e-Bulletin KDP 10_2023

e-Bulletin

Komory daňových poradců ČR 10/2023

/TÉMA VYDÁNÍ: Zdanění nadnárodních firem

/AKTUÁLNĚ: Několik poznámek k aktuálnímu úspornému daňovému balíčku

/SERIÁL: Limitace a restrikce v uplatnění daňových ztrát

/Z KDP ČR: 7. ročník běhu Komory je za námi

Provedeme vás světem daní.

I oblast vzdělávání reaguje na novinky

Milé kolegyně a milí kolegové, dovoluji si Vás touto formou oslovit krátce po skončení léta, které – snad – bylo pro řadu z nás možností k odpočinku a načerpání sil po „klasických“ daňových sezónách. S přelomem prázdninového období v nový školní rok, který je mnohdy větším milníkem, než změna kalendářního roku, možná přemýšlíme o tom, jak to či ono (nejen v kanceláři) vylepšit, jak vlastně splnit veškeré profesní povinnosti, které nám jsou stanoveny a legislativou kontinuálně rozšiřovány, a jak se připravit na novinky, které nás v blízké době budou čekat.

Právě u oblasti novinek bych se rád na chvíli zastavil, neboť aktuální období nám jich připravuje víc než dost. Jak jsme všichni nepochybně vnímali, pozdní léto bylo spojeno se závěrečnou fází přijímání konsolidačního balíčku v Poslanecké sněmovně a s poměrně rozsáhlým pozměňovacím návrhem vládní koalice, který v řadě ohledů významně modifikuje původní vládní návrh. Součástí schváleného konsolidačního balíčku by tak měly být mimo jiné i změny v oblasti účetnictví, které v případě jejich přijetí umožní účetním jednotkám zvolit si za měnu účetnictví cizí měnu (zatím se bude moci jednat pouze o eura, americké dolary nebo britské libry), a to samozřejmě pouze za předpokladu, že se bude jednat o jejich funkční měnu (jež bude definována ve shodě s úpravou v Mezinárodních standardech účetního výkaznictví). Vedle toho se kodifikuje povinnost sestavení a auditu zpráv o udržitelnosti a zpráv o daních z příjmů. Toto vše dominantně doprovázejí změny v oblasti hmotného daňového práva, ať již parametrické či koncepčnější (jako například možnost vylučování nerealizovaných kurzových rozdílů ze základu daní z příjmů). K tomu ještě významná novela zákoníku práce, která před pár dny nabyla účinnosti, návrh zákona o dorovnávací dani a další novinky. Současně pokračují práce na novém zákonu o účetnictví. Zkrátka, je toho hodně.

I v oblasti vzdělávání budeme samozřejmě na tyto novinky reagovat. Koncem října se uskuteční konference k novému zákonu o účetnictví, kterou jsme připravili ve spolupráci se Svazem účetních České republiky. Je připraveno školení k novele zákoníku práce, jakož i další celorepublikové semináře. Tam, kde to jde, se u vzdělávacích akcí snažíme nejlépe o kombinovanou formu tak, aby se mohli účastnit i kolegové, kteří se v daném regionu zrovna v den semináře nevyskytují či z jiných důvodů se nechtějí účastnit prezenčně.

S oblastí novinek je také spjat nový cyklus kratších vzdělávacích on-line seminářů, který oficiálně odstartoval začátkem tohoto roku a který jste jistě zaznamenali pod heslem „Každý třetí čtvrtek v měsíci“. Velmi nás těší velký zájem, který o tyto semináře je. Počítáme také s tím, že do budoucna bychom formát kratších webinářů dále rozšiřovali a nabízeli aktuální témata.

Určitě zajímavou akcí pak bude třetí ročník digitální konference, tentokrát na téma „Web & sociální sítě v prezentaci daní a daňových poradců“. V propagaci profese by neměla Komora zůstat osamocena, společný postup s daňovými poradci zcela jistě zvýší efekt takové aktivity a přispěje ke zvýšení povědomí o naší profesi u veřejnosti i našich potenciálních klientů.

A k oblasti vzdělávání snad jen jedno připomenutí – do konce roku můžeme všichni čerpat na vzdělávací aktivity 30% slevu.

Závěrem mi dovolte zmínit se ještě o jednom tématu, kterým je (etický) kodex. Po více než rok trvající diskuzi, mimo jiné napříč různými orgány naší Komory a odbornými sekcemi, se podařilo dokončit návrh nového profesního kodexu, který by měl – bude-li přijat Valnou hromadou – nahradit stávající etický kodex. Ambicí nového textu je vyložit, jak si v mezích stávající zákonné úpravy my všichni představujeme výkon daňového poradenství; jedná se tak vlastně o interpretační pomůcku k § 6 našeho zákona. Těším se na diskuzi na letošní Valné hromadě a věřím, že nový profesní kodex přijmeme.

Přeji Vám všem co nejklidnější podzim a těším se na osobní setkání s Vámi na Valné hromadě.

Ing. Jan Molín, Ph.D. Daňový poradce č. o. 3261, člen Prezidia KDP ČR

Úvodník

Zdanění nadnárodních firem

Elektronický měsíčník

Komora daňových poradců České republiky

Kozí 4, 602 00 Brno, tel.: +420 542 422 311

IČO: 44995059

moje.kdpcr.cz

www.kdpcr.cz

e-mail: kdp@kdpcr.cz

Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR

pod číslem E 22060

ISSN 1211-9946

Toto číslo vyšlo 4. 10. 2023, datum uzávěrky: 27. 9. 2023

Nakladatelsky a redakčně zajišťuje společnost , spol. s r. o.

Vedoucí redaktor: Mgr. Jaroslav Kramer

Redakce: Eliška Voplakalová, David Mařík, Sára Labajová Články neprocházejí recenzním řízením. Články obsahují názory autorů, které se nemusejí shodovat se stanovisky KDP ČR. Udělení souhlasu: Autor poskytnutím rukopisu dává redakci souhlas s rozmnožováním, rozšiřováním a sdělováním příspěvku na webových stránkách KDP ČR, v právních informačních systémech a na internetových portálech spolupracujících s KDP ČR.

Ilustrační fotografie Shutterstock.com a Pixabay.com, není-li uvedeno jinak. Objednávky inzerce na inzerce@impax.cz nebo tel. +420 244 404 555, +420 606 404 953. Mediakit a další informace na www.impax.cz

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 10/2023

e-Bulletin Komory daňových poradců ČR / 10/2023

Měsíc v kostce

Vláda schválila státní rozpočet pro rok 2024

Vláda na svém zasedání schválila státní rozpočet na rok 2024 s úspornými opatřeními, která meziročně sníží deficit na 252 miliard korun. Rozpočet počítá s celkovými příjmy 1940 miliard korun a výdaji 2192 miliard. Do návrhu, který vláda odesílá k projednání do Poslanecké sněmovny, jsou samozřejmě promítnuta i opatření z Ozdravného balíčku, která snižují výdaje na národní dotace. Celkově Ozdravný balíček během příštích dvou let sníží rozpočtové deficity o 150 miliard korun, a přibrzdí tak tempo zadlužování státu. Jen v příštím roce balíček přispívá ke snížení salda státního rozpočtu o 97,7 miliardy.

Do návrhu rozpočtu roku 2024 je mimo jiné plně promítnut závazek vlády vyčlenit na výdaje na obranu v příštím roce částku odpovídající 2 % HDP (téměř 160 miliard korun). Rozpočet také posiluje výdaje na školství a plní především závazek vlády navýšit platy učitelů na 130 % průměrné mzdy v ekonomice (průměrný plat učitele v příštím roce stoupne o 2501 korun na 52 426 korun). Zároveň také zachovává výši výdajů na vědu a výzkum z národních zdrojů (40,2 miliardy) ve stejné výši jako v roce 2023.

Výrazně více prostředků (meziročně o 36 %) musí stát vyčlenit i na financování státního dluhu, které má vzrůst na 95 miliard korun z letošních 70 miliard. Platba státu do veřejného zdravotního pojištění za státní pojištěnce se zvýší na 151 mld. Kč (podle zákonné automatické valorizace od 1. ledna 2024 dosáhne platba za osobu a měsíc 2085 korun).

Konsolidační balíček by měl být podle prezidenta tvrdší

Kroky vlády Petra Fialy (ODS) nejsou podle prezidenta Petra Pavla tak razantní, jak by bylo s ohledem na konsolidace veřejných peněz potřeba. Konsolidační balíček by měl být tvrdší, než vláda plánuje. Prezident Petr Pavel to uvedl na debatě Seznam Zpráv. Vláda ale podle něj podniká nutné kroky, které by měla zodpovědná vláda podnikat. Sporný konsolidační balíček nyní posuzuje Sněmovna. Prezident dosud neuvedl, zda ho podepíše.

Prezident se vyjádřil také k novele zákoníku práce. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) chce spolu s ministrem práce Marianem Jurečkou (KDU-ČSL) a poslancem Vítem Kaňkovským (KDU-ČSL) předložit ve zrychleném projednávání do Sněmovny novelu zákoníku práce, která zruší nedávno schválené navýšení přesčasové práce lékařů. Pavel to označil za vytloukání klínu klínem. Směrem k vládě také zkritizoval, když jedná na poslední chvíli, jako v případě důchodové reformy. Prezident vládní novelu přes výhrady podepsal, nicméně bylo to v termínu, který už neumožnil její účinnost od září.

Noví daňoví poradci

Na základě úspěšného složení kvalifikační zkoušky na daňového poradce, jejíž ústní část proběhla dne 18. 9. 2023, zapíše k 10. 10. 2023 Komora daňových poradců ČR do seznamu daňových poradců 12 nových členů:

5986 Bc. Jiří Bukovský

5987 Ing. Gabriela Drozdková

5988 Ing. Marianna Hanková

5989 Ing. Michaela Krejčová

5990 Ing. Valeriia Kulkina

5991 Bc. Jakub Novák

5992 Ing. Simona Novotná

5993 Bc. Radka Plisková

5994 Mgr. Tereza Suchomelová

5995 Ing. Kateřina Tesařová

5996 Ing. Václav Vlček

5997 Ing. Ivy Weissová

Několik poznámek k aktuálnímu úspornému daňovému balíčku

V poslední době je velkým „horkým“ tématem projednávaný tzv. úsporný daňový balíček, přesněji vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů (sněmovní tisk č. 488 – dále jen „balíček“). Navrhované změny zde detailně nepopisuji, i když v mnohých případech mají zcela zásadní rozsah a charakter. Chtěl bych se nad danou oblastí zamyslet trochu z nadhledu, mimo jiné z hlediska Komory daňových poradců a jejího postupu a postoje při projednávání tohoto balíčku.

Ing. Bc. Jiří Nesrovnal

Daňový poradce č. o. 1757, N-Consult s.r.o., člen Prezidia KDP ČR, vedoucí odborné Sekce daně z příjmů právnických osob při KDP ČR

Vdobě, kdy píši tyto řádky, není ještě jednoznačně zřejmé, jaká bude finální podoba balíčku, jasné ale je, že způsob, jakým je z hlediska legislativního tento balíček doposud projednáván, je, velmi diplomaticky řečeno, poněkud nešťastný. Poté, co balíček prošel připomínkovým řízením, byl schválen vládou a načten do Poslanecké sněmovny, na konci léta jej zcela přepsal poslanecký pozměňovací návrh. Fakticky tak vznikl nový vládní návrh tohoto balíčku. Tato nová verze nebyla oficiálně zaslána k jakémukoliv, byť neformálnímu, připomínkování, i když jsme o to žádali a navrhovali rychlou reakci. Ačkoli nová verze (čítající i se zdůvodněním 299 stran textu) není zcela odlišná od původního vládního návrhu, přináší řadu změn, které v původní verzi nebyly.

Jde např. o problematiku funkční měny, dobrovolnou možnost nezdaňovat nerealizované kurzové rozdíly, zrušení registrační povinnosti pro FO a některé plátce daně z příjmů (netýká se to plátců daně ze závislé činnosti) či zakotvení nové „zprávy o daních a udržitelnosti“ pro vybrané velké účetní jednotky. Z věcného hlediska nejde o témata, která bychom jako taková odmítali. Naopak některé návrhy, jako je funkční měna či možnost nezdaňovat nerealizované kurzové rozdíly, považujeme za přínosné, s potenciálem zjednodušit život mnohým poplatníkům. Nejde však o témata jednoduchá a jejich zbrklé, nepromyšlené a s nikým nezkonzultované legislativní zakotvení přinese zbytečné výkladové nejasnosti. Proto jsme se zásadně ohradili proti takovému způsobu přijímání zásadních změn v oblasti daní a v této věci jsme se mimo jiné obrátili na všechny poslance (Komora daňových poradců se aktivně zapojila do připomínkování aktuálně projednávaného úsporného daňového balíčku – Komora daňových poradců ČR). K věci jsme přistoupili konstruktivně a v řádu dnů jsme poté, co se nám podařilo neoficiálně daný komplexní pozměňovací návrh získat, připravili technické připomínky, které jsme poslali jak na MF, tak opět všem poslancům (Komora daňových poradců se aktivně zapojila do připomínkování aktuálně projednávaného úsporného daňového balíčku – Komora daňových poradců ČR).

Bohužel vládní legislativní kvas v této věci načtením vládního pozměňovacího návrhu neskončil. Několik dnů poté, sice formálně, opět vládní poslanci, ale ve skutečnosti vláda, načetli další komplexní pozměňovací návrh k prvnímu komplexnímu pozměňovacímu návrhu. Takový legislativní přístup ke zcela zásadním změnám v daňové oblasti považujeme dlouhodobě za zásadní chybu s tím, že se již dnes ukazují první zásadní praktické i výkladové otázky a nejasnosti, které bude v praxi obtížné vyřešit, což mimo jiné názorně ukazují i naše připomínky (Komora daňových poradců se aktivně zapojila do připomínkování aktuálně projednávaného úsporného daňového balíčku – Komora daňových poradců ČR). Ke škodě věci mnoho připomínek z důvodů časových zohledněno nebylo, nicméně dostali jsme spolu s poděkováním od MF příslib, že ty, na které nezbyl čas, mohou být využity v rámci příštích novel ZDP, případně budou zohledněny alespoň v rámci výkladů (Poděkování od MF). Chci věřit, že se tak skutečně stane.

Co se týká obsahu předmětného daňového balíčku, pominu v této úvaze různé politické změny, jako je změna sazeb daně. Na co bych si však dovolil upozornit, je oblast rušení daňových výjimek. Obecně lze říci, že i to je otázka ryze politická, neboť pouze politici mají rozhodovat o tom, které oblasti našeho podnikání či života budou či nebudou daňově preferovány. Takové politické změny Komora jakožto apolitická organizace nikdy nepřipomínkovala, nepřipomínkuje a doufám, že nikdy připomínkovat nebude. Nicméně při projednávání této novely se ukázalo, že neplatí obecné klišé, že zrušení jakékoliv daňové výjimky systém zdanění zjednoduší. V některých případech tomu tak skutečně je. Takovými případy z balíčku může být sleva na studenta či tzv. školkovné. Zrušením těchto daňových benefitů se

z odborného hlediska jistě systém zdanění zjednoduší. Jejich uplatnění ale mnohdy vůbec není v současné době jednoduché. Dále jsou však zde daňové benefity, jejichž zrušením či omezením dojde naopak k výraznému zkomplikování a prodražení systému zdanění oproti současnému stavu, a budeme nuceni řešit otázky, které jsme doposud řešit nemuseli. Mám teď na mysli především stravování zajišťované zaměstnavatelem (§ 6 odst. 9 písm. b) ZDP a § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP) a zaměstnanecké benefity zakotvené v § 6 odst. 9 písm. d). ZDP.

2. Stravování zajišťované zaměstnavatelem

V případě stravování dochází k tomu, že nově bez ohledu na formu (peněžitá i nepeněžitá) zde bude limitace osvobozeného příjmu zaměstnance. Ta bude nastavena ve výši 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, což v tuto chvíli představuje cca 107 Kč. Na straně zaměstnavatele by pak náklady na takové stravování měly být plně daňově uznatelné na základě § 24 odst. 1 písm. j) bod 5 ZDP současného zákona (nově by mělo jít o bod 4). Tento nový model však s sebou nese mnohé sporné otázky.

Příkladem může být běžné pohoštění či občerstvení, které zaměstnavatelé poskytují v zasedačkách při schůzkách s obchodními partnery či na poradách (sušenky, ovoce, drobné sladkosti a podobně). Pokud vezmeme poměrně nízký výše zmíněný osvobozovací limit ve výši 107 Kč, může jej mít zaměstnanec vyčerpán velmi brzy a samozřejmě nastává těžko řešitelný administrativní problém, jak tyto náklady evidovat a přiřazovat

Způsob, jakým je z legislativního hlediska tento balíček doposud projednáván, je, velmi diplomaticky řečeno, poněkud nešťastný.

u jednotlivých zaměstnanců. Důvodová zpráva k této věci uvádí, že toto drobné pohoštění by nemělo podléhat zdanění. V této souvislosti bych si dovolil uvést, že poté, co na základě našich podnětů byl tento problém zjištěn a opakovaně jsme o něm diskutovali z GFŘ a MF, navrhovali jsme jako jednoznačnější a méně sporné upravit tuto věc legislativně (byť jako změnu potvrzující), a nikoliv pouze prostřednictvím důvodové zprávy. Nicméně je dobře, že alespoň důvodová zpráva zdanění takového občerstvení nepředvídá. Vznikne však nový problém. Jak určit, kde končí hranice tohoto drobného občerstvení a začíná stravování charakteru snídaně, oběd či večeře (viz dále citované zdůvodnění komplexního pozměňovacího návrhu).

Podobným problémem jsou různé pracovní snídaně, obědy či večeře. V této věci dochází v balíčku k úpravě § 6 odst. 7 písm. e) ZDP (v případě plnění zaměstnavatele vynaložených na vytváření a dodržování pracovních podmínek zaměstnance, která nejsou u zaměstnance předmětem daně). Zde již nemusí jít o plnění povinná a nemusí být pouze zakotvena v právním předpise. Důvodová zpráva ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu uvádí, že v případě pracovních snídaní či obědů se z pohledu zaměstnance jedná o plnění pracovních povinností, a proto dle § 6 odst. 7 písm. e) ZDP nepůjde o zdanitelný příjem zaměstnance:

„... Na základě průběžně se vyvíjejícího výkladu od okamžiku schválení návrhu zákona vládou se v případech poskytnutí drobného občerstvení (tj. plnění, které nedosahuje intenzity stravování –nejedná se o snídani, oběd nebo večeři) na pracovišti v rámci výkonu závislé činnosti zaměstnance pro zaměstnavatele nejedná o zdanitelný příjem zaměstnance, nýbrž o zajištění pracovních podmínek přispívajících k efektivnímu výkonu práce. O zdanitelný příjem zaměstnance se rovněž nejedná v případech pracovních snídaní či obědů, na které zaměstnance pozval v rámci pracovní schůzky obchodní partner nebo naopak je zván obchodní partner zaměstnavatele, neboť z pohledu zaměstnance se jedná o plnění pracovních povinností.

Vzhledem ke konstrukci zákona o daních z příjmů se tento daňový režim u zaměstnanců navrhuje potvrdit legislativně, a to úpravou § 6 odst. 7 písm. e) zákona o daních z příjmů, které upravuje, jaká plnění nejsou považována za příjem ze závislé činnosti a nejsou předmětem daně. Stávající § 6 odst. 7 písm. e) zákona o daních z příjmů je upraven tak, že se z příjmů ze závislé činnosti a z předmětu daně z příjmů vylučují vedle povinných plnění zaměstnavatele stanovených právním předpisem i jakákoliv další plnění zaměstnavatele na vytváření pracovních podmínek pro výkon práce na pracovišti. Touto úpravou bude zajištěno, že výše uvedená plnění nebudou zdaňována, pokud je zaměstnanec obdrží v rámci výkonu závislé činnosti. Obdrží-li vymezená plnění i jiné osoby (typicky obchodní partner nebo bývalý zaměstnanec), lze v tomto případě připustit použití obecného konceptu deklarovaného u zaměstnanců.

Pod termín drobné občerstvení lze vztáhnout např. mísy ovoce, které jsou zaměstnancům na pracovišti k dispozici a rovněž tak na pracovních poradách. Jestliže by v rámci pracovního jednání zaměstnavatel zaměstnanci zajistil jídlo v intenzitě stravování, tj. např.

oběd, pak se na straně zaměstnance použije novelizované znění § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů a hodnota takto poskytnutého stravování se započítává do limitu pro osvobození (70 % horní hranice stravného při pracovní cestě zaměstnance ve státní sféře trvající 5 až 12 hodin)…“

Zároveň však důvodová zpráva uvádí, že z pohledu zaměstnavatele má jít o nedaňový náklad na reprezentaci dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP:

„... V souladu s dlouhodobým výkladem i posuzováním v praxi je na straně zaměstnavatele takto poskytnuté drobné občerstvení nebo pracovní oběd daňově neuznatelným výdajem podle § 25 odst. 1 písm. t) zákona o daních z příjmů, neboť se jedná o náklad nebo výdaj na reprezentaci…“

Opakovaně jsme MF upozorňovali, že dle našeho názoru nemůže jít na straně zaměstnance o plnění pracovních povinností a zároveň u zaměstnavatele o náklady na reprezentaci dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP. To je protimluv. Nemáme nic proti cíli ponechat toto plnění u zaměstnance mimo předmět daně a u zaměstnavatele jako daňově neuznatelný náklad, ale pro právní jistotu jsme opakovaně uváděli, že by věc měla být řešena výslovnou legislativní úpravou, a nikoliv tímto, dle našeho názoru, velmi nesourodým výkladem.

Dalším navazujícím problémem bude, jak ocenit hodnotu jídla, která představuje nepeněžitý příjem zaměstnance. Např. v případě závodních jídelen, kde se nestravují třetí osoby, bude zřejmě nutné provést kalkulaci a stanovit cenu obvyklou takového jídla, třeba pomocí metody cost plus. Pracnost a právní nejistota smaže benefit vyššího daňového výběru, protože se zaměstnavatelům zvýší náklady a daňové zprávě zkomplikuje kontrola.

