovným dílem a zároveň podíl na příjmech každého člena musel být stejný jako podíl na výdajích. V tomto duchu byly několikrát v daňových přiznáních členů uplatněny výdaje procentem z příjmů.

Následovalo daňové období, ve kterém daňový subjekt společně s ostatními členy sdružení uplatnil opět paušální výdaje, poté

je však v rámci dodatečného přiznání změnil na výdaje skutečné. Tento krok finanční úřad zpochybnil a doměřil subjektu daň z příjmů. Podle něj tuto změnu zákon neumožňuje. Daňový subjekt se bránil tím, že původně uplatněné výdaje procentem z příjmů byly uplatněny neoprávněně, a proto se v tomto případě neuplatní § 7 odst. 7 ZDP, podle kterého způsob uplatnění výdajů již nelze zpětně měnit. U sdružení totiž podle subjektu došlo k situaci, kdy byly výdaje a související příjmy na členy rozděleny tentokrát nerovnoměrně.

Daňovému subjektu se však podle správce daně nepodařilo prokázat, že k nerovnoměrnému rozdělení došlo už před podáním řádného přiznání, protože nebylo zachyceno písemně. Subjekt se bránil tím, že v situaci, kdy jde o rodinnou společnost, není nic neobvyklého, že o rozdělení nesepsali žádný písemný dodatek. Navíc všichni ostatní společníci tvrdili to samé a na postup správce daně podali stejnou žalobu. Podle jeho názoru lze smlouvu měnit společnou vůlí členů, a to dokonce konkludentně, tedy jiným způsobem než slovně.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nejdříve citoval § 12 odst. ZDP, kde je uvedeno, že „pokud nejsou společné výdaje související se společnými příjmy ze společnosti nebo ze společenství jmění rozděleny mezi poplatníky stejně jako společné příjmy, mohou poplatníci uplatnit výdaje pouze v prokázané výši“. Připomněl také, že neuplatní-li poplatník výdaje prokazatelně

vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmu, může uplatnit výdaje stanovenými procenty z příjmů a tento způsob už nelze zpětně měnit.

V posuzované věci se jednalo především o to, zda daňový subjekt mohl v dodatečném přiznání změnit metodu uplatnění výdajů. NSS nejprve poukázal na to, že tvrzená dohoda o nerovnoměrném uplatnění výdajů mezi jednotlivé členy je v rozporu s původní písemnou Smlouvou o sdružení. Navíc bylo ve smlouvě uvedeno, že veškeré změny a doplnění této smlouvy je možné pouze písemnými dodatky podepsanými všemi účastníky. K tomu však nedošlo.

Skutečnost, že ostatní společníci také podali dodatečná daňová přiznání, sice naznačuje existenci dohody, ale vůbec

podle soudu nedokládá, kdy k této dohodě došlo a zda byla uzavřena už před podáním řádného přiznání. NSS tak uzavřel, že i když je možné, aby si smluvní strany upravily vztahy mezi sebou vzájemným souhlasem bez písemné podoby i přes výslovné znění Smlouvy o sdružení, důležité je prokázat kdy a zda vůbec k dohodě o nerovnoměrném rozdělení výdajů došlo. To se však v projednávaném případě daňovému subjektu nepodařilo.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 4 Afs 241/2022, dostupné na www.nssoud.cz

Vědomou účast na podvodu s DPH je v případě zastoupení třeba posuzovat u samotného zmocněnce

Daňovému subjektu bylo doměřeno DPH z důvodu zasažení související transakce daňovým podvodem.

Správce daně v průběhu kontroly zjistil, že daňový subjekt byl v rozhodném období součástí řetězce osob, které si postupně přeprodávaly zboží s minimálním navýšením ceny, která byla zjevně nižší než cena zboží na trhu.

Daňový subjekt byl v pozici tzv. brokera, tedy subjektu, kterému v důsledku zapojení do podvodného řetězce vznikla výhoda v podobě možnosti uplatnění nadměrného odpočtu.

Správce daně dospěl k tomu, že našel dostatek skutečností, které prokazují vědomé zapojení subjektu do daňového podvodu. Daňový subjekt ústně zmocnil k nákupu a prodeji dotčeného zboží jinou společnost, k tomuto nákupu a prodeji neexistovala smluvní dokumentace, nákup zboží se uskutečňoval za výrazně odlišné ceny oproti cenám autorizovaných prodejců a podle názoru správce daně docházelo mezi společnostmi k nestandardní ekonomické činnosti. Z těchto skutečností pak vycházel při rozhodnutí o účasti na podvodu.

Podle krajského soudu však tyto okolnosti samy o sobě neprokazují vědomost o zapojení do podvodu na DPH. Uvedl, že jakkoli by každá z těchto skutečností mohla obecně představovat podezřelou okolnost, správce daně zcela odhlédl od způsobu a důvodů spolupráce obou společností. Nevzal v potaz zejména to, že účast daňového subjektu spočívala hlavně v poskytování finančních prostředků, kdežto o faktický průběh obchodů se starala zmocněná společnost. Upozornil také na to, že písemné smlouvy nejsou povinné a u dlouhodobých obchodů s vysokými objemy je lze očekávat. Daňový subjekt a zmocněná společnost se dlouhodobě znaly a bezproblémově spolupracovaly.

Nejvyšší správní soud poté v rámci kasační stížnosti daňových orgánů připomněl, že „vzhledem k tomu, že odmítnutí nároku na odpočet (…) je výjimkou ze základní zásady, kterou tento nárok představuje, je na daňovém orgánu, aby dostatečně právně

Judikatura

prokázal objektivní okolnosti umožňující učinit závěr, že osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem operujícím v dodavatelském řetězci na vstupu“.

Poukázal také na to, že každá účetní transakce mezi dodavatelem a jeho odběratelem musí být posuzována sama o sobě. Daňové subjekty, které přijmou veškerá opatření, která od nich mohou být rozumně vyžadována, aby zajistily, že jejich plnění nejsou součástí podvodu, bez ohledu na to, že se o podvod na DPH skutečně jedná, musí mít možnost důvěřovat legitimitě svých uplatňovaných plnění, aniž by riskovaly ztrátu nároku na odpočet daně. Nárok tedy bude podle zákona zachován takovému subjektu, který nevěděl a ani vědět nemohl, že se svým nákupem účastní podvodu na DPH. V opačném případě se však daňový subjekt stává spolupachatelem.

Při určení toho, zda se určitý subjekt účastnil podvodu, je potřeba podle soudu postupovat v několika krocích. Nejdřív je potřeba zjistit, zda k podvodu vůbec došlo. Pokud ano, je třeba dokázat, že daňový subjekt věděl nebo mohl a měl vědět, že je jeho součástí. Poté se posuzuje, zda přijal veškerá opatření, která od něj mohla být rozumně požadována, aby se podvodu neúčastnil. Ve vybraném případě nebylo podle NSS sporné, že v řetězci k podvodu skutečně došlo. Sporný byl druhý krok při zjišťování daňových orgánů, tedy při provádění „vědomostního“ testu výše. Správce daně totiž zcela pominul zásadní věc, že se daňový subjekt nechal při svém obchodování zastoupit zmocněnou společností a nezohlednil tak důsledky plné moci. Větší pozornost jí nevěnoval ani krajský soud.

Základem zastoupení je občanský zákoník, podle kterého jedná zástupce na účet zastoupeného, a ze zastoupení pak vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Zákoník blíže nespecifikuje, o jaká práva a povinnosti se jedná, je tedy podle NSS možné dovodit, že se jedná o veškerá práva a povinnosti vzniklé ze zastoupení, a to nejen o ty smluvní, ale i mimosmluvní a deliktní. V situaci, kdy při výkonu činnosti na základě plné moci zmocněnec poruší zákonné povinnosti, vznikají tak případné závazky z deliktů přímo zmocniteli. I když se jedná o soukromoprávní institut, lze ho podle soudu vztáhnout i na nyní projednávanou věc. Nejvyšší správní soud shrnul, že s ohledem na udělení plné moci bylo potřeba směrovat „vědomostní“ test na zmocněnou společnost, která prováděla veškeré obchodování jménem daňového subjektu. Správce daně však její obchodní činnost nesprávně vyloučil z posuzování s odůvodněním, že nijak neprokazuje obchodování dotčeného daňového subjektu. Nejvyšší správní soud tak uzavřel, že v dalším řízení bude nutné zjistit a prokázat, jestli zmocněná společnost věděla nebo mohla vědět o zapojení do podvodu a případně posoudit, zda přijala veškerá potřebná opatření. Pokud se prokáže, že o podvodu nevěděla, vědomé zapojení do podvodu se nebude týkat ani posuzovaného daňového subjektu. Toto platí i naopak. Pokud se vědomá účast prokáže, bude pak nutné hodnotit přijatá kontrolní opatření včetně vlivu úplné rezignace daňového subjektu na kontrolu svého zmocněnce a bezmeznou důvěru v jeho schopnosti.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 2 Afs 284/2022, dostupné na www.nssoud.cz

NSS zopakoval povinnosti správce daně při posuzování transakcí mezi

spojenými osobami

Daňovému subjektu byla doměřena daň z příjmů právnických osob z důvodu neuznání ceny za dodávané služby mezi spojenými osobami.

Daňový subjekt se bránil tím, že správce daně při hledání referenční ceny nezohlednil specifičnost jeho podnikání a srovnával tak nesrovnatelné.

Původně totiž zajišťoval výrobu a opravu výrobků pro svou sesterskou společnost, která je poté používala k zhotovení konkrétního automobilového dílu. Daňový subjekt však později svůj obchodní model změnil a kromě výroby a oprav původních výrobků převzal výrobu celého automobilového dílu a jako samostatný výrobce jej prodával zákazníkovi. Převzal tak roli své sesterské společnosti. Správce daně však pojal podezření, že v období před touto změnou poskytoval daňový subjekt výrobky za cenu nižší, než která by byla sjednána mezi nezávislými osobami, a doměřil mu daň z příjmů. Daňový subjekt však uspěl se svou žalobou u krajského soudu, který rozhodl, že daňové orgány neunesly důkazní břemeno ohledně stanovení referenční ceny a rozdílu

mezi ní a cenou sjednanou. Zároveň se dle něj nevypořádaly ani s argumenty daňového subjektu, že cena sjednaná se sesterskou společností dostatečně pokrývala veškeré náklady i přiměřený zisk, protože nevzaly v potaz to, že v předchozím modelu působil jako subdodavatel, zatímco v novém modelu jako samostatný výrobce.

Nejvyšší správní soud nejprve citoval znění zákona o daních z příjmů, podle kterého „liší-li se ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných nebo obdobných podmínek, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníkovi o zjištěný rozdíl“. Dále připomněl, že aby mohl správce daně upravit základ daně, musí splnit tři podmínky.

Zaprvé musí prokázat, že tzv. řízená transakce proběhla mezi spojenými osobami.

Zadruhé musí dokázat také to, že se převodní cena liší od tzv. referenční ceny v nezávislé transakci, která by byla sjednána mezi nezávislými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných podmínek.

A zatřetí musí umožnit daňovému subjektu, aby cenu uspokojivě vysvětlil a doložil. U prvních dvou podmínek je důkazní břemeno na správci daně, u třet í naopak přechází na daňový subjekt.

V projednávaném případě nebylo sporné, že k transakci došlo mezi spojenými osobami. Problémem bylo splnění dvou zbývajících podmínek. Správce daně stanovil referenční cenu metodou CUP – srovnatelné nezávislé ceny. Při jejím výpočtu porovnal původní spornou transakci mezi subjektem a sesterskou společností s následnou nezávislou transakcí mířící ke konečnému odběrateli. Nezávislou transakci se pak pokusil „očistit“ tak, aby porovnával jen srovnatelné činnosti, a došel k závěru, že daňový subjekt poskytoval své původní služby sesterské společnosti pod cenou. Rozdíl se navíc podle něj nepodařilo daňovému subjektu řádně vysvětlit.

Nejvyšší správní soud upozornil, že aby mohl správce daně stanovit rozdíl mezi sjednanou a referenční cenou, musí nejprve zjistit samotnou sjednanou cenu. Ta bývá lehce zjistitelná. Důležité ale zároveň je, aby rozklíčoval samotnou situaci, ve které si spojené osoby cenu sjednávaly. V případě nejasností musí správce daně vycházet z takových závěrů, které jsou v dané situaci pro daňový subjekt nejvýhodnější. Zároveň musí určit referenční cenu, která je v podstatě simulací ceny vytvořené na základě úvahy, jakou cenu by za této situace spojené osoby sjednaly, kdyby mezi nimi spojení neexistovalo. Na určení referenční ceny se váže řada pokynů NSS, předně je podle něj důležitý výběr nezávislých transakcí k porovnání. Daňové orgány musí vycházet primárně z existujících nezávislých transakcí, které jsou alespoň v jádru srovnatelné s řízenou transakcí. S určením referenční ceny na základě pouhého hypotetického odhadu totiž zákon nepočítá.

Správně musí zvolit také metodu srovnání, a to podle objektivních, spravedlivých a přezkoumatelných kritérií. Případně

může vybrat i více metod současně. Pokud nepoužije metodu navrženou dotčeným daňovým subjektem, musí svůj výběr dostatečně zdůvodnit. U svého výběru nesmí zároveň zapomenout na základní zásady daňového řízení – v případě pochybností, jak už bylo zmíněno, vycházet z těch závěrů, které jsou pro daňový subjekt nejvýhodnější.

V posuzovaném případě si však správce daně vybral pouze jedinou nezávislou transakci, ve které navíc daňový subjekt vystupoval v jiné roli, než jaká byla během řízené transakce. Dostatečně nepřihlédl ke všem rozdílům mezi řízenou a nezávislou transakcí. Daňový subjekt v nezávislé transakci s odběratelem vystupoval jako konečný dodavatel celého výrobku a jeho činnost tak logicky musela mít i vyšší přidanou hodnotu oproti původnímu dodávání služeb sesterské společnosti. Podle správce daně měl mít subjekt např. stejnou ziskovou marži, režijní a administrativní náklady v obou transakcích. Vůbec tak nezkoumal, zda by bylo možné, za takto upravené vyšší ceny nabízet své služby jako subdodavatel. Při určení referenční ceny je tak třeba vycházet z určitého cenového intervalu. Obecně sice platí, že čím jsou si srovnávané transakce podobnější, jejich vzorek může být menší, v tomto konkrétním případě je ale problematické, že správce daně zvolil transakci pouze jednu.

V obecné rovině je podle NSS možné použít při hledání referenční ceny i transakci, která je svým předmětem širší než řízená transakce. Důležité ale je, aby se zásadním způsobem nelišilo postavení subjektů, a to především toho, který je posuzován. Teprve za splnění všech podobných předpokladů má smysl udělat následnou korekci. Bez toho by totiž správce daně fakticky určoval referenční cenu jen hypotetickým odhadem.

Nejvyšší správní soud tak shrnul, že v projednávaném případě trpí stanovení referenční ceny hned dvěma problémy. Zaprvé daňové orgány zvolily jen jednu nezávislou transakci a zadruhé, u zvolené transakce není jasné, zda je vůbec v jádru srovnatelná s řízenou transakcí mezi daňovým subjektem a sesterskou společností a zda šla smysluplně provést její korekce.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 10 Afs 257/2022, dostupné na www.nssoud.cz

Zdroj: www.nssoud.cz

Aktuálně z Finanční správy a účetnictví

GFŘ vydalo Informaci, kterou se od srpna změnil přístup k uplatňování DPH při bezúplatném dodání zboží

Cílem změny přístupu GFŘ je sjednotit a vymezit základní pravidla a přístupy pro uplatnění DPH v případě bezúplatného dodání zboží plátcem v situacích, kdy dárce při pořízení zboží oprávněně uplatnil nárok na odpočet daně. Při stanovení základu daně je podle Informace třeba vycházet ze způsobu pořízení daného zboží. Může se jednat o zboží, které plátce původně buď nakoupil, nebo které získal jiným způsobem.

Základem daně u dárcem nakoupeného zboží při jeho následném bezúplatném dodání je cena zboží, za kterou zboží pořídil, a to se zohledněním stavu zboží ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, v tomto případě bezúplatného dodání. Cenou se zde rozumí aktuální zbytková hodnota zboží, která odpovídá jeho pořizovací ceně, případně navýšená o náklady na přeměnu, zvelebení či modernizaci zboží a snížená o hodnotu fyzického a morálního opotřebení ke dni bezúplatného dodání. Jako jisté zjednodušení je možné dle GFŘ vycházet z reálné (tržní) ceny zboží k datu jeho bezúplatného dodání, avšak s ohledem na jeho aktuální stav. V případě, že by reálná cena přesáhla základ daně stanovený při původním nákupu zboží, pak se pro účely bezúplatného dodání zboží použije výše původního nákupu.

Pokud se bude jednat o jinak pořízené zboží, bude jeho cena odpovídat hodnotě obdobného zboží ke dni bezúplatného dodání. U zboží, které je na trhu prakticky ojedinělé a jeho tržní cenu tak nebude možné určit, bude základem daně výše celkových nákladů vynaložených na pořízení zboží dárcem ke dni daro vání včetně případného zohlednění nákladů na jeho přeměnu, zvelebení či modernizaci.