3. Zaměstnanecké benefity dle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP

Pokud přejdeme k zaměstnaneckým benefitům dle § 6 odst. f písm. d) ZDP, je zde navrhován roční limit osvobození těchto benefitů ve výši poloviny průměrné mzdy. Ta bude stanovena § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, a za rok 2023 činí 40 324 Kč, což znamená limit ve výši 20 162 Kč. Obdobně jako u jídla bude nutné ocenění uvedených benefitů. Zde nastanou další sporné situace. Co je např. cena obvyklá těchto benefitů v případě školicích a stravovacích zařízení zaměstnavatele? Jde snad o cenu, která je účtována v rekreačních zařízeních Poslanecké sněmovny či ministerstev? Nebo se raději orientovat na lepší restaurace? Navazuje další otázka: jak pohlížet na slevy, které dostane zaměstnavatel? Příkladem může být situace, kdy zaměstnavatel nakoupí 100 lístků na basketbal a díky tomu nebude cena za 1 lístek 100 Kč, ale 80 Kč. Tyto lístky rozdá zaměstnancům. Co bude potom příjem zaměstnance, bude to 100 Kč, nebo 80 Kč? Důvodová zpráva vládního návrhu uvádí, že by mělo jít o 100 Kč, ovšem některé následné výklady MF již hovoří o tom, že by mělo jít o 80 Kč, je-li sleva zaměstnavateli poskytnuta z důvodu nákupu vyššího počtu lístků.

Z výše uvedeného je zřejmé, že nové restriktivní řešení přinese z odborného hlediska mnohé problémy pro mzdové účetní či daňové poradce, kterými se dosud nemuseli zabývat. Je také nepochybné, že jim tyto změny zvýší administrativní zátěž. Nebylo by snazší vysvětlit veřejnosti, že některé daňové výjimky nejsou lobbistickými úspěchy minulosti, ale z podstaty věci zjednodušují systém zdanění tak, aby obě strany (správci daně i daňoví poplatníci) nemuseli neefektivně řešit zbytečné agendy. Jejich rozpočtový dopad z pohledu státního rozpočtu jako celku je zcela zanedbatelný a překrývá ho nárůst správních nákladů na straně zaměstnavatelů i státu.

4. Zdanění kurzových rozdílů na účtech

Dalším takovým příkladem z předmětného balíčku je zrušení osvobození kurzových rozdílů na účtech. To přinese nové četné a zbytečné komplikace mnohým občanům, kteří mají účet v cizí měně, jako je otázka, kdy má docházet ke zdaňování těchto kurzových rozdílů. Například zdali zdaňovat již při směně z eura na USD, nebo až v okamžiku, kdy je cizí měna směněna na české koruny. Je opět otázkou, zda náklady spojené s řešením těchto otázek na straně správců daně i daňových poplatníků vyváží, dle našeho názoru, v celku zanedbatelný příjem plynoucí z tohoto titulu do státního rozpočtu.

5. Dohody o provedení práce

Samostatným problémem v navrhovaném balíčku je oblast dohod o provedení práce. Návrh zavádí dva limity, které budou relevantní pro posouzení otázky, zda dohoda o provedení práce bude podléhat sociálnímu a zdravotnímu pojištění.

První limit je ve výši 25 % průměrné mzdy na jednu dohodu a neměl by v praxi činit vážnější problémy, neboť jde o obdobu současného stavu. Problémem však je druhý souhrnný limit za všechny dohody, resp. příjmy z dohod o provedení práce, které zaměstnanci plynou v daném měsíci, který je ve výši 40 % průměrné mzdy. Podstatou komplikací je to, že se zaměstnavatel až někdy za několik týdnů po skončení daného měsíce dozví, zda bude či nebude tento limit překročen. Všichni zaměstnavatelé totiž po skončení měsíce do 20. dne následujícího měsíce odešlou Správě sociálního zabezpečení údaje o dohodách o provedení práce. Správa sociálního zabezpečení tyto údaje sečte a zjistí, zda u daného zaměstnance byl či nebyl uvedený souhrnný limit překročen, a bude o tom následně informovat zaměstnavatele. Tady však leží kámen úrazu, protože v okamžiku výplaty peněz z titulu dohody o provedení práce (které se běžně vyplácejí po skončení práce) zaměstnavatel ani zaměstnanec neví, zda bude limit překročen.

Zaměstnavatel pak také mimo jiné netuší, kolik jej zaměstnání dané osoby bude ve finále stát. Je nutné zdůraznit, že nejde o žádné selhání systému, nepravost či výjimku, jak je možné si v některých případech přečíst i od vládních představitelů. Je

např. zcela běžné, že student má uzavřeno několik dohod o provedení práce a funguje tzv. na zavolání, to znamená, že zaměstnavatel mu zavolá, že ho potřebuje druhý den na roznesení letáků, pomocné práce a podobně, a student tuto práci podle svých časových možností vykoná či ne. Tedy na začátku měsíce se i zaměstnanec může jen dohadovat, zdali souhrnný limit překročí či nikoliv. Jak má potom zaměstnavatel řešit neřešitelný rébus, kolik má zaměstnanci vyplatit? Má jít o částku bez pojistného, či s pojistným, které platí zaměstnanec, ale odvádí jej za něj standardně zaměstnavatel?

Tento rébus nemá správné řešení. Pokud by zaměstnavatel vyplatil částku neponíženou o pojistné a souhrnný limit by byl překročen, musel by mnohdy velmi komplikovaně a složitě tuto částku vymáhat po zaměstnanci, se kterým už nemusí mít žádný kontakt. Může jít o zaměstnance, kteří jsou obtížně dohledatelní, mají exekuce a podobně. Problematické je ale i druhé možné řešení, tj. zadržet částku odpovídající pojistnému a tu vyplatit až poté, kdy se ukáže, že limit překročen nebyl. Kromě stejného problému, jako je v první variantě z hlediska obtížného kontaktování některých zaměstnanců, zde může být mimo jiné legitimní právní otázkou, zda má vůbec zaměstnavatel na toto zadržení právo a zda by například nemusel následně k dané částce vyplatit i úroky, pokud by se ukázalo, že souhrnný limit nebyl překročen.

V průběhu legislativního procesu balíčku jsme byli aktivní, a to nejen v rámci

vnějšího připomínkového řízení, ale v souladu

Aktuálně

Tento gordický uzel se rozhodlo MPSV v rámci komplexního pozměňovacího návrhu vyřešit přesunem povinnosti na zaměstnance. Podle návrhu při překročení souhrnného limitu bude sociální pojistné, které za zaměstnance dosud odváděl zaměstnavatel, platit přímo zaměstnanec. Zaměstnavatel bude platit pouze sociální pojištění, které odvádí z objemu mezd. Toto řešení je jistě zjednodušením pro zaměstnavatele, ale neodpustím si poznámku, že by mě velmi zajímalo, jak, a především jak efektivně, bude i tak administrativně přetížená Správa sociálního zabezpečení vymáhat mnohdy stokorunové či tisícikorunové částky po jednotlivých zaměstnancích.

Bohužel tím problémy navrhovaného řešení nekončí. Potíž je totiž v tom, že výše popsaný model se týká pouze sociálního pojištění a netýká se zdravotního pojištění, byť jsme na to opakovaně upozorňovali od června. Přesto nadále chybí jakákoliv navazující úprava zdravotního pojištění. Pokud však dohody podléhají sociálnímu pojištění, budou automaticky podléhat i zdravotnímu pojištění, které se vždy sráželo a odvádělo z pochopitelných administrativních důvodů paralelně a analogicky. Jestliže taková úprava nenastane, systém se rozdvojí a zaměstnavatel bude muset dodatečně odvádět část zdravotního pojištění připadajícího na zaměstnance a nadále bude muset řešit výše popsaný neřešitelný problém.

Kromě toho je vysoce pravděpodobné, že zaměstnavatelé nutně budou v prodlení s úhradou zdravotního pojištění. Představa fungování takového modelu, jeho promítnutí do mzdových programů, je těžko představitelná a mzdové účtárny jej rozumně nebudou schopny realizovat. Od začátku jsme upozorňovali, že případné rozhodnutí zpojistnit dohody o provedení práce je rozhodnutím politickým a že by to mzdový systém nezkomplikovalo. Vládou navržené řešení je však „něco mezi“. Je to řešení tristní a v praxi téměř nerealizovatelné.

V průběhu projednávání jsme navrhovali různá alternativní řešení, jako je například v prvním kroku pouze evidovat dohody a zjistit případy, kdy je např. prostřednictvím nich obcházen

standardní pracovní poměr, případně zpojistnit pouze ty případy, kdy zaměstnanec neodvedl z titulu jiných právních vztahů minimální zákonné pojistné. Bohužel tyto alternativní návrhy byly šmahem odmítány s tím, že navržené řešení je politickým rozhodnutím. Na uvedený problém opakovaně upozorňujeme a pevně doufám, že v této šílené podobě předmětný návrh nakonec nenabude účinnosti, případně alespoň následně před nabytím účinnosti bude ještě podstatně upraven (předpokládaná účinnost změny týkající se dohod o provedení práce je zatím 1. 7. 2024).

6. Závěr

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že v průběhu legislativního procesu balíčku jsme byli aktivní, a to nejenom v rámci vnějšího připomínkového řízení, ale v souladu s prioritami Prezidia Komory jsme se velmi výrazně a konstruktivně zapojili do projednávání balíčku v Parlamentu. Jak už jsem uváděl výše, oslovili jsme poslance a ve prospěch rozumnějšího řešení jsem využil své účasti při projednávání uvedené novely v rámci rozpočtového, hospodářského a sociálního výboru i podvýboru pro podnikání. Na všech těchto výborech jsem aktivně tlumočil připomínky komory a snažil se poslancům vysvětlit problémy, které popisuji výše, především ty v oblasti dohod o provedení práce (Komora daňových poradců se aktivně zapojila do připomínkování aktuálně projednávaného úsporného daňového balíčku – Komora daňových poradců ČR). Na uvedené problémy jsme upozorňovali i v médiích (Dopady konsolidačního balíčku na zaměstnanecké benefi ty – Jiří Nesrovnal, 90´ ČT24, 31. 8. 2023 – Komora daňových poradců ČR). Chci věřit, že tato naše aktivita nakonec povede k tomu, že alespoň v oblasti opakovaně zmiňovaných dohod o provedení práce dojde ještě ke změnám, byť prostřednictvím následných novel.

K aktuálnímu dění k uvedené problematice Komora vydala tyto aktuality:

https://www.kdpcr.cz/informace/aktuality/nadale-se-aktivne-ucastnime-projednavani-usporneho-danoveho-balicku

https://www.kdpcr.cz/pro-media/temata-a-komentare/dopady-konsolidacniho-balicku-na-zamestnanecke-benefity-jirinesrovnal-90-ct24-3182023

https://www.kdpcr.cz/pro-media/temata-a-komentare/firmam-se-dohodari-prodrazi-az-o-40-procent-kolik-za-ne-zaplatinebudou-vedet-do-posledni-chvile

https://www.kdpcr.cz/pro-media/temata-a-komentare/paskvil-ktery-odradi-od-prace-na-dohodu-zmeny-vytvorineresitelny-rebus-varuje-expert

https://www.kdpcr.cz/pro-media/temata-a-komentare/sve-vyhrady-ke-konsolidacnimu-balicku-vysvetlil-pro-ceskyrozhlas-plus-jiri-nesrovnal

Využijte možnosti doplnit si svoji odbornou knihovnu za zvýhodněné ceny pro daňové poradce.* Nakupujte v e-shopu KDP ČR .

Z novinek vybíráme:

489 Kč zvýhodněná cena pro DP 1386 Kč běžná cena 1540 Kč

Vnitřní směrnice pro podnikatele editovatelné vzory 46 vnitřních směrnic, v úvodu každé směrnice jsou přehledně vyjmenovány právní předpisy, na základě kterých jsou směrnice zpracovány

Hmotný a nehmotný majetek v praxi komentář, příklady, výklad změn, komplexní zapracování všech legislativních změn od předchozího vydání

Zákon o spotřebních daních. Komentář nejkomplexnější komentář jednotlivých ustanovení zákona, vycházející nejen z textu zákona, ale zohledňující i všechny přijaté novely, judikaturu i související předpisy podle stavu k 13. 2. 2023

ESG a účetní souvislosti informace k účetním závěrkám (i konsolidovaným) v oblasti ESG ve 20 kapitolách: jak, proč, z čeho, pro koho a s jakým zanecháním uhlíkové stopy vyrábějí firmy svoje produkty, využívají produkty předchozích tvůrců a také dokážou po sobě ekologicky uklidit

Opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem pravidla iniciativy BEPS, jejich aplikace, účinnost i soulad se základními právními zásadami, odkazy na recentní judikaturu NSS, ÚS a Soudního dvora EU

Účetní a daňové případy řešené v s. r. o. jak na účetní provedení a daňové řešení běžných i složitějších situací v s.r.o., témata zpracována formou rad, jakých chyb se vyvarovat, a tipů na daňovou optimalizaci

zvýhodněná cena pro DP 125 Kč běžná cena 139 Kč

Nařízení eIDAS a české adaptační zákony. Komentář kompletní aktuální zpracování oblastí elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru pro elektronické transakce

Trestní právo daňové. 2. vydání jednotlivé typy daňových trestných činů, způsoby jejich postihu v rovině trestní i správního soudnictví, rozdílnost postihu v oblasti trestní a daňové, judikatura, případová studie

Zákoník práce a cestovní náhrady 2023–2024 tištěná příručka v interaktivním kompletu s e-bookem, aktualizačním servisem a servisní webovou stránkou, aktuální pro rok 2023 s přesahem do roku 2024

* zvýhodněné ceny jsou podmíněny přihlášením do profilu daňového poradce kontakt: publikace@kdpcr.cz, tel. 542 422 318

stavu k 13. 2. 2023

Tresttní í o d daňňo é vé. 2 2. v yd zvýhodněná cena pro DP 648 Kč běžná cena 720 Kč

SDEU k základu DPH u dováženého zboží

Podle Soudního dvora EU musí být osvobození od DPH osobě povinné k dani odepřeno v případě, že s ohledem na skutkové okolnosti a navzdory důkazům, které poskytovatel služeb předal, nejsou k dispozici údaje potřebné k ověření toho, že hodnota služeb byla zahrnuta do základu DPH u dováženého zboží.

ce dovozní transakce nevede z tohoto samotného důvodu a systematicky k zahrnutí nákladů na tuto přepravu do základu DPH u dováženého zboží.

Daňový poradce č. o. 3191, Deloitte

Podle rozhodnutí Soudního dvora EU (dále též jen „Soudní dvůr“) ze dne 7. září 2023 ve věci C-461/21 SC Cartrans Preda SRL musí být Článek 86 odst. 1 písm. b) a odst. 2, jakož i článek 144 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty vykládány v tom smyslu, že pro účely osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH) u přepravních služeb souvisejících s dovozem zboží, je-li přeprava zboží dovezeného do Evropské unie uskutečněna osobou povinnou k dani mezi členským státem, na jehož území se nachází místo vstupu tohoto zboží do Unie, a místem určení v jiném členském státě, registra-

Článek 86 odst. 1 písm. b) a odst. 2, jakož i článek 144 směrnice 2006/112 pak musí být vykládány v tom smyslu, že brání daňové praxi členského státu, která spočívá v automatickém odepření osvobození od daně z přidané hodnoty (DPH) u přepravních služeb spojených s dovozem zboží z důvodu, že osoba povinná k dani nepředložila zvláštní dokumenty stanovené vnitrostátní právní úpravou, ačkoli předložila jiné dokumenty, o jejichž pravosti a věrohodnosti není pochyb, které mohou prokázat splnění podmínek, na něž tato ustanovení vážou nárok na osvobození od DPH.

O sporu

Článek 144 směrnice o DPH (dále jen „Směrnice“) určuje, že členské státy osvobodí od daně poskytnutí služby vztahující se k dovozu zboží, je-li hodnota této služby zahrnuta do základu daně v souladu s článkem 86 odst. 1 písm. b) této Směrnice. Daný článek 86 přitom v odstavci 1 písm. b) stanoví, že základ daně při dovozu zboží zahrnuje vedlejší výdaje, jako jsou náklady na balení, přepravu, pojištění a provize, vzniklé až do dosažení prvního

Tomáš Brandejs

místa určení zboží na území členského státu dovozu, jakož i vedlejší výdaje vyplývající z přepravy na další místo určení ve Společenství, pokud je toto místo v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění známo.

Společnost Cartrans se sídlem v Rumunsku poskytla službu přepravy zboží, které bylo dovážené do EU. Jejím úkolem bylo převézt zboží z Rotterdamu, kde bylo předmětem celního řízení, na konkrétní adresu v Rumunsku. V tranzitním souhrnném celním prohlášení pod řádně přiděleným číslem MRN (Master Reference Number) a v nákladním listu CMR uvedla adresu příjemce tohoto zboží v Rumunsku, a měla za to, že náklady na její přepravu byly celními orgány automaticky zahrnuty do celní hodnoty zboží při jeho vstupu na území Unie a do základu dovozní DPH. Postupovala podle rumunské právní úpravy, která v principu odpovídala výše popsaným článkům 144 a 86 Směrnice, a předpokládala, že její služby jsou osvobozené.

Osvobození však rumunský správce daně neakceptoval. Konstatoval, že společnost Cartrans nepředložila dokumenty prokazující, že sporné přepravní služby byly přímo spojeny s dovozem dotyčného zboží a že hodnota služeb byla zahrnuta do základu daně u dováženého zboží.

Rumunský soud chtěl u Soudního dvora položením předběžných otázek zjistit, zda řádné nahlášení dovozní transakce s přidělením odpovídajícího MRN vede samo o sobě automaticky k zahrnutí nákladů na tuto přepravu do základu DPH u dováženého zboží. Zeptal se současně Soudního dvora na to, zda správce daně může osvobození odmítnout jen proto, že nebyl předložen konkrétní čistě formální důkaz o zahrnutí nákladů na přepravu do celní hodnoty požadovaný rumunskou legislativou, ačkoli byly předloženy jiné relevantní průvodní doklady dovozu – souhrnné celní prohlášení a nákladní list CMR s uvedením dodání příjemci, o jejichž pravosti a věrohodnosti není pochyb.

Soudní dvůr tak vyšel z toho, že přeprava související s dovozem uskutečněna byla a že šlo konkrétně o přepravu dováženého zboží uskutečněnou mezi dvěma členskými státy (Nizozemskem a Rumunskem). Soustředil se v rámci celé své analýzy na otázku prokazování těchto skutečností správci daně. Už jen to samo o sobě ukazuje, že se nelze spolehnout na automatické zahrnutí nákladů na tuto přepravu do základu DPH dle článku 86 Směrnice u dováženého zboží.

Soudní dvůr určil, že je výhradně jen na poskytovateli služby, aby příslušným daňovým orgánům předložil důkaz, že dotčená přepravní transakce splňuje podmínky pro osvobození od DPH. Stanovil, že pouhé nahlášení dovozní transakce s přidělením odpovídajícího MRN neznamená, že by přepravní služby měly být bez dalšího osvobozené. Potvrdil tak názor rumunské finanční správy. Na druhou stranu však nepřipustil, aby bylo osvobození podmíněno předložením jednoho (nebo dokonce i více) zvláštních dokumentů formálně stanovených vnitrostátní právní úpravou. Soudní dvůr upřesnil, že mezi vhodné důkazy může patřit nákladní list CMR, tranzitní doprovodný doklad, faktura a smlouva o přepravě. Tyto dokumenty dle jeho názoru představují skutečnosti, které v zásadě musí zohlednit daňové orgány při posu-

Pouhé nahlášení dovozní

zování existence nároku na osvobození od DPH u přepravních služeb spojených s dovozem zboží.

Kam svými úvahami Soudní dvůr směřuje, je definitivně patrné ze závěrečných pasáží rozhodnutí. Osvobození od DPH musí být dle názoru Soudního dvora osobě povinné k dani odepřeno v případě, že s ohledem na skutkové okolnosti a navzdory důkazům, které poskytovatel služeb předal, nejsou k dispozici údaje potřebné k ověření toho, že hodnota služeb byla zahrnuta do základu DPH u dováženého zboží.

Jakékoli automatické předjímání splnění podmínek tak očividně není možné. Je samozřejmě vždy diskutabilní, do jaké míry mohou jednotlivé judikáty Soudního dvora ovlivnit interpretaci českého zákona o DPH. Osobně se však domnívám, že právě tento judikát by měl výklad zákona o DPH formovat rozsáhle.

Rozhodnutí Soudního dvora EU (dále též jen „Soudní dvůr“) ze dne 7. září 2023 ve věci C-461/21 SC Cartrans Preda SRL, generální advokát G. Pitruzzella, http://eur-lex.europa.eu .

„Daň z přidané hodnoty Směrnice 2006/112/ES – Osvobození od daně – Poskytnutí služeb silniční přepravy, které jsou přímo vázány na dovoz zboží – Důkazní režim“

Související ustanovení:

§ 38 a § 69 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“)

Související rozhodnutí:

C-273/16 Federal Express Europe

C-495/17 Cartrans Spedition

Judikatura

Soud musí před odmítnutím žaloby zvážit všechny možné negativní dopady rozhodnutí správce daně do práv daňových subjektů

Daňovému subjektu byla doměřena daň z příjmů fyzických osob včetně pokuty za opožděné podání daňového přiznání, které bylo podáno ke konci července.

Vposuzovaném období uvedl, že mu plynuly zahraniční příjmy vyplacené německou společností, ale že se zároveň obvykle zdržuje v Česku. Správce daně tak konkludentně vyměřil daň z důvodu zdanění příjmů v České republice. Následně však správci vznikly pochybnosti o daňové rezidenci subjektu a rozhodl o obnově řízení vyměření daně. K tomuto rozhodnutí dospěl na základě vlastního šetření o pobytu subjektu, i na základě informací německých orgánů. V obnoveném řízení zrušil původní výměr daně a celé řízení zastavil. Zrušil také rozhodnutí o uložení pokuty. Vše s odůvodněním, že v posuzovaném daňovém období nebyl daňový subjekt českým daňovým rezidentem.

Daňovému subjektu se i přes zrušení doměrku daně rozhodnutí o daňové rezidenci nelíbilo a chtěl se bránit žalobou u krajského soudu. Soud ji však odmítl s tím, že zrušená daňová povinnost a pokuta nemají žádný negativní dopad do práv daňového subjektu a pro žalobu tak není legitimní důvod. Daňový subjekt se proto obrátil na Nejvyšší správní soud v rámci kasační stížnosti. Namítal, že žaloba neměla být odmítnuta, protože rozhodnutí o daňovém rezidentství zasahuje do jeho veřejných subjektivních práv. Určení daňového rezidentství je podle něj důležitou otázkou, která má zásadní dopad do daňové povinnosti fyzických osob a má důležitý vliv na majetek daného subjektu. Krajský soud se zaměřil jen na finanční aspekt a nesprávně tak odmítl soudní přezkum. Důsledkem odmítnutí je, že návrh nebude vůbec projednán a daňovému subjektu je tak zabráněno v přístupu k soudu.