Základ daně, který se může blížit nule, je zpravidla možné akceptovat v případech, kdy se jedná např. o darované potraviny, které jsou dle příslušných předpisů stále upotřebitelné, ale zároveň jsou již velmi obtížně uplatnitelné v běžném prodeji či zcela neprodejné. Může jít například o potraviny blížící se datu spotřeby nebo minimální trvanlivosti, případně i o neprodejné hotové jídlo z důvodu ukončení provozu. Dále to mohou být také potraviny, které musí být vyřazeny z běžného prodeje např. z důvodu

nevyhovujícího obalu, nesprávného značení či jiného závažnéh o poškození. Obdobným způsobem lze podle instrukce nahlížet i na nepotravinářské zboží s datem minimální použitelnosti, jako je kosmetika, drogistické zboží, farmaceutické zboží, krmivo p ro zvířata nebo výrobky stavební chemie, jako je silikon nebo nátěrové hmoty, a také květiny a jiné zboží podléhající rychlé zkáze . Naopak základ daně, který se může blížit nule, zpravidla není možné stanovit v případech darování běžně obchodovaného zboží, jako je notebook, mobilní telefon, kancelářský materiál apod., a to ani z důvodu sociální, charitativní či humanitární p otřeby.

GFŘ pro prokázání darování zboží doporučuje, aby si dárce zajistil důkazní prostředky, ze kterých bude patrný zejména předmět, rozsah a okamžik poskytnutí daru. Pro prokázání ocenění zboží pro účely stanovení základu daně doporučuje zdokumentovat i stav darovaného zboží.

Léto přineslo zavedení vnitřních oznamovacích systémů orgánů Finanční správy ČR

Od srpna byly v orgánech Finanční správy zavedeny vnitřní oznamovací systémy pro oznamování možného protiprávního jednání uvnitř těchto orgánů, a to od osob, které vykonávají nebo vykonávaly práci nebo jinou obdobnou činnost, jako je závislá práce v ykonávaná v základním pracovněprávním vztahu, služba, dobrovolnická činnost, odborná praxe nebo stáž.

Jedná se o oznámení informací o možném protiprávním jednání, k němuž došlo nebo má dojít v konkrétním orgánu Finanční správy a které má znaky například trestného činu nebo znaky přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty s horní hranicí alespoň 100 000 Kč, anebo dojde-li k porušení zákona o ochraně oznamovatelů či jiného právního předpisu ČR a Evropské unie v oblasti finančních služeb, daně z příjmů právnických osob, ochrany spotřebitele atd.

Oznámení splňující kritéria je možné podat prostřednictvím zabezpečené e-mailové schránky konkrétního orgánu Finanční správy, ke které mají přístup pouze příslušné osoby daného orgánu, nebo v listinné podobě zasláním na adresu orgánu správy. Obálka musí být označena: „NEOTVÍRAT – VOS, POUZE K RUKÁM PŘÍSLUŠNÉ OSOBY“. Dále je možné podat jej telefonicky nebo osobně po předchozí písemné nebo telefonické domluvě s příslušnou osobou.

Finanční správa upozornila, že pokud bude oznámení podáno jiným způsobem, nebude možné zabezpečit ochranu totožnosti oznamovatele včetně uvedených informací. Anonymní oznámení nebudou řešena v režimu zákona. Ochrana nicméně náleží původně anonymnímu oznamovateli, pokud jeho totožnost vyjde dodatečně najevo. Využitím vnitřního oznamovacího systému však nebude oznamovatel zproštěn povinnosti oznámit podezření ze spáchání trestných činů taxativně uvedených v trestním zákoníku orgánům činným v trestním řízení. Finanční správa v souvislosti s oznamováním zároveň připomněla, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že podá vědomě nepravdivé oznámení.

GFŘ posuzovalo otázku určení výše daňově uznatelných nákladů pro stanovení základu daně při vyřazení nového stavebního díla evidovaného jako zásoba v okamžiku jeho prodeje

Jednalo se o situaci, kdy by se zůstatková cena likvidovaného stavebního díla odpisovaného podle zákona o daních z příjmů stala součástí ocenění pořizovaného stavebního díla, které bylo v účetnictví vykazováno jako zásoba. Konkrétním příkladem může být realizace developerského projektu účetní jednotkou, která provádí výstavbu za účelem následného prodeje.

Ministerstvo financí na základě přijatého podnětu poukázalo na to, že v dané oblasti může panovat nejistota ohledně výkladu zákona o daních z příjmů, který posuzovanou problematiku výslovně neupravuje. GFŘ proto s cílem sjednotit správní praxi vydalo informaci se svým právním názorem. V této informaci nejprve popsalo hypotetickou situaci, ve které vystupuje daňový subjekt, který je účetní jednotkou vedoucí podvojné účetnictví a vlastnící pozemky, jejichž součástí jsou stavby. Účetní jednot ka tyto pozemky a stavby vykazuje jako dlouhodobý hmotný majetek. Stavby mají nenulovou účetní a daňovou zůstatkovou cenu. Tyto ceny však nejsou shodné. Účetní jednotka realizuje developerský projekt, jehož výsledkem je výstavba nového stavebního díla a jeho následný prodej. Nové stavební dílo vykazuje jako zásobu vytvořenou vlastní činností, kterou v souladu se zákonem o účetnictví oceňuje vlastními náklady. Za účelem provedení výstavby nového stavebního díla však dojde k demolici výše uvedených staveb na pozemcích účetní jednotky. V posuzované situaci tak bude účetní zůstatková cena staveb vyřazených v důsledku likvidace součástí vlastních nákladů, a tedy součástí ocenění nového stavebního díla vykazovaného účetní jednotkou jako zásoba. V okamžiku prodeje zásoby pak bude vykázán náklad ve výši ocenění nového stavebního díla, který bude součástí výsledku hospodaření účetní jednotky.

Aktuálně

Předmětem posouzení byla výše nákladů, které může účetní jednotka uplatnit pro účely stanovení základu daně v důsledku vyřazení nového stavebního díla v okamžiku jeho prodeje. Nejistota je vyvolána otázkou, zda daňově uznatelný náklad bude stanoven ve výši ocenění nového stavebního díla podle účetních předpisů, nebo je třeba výsledek hospodaření upravit o částku, která odpovídá rozdílu mezi daňovou a účetní zůstatkovou cenou staveb vyřazených v důsledku likvidace, které byly hmotným majetkem odpisovaným podle zákona o daních z příjmů a jejichž účetní zůstatková cena tvoří součást ocenění nového stavebního díla.

Podle GFŘ je třeba pro účely stanovení základu daně potřeba upravit výsledek hospodaření o částku, která odpovídá rozdílu zůstatkových cen staveb (hmotného majetku), jejichž účetní zůstatková cena tvoří součást ocenění nového stavebního díla (prodané zásoby). V případě, kdy účetní zůstatková cena likvidovaného díla byla v okamžiku provedení likvidace vyšší než cena daňová, je nutné výsledek hospodaření za období, kdy došlo k prodeji nového díla, zvýšit o příslušný rozdíl. Pokud naopak daňová zůstatková cena likvidovaného díla byla vyšší, lze v okamžiku prodeje nového stavebního díla o příslušný rozdíl výsledek hospodaření snížit. Pokud by novým stavebním dílem byly například bytové jednotky, obě zůstatkové ceny likvidované stavby by měly být pro účely stanovení výše jejich ocenění poměrně rozděleny podle racionálního ekonomického kritéria zvoleného účetní jednotkou.

Účinnost změny zákona o DPH týkající se nemovitých věcí byla odložena na příští rok

V návaznosti na zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona, mělo s účinností od 1. 7. 2023 dojít také ke změnám zákona o DPH v oblasti nemovitých věcí. Dané změny se týkají úpravy vymezení staveb pro bydlení v § 48 odst. 2 zákona o DPH, tj. obytného prostoru, rodinného domu a bytového domu a staveb (rodinného domu a bytového domu) pro sociální bydlení v § 48 odst. 5 zákona o DPH pro účely DPH. Dále novelizované znění obsahuje také legislativně-technické úpravy § 56 zákona o DPH vycházející z přijetí stavebního zákona. Tato novela zákona nenabyla účinnosti dnem 1. 7. 2023, ale je odložena až na 1. 1. 2024. Finanční správa doplnila, že v rámci jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců dne 21. 6. 2023 byly detailněji zpracovány některé oblasti související s danou úpravou problematiky nemovitých věcí. Zápis z jednán í bude je dispozici na webových stránkách Finanční správy. Závěry jednání budou také promítnuty do připravované aktualizace „Informace GFŘ k uplatňování zákona o DPH u nemovitých věcí po 1. 1. 2016“, která by měla být zveřejněna v průběhu posledního čtvrtletí tohoto roku.

Letos bylo podáno rekordních 2,9 milionu přiznání k dani z příjmů

Finanční správa přijala v letošním roce celkem 2 888 941 daňových přiznání, což zhruba o 100 tisíc překonalo loňský výsledek. Z celkového počtu bylo 66 % přiznání podáno elektronicky, uvádí Finanční správa na svém webu. Bylo to vůbec poprvé, kdy Finanční správa obdržela více daňových přiznání podaných v elektronické než v listinné podobě. K významnému nárůstu došlo především z důvodu rozšíření okruhu osob, kterým byla ze zákona zřízena datová schránka. U nich Finanční správa letos mimořádně bez uplatnění sankcí tolerovala elektronická podání daňových přiznání až do 2. června 2023, tedy o měsíc déle,“ uvádí Finanční správa.

„Více než povinné elektronické podání daňového přiznání poplatníky s datovou schránkou zřízenou ze zákona nás těší stále rostoucí obliba online finančního úřadu MOJE daně mezi uživateli. Letos tento komfortní nástroj využilo ke splnění svých daňových povinností už 200 tisíc lidí, což je dvakrát více než loni,“ říká generální ředitelka Finanční správy Simona Hornochová a dodává: „Průběžn ě se snažíme u online úřadu pracovat také se zpětnou vazbou, při loňském interním šetření bylo díky tomu s jeho fungováním spokojeno 7 z 8 aktivních uživatelů. Kromě uživatelsky přívětivého rozhraní oceňují především funkci předvyplnění přiznání a návodného průvodce celým procesem vyplnění a podání přiznání.“

Z celkového počtu daňových přiznání se bezmála 2,4 milionu týkalo fyzických osob a přes 500 tisíc osob právnických. Fyzické osoby využily elektronické podání ve zhruba 59 % případů, právnické osoby podávají daňové přiznání elektronicky dlouhodobě takřka ve 100 % případů (letos 99 % podání). Aktuální data ke 4. červenci 2023 ještě nejsou zcela finální, neboť bez sankce za opožděné podání lze daňové přiznání podat ještě pět pracovních dnů po zákonné lhůtě.

Zdroj: www.financnisprava.cz

Aktuálně ze zpráv CFE

CFE Professional Aff airs Conference 2023 –21. září 2023 v Helsinkách

Již 16. ročník evropské konference zaměřené na profesní otázky daňového poradenství, tentokrát zorganizovaný v pořadatelském tandemu CFE a Asociace daňových poradců Finska, Suomen Veroasiantuntijatry, s podtitulem „Tax Adviser 2030: Evolution or Revolution for Tax Practice, Policy and Administration?” proběhne ve čtvrtek 21. září 2023 ve finských Helsinkách. Řečníci, mezi nimiž nebude chybět ani prezidentka KDP ČR Petra Pospíšilová, rozeberou evoluci (či revoluci) ve fiskálních systémech, daňové praxi, daňové správě (a to jak z pohledu vývoje unijního práva, tak práva mezinárodního). Zaměří se však také na daňové úniky a vymáhání práva Evropské unie v souvislosti se zdaněním a zhodnotí, jaký vliv mají všechny výše uvedené jednotlivosti na výkon daňověporadenské profese.

Bližší informace, včetně možnosti registrace na konferenci či její program, jsou dostupné na tomto odkaze

Mezinárodní daňová konference v Polsku – 22. září

2023 v Katovicích

Slezská pobočka Polské národní komory daňových poradců ve spolupráci s Právnickou a správní fakultou Slezské univerzity v Katovicích zve k účasti na mezinárodní daňové konferenci pod názvem „Daně zítřka: Směřování vývoje daňového práva v evropských zemích“. Konference se bude konat 22. září 2023 na Právnické a správní fakultě Slezské univerzity v Katovicích v Polsku. Cílem konference je identifikovat a popsat směry vývoje daňového práva v zemích Evropské unie s cílem rozpracovat modelová legislativní řešení realizovaná těmito zeměmi v reakci na aktuální problémy daňového práva a požadavky měnící se daňové reality. Konference se zaměří také na priority doprovázející tvorbu daňového práva evropskými zákonodárci, legislativní východiska jednotlivých návrhů a následné projevy schválené legislativy v praxi. Konference proběhne v angličtině. Bližší informace jsou k dohledání na webu polské komory nebo přímo v registračním formuláři.

OECD zveřejnila pokyn pro zmírnění nezákonných toků v obchodování s ropnými komoditami

Na konci prvního srpnového týdne zveřejnila OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) Pokyn pro zmírňování rizika nezákonných finančních toků (IFF – Illicit Financial Flows) při obchodování s ropnými komoditami. Pokyny byly vypracovány v návaznosti na pracovní program Výboru pro rozvojovou pomoc (Development Assistance Committee), který probíhal v minulých letech a který se týkal zkoumání IFF v obchodování s ropnými komoditami. Pokyn stanoví „relevantní a proveditelná opatření pro poskytovatele oficiální rozvojové pomoci (ODA – Official Development Assistance) s cílem reagovat na IFF při obchodování s ropnými komoditami. Cílem je zvýšit schopnost mobilizace domácích zdrojů ve prospěch obyvatel žijících v rozvojových zemích produkujících ropu a zajistit integritu a soběstačný rozvoj v rámci energetického přechodu, zejména pak obchodu s uhlíkem.“ Pokyn je k dispozici ve francouzštině a angličtině.

CFE zveřejnila stanovisko ve věci Case-83/21 Airbnb Ireland & Airbnb Payments UK

CFE zveřejnila své stanovisko, tzv. Opinion Statement, k rozhodnutí SDEU ze dne 22. prosince 2022 ve věci C-83/21, Airbnb Ireland a Airbnb Payments UK. Sporná byla zejména slučitelnost volného pohybu služeb s daňovými povinnostmi uloženými italskou vládou poskytovatelům služeb nabízejícím své zprostředkovatelské služby ohledně nemovitostí nacházejících se v Itálii. Soud shledal, že shromažďovací a reportovací povinnost, co se dat týče, stejně jako povinnost srazit daň ze zprostředkovaných plateb, je přípustná. Jako nepřiměřený však byl označen požadavek jmenování italského daňového zástupce. Celé stanovisko CFE (v angličtině) je k přečtení na tomto odkaze

Tomáš Půček Právní oddělení KDP ČR

K povinnosti mzdových účetních získat povolení k poskytování platebních služeb podle ZPS

Česká národní banka vydala stanovisko k otázce, zda je možné při externím vedení agendy mzdového účetnictví pro zaměstnavatele vést peněžní prostředky na mzdy a odvody na platebním účtu mzdového účetního (samostatném pro každého zaměstnavatele) a z něj provádět výplaty mezd a odvodů bez povolení k poskytování platebních služeb.

Pokud podle ČNB činnost externího mzdového účetního pro zaměstnavatele zahrnuje vedení peněžních prostředků na mzdy a příslušné odvody na platebním účtu mzdového účetního, byť otevřeného mzdovým účetním u peněžního ústavu pro každého zaměstnavatele samostatně, ze kterého se provádějí výplaty mezd a mzdových odvodů, vyžaduje tato činnost povolení k poskytování platebních služeb, a to k provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu podle § 3 odst. 1 písm. C) nebo d) ZPS nebo k poukazování peněz podle § 3 odst. 1 písm. F) ZPS.

Odůvodnění

Pozitivní vymezení platebních služeb je stanoveno v § 3 odst. 1 a 2 ZPS. Obecně lze říci, že vstupuje-li mezi plátce a příjemce třetí osoba, která pro ně určitým způsobem zajišťuje přesun peněžních prostředků, jedná se o platební službu. Ustanovení § 3 odst. 3 ZPS potom obsahuje výjimky, které určité způsoby zprostředkovaných převodů peněžních prostředků z regulace platebních služeb vylučují.

Činnost mzdových účetních spočívající v

i. přijímání peněžních prostředků od zaměstnavatelů, tj. na platební účet, jehož majitelem je mzdový účetní, a

ii. dalším převádění těchto peněžních prostředků dle dispozic zaměstnavatelů na účty jejich jednotlivých zaměstnanců

a na účty příjemců mzdových odvodů, naplňuje znaky poskytování platebních služeb. Na základě příkazu plátce (zaměstnavatele) jsou totiž mzdovým účetním prováděny převody peněžních prostředků, které mu byly zaměstnavatelem svěřeny k provedení platebních transakcí.

Výjimky obsažené v ZPS, které by mohly přicházet v úvahu, nelze na předmětnou situaci uplatnit, neboť jednoznačně směřují pouze na zajištění plateb za nákup nebo prodej zboží či po-

skytování nebo čerpání služeb. Pracovněprávní vztahy vznikají při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (srov. § 1 zákoníku práce), nejedná se tedy o poskytování služeb zaměstnavatelům ze strany zaměstnanců. Stejně tak hrazení zákonných odvodů nepředstavuje platbu zaměstnavatele za služby poskytnuté státem (popř. zdravotní pojišťovnou). Za zboží lze obecně označit předmět určený k prodeji. Ani tento význam mzda a zákonné odvody nenaplňují. Výjimka tzv. omezené sítě dle § 3 odst. 3 písm. c) bodu 4 ZPS se uplatní pouze u plateb

prostřednictvím prostředků určených pouze k zaplacení zboží nebo služeb. Nezbytně nutné při použití této výjimky je taktéž vydávání specifického platebního prostředku, kterým je za zboží a služby placeno (nejčastěji platební karta, mobilní aplikace apod.). Podobně výjimka tzv. obchodního zastoupení (§ 3 odst. 3 písm. d) bodu 6 ZPS) dopadá jen na případy jednání jménem jedné ze stran při nákupu nebo prodeji zboží nebo poskytování nebo čerpání služeb.

Případná argumentace, podle které lze výjimku tzv. obchodního zastoupení uplatnit, neboť mzdový účetní při provádění platby na účet zaměstnance a správce příslušného odvodu jedná výlučně jménem a na účet zaměstnavatele, který tím plní své povinnosti z pracovněprávního vztahu, a to v rámci poskytování služby externího mzdového účetnictví, neobstojí. Tato výjimka dopadá na případy, kdy mezi plátce a příjemce sice vstupuje třetí osoba, která pro ně určitým způsobem zajišťuje přesun peněžních prostředků od plátce k příjemci, ale tato osoba se zároveň podílí na uzavření smlouvy zakládající podkladový právní vztah mezi plátcem a příjemcem, a to buď tím, že při uzavření této smlouvy jedná jménem jedné ze smluvních stran, nebo tak, že uzavření této smlouvy pro jednu smluvní stranu zprostředkovává. [1] Není myslitelné, aby se mzdový účetní coby obchodní zástupce zaměstnavatele podílel na uzavírání pracovních smluv nebo na jakémkoli podkladovém smluvním vztahu se státem (popř. zdravotní pojišťovnou) v případě zákonných odvodů. Služby poskytované samotným mzdovým účetním nejsou podstatné, neboť úhrada za tyto služby není předmětem zprostředkování plateb; tím jsou úhrady mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, popř. příslušnými příjemci mzdových odvodů.

Lze tak uzavřít, že v popsaném případě půjde o platební službu, a to, v závislosti na existenci platebního účtu vedeného pro zaměstnavatele, buď o provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu bez poskytnutí úvěru podle § 3 odst. 1 písm. c) ZPS, nebo o poukazování peněz podle § 3 odst. 1 písm. f) ZPS. K poskytování platebních služeb podnikatelským způsobem je zapotřebí disponovat oprávněním podle § 5 ZPS. Není také dále vyloučeno, aby mzdoví účetní při vedení účtu pro zaměstnavatele poskytovali také platební službu podle § 3 odst. 1 písm. d) ZPS, jestliže by zaměstnavateli poskytovali převáděné peněžní prostředky jako úvěr.

ČNB má nicméně za to, že předmětnou činnost lze vykonávat způsobem, který by nepředstavoval regulované poskytování platebních služeb, a to v případě, pokud by mzdový účetní měl dispoziční oprávnění k účtu vedenému na jméno zaměstnavatele a platby prováděl za něj z tohoto účtu. O platební službu se v tomto případě jednat nebude, neboť peněžní prostředky zaměstnavatele v tomto případě nejsou svěřeny mzdovému účetnímu k provedení platebních transakcí, a tato činnost tak nenaplní znaky platební služby.

Zdroj: Česká národní banka

1 NÝDRLE, Tomáš. § 3 Platební služba. In: BERAN, Jiří, Tomáš NÝDRLE a Dalibor STRNADEL. Zákon o platebním styku: Komentář [Systém ASPI].  Wolters Kluwer [cit. 2023-2-28].  ASPI_ID KO370_2017CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.

Aktuálně ze světa

Německo schválilo balíček daňových úlev za 32 miliard eur

Německá vláda schválila čtyřletý balíček daňových úlev pro firmy za 32 miliard eur (770,4 miliardy korun), který má znovu nastartovat růst tamní slábnoucí ekonomiky. Informovala o tom agentura Reuters. Balíček zahrnuje dotace na pokrytí 15 procent nákladů na ekologické investice společností. Kancléř Olaf Scholz zdůraznil, že vláda si musí dát pozor, aby její stimulační opatření nepodnítila inflaci.

Opatření ještě musí projít německým parlamentem a získat souhlas spolkových zemí. Jedná se o značně zmírněnou verzi původního plánu trojkoaliční vlády na odpisy, které by pokryly i náklady na investice do digitální infrastruktury. Snížení daní ve výši přibližně sedm miliard eur ročně je v kontextu ekonomiky s hodnotou čtyř bilionů eur skromné, napsala Reuters. Ekonomové a podnikatelské svazy vládu kritizují za to, že nejde dostatečně daleko. Mezi další výhody pro firmy patří velkorysejší možnosti odpisů.

Čína umožní bankám držet v rezervách méně deviz

Čína se snaží více podpořit svou ekonomiku, jejíž oživení po pandemii je pořád slabé. Mezi investory totiž převládají obavy o další vývoj hospodářství. Čínská centrální banka (PBOC) proto letos poprvé snížila objem devizových vkladů, které musejí banky držet v rezervách. Rozhodnutí přišlo krátce poté, co úřady oznámily nové stimuly pro sektor nemovitostí a představily plány na rozšíření daňových úlev pro rodiny s dětmi, uvedla agentura Bloomberg.

Oznámené kroky jsou nejnovějším úsilím o posílení důvěry v druhou největší ekonomiku světa, která slábne pod tíhou přetrvávající krize na trhu s bydlením, zhoršující se globální poptávky a rostoucí nezaměstnanosti. Úřady zatím přistoupily k postupnému zavádění cílených opatření a vyhnuly se velkým stimulačním krokům zavedeným v době globální finanční krize v roce 2008. Obávají se teď zvýšení úrovně zadlužení.

Centrální banka snížila podíl vkladů v devizových rezervách, které musejí finanční instituce držet, na čtyři procenta z dosavadních šesti. Tento krok zvyšuje objem zahraničních měn dostupných na místním trhu, čímž se nákup jüanů stává pro obchodníky relativně atraktivnějším. Aby zvýšily poptávku v sektoru nemovitostí, umožnily úřady největším městům snížit akontaci pro kupce domů a podpořily úvěrové ústavy, aby snížily sazby u stávajících hypoték, což by mohlo povzbudit výdaje domácností. Ukončení dvouletého propadu na trhu s bydlením je důležité pro oživení růstu, protože tento sektor a související odvětví tvoří přibližně pětinu ekonomiky.

V oblasti daní Čína představila kroky ke zvýšení odpočtu daně z příjmů fyzických osob. Odpočty se týkají péče o děti a vzdělávání dětí. Tyto kroky mají pomoci řešit měnící se demografickou situaci v zemi a podpořit spotřebu domácností.

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR

Itálie zavádí čtyřicetiprocentní daň z mimořádných zisků bank

Itálie překvapivě zavádí daň z mimořádných zisků bank. Vybrané peníze chce podle místopředsedy vlády a ministra infrastruktury Mattea Salviniho použít na pomoc lidem s hypotékou a na snížení daní. Opatření, které šokovalo trhy v Itálii i jinde, schválila italská vláda začátkem srpna na posledním zasedání před letní přestávkou.

Daň z mimořádných bankovních zisků vláda začlenila do rozsáhlého balíku opatření, která sahají od licencí na taxi až po zahraniční investice. Podle agentury ANSA by daň mohla přinést do státní kasy přes dvě miliardy eur (48,5 miliardy korun). Vláda podle zdrojů agentury Reuters předpokládá, že na dani vybere skoro tři miliardy eur, odhady některých analytiků jsou ale vyšší.

Výrazně vyšší základní úrokové sazby přinesly bankám rekordní zisky. Úrokové sazby úvěrů totiž prudce vzrostly, zatímco úroky z vkladů banky příliš nezvýšily.

Vláda má dvě varianty pro výpočet daně, banky zaplatí tu, která bude vyšší. V první variantě posoudí rozdíl mezi čistým úrokový m výnosem v roce 2022 a 2021, a pokud rozdíl přesáhne pět procent, zaplatí z částky nad tento limit daň čtyřicet procent. Druhá varianta posoudí rozdíl čistých úrokových výnosů mezi lety 2023 a 2021, v tomto případě bude prahová hodnota deset procent a daň bude z částky nad touto úrovní.

Daň bude splatná do 30. června příštího roku. Ministerstvo hospodářství pak v úterý večer postup výpočtu ještě vyjasnilo a dodalo, že daň nepřesáhne 0,1 procenta celkového objemu aktiv bank.

Polsko rozporuje uhlíkové clo, Komise reaguje schválením legislativy

Polská vláda žádá podle Tax Alertu společnosti EY Soudní dvůr EU o zrušení nařízení týkajícího se uhlíkového cla (CBAM), argumentuje přitom daňovou povahou nové legislativy – tu totiž nelze schvalovat postupem, který zvolil evropský zákonodárce. Případný polský úspěch by mohl vést ke zrušení celého nařízení nebo jeho části, a to od počátku. Rozuzlení případu může trvat i několik let, nová legislativa však začíná platit již 1. října 2023.

Evropská komise proto nezahálí a schválila prováděcí nařízení upravující pravidla uplatňování CBAM v tzv. přechodném období. Během tohoto období budou mít dovozci vybraného zboží povinnost hlásit emise vznikající při výrobě tohoto zboží spolu s dalšími informacemi předepsanými nařízením. „Spolu se schválenou verzí prováděcího nařízení zveřejnila Evropská komise mj. i pokyny pro dovozce a neunijní výrobce nebo pomocný formulář pro sběr informací od těchto výrobců,“ stojí v Tax Alertu EY.

Zdroj: Česká tisková kancelář, EY

Uplatnění paušálních výdajů u specifických činností

Uplatnění paušálních výdajů poplatníka daně z příjmů fyzických osob vyplývá z § 7 odst. 7 a odst. 8 a dále z § 9 odst. 4 ZDP. V článku se podíváme blíže na uplatnění paušálních výdajů u vybraných specifických činností fyzické osoby. Půjde o zprostředkování stavebního spoření, zprostředkování pojištění (majetku), zprostředkování doplňkového penzijního spoření, zprostředkování finančních investic a dále v případě profesionálního sportovce.

Druh příjmů

Daňový poradce č. o. 787

Výše paušálních výdajů v roce 2023

Poplatník daně z příjmů fyzických osob s příjmy zdaňovanými podle § 7 odst. 1 písm. a) až c) a odst. 2 ZDP a dále s příjmy zdaňovanými dle § 9 ZDP se může kdykoliv rozhodnout, a namísto výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů, uplatnit výdaje procentem z příjmů.

Rozhodnutí o uplatnění paušálních výdajů může poplatník učinit nejen na začátku příslušného zdaňovacího období, ale i v průběhu zdaňovacího období, respektive až po skončení zdaňovacího období v rámci přípravy daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, pokud to bude pro něho výhodnější. Takto může dle znění §10 odst. 4 ZDP postupovat i poplatník s příjmy ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství zdaňovanými podle §10 odst. 1 písm. a) ZDP.

Pro jednotlivé činnosti poplatníka daně z příjmů fyzických osob je stanovena v § 7 odst. 7 ZDP následující procentuální výše paušálních výdajů z dosažených příjmů s limitující výší paušálních výdajů odvozenou z horní hranice příjmů 2 milióny Kč. Pokud poplatník u jednotlivých činností dosáhne za zdaňovací období vyšší příjmy než 2 milióny Kč, pak vždy zůstávají možné paušální výdaje ve výši jejich horní limitující hranice.

Příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství a z živnostenského podnikání řemeslného dle § 7 odst. 1 písm. a), písm. b)

Příjem ze živnostenského podnikání ostatního dle § 7 odst. 1 písm. b)

Příjem z jiného podnikání dle § 7 odst. 1 písm. c), příjem z užití nebo poskytnutí práv z průmyslového vlastnictví, autorských práv včetně práv příbuzných právu autorskému dle § 7 odst. 2 písm. a) a příjem z výkonu nezávislého povolání dle § 7 odst. 2 písm. c)

Příjem z nájmu majetku zařazeného v obchodním majetku dle § 7 odst. 2 písm. b) a příjem z nájmu dle § 9

Příjem ze zemědělské výroby, lesního a vodního hospodářství, která není provozována podnikatelem dle § 10 odst. 1 písm. a)

Výše paušálních výdajů 2023

80 %

- maximálně 1 600 000 Kč

60 %

- maximálně 1 200 000 Kč

40 %

- maximálně 800 000 Kč

30 %

- maximálně 600 000 Kč

80 %

- maximálně 1 600 000 Kč

Stavební spoření je upraveno zákonem č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů. Stavební spoření je účelové spoření spočívající:

Uplatnění paušálních výdajů v případě zprostředkování stavebního spoření

Ivan Macháček

a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního spoření

b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření,

c) a v poskytování příspěvku fyzickým osobám (státní podpora) účastníkům stavebního spoření.

Provozovatelem stavebního spoření je stavební spořitelna. Stavební spořitelna je banka, která může vykonávat pouze činnosti povolené v jí udělené bankovní licenci, kterými jsou stavební spoření a další činnosti podle tohoto zákona.

Zákon o stavebním spoření neobsahuje žádnou zvláštní úpravu ke zprostředkování stavebního spoření . Zprostředkování stavebního spoření lze tedy vykonávat na základě živnostenského oprávnění v rámci volné živnosti „zprostředkování obchodu a služeb“. Jedná se o volnou živnost uvedenou v bodu 47 přílohy č. 4 k zákonu č. 455/1991 Sb. V nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností je součástí přílohy č. 4 seznam obsahových náplní živností, volných podle jednotlivých činností. Zde je pod bodem 47 jako součást volné živnosti „zprostředkování obchodu a služeb“ uvedeno i zprostředkování stavebního spoření a zprostředkování úvěrů (například pro podnikatelské účely). Současně je zde uvedeno, že obsahem činnosti není zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví a v oblasti přijímání a předávání pokynů týkajících se investičních nástrojů.

Z hlediska daňového jde u zprostředkovatelů stavebního spoření o příjem zařazený pod § 7 odst. 1 písm. b) ZDP jako příjem ze živnostenského podnikání. Podle znění § 7 odst. 7 písm. b) ZDP lze k těmto příjmům uplatnit paušální výdaje ve výši 60 % z těchto příjmů, s omezením maximální výše paušálních výdajů 1 200 000 Kč, neuplatní-li si poplatník výdaje ve skutečné výši.

Uplatnění paušálních výdajů v případě zprostředkování pojištění

Podle § 3 odst. 3 písm. a) živnostenského zákona není živností činnost pojišťovacích zprostředkovatelů. Tato činnost je upravena zákonem č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, který upravuje činnost osob oprávněných zprostředkovávat pojištění nebo zajištění, práva a povinnosti při distribuci pojištění nebo zajištění. Pojišťovacím zprostředkovatelem je dle § 2 písm. i) tohoto zákona ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává pojištění nebo zajištění. Zprostředkovávat pojištění nebo zajištění jako podnikatel může dle § 5 odst. 1 zákona: samostatný zprostředkovatel, vázaný zástupce, doplňkový pojišťovací zprostředkovatel nebo pojišťovací zprostředkovatel s domovským členským státem jiným, než je Česká republika.

Samostatným zprostředkovatelem se rozumí ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat pojištění nebo zajištění na základě oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele uděleného Českou národní bankou.

Rozhodnutí o uplatnění paušálních výdajů může poplatník učinit nejen na začátku příslušného zdaňovacího období, ale i v průběhu zdaňovacího období, respektive až po skončení

zdaňovacího období v rámci přípravy daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob.

Z hlediska daňového jde u pojišťovacích zprostředkovatelů o příjem zařazený pod § 7 odst. 1 písm. c) ZDP jako příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění. Podle znění § 7 odst. 7 písm. d) ZDP lze k těmto příjmům uplatnit paušální výdaje ve výši 40 % z těchto příjmů, s omezením maximální výše paušálních výdajů 800 000 Kč, neuplatní-li si poplatník výdaje ve skutečné výši.

Uplatnění paušálních výdajů v případě zprostředkování doplňkového penzijního spoření

Zprostředkování doplňkového penzijního spoření nelze vykonávat na základě živnostenského oprávnění, ale podle zvláštních předpisů. Doplňkové penzijní spoření je upraveno zákonem č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů. V §74 odst. 1 tohoto zákona se uvádí, že vyvíjet jako podnikatel činnosti směřující k tomu, aby účastník nebo zájemce o doplňkové penzijní spoření měl příležitost s penzijní společností sjednat, změnit nebo ukončit doplňkové penzijní spoření a sjednávat, měnit nebo ukončovat doplňkové penzijní spoření jménem penzijní společnosti nebo jménem účastníka nebo zájemce o doplňkové penzijní spoření je oprávněn pouze a) samostatný zprostředkovatel nebo b) vázaný zástupce.