Nejvyšší správní soud nejprve připomněl části soudního řádu, že „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti…“ a dále také „... soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto záko-

nem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.“

Soudní řád tak vyžaduje, aby rozhodnutím byl daňový subjekt přímo zkrácen na svých právech, protože správní soudnictví není určeno k napadání aktů veřejné správy, které nemají negativní dopad do práv žalobců. Nelze tak poskytnout ochranu před něčím, co nemá negativní dopad. NSS současně připomenul, že návrh na zahájení řízení může soud odmítnout pouze tehdy, když navrhovatel nemá procesní žalobní legitimaci. Nedostatek věcné legitimace je zjevný, pokud ho lze vyčíst už na základě obsahu návrhu a přiložených listin. Při odmítnutí žaloby by se mělo zároveň jednat o nedostatky aktivní legitimace, které jsou nepochybné a nesporné.

V samotném rozhodnutí NSS uvedl, že argumentace krajského soudu, že daňový subjekt nemohl být napadeným rozhodnutím na svých právech zkrácen, protože v daném roce neměl žádnou daňovou povinnost, má jistou logiku. Nicméně tato úvaha byla nedostatečná, protože se soud vůbec nezabýval tím, zda určení daňové rezidence nemůže mít pro daňový subjekt také jiné negativní důsledky. Nezabýval se ani otázkou, jakou roli toto napadené rozhodnutí českých orgánů může hrát před německými daňovými orgány.

Současně ale poukázal na to, že daňový subjekt sám nekonkretizoval, v čem přesně spatřuje zásah do svých práv. NSS ale tuto skutečnost v daném případě nepovažoval za zásadní chybu po-

dání. Krajský soud měl dát daňovému subjektu minimálně prostor k tomu, aby soudu sdělil, v čem konkrétně spatřuje újmu na svých právech. Na základě toho NSS dospěl k závěru, že vyjádření krajského soudu o absenci aktivní legitimace je nedostatečné a je nutné zahájit nové řízení, ve kterém se daňový subjekt vyjádří ke svým důvodům, proč má pro něj rozhodnutí správce daně negativní důsledky. S těmito tvrzeními se poté krajský soud vypořádá a žalobu odmítne jen v případě, kdy bude zjevné, že rozhodnutím nedošlo k žádným negativním dopadům do práv daňového subjektu.

Soud také doplnil, že tento případ nelze srovnávat s případy, kdy výsledkem přezkumu bylo stanovení nějaké daňové povinnosti. Zároveň také upozornil, že závěr o daňové rezidenci se posuzuje vždy pro konkrétní zdaňovací období. Rozhodnutí v tomto řízení tedy nijak nepředurčuje daňové povinnosti subjektu v jiných obdobích. Že o této věci v jiném řízení týkajícím se jiného období bude rozhodováno znovu a může být rozhodnuto i odlišně, není dle NSS v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Je totiž přirozené a samozřejmé, že tato otázka musí být posuzována v každém období vždy nanovo.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 Afs 259/2021, dostupné na www.nssoud.cz

Nejvyšší správní soud zopakoval podmínky pro posouzení účelnosti mezinárodního dožádání

Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda konkrétní žádost o mezinárodní spolupráci byla účelná a bylo tak kvůli jejímu podání možné určit lhůtu pro stanovení daně.

Daňový subjekt v projednávaném případě vykázal v daňovém přiznání k DPH plnění na řádku 20 s místem plnění mimo tuzemsko, nedoložil však žádné doklady týkající se dopravy předmětného zboží. Nebyla tak

splněna jedna z kumulativních podmínek osvobození od daně. Podoba a průběh obchodů mezi daňovým subjektem a dalšími společnostmi byly předmětem daňové kontroly, při níž správce daně také komunikoval se správcem daně na Slovensku. V rámci daňové kontroly vyvstaly určité pochybnosti týkající se některých dokladů, a proto se tuzemský správce daně obrátil s mezinárodním dožádáním na zahraničního správce.

Nejednalo se však o jediný důvod pro dožádání. Protože nebyly předloženy doklady o dopravě, nebylo zřejmé, která ze zúčastněných společností prováděla přepravu zboží.

Správce daně proto opětovně zažádal slovenského správce daně o spolupráci, nyní v komplexnějším znění. Toto dožádání vedlo ke zjištěním v otázce dopravy. Bez svědecké výpovědi na slovenské straně by český správce daně neměl potvrzeno,

Judikatura

kdo dopravu na Slovensko zajistil a zda tak bylo možné nárokovat odpočet na DPH.

Nejvyšší správní soud připomněl tři kumulativní podmínky při posuzování účelnosti mezinárodního dožádání: a) objektivní potřeba mezinárodní spolupráce, tj. že správce daně nemohl informace či důkazy získat vlastní činností; b) požadované informace či důkazy nesmějí být zjevně nadbytečné a musejí se týkat podstatných skutkových okolností; c) úspěšnost žádosti o mezinárodní spolupráci není rozhodující. NSS upozornil, že zmíněné podmínky nejde vnímat jako všeobjímající algoritmus pro určení toho, zda dožádání mělo svůj důvod, na druhou stranu jsou přehlednou reflexí jeho judikatury.

V konkrétním projednávaném případě byla dle soudu první i druhá podmínka splněna. Správce daně od počátku kontroly vyjadřoval pochybnosti o dopravě zboží na Slovensko, k čemuž nebyl daňový subjekt schopen předložit žádné doklady. Právě k objasnění průběhu dodávek směřovalo sporné mezinárodní dožádání. Vzhledem k tehdejšímu stavu dokazování jej tak nebylo možné označit za nadbytečné. Výsledek dožádání nelze předjímat a nebylo vyloučeno, že povede k dalším pochybám. Objektivní potřeba mezinárodního dožádání – v tomto případě šlo o výslech zahraniční osoby – je nesporná, protože výslech by prováděl tuzemský správce daně jen se značnými obtížemi.

Aniž by NSS jakkoliv hodnotil správnost závěru správce daně, který z dožádání vyvodil, faktem je, že na základě získaných informací správce daně uznal značnou část nároku na dopočet DPH

a jeho význam tak nebyl zanedbatelný. Už podle dřívější judikatury „... není podstatné, že dožádáním nebylo zjištěno nic, co by pro posouzení věci mělo význam. Důvodnost mezinárodního dožádání není možné posuzovat jen podle jeho úspěšnosti a faktického přínosu pro rozhodnutí.“

Nejvyšší správní soud posuzoval také následný průběh daňové kontroly, jestli ani ten nepopřel účelnost posuzovaného dožádání. Správce daně totiž i po obdržení výslechu vyzval daňový subjekt k prokázání splnění podmínky pro osvobození. Ve výzvě zopakoval svou pochybnost o tom, jak bylo zboží přepravováno, a to i přes to, že disponoval protokoly o výsleších zahraniční osoby. Daňový subjekt v reakci na to sdělil, že doprava byla dostatečně prokázána výslechem a další důkazy nepředložil.

NSS je přesvědčen, že správcem daně uvedené pochybnosti i po obdržení protokolů z výslechů ze Slovenska nemají žádný vliv na hodnocení účelnosti mezinárodního dožádání, protože v konečném důsledku poznatky z mezinárodního dožádání považoval správce daně za dostatečný důkaz ke splnění podmínek k odpočtu. Protože mezinárodní dožádání bylo v projednávaném případě účelné, došlo ke stavění lhůty pro stanovení daně a jejímu následnému prodloužení.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 4 Afs 48/2023, dostupné na www.nssoud.cz

Obecnější definice propagace v případě závodů nutně nebrání nároku

na odpočet DPH

V dalším nedávném rozsudku Nejvyšší správní soud posuzoval nárok na odpočet DPH daňového subjektu, jehož společnost byla propagována v rámci motoristického sportu.

Daňový subjekt uzavřel s reklamní společností smlouvu o zajištění propagace prostřednictvím motokrosového týmu. Bylo ujednáno, že reklama bude poskytována na některých vybraných i blíže nespecifikovaných sportovních akcích a meziná-

rodních závodech, na reklamním poutači, na dresech, u zázemí jezdců atd. Ze smluv také vyplynulo, že sportovní tým je povinen vyhradit prezentaci loga daňového subjektu místo, které odpovídá vloženým prostředkům. V rámci prokazování nároku na odpočet předložil daňový subjekt správci daně zálohové faktury a daňové doklady, podle nichž mu reklamní společnost fakturovala zálohu na provádění reklamy prostřednictvím motoristického sportu. Předložil také fotoknihy, fotografie ze závodů, polepku na soutěžní stroj a kalendář.

Správce daně však uzavřenou smlouvu mezi daňovým subjektem a reklamní společností považoval za příliš obecnou a nekonkrétní z hlediska rozsahu plnění a počtu sportovních akcí, na kterých měla být propagace zajišťována. Podle daňových orgánů bylo na základě této smlouvy možné provést cokoliv, protože nešlo určit, k čemu přesně se dodavatel zavázal. Rozsah plnění nebyl zřejmý ani ze zálohových faktur. Neprů-

kazný byl podle nich i způsob úhrady zálohových faktur, protože byly hrazeny v hotovosti.

Kromě obecnosti smluv správce daně rozporoval také to, že jediný jezdec týmu byl zraněn a během let, na která byla propagace objednána, závodil pouze pár měsíců. Daňový subjekt se spokojil s plněním v omezeném rozsahu (protože jezdec nezávodil a akcí se pouze účastnil jako host), ale hradil stále stejnou výši sjednané ceny. Daňový subjekt tak podle správních orgánů neprokázal rozsah plnění a byl mu odepřen nárok na DPH.

S těmito závěry se ztotožnil také krajský soud. Ten zdůraznil, že na předložených daňových dokladech je rozsah zdanitelných plnění uveden zcela obecně, a i když nemusí být uveden vyčerpávajícím způsobem, je třeba, aby bylo patrné, za jaká plnění a v jakém množství je cena účtována. Také smlouvy krajský soud shodně se správcem daně považoval za příliš nekonkrétní a nebylo podle něj možné pominout i zranění jezdce. Propagace se tak podle názoru soudu nemohla uskutečnit v dohodnutém rozsahu, jakkoliv zároveň platí, že rozsah plnění nebyl dostatečně specifikován. I když jezdec v době svého zranění propagoval daňový subjekt jiným způsobem, nebylo dle krajského soudu možné tímto způsobem plnohodnotně nahradit činnost, která měla být primárním předmětem zdanitelného plnění pro následný odpočet DPH.

Nejvyšší správní soud nejdřív vyjmenoval části zákona o DPH, ze kterých je při posuzování případu nutné vycházet. Podle § 73 je pro uplatnění nároku na odpočet daně plátce povinen mít daňový doklad, podle § 29 přitom musí tento doklad obsahovat údaj o rozsahu a předmětu zdanitelného plnění. Tuto podmínku je ale třeba vnímat v souvislostech, které již dříve NSS stanovil, a sice že „... prokazování nároku na odpočet daně je sice prvotně záležitostí dokladovou, současně je však třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálně právním. Proto ani doklady se všemi požadovanými náležitostmi nemusí být podkladem pro uznání nároku na odpočet, není-li zároveň prokázáno, že k uskutečnění zdanitelného plnění fakticky došlo, resp. došlo tak, jak je v dokladech deklarováno.“ NSS zároveň zdůraznil, že plátce daně má povinnost prokázat, v jakém rozsahu bylo plnění uskutečněno, přičemž určení tohoto rozsahu je pro nárok na odpočet nezbytné.

V projednávaném případě z předložených důkazů vyplynulo, že logo daňového subjektu bylo umístěno jak na reklamních

poutačích u zázemí, tak na dresu a motocyklu jezdce. Závodník navíc prezentoval logo i na závodech, na kterých z důvodu zranění nezávodil. Podle soudu byl rozsah plnění dostatečně prokázán prostřednictvím fotografií, které zachytily nejen logo daňového subjektu, ale i místo konání propagace a její termín. Důkazní prostředky byly dle soudu dostatečně konzistentní, podpořené svědeckými výpověďmi, a neplynuly žádné pochybnosti o jejich věrohodnosti.

Soud uvedl, že je nutné přihlédnout i ke specifické povaze formy reklamního plnění a dlouhodobosti spolupráce mezi daňovým subjektem a reklamní společností. Daňový subjekt uzavřel smlouvy o propagaci ještě před zahájením sezóny a nemohl tedy vědět, jak úspěšný jezdec bude a jestli se dokonce nezraní a propagace nebude moci probíhat přímou účastí na závodech. Podle soudu je třeba zohlednit, že dosah reklamy je závislý na výkonu jezdce během sezóny, a proto je pochopitelná i obecněji formulovaná smlouva.

Z povahy věci je zřejmé, že se způsob propagace v jednotlivých měsících musí lišit, např. v závislosti na počtu závodů, ročním období atd. Přestože se jezdec zranil, z důkazů jednoznačně vyplynulo, že k propagaci daňového subjektu docházelo i přes toto zranění, byť se nejednalo o reklamu přímo na trati závodů. Také je pochopitelné, že pro dlouhodobou spolupráci mezi společnostmi daňový subjekt po zranění jezdce neodstoupil od smluv a propagaci i tak přijal.

Hlavním argumentem krajského soudu a daňových orgánů bylo to, že daňový subjekt neprokázal rozsah plnění z důvodu zranění závodníka a propagace nemohla proběhnout v rozsahu sjednaném ve smlouvě. Ale rozsah tohoto plnění byl ve smlouvě vymezen obecně a k takto obecnému způsobu propagace došlo. NSS tak uzavřel, že není zřejmé, co měl daňový subjekt více prokazovat. Zranění jezdce nevedlo k nemožnosti propagace, pouze k využití jiných forem reklamy.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 Afs 212/2022, dostupné na www.nssoud.cz

Zdroj: www.nssoud.cz

Aktuálně z Finanční správy a účetnictví

Poslanecká sněmovna v prvním čtení schválila návrh zákona – zákon o dorovnávacích daních pro účely zajištění minimální úrovně zdanění velkých nadnárodních a velkých vnitrostátních skupin. Česká republika tak bude patřit mezi země, ve kterých budou muset velké nadnárodní a vnitrostátní skupiny odvádět alespoň minimální daň z příjmů ve výši 15 %. Zákon by měl začít platit od 31. prosince 2023.

Navrhovaný zákon je podle MF ČR čistě transpozičním právním předpisem, který promítá do české legislativy směrnici Rady EU 2022/2523 o zajištění globální minimální úrovně zdanění nadnárodních skupin podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii. Ta byla schválena v prosinci 2022 s cílem, aby nadnárodní skupiny platily podíl daní bez ohledu na to, kde působí. Směrnice vychází z t zv. pilíře II, který je součástí projektu OECD/G20 Tax Challenges Arising from the Digitalisation of the Economy – Global Anti-Base Erosion Model Rules (Pillar Two) o společném přístupu států k minimálnímu efektivnímu zdanění velkých (nadnárodních) korporací.

Velké skupiny by tak podléhaly dvěma novým přímým daním. První z nich je přiřazovací dorovnávací daň, druhou česká daň dorovnávací. Přiřazovanou dorovnávací daní budou zatíženy mateřské entity velkých společností s ročními výnosy vyššími než 750 mil. eur, pokud je jejich celkové efektivní zdanění nižší než 15 %. Na základě navrhovaných pravidel se mateřské entitě skupiny stanoví dorovnávací daň, a to ve vztahu ke každému státu, ve kterém skupina působí a ve kterém je efektivní zdanění skupiny nižší než 15 %. Případně se stanoví dorovnávací daň každé členské entitě skupiny v případě, že dorovnávací daň není stanovena na úrovni mateřské entity skupiny.

Účelem české dorovnávací daně je pak zachování primárního práva České republiky na zdanění příjmů plynoucích ze zdrojů na jejím území. V návaznosti na různé daňové výjimky a podobná opatření se může stát, že by příjmy členské entity skupiny působící v České republice byly zdaněny efektivní sazbou nižší než 15 %, a vztahovaly by se tedy na ně dorovnávací daně zavedené v zahraničí, kam by také plynul výnos daně vztahující se k příjmům z ČR. Česká dorovnávací daň má tak podle ministerstva zajistit, aby tyto výnosy byly zdaňovány na území ČR.

U velkých nadnárodních a vnitrostátních skupin se chystá minimální zdanění 15 % směřující do kasy ČR

Návrh konsolidačního balíčku prošel v září změnami

Jednou z předfinálních změn takzvaného konsolidačního balíčku je například tzv. funkční měna, díky které budou firmy moci vést účetnictví v cizí měně, konkrétně v EUR, USD, GBP již od 1. 1. 2024. Tato možnost se má týkat firem, které mají většinu transakcí v dané cizí měně. Úpravou prošly i zaměstnanecké benefity.

Všechny doposud od daně osvobozené nepeněžní benefity poskytované zaměstnavatelem budou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob za dané období na straně zaměstnance pouze do výše poloviny průměrné mzdy (aktuálně 20 162 Kč ročně). Zaměstnanec bude moci podle návrhu nadále jako doposud čerpat např. příspěvek na zájezdy, kulturní nebo sportovní akce, na tištěné knihy apod. Penzijního spoření se navržené změny zatím nedotkly. U příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnance dochází ke sjednocení podmínek pro osvobození příspěvku, tj. bez ohledu na jeho formu.

Úprava ponechává také 100 % výnosů daně z nemovitých věcí obcím, přičemž sazby daně se zvýší přibližně na 1,8násobek. Obcím by měla být také dána pravomoc, aby mohly pro zemědělské pozemky (orná půda, vinice, chmelnice, zahrady a ovocné sady) zavést místní koeficient v rozmezí 0,5 až 1,5. Možnost zavedení místního koeficientu by pak měla eliminovat u výše vyjmenovaných pozemků zvýšení daně z nemovitých věcí. Zároveň obcím zůstává pravomoc tyto pozemky od daně zcela osvobodit.

V případě přerozdělení výnosů daně z land-based hazardu je navrhováno schéma: 55 % státu, 22,5 % obcím podle počtu povolených herních automatů na jejich území a 22,5 % všem obcím podle počtu obyvatel. Úpravou se však nezmění sazby zdanění hazardu navržené v balíčku – 35 % loterie a herní automaty, 30 % pak ostatní hazardní hry (např. kurzové sázky). Nadále má také platit, že stát obdrží 100% výnos z online hazardu. Dochází zároveň ke zvýšení minimální daně za 1 herní automat na 13 400 Kč.

Podle ministerstva má dojít k zjednodušení evidence dohod o provedení práce. Návrh spočívá v odbourání některých administrativních povinností z původního návrhu na řešení dohod o provedení práce. Podrobnosti jsou v rukách Ministerstva práce a sociálních věcí.

V oblasti DPH mají být tištěné noviny a časopisy nově zdaněny 12% sazbou DPH. U spotřební daně se chystá změna postupného navyšování daní z lihu. Z navrhovaných 4 let se zkracuje na tříleté období. Dojde také pravděpodobně ke zvýšení daně ve schématu 10 + 10 + 5 % (místo původního návrhu 10 + 5 + 5 + 5 %). Mírnější zavádění daně lze naopak očekávat u alternativních nikotinových produktů. Zde se navrhuje mírnější přístup u zdanění alternativních produktů, zavádí se čtyřletý postupný růst zdanění, e-cigarety ve 4 letech: 2,5 + 5,0 + 7,5 + 10 Kč/1 ml náplně, u nikotinových sáčků se kromě čtyřletého časového plánu snižuje i cílová částka daně na 0,4 + 0,8 + 1,2 +1,7 Kč/g.

Mělo by dojít k úpravě zdanění realizovaných kurzových operací. Podle MF ČR se úprava týká tzv. nerealizovaných kurzových rozdílů, které dnes firmy musí dodaňovat. Například, má-li firma pohledávku v eurech, pak při posílení eura vzniká kurzový zisk, který se dnes zdaňuje. Nově však bude tento nerealizovaný příjem daňově neúčinný. Další menší změny lze nalézt na stránkách Ministerstva financí ČR.

Nový zákoník práce opětovně prošel Poslaneckou sněmovnou

Novelizovaný zákoník práce upravuje například pracovní režim home office a zavádí dovolenou pro práci na dohodu. Ministerstvo práce a sociálních věcí novelu diskutovalo se zaměstnavateli a odbory. Podle tiskové zprávy bylo dosaženo kompromisní úpravy. Novela byla schválena Poslaneckou sněmovnou v podobě, v níž prošla Senátem, který jí původně do Sněmovny vracel. Novela zákoníku práce prování podle ministerstva transpozici několika evropských směrnic a zároveň zavádí několik dalších novinek.

Například těhotné zaměstnankyně, rodiče s dětmi do 9 let a osoby pečující o závislé osoby, budou moci zaměstnavatele nově požádat o výkon práce na dálku. Každý případ odmítnutí takového požadavku bude muset být zaměstnavatelem písemně zdůvodněn. Zákoník také stanovuje obecná pravidla pro práci na dálku (home office), která bude možná pouze na základě písemné dohody se zaměstnancem. Zohledňuje se i možnost poskytnout zaměstnancům paušální náhradu za nejběžnější náklady spojené s tímto druhem práce, a to za každou odpracovanou hodinu. Cílem je kompenzovat náklady např. za energie, teplo a vodu. Ve výši, kterou stanoví vyhláška MPSV za hodinu práce na dálku, půjde o daňově uznatelnou částku.

Úpravy se týkají i „dohodářů“. Zaměstnavatel bude nově povinen rozvrhovat pracovní dobu zaměstnancům pracujícím na dohody, a to s nejméně třídenním předstihem, pokud se nedomluví na jiné době. S tím souvisí i právo na veškeré překážky v práci. „Dohodářům“ bude nově náležet i dovolená. Toto právo jim vznikne automaticky podle zákona, pokud splní příslušné podmínky. Ty mají být podobné těm, které již platí pro klasický pracovní poměr.

Aktuálně

Prostřednictvím poslaneckých pozměňovacích návrhů jsou do novely zahrnuty i další úpravy. Mezi ně patří například zpřesnění pravidel pro poskytování nepřetržitého odpočinku v týdnu, výslovné potvrzení možnosti zaměstnance požádat o čerpání rodičovské dovolené i opakovaně nebo zavedení tzv. další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví.

Směrnice o účetnictví (2013/34/EU) ve znění směrnice o podávání zpráv podniků o udržitelnosti (2022/2464) vyžaduje, aby velké podniky a kotované malé a střední podniky, včetně mateřských podniků velkých skupin, zahrnovaly do zvláštního oddílu své zprávy vedení podniku informace potřebné k pochopení dopadů jejich činnosti na otázky udržitelnosti a informace potřebné k upřesnění toho, jak otázky udržitelnosti ovlivňují vývoj podniku, jeho výkonnost a postavení.