Samostatným zprostředkovatelem se dle § 77 tohoto zákona rozumí ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat doplňkové penzijní spoření na základě oprávnění k činnosti samostatného zprostředkovatele uděleného Českou národní bankou. Vázaným zástupcem se dle § 78 zákona rozumí ten, kdo je oprávněn zprostřed-

Daně z příjmů

kovávat doplňkové penzijní spoření na základě zápisu vázaného zástupce do registru Českou národní bankou.

Z hlediska daňového jde u samostatných zprostředkovatelů a vázaných zástupců penzijní společnosti o příjem zařazený pod § 7 odst. 1 písm. c) ZDP jako příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění. Podle znění § 7 odst. 7 písm. d) ZDP lze k těmto příjmům uplatnit paušální výdaje ve výši 40 % z těchto příjmů, s omezením maximální výše paušálních výdajů 800 000 Kč, neuplatní-li si poplatník výdaje ve skutečné výši.

Příklad

Vázaný zástupce penzijní společnosti získá za rok 2023 příjmy ze zprostředkování doplňkového penzijního spoření, tvořené odměnou (provizí) za uzavřené smlouvy, ve výši 820 000 Kč. Dále za rok 2023 dosáhne poplatník příjmů za zprostředkování stavebního spoření na základě živnostenského oprávnění ve výši 420 000 Kč. Vzhledem k tomu, že skutečné výdaje poplatníka související se zajištěním těchto příjmů jsou nízké, poplatník uplatňuje k příjmům paušální výdaje.

Poplatník zahrne příjmy ke zdanění v rámci dílčího základu daně ze samostatné činnosti, a to příjmy za zprostředkování doplňkového penzijního spoření zdaní dle § 7 odst. 1 písm. c), tedy uplatní v souladu s § 7 odst. 7 písm. d) ZDP paušální výdaje ve výši 40 % z dosažených příjmů, a příjmy za zprostředkování stavebního spoření zdaní dle § 7 odst. 1 písm. b), tedy uplatní v souladu s § 7 odst. 7 písm. b) ZDP paušální výdaje ve výši 60 % z dosažených příjmů. Dílčí základ daně dle § 7 ZDP tedy činí:

(820 000 Kč – 820 000 Kč x 0,4) + (420 000 Kč – 420 000 Kč x 0,6) = 660 000 Kč

Pokud poplatník nemá jiné zdanitelné příjmy, jeho celkový základ daně za rok 2023 činí 660 000 Kč, od kterého si v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob odečte nezdanitelné části dle § 15 ZDP a následně z vypočtené daně příslušné slevy na dani. Důležité je pro poplatníka znění bodu 5 k § 7 odst. 7 v pokynu GFŘ D-59, kde se uvádí, že má-li poplatník v jednom zdaňovacím období různé druhy příjmů podle § 7 zákona, u kterých uplatňuje daňové výdaje rozdílným procentem podle druhu příjmů, musí vést přesnou evidenci jednotlivých druhů příjmů tak, aby mohl uplatnit daňové výdaje procentem z příjmů v příslušné výši.

obchodníka s cennými papíry uděleného Českou národní bankou oprávněna poskytovat hlavní investiční služby. Obchodníkem s cennými papíry se rozumí i banka, která má v licenci jí udělené Českou národní bankou povoleno poskytování hlavních investičních služeb. V § 29 zákona nalezneme vymezení investičního zprostředkovatele. Investiční zprostředkovatel je osoba, která je na základě povolení k činnosti investičního zprostředkovatele uděleného Českou národní bankou oprávněna poskytovat pouze hlavní investiční služby uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) nebo e). Investiční zprostředkovatel nesmí v souvislosti s poskytováním investičních služeb přijímat peněžní prostředky nebo investiční nástroje zákazníků.

Z hlediska daňového jde u investičních zprostředkovatelů o příjem zařazený pod § 7 odst. 1 písm. c) ZDP jako příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění. Podle znění § 7 odst. 7 písm. d) ZDP lze k těmto příjmům uplatnit paušální výdaje ve výši 40 % z těchto příjmů, s omezením maximální výše paušálních výdajů 800 000 Kč, neuplatní-li si poplatník výdaje ve skutečné výši.

v případě profesionálního sportovce

V příloze č. 4 k živnostenskému zákonu, obsahující výčet oborů činností náležejících do volných živností, nalezneme pod číslem 74 Provozování tělovýchovných a sportovních zařízení a organizování sportovní činnosti. V příloze č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb. nalezneme obsahovou náplň volných živností podle jednotlivých oborů činnosti. Do oboru činnosti pod číslem 74 je začleněna i činnost výkonných sportovců, případně rozhodčích, provozovaná samostatně a za účelem dosažení zisku. Je zde rovněž uvedeno, že obsahem činnosti však není poskytování tělovýchovných služeb (činnost trenérů) ani činnost amatérských výkonných sportovců.

Podle znění § 3 odst. 3 písm. a) živnostenského zákona není živností činnost obchodníků s cennými papíry a jejich vázaných zástupců. Jejich činnost je upravena zákonem č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů.

Ve smyslu § 5 zákona č. 256/2004 Sb. je obchodník s cennými papíry právnická osoba, která je na základě povolení k činnosti

V návaznosti na rozsudek NSS sp. zn. 6 Afs 278/2016–54 vydalo GFŘ dne 25. 7. 2017 „Sdělení GFŘ k rozsudku NSS ve věci zdaňování příjmů profesionálních sportovců“. Finanční správa na základě tohoto rozsudku přizpůsobuje svoji správní praxi při zdaňování profesionálních sportovců, zejména v tzv. „kolektivních“ sportech (fotbal, hokej, házená apod.), tj. že činnost profesionálního sportovce lze vykonávat dle § 7 ZDP buď: jako živnost, na základě příslušného živnostenského oprávnění, kdy příjmy z této činnosti představují příjmy dle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP, u nichž lze uplatnit podle § 7 odst. 7 ZDP paušální výdaje ve výši 60 % z příjmů (v maximální výši 1 200 000 Kč), nebo jako nezávislé povolání, kdy je činnost vykonávána bez živnostenského oprávnění, a příjmy z této činnosti představují příjmy dle § 7 odst. 2 písm. c) ZDP, u nichž lze uplatnit podle § 7 odst. 7 ZDP paušální výdaje ve výši 40 % (v maximální výši 800 000 Kč), obdobně je nahlíženo na činnost rozhodčích, kteří disponují příslušným živnostenským oprávněním.

Uplatnění paušálních výdajů v případě zprostředkování fi nančních investic

Uplatnění paušálních výdajů

Vláda schválila návrh zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

Vláda schválila koncem srpna návrh zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Návrh reaguje na příslušnou evropskou směrnici a přináší klíčové změny do právního rámce týkajícího se pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

Návrh zahrnuje podle tiskové zprávy Ministerstva financí několik významných změn, které bylo potřeba provést v právní úpravě pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a které reagují na zkušenosti s aplikací dosavadní právní úpravy. Jedná se především o rozšíření okruhu vozidel podléhajících povinnosti pojištění odpovědnosti – vozidlem se nově rozumí vozidlo, jehož maximální konstrukční rychlost je vyšší než 25 km/h, resp. je vyšší než 14 km/h, pokud je jeho provozní hmotnost větší než 25 kg, a také přípojná vozidla. Zákon zároveň stanovuje, že za motorová vozidla se považují ta, kde je motor hlavním zdrojem pohybu. Jde tedy především o elektrické koloběžky či segwaye. Výjimku budou mít například elektrokola, protože jejich primárním zdrojem energie je šlapání, a ne pouze přípojný motor. Výjimku budou mít také zahradní traktory, které se pohybují výhradně na soukromém pozemku. V momentě, kdy vyjedou mimo něj na silnici, stávají se vozidlem a musí mít pojištění.

Nově se vymezuje provoz vozidla – tím se nyní rozumí jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je vozidlo použito, a na to, zda stojí, nebo je v pohybu. Návrh také rozšiřuje výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti včetně alternativního pojištění odpovědnosti při motoristických závodech nebo soutěžích. Povinnost sjednat pojištění odpovědnosti se nově přenáší z vlastníka vozidla na jeho skutečného provozovatele, tzn. že povinnost pojištění z provozu vozidla se bude týkat vždy provozovatele a ne řidiče, který si ho například dočasně půjčil. To platí i v případě krátkodobého využívání sdílených koloběžek.

Ruší se také zelené karty pro prokazování pojištění odpovědnosti při provozu vozidla na území České republiky a nahradí je on-line evidence povinného ručení. Kontrola tak bude na území České republiky možná i bez zastavení vozidla, nicméně pro cesty do zahraničí bude zelená karta nadále potřeba. Zjednoduší se také evidenční úkony při změnách v registru silničních vozidel. Dochází rovněž ke zvýšení minimálních limitů pojistného plnění ze současných 35 mil. Kč na 50 mil. Kč a ke změnám některých podmínek činnosti České kanceláře pojistitelů.

„Stávající zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byl přijat před více než 20 lety a byl od té doby mnohokrát novelizován. Vzhledem k rozsahu změn, které přináší transponovaná směrnice, byla tato problematika zpracována ve zcela novém zákoně, který přinese moderní a efektivní rámec pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Ten bude lépe odpovídat aktuálním evropským standardům a zároveň zlepší ochranu občanů České republiky,“ uvedl ministr financí Zbyněk Stanjura s tím, že činnost zákona je stanovena na 23. prosince 2023. Přechod na online systém výměny dat a s tím související zrušení zelené karty pro vnitrostátní účely by měly být realizovány po uplynutí šestiměsíčního přechodného období k 1. červenci 2024.

Zdroj: Ministerstvo financí ČR

Odměňování zaměstnanců investiční společnosti

Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) se zabýval otázkou, zda vyplácení dividend z titulu vlastnického práva některých zaměstnanců k akciím této investiční společnosti může pro dané zaměstnance vytvářet pobídku k podstupování nadměrných rizik, která poškozují zájmy obhospodařovaných investičních fondů, jakož i jejich investorů. SDEU tuto problematiku řešil ve svém rozsudku ve věci C-352/20 ze dne 1. srpna 2022.

Advokátní koncipient, Greats advokáti

stupování rizik, která by nebyla slučitelná s rizikovým profi lem investičních fondů obhospodařovaných investiční společností, jakož i s pravidly správy a zájmy podílníků fondu. Maďarská národní banka tak měla za to, že způsob výplaty těchto dividend představuje obcházení pravidel pro odložené vyplácení odměn za výkonnost, na základě čehož uložila investiční společnosti pokutu.

V původním řízení fi gurovala jako žalobce investiční společnost, jejíž obvyklou obchodní činností je správa subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) a alternativních investičních fondů a která uplatňovala na určité kategorie svých zaměstnanců zásady odměňování dle evropské regulace. Mezi zaměstnance, na které se tyto zásady vztahovaly, patřily osoby vykonávající funkce generálního ředitele, investičního ředitele a správce portfolií. Všichni tito zaměstnanci kromě výkonu své funkce rovněž vlastnili podíly na základním kapitálu investiční společnosti ve formě kmenových a prioritních akcií. Mimo to byli dva z těchto zaměstnanců rovněž jedinými akcionáři dvojice akciových společností, které vlastnily akcie vydané investiční společností. Investiční společnost tak vyplácela dividendy z prioritních a kmenových akcií jak příslušným zaměstnancům, tak i zmíněným společnostem.

Na základě výše zmíněné situace Maďarská národní banka jako orgán dohledu svým rozhodnutím uložila investiční společnosti povinnost, aby své zásady a postupy odměňování uvedla do souladu s požadavky vnitrostátního zákona o kolektivním investování. Maďarská národní banka se domnívala, že dividendy vyplácené dotčeným zaměstnancům jak napřímo, tak nepřímo by ze své podstaty mohly vést k faktickému stavu, kdy by zmíněné osoby disponovaly zájmem na tom, aby investiční společnost vytvářela krátkodobé zisky, a byly by tak pobízeny k pod-

Proti uložené pokutě podala investiční společnost žalobu k budapešťskému soudu, kdy tvrdila, že dividendy nepředstavují pohyblivou složku odměny, a tudíž nespadají do zásad odměňování společnosti plynoucích z regulace. Pohyblivá složka totiž dle investiční společnosti představuje odměnu vyplácenou zaměstnancům za jejich odborné služby na základě výkonnostních kritérií, načež dividenda je právo akcionáře majetkové povahy, a to bez ohledu na jeho činnost pro společnost či jeho individuální výkonnost. Dotyční zaměstnanci měli navíc dle investiční společnosti, jako většinoví akcionáři, zájem na dlouhodobém zachování činnosti investičního řízení, což odporovalo tvrzení maďarského dohledového orgánu, že zaměstnance výplata dividend mohla podbízet k dosahování krátkodobého zisku. Žaloba byla ale soudem zamítnuta s odůvodněním, že dividendy vyplacené zaměstnancům představují rovnocennou odměnu i přes skutečnost, že se z formálního hlediska nejedná o odměnu za poskytnuté služby. Soud tvrdil, že dividendy vyvolávají u zaměstnanců zájem na krátkodobých ziscích investičních fondů, jelikož jsou výrazně vyšší než pevné a pohyblivé odměny. Tato skutečnost tak měla zaměstnance dle tvrzení soudu podbízet k podstupování rizik, která nejsou slučitelná se zájmy investorů, a tak představují způsob úplaty, který umožňuje obejít pravidla v oblasti zásad odměňování. Jako správný postup daný soud uvedl, že měla investiční společnost odložit výplatu alespoň 40 % dividend vyplacených ze sporných prioritních akcií a tuto výplatu přizpůsobit cyklu obhospodařovaných investičních fondů, splácení podílových listů fondů a zároveň ji rozložit alespoň do tří let. Soud měl mimo jiné za to, že se zásady odměňování vztahuji také na dividendy vyplácené spo-

Petr Moudrý

lečnostem, které jsou ovládané dotyčnými zaměstnanci, neboť daná platba je rovněž v jejich osobním majetkovém zájmu.

Investiční společnost tak podala žalobu v rámci původního řízení dále k Nejvyššímu soudu Maďarska, který považoval za nezbytné získat výklad článků 14 až 14b směrnice 2009/65 („UCITSD“), bodu 28 odůvodnění, čl. 13 odst. 1, přílohy II bodů 1 a 2 směrnice 2011/61 („AIFMD“), jakož i čl. 2 bodu 5 nařízení v přenesené pravomoci 2017/565, a tak se rozhodl řízení přerušit a položit SDEU předběžnou otázku v následujícím znění:

„Vztahují se na dividendy vyplácené dotyčným pracovníkům [žalobkyně v původním řízení]

a. přímo na základě jejich vlastnického práva k akciím s přednostním právem na dividendy emitovaným správcem investičního fondu a

b. [nepřímo prostřednictvím] akciových společností s jediným společníkem vlastněných dotyčnými pracovníky na základě akcií s přednostním právem na dividendy [emitovaných žalobkyní v původním řízení], jejichž držitelkami jsou zásady odměňování správců investičních fondů?“

Rozhodnutí SDEU

SDEU v rámci posuzování předmětné předběžné otázky vycházel z ustanovení čl. 14a odst. 1 až 3 UCITSD a čl. 13 odst. 1 AIFMD, které po členských státech vyžadují, aby investiční společnosti zavedly a uplatňovaly zásady a postupy odměňování, které jsou v souladu s řádným a účinným řízením rizik, toto řízení rizik podporovaly a nepovzbuzovaly k podstupování rizik, která nejsou slučitelná s rizikovým profilem, statutem nebo zakládacími dokumenty jimi obhospodařovaných investičních fondů. Čl. 14a odst. 3 UCITSD a čl. 13 odst. 1 AIFMD poté stanoví, že se vztahují na ty kategorie pracovníků zahrnující mimo jiné členy vrcholného vedení, zaměstnance odpovědné za činnosti spojené s podstupováním rizik, zaměstnance v kontrolních funkcích a všechny zaměstnance, jimž je vyplácena celková odměna na úrovni příjmů vrcholného vedení nebo zaměstnanců odpovědných za činnosti spojené s podstupováním rizik, jejichž pracovní činnosti mají významný dopad na rizikový profil investičních společností nebo jimi obhospodařovaných investičních fondů.

SDEU konstatoval, že pokud jde o výklad pojmu „odměna“ pro účely daných směrnic, je třeba postupovat v souladu s pravidly, kdy v případě, že znění ustanovení unijního práva výslovně neodkazuje na právo členských států za účelem vymezení svého smyslu a rozsahu, musí být zpravidla vykládáno autonomním a jednotným způsobem v celé Evropské unii,1 a dále že výklad ustanovení práva Evropské unie vyžaduje, aby byl kromě znění takového ustanovení zohledněn také kontext, do něhož ustanovení spadá spolu s cíli a účelem, které sleduje a jehož je

součástí. 2 Na základě těchto zásad tak SDEU došel k závěru, že směrnice sice ve svém znění stanoví, že by členské státy měly vyžadovat, aby investiční společnosti zavedly a uplatňovaly zásady a postupy odměňování, avšak již neobsahují žádný odkaz na vnitrostátní právo, co se týče rozsahu samotného pojmu „odměňování“. SDEU tak pracoval s běžným významem tohoto pojmu, který určil jako: „plnění v penězích nebo v naturáliích poskytované za práci nebo službu“.