Tyto informace musí být ve zprávách zahrnuty v souladu s evropskými standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti přijatými Evropskou komisí. Její nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Použije se od 1. ledna 2024 pro účetní období začínající 1. ledna 2024 nebo později.

Informace o udržitelnosti zahrnují například informace týkající se krátkodobého, střednědobého i dlouhodobého časového horizontu a obsahují stručný popis obchodního modelu a strategie podniku, popis cílů souvisejících s otázkami udržitelnosti, které si podnik vytyčil, včetně popisu úlohy správních, řídících a dozorčích orgánů s ohledem na otázky udržitelnosti a odborných znalostí a dovedností nebo přístupu k nim. Dále také podniky musejí pops at například skutečné nebo potenciální nepříznivé dopady spojené s jejich vlastní činností a s jejich hodnotovým řetězcem, včetně uvedení příslušných opatření.

Standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti musí však podle nařízení Komise splňovat například následující požadavky: Musí zajistit kvalitu vykazovaných informací, ne smí ukládat podnikům nepřiměřenou administrativní zátěž, musí upřesnit informace, které mají podniky uvádět o konkrétních environmentálních a sociálních faktorech a faktorech týkajících se lidských práv a faktorech v oblasti správy a řízení nebo zohlednit potíže, jimž mohou podniky čelit při získávání informací od subjektů ve svém ho dnotovém řetězci. Dále musí také upřesnit požadavky na zveřejňování informací o hodnotových řetězcích, které jsou přiměřené a relevantní jak z hlediska kapacit a charakteristik podniků, tak z hlediska rozsahu a složitosti jejich činností, a v co nejvyšší míře zohlednit činnost některých globálních iniciativ v oblasti tvorby standardů, včetně požadavků vyplývajících z konkrétních aktů Evropské unie.

Zdroj: www.financnisprava.cz, www.mfcr.cz, www.mpsv.cz, www.kacr.cz

Evropská komise doplnila nařízení zavádějící standardy pro podávání zpráv o udržitelnosti firem

Aktuálně ze zpráv CFE

Afričtí lídři navrhují globální uhlíkovou daň

Čelní představitelé afrických zemí navrhli zavedení globální uhlíkové daně v boji proti změně klimatu. V Nairobské deklaraci, odsouhlasené minulý týden po třídenním summitu o klimatu v Africe v hlavním městě Keni, vůdci afrických zemí vznesli požadavky ve smyslu, aby hlavní znečišťovatelé věnovali více zdrojů na pomoc rozvojovým zemím. Keňský prezident William Ruto poukázal na návrhy EU na daň z finančních transakcí, která by mohla sloužit k dosažení těchto cílů.

Deklarace vyzývá k investicím na podporu udržitelného využívání přírodního bohatství Afriky pro přechod kontinentu na nízkouhlíkový rozvoj a zároveň příspěvku ke globální dekarbonizaci. Podrobnější informace k Deklaraci z Nairobi lze získat prostřednictvím portálu Organizace spojených národů na tomto odkaze.

Organizace spojených národů usiluje o větší roli v mezinárodních daňových záležitostech

Generální tajemník Organizace spojených národů (OSN), Antonio Guterres, vyzval ke svěření významnější úlohy OSN při stanovování mezinárodních daňových záležitostí s cílem dosáhnout „plně inkluzivní“ mezinárodní daňové agendy. Ve zprávě zveřejněné OSN nazvané „Podpora inkluzivní a efektivní mezinárodní daňové spolupráce v OSN – zpráva generálního tajemníka“ Guterres tvrdí, že teprve posílení role OSN při utváření daňových norem a stanovování pravidel s ohledem na stávající mnohostranná a mezinárodní ujednání učiní mezinárodní daňovou spolupráci „plně inkluzivní a účinnější“. Zpráva rovněž uvádí, že pravidla vypracovaná v OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) se adekvátně nezabývají potřebami a prioritami rozvojových zemí a/nebo se jedná o taková pravidla, jež jsou pro tyto země mimo možnosti implementace. Z výše uvedeného lze dovodit, že právě za přispění OSN by docházelo k nastavení takových mechanismů a kladení takových požadavků, aby implementaci bylo po rozvojových zemích spravedlivé požadovat.

Zpráva generálního tajemníka navazuje na  rezoluci Valného shromáždění OSN požadující mezivládní diskuse v OSN o způsobech, jak posílit inkluzivitu a účinnost mezinárodní daňové spolupráce.

Manal Corwinová, ředitelka Centra pro daňovou politiku a správu OECD, se v rozhovoru pro FT nechala slyšet, že je zklamáním, že se Organizace spojených národů rozhodla svým postojem v podstatě ignorovat pozitivní dopad nejvýznamnějších změn a konkrétních výsledků, které byly dosaženy za posledních dvacet let. Corwinová dodala, že zpráva OSN obsahuje řadu nepřesností a zavádějících prohlášení.

Diskuse OSN o navrhovaném novém globálním rámci pro daňovou politiku začnou 18. září a budou předloženy k hlasování ve Výboru OSN pro experty v daňových záležitostech, kde CFE zastupuje předseda podvýboru pro přímé daně Jos Goubert, a následně na Valném shromáždění OSN.

OECD:

Zdanění práce versus kapitálový příjem

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zveřejnila 28. srpna dokument (ve formě working paper) s názvem „Zdanění práce vs. kapitálový příjem“. Článek zdůrazňuje, že příjmy z dividend (a příjmy z kapitálového majetku obecně) podléhají nižším efektivním daňovým sazbám (ETR) než příjmy ze mzdy na osobní úrovni, přičemž dochází k závěru, že rozdílné zdanění práce a kapitálových příjmů může ovlivnit účinnost a spravedlivost daňových systémů.

Podle tohoto dokumentu mnoho vlád zdaňuje práci a kapitálové příjmy odlišně, v souladu s převládajícími teoretickými názory, že kapitál by měl být zdaněn příznivěji než práce. Nedávné akademické poznatky však tyto názory zpochybnily a některé studie podpořily sladění daňového zacházení s kapitálem a prací. Urgentnost tohoto tématu dle závěrů OECD zvyšuje koncentrace kapitálových příjmů mezi osobami s vysokými příjmy a s tím související obavy z nerovnosti ve společnosti.

Tomáš Půček Právní oddělení KDP ČR

Aktuálně z ČR

ČNB zrušila úročení povinných

minimálních rezerv

Bankovní rada rozhodla o zrušení úročení povinných minimálních rezerv (PMR) s platností od 5. října 2023, od prvního dne nového udržovacího cyklu povinných minimálních rezerv. Podle expertů ale zrušení zdraží úvěry či sníží úroky vkladů.

Česká národní banka přistoupila k tomuto kroku s cílem snížit náklady na provádění měnové politiky při zachování její efektivit y. Obdobné rozhodnutí přijala Evropská centrální banka v červenci 2023. Povinné minimální rezervy nejsou nástrojem měnové politiky ČNB. S rozhodnutím nejsou spokojeni experti. Banky tak podle nich přijdou o miliardy korun. Analytik XTB Tomáš Cverna pro Českou tiskovou kancelář odhadl, že pět největších bank v ČR kvůli tomuto kroku přijde celkem o více než půl miliardy korun měsíčně. Banky s vyššími objemy klientských depozit podle Cverny zrušením úročení těchto rezerv měsíčně ztratí přes 100 milionů korun. Například Komerční banka zveřejnila očekávanou měsíční ztrátu 115 milionů korun, Moneta počítá s poklesem čistých úrokových výnosů do konce roku celkem o 120 milionů Kč. „Očekávání měsíčních ztrát bank při ponechání dvoutýdenní repo sazby na sedmi procentech činí v případě České spořitelny 150 milionů, u ČSOB 152 milionů Kč. Raiffeisenbank by mohla kvůli zrušení úročení přijít až o 58 milionů měsíčně,“ vypočetl Cverna. Dodal, že čím více bankám rostou depozita klientů, tím vyšší mají povinné minimální rezervy. S nimi roste i potenciální ztráta z úroků rezervy u ČNB. Rozhodnutí ČNB však podle něho nelze vnímat z hlediska komerčních bank pouze negativně. Nižší úrokové výnosy totiž způsobí pokles daňového základu bank, a tedy i nižší výběry daně z mimořádných zisků, která byla uvalena na šest největších bank. „ČNB tak bankám mírně pomohla k daňové optimalizaci, o kterou se komerční banky snaží nabízením vyšších úrokových sazeb na spořicích účtech a termínovaných vkladech,“ dodal.

Pokud jde o povinné minimální rezervy, banky, pobočky zahraničních bank a družstevní záložny (banky) mají povinnost na účtu u ČNB udržovat určitou část ze svých primárních závazků jako tzv. rezervy (od konce roku 1999 jsou to 2 %). Povinné minimální rezervy už delší dobu fakticky nejsou nástrojem měnové politiky, ale stále plní mimo jiné úlohu likviditního polštáře pro zabezpečení hladkého průběhu mezibankovního platebního styku. Poptávka dané banky po rezervách za účelem mezibankovních plateb je dána mnoha vnějšími faktory, je proto kolísavá a na úrovni jednotlivých bank obtížně předvídatelná. Existence PMR může poptávku jednotlivých bank po rezervách stabilizovat, protože PMR mohou (v prostředí strukturálního přebytku likvidity) pro banky sloužit jako vyrovnávací nástroj. Při náhlé potřebě likvidity z důvodu vnějších faktorů pak jednotlivé banky mohou čelit krátkodobému nedostatku likvidity, který však pokryjí právě z rezerv držených za účelem plnění PMR. To umožňuje povinnost udržovat stanovenou výši PMR formou průměrování v rámci jednotlivých udržovacích cyklů.

Pracovní skupina ke zdanění tichého vína by mohla se závěry přijít do konce roku

Pracovní skupina k problematice případného zavedení spotřební daně na tichá vína by měla se závěry přijít do konce letošního roku. Záležet bude na tom, jak se debata bude vyvíjet.

Po jednání, kterého se kromě zástupců vládní koalice účastnili i odborníci z Ministerstev zemědělství, zdravotnictví a financí včetně Celní správy i vinařských organizací, novinku oznámil ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL). Další jednání by

mělo být v druhé polovině října a diskutovat by se mělo hlavně na základě dat jednotlivých resortů. Současné podoby vládního balíčku se zdanění netýká.

Dlouhodobě prosazují zachování nulové spotřební daně lidovci. Pro zavedení daně byli při jednání o konsolidačním balíčku naopak TOP 09, STAN, Piráti a část ODS. „Lidovci se debatě nebrání,“ řekl novinářům Výborný. Resort financí podle něj má za úkol spočítat dopady výběru spotřební daně na různých úrovních. „Požádali jsme Generální ředitelství cel, abychom dostali jasný mode l, co by to znamenalo pro vinaře, kdyby se zaváděla nějaká podoba spotřební daně,“ doplnil. Celní správa by tedy měla představit, jak by fungovaly například případné celní a další náležitosti výbě ru daně. Výborný by se také chtěl dozvědět, kolik by stála ad ministrace výběru daně.

Na další jednání má Ministerstvo zemědělství podle něho připravit přehled o stavu vinařského sektoru, aby se debatovalo na základě dat. Zástupci koaličních stran podle jeho slov dostali za úkol, aby si vydebatovali, zda a jaký model zdanění by si dokázali představit. Ministr také zdůraznil, že pokud by k zavádění daně došlo, neměla by se v diskusích opomíjet podpora vinařství, aby výsledek nebyl pouze jednostranně ve prospěch státního rozpočtu.

Kratší úvazky se slevou používají podle MPSV nejčastěji lidé nad 55 let

a pečující rodiče

Slevu na sociálních odvodech u kratších úvazků nejvíce používají lidé ve věku

nad 55 let (39 procent) a ti, kteří pečují o dítě (38 procent). Deset procent podporovaných částečných úvazků využívají zdravotně postižení. Tři čtvrtiny pracujících na zkrácený úvazek jsou ženy. Vyplývá to z hodnocení prvního půlroku fungování nové legislativy, které novinářům představil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Zvýhodnění kratších úvazků pro vybrané zaměstnance se zavedlo od února. Pojistné se přitom zaměstnavatelům snižuje z 24,8 procenta o pět procentních bodů. Opatření má motivovat k zavádění částečných úvazků.

Sleva na sociálních odvodech u kratších úvazků pro rodiče menších dětí, pečující o blízké či lidi nad 55 let činila od února do konce června podle Jurečky celkem 415 milionů korun. Do konce června podle něho poskytlo práci na zkrácený úvazek 23 704 zaměstnavatelů, celkově bylo takto během prvního půlroku zaměstnáno na 99 000 lidí. „Nově vzniklých částečných úvazků bylo 8000,“ uvedl ministr a dodal, že s příchodem nového školního roku by počet takto zaměstnaných lidí mohl stoupnout. V únoru pracovalo 61 000 podpořených lidí se zkrácenými úvazky.

Zaměstnavatel z pracovníkova základu výdělku odvádí běžně na důchody 21,5 procenta, na nemocenské 2,1 procenta a na politiku zaměstnanosti 1,2 procenta, celkem tedy 24,8 procenta. U úvazků osm až 30 hodin týdně pro lidi nad 55 let, rodiče či pěstouny dětí do deseti let, studenty, nezaměstnané na rekvalifikaci a handicapované může být sazba o pět procentních bodů nižší. Úleva se vztahuje i na zaměstnávání lidí pod 21 let, úvazek u nich nemusí být zkrácený.

Zaměstnanec, na kterého zaměstnavatel žádá úlevu, si však nesmí vydělat víc než 1,5násobek průměrné mzdy a za hodinu více než 1,15násobek průměru. Za měsíc nesmí na všechny své úvazky ve firmě odpracovat víc než 138 hodin. Sleva se neposkytuje při takzvaném kurzarbeitu a na chráněném trhu práce.

Výpadek výběru pojistného po jeho snížení může podle dřívějších informací Ministerstva práce činit asi 1,9 až 3,2 miliardy korun ročně. Odbory to kritizovaly, se slevou na odvodech pro zaměstnavatele nesouhlasily. Poukazovaly na propad v důchodovém systému. Ministerstvo argumentuje naopak tím, že díky zaměstnání více lidí by se příjem rozpočtu z odvodů a daní nakonec mohl zvýšit.

Česko má v EU sice nadprůměrnou zaměstnanost, v zaměstnávání matek malých dětí, starších pracovníků či postižených je ale podprůměrné. Ministerstvo práce v podkladech k zákonu uvedlo, že zkrácenou pracovní dobu mělo před zavedením slev asi 260 000 lidí a ve srovnání s jinými státy se menší úvazky využívají v ČR výrazně méně.

Finanční správa spouští pilotní provoz nové služby předvyplnění přiznání k dani z nemovitých věcí

Poplatníci daně z nemovitých věcí mohou nově od 1. října 2023 využít službu

předvyplnění daňového přiznání údaji, jimiž finanční správa již disponuje nebo jsou evidovány v katastru nemovitostí.

Tuto v pilotním provozu nově spuštěnou službu mohou využít pouze uživatelé daňové informační schránky DIS+ na portálu MOJE daně. Nová služba umožňuje předvyplnění údajů obsažených v katastru nemovitostí a v evidencích správce daně a jejich automatickém načtení do průvodce daňovým přiznáním k dani z nemovitých věcí. Poplatníci daně z nemovitých věcí využívající DIS+ tak nově pouze zkontrolují předvyplněné údaje a doplní chybějící údaje, kterými správce daně nedisponuje, a bez nutnosti učinit další zbytné kroky mohou přiznání jednoduše podat.

Česko si vyjednalo pozici viceprezidenta

Evropské investiční banky

Česká republika získá právo od 1. října 2025 obsadit na čtyři roky prestižní pozici viceprezidenta Evropské investiční banky (EIB).

Stane se tak na základě nové konstituenční dohody, kterou vyjednali zástupci Ministerstva financí. Poslední chybějící podpis pod dohodu doplnila na konci září Malta. „Naše vláda díky tomu nominuje českého zástupce do vedení největší světové multilaterální finanční instituce, která pomáhá nejen s financováním energetické transformace, digitalizací, rozvojem infrastruktury, ale bude hrát i klíčovou roli v poválečné obnově Ukrajiny,“ uvedl ministr financí Zbyněk Stanjura. Post viceprezidenta EIB měla Česká republika v minulosti pouze jednou, a to v letech 2004–2007, kdy tuto pozici zastával Ivan Pilip.

Schodek rozpočtu v září klesl na 180,7 miliard korun

Schodek rozpočtu na konci září klesl na 180,7 miliardy korun ze srpnových 194,6 miliardy korun. Informovalo o tom ministerstvo financí.

Ke zlepšení salda čtvrtý měsíc v řadě přispělo v září inkaso daně z neočekávaných zisků, takzvané windfall tax. Na její první splátce stát vybral 25,65 miliardy korun. Rozpočtový schodek za tři čtvrtletí je nejnižší od začátku pandemie, zároveň ale čtvrtý nejhlubší v dějinách Česka. Loni byl deficit na konci září 270,9 miliardy korun. Rozpočtové příjmy ke konci září dosáhly 1,437 bilionu korun, meziročně se zvýšily o 23 procent. Výdaje za tři čtvrtletí byly 1,617 bilionu korun, proti loňsku vzrostly o 12,4 procenta.

Zdroj: Česká tisková kancelář, Česká národní banka, Finanční správa, Ministerstvo financí, ČTK, Český rozhlas

Jak vysoká je daňová progrese v ČR?

Naprostá většina zdanitelných příjmů v Česku podléhá 15% sazbě daně, pouze velmi nadprůměrné příjmy podléhají 23% sazbě daně z příjmů.

Daňová progrese je tedy v Česku relativně malá, rozhodně významně

nižší než v minulosti, kdy byly zavedeny čtyři daňové sazby, jak komentuje

Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.

Daň z příjmů se vypočítává na roční bázi, přičemž od roční daně se odečtou zaplacené daňové zálohy během roku. Až v ročním zúčtování daně nebo v daňovém přiznání lze totiž uplatnit daňové odpočty a některé daňové slevy, které nelze čerpat v průběhu roku. Vzhledem k existenci daňových slev, daňového zvýhodnění na děti a daňových odpočtů je tedy částka daně z příjmů v procentech mnohdy znatelně nižší, než je daňová sazba. „Daňové slevy snižují přímo vypočtenou daň z příjmů a daňové odpočty snižují daňový základ, každý daňový poplatník má nárok na slevu na poplatníka, která činí 30 840 Kč za rok,“ vysvětluje Gabriela Ivanco, daňová poradkyně společnosti Mazars.

Daňový rozptyl je malý

Zaměstnanec s cca průměrnou mzdou 40 000 Kč, který čerpá pouze měsíční daňovou slevu na poplatníka v částce 2 570 Kč, zaplatí na dani z příjmů 3 430 Kč, což je 8,6 %, a zaměstnanec s nadprůměrnou mzdou 60 000 Kč zaplatí na dani z příjmů 6 430 Kč, což je 10,7 %, a zaměstnanec s nadprůměrnou mzdou 90 000 Kč zaplatí na dani 12,1 %. „Zatímco zaměstnanec s hrubou mzdou 90 000 Kč má příjem 2,3krát vyšší než zaměstnanec s průměrnou mzdou, tak v procentech zaplatí na dani z příjmů jen o 3,5 % více, daňová progrese v Česku je tedy nízká,“ vypočítává Gabriela Ivanco.

Které příjmy podléhají vyšší 23% sazbě daně?

Za celý rok 2023 se odvádí vyšší 23% sazba daně z příjmů ze zdanitelných příjmů nad 1 935 552 Kč, i většina lidí s nadprůměrnými příjmy tedy zdaňuje celý svůj roční příjem pouze 15% sazbou daně. Při výpočtu měsíční čisté mzdy se odvádí vyšší 23% daň z příjmů z hrubé mzdy nad 161 296 Kč. „Na druhou stranu

z příjmů podléhajících vyšší daňové sazbě se neodvádí sociální pojištění, protože pro výpočet sociálního pojištění je stanoven strop ve stejné výši,“ dodává Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.

V minulosti byly čtyři daňové sazby

Ve většině vyspělých zemí světa je zavedeno více daňových sazeb, což s sebou přináší vyšší progresivní zdanění. I v Česku tomu tak v minulosti bylo, např. v roce 2007 byly čtyři daňové sazby – 12 %, 19 %, 25 % a 32 %. Nejvyšší daňové sazbě přitom podléhaly roční zdanitelné příjmy nad 331 200 Kč. „Současně však bylo v roce 2007 zavedeno společné zdanění manželů, což finančně pomáhalo manželům s rozdílně vysokými příjmy,“ doplňuje Gabriela Ivanco.

Blíží se konec daňových rájů. Vláda navrhla zdanění nadnárodních firem

Kabinet premiéra Petra Fialy schválil návrh zákona o dorovnávací dani, který je výsledkem snahy zabránit přesouvání zisků do daňových rájů. Návrh vychází z evropské směrnice, kterou se členské státy zavázaly aplikovat od počátku roku 2024 a která nastavuje podmínky pro zdanění velkých firem.

vede příjmy do veřejných rozpočtů. Pro Česko půjde dle odhadu Ministerstva financí o částku 4 až 6 miliard korun ročně a bude se týkat až 3 tisíc společností (z toho 150–350 společností bude dorovnávací daň hradit).

Všechny společnosti působící v EU, které jsou součástí skupin s ročním konsolidovaným výnosem 750 milionů eur a vyšším, budou muset odvádět od počátku nového roku minimálně 15% daň z příjmů. Směrnice zvýší daňovou sazbu v Evropské unii jako celku a při-

Příslušný návrh zákona vycházející z evropské směrnice zavádí novou povinnost primárně mateřským společnostem velkých nadnárodních a národních skupin odvádět dorovnávací daň v souladu s pravidly Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). A to tím způsobem, aby za každou jurisdikci, ve kterých se tato skupina nachází, byla odvedena daň z příjmů minimálně 15 % bez ohledu na to, zda se jedná o zemi, která evropskou směrnici implementovala nebo se připojila k pravidlům OECD.

Jednotlivé státy pak mají možnost uplatnit svoji tuzemskou dorovnávací daň. Pokud si ji však některá země nezavede, odvede minimální daň za společnosti ve skupině nacházející si v tomto státě jejich mateřská společnost ve své v jurisdikci, případně se

o ni podělí ostatní společnosti ve skupině. Česká republika se o tento dodatečný zdroj pro výběr daně nehodlá připravit a tuto tuzemskou dorovnávací daň vláda navrhuje zavést v návrhu zákona, který je již nyní projednáván ve Sněmovně.

Zákon tak zavádí dvě zcela nové daně s vlastními pravidly, která jsou odlišná od pravidel pro daň z příjmů fyzických a právnických osob stanovených zákonem o daních z příjmů.

Předně zavádí tzv. tuzemskou dorovnávací daň. Poplatníkem se stanou vždy české společnosti (čeští daňoví rezidenti, případně stálá provozovna zahraniční společnosti), které jsou členy velké nadnárodní či národní skupiny (viz níže). Dále zákon zavádí tzv. přiřazovanou dorovnávací daň, kterou budou v České republice hradit české mateřské společnosti či za určitých podmínek české společnosti velké nadnárodní skupiny. Jak vyplývá z názvu obou daní, jedná se o tzv. dorovnávací daň. To znamená, že se při výpočtu obou těchto daní nejprve přihlédne k dani z příjmů právnických osob, které mají české společnosti ve svých nákladech (blíže viz níže).

Koho se povinnost zdanění týká

Jakým způsobem česká společnost zjistí, zda se stane poplatníkem této minimální daně v České republice? Základní podmínkou je, aby patřila do skupiny společností, jejichž roční výnos převýšil více než 750 milionů eur, v přepočtu přes 18 miliard korun (ve dvou ze čtyř předcházejících zdaňovacích období). Roční výnos zjistí z konsolidované účetní závěrky, kterou sestavuje nejvyšší mateřská společnost. Zdali bude dosažen tento limit, do značné míry ovlivní pravidla pro sestavování konsolidované účetní závěrky nejvyšší mateřskou společností či mateřskou společností, která se nachází o úroveň níže.

Výpočet tuzemské dorovnávací daně

Pokud česká společnost bude patřit do velké nadnárodní či národní skupiny, bude v dalším kroku nutné zjistit, jaké efektivní daňové sazby dosáhla celá skupina v České republice.

Její výpočet bude velmi komplexní. Za určitých podmínek bude možné vycházet z účetních výkazů sestavených dle českých účetních pravidel (tj. odlišných od účetních pravidel, dle kterých byly sestavené konsolidované účetní výkazy nejvyšší mateřskou společností). Pokud bude efektivní daňová sazba celé skupiny v České republice nižší než 15 %, bude nutné přistoupit k výpočtu tuzemské dorovnávací daně.

Pokud mezi českými společnostmi budou i poplatníci daně z příjmů, kteří čerpají slevu na dani v rámci investičních pobídek či např. odpočet na vědu a výzkum, tuzemská dorovnávací daň může výrazně vyrušit případnou daňovou úsporu.

Výpočet efektivní daňové sazby bude vycházet ze splatné a odložené daně, nicméně nepůjde jednoduše převzít údaje vykázané v účetních výkazech. Naopak, propočet bude velmi náročný. Zpravidla bude nutné vycházet z hodnot, které vstoupily do konsolidované účetní závěrky sestavené nejvyšší mateřskou

Pokud česká společnost bude patřit do velké nadnárodní

národní skupiny, bude v dalším

entitou (před očistěním o vzájemné vnitroskupinové transakce).

Tyto hodnoty bude nutné dále testovat dle komplexních pravidel pro výpočet dorovnávací daně.

Tuzemská dorovnávací daň se nejprve propočte za celou skupinu v České republice a následně se rozdělí mezi ty české společnosti, jejichž efektivní daňová sazba nedosahuje minimální výše 15 %, a to na základě poměru jejich zisků stanovených dle komplexních pravidel pro výpočet dorovnávací daně.

Daňové přiznání a další administrativní úkony

Každou českou společnost, která patří do velké nadnárodní či národní skupiny, čeká povinnost podávat samostatně informační přehled a daňové přiznání (v případě, že bude hradit tuzemskou dorovnávací daň).

Spravovat tuto daň bude Specializovaný finanční úřad. Dorovnávací daň bude splatná k datu podání daňového přiznání.

Pro správné stanovení povinnosti hradit minimální daň v České republice bude nutná spolupráce napříč celou skupinou. K tomu bude zapotřebí velmi dobrá znalost nejen českých účetních předpisů, ale také předpisů, dle kterých je sestavována konsolidovaná účetní závěrka nejvyšší mateřskou společností (IFRS, US GAAP apod.). Užitečným informačním zdrojem se stanou i modelová pravidla OECD.

S účinností zákona o dorovnávacích daních se počítá od počátku příštího roku, dle požadavků evropské směrnice. Společnostem proto již nezbývá mnoho času se na tuto poměrně složitou a administrativně náročnou změnu řádně připravit.

či

kroku nutné zjistit, jaké efektivní daňové sazby dosáhla celá skupina v České republice.

Minimální daň omezuje nástroje hospodářské politiky

Férové danění zisků vyžaduje, aby korporace nebyly schopny jejich přelévání do daňových rájů, nebo aby o něj neměly zájem. Evropa si zatím vybrala druhou možnost, ekonomicky je lepší ta první.

Ekonom České spořitelny

Danění zisků nadnárodních firem je po dlouhá léta oblast, která dráždí finanční úřady a potažmo vlády v mnoha zemích. Základem tohoto dráždění je pocit, že nadnárodní firmy platí daně ze svých zisků jinde, než kde by to bylo férové. Za férové se pokládá odvádění daně tam, kde produkce dané firmy vzniká a/nebo tam, kde se konzumuje. Nadnárodní firmy ovšem mají pochopitelnou snahu zisk přelévat a danit tam, kde bude jejich daňová povinnost nejnižší. Ať už zvolíme definici férovosti danění zisku podle místa vzniku produkce, nebo místa její spotřeby, nebo směs obojího, tlak na tuto férovost jistě dává smysl.

Existují v zásadě dvě možnosti, jak této férovosti dosáhnout nebo se k ní aspoň přiblížit: buď docílit toho, že firmy nebudou přelévání zisku schopny (viz první pilíř v rámci Inclusive Framework z dílny OECD a někdejší projekt CCCTB z dílny Evropské komise), nebo zajistit, že o přelévání zisku nebudou mít zájem (viz druhý pilíř Inclusive Framework a na něj navazující aktuálně zaváděná dorovnávací daň).

K první zmíněné možnosti vede sjednocení metod výpočtu daňových základů včetně alokace takto vypočtených základů do relevantních zemí tak, aby danění probíhalo právě v relevantních zemích, a nikoli v některém věcně zcela nerelevantním daňovém ráji. Přeshraničně jednotný výpočet daňových základů by v zásadě měl mít i pro nadnárodní firmy svou výhodu v podobě zjednodušení daňové administrativy.

Podstatou druhé zmíněné možnosti je vzít nadnárodním firmám výhodu, kterou jim daňové ráje poskytují. Zde jde o to dotlačit firmy k tomu, že na své zisky uplatňované v zemích s velmi nízkou efektivní daňovou sazbou uvalí dodatečnou sazbu tak, aby pro ně neexistovala ve světě žádná země, kde by celková efektivní daňová sazba byla pod jistou minimální úrovní.

Z právního (a možná i politického) hlediska je zřejmě schůdnější druhá zmíněná možnost, tj. zavedení minimální efektivní daňové sazby; aspoň tak lze usuzovat z toho, že Evropská unie realizuje z dvoupilířového rámce OECD nejdřív pilíř druhý.

Michal Skořepa

Z ekonomického pohledu je to ale přesně naopak: alokace zisku do relevantních zemí je rozhodně lepší než zavádění minimální daňové sazby. Daňová soutěž mezi různými zeměmi totiž sama o sobě není nic špatného, tedy pokud vychází právě z korektně vypočteného daňového základu – takže jsou ze hry daňové ráje – a pokud se odehrává skutečně transparentně pouze cestou různých daňových sazeb, a nikoli skrytě formou zákulisních daňových úlev poskytnutých VIP poplatníkům (tuto podmínku transparentnosti lze nahradit důrazem nikoliv na sazbu statutární, nýbrž efektivní, která by měla dopad všech případných úlev „prozradit“).

Jako hlavní ekonomický argument proti zavádění minimální daňové sazby ale nevidím ani tak přínos mezistátní daňové konkurence, jako spíš potřebu vlád různých zemí používat daňové sazby jako jeden z nástrojů domácí hospodářské politiky. Například v Česku se všeobecně rozhostil pocit, že bychom měli podpořit automatizaci a posunout se z pozice země s levnou pracovní silou. V takovém případě je třeba prozatím neměnit nynější český daňový mix, který se vyznačuje mimo jiné poměrně nízkým efektivním zdaněním firem. Jedním dechem je však třeba dodat, že také další parametry regulace podnikání v Česku musejí být nastaveny tak, aby firmy skutečně měly motivaci málo zdaněný zisk využít na reinvestice opět v Česku namísto jeho odesílání do ciziny.

Obecněji řečeno, každá země může ve své aktuální situaci potřebovat jinou strukturu daňových sazeb. Nastavení limitů

na tyto sazby volbu národních vlád v této oblasti podle národních potřeb pochopitelně omezuje. Jde vlastně o problém podobný otázce zavedení eura: měnu (daňové sazby) by měly sdílet pouze ty ekonomiky, které jsou si dostatečně podobné, aby jim taková unifikace měnové (daňové) politiky neškodila. Nyní zaváděné minimum pro daň ze zisku na úrovni 15 procent je sice pod hladinami, na kterých by české vlády mohly chtít držet efektivní zdanění zisku, nicméně případné budoucí zvýšení tohoto minima třeba na 20 procent už by z tohoto pohledu mohlo být nežádoucí. A do budoucna nejspíš nelze vyloučit ani ještě černější scénář: návrh na úplné sjednocení sazby daně ze zisku na jediné celoevropské úrovni.

Navíc se dá očekávat, že určité přesuny zisku by neustaly ani v případě úplné nivelizace daňové zátěže. Empirický výzkum totiž ukázal, že dochází ke zřetelnému přelévání zisku dokonce i po očištění o rozdíly v této zátěži a že zjištěné nedaňové přesouvání zisku přes hranice se zdá být hnáno motivem, který můžeme nazvat třeba „hierarchický“ – jde o přesouvání konkrétně ve směru od dcer nebo poboček k centrálám.

Je to tak: i bez ohledu na rozdíly v daňové zátěži je pro vedení nadnárodních firem z nějakých důvodů lepší vykazovat vysoké zisky v centrále na úkor zisků v dcerách. Jaké důvody (snad politické nebo personalistické?) můžou stát za těmito daňově nemotivovanými přesuny, to už zmíněný výzkum bohužel nezjišťoval.

Na půl plná globální minimální daň

Velké firmy by měly v Česku od ledna 2024 platit minimální efektivní daňovou sazbu ve výši 15 procent. Celkově výhody této globální minimální daně převažují nad nevýhodami, a proto ji hodnotím jako sklenici na půl plnou.

Petr Janský

Ekonom, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd UK

Globální minimální daň ve výši 15 procent bude v Česku zavedena od ledna 2024. Co k tomu vedlo? Dlouhodobý tlak řady vlád a dalších aktérů na to, aby nadnárodní korporace platily daně v takové výši a v takových zemích, které odpovídají jejich reálné ekonomické aktivitě. Mnohé velké nadnárodní korporace totiž v současnosti přesouvají uměle své zisky do zemí s extrémně nízkým nebo nulovým zdaněním neboli do daňových rájů. Tyto firmy tak čelí nižšímu zdanění, než kdyby daně platily v Česku a jiných zemích, kde mají své zaměstnance nebo zákazníky. Takové chování je zvýhodňuje oproti jinak podobným firmám, které se korporátnímu zdanění nevyhýbají, ať už že nechtějí nebo nemůžou.

Dalším negativním dopadem jsou nižší vládní daňové příjmy – jejichž výši odhaduji v rámci svého výzkumu na Univerzitě Karlově – a v důsledku toho vyšší zdanění ostatních daňových poplatníků nebo nižší vládní výdaje či vyšší deficity veřejných financí.

Tyto skutečnosti vedly k desetiletému, jinak ne příliš úspěšnému procesu BEPS (Base Erosion and Profit Shifting) pod patronací OECD, jehož snad nejvýznamnějším počinem je dvoupilířová dohoda více než stovky zemí z roku 2021. Druhý pilíř je shoda zemí na tom, že každá země může zavádět globální minimální daň ve výši 15 procent podle domluvených pravidel a ostatní země to budou respektovat. A pod patronací českého předsednictví se loni v prosinci podařilo dojednat, že země Evropské unie tuto globální minimální daň zavedou. Tuto záplatu na již existující složitý systém zdanění nadnárodních korporací schválila nedávno vláda.

Z důvodů výše uvedených – velké daňové úniky vedoucí k znevýhodňování firem a snižování vládních daňových příjmů – je nějaký krok k zamezení těchto úniků na místě. A globální minimální daň přispěje ke snížení daňových úniků přímo i nepřímo. Ale že je tím krokem nakonec právě globální minimální daň, je otázka spíše politická a věc vyjednávání jednotlivých zemí, než že by to bylo optimální z pohledu ekonoma. Sleduji tuto oblast zdanění dlouhodobě a vidím výhody i nevýhody právě zaváděné globální minimální daně.

Mezi nevýhody patří například vyloučení části zisku na základě ekonomické podstaty (anglicky substance-based carve-outs), což povede k tomu, že proklamovaný cíl minimálního zdanění efektivní sazbou 15 procent nebude v některých případech dodržen. Další nevýhodou je zvýšení komplikovanosti a tím i nákladovosti daňového systému pro všechny aktéry. Celkově výhody ale z mého pohledu převažují, a proto označuji globální minimální daň za půl plnou – spíše než sklenici na půl prázdnou.

Globální minimální daň se nyní projednává v Poslanecké sněmovně, ale očekávám její schválení více méně ve verzi navržené vládou. Z možností, jak ji v Česku implementovat, vláda navrhuje zavést kvalifikovanou vnitrostátní dorovnávací daň (z aglického qualifying domestic minimum top-up tax, QDMTT) a neodložit uplatnění přiřazované dorovnávací daně (pravidlo pro zahrnutí zisku z anglických income inclusion rule, IIR, a pravidlo pro nedostatečně zdaněný zisk z anglického undertaxed payments rule, UTPR). Především zavedení kvalifikované vnitrostátní dorovnávací daně dává pro zemi jako Česko dobrý smysl, protože z ní může očekávat většinu dodatečných rozpočtových příjmů z globální minimální daně.

Vládní hodnocení dopadů regulace a důvodová zpráva odhadují pozitivní fiskální dopad návrhu zákona, včetně rozhodnutí o zavedení vnitrostátní dorovnávací daně a neodložení uplatnění přiřazované dorovnávací daně, a to ve výši 4 až 6 miliard korun. V případě zvýšení sazby daně z příjmů právnických osob o dva procentní body ze současných 19 procent na 21 procent, jak navrhuje právě schvalovaný konsolidační balíček, dojde

budou

daně v mnoha zemích světa

snížením daňových úniků a mnohé země včetně některých daňových rájů budou reagovat zvyšováním

sazeb.

ke snížení odhadovaného dopadu, a to na částku maximálně dvě miliardy korun ročně po plném náběhu opatření. Tento nový příjem státního rozpočtu navíc nemusí být jediným pozitivním rozpočtovým dopadem. Je pravděpodobné, že firmy budou reagovat na koordinované zavedení globální minimální daně v mnoha zemích světa snížením daňových úniků a mnohé země včetně některých daňových rájů budou reagovat zvyšováním svých daňových sazeb. Tyto změny v chování by měly za následek vyšší příjmy z daně z příjmů právnických osob pro Česko.

Rád bych vyzdvihnul, že na rozdíl od některých jiných řešení má globální minimální daň zamezit daňovým únikům mezinárodně domluveným a koordinovaným způsobem. To, že pravidla jsou jednotná, může snížit náklady na jejich implementaci na straně firem i daňových správ, což je možné dát i do kontrastu s tím, kdyby každá země – včetně Česka před pár lety – zaváděla svou vlastní specifickou digitální daň. K čemuž, aniž bych chtěl malovat čerta na zeď, ještě může samozřejmě dojít.

Pokud se země včetně Spojených států amerických nedomluví na funkčním prvním pilíři, zaměřujícím se na zdanění zhruba sto největších firem, je možné, že řada zemí se vrátí k digitálním daním. A to pak možná budeme vzpomínat, že globální minimální daň není zase až tak komplikovaná a není to jen ad hoc záplata na již dnes komplikovaný, a ne příliš dobře fungující systém zdanění nadnárodních korporací.

Je pravděpodobné, že firmy

reagovat na koordinované zavedení globální minimální

svých daňových

Aktuálně ze světa

Platit zaměstnancům dovolenou je nový trend ve fi rmách

Stále více firem ve světě dává svým zaměstnancům příspěvky na dovolenou, které jdou v přepočtu až do desítek tisíc korun ročně, povšimla si britská stanice BBC. Může jít o nástroj, jak nalákat nové zaměstnance nebo si udržet ty staré, i o oboustranně výhodný způsob, jak přispět k pohodě pracovníků.

Proplácení cestovních nákladů je oblíbeným benefitem ve společnostech, které podnikají v cestovním ruchu. Zaměstnanci Airbnb tak například dostávají roční kredit na cestování ve výši 2000 dolarů (45 900 korun) a Expedia proplácí svým pracovníkům náklady na cestování v rozmezí od 1250 do 1750 dolarů ročně, uvádí podle České tiskové kanceláře britská BBC.

Přispívat zaměstnancům na dovolenou ale stále častěji začínají i společnosti z jiných oblastí. Například softwarová firma Calendly nabízí svým zaměstnancům příspěvek ve výši 1000 dolarů na hotely, lety či pronájmy aut. Další technologická firma, Bamboo HR, láká zaměstnance na program, kterému říká „zaplacená placená dovolená“ a který má formu kreditu ve výši 2000 dolarů ročně na cestování.

Přispívání na dovolenou může být nejen prostředkem, jak nalákat nové talenty, ale i jak si zaměstnance udržet v době, kdy se mnohé společnosti potýkají s poklesem loajality pracovníků. „Ta zpráva za tím je, že zaměstnanci se opravdu zajímají o pohodu svých zaměstnanců, a to nad rámec povrchních opatření. To se určitě v dlouhodobé perspektivě vyplácí,“ míní Michael König, který přednáší na katedře strategie a inovace na Ekonomické univerzitě ve Vídni (WU).

Německý průmysl požaduje dostupné

ceny energií k udržení konkurenceschopnosti

Německý průmysl chce dosáhnout klimatických cílů co nejrychleji, kvůli příliš vysokým cenám energií ve srovnání s ostatními evropskými státy se však obává ztráty konkurenceschopnosti a zániku. Na klimatické konferenci Svazu německého průmyslu (BDI) to prohlásil šéf svazu Siegfried Russwurm.

Ochrana klimatu se podaří jen tehdy, pokud ji bude doprovázet hospodářská prosperita,“ řekl k tématu spolkový ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck. „Elektřinu potřebují všichni. A v mém největším zájmu je, aby ceny elektřiny šly dolů. O  tom mě nemusíte přesvědčovat,“ poznamenal. Dodal také, že z přechodu vysoce průmyslového Německa na bezuhlíkové hospodářství se musí stát vzor úspěchu.

O nezbytnosti ekologicky šetrného průmyslu je přesvědčen i Russwurm. „Nutnost rozhodného boje proti klimatickým změnám není třeba zpochybňovat,“ řekl. „Cílů, které jsme si pro dekarbonizaci stanovili, chce německý průmysl dosáhnout raději rychle než p omalu. Ale jedno nechceme, a to zánik kvůli ztrátě konkurenceschopnosti,“ dodal.

Evropští výrobci elektromobilů chtějí změnu pravidel

vývozu do Británie

Evropské sdružení výrobců automobilů (ACEA) vyzvalo Evropskou komisi (EK), aby urychleně změnila pravidla vývozu elektromobilů do Británie. Jinak od ledna hrozí, že evropské automobilky v příštích třech letech zaplatí o 4,3 miliardy eur (105 miliard Kč) navíc.

Nastavená pravidla mají zajistit, že elektromobily vyrobené v Evropské unii budou z velké části sestaveny z místně vyráběných d ílů. Výrobci na obou stranách Lamanšského průlivu ale tvrdí, že na to nejsou připraveni. ACEA také varovala, že opatření by mohla snížit produkci továren v EU zhruba o 480 000 vozů. A zvýšené náklady podle sdružení zaplatí spotřebitelé. Hlavní problém spočívá v takzvaných pravidlech původu, která vstoupí v platnost v lednu příštího roku. Vztahují se na přepravu automobilů přes kanál La Manche v souladu s podmínkami dohody o brexitu, tedy dohody o obchodu a spolupráci mezi EU a Británií.

Daňový řád

OFŘ a odvolání – co se během roku 2022 změnilo?

V článku s názvem Jak se Odvolací finanční ředitelství vypořádává s odvoláními? vydaném v e-Bulletinu KDPČR 10/2022 jste se mohli dočíst, že 36 % vyřízených odvolání bylo v roce 2021 rozhodnuto ve prospěch daňového subjektu a že to byla nejvyšší úspěšnost za období 2018 až 2021. Na konci července 2023 však byla vydána nová výroční zpráva o činnosti Finanční správy za rok 2022. Zajímalo nás, jak se Odvolací finanční ředitelství s odvoláními vypořádalo v tomto roce. Potvrzoval se rostoucí trend úspěšných odvolání?

Zuzana Tregnerová

Daňová poradkyně, EKP Advisory

Údaje z výroční zprávy o činnosti Finanční správy za rok 2022 vykazují zajímavá čísla. Ač jsme se o tomto nikterak v našem předchozím článku nezmiňovali, dovolujeme si podotknout, že celkový počet rozhodnutých odvolání na úrovni finančního úřadu se mezi

Anh Duc Nguyen

Asistent daňového poradce, EKP Advisory

roky 2018–2021 snižoval, a to meziročně v průměru o 10 %. V roce 2022 bylo ovšem rozhodnuto o 13 % odvolání více než v roce 2021.

Tabulka 1 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni finančního úřadu v letech 2018–2022 (v absolutních číslech a procentech)1

1 Zdroj: Vlastní zpracování; Výroční zpráva o činnosti Finanční správy za rok 2018, 2019, 2020, 2021, 2022 2 Řízení o odvolání je zastaveno v případě, že podání odvolání bylo nepřípustné nebo bylo podáno po lhůtě, viz § 113 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád.

Graf 1 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni finančního úřadu v letech 2018-20221

Úspěšnost kladně vyřízených odvolání na úrovni finančních úřadů se stabilizovala na cca 64 %. Lze jen spekulovat, co mohlo stát za takto výraznou procentní úspěšností. Byla to kvalita podaných odvolání, ve kterých argumentaci podporovaly odpovídající důkazní prostředky?