UCITSD ve svém čl. 14a odst. 2 stanovuje, že zásady a postupy odměňování zahrnují pevnou i pohyblivou složku platů a zvláštní penzijní výhody. SDEU avšak v dané věci argumentoval, že výčet daných dvou kategorií nevylučuje využití těchto zásad a postupů také na jiné formy plateb než pouze a právě na zmíněné kategorie. SDEU ve svém rozsudku tvrdil, že z kontextu ustanovení směrnice vyplývá, že se zásady a postupy politiky odměňování vztahují na jakýkoliv druh výhody či odměny vyplácené investiční společností a rovněž také na libovolnou částku vyplácenou samotným investičním fondem, a to včetně výkonnostních odměn, převodů podílových jednotek nebo akcií fondu, ale také i na bonusy ze zisku, vyplácené kategoriím zaměstnanců, které spadají do osobní působnosti uvedených zásad. Zásady odměňování se tak dle názoru SDEU vztahují také

1 Rozsudek ze dne 22. června 2021, Latvijas Republikas Saeima (Trestné body), C-439/19, EU:C:2021:504, bod 81.

2 Rozsudek ze dne 15. března 2022, Autorité des marchés financiers, C-302/20, EU:C:2022:190, bod 63

Vždy je nutné přezkoumat, zda zásady vyplácení dividend nevedou k obcházení příslušných pravidel odměňování, která jsou uvedena ve směrnicích.

na řešené dividendy z akcií, jelikož by nemělo být možné, aby byla pohyblivá složka odměny vyplácena s využitím nástrojů či metod, které by umožňovaly obejít požadavky směrnic. SDEU je tak toho názoru, že dividendy sice nepředstavují odměnu za poskytnuté odborné služby, avšak mohou vytvářet pobídku pro dotčené zaměstnance investiční společnosti k podstupování rizik, která by nebyla slučitelná s rizikovým profilem, zakládajícími dokumenty či statutem investičních fondů obhospodařovaných investiční společností, a tak by zde nastalo riziko poškození zájmů investičních fondů a investorů. Právě ochrana investorů je totiž v daném případě zásadní, a to zejména v případech, kdy by mohly být zájmy investorů v rozporu se zájmy samotných správců investičních fondů.

SDEU se v závěru svého rozhodnutí také zabýval otázkou střetu ochrany vlastnického práva, konkrétně čl. 17 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie3 („Listina“) s předmětnou regulací.  Dle čl. 17 odst. 1 Listiny má každý právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Čl. 17 Listiny dále mimo jiné uvádí, že užívání majetku může být rovněž upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu. Čl. 52 odst. 1 Listiny poté stanoví, že výkon práv a svobod zakotvených v Listině, jako je vlastnické právo, může být omezen za podmínky, že jsou tato omezení stanovena zákonem, respektují podstatu těchto práv a svobod a jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého. Skutečnost, že jsou tato ustanovení Listiny použitelné rovněž na vlastnictví akcií a na právo pobírat s nimi spojené dividendy, potvrdil také jiný rozsudek SDEU, 4 stejně jako skutečnost, že ochrana investorů představuje cíl obecného zájmu sledovaný Unií. 5 SDEU tak v rámci předmětné otázky došel k závěru, že omezení výkonu práv akcionářů, která vyplývají z uplatňování zásad, jimiž se řídí zásady a postupy odměňování, na výplatu dividend některým zaměstnancům investiční společnosti,  proto skutečně splňují cíle obecného zájmu ve smyslu Listiny, tedy v daném případě zájmy samotných investorů.

3 Čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie: „Každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej. Nikdo nesmí být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu, v případech a za podmínek, které stanoví zákon, a při poskytnutí spravedlivé náhrady v přiměřené lhůtě. Užívání majetku může rovněž být upraveno zákonem v míře nezbytné z hlediska obecného zájmu.“

Čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie: „Každé omezení výkonu práv a svobod uznaných touto listinou musí být stanoveno zákonem a respektovat podstatu těchto práv a svobod. Při dodržení zásady proporcionality mohou být omezení zavedena pouze tehdy, pokud jsou nezbytná a pokud skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého.“

4 Rozsudek ze dne 5. května 2022, BPC Lux 2 a další, C-83/20, EU:C:2022:346, bod 39

5 Rozsudek ze dne 5. května 2022, Banco Santander (Řešení krize Banco Popular), C-410/20, EU:C:2022:351, bod 36

Jak můžeme vidět z argumentace SDEU, v rámci odměny zaměstnancům investiční společnosti nesmí být upřednostňován způsob výplaty pohyblivé složky odměny, který by mohl povzbuzovat dosahování krátkodobých výsledků. Cílem je tak přiblížit zájmy zaměstnanců zájmům investorů a zároveň zajistit, aby zaměstnanci nebyli dotčeni pouze kladnými obchodními výsledky investičních fondů, ale v rámci pohyblivé složky odměny rovněž případnými ztrátami či neúspěchy fondů. Zároveň je cílem daných ustanovení zajistit, aby krátkodobé zvýšení hodnoty, které brzy pomine, a tak ve výsledku investorům investičních fondů během jejich držení investice nemusí mnoho přinést, rovněž nevyneslo zaměstnancům investičních společností neoprávněnou předčasnou výhodu.

Vždy je však nutné přezkoumat, zda zásady vyplácení dividend nevedou k obcházení příslušných pravidel odměňování, která jsou uvedena ve směrnicích. Je tak nutné prověřit, zda existuje souvislost mezi zisky investičních fondů, které tato společnost obhospodařuje, zisky samotné společnosti a částkami, které investiční společnost vyplácí svým zaměstnancům z titulu dividend z podílů, které v uvedené společnosti drží. Cílem tohoto přezkumu by měla být kontrola, zda tito zaměstnanci nemají potencionální či reálný zájem na co nejvyšších ziscích investičních fondů v krátkodobém horizontu.

Závěr

SDEU usoudil, že zadržení odkladu výplaty dividend má za cíl ochranu investorů investičních fondů a zajišťuje celkovou stabilitu finančního systému. V rozsudku rovněž uvedl, že nadměrné podstupování rizik, od kterého mají ustanovení směrnic v oblasti zásad a postupů odměňování odradit, mohou nejen poškodit zájmy investičních fondů, ale také způsobit systémové potíže ve finančním sektoru. Tato omezení se tak jeví s ohledem na cíle sledované těmito ustanoveními jako přiměřená, na což je třeba myslet vždy, v případě úpravy odměňování u investičních společností. Investiční společnosti by si tak měly jako obhospodařovatelé investičních fondů v případě nastavování svých zásad odměňování pokaždé uvědomit, že se tyto zásady mohou vztahovat také na samotné akcionáře investiční společnosti a výplatu dividend z jimi vlastněných akcií.

Článek vyšel původně na portálu Epravo.cz

Jak přistoupit k dividendám zákonným způsobem?

Novinky z oblasti české a evropské regulace

fi nančních institucí

Aktuality z oblasti české a evropské regulace finančních institucí přináší další set novinek. Věnuje se například předběžné dohodě o revizi směrnice o alternativních investičních fondech a SKIPCP nebo změně metodického pokynu o politicky exponovaných osobách.

Regulace napříč odvětvími

ESG

11/07: ESMA – Veřejné prohlášení o zveřejňování informací o udržitelnosti v prospektech

ESMA vydala veřejné prohlášení o zveřejňování informací o udržitelnosti v prospektech, v němž uvádí, jakým způsobem by měly být splněny konkrétní požadavky na zveřejňování informací v prospektech stanovené v nařízení o prospektu (PR) v souvislosti se záležitostmi souvisejícími s udržitelností. Prohlášení se zabývá pouze platnými požadavky na zveřejňování informací podle nařízení PR a nepřidává žádné další požadavky na zveřejňování informací. Konkrétněji se ESMA zabývá následujícími otázkami:

1. očekávané zveřejňování informací o ESG v prospektech;

2. zveřejňování informací týkajících se udržitelnosti v prospektech akcií a soulad s nefinančním výkaznictvím;

3. prospekty týkající se nekapitálových cenných papírů se specifickým prvkem nebo cílem ESG;

4. konzistentnost zveřejňování informací o udržitelnosti v prospektech a inzerátech a

19/07: EBA – Pokyny k celkové kapacitě pro obnovu při plánování obnovy EBA zveřejnila závěrečnou zprávu o pokynech k celkové kapacitě pro obnovu (ORC) při plánování postupů obnovy, která poskytuje pokyny finančním institucím i vnitrostátním orgánům dohledu v souvislosti se zavedením konzistentního rámce pro stanovení ORC oslovenými institucemi a jejího příslušného posouzení. Pro účely stanovení ORC obecné pokyny ve svém prvním oddíle mimo jiné specifikují kroky, které by instituce měly dodržovat, zejména ve vztahu k výběru plánů obnovy, úpravě možností obnovy, výpočtu „kapacity obnovy podle scénáře“ a stanovení rozsahu ORC. Druhý oddíl pokynů se zaměřuje na kvantitativní i kvalitativní posouzení ORC ze strany vnitrostátních orgánů dohledu.

06/07: EBA – Návrh regulačních technických norem (RTS) o validaci modelu počáteční marže podle nařízení EMIR

EBA zveřejnila závěrečnou zprávu o návrhu RTS o validaci modelu počáteční marže (IMMV) podle čl. 11 nařízení EMIR, která stanoví postupy dohledu k zajištění obezřetného používání modelů počáteční marže pro OTC deriváty. Návrh RTS předpokládá přiměřené uplatňování postupů dohledu v závislosti na příslušné instituci, konkrétně „standardní“ postup dohledu zaměřený na nejvýznamnější účastníky trhu a „zjednodušený“ postup uplatňovaný ve vztahu k menším protistranám. RTS se mimo jiné zabývají také otázkou, jak validovat model počáteční marže, pokud je tento model zadán externím poskytovatelům.

5. očekávané zveřejňování informací v souvislosti s dluhopisy „použití výnosů“ a dluhopisy vázanými na udržitelnost.

Ondřej Havlíček Schönherr

Kristýna Tupá Schönherr

Martin Svoboda Schönherr

Ostatní

Kapitálové trhy

19/07: ESMA – Přezkum regulačních technických norem (RTS) s ohledem na procykličnost marže ústřední protistrany ESMA vydala závěrečnou zprávu o přezkumu RTS s ohledem na procykličnost marží ústředních protistran, v níž jsou uvedeny jak stávající požadavky na opatření pro marže APC (anticykličnost) ústředních protistran podle EMIR, tak nové návrhy, které dále harmonizují příslušné politiky a postupy ústředních protistran. Navrhované změny se týkají mimo jiné obecných ustanovení pro politiky APC ústředních protistran (jako je správa a transparentnost politik APC, kvantitativní metriky nebo uplatňování opatření marže APC na všechny významné rizikové faktory), jakož i ustanovení o konkrétních nástrojích APC.

13/07: ESMA – Nové aktualizace seznamů Q&As

Následující seznamy Q&As byly aktualizovány:

1. Q&A k nařízení o ratingových agenturách (CRA) – byly provedeny změny v části III: Metodiky, modely a klíčové ratingové předpoklady; a

2. Q&A k nařízení o  sekuritizaci – hlavní aktualizace byly provedeny v částech týkajících se požadavků na zveřejňování a šablon, přičemž bylo změněno i několik doprovodných příloh.

12/07: ESMA – Veřejné prohlášení o půjčování cenných papírů neprofesionálním zákazníkům

ESMA vydala veřejné prohlášení, v němž upozorňuje na rizika půjčování cenných papírů v souvislosti s finančními nástroji neprofesionálních zákazníků a objasňuje některé důležité požadavky na ochranu investorů podle směrnice

MiFID II. Kromě řešení obav týkajících se ochrany investorů v souvislosti s transakcemi financování cenných papírů

(SFT), jako je riziko nedostatku protistrany a zajištění, ESMA také poskytuje vysvětlení mimo jiné k následujícím požadavkům:

1. ochrana majetku zákazníka;

2. písemné dohody a poskytování informací;

3. výnosy z půjčování cenných papírů by měly plynout přímo neprofesionálnímu zákazníkovi po odečtení běžné náhrady za služby podniku;

4. otázka vyjádření předchozího souhlasu prostřednictvím všeobecných obchodních podmínek společnosti.

11/07: ESMA – Briefing pro orgány dohledu o pochopení definice poradenství podle MiFID II

ESMA vydala dohledový briefing pro orgány dohledu o pochopení definice poradenství podle směrnice MiFID II, který slouží jako aktualizace dokumentu „Porozumění definici poradenství podle směrnice MiFID“ vydaného předchůdcem ESMA, CESR, v roce 2010. Briefing obsahuje očekávání orgánů dohledu ESMA i vnitrostátních orgánů dohledu

v souvislosti s investičními podniky, včetně úvěrových institucí, správcovských společností SKIPCP a správců alternativních investičních fondů (AIFM), které poskytují investiční poradenství zákazníkům. Zatímco obsah výše uvedeného dokumentu CESR zůstává z velké části nezměněn, nový dohledový briefing doplňuje nebo dále upřesňuje jeho některé aspekty. Hlavní aspekty, jimiž se briefing zabývá, jsou následující:

1. poskytování osobních doporučení a zda jiné formy poskytování informací (např. filtrování, obecná doporučení atd.) mohou představovat investiční poradenství;

2. prezentace doporučení jako vhodného pro zákazníka nebo na základě jeho situace, včetně jiných forem doporučení;

3. otázky týkající se definice osobního doporučení a

4. otázky týkající se formy komunikace, včetně moderních forem, jako jsou aplikace nebo příspěvky na sociálních sítích.

11/07: ESMA – Přezkum technických norem pro pasportizaci podle článku 34 směrnice MiFID II

ESMA zveřejnila závěrečnou zprávu o přezkumu technických norem pro pasportizaci podle článku 34 směrnice MiFID II, v níž doplnila seznam údajů, které musí investiční podniky poskytnout ve fázi pasportizace, o nové informační požadavky. Zpráva obsahuje návrhy regulačních technických norem (RTS) i prováděcích technických norem (ITS), které:

1. upřesňují informace, které mají oznamovat mimo jiné investiční podniky, které chtějí poskytovat přeshraniční služby bez zřízení pobočky, a

2. stanovit standardní formuláře, šablony a postupy pro předávání příslušných informací.

10/07: ESMA – Příručka o transparentnosti po uzavření obchodu podle MiFID II a MiFIR ESMA připravila příručku o transparentnosti po uzavření obchodu podle směrnice MiFID II a nařízení MiFIR, která poskytuje účastníkům trhu a vnitrostátním orgánům dohledu návod, jak důsledně uplatňovat příslušné povinnosti podle MiFIR. Příručka slouží jako konvergenční nástroj na podporu společných přístupů a postupů v oblasti transparentnosti po uzavření obchodu a výpočtů transparentnosti a zahrnuje mj.:

1. které nástroje a transakce podléhají transparentnosti po uzavření obchodu;

2. povinnost týkající se podávání zpráv a zveřejňování informací o transparentnosti po uzavření obchodu;

3. informace o tom, kdy a které informace po uzavření obchodu musí být zveřejněny, a

4. společné aspekty a rozdíly mezi režimem transparentnosti po uzavření obchodu a výpočty transparentnosti ve vztahu k rozsahu nástrojů a transakcí.

Investiční společnosti a investiční fondy

20/07: Rada EU – Předběžná dohoda o revizi směrnice o alternativních investičních fondech a SKIPCP

Rada a Evropský parlament dosáhly předběžné dohody o nových pravidlech týkajících se směrnice o alternativních investičních fondech (AIFMD) a směrnice SKIPCP, čímž se posílí integrace trhů správy aktiv v Evropě a zmodernizuje se rámec pro klíčové regulační aspekty. Mezi otázky, na nichž se vyjednavači dohodli, patří mimo jiné posílení dostupnosti nástrojů pro řízení likvidity, rámec EU pro fondy poskytující úvěry, posílení pravidel pro delegování správců investic na třetí strany nebo nová opatření pro identifikaci neoprávněných nákladů, které by mohly být účtovány fondům.

Banky

31/07: EBA – Prováděcí technické normy (ITS) o vykazování v oblasti dohledu

EBA vypracovala závěrečnou zprávu o ITS pro vykazování IRRBB (úrokového rizika v bankovním portfoliu) podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2021/451. Změny ITS zahrnují mimo jiné zjednodušené šablony pro vykazování ze strany SNCI a „ostatních“ institucí, zatímco návrh jako celek dále doplňuje balíček opatření, který EBA zveřejnila v říjnu 2022.

24/07: EBA – Zpráva o vzájemně závislých aktivech a pasivech v NSFR podle čl. 428f odst. 3 CRR

EBA zveřejnila zprávu o vzájemně závislých aktivech a pasivech v ukazateli čistého stabilního financování (NSFR) podle

čl. 428f odst. 3 CRR, v níž nastínila podmínky, za nichž lze aktiva a pasiva považovat za vzájemně závislá v NSFR, včetně popisu seznamu činností, které jsou považovány za splňující tyto podmínky. Zpráva obsahuje několik politických doporučení pro EK a také analýzu některých otázek, jako jsou centralizované regulované spoření, propagační úvěry, kryté dluhopisy a klientské zúčtovací činnosti v oblasti derivátů.

Pojišťovny

03/07: EIOPA – Návrh regulačních technických norem (RTS), kterými se upravují základní částky v eurech pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu povolání (PII) a finanční způsobilosti pojišťovacích zprostředkovatelů podle IDD.

EIOPA zveřejnila závěrečnou zprávu o návrhu RTS upravující základní částky v eurech pro PII a pro finanční způsobilost pojišťovacích zprostředkovatelů podle IDD, která odráží požadavek IDD, aby změny minimálních částek vycházely z míry inflace. Orgán EIOPA je povinen každých pět let přezkoumat minimální částky pro PII a finanční způsobilost, přičemž návrhy vycházejí z dříve proběhlé konzultace

AML

14/07: FAÚ – Změna metodického pokynu o politicky exponovaných osobách (PEP)

FAÚ zveřejnil pozměněnou verzi svého metodického pokynu č. 7 o PEP s vyznačením nových nebo změněných částí pro srovnání. Dokument rovněž obsahuje nový seznam funkcí, které je třeba považovat za PEP.

Zaúčtovaná faktura jako důkaz plnění?

Tento příspěvek věnovaný právním vztahům mezi podnikateli usiluje o poskytnutí právního, ale současně i praktického pohledu na specifickou otázku, do jaké míry může samotná skutečnost, že žalovaný-odběratel zaúčtoval přijatou fakturu od žalobce-dodavatele do svého účetnictví, sloužit žalobci jako důkaz o poskytnutí zaúčtovaného plnění.

Jednou z hlavních procesních povinností účastníků v rámci civilního sporného soudního řízení je povinnost uvést svá tvrzení (povinnost tvrzení) a označit důkazy k jejich prokázání (povinnost důkazní). Povinnost tvrzení a povinnost důkazní účastníků řízení jsou zakotveny především v ust. § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména:

Jan Ptáčník Vedoucí advokát, PEYTON legal

a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení,1

b) plnit důkazní povinnost a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. 2

V řízení o žalobě na plnění, kterou se žalobce domáhá po žalovaném uhrazení jím evidovaného, ale neuhrazeného dluhu, lze logicky vnímat, že procesní odpovědnost ohledně unesení bře-

1 § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

2 § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.; dále pak doplněno v § 120 odst. 1 o.s.ř.: „Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.“

Miloš Kulda Advokát, PEYTON legal

mene tvrzení a břemene důkazního tíží z pohledu úspěšnosti žalobního návrhu primárně žalobce. Je tedy v prvé řadě na žalobci, aby dostál své procesní povinnosti tvrdit a posléze i prokázat, že byly splněny všechny předpoklady pro vznik žalobou uplatňovaného nároku, tedy že plnění bylo žalovanému poskytnuto, ale nebylo jím za něj žalobci zaplaceno.

Faktura, zjednodušeně podáno, představuje účetní dokument, který vystavuje dodavatel-podnikatel v souvislosti s poskytnutím plnění odběrateli (typicky při prodeji zboží či poskytnutí služby), jímž vyjadřuje svůj nárok na zaplacení takového plnění. V případě plátců daně z přidané hodnoty je faktura také daňovým dokladem. Pro účely tohoto příspěvku níže uvádíme krátký exkurz k osvětlení základních principů ze „životního cyklu“ přijaté faktury, byť ve zjednodušeně podaném rozsahu postačujícím pro potřeby tohoto příspěvku.

Přijatou fakturu je třeba zanést do účetnictví ke dni uskutečnění účetního případu3, tedy nejčastěji ke dni, kdy dojde ke splnění dodávky při dodání zboží či služby.4 Hovoříme-li poté o faktuře jako o daňovém dokladu z pohledu daně z přidané hodnoty, platí dle ust. § 28 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoDPH“), že daňový doklad musí být vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění.

Případný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty (jako nárok plátce, aby mu stát vrátil tzv. daň na vstupu ve formě daňového odpočtu) vzniká plátci-příjemci plnění ve stejný okamžik, v jakém plátci-poskytovateli plnění vzniká povinnost přiznat daň. 5 Povinnost přiznat daň při dodání zboží nebo poskytnutí služby přitom dle ust. § 20a odst. 1 ZoDPH vzniká ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění se dle ust. § 21 ZoDPH při dodání zboží rozumí zejména jeho dodání ve formě převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník z dodavatele zboží na příjemce zboží.6 Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné zásadně dnem jejího poskytnutí nebo dnem vystavení daňového dokladu podle toho, který den nastane dříve.

jsou vtěleny v prvé řadě do jeho základních zásad. Mezi tyto principy se řadí zejména dispoziční zásada, podle níž je řízení primárně v rukou jeho účastníků a jsou to právě účastníci, kteří svými dispozičními úkony nakládají s řízením a vymezují jeho předmět a rozsah (typicky žalobou, změnou žaloby či jejím zpětvzetím apod.), dále pak projednací zásada vyjadřující požadavek, aby aktivita při zjišťování skutkového stavu byla v prvé řadě na účastnících sporu (tj. zejména v podobě výše popsané povinnosti uvádět tvrzení o rozhodných skutečnostech a předkládat důkazy k jejich prokázání), a také zásada volného hodnocení důkazů, v jejímž důsledku je vždy na soudu, aby zhodnotil, jakou důkazní sílu přizná jednotlivým důkazům předloženým v řízení.

Nelze v tomto výčtu zcela zapomenout ani na princip materiální pravdy, jako požadavek na zjišťování skutečné a objektivní pravdy v řízení a princip formální pravdy, podle něhož se rozhodování soudu děje podle skutkového stavu, který vyplyne z dokazování nebo ze shodných tvrzení účastníků. Je však třeba podotknout, že v rámci civilního sporného soudního procesu je zásada materiální pravdy vlivem zejména zásady dispoziční a projednací znatelně upozaděna (např. principem koncentrace řízení) a současně také limitována důkazními prostředky, které lze v řízení využít. Soudu tedy sice zůstává povinnost zjišťovat v řízení skutečný stav věci, nicméně to nijak nevylučuje aplikaci ust. § 153 odst. 1 o.s.ř., podle něhož „soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci,“7 tedy na základě skutkového stavu, který byl v průběhu řízení zjištěn nehledě na to, zda zcela odpovídá reálným hmotněprávním poměrům. V důsledku toho mohou účastníci řízení fakticky sami určovat, které otázky mají být v řízení soudem zkoumány a podrobeny dokazování. Je však třeba zdůraznit, že výše uvedené principy nelze vnímat jiným pohledem, než že se jedná o celistvý systém, v němž spolu jednotlivé principy musí být vzájemně slučitelné.

Výše uvedenou optikou se nyní vraťme zpět k předmětné otázce, zda zaúčtování faktury může sloužit jako dostatečný důkaz o dodání žalovaného plnění.

Z výše popsaných ustanovení účetních a daňových předpisů by tedy bylo možné nekriticky zobecnit, že zaúčtováním faktury do účetnictví žalovaného lze mít za to, že žalované plnění (zboží či služba) muselo být nutně poskytnuto, a tedy nebyla-li taková faktura žalovaným uhrazena, měla by procesní pozice žalobce být z pohledu prokazování této otázky poměrně komfortní. Máme nicméně za to, že takový závěr lze přijímat pouze optikou účetní a daňovou, nikoli však již optikou civilního hmotného práva a soudního procesu. Jsme toho názoru, že obě roviny nelze automaticky slučovat, a to zejména pokud jde o prokazování dodání žalovaného plnění před soudem.

V rámci civilního sporného soudního řízení je třeba vždy primárně vycházet z klíčových mechanismů jeho fungování, které

Nejvyšší soud České republiky k otázce použití faktury (daňového dokladu) jako důkazu o poskytnutí plnění ve svém usnesení ze dne 15. 3. 2006, vydaném pod sp. zn. 32 Odo 276/2005, konstatoval, že „faktura jako účetní doklad není sama o sobě důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky“. 8 Uvedený závěr Nejvyššího soudu lze přitom vnímat jako nadále validní, jak potvrdil např. Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 8. 3. 2018, vydaném pod č. j. 101 VSPH 460/2017-1089. V tomto rozhodnutí Vrchní soud konstatoval ve vztahu k prokazování plnění, že „faktury nejsou důkazem o založení (vzniku) smluvního vztahu v den jejího vystavení, nýbrž jako účetní doklady jsou maximálně důkazem o splatnosti jimi vyúčtovaných pohledávek, které

3 Bod 2.4.2. Českých účetních standardů pro podnikatele č. 001.

4 Bod 2.4.3 Českých účetních standardů pro podnikatele č. 001.

5 § 72 odst. 3 ZoDPH.

6 § 21 odst. 1 písm. a) spolu s § 13 odst. 1 ZoDPH.

Zaúčtování faktury jako důkaz o dodání žalovaného plnění

Účetnictví

však mají právní důvod ve smlouvě, nikoliv ve faktuře“.10 Současně lze z uvedeného rozhodnutí poukázat také na závěr Vrchního soudu k otázce dokládání dodání plnění nákupními fakturami od jiného subjektu. V předmětném rozsudku Vrchní soud opakovaně dovodil, že z faktury vystavené insolvenčním dlužníkem vůči svému odběrateli nelze bez dalšího dovozovat, že se jedná o totéž plnění, které mělo být dodáno předtím dlužníkovi ze strany osoby žalované v incidenčním sporu.11

Svůj vhled do dané problematiky vnesl taktéž Ústavní soud České republiky, a to např. ve svém nálezu ze dne 15. 5. 2001, vydaném pod sp. zn. IV. ÚS 402/99. Jednalo se však o záležitost vyplývající ze správního soudnictví, pročež je třeba aplikovatelnost tohoto nálezu v oblasti civilního sporného řízení brát s nutnou rezervou; domníváme se však, že z něj lze dovodit také obecné závěry platné i pro civilní proces. Z uvedeného nálezu Ústavního soudu lze vyvodit, že důkaz daňovým dokladem (v rámci daňového řízení) je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění, který však nemusí nutně prokazovat skutečné poskytnutí v něm uvedeného plnění. Tedy, jestliže je sporováno, že zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, nemůže být důkazní povinnost splněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu a je proto namístě požadavek směřující k dokázání hmotněprávního jednání, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění.12

Ve světle výše uvedených závěrů judikatury lze proto dovozovat obecný závěr, že faktura sama o sobě není důkazem o smluvním vztahu mezi účastníky řízení a jako taková proto nemusí být relevantním důkazem ani o poskytnutí plně-

7 § 153 odst. 1 o.s.ř.

8 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 276/2005.

9 V daném případě se jednalo o řešení incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení.

10 Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 101 VSPH 460/2017-108.

11 Tamtéž.

12 Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 5. 2001, sp. zn. IV. ÚS 402/99: „Je třeba podotknout, že důkaz daňovým dokladem je pouze formálním důkazem dovršujícím hmotněprávní aspekty skutečného provedení zdanitelného plnění. Jestliže zdanitelné plnění nebylo uskutečněno, nemůže být důkazní povinnost naplněna pouhým předložením, byť formálně správného, daňového dokladu. Daňový doklad, který jen simuluje (bez rozdílu, zda jde o simulaci absolutní či relativní) uskutečnění zdanitelného plnění, není relevantním důkazem a jeho předložení může vést k formulaci požadavku směřujícího k dokázání hmotněprávního úkonu, tj. k důkazu existence zdanitelného plnění.“

13 Příkladem lze uvést např. chybějící opravné položky, nedostatky v účetních dokladech či jiné nedostatky a nesrovnalosti ve vedení účetní evidence či dokumentech zahrnutých do účetní závěrky podnikatele, případně dokonce rozpory mezi vzájemnými účetními zápisy u žalobce a žalovaného.

14 Například se může jednat o možnou neoprávněnost uplatnění daňového odpočtu daně z přidané hodnoty, neboť dodání zdanitelného plnění je jednou z hmotněprávních podmínek pro přiznání nároku na odpočet daně (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 21. 4. 2016, č. j. 4 Afs 295/2015-45 a další).

ní dle daného smluvního vztahu . Stejně tak lze dovozovat, že pořizoval-li žalobce žalované plnění od třetí osoby, nemusí být taková nákupní faktura od třetího subjektu sama o sobě relevantním důkazem o následném dodání téhož plnění mezi účastníky řízení.

Současně je však nutné připustit, že pokud z průběhu řízení jednoznačně vyplyne, že účetnictví zejména žalovaného dlužníka je vedeno řádně a bezchybně, a při posouzení celého komplexu účetnictví lze návazně uzavřít, že u žalovaného dochází k zaúčtování pouze takových faktur, u nichž předmětné plnění bylo skutečně poskytnuto, může zaúčtování takové faktury skutečně nezanedbatelně přispět k tomu, že se soud v rámci svého posouzení přikloní k závěru, že plnění skutečně bylo dodáno, aniž by prováděl rozsáhlé dokazování této otázky.

Nicméně, pakliže se nejedná o takový případ bezchybně a přesně vedeného účetnictví, zejména pak jsou-li v účetnictví identifikovány konkrétní nesrovnalosti,13 měla by otázka dodání plnění dle žalované faktury být předmětem dalšího dokazování v řízení. V každém případě se však postup soudu bude vždy odvíjet od konkrétních skutkových okolností případů a dosavadních zjištění v řízení.

V krátkosti je na tomto místě vhodné také upozornit, že při eventuální procesní argumentaci směřující ke zpochybnění poskytnutí plnění dle zaúčtované faktury je však třeba vzít v potaz také případné souvisejí konsekvence, typicky daňového charakteru, které mohou být v různé závažnosti negativní.14

Závěr

Faktury nepochybně představují zcela běžný dokument, kterým je v obchodní praxi dokládán podnikatelský obchodní styk. Nicméně pro účely jejich využití v civilním soudním procesu je třeba vnímat také jejich důkazní limity, neboť se jedná pouze o účetní, resp. daňové doklady. V řízení o žalobě na plnění, kterou se žalobce domáhá po žalovaném uhrazení tvrzeného dluhu za dodané plnění, je totiž v prvé řadě na žalobci, aby dostál své procesní povinnosti tvrdit a posléze i prokázat, že byly splněny všechny předpoklady pro vznik žalobou uplatňovaného nároku, tedy že plnění bylo žalovanému poskytnuto, ale nebylo jím zaplaceno.

Ve světle shora uvedeného zákonného právního rámce i související judikatury se v tomto ohledu domníváme, že zaúčtování faktury žalovaným do jeho účetnictví nelze vždy a bez dalšího vykládat v tom smyslu, že plnění dle předmětné faktury bylo skutečně dodáno, pakliže tato otázka není mezi účastníky nesporná. Toto platí o to významněji zejména pak v situaci, kdy účetnictví žalovaného, potažmo žalobce, není vedeno zcela řádně a bezchybně. Soud by měl proto v takovém případě podrobit otázku dodání plnění dle žalované faktury dalšímu dokazování v řízení, ovšem při současném zohlednění také konkrétních skutkových okolností případu a dosavadních zjištění v řízení.

Článek vyšel původně na portálu Epravo.cz

Využijte možnosti doplnit si svoji odbornou knihovnu za zvýhodněné ceny pro daňové poradce.* Nakupujte v e-shopu KDP ČR .

Z novinek vybíráme:

zvýhodněná cena pro DP 656 Kč běžná cena 729 Kč

Vnitřní směrnice pro podnikatele editovatelné vzory 46 vnitřních směrnic, v úvodu každé směrnice jsou přehledně vyjmenovány právní předpisy, na základě kterých jsou směrnice zpracovány

zvýhodněná cena pro DP 440 Kč běžná cena 489 Kč zvýhodněná cena pro DP 1386 Kč běžná cena 1540 Kč

Hmotný a nehmotný majetek v praxi komentář, příklady, výklad změn, komplexní zapracování všech legislativních změn od předchozího vydání

Zákon o spotřebních daních. Komentář nejkomplexnější komentář jednotlivých ustanovení zákona, vycházející nejen z textu zákona, ale zohledňující i všechny přijaté novely, judikaturu i související předpisy podle stavu k 13. 2. 2023

Zákon o evidenci skutečných majitelů komentář doplňuje množství praktických příkladů, tabulek a grafických znázornění – reflektuje novelu účinnou od 1. 10. 2022

zvýhodněná cena pro DP 1255 Kč běžná cena 1395 Kč

Nařízení eIDAS a české adaptační zákony. Komentář kompletní aktuální zpracování oblastí elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru pro elektronické transakce

NSS, ÚS a Soudního dvora EU

Opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem pravidla iniciativy BEPS, jejich aplikace, účinnost i soulad se základními právními zásadami, odkazy na recentní judikaturu NSS, ÚS a Soudního dvora EU

zvýhodněná cena pro DP 648 Kč běžná cena 720 Kč

Zákon o svobodném přístupu k informacím praktický pomocník ,stravitelný‘ pro běžnou praxi povinných subjektů, zvláštní pozornost věnována obcím

zvýhodněná cena pro DP 432 Kč běžná cena 480 Kč

Tresttní í práávo o d daňňo é vé. 2 2. v yd

Trestní právo daňové. 2. vydání jednotlivé typy daňových trestných činů, způsoby jejich postihu v rovině trestní i správního soudnictví, rozdílnost postihu v oblasti trestní a daňové, judikatura, případová studie

Time management vše, co potřebujete vědět o řízení času: vytváření pozitivních návyků, stanovení priorit, úspora času při komunikaci, delegování, asertivní odmítnutí, stres, syndrom vyhoření atd.