Co však stojí za zmínku, je výrazný pokles záporně vyřízených odvolání a nárůst odvolání, u nichž bylo řízení o odvolání zastaveno, (ať už z důvodu, kdy podání nebylo nepřípustné či bylo podáno po lhůtě anebo kdy se daňový subjekt rozhodl podané odvolání vzít zpět).

Výsledky vyřízených odvolání na úrovni

Odvolacího finančního ředitelství

Teď se vrátíme zpět k tomu, o čem článek z října 2022 původně byl, tedy jakou úspěšnost mají odvolání postoupená finančním úřadem na Odvolací finanční ředitelství („OFŘ“). V následující tabulce je uveden počet kladně a záporně rozhodnutých odvolání na úrovni OFŘ za období 2018 až 2022 včetně procentuální úspěšnosti. Neuvažujeme zde odvolání, která byla zastavena, neboť jejich počet tvořil pouze zlomek celkově rozhodnutých odvolání.

Tabulka 2 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni OFŘ v letech 2018–2022 (v absolutních číslech a procentech)1

Graf 2 – Počet rozhodnutých odvolání na úrovni OFŘ v letech 2018–20221

Daňový řád

Lze tedy shrnout, že rostoucí trend úspěšných odvolání na úrovni OFŘ se v roce 2022 potvrdil. OFŘ rozhodlo v odvolacím řízení ve prospěch daňového subjektu v 1 930 případech, což za rok 2022 činilo 42 % všech projednaných odvolání. Opět jako minulý rok můžeme spekulovat nad tím, co stojí za výrazným nárůstem úspěšnosti rozhodnutých odvolání. Jedním z důvodů určitě může být neustále se vyvíjející judikatura, a to jak tuzemská, tak i v rámci Evropské unie, dalším třeba kvalita podaných odvolání.

Kterých daní se odvolání nejčastěji týkala

Nebude nikterak překvapením, že podaná odvolání se nejčastěji týkala daně z přidané hodnoty. Jejich podíl činí v průměru 76 %. Na základě nových dat se však mezi lety 2021 a 2022 podíl odvolání na dani z přidané hodnoty snížil z 76 % na 71 %. Naopak narůst je možné zaznamenat u odvolání na ostatních daních3 (tj. netýkajících se daně z přidané hodnoty, daně z příjmů právnických osob a fyzických osob podávajících přiznání). V roce 2022 podíl odvolání na ostatních daních činil 15 %, což je o 4 procentní body více než v roce 2021.

Tabulka 3 – Počet odvolání na jednotlivých daních a jejich podíl na celkovém počtu odvolání1

Graf 3 – Rozložení podaných odvolání dle druhů daní za roky 2018–20221

Žádné překvapující závěry tedy nebyly naší analýzou zjištěny.

Daň z přidané hodnoty je stále nejčastější daní, na kterou se podávají odvolání, což také koresponduje s tím, že je také nejčastěji kontrolovanou daní. 5

Soudní řízení aneb co dělat, když bylo odvolání zamítnuto

V případě, že by OFŘ podané odvolání zamítlo, a tedy rozhodlo v neprospěch daňového subjektu, je další možnou obranou podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.6 Daňový subjekt

3 Jedná se např. o daň z nemovitých věcí, daň silniční, daň z hazardu, kompenzační bonusy, dotace.

4 Jedná se o DPFO podávající přiznání.

5 Na základě dat za sledované období tvoří počet daňových kontrol na DPH v průměru 49 % všech daňových kontrol. Z výroční zprávy za rok 2022 dále vyplývá, že Finanční správa v roce 2022 provedla na DPH o 1 305 kontrol více než v roce 2021. Důvodem byla zejména stabilizace kontrolní činnosti po uvolnění protipandemických opatření a ukončení dlouhotrvajících kontrol.

6 Obrátit se na soud je možné pouze v případě, kdy byly vyčerpány veškeré řádné opravné prostředky.

v pozici žalobce podává žalobu na příslušný krajský soud. Místní příslušnost soudu se určuje dle obvodu, v němž má sídlo správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni.7

Žalobu je nutné podat nejpozději do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci doručeno. Tuto lhůtu nelze nikterak prodloužit a zmeškání lhůty dle zákona č. 150/2002 Sb. soudního řádu správního nelze ani prominout. Žalobu za daňový subjekt může podat buď advokát, nebo osoba vykonávající specializované právní poradenství, např. daňový poradce.

Úspěšnost správních žalob v rámci daní

V návaznosti na výše uvedené se nyní budeme věnovat úspěšnosti podaných žalob. Data za rok 2022 ukázala dvě věci:

i. Podíl kladně vyřízených žalob v roce 2022 se snížil na 27 %, nejnižší úspěšnost za sledované období;

ii. Úspěšnost žaloby týkající se DPH v roce 2022 vzrostla na 53 %.

Tabulka 4 – Počet kladně a záporně vyřízených správních žalob v letech 2018–20221

5 – Počet kladně vyřízených správních žalob dle druhů daní v letech 2018–20221

Graf 4 – Rozložení kladně vyřízených správních žalob dle druhů daní za roky 2018–20221

Tabulka 6 – Počet záporně vyřízených správních žalob dle druhů daní v letech 2018–20221

Daňový řád

Pokud tedy daňový subjekt podá žalobu, šance, že uspěje, se pohybují průměrně kolem 31 %. V případě, že se jedná o žalobu týkající se daně z přidané hodnoty, šance vzrůstají na průměrně 39 %, což lze jinými slovy vyjádřit i tak, že 2 ze 5 případů končí úspěchem daňového subjektu.

Krajský soud nepomohl, co dál?

Daňový subjekt (a i správce daně) může při neúspěchu u krajského soudu podat kasační stížnost na Nejvyšší správní soud („ NSS“). Ten rozhodnutí soudu nižší instance může zrušit a vrátit zpět k projednání.

Lhůta pro podání kasační stížnosti je pouze dva týdny po doručení rozsudku. V řízení o kasační stížnosti musí být daňový subjekt zastoupen advokátem. 8 V případě, že NSS shledá kasační stížnost důvodnou, vrátí věc k projednání krajskému soudu, který se rozhodnutím NSS musí řídit. NSS kasační stížnost zamítne, shledá-li ji nedůvodnou.

Počet vyřízených kasačních stížností od roku 2018 do roku 2021 se pohyboval okolo 350 případů ročně. V roce 2022 však NSS vyřídilo až 527 kasačních stížnosti, o 137 kasačních stížností více než v roce 2021. Bez překvapení se nejčastěji kasační stížnosti týkají DPH, poté DPPO a DPFO pro osoby podávající přiznání.

Spolupráce Finanční správy s orgány činnými v trestním řízení

Naši analýzu doplňujeme ještě daty týkajícími se spolupráce Finanční správy s orgány činnými v trestním řízené. Z výroční zprávy o činnosti Finanční správy za rok 2022 totiž vyplývá, že daňová kriminalita je nadále nejvýznamnější částí hospodářské kriminality s dopadem jak na státní rozpočet, tak i na rozpočet Evropské unie. Největší část podaných trestních oznámení se týká trestného činu zkrácení daně s převládajícím prvkem organizované trestné činnosti.9 Níže uvedená tabulka uvádí, kolik případů bylo ze strany Finanční správy předáno orgánům činným v trestním řízení.

Tabulka 7 – Počet předaných případů orgánům činným v trestním řízení za roky 2018–202210

Podněty předané finančními úřady orgánům činným v trestním řízení 2018-2022

Graf 5 – Rozložení záporně vyřízených správních žalob dle druhů daní za roky 2018-20221

Počet podnětů předaných Finanční správou orgánům činným v trestním řízení se od roku 2018 snižoval a s tím i částky, které byly předmětem těchto případů. Výjimku tvoří rok 2022.

Fiskálně nejzávažnější případy krácení daní byly Generálním finančním ředitelstvím detekovány v souvislosti s poskytováním pracovní síly, dovozem zboží ze třetích zemí (regiony jihovýchodní Asie, Středního východu) a jeho následným dodáním v Evropském hospodářském prostoru nebo poskytováním služeb „reklamní činnosti“.

Závěr

Závěrem si shrňme výsledek naší analýzy:

1. Úspěšnost vyřízených odvolání na úrovni OFŘ vzrostla v roce 2022 na 42 %, což je nejvyšší úspěšnost od roku 2018. Rostoucí trend úspěšnosti odvolání na úrovni OFŘ se potvrdil. Je otázkou, jak dlouho se tento trend udrží a co za ním stálo.

2. Prvenství o nejčastěji vyřizovanou daň v rámci odvolacího řízení bez překvapení uhájila daň z přidané hodnoty. Axiomaticky lze říci, že se také jedná o nejčastěji kontrolovanou daň.

3. V roce 2022 bylo úspěšných pouze 231 správních žalob, což činilo 27 % všech vyřízených žalob. Jedná se o nejnižší úspěšnost od roku 2018. Více než polovina (53 %) úspěšných žalob se týkala daně z přidané hodnoty, což je vůbec nejvyšší podíl žalob na dani z přidané hodnoty od roku 2018.

4. Počet podnětů předaných ve věci zkrácení daně orgánům činným v trestním řízení se od roku 2018 snižoval a s tím i částky, které byly předmětem těchto případů. Výjimkou je však rok 2022, kdy oproti roku 2021 došlo k nárůstu o 38 %.

2021.

8 Případně daňový subjekt může jednat sám za podmínky, že dosáhl vysokoškolského vzdělání potřebného pro výkon advokacie, viz § 105 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní.

9 Zdroj: Výroční zpráva o činnosti Finanční správy za rok 2022 – str. 60

10 Zdroj: Výroční zpráva o činnosti Finanční správy za rok 2022 – str. 62

Celkový počet rozhodnutých odvolání na úrovni finančního úřadu se mezi roky 2018–2021 snižoval, a to meziročně v průměru o 10 %. V roce 2022 bylo ovšem rozhodnuto o 13 % odvolání více než v roce

Jak se v letošním roce vyhnout progresivní dani

V rámci zdanění příjmů fyzické osoby jsou uplatňovány dle § 16 odst. 1 ZDP dvě sazby daně, a to sazba daně 15 % a sazba daně 23 %. K zavedení sazby daně ve výši 23 % došlo zákonem č. 609/2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021. Ukážeme si, jak se tato progresivní daň uplatní v rámci roku 2023 a jak se jí může poplatník úspěšně vyhnout.

Připomínám, že zatímco zrušené solidární zvýšení daně se vztahovalo pouze na příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP) a dílčí základ daně ze samostatné činnosti (§ 7 ZDP), pak nově zavedená progresivní sazba daně 23 % se vztahuje na celkový základ daně z příjmů fyzické osoby přesahující 48násobek měsíční průměrné mzdy. Jedná se o celkový základ daně, jehož součástí jsou i dílčí základy daně z kapitálového majetku, z nájmu a z ostatních příjmů.

Na základě znění §16 odst. 1 ZDP jsou při stanovení daně z příjmů fyzických osob uplatňovány dvě sazby daně: sazba daně 15 %, která se uplatní pro část základu daně do výše 48násobku průměrné mzdy a sazba daně 23 %, která se uplatní pro část základu daně přesahující 48násobek průměrné mzdy.

Průměrná mzda pro účely daní z příjmů je definována v § 21g odst. 2 ZDP, a to jako průměrná mzda stanovená podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení. Pro zdaňovací období 2023 se vychází z nařízení vlády č. 290/2022 Sb., kde je uveden všeobecný vyměřovací základ 38 294 Kč a přepočítací koeficient 1,0530 Kč. Průměrná mzda za rok 2023 tedy činí 40 324 Kč a rozhraní výše základu daně pro uplatnění sazeb daně 15 % a 23 % činí 40 324 Kč x 48 = 1 935 552 Kč.

Výše základu daně v Kč pro uplatnění progresivní sazby daně z příjmů FO v letech 2022 a 2023

Údaj Rok 2022Rok 2023

nařízení vlády356/2021290/2022

průměrná mzda38 91140 324

sazba daně 15 %do výše 1 867 728do výše 1 935 552

sazba daně 23 %nad výši 1 867 728nad výši 1 935 552

V § 16 odstavec 2 ZDP se stanoví, že daň se vypočte ze základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně (§ 15 ZDP) a o odčitatelné položky od základu daně (§ 34 ZDP) zaokrouhleného na celá sta Kč dolů, a to jako součet součinů příslušné části takového základu daně a sazby pro tuto část základu daně.

Dle § 16ab odst. 1 ZDP se daň poplatníka vypočte jako součet daně podle § 16 snížené o slevy na dani a daně podle § 16a. Ustanovení § 16a se vztahuje na výpočet daně pro samostatný základ daně – stanoví se zde, že sazba daně pro samostatný základ daně činí 15 % a daň se vypočte jako součin samostatného základu daně zaokrouhleného na celá sta Kč dolů a sazby daně pro tento základ daně. V § 16ab odst. 2 a 3 se ve vazbě na uplatnění daňového bonusu souvisícího s daňovým zvýhodněním na vyživované dítě uvádí, že pokud je daňový bonus podle § 35c odst. 3 ZDP vyšší nebo roven dani podle § 16a, sníží se o tuto daň daňový bonus a daň poplatníka se rovná nule. Pokud je daňový bonus podle § 35c odst. 3 nižší než daň podle § 16a, daňový bonus je roven nule a daň poplatníka se rovná dani podle § 16a snížené o daňový bonus podle § 35c odst. 3 ZDP.

Uplatnění dvou sazeb daně u příjmů ze závislé činnosti

Postup vybírání a placení záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti vyplývá z § 38h ZDP. Dle stávajícího znění zákona o daních z příjmů sazba zálohy činí 15 % pro část základu pro výpočet zálohy do 4násobku průměrné mzdy a 23 % pro část základu pro výpočet zálohy přesahující 4násobek průměrné mzdy. Záloha se vypočte jako součet součinů příslušné části základu pro výpočet zálohy a sazby zálohy pro tuto část základu pro výpočet zálohy. Vypočtená záloha se pak zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Zatímco v roce 2022 byla při výpočtu měsíční

Ivan Macháček

Daňový poradce č. o. 787

zálohy na daň uplatněna sazba daně 23 % od výše hrubé mzdy 155 644 Kč, pak v roce 2023 je při výpočtu měsíční zálohy na daň uplatněna sazba daně 23 % až od výše hrubé mzdy 161 296 Kč.

Příklad 1

Vedoucí zaměstnanec ve firmě má sjednanou měsíční stálou hrubou mzdu ve výši 210 000 Kč. Poplatník učinil pro rok 2023 u zaměstnavatele prohlášení k dani a uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka.

Výpočet měsíční zálohy na daň:

Údaje v KčMěsíc

Základ daně210 000

Základ daně pro 15% sazbu daně161 296

Záloha na daň 15 % 24 194,40

Základ daně pro 23% sazbu daně48 704

Záloha na daň 23 % 11 201,92

Záloha na daň celkem 35 396,32

Výše zálohy po zaokrouhlení35 397

Základní sleva na dani na poplatníka2 570

Záloha na daň32 827

Příklad 2

Manažer má uzavřenou se svým zaměstnavatelem smlouvu na bezplatné poskytnutí služebního vozidla k soukromým účelům o vstupní ceně 690 000 Kč (nejedná se o nízkoemisní vozidlo). Manažer má v roce 2023 měsíční příjem ze závislé činnosti v rozmezí 145 000 až 160 000 Kč.

Uvedeme si zdanění manažera v roce 2023 pro jeho maximální měsíční příjem 160 000 Kč. Pokud by manažer neměl k dispozici bezplatně poskytnuté manažerské vozidlo, byla by u něho uplatněna pro stanovení měsíční zálohy na daň sazba daně ve výši 15 %. Protože je nutno k příjmům připočítat 1 % vstupní ceny poskytnutého vozidla, činí v tomto měsíci zdanitelný příjem 160 000 Kč + 6 900 Kč = 166 900 Kč. Zdanitelný měsíční příjem přesáhne hranici 161 296 Kč, a proto je nutno uplatnit v tomto měsíci z částky převyšující tuto hranici pro výpočet měsíční zálohy na daň sazbu daně 23 % dle § 16 odst. 1 písm. b) ZDP.

Obdobně bude zaměstnavatel postupovat v dalších měsících dle výše hrubé mzdy zaměstnance. Pokud bude mít zaměstnanec k dispozici výše uvedené manažerské vozidlo po všechny měsíce roku 2023, bude za kalendářní rok pro účely zdanění navýšen jeho příjem ze závislé činnosti o část-

ku 6 900 Kč x 12 měsíců = 82 800 Kč. S ohledem na rozmezí měsíčních příjmů od 145 000 Kč do 160 000 Kč lze předpokládat, že u zaměstnance nedojde k situaci, že by celkový příjem zaměstnance včetně připočtení zdanitelného příjmu z titulu manažerského vozidla za rok 2023 v rámci ročního zúčtování záloh na daň přesáhl hranici 1 935 552 Kč, od které by bylo nutno rozdíl zdanit sazbou daně 23 %.

Příklad 3

Zaměstnanec má u zaměstnavatele učiněné prohlášení k dani. V říjnu 2023 mu byla zúčtována kromě mzdy ve výši 60 200 Kč i výše odstupného v souladu s § 67 ZP a vnitřním předpisem zaměstnavatele ve výši 5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku, a to v částce 294 000 Kč.

Výpočet měsíční zálohy na daň pro hrubou mzdu 354 200 Kč:

Údaje v KčMěsíc říjen

Základ daně354 200

Základ daně pro 15% sazbu daně161 296

Záloha na daň 15 % 24 194,40

Základ daně pro 23% sazbu daně192 904

Záloha na daň 23 % 44 367,92

Záloha na daň celkem 68 562,32

Výše zálohy po zaokrouhlení68 563

Základní sleva na dani na poplatníka2 570

Záloha na daň65 993

Pokud v rámci ročního zúčtování daně za rok 2023 nedosáhne základ daně ze závislé činnosti u poplatníka výše 1 935 552 Kč, obdrží zaměstnanec dle § 38ch odst. 5 ZDP od zaměstnavatele kladný rozdíl mezi zálohově sraženou daní a daní sníženou o slevy pro poplatníky daně z příjmů fyzických osob jako přeplatek daně, pokud je úhrnná výše tohoto přeplatku více než 50 Kč.

Vzhledem k tomu, že se jedná o odstupné vyplacené zaměstnanci v souvislosti se zněním § 52 písm. a) až c) ZP, nebude plná výše odstupného započítána do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Možnosti, jak se vyhnout uplatnění progresivního zdanění

Využití reálné spolupráce osob Pokud je podnikatel s ohledem na dosažený základ daně z příjmů nucen uplatnit za zdaňovací období 2023 progresivní výši daně 23 % dle § 16 ZDP, může výhodně využít institutu spoluprá-

Daně z příjmů

ce osob podle § 13 ZDP. Musí jít pochopitelně o reálnou spolupráci. Spolupracující osoba přejímá do svého základu daně určitý podíl příjmů a výdajů poplatníka, a proto rovněž není rozhodující při rozdělení výdajů poplatníka, jakým způsobem uplatňuje poplatník výdaje – zda ve skutečně prokázané výši, nebo procentem z příjmů dle § 7 odst. 7 ZDP. Výhodou spolupráce osob je skutečnost, že poměr rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující osobu nemusí odpovídat reálné spolupráci spolupracující osoby s podnikatelem. I při minimální reálné spolupráci je možné rozdělit na spolupracující osobu plnou výši maximální možné částky dle § 13 ZDP, přičemž poměr převedených příjmů a výdajů na spolupracující osobu je možné stanovit až podle výše daňového základu daně podnikatele při sestavování daňového přiznání za příslušné zdaňovací období (kalendářní rok).

Využití institutu spolupráce osob však neovlivní negativní důsledky stanovených limitů výše paušálních výdajů dle § 7 odst. 7 ZDP, protože při uplatnění institutu spolupracujících osob se dle § 13 ZDP na spolupracující osobu převádějí příjmy a výdaje, tedy paušální výdaje podnikatele stanovené s ohledem na jejich maximální limitní výši dle § 7 odst. 7 ZDP.

Příklad 4

Podnikatel dosáhne ze živnostenského podnikání za rok 2023 zdanitelné příjmy ve výši 3 600 000 Kč. K těmto příjmům uplatňuje paušální výdaje ve výši 60 %, a to maximální limitní výši 2 mil. Kč x 60 % = 1 200 000 Kč. Jeho manželka je doma a nemá žádné zdanitelné příjmy. Podnikatel se rozhodne využít spolupráce manželky, která mu vede evidenci příjmů a databázi dodavatelů a odběratelů. Za tím účelem na ni podnikatel převede maximální výši základu daně 540 000 Kč

Pokud by nedošlo k uplatnění spolupráce osob, činilo by zdanění podnikatele z dosaženého základu daně za rok 2023 ve výši 2 400 000 Kč: (1 935 552 Kč x 0,15 + 464 448 Kč x 0,23) – 30 840 Kč = 366 316 Kč.

V tomto případě by si podnikatel mohl uplatnit slevu na dani na manželku ve výši 24 840 Kč, pokud by manželka splňovala podmínky pro uplatnění této slevy dle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP a jeho daňová povinnost by činila 341 476 Kč.

Zdanění obou osob v případě spolupráce manželky v roce 2023

Výpočet daně v KčManželManželka

Základ daně1 860 000540 000

Vypočtená daň (sazba daně 15 %) 279 00081 000

Základní sleva na dani na poplatníka 30 84030 840

Daňová povinnost248 16050 160

V tomto případě si manžel nemůže uplatnit slevu na dani na manželku, protože uplatnění slevy na dani na druhého z manželů brání rozdělení příjmů a výdajů na spolupracující manželku ve smyslu znění § 13 odst. 4 písm. c) ZDP. Celkové zdanění obou manželů činí 298 320 Kč a je výrazně nižší než v případě nevyužití institutu spolupráce osob. Je tomu proto, že manželka si jakožto spolupracující osoba může rovněž uplatnit základní slevu na dani na poplatníka ve výši 30 840 Kč a dále manžel si nemusí uplatnit z částky základu daně přesahující 1 935 552 Kč progresivní sazbu daně 23 %.

Využití zrychleného odpisování u nově pořízeného hmotného majetku

Pokud poplatník daně z příjmů fyzických osob ve zdaňovacím období, kdy pořídil nový hmotný majetek a tento zařadil do svého obchodního majetku, dosáhne vyšší základ daně ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP, je pro něho vhodné z důvodu daňové optimalizace v daňovém přiznání uplatnit u tohoto hmotného majetku zrychlené odpisování. Při zrychleném odpisování jsou totiž daňové odpisy v prvním roce výrazně vyšší než u odpisování rovnoměrným způsobem. Totéž platí pro poplatníka s příjmy z nájmu zdaňovanými dle § 9 ZDP (v tomto případě poplatník nemá obchodní majetek) nebo při kombinaci příjmů dle § 7 a § 9 ZDP.