* zvýhodněné ceny jsou podmíněny přihlášením do profilu daňového poradce kontakt: publikace@kdpcr.cz, tel. 542 422 318

Daňová ztráta aneb možnosti jejího využití při daňových optimalizacích a naopak limitace a restrikce, které se nevyplatí opomenout

Během podnikání se celkem logicky někdy daří lépe a někdy trochu hůře. Není tedy výjimkou, že je najednou vykazována nejen účetní, ale i daňová ztráta. V následujícím seriálu bych rád své čtenáře zevrubně seznámil s problematikou daňové ztráty, tedy zejména s podmínkami jejího uplatnění a na druhé straně i s omezeními, na která je nutné pamatovat, abychom se vyhnuli případným sankcím nebo nemilým překvapením ze strany správce daně.

Daňový poradce, č. o. 3891 –Rödl & Partner Tax

Vprvním díle seriálu s tematikou využití daňové ztráty při daňových optimalizacích včetně limitace a restrikcí, které se nevyplatí opomenout, se zaměříme na daňovou ztrátu v rámci ZDP a i otázku toho, zda uplatnit či neuplatnit daňovou ztrátu.

Při svém posouzení jsem primárně vycházel z těchto níže uvedených právních předpisů:

zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) pokyn GFŘ D-59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP (dále „pokyn D-59“)

zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“)

zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoÚ“)

vyhláška č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „VPÚ“)

České účetní standardy pro účetní jednotky, které

účtují podle vyhlášek č. 500/2002 Sb., č. 501/2002 Sb., č. 502/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ČÚS“)

Petr Koubovský

1. Není ztráta jako ztráta aneb účetní vs. daňová

Každý, kdo podniká, zpravidla vykonává tuto svou činnost za účelem dosažení zisku. Ať už se tedy jedná o osobu fyzickou nebo právnickou, chce mít více příjmů, než kolik vynaložila výdajů.

Teorie a přání je jedna věc, realita druhá. Jak už to bývá, cesta za ziskem je trnitá a plná překážek, kupříkladu neúprosná a tvrdá konkurentce, chybný podnikatelský záměr apod. Výsledkem pak bohužel bývá pravý opak původního záměru, tj. strpění větší či menší ztráty. Primárně lze hovořit o ztrátě účetní jako rozdílu dvou položek: příjmů a výdajů, resp. výnosů a nákladů.

Z hlediska daně z příjmů pak můžeme za daňový zisk označit takový základ daně, kdy zdanitelné příjmy (výnosy) přesahují daňově uznatelné výdaje (náklady) poplatníka za příslušné zdaňovací období. Logicky lze tedy dovodit, že naopak daňovou ztrátou bude částka, o kterou daňově účinné výdaje (náklady) přesahují zdanitelné příjmy (výnosy).

Konkrétní definici daňové ztráty nám poskytuje ustanovení § 38n odst. 1 ZDP.

„Pokud výdaje (náklady) upravené podle § 23 převyšují příjmy upravené podle § 23, je rozdíl daňovou ztrátou.“

Daňovou ztrátu lze vnímat i jako „záporný základ daně“.

Podle § 2 odst. 4 DŘ se pro účely správy daní termínově považuje za „daň“ i daňová ztráta. Návazně se pak dle ustanovení § 38n odst. 2 ZDP při správě daňové ztráty postupuje obdobně jako při správě daňové povinnosti, a to že se také vyměřuje. Podle § 139 DŘ lze daň – tj. i daňovou ztrátu – vyměřit na základě daňového přiznání nebo z moci úřední (zejména dle daňové kontroly).

2. Daňová ztráta v rámci ZDP

Vznik daňové ztráty se u daňových poplatníků liší. U poplatníků daně z příjmů fyzických osob je zjištění daňové ztráty složitější, a to kvůli odlišným pravidlům pro jednotlivé dílčí základy daně z příjmů:

ze závislé činnosti (§ 6 ZDP),

ze samostatné neboli podnikatelské činnosti (§ 7 ZDP),

z kapitálového majetku (§ 8 ZDP),

z nájmu (§ 9 ZDP) a

z ostatních příjmů (§ 10 ZDP).

Dále z hlediska daňové ztráty platí pro daňové subjekty (zde fyzické osoby) tato následující specifická pravidla:1

§ 7 a § 9 ZDP – dílčí daňové ztráty lze uplatnit proti těmto dílčím základům daně,

§ 8 a § 10 ZDP – nelze docílit dílčí daňové ztráty, nicméně tyto dílčí základy daně lze snížit o dílčí ztráty z § 7 a § 9 ZDP,

§ 6 ZDP – nelze docílit dílčí daňovou ztráty a rovněž nelze tento dílčí základ daně ani snížit o ztrátu z § 7 nebo § 9 ZDP.

Ve skutečnosti tedy daňový poplatník (fyzická osoba) vykáže v daňovém přiznání výslednou daňovou ztrátu pouze při absenci příjmů ze závislé činnosti, pokud dosáhne dílčí ztráty za skupinu příjmů dle § 7 a § 9 ZDP, jestliže dílčí základy daně podle § 8 a § 10 ZDP jsou nižší než tato dílčí ztráta. V praxi není výjimkou tedy v jednom zdaňovacím období vykázat (kladný) základ daně i daňovou ztrátu, a to v případech záporného úhrnu dílčích základů daně podle § 7 až § 10 ZDP a zároveň realizovaného příjmu ze závislé činnosti § 6 ZDP.

Příklad – Základ daně i daňová ztráta v jednom roce aneb možné i nemožné?

Paní Radoslava byla celý rok 2022 zaměstnancem. Výše její měsíční hrubé mzdy činila 35 000 Kč. Z časových a finančních důvodů začala však v průběhu roku 2022 také podnikat jako živnostník. V prvním roce své podnikatelské aktivity dosáhla daňové ztráty 300 000 Kč (výdaje převýšily příjmy).

V roce 2023 však již počítá s daňový ziskem ve výši 250 000 Kč (příjmy převýší výdaje).

Zdaňovací období roku 2022 se do přiznání k dani z příjmů fyzických osob promítne následovně:

Vznik daňové ztráty se u daňových poplatníků liší. U poplatníků daně z příjmů fyzických osob je zjištění daňové ztráty složitější, a to kvůli odlišným pravidlům pro jednotlivé dílčí základy daně z příjmů.

1 § 5 odst. 3 ZDP.

Daně z příjmů

Dílčí základ daně / daňová ztrátaČástka v Kč

DZD z příjmů ze závislé činnosti (§ 6 – zaměstnání)12 × 35 000 Kč = 420 000 Kč

Dílčí daňová ztráta z příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 – podnikání)Příjmy – Výdaje = − 300 000 Kč

Proti DZD ze zaměstnání nelze uplatnit dílčí daňovou ztrátu z podnikání.

Paní Radoslava v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2022 dopočítá standardním způsobem daň z příjmů ze základu daně odpovídajícímu DZD dle § 6 ZDP (tj. sníží jej o nezdanitelné částky, vypočte daň a uplatní slevy) a současně vykáže ztrátu z podnikání.

V roce 2023, pokud vše dopadne dle jejích předpokladů a očekávání, se vše promítne do přiznání k dani z příjmů takto:

Dílčí základ daně / daňová ztrátaČástka v Kč

DZD z příjmů ze závislé činnosti (§ 6 – zaměstnání)12 × 35 000 Kč = 420 000 Kč

DZD z příjmů ze samostatné činnosti (§ 7 – podnikání)Příjmy – Výdaje = + 250 000 Kč

Paní Radoslava v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 může uplatnit daňovou ztrátu ve výši 250 000 Kč z roku 2022 a snížit letošní dílčí základ daně z podnikání až na nulu. Do dalších let jí stále ještě zůstane 50 000 Kč zbytku neuplatněné daňové ztráty z roku 2022. Daň z DZD dle § 6 ZDP opět dopočítá standardním způsobem.

3. Vykázání daňové ztráty v rámci daňového přiznání

V případě fyzických osob je daňová ztráta evidována v rámci jednotlivých dílčích základů daně, tak jak bylo uvedeno výše, tedy v rámci II. oddílu formuláře daně z příjmů fyzických osob, případně jeho příloh.

Daňové ztráty a jejich vykazování ve formuláři přiznání k dani z příjmů právnických osob doznaly v nedávném čase jistých změn.

S účinností od 1. 7. 2020 přinesla novela ZDP2 avizované změny v oblasti uplatňování daňových ztrát.

Kromě zásadní novinky, která říká, že daňovou ztrátu lze uplatnit nejen v obdobích následujících, ale i za dvě období předcházející, přinesla novela i několik dalších změn spíše administrativního charakteru.

Tou nejvýznamnější je pak samotná evidence daňových ztrát v rámci informativní tabulky přílohy E formuláře daňového přiznání. Bohužel velké množství poplatníků informativní tabulku E k daňovým ztrátám ve formuláři přiznání k dani z příjmů právnických osob vůbec nevyplňovalo, což je/bylo rozhodně na škodu. Byť byla/je tabulka E pouze informativní, poskytovala (pokud byla daňovým subjektem vyplněna) správci daně při řešení podání, kde došlo k uplatnění daňové ztráty jako odčitatelné položky, zejména s ohledem na to, jakou konkrétní daňovou ztrátu poplatník ve svém přiznání uplatňuje, důležité informace.

Za mě osobně nikoliv ku prospěchu došlo výše uvedenou novelou ZDP k legislativní změně, neboť se ve formuláři přiznání k dani z příjmů právnických osob změnil význam zmiňované tabulky ztrát. Kromě zobecnění popisu požadovaných informací došlo k úpravám ve smyslu možnosti uplatnění daňových ztrát do let předchozích, ale zásadní změnou je pouze evidenční charakter tabulky ztrát, resp. detail k řádku 230 formuláře daňového přiznání.

Ve smyslu pokynů k vyplnění formuláře daňového přiznání tak tabulku E vyplňuje pouze poplatník, který za dané období reálně uplatňuje odečet daňové ztráty a zároveň do této tabulky uvádí pouze ztráty, jež odpovídají položce odčitatelné od základu daně, kterou uplatňuje. Dle mého názoru tak na úkor komplexnosti a ucelenosti informací uvedených tabulky E se nově ve formuláři neevidují všechny daňové ztráty, nýbrž jen ty, které se uplatňují, a pokud poplatník v daném přiznání odečet ztráty nevyužije, potom tabulku E formuláře daňového přiznání vůbec nevyplňuje.

Pokud daňový subjekt přesto „postaru“ jako v minulosti vyplní tabulku E k daňovým ztrátám formuláře přiznání k dani z příjmů právnických osob, tj. uvede všechny daňové ztráty, kontrolní systém Finanční správy zahlásí propustnou chybu v podání. V tomto ohledu však nelze vyloučit, že správce daně vyzve daňového poplatníka k bližšímu vysvětlení, případně opravě.

4. Uplatnit, či neuplatnit daňovou ztrátu?

Z hlediska daně z příjmů fyzických osob, tedy u daňových poplatníků – fyzických osob, je nasnadě uplatnění daňové ztráty z minulých let vždy pouze v takové její části, aby nepřišel o nezdanitelné částky vymezené v § 15 ZDP a slevy na dani podle § 35ba a § 35c ZDP.

Naopak v situaci, kdy hrozí nebezpečí „propadnutí“ daňové ztráty, tj. případ, kdy nebude moci poplatník uplatnit daňovou ztrátu z minulých let z důvodů nízkého základu daně v daném zdaňovacím období, lze využít například tyto zákonné „manévrovací“ prostory:

odčitatelnou položku.

Ve skutečnosti tak daňový poplatník nemá pouze jednu úhrnnou daňovou ztrátu, ale několik samostatných

korekce výše daňově účinných nákladů prostřednictvím plného či částečného přerušení daňových odpisů hmotného majetku3

uplatnění dalších položek snižujících základ daně:

dary4

odpočet na podporu výzkumu a vývoje5 odpočet na podporu odborného vzdělávání6

slevy na dani

Každá daňová ztráta za jedno konkrétní zdaňovací období se považuje za samostatnou odčitatelnou položku. Ve skutečnosti tak daňový poplatník nemá pouze jednu úhrnnou daňovou ztrátu, ale několik samostatných ztrát za jednotlivá zdaňovací období, přičemž ZDP nestanoví jakékoliv pravidlo, resp. prioritu při uplatňování těchto jednotlivých daňových ztrát, záleží tak zcela na rozhodnutí poplatníka samotného.

V dalších vydáních seriálu se zaměříme na limitace a restrikce v uplatnění daňových ztrát a na praktické tipy v souvislosti s existencí daňových ztrát.

Každá daňová ztráta za jedno konkrétní zdaňovací období se považuje za samostatnou

ztrát za jednotlivá zdaňovací období.

Osobní rozvoj

Co se stane s vašimi účty na sociálních sítích, když zemřete: základní právní východiska

Sociální sítě jsou v dnešní době součástí každodenního života většiny z nás. Prakticky každý je na nich více či méně aktivní. Sociální sítě nám pomáhají rozvíjet náš byznys a někteří lidé se jejich prostřednictvím dokonce přímo živí.

Ladislav Zvolský jr. Partner, Zvolský advokáti

téma nepochybně citlivé, je důležité, abyste se jím zabývali včas – přinejmenším pokud jsou vaše digitální aktiva nadprůměrně hodnotná.

Nejdůležitější fakta ve zkratce

1. Právo na přístup k sociální síti je zděditelné. Děditelnost však lze vyloučit dohodou mezi uživatelem sociální sítě a jejím provozovatelem.1

2. Platformy, jako je např. Facebook, Instagram či Google, zásadně musí po smrti svého uživatele poskytnout jeho dědicům přístup k jeho uživatelskému profilu.

Ondřej Drachovský Advokát, Zvolský advokáti

3. Každý, kdo pro někoho (s někým) něco sdílí na sociální síti, by si měl uvědomit, že tyto údaje mohou být sdíleny nejen s majitelem účtu, ale v konečném důsledku také s jeho dědici.

4. V nastavení mnoha sociálních sítí můžete již za svého života upravit digitální pozůstalost a aktivně rozhodovat o tom, co se má stát s vašim profilem a s přístupem k němu po vaší smrti.2

Odkdy se o dědění účtů na sociálních sítích mluví?

Hodnota některých účtů na sítích je proto značná a v některých případech může čítat až několik milionů korun. Mimo jiné z tohoto důvodu je namístě se ptát, co se stane s našimi účty po naší smrti. Existuje něco jako digitální dědictví? A pokud ano, jaká přístupová práva k uživatelským účtům a profilům získají naši dědici? Jakkoli je toto

1 Srov. např. RAUDE, K. Zugang zum Account des Erblassers in sozialen Netzwerken Aufsatz. Zeitschrift für Erbrecht und Vermögensnachfolge, 2017, s. 433 (437). Patrně však nestačí pouze to, že určitá platforma vylučuje děditelnost v rámci svých smluvních (obchodních) podmínek, neboť by tím nepřípustně zasahovala do pořizovací svobody uživatele.

2 Na Facebooku můžete nastavení provést v Nastavení -> Obecné -> Správa účtu.

3 Šlo o rozhodnutí BGH ze dne 12. 7. 2018, sp. zn. III ZR 183/17.

4 Spolkový soudní o věci rozhodoval dne 27. 8. 2020 pod sp. zn. III ZB30/20.

5 Dědění se vztahuje i na přístup k obsahu osobní povahy, neboť u tohoto obsahu v rámci internetu není důvod k jinému přístupu, než který zaujímáme např. ve vztahu k deníkům či dopisům.

6 Zároveň platí, že v rámci profilů na sociálních sítích je nutné respektovat tzv. postmortální ochranu osobnosti. Osoby zůstaviteli blízké tak mohou zabránit zásahům spočívajícím v nevhodném používání účtů dědici (a to i v soudním řízení).

Diskusi o tématu digitální pozůstalosti vyvolal především případ patnáctileté dívky z Německa, která v roce 2012 zemřela v kolejišti berlínského metra. Její rodiče doufali, že z účtu své dcery na Facebooku najdou stopy k možným motivům její smrti. Facebook jim však plný přístup k účtu odepřel. Rodiče proto poté podali žalobu. Případ se dostal až k německému Spolkovému soudnímu dvoru (BGH), který v přelomovém rozhodnutí uzavřel, že Facebook musí rodičům (jako dědicům) poskytnout přístup k facebookovému profilu jejich dcery.3

V reakci na zmíněné rozhodnutí Facebook zpřístupnil rodičům na USB flash disku 14000stránkový dokument s veškerým obsahem profilu. To rodičům nestačilo, a proto požadovali skutečný přístup k profilu své dcery. Za tímto účelem se znovu obrátili na soudy, které nakonec i této žalobě rodičů vyhověly.4 Podle Spolkového soudního dvora mají dědicové právo na přístup k uživatelskému profilu stejným způsobem jako zemřelý, a to s jediným omezením – obecně dědici nesmějí účet aktivně používat. 5, 6

Naše právní úprava vychází z podobných východisek jako úprava v Německu, a proto bychom u nás měli dospět k obdobným závěrům, k jakým dospěly německé soudy.7

Co

Konkrétní osud účtu na sociální síti se liší v závislosti na platformě a jejím provozovateli. Např. Facebook uvádí uživatelské profily zemřelých osob do stavu tzv. zvěčnění.8 Pokud to předchozí nastavení účtu umožňuje, mohou přátelé zesnulého na jeho zvěčněném profilu sdílet své vzpomínky s ním či na něj. Ke zvěčněnému účtu však nemá nikdo přístup a přihlásit se do něj již není možné. Z právního hlediska však stojí za upozornění, že německý BGH označil obchodní podmínky Facebooku v pasáži o „zvěčnění“ za neúčinné, neboť podle něj nepřiměřeně znevýhodňují uživatele této sociální sítě.