Příklad 5

Podnikatel zakoupil v roce 2023 nový osobní automobil za pořizovací cenu 800 000 Kč, který vložil do svého obchodního majetku a používá jej výhradně ke svému podnikání. Za zdaňovací období 2023 dosáhne základ daně v rámci živnostenského podnikání dle § 7 ve výši 2 093 000 Kč (bez uplatněných odpisů z nově pořízeného osobního automobilu). Poplatník veškeré výdaje uplatňuje prokazatelným způsobem. Jiné zdanitelné příjmy poplatník nemá.

Odpisování nově pořízeného osobního automobilu rovnoměrným způsobem

Zdaňovací obdobíVýpočet daňových odpisů v Kč

2023800 000 x 11 : 100 = 88 000

2024 a další 800 000 x 22,25 : 100 = 178 000

Odpisování nově pořízeného osobního automobilu zrychleným způsobem

Zdaňovací obdobíVýpočet daňových odpisů v Kč

2023800 000 : 5 = 160 000

2024 atd.2 x 640 000 : (6 – 1) = 256 000

Výpočet výše daně za rok 2023 při uplatnění rovnoměrných nebo zrychlených odpisů z nově pořízeného osobního automobilu v roce 2023:

Údaje v KčUplatnění rovnoměrných odpisů

Uplatnění zrychlených odpisů

Základ daně §72 005 0001 933 000

Daň sazbou 15 %290 332,80289 950

Daň sazbou 23 %15 973,040

Celková výše daně po zaokrouhlení 306 306289 950

Z výše uvedeného porovnání vyplývá, že poplatníkovi v daném případě postačí uplatnit u nově pořízeného osobního automobilu v roce 2023 namísto rovnoměrného způsobu odpisování zrychlené odpisování a jeho zdanitelné příjmy za rok 2023 budou podléhat pouze zdanění sazbou daně 15 % a poplatník se tak vyhne zdanění progresivní sazbou daně 23 %.

Uplatnění mimořádných odpisů u pořízeného hmotného majetku (odpisová skupina 1 a 2)

V případě hmotného majetku zařazeného v 1. odpisové skupině, pořízeného v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2023, může poplatník, který je jeho prvním odpisovatelem, odepsat hmotný majetek rovnoměrně bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 12 měsíců.

V případě hmotného majetku zařazeného v 2. odpisové skupině, pořízeného v období od 1. ledna 2020 do 31. prosince 2023, může poplatník, který je jeho prvním odpisovatelem, odepsat hmotný majetek bez přerušení do 100 % vstupní ceny za 24 měsíců, přičemž za prvních 12 měsíců může poplatník uplatnit odpisy rovnoměrně až do výše 60 % vstupní ceny hmotného majetku a za dalších bezprostředně následujících 12 měsíců uplatní odpisy rovnoměrně do výše 40 % vstupní ceny hmotného majetku. Uplatnění mimořádných odpisů může poplatník výhodně využít za účelem daňové optimalizace, tedy i v rámci vyhnutí se progresivní dani.

Příklad 6

Podnikatel provozující stavební výrobu na základě živnostenského oprávnění zakoupil v únoru 2023 nákladní automobil za sjednanou kupní cenu 820 000 Kč. Automobil uvedl do užívání rovněž v únoru 2023 a vložil ho do svého obchodního majetku. Rozhodl se z titulu dosaženého vyššího základu daně z příjmů u vozidla uplatňovat mimořádné odpisy. Podnikatel dosáhne základu daně dle § 7 za rok 2023 ve výši 2 250 000 Kč (bez uplatnění odpisů z nově pořízeného nákladního automobilu), jiné zdanitelné příjmy nemá.

Výpočet výše mimořádných odpisů dle § 30a ZDP

Za prvních 12 měsíců lze uplatnit 60 % vstupní ceny, tedy částku 492 000 Kč, tj. 41 000 Kč měsíčně. Za dalších 12 měsíců lze uplatnit 40 % vstupní ceny, tedy částku 328 000 Kč, tj. 27 333,33 Kč měsíčně.

Zdaňovací obdobíVýpočet odpisů v Kč

202341 000 x 10 měsíců = 410 000

2024 41 000 x 2 měsíce + 27 333,33 x 10

měsíců = 355 334

202527 333,33 x 2 měsíce = 54 666

Výpočet zrychlených odpisů dle § 32 odst. 1 písm. a)

ZDP

Zdaňovací obdobíVýpočet odpisů v Kč

2023820 000 : 5 + 820 000 x 0,10 = 246 000

20242 x 574 000 : (6 – 1) = 229 600

20252 x 344 400 : (6 – 2) = 172 200

20262 x 172 200 : (6 – 3) = 114 800

20272 x 57 400 : (6 – 4) = 57 400

V případě uplatnění mimořádných odpisů u nově pořízeného hmotného majetku se sníží jeho základ daně na výši 2 250 000 Kč – 410 000 Kč = 1 840 000 Kč, a poplatník uplatní pouze sazbu daně 15 %.

Pokud by poplatník uplatnil u nově pořízeného hmotného majetku zrychlené odpisy, dosáhl by základu daně ve výši 2 250 000 Kč – 246 000 Kč = 2 004 000 Kč, a z částky (2 004 000 Kč – 1 935 552 Kč) = 68 448 Kč by musel uplatnit sazbu daně 23 %.

Navrhované změny obsažené

ve vládním návrhu zákona

o konsolidaci veřejných rozpočtů

Ve vládním návrhu zákona o konsolidaci veřejných rozpočtů (sněmovní tisk č. 488) se navrhuje počínaje rokem 2024 pásmo příjmů, v rámci kterého se uplatní 23% sazba daně z příjmů fyzických osob (namísto 48násobku průměrné mzdy) začínat na 36násobku průměrné mzdy. Tím dojde k rozšíření množiny vysokopříjmových poplatníků, kteří budou povinni uplatnit zvýšenou sazbu daně z příjmů.

Daně z příjmů

Daňová ztráta aneb možnosti jejího využití při daňových optimalizacích a naopak limitace a restrikce, které se nevyplatí opomenout

Druhý díl seriálu autora Petra Koubovského s tematikou využití daňové ztráty při daňových optimalizacích včetně limitace a restrikcí, které se nevyplatí opomenout, se tentokrát zaměřuje na limitace a restrikce v uplatnění daňových ztrát.

Petr Koubovský

Daňový poradce, č. o. 3891 –Rödl & Partner Tax

Vprvním díle seriálu jsme se zaměřili na daňovou ztráta v rámci ZDP i otázku toho, zda uplatnit či neuplatnit daňovou ztrátu. V příštím, posledním dílu se zaměříme mimo jiné na existenci daňové ztráty a její vliv na běh prekluzivní (promlčecí) lhůty.

1. Limitace a restrikce v uplatnění daňových ztrát

Bohužel nic není tak jednoduché, jak se možná na první pohled zdá, a toto platí i v případě daňových ztrát a jejich možného uplat-

nění jako odčitatelné položky od základu daně daňových poplatníků. Na ty totiž číhají mnohá úskalí, která by rozhodně neměla ujít jejich pozornosti a se kterými bych vás rád blíže seznámil.

Zjištění a vykázání daňové ztráty za zdaňovací období, případně za jeho část v daňovém přiznání je toliko teprve začátek. Jak je všeobecně známo, při splnění stanovených podmínek je možno ji totiž využít ke snížení základu daně v dalších obdobích coby položku odčitatelnou od základu daně.

Rád bych podotknul, že se jedná o  položku odčitatelnou od základu daně, a tedy nikoliv o daňově účinný náklad/výdaj.

1.1. Časové limitace v uplatnění daňových ztrát

Základním a určitě známým limitujícím faktorem je čas, resp. období, ve kterých je možné vyměřenou daňovou ztrátu ještě uplatnit.

Od základu daně lze odečíst pravomocně stanovenou daňovou ztrátu nebo její část, a to v 5 zdaňovacích obdobích bezprostředně následujících po období, za které se daňová ztráta stanoví. Novinkou od roku 2000 je uplatnění i ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících zdaňovacímu období (nebo období, za které se podává daňové přiznání), za která se daňová ztráta stanoví, kterou si blíže rozebereme dále v samostatné části tohoto článku.1

Poplatník se může vzdát práva na uplatnění daňové ztráty pro zdaňovací období následující po období, za které se tato daňová ztráta stanoví, oznámením správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání za období, za které se daňová ztráta stanoví.

Zjednodušeně tedy platí 2 „dozadu“ a 5 „dopředu“. V této souvislosti bych však přece jen upozornil na dvě specifika litery ZDP, a to termín „bezprostředně“, který asi není však nutné dále blíže rozebírat, a „zdaňovací období“. Bohužel totiž ne vždy platí, že zdaňovací období je shodné s účetním obdobím, resp. obdobím, za které je povinnost podat daňové přiznání, což platí zejména v případě realizace různých forem přeměn. 2

Takovým „meziobdobím“, které není zdaňovacím obdobím, je například přechodové období při změně účetního období obchodní korporace z kalendářního na tzv. hospodářský rok.

Problematika počítání zdaňovacích období, po která lze uplatnit daňové ztráty, doputovala až na jednání Komory daňových poradců, kde v rámci jednání koordinačního výboru bylo s Ministerstvem financí v roce 2005 odsouhlaseno, že převoditelnost daňové ztráty je limitována uplynutím 5, resp. 7 období definovaných § 17a ZDP jako období zdaňovacích. To znamená, že k obdobím, za která se podávají daňová přiznání dle § 38m ZDP a která se nacházejí mezi těmito 5, resp. 7 zdaňovacími obdobími následujícími po období, za které byla daňová ztráta vyměřena, se v rámci aplikace časového omezení převoditelnosti daňové ztráty nepřihlíží.

Protože však daňovou ztrátu lze ve smyslu § 34 odst. 1 ZDP odečíst od základu daně, který vzniká jak za období definovaná v § 17a ZDP, tak za období definovaná v § 38m ZDP, lze daňovou ztrátu uplatnit i v obdobích podle § 38m ZDP, která časově spadají mezi uvedených 5, resp. 7 období podle § 17a ZDP následujících po období, za které byla daňová ztráta vyměřena. 3

1.2. Limitace uplatnění daňových ztrát u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti

V případech veřejné obchodní společnosti se u poplatníka (společníka v.o.s.) daňová ztráta upraví o část základu daně nebo část daňové ztráty veřejné obchodní společnosti; přitom tato část základu daně nebo daňové ztráty se stanoví ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk podle společenské smlouvy, jinak rovným dílem.

U komanditní společnosti se daňová ztráta snižuje o částku připadající komplementářům, resp. u poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, se daňová ztráta upraví o část základu daně nebo část daňové ztráty komanditní společnosti určené ve stejném poměru, v jakém je rozdělován zisk nebo ztráta komanditní společnosti podle zvláštního právního předpisu.

základu daně.

1.3. Limitace uplatnění daňových ztrát u obecně prospěšné společnosti

Obecná ustanovení o daňové ztrátě upravené v ustanovení § 34 odstavců 1 a 2 se nevztahují na obecně prospěšné společnosti, s výjimkou obecně prospěšných společností, které jsou vysokou školou nebo poskytovateli zdravotních služeb, kteří mají oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby.

1.4. Limitace uplatnění daňových ztrát u fyzických osob

Poplatník daně z příjmů fyzických osob může daňovou ztrátu odečíst od základu daně pouze do výše úhrnu dílčích základů daně podle § 7 až 10. V daňovém přiznání nebo dodatečném daňovém přiznání poplatník také uvede zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání, za která byla daňová ztráta, kterou uplatňuje jako položku odčitatelnou od základu daně, stanovena a výši, v jaké ji uplatňuje.

2 § 21a ZDP

3 https://www.financnisprava.cz/cs/dane/prispevky-kv-kdp/dane-zprijmu-a-ucetnictvi/68-31-08-05

Daňová ztráta není jen pouhá částka použitelná jednoduše ke snížení

Namístě je vždy obezřetnost, a to ve všech ohledech, v případě daňového plánování a optimalizací nevyjímaje.

Daně z příjmů

1.5. Limitace uplatnění při podstatné změně

Na poplatníky daně z příjmů právnických osob číhá při uplatnění daňové ztráty další úskalí v podobě speciálního ustanovení § 38na ZDP, které se snaží omezit daňové spekulace zavedením tzv. testu zachování činnosti, resp. podstatné změny.

Ztráta je odčitatelná od základu daně, došlo-li k „podstatné změně“ ve složení osob, které se přímo účastní na kapitálu či kontrole (změna společníků nebo jejich podílu) oproti období, za které byla ztráta vyměřena pouze za podmínky, že poplatník prokáže, že mezi těmito roky byla zachována stejná činnost.

Změnou ve složení osob  ZDP rozumí změnu členů obchodní korporace nebo změnu jejich podílu na kapitálu či kontrole poplatníka.  Podstatnou změnou se pak vždy rozumí nabytí nebo zvýšení podílu, které se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo změny, kterými získá člen obchodní korporace rozhodující vliv.

Celkem logicky se tento test podstatné změny zjišťuje v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, a to porovnáním s obdobím, za něž byla daňová ztráta vyměřena.

Jelikož u akciové společnosti s akciemi na majitele je přehled změn akcionářů složitý a nejistý, má se u ní vždy za to, že došlo k „podstatné změně“, pokud nebyla „zachována činnost“, ledaže by byl prokázán opak.

Typickým příkladem podstatné změny je zejména nabytí zpravidla většinového obchodního podílu na korporaci, resp. jakákoliv významnější změna ve vlastnické struktuře korporace, např. i ukončení působení společníka ve společnosti.

Pokud došlo k podstatné změně, je jedinou šancí na uplatnění daňové ztráty tzv. zachování stejné činnosti, kterým ZDP rozumí stav, kdy nejméně 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů v období, kdy došlo k podstatné změně, a v následujících obdobích, v nichž má být uplatněna daňová ztráta, vzniklá před podstatnou změnou, bylo vytvořeno stejnou činností, jakou v rámci svého předmětu podnikání provozoval daňový poplatník v období, za které byla ztráta vyměřena.4

Otázka podstatné změny, vč. dalších souvislostí, byla předmětem koordinačního jednání představitelů KDP ČR a Ministerstvem financí v roce 2005, přičemž závěry lze shrnout mimo jiné do těchto následujících bodů:5

pro účely ustanovení § 38na se nehodnotí složení osob, které se účastní na kapitálu či kontrole daného poplatníka nepřímo, postoupením práva na výplatu dividendy nedochází ke změně podílu společníka na kapitálu či na kontrole poplatníka, změna ve složení členů dozorčích rad se nepovažuje za změnu ve složení osob, které se podílejí na kontrole poplatníka, účast v kontrolní komisi nebo obdobném kontrolním orgánu

4 § 38na odst. 2 ZDP

5 https://www.financnisprava.cz/cs/dane/prispevky-kv-kdp/dane-zprijmu-a-ucetnictvi/33-23-03-05

6 § 38na odst. 10 ZDP

a provádění kontroly za úplatu se nepovažuje za podílení se na kontrole poplatníka (včetně ověřování dodržování souladu skutečných postupů a činností s právními předpisy apod.), při prověřování, zda je možné odečíst vyměřenou daňovou ztrátu, se vždy porovnávají dvě zdaňovací období – období, za které je daňová ztráta vyměřena, a období, za které má být daňová ztráta uplatněna, přičemž v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, je rozhodný poslední den, ke kterému se sleduje složení osob; v období, za které má být daňová ztráta uplatněna, je rozhodný úhrn změn ve složení osob, za změnu v podílech na základním kapitálu je nutné považovat změny vzniklé prodejem, neproporcionálním zvyšováním či snižováním základního kapitálu i děděním podílů. Existence prioritních akcií nemá vliv na hodnocení, zda nastala nebo nenastala podstatná změna ve složení společníků nebo jejich podílu na kapitálu nebo na hlasovacích právech. V případě komanditní společnosti se změna v podílu komanditisty posuzuje ve vztahu k celkovému základnímu kapitálu, dle stanoviska legislativního odboru Ministerstva financí se podstatnou změnou rozumí změna: která se v úhrnu týká více než 25 % základního kapitálu, která se v úhrnu týká více než 25 % hlasovacích práv, kterou získá společník rozhodující vliv.

5.5.1. Vymezení stejné činnosti pro účely převzetí daňových ztrát při přeměnách podle § 38na odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů

ZDP rozumí provozováním stejné činnosti i případy, kdy:

a) v období, za které byla daňová ztráta stanovena, došlo k vynakládání výdajů za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů, ale tyto příjmy byly vykázány až v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, nebo

b) v období, ve kterém má být daňová ztráta uplatněna, došlo k vynakládání výdajů za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů, ale tyto příjmy byly vykázány až v období, za které byla daňová ztráta stanovena.6

Příklad –Uplatnění daňové ztráty

při vystoupení společníka ze společnosti

Společnost Bořek s. r. o. vykázala za zdaňovací období roku 2021 daňovou ztrátu. Tuto zamýšlí uplatnit jako odčitatelnou položku v následujícím zdaňovacím období roku 2022. V průběhu roku 2022 opustil společnost jeden z jejích dlouhodobých společníků, který vlastnil celých 50 % obchodního podílu. V důsledku jeho odchodu se tak při snížení základního kapitálu stal druhý společník nově 100% vlastníkem společnosti.

Tato skutečnost může mít zásadní dopad do možnosti uplatnění daňové ztráty z roku 2021, neboť představuje podstatnou změnu, a měla by být tedy „zachována činnost“ v porovnání roků 2021 a 2022. Pokud zůstane předmět podnikání společnosti bez omezení zachován a více než 80 % tržeb za vlastní výkony a zboží zúčtovaných do výnosu v roce 2021 bude odpovídat výnosům dosaženým v roce 2022, uplatnění daňové ztráty bude v tomto ohledu bezproblémové. Naopak by tomu však bylo v případě rozšíření nebo změny předmětu podnikání od roku 2022.

Přestože se mohou ustanovení ZDP v tomto ohledu zdát jasná, v praxi vyvstaly při převzetí nevyužitých daňových ztrát mnohé otázky, zejména s ohledem na vymezení tzv. „stejných činností“. Již v roce 2007 byla tato otázka částečně řešena na koordinačním výboru Komory daňových poradců ČR, blíže návrh řešení k odstavci 2 v příspěvku 691/17.03.04 – Problematika § 38na zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění novely č. 438/2003 Sb.7

Návazně pak je uvedená problematika řešena i na koordinačním výboru Komory daňových poradců ČR č. 23/26.02.14 – Vymezení stejné činnosti pro účely převzetí daňových ztrát při přeměnách podle § 38na odst. 4 a 5 zákona o daních z příjmů. 8

Dle předkladatelů příspěvku je při vymezování jednotlivých činností možné využít příloh č. 1 až 5 č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon. Za stejnou činnost (jednu činnost) je pak možné považovat vymezení činností v přílohách živnostenského zákona takto:

Příloha č. 1: stejná činnost = řemeslná živnost (např. řeznictví a uzenářství; hostinská činnost; holičství a kadeřnictví apod.)

Příloha č. 2: stejná činnost = předmět podnikání (např. geologické práce; provádění staveb, jejich změna a odstraňování; provozování autoškoly apod.)

Příloha č. 3: stejná činnost = předmět podnikání (např. výroba a zpracování paliv a maziv a distribuce pohonných hmot; silniční motorová doprava nákladní a osobní; provozování cestovní kanceláře apod.)

Příloha č. 4: stejná činnost = obor činnosti (např. poskytování služeb pro zemědělství, zahradnictví, rybnikářství, lesnictví a myslivost; výroba a zpracování skla; fotografické služby apod.)

Příloha č. 5: stejná činnost = živnost (např. kosmetické služby; ostraha majetku a osob apod.)

V případech podnikání regulovaného zvláštním zákonem je pak možné z pohledu vymezení stejné činnosti (jedné činnosti) rozdělení samotným vymezením jedné činnosti (např. daňové poradenství; advokacie; lékařství apod.)

Dle závěrů jednání cituji: „Pojem stejná činnost ve smyslu ustanovení § 38na odst. 4 a 5 ZDP je vhodné vykládat ve smyslu obecně používaného vymezení ucelené činnosti v daném oboru podnikání (např. stavební činnost, reklamní činnost, výroba automobilů apod.), přičemž se přihlíží rovněž k vedlejší činnosti, nikoliv však k ojedinělým činnostem zanedbatelného rozsahu. Vymezení živností, případně oboru činností u volné živnosti, má pouze pomocný charakter, stej-

ně tak jako statistická klasifikace činností CZ-NACE, kde se zpravidla bude vycházet z vymezených Sekcí této klasifikace. Má se za to, že podmínka stejné činnosti dle § 38na odst. 3, resp. 4 DzP je splněna, pokud se jedná o shodný oddíl, ve kterém jsou činnosti uvedeny, převážně pak i u shodné sekce (např. sekce B – těžba a dobývání, sekce F – stavebnictví, sekce P – vzdělávání, a další).“9 Generální finanční ředitelství pak dále vyjádřilo názor, že se musí jednat o „činnosti“ aktivně vykonávané. Za stejné činnosti lze pak považovat případy nákupu a prodeje, a to bez ohledu na případnou změnu prodávaného druhu zboží, tedy nákup a prodej, stejně jakožto i činnosti vedlejší, které však bezprostredne souvisí s činností hlavní a bez kterých by tato hlavní činnost nemohla být vykonávána.

Použití statistické klasifikace nemá sice žádnou oporu v ZDP, nicméně zejména klasifikace činností CZ-NACE je vhodná v rámci vymezení jednotlivých sekcí této klasifikace (např. 47 Maloobchod, kromě motorových vozidel).

Pojmosloví „stejná činnost“ je dle mého názoru nutné vnímat zejména v kontextu zajištění daňové neutrality přeměn, tj. mimo jiné i zabránit zcela účelovým přeměnám, při kterých by docházelo k nekalostem s daňovými ztrátami. Ostatně sama důvodová zpráva k zákonu č. 48/2003 Sb. v části I., A), b) uvádí, že v zájmu eliminace negativního vlivu na inkaso daně z příjmů je proto nezbytné zavést úpravu vylučující zneužívání přenosu daňové ztráty, a to tím, že tato možnost bude podmíněna přesvědčivými ekonomickými důvody.

Na termín „stejná činnost“ je tedy nutné nahlížet především jako na ucelenou činnost, která dává charakter dané společnosti jako celku, zejména pak s ohledem na hlavní činnosti dané společnosti, ale i její další činnosti vedlejší a příležitostné.

Z hlediska evropské právní úpravy je namístě zmínit i Směrnici Rady Evropských společenství 2009/133/ES, o společném systému zdanění při fúzích, rozděleních, převodech aktiv a výměně akcií týkajících se společností z různých členských států a při přemístění sídla evropské společnosti nebo evropské družstevní společnosti mezi členskými státy, jejíž článek 6 požaduje, aby národní pravidla pro převzetí daňové ztráty platila ve stejné míře i pro převzetí těchto ztrát stálými provozovnami.

V neposlední řadě zde máme i pokyn GFŘ řady D, který k dané otázce uvádí: „Za tržby za zboží a vlastní výkony zaúčtované do výnosů podle zvláštních předpisů se pro účely tohoto ustanovení nepovažují výnosy, které nelze přiřadit přímo k jednotlivým činnostem (např. výnosy z prodeje hmotného nebo nehmotného majetku, úroky, kurzové zisky, výnosy z prodeje cenných papírů, výnosy z postoupení pohledávek, ostatní výnosy z právně zaniklých závazků, výnos vzniklý přijatou úhradou pohledávky nabyté postoupením, která převýší její pořizovací cenu apod.), nebo výnosy vyplývající z účetních metod.“

7 https://www.ucetni-portal.cz/problematika-38na-zakona-c-586-1992sb-o-danich-z-prijmu-ve-zneni-novely-c-438-2003-sb-417-v.html

8 https://www.dauc.cz/aspi/clanek/156/423-26-02-14-vymezeni-stejnecinnosti-pro-ucely-prevzeti-danovych-ztrat-pri-premenach-podle38na-odst-4-a-5-zakona-o-danich-z-prijmu

9 Koordinační výbor KDP ČR č. 691/17.03.04 – Problematika § 38na ZDP

Jak bylo již výše naznačeno, lze v případě právnických osob přenést daňové ztráty jak u převodu (části) obchodního závodu ve smyslu § 23a ZDP (prakticky jde o vklad závodu), tak u fúzí či rozdělení obchodních korporací, a to v souladu s ustanovením § 23c ZDP. V obou případech i zde ZDP však stanoví určitá pravidla, která by měla zamezit spekulativnímu charakteru těchto transakcí ve smyslu jediného záměru, a to převodu a uplatnění daňové ztráty nabývaného závodu či zanikající společnosti.

1.6. Limitace uplatnění daňové ztráty při převodu obchodního závodu

V případech převodu obchodního závodu lze daňovou ztrátu nebo část daňové ztráty v souladu s § 23a odst. 5 písm. b) ZDP uplatnit jako odčitatelnou položku od základu daně na straně přijímající obchodní korporace maximálně do výše základu daně stanoveného z činnosti vykonávané prostřednictvím takto převáděného obchodního závodu, která byla prostřednictvím tohoto obchodního závodu vykonávána v období, za které byla uplatňovaná daňová ztráta stanovena.

Výše základu daně se pak stanoví dle poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle ZoÚ připadajících na stejné činnosti vykonávané převádějící obchodní korporací v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle ZoÚ. Obdobným způsobem by se postupovalo i při převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu.10

1.7. Limitace uplatnění daňové ztráty při přeměnách

V případě přeměn může daňový poplatník – právní nástupce daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) ZDP odečítat od základu daně opět maximálně do výše části základu daně, jaký připadá na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena. U rozdělení, kdy rozdělovaná obchodní korporace nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) ZDP uplatnit nástupnická obchodní korporace od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena.

Výše části základu daně se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle ZoÚ připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající společností nebo poplatníkem, kterému byla daňová ztráta stanovena, a to v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů dle ZoÚ. I zde se uplatní obdobný přístup vůči poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu.

Při přeměnách sloučením nebo rozdělením je obchodní korporace oprávněna odečíst daňovou ztrátu, která jí byla stanovena před přeměnou a nebyla převedena na nástupnickou obchodní korporaci při rozdělení, maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti, které vykonávala v období, za které byla daňová ztráta stanovena. Část základu daně se i zde stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle ZoÚ připadajících na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který nezaniká, v období, za které byla daňová ztráta stanovena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle ZoÚ.

Příklad –

Restriktivní omezení přenosu ztráty u přeměn právnických osob

Společnost X podniká v oboru stavebnictví, zaměřuje se především na výrobu stavebních materiálů a jejich prodej, patří k lídrům trhu v oblasti prodeje bílého pórobetonu. Dne 31. 10. 2012 se společnost X stala na základě smlouvy o převodu celého obchodního podílu jediným společníkem společnosti H, která se zabývala rovněž výrobou a prodejem stavebního materiálu a až do doby převzetí byla přímým konkurentem společnosti X. V důsledku následné fúze sloučením došlo k zániku společnosti H s tím, že veškeré její jmění převzala společnost X. Rozhodný den fúze nastal dne 1. 10. 2013, do obchodního rejstříku byla fúze zapsána dne 20. 10. 2014.

Společnosti H byly za zdaňovací období let 2008 až 2012 a dále za období od 1. 1. 2013 do 30.09.2013 správcem daně stanoveny následující daňové ztráty na dani z příjmů právnických osob. Společnost H byla držitelem živnostenského oprávnění k provozování následujících předmětů podnikání / oborů činností:

V období od 11. 4. 2006 do 20. 11. 2008:

Výroba stavebních hmot a stavebních výrobků

Velkoobchod

Specializovaný maloobchod a maloobchod se smíšeným zbožím

Zprostředkování obchodu a služeb

V období od 18. 11. 2008 do zániku:

Výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků

Velkoobchod a maloobchod

Zprostředkování obchodu a služeb

Pronájem a půjčování věcí movitých

Těžištěm činnosti společnosti H byla až do konce října 2012 výroba a prodej stavebního materiálu s tím, že společnost H generovala tržby z následujících činností:

tržby za prodej zboží: malta, překlady, nářadí

tržby za výrobky: výroba stavebního materiálu

tržby za služby: doprava

10 § 38na odst. 6 ZDP

Od  1. 11. 2012 došlo k zastavení výrobní činnosti společnosti H a již jen k následnému doprodeji vyrobených vlastních výrobků. Poté již společnost H působila jako obchodní společnost zabývající se čistě distribucí a prodejem pórobetonových výrobků, když drtivou většinu jí nabízených výrobků tvořily výrobky dodávané společností X. Daňové ztráty stanovené společnosti H v uplynulých letech byly způsobeny provozováním uvedených činností. V případě zdaňovacího období roku 2012 dosáhla společnost H daňové ztráty v důsledku prodeje svého provozně-výrobního areálu.

Společnost X byla v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2015 držitelem celé řady živnostenských oprávnění, přičemž těžištěm její činnosti je dlouhodobě výroba a prodej stavebního materiálu.

Jak to tedy bude s možností převzetí a uplatněním daňových ztrát společnosti H na straně společnosti X?

Na základě ustanovení § 23c odst. 8 písm. b) ZDP je nástupnická společnost oprávněna přev zít daňovou ztrátu vyměřenou zanikající společnosti, která dosud nebyla uplatněna jako položka odčitatelná od základu daně zanikající společnosti. Tuto daňovou ztrátu lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně ve zdaňovacích obdobích zbývajících do pěti zdaňovacích období bezprostředně následujících po zdaňovacím období, za něž je podáváno daňové přiznání, za které byla daňová ztráta zanikající společnosti vyměřena.

Speciální úpravu pro uplatnění daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně v případě tzv. podstatných změn, přeměn společností a převodů obchodních závodů představuje ustanovení § 38na ZDP. Na případ společnosti X dopadá konkrétně odst. 4 citovaného ustanovení, dle jehož znění platného pro rok 2014 platí, že: „Zaniká-li při přeměně daňový poplatník, jemuž byla vyměřena daňová ztráta, která byla podle § 23c odst. 8 písm. b) převzata právním nástupcem, může právní nástupce převzatou daňovou ztrátu odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, který zanikl, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. V případě přeměny rozdělením, kdy rozdělovaná obchodní společnost nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat nástupnická obchodní společnost při rozdělení od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané rozdělovanou obchodní společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první a druhé se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající nebo rozdělovanou obchodní společností v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu. Obdobně se postupuje v případě převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu.“

Pro rok 2015 je pak platné následující znění: „Zaniká-li při přeměně131) daňový poplatník, může právní nástupce daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat od zá-

kladu daně maximálně do výše části základu daně, připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta vyměřena, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. V případě přeměny rozdělením, kdy rozdělovaná obchodní korporace nezaniká, může daňovou ztrátu převzatou podle § 23c odst. 8 písm. b) odčítat nástupnická obchodní korporace při rozdělení od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané poplatníkem, kterému byla daňová ztráta vyměřena, a to v období, za které byla daňová ztráta vyměřena. Část základu daně podle věty první a druhé se stanoví na základě poměru tržeb za vlastní výkony a zboží zaúčtovaných do výnosů podle zvláštního právního předpisu připadajících na stejné činnosti vykonávané zanikající nebo rozdělovanou obchodní korporací v období, za které byla daňová ztráta vyměřena, k celkovým tržbám za vlastní výkony a zboží zaúčtovaným do výnosů podle zvláštního právního předpisu. Obdobně se postupuje v případě převzetí daňové ztráty, která vznikla poplatníkovi uvedenému v § 17 odst. 4, který nemá na území České republiky stálou provozovnu.“

Rozdíl mezi zněním platným pro rok 2014 a pro rok 2015 spočívá z věcného hlediska v tom, že došlo k rozšíření možnosti uplatnit daňovou ztrátu i v případě násobných fúzí, což v daném případě není relevantní.

Ve smyslu citovaného ustanovení § 38na ZDP může společnost X převzatou daňovou ztrátu odčítat od základu daně maximálně do výše části základu daně připadající na stejné činnosti vykonávané společností H. Do té míry, do které se shoduje činnost zanikající a nástupnické společnosti, lze ztrátu uplatnit nezávisle na tom, kterou konkrétní činností byla daňová ztráta způsobena. To znamená, že je třeba porovnat činnosti, které byly skutečně vykonávané společností H v obdobích vzniku ztráty, a činnosti skutečně vykonávané společností X v obdobích uplatnění ztráty.

A. Výpočet daňové ztráty uplatnitelné společností X v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014:

V období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014 si uplatnila společnost X s ohledem na omezení vyplývající z ustanovení § 38p ZDP z daňové ztráty vyměřené společnosti H toliko pouze část. V rámci testu uplatnění daňových ztrát je tedy třeba porovnat činnosti, které vykonávala společnost H v letech 2008 a 2009, s činnostmi, které vykonávala společnost X v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014. Společnost H v letech 2008 a 2009 vykonávala aktivně následující činnosti, které v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014 vykonávala rovněž společnost X: výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků (činnost 1), velkoobchod a maloobchod (činnost 2) a zprostředkování obchodu a služeb (činnost 3). V souladu se zněním ustanovení § 38na odst. 4 ZDP se daňová ztráta, kterou si společnost X mohla v období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014 odečíst od základu daně, stanoví následujícím způsobem:

Uplatnitelná ztráta = Základ daně *

Tržby zaúčtované do výnosů u činností 1–3

Celkové tržby zaúčtované do výnosů

Daně z příjmů

B. Výpočet daňové ztráty uplatnitelné společností X v roce 2015: Při uplatnění daňové ztráty v roce 2015 je třeba rozlišit mezi obdobím 2009 a 2012, kdy byl okruh společných činností širší (celkem 3 činnosti stejně jako v případě období od 1. 10. 2013 do 31. 12. 2014) a obdobím od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013, kdy společnost H fakticky vykonávala již pouze činnost velko- a maloobchod (se stavebním materiálem).

Společnost H v letech 2009 až 2012 vykonávala aktivně následující činnosti, které v roce 2015 vykonávala rovněž Xella: výroba stavebních hmot, porcelánových, keramických a sádrových výrobků (činnost 1), velkoobchod a maloobchod (činnost 2) a zprostředkování obchodu a služeb (činnost 3). V souladu se zněním ustanovení § 38na odst. 4 ZDP se ztráta dosažená společností H v letech 2009 až 2012, kterou si společnost X může v roce 2015 odečíst od základu daně, stanoví následujícím způsobem:

Uplatnitelná ztráta = Základ daně *

Tržby zaúčtované do výnosů u činností 1–3

Celkové tržby zaúčtované do výnosů

V případě období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 vykonávala společnost H fakticky již pouze činnost velko- a maloobchod (se stavebním materiálem). Z tohoto důvodu se v souladu se zněním ustanovení § 38na odst. 4 ZDP daňová ztráta, kterou lze odečíst od základu daně společnosti X stanoví následujícím způsobem:

Uplatnitelná ztráta = Základ daně *

Tržby zaúčtované do výnosů u činnosti 2

Celkové tržby zaúčtované do výnosů

Daňovou ztrátu vyměřenou společnosti H za období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2013 si tedy společnost X může v roce 2015 uplatnit v celé výši.

1.8. Zvláštní ustanovení § 38zh o uplatnění daňové ztráty

V souvislosti s uplatněním daňové ztráty jako položky odčitatelné od základu daně je namístě také upozornit na zvláštní ustanovení § 38zh ZDP, ke kterému Generální finanční ředitelství na konci roku 2021 vydalo i bližší informaci.11

Informace se týká případů, kdy poplatník podá dodatečné daňové přiznání, ve kterém uplatňuje daňovou ztrátu jako položku odčitatelnou od základu daně, a tato ztráta nebyla doposud pravomocně stanovena. Jejím cílem není postihnout dopad na všechny myslitelné situace, ale zvýšit informovanost a právní jistotu poplatníků.

Předmětné ustanovení ZDP řeší situace, kdy je současně s řádným či dodatečným daňovým přiznáním za období, ve kterém poplatník vykazuje daňovou ztrátu, podáno dodatečné daňové přiznání, prostřednictvím kterého chce poplatník tuto daňovou ztrátu uplatnit jako odčitatelnou položku od základu daně. Toto ustanovení zavádí fikci, kde se má zato, že dodatečné daňové přiznání bylo podáno

11 https://www.financnisprava.cz/assets/cs/prilohy/d-seznam-dani/5206521-Informace-GFR-k-aplikaci-ustanoveni-par-38zh-ZDP_2.pdf

v den, kdy byla tato daňová ztráta pravomocně stanovena a poplatník, který si uplatňuje daňovou ztrátu, předčasně legitimně předpokládá, že daňová ztráta bude v tvrzené výši pravomocně stanovena.

Protože dodatečné daňové přiznání poplatník podává před okamžikem stanovení daňové ztráty, rozšiřuje zmíněné ustanovení množinu nepřípustných daňových tvrzení upravených v daňovém řádu. Za taková budou považována například i dodatečná daňová přiznání, budou-li podána ode dne podání prvního dodatečného daňového přiznání (současně s řádným) do dne předcházejícího dni pravomocného stanovení daňové ztráty. V této souvislosti je tedy třeba mít na paměti neplatnost takto podaného dodatečného daňového přiznání a s tím případné doměření kromě úroku z prodlení i penále. Toto speciální ustanovení ZDP je účinné od 1. července 2020 a lze ho použít pro ztráty za zdaňovací období, která skončila 30. červnem 2020 a později. Poplatníci však fikci ve zmíněném ustanovení § 38zh využít nemusí a mohou ztrátu uplatnit až po jejím pravomocném stanovení. V této souvislosti bych rád poukázal na čl. III. Přechodných ustanovení zákona č. 299/2020 Sb., na jejichž základě se dle bodu 1 použije toto nové znění ZDP na daňovou ztrátu pravomocně stanovenou za zdaňovací období, které skončilo ode dne 30. 6. 2020, a to bez ohledu na to, kdy toto zdaňovací období začalo (může začít i před nabytím účinnosti tohoto zákona); tuto daňovou ztrátu lze uplatnit i ve 2 zdaňovacích obdobích bezprostředně předcházejících období, za které se tato daňová ztráta stanoví.

Příklad

Poplatník má zdaňovací období kalendářní rok a za rok 2020 má na základě podaného daňového přiznání pravomocně stanovenou daňovou ztrátu. Daňovou ztrátu za rok 2020 lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně nejen dopředu za zdaňovací období 2021 až 2025, ale i zpětně v letech 2019 a 2018.

Dle bodu 2 přechodných ustanovení se na daňovou ztrátu pravomocně stanovenou za zdaňovací období, které skončilo přede dnem 30. 6. 2020, použije zákon č. 586/1992 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Daňová ztráta se bude v tomto případě uplatňovat jako položka odčitatelná od základu daně v pěti zdaňovacích obdobích následujících po období, za které byla stanovena, podle § 34 odst. 1 ZDP ve znění před novelou a nebude možné tuto daňovou ztrátu uplatnit zpětně.

Příklad

Poplatník daně z příjmů právnických osob uplatňuje jako zdaňovací období hospodářský rok od 1. 5. do 30. 4. Za zdaňovací období hospodářského roku od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2020 má na základě podaného daňového přiznání pravomocně vyměřenou daňovou ztrátu.

Daňovou ztrátu za zdaňovací období od 1. 5. 2019 do 30. 4. 2020 lze uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně pouze za zdaňovací období hospodářského roku od 1. 5. 2020 – 30. 4. 2021 do 1. 5. 2014 – 30. 4. 2025. Odpočet daňové ztráty nelze uplatnit zpětně.

7. ročník běhu Komory je za námi. Připomeňte si jeho skvělou atmosféru!

16. září 2023 se Mariánské údolí v Brně zaplnilo běžeckými nadšenci. Odměnou jim bylo krásné počasí a pohodová atmosféra.

Na závod pro nejmenší na 100 a 350 metrů se postavilo 35 nejmenších běžců, kteří na trati předvedli neuvěřitelné výkony. Odměnou jim v cíli byla perníková medaile, diplom a drobná pozornost od sponzorů.

Hlavní závod na 5 a 10 km odstartoval nejlepší střelec československé i české ligy basketbalu Josef Jelínek. Na startovní čáru závodu na 5 kilometrů se postavilo 55 běžců, na dlouhé trati na 10 kilometrů změřilo své síly 30 běžců.

Výsledková listina závodu na 5 a 10 km Ve velké oblibě jsou závody týmů, kdy dva běžci běží krátkou a dva běžci dlouhou trať. Po sečtení výsledků jsou vyhlášeni ti nejlepší.

Aktuálně z KDP ČR

Letos se do závodu zapojilo 10 týmů:

1. místo – PwC Brno / 2:06:40

2. místo – KPMG a dcera daňaře / 2:25:38

3. místo – KDP mix / 2:26:33

4. místo – Ardecon / 2:38/12

5. místo – Tramp / 2:42:15

6. místo – Rehabfit / 2:47:24

7. místo – Deloitte Nr. 2 / 2:45:46

8. místo – FEO / 2:56:47

9. místo – Deloitte Nr. 3 / 3:07:25

10. místo – Raketky / 3:07:39

Nejlepší běžkyní na 10 km byla Veronika Burková s krásným časem 51:33 min. a nejlepším běžcem již tradičně Michal Honzíček s neuvěřitelným časem 40:25 min. Gratulujeme!

Děkujeme všem partnerům, kteří náš závod podpořili –Agtive Nanoshop, OK Group, Albatros, Wolters Kluwer, DálRunDál a Rehabfit

A jak to vypadá při pohledu shora? (Děkujeme @Janis Tachtatzis)

Fotografie ze závodu si můžete prohlédnout zde (Děkujeme @Petr Šebela)

Josef Jelínek je basketbalista, nejlepší

střelec v historii československé a české ligy basketbalu, který nastřílel celkem 11 737 bodů a jeho rekord zatím nikdo nepřekonal.

A to si zaslouží velký respekt. Od roku 2016 je ředitelem Základní školy Novoměstská v BrněŘečkovicích a v Mokré Hoře.

Obligátní otázka na úvod. Máš, Pepo, daňového poradce?

Já pracuji ve školství, tam není na placení daní daňového poradce tolik potřeba, tam se to tak krásně pokrátí samo, že žádné daně na konci nezbudou. Samozřejmě je i ve školství plno daňové administrativy, pomůcky do školy, cestovní náhrady, evidence kolem projektů a podobně.

Za chvíli budeme startovat běh daňových poradců, kdy jsi naposledy běžel ty?

Já jsem se teď vrátil s dětmi z kempu, kde byla voda, kola a běžel jsem ve čtvrtek za holkou, která mi najížděla na kole na bagr. Běžel jsem za ní minimálně 50 m, protože na pokyny „zastav“ nestavěla. Ale co se týká intenzivního běhu, resp. nějaké pohybové aktivity, tak po pětapadesátce jsem to omezil pouze na hodiny tělesné výchovy ve škole a tam se umisťuji v předních místech.

To mi dělá dobře, ale na vás trénované já už nestačím. Takže se přiznám, že kromě hodin tělesné výchovy se už moc nehýbu.

Pojďme se vrátit k basketbalu. Máš nějaký zápas, na který nejraději vzpomínáš, nebo nějaký takový moment, který se ti opravdu vrací, a jsi rád, že jsi to zažil?

Vyhrál jsem pár titulů, takže ty večírky byly vždycky příjemné . Ale jeden moment můžu zmínit. Když jsem končil kariéru a měl jsem v nadcházejícím zápase nastřílet nejvíc bodů, tak to víte, to se sešly všechny možné skupiny novinářů, aby o tom mohly podat zprávu. Já jsem přišel na zápas, byl jsem převlečený v šatně a přijela jedna nejmenovaná televize komerčního charakteru, bylo 15 minut do zápasu a oni si vymysleli, že mě potřebují natočit, jak přijíždím autem. 15 minut před zápasem, když už běháte, rozcvičujete se a připravujete na zápas. Tak jsme chvíli licitovali, nakonec

nabídli sumu, která odpovídala tomu, abych se znova převlékl a šel do toho auta. Takže jsem se převlékl, šel do auta, objel jsem tělocvičnu a oni si to natočili. Výsledek byl ten, že jsem dostal pokutu 3 000 Kč za to, že jsem nebyl nachystaný. Ale televize mi to zaplatila a ještě něco k tomu. A já jsem vlastně svým způsobem takhle dvakrát absolvoval příjezd na svůj zápas, kde jsem dal ten rekordní koš a přestřílel jsem taky Brňáka Kamila Brabence. Ten mě před tím potkal na Náměstí Svobody s basebalovou pálkou a říkal, „jestli to dáš, tak ti ty hnáty zpřerážím“. Kdo ho zná, tak ví, že on je takový specialista. Ale dva nejlepší střelci z republiky jsou tady z Brna, tak jsem za to rád, že Brno má takové dva střelce.

Včera jsem googlil, že ses narodil v Kutné Hoře, ale pak jsem pochopil, že většinu času života trávíš v Brně, tak co tě vlastně do Brna přivedlo a cos