Je důležité zmínit, že se jako uživatelé Facebooku můžete kdykoli sami rozhodnout, co se má stát s vašim účtem v případě úmrtí, a to prostřednictvím nastavení účtu. Pokud si nepřejete zvěčnění profilu, můžete mj. také nechat svůj účet v případě úmrtí zcela vymazat nebo určit kontaktní osobu pro takový případ. Taková kontaktní osoba pak bude spravovat účet „vašim jménem“, a dokonce „za vás“ může sdílet i nějaký obsah (a může popř. také rozhodnout o zrušení vašeho účtu). Na Instagramu je to podobné jako na Facebooku: Profil je nastaven do „pamětního režimu“, ledaže uživatel za svého života zadal v nastavení svého účtu kontakt na pozůstalé, popř. nařídil smazání svého profilu. Na Twitteru může uživatel jmenovat svého zmocněnce pro případ smrti. V nastavení účtu na síti Linkedin mohou dědicové požádat o vymazání profilu. Neexistuje však žádný jednotný režim, který by byl závazný pro všechny platformy. O to důležitější je, aby se uživatelé sociálních sítí aktivně zamysleli nad svou digitální pozůstalostí a případně provedli požadovaná nastavení v rámci svých účtů.

Co se stane, pokud dědici neznají hesla? Co když ani nemají přehled o (všech) účtech zemřelého? Pokud dědici přístupové údaje znají, nemusí kontaktovat příslušnou sociální síť, ale mohou fakticky (ale opravdu pouze fakticky, tedy „maskováni za zůstavitele“) k obsahu zůstavitelova účtu bez překážek přistupovat.9

Pokud pozůstalí naopak přehled o digitálních aktivech zesnulého nemají, musí nejprve získat přehled o jeho internetové činnosti a následně kontaktovat provozovatele, aby přístup získali. To obvykle není tak úplně snadné. Většina provozovatelů vyžaduje k uvolnění účtů předložení úmrtního listu, potvrzení o dědickém právu (či usnesení o potvrzení nabytí dědictví) a průkazu totožnosti dědice.

Některé sociální sítě nabízejí i speciální formulář pro tyto účely: např. v případě Facebooku ho najdete na adrese zde; a v případě Googlu zde Google10 navíc nabízí vlastní službu pro vypořádání digitální pozůstalosti (jde o tzv. správce neaktivních účtů). Tato služba se vztahuje např. na Gmail či na Youtube. Můžete jmenovat několik osob, které mohou mít po vaší smrti přístup k datům na těchto platformách. Můžete se také sami rozhodnout, kdo získá jaký přístup, popř. zda má být váš účet automaticky smazán.

Je dědění digitálního

Žádné zvláštní předpisy pro tuto oblast neplatí. Použije se proto zejména obecná úprava dědického práva (zejm. § 1475 a násl.

občanského zákoníku) a spolu s ní také smluvní podmínky jednotlivých sociálních sítí (v tom rozsahu, v jakém netrpí nějakou vadou – např. neúčinností či neplatností). Zároveň si povšimněme, že sociální sítě nezřídka upravují určitá pravidla v sekci „FAQ“. Drtivá většina takových pravidel však není právně vymahatelná, protože nedošlo k jejich řádnému zahrnutí do smlouvy (§ 1751 odst. 1 občanského zákoníku11).12

Závěrem

Součástí pozůstalosti jsou i účty na sociálních sítích. Pokud tyto účty používáte, měli byste si toho být vědomi a důsledně přemýšlet o tom, jaké informace prostřednictvím těchto kanálů sdílíte a zveřejňujete. Kromě toho byste si měli položit otázku, co by se mělo stát s vaší digitální pozůstalostí.

Abyste sami rozhodli, co se stane s údaji na internetu po vaší smrti, a ušetřili pozůstalým čas i finance vynaložené na hledání hesel, účtů, licencí nebo smluv, doporučuji přijmout určitá preventivní opatření. Mezi ně může patřit mj. např. předání přístupových údajů důvěryhodné osobě v uzavřené obálce, uložení přístupových údajů do bezpečnostní schránky, popř. např. do advokátní úschovy. Tato řešení můžete kombinovat buďto navzájem mezi sebou, nebo také s použitím aplikace, jako je například „1Password“ – díky ní následně stačí, abyste zanechali dědicům přístupové údaje pouze do této aplikace, v níž už naleznou zbytek. Tímto řešením zároveň minimalizujete riziko, že dědici získají pouze přihlašovací údaje, které již nejsou aktuální.

Konkrétní řešení pro vás záleží mj. na rozsahu vaší digitální pozůstalosti a na tom, jak moc si přejete, aby vaše data zůstala chráněna před nežádoucími přístupy dalších osob. Pokud se nechcete spokojit s poměrně jednoduchým13 nastavením v rámci svého účtu přímo na sociální síti, zvažte konzultaci s odborníky, kteří se problematikou digitální pozůstalosti zabývají.

7 Pro úplnost však musíme poznamenat, že ani v Německu diskuse ještě neskončila a někteří autoři nadále prosazují závěr, že bychom měli rozlišovat mezi právem na přístup k účtu a právem na přístup k jeho obsahu osobní povahy. Srov. např. BRÄUTIGAM, P. In: BURANDT, W.; ROJAHN, D. [eds.] Erbrecht. 4. Auflage, 2022, Anhang. Digitaler Nachlass.

8 Viz zde: https://cs-cz.facebook.com/help/103897939701143 Pravidla pro Instagram najdete zde: https://help.instagram. com/264154560391256

9 Srov. BRÄUTIGAM, P. In: BURANDT, W.; ROJAHN, D. [eds.] Erbrecht 4. Auflage, 2022, Anhang. Digitaler Nachlass, část 2, bod b).

10 Viz zde: https://support.google.com/accounts/answer/3036546?hl=cs &sjid=17201814231190511933-EU.

11 Ve sporech mezi českými dědici a sociální sítí se zpravidla použije české právo, a to proto, že půjde o práva a povinnosti ze spotřebitelské smlouvy (srov. zejména čl. 6 odst. 2 větu druhou nařízení Řím I). Pro spotřebitelské smlouvy platí i zvláštní pravidlo ohledně příslušnosti soudů. Podle čl. 18 odst. 1 nařízení Brusel I bis má spotřebitel obecně na výběr, jestli bude žalovat sociální síť v zemi jejího sídla, nebo v místě svého bydliště.

12 Srov. BIERMANN, B. In: SCHERER, S. a kol. Münchener Anwaltshandbuch Erbrecht. 5. Auflage, Mnichov: C. H. Beck, 2023, § 50 Digitaler Nachlass, marg. č. 58, pozn. pod čarou č. 170.

13 Ovšem právně nikoli bezproblémovým.

se děje s účty zemřelých osob na sociálních sítích?

obsahu přímo upraveno v nějakém zákoně?

Osobní rozvoj

Úvod do právního psaní pro daňové poradce –aneb může být argumentace v daňových věcech čtivá?

Soudkyně Nejvyššího správního soudu a příležitostná lektorka právnické češtiny Michaela Bejčková se ve svém příspěvku zaměřuje na to, co je to právní psaní a zda je určeno jen pro právníky. Přidává také několik praktických tipů, jak zajistit, aby byly i daňové texty čtivé.

než právnické vzdělání). Ti své právní texty nejčastěji adresují klientům, správcům daně (či jiným úřadům) nebo také správním soudům.

3. Od koho nejspíš zjistíte, zda jste svůj text sepsali dobře?

1. Co je to právní psaní?

Možná to zní jako nějaký nezáživný teoretický pojem – název předmětu na právnické fakultě, který je sice potřeba absolvovat a získat z něj zápočet, ale pak už na něj člověk nemusí myslet a v praxi se bez něj dobře obejde.

Ve skutečnosti je to právě naopak. Právní psaní je výsostně praktická disciplína, která pomáhá autorům tvořit lepší texty a dostat ke čtenářům potřebné informace co nejúčinněji. Kéž bychom z ní my všichni, kdo píšeme o právních otázkách, měli aspoň zápočet!

Nic však není ztraceno. Čtete-li tento článek, třeba vás téma právního psaní zaujme, i když vám o něm zatím nikdo nepověděl – a pocítíte touhu nejen se o něm dozvědět víc, ale hlavně si začít jeho techniky zkoušet.

2. Je právní psaní jen pro právníky?

Nejen pro ně. O právních otázkách totiž každodenně píšou nejenom advokáti či soudci, ale třeba i úředníci (kteří nemusejí mít právnické nebo vůbec vysokoškolské vzdělání) nebo – abychom nechodili daleko – daňoví poradci (kteří mají většinou jiné

Od svých čtenářů. Právní autor – stejně jako každý jiný autor –by o sobě měl zdravě pochybovat a stále se sám sebe ptát, zda se mu podařilo vystihnout svou myšlenku a zda ji čtenář správně pochopí. Ještě lepší je ale zeptat se přímo těch, pro něž své texty píšete. Ptejte se tedy klientů a kolegů, jestli vašim textům dobře porozuměli a jestli byste jim třeba příště mohli četbu ještě nějak usnadnit.

Vašimi důležitými čtenáři jsou i orgány veřejné moci. I jim totiž pomáháte pochopit právní otázky, které jsou ve věci sporné. Čím více péče svému textu věnujete, o to snadněji jej orgán vstřebá a o to více času mu zbude na to, aby vaši věc důkladně právně promyslel.

Svého orgánu se většinou nemůžete zeptat, zda mu váš text vyhovoval. Pokusím se aspoň protentokrát tuto překážku odstranit a poradit vám, co na orgány platí a co je naopak odrazuje.

4. Pár dobrých rad od správní soudkyně:

Vyveďte čtenáře pevnou rukou z černého lesa. Snažte se vždy o co nejčtivější text – ať už píšete dlouholetému klientovi, nebo anonymnímu úředníkovi. Klient bývá laik a orgán veřejné moci bývá odborník; to ale nestačí jako omluva pro to, aby byl text, který adresujete orgánu, odtržený od běžného výraziva a už na první pohled odpudivě technický. Dáte-li čtenáři složité instrukce, hrozí, že z černého lesa daňových pravidel nenajde cestu ven. Představujte si, že text píšete pro

Michaela Bejčková Soudkyně Nejvyššího správního soudu

někoho, na kom vám osobně záleží: třeba pro přítele, který se potřebuje zorientovat v obtížné daňové záležitosti. Chcete přece, aby přítel text pochopil bez větší námahy a aby se podle něj mohl dobře zařídit.

Buďte struční, pokud to jen trochu jde. Ne všechny právní problémy se dají vysvětlit na ploše jedné strany, a o daňových zapeklitostech to platí zrovna tak. Často ale hřešíme na to, jak snadné je v dnešní době vypouštět do světa slova, a nesnažíme se o stručnost vůbec nikdy. Jednostránkové podání od procesní strany je snem každého úředníka i soudce –a nedostižným ideálem. (Věřím, že i jednostránkové rozsudky by mnohé z vás potěšily.) Ale i tři strany jsou lepší než pět stran. Počítá se každá vypuštěná věta, ba každé ušetřené slovo, kterého ve skutečnosti k pochopení argumentace nebylo zapotřebí.

Sdělujte jen to podstatné. I jako zkušení odborníci musíme bojovat s přirozenou (protože bezpracnou) autorskou rozevlátostí, která nám velí popisovat skutkové děje ve stylu školákovy slohové práce „co zajímavého jsme viděli a zažili na třídním výletě“. Budeme-li však stejně jako školák sdělovat vše, co nám slina přinese na jazyk, budou naše texty právě tak úmornou četbou jako ona slohová práce. Daňový poradce, který se obrací na orgán, by měl mít ambice právě opačné: sepsat text, který bude mít nejen rozumnou délku, ale i přehlednou dějovou linku a jistý spád. Zabředne-li text do líčení nevýznamných detailů, čtenář se v něm utopí a nenajde v něm ty nejdůležitější argumenty.

Odpusťte si dlouhé citace paragrafů a judikátů. Panuje často představa, že argumentaci je třeba zaplnit paragrafy a prošpikovat judikáty. Ve skutečnosti však nic neznechutí čtenáře víc než text, v němž se autorovy myšlenky ztrácejí v koláži zákonných a judikaturních útržků. Odkazy na judikaturu zvýší přesvědčivost textu jen tehdy, jestliže dokážete pravidlo, které z judikátu plyne, stručně shrnout vlastními slovy a konkrétně vysvětlit, proč i váš případ by měl být hodnocen stejně. Dlouhé přímé citace naproti tomu textu škodí, protože vaše vlastní slova jen přerušují. (Představte si, že mluvíte u soudu. Dovolili byste někomu, aby vám každou minutu skočil do řeči a vždy odříkal několik dlouhých vět jen proto, že s vaší věcí volně souvisejí? A proč dovolujete, aby se to dělo ve vašich textech, nad nimiž přitom máte kontrolu?) Navíc takové citace odrazují čtenáře a můžou ho naježit proti vám. Ukazují totiž, že jste si s textem nedali práci a že do smaženice, kterou on má z vašich surovin připravit, mu házíte hřiby úplně neočištěné, i s hlínou, jehličím a slimáky. Buďte věcní a zdvořilí. V podání určeném orgánu není místo pro květnatou prózu. Nejlepší je používat obvyklé (přitom však právně přesné) výrazy a snažit se o sevřený styl. Vaším cílem je přivést čtenáře k pochopení problému, nikoli demonstrovat, že jste vzdělanec. Opatrně i s neformálními narážkami a vtípky: sice mohou text zlidštit, ale orgán nemusí sdílet zrovna váš smysl pro humor – a koneckonců ani vy, ani orgán tu nejste pro zábavu, ale proto, abyste profesionálně

vyřešili věc vašeho klienta. Své emoce držte na uzdě. I když si o právních názorech orgánu myslíte jen to nejhorší, neuchylte se od věcné argumentace a polemizujte důstojně. Jinak svá slova zbytečně znevážíte.

Snažte se svůj text logicky strukturovat a graficky odlehčit. Čtení je náročná disciplína – zvlášť když se neprovádí pro potěchu, ale z pracovní povinnosti. Je proto dobré, abyste informace pro čtenáře i příhodně poskládali. Text nemusí být nutně opatřen obsahem (i když u delších textů to potěší) – ale rozhodně je třeba, abyste ten obsah měli aspoň ve své hlavě, a to dříve, než začnete psát. I pomyslný obsah vás donutí promýšlet vnitřní logiku textu a uspořádat argumenty tak, aby vynikly vaše hlavní myšlenky. Dbejte i na grafickou stránku věci. Nepoužívejte malé písmo a nepřehánějte to se zvýrazňováním, obojí zbytečně unavuje čtenářovy oči. Zvyšte čtivost textu za pomoci kratších odstavců, nebojte se používat mezinadpisy. Potřebujete-li popsat věc chronologicky, pomozte si graficky přívětivou časovou osou; dílčí technické informace zase nejlépe vyniknou v odrážkovém seznamu nebo v přehledné tabulce.

5. Kde se dále poučit?

V dnešní době už naštěstí není nouze o knihy (či kratší texty) v češtině, které vám mohou přinést nejen bližší poučení o právním psaní, ale také čtenářskou potěchu (jejich autoři totiž obzvláště dbají na to, aby texty čtenáře lákaly). Omezím se zde jen na tři tipy: Bryan Garner: Právní psaní srozumitelným jazykem (Nugis Finem Publishing, 2021). Překlad populární knihy sepsané americkým guru tohoto oboru.

Dalibor a Petr Behúnovi: Pište čtivě a srozumitelně (Zoner Press, 2023). Autoři nejsou právníci, ale mají bohaté zkušenosti s formálním jazykem odborných textů a dokážou je vtipně předat.

Štěpán Janků: Přehled toho nejlepšího o právním psaní | PrávníPsaní.cz – (pravnipsani.cz). Nepřeberné množství inspirace v češtině i v angličtině.

Komora daňových poradců ČR připravila pro své členy specializovaný půldenní seminář zaměřený na psaní právních textů „Přesvědčivé právní psaní: Jak si získat čtenáře na svou stranu?“.

Seminář povedou dva zkušení lektoři Mgr. Štěpán Janků, autor blogu PrávníPsaní.cz a spolupřekladatel knihy Právní psaní srozumitelným jazykem, a JUDr. Martin Kopa, soudce Krajského soudu v Brně. Připraveno bude spousta příkladů z praxe.

Seminář se koná v Brně dne 12. 12. 2023. Pro velký zájem přidáváme i termín v novém roce 1. 2. 2024 v Praze. Více informací najdete zde: www.kdpcr.cz/presvedcivepravni-psani-jak-si-ziskat-ctenare-na-svou-stranu Zajistěte si místo na semináři již nyní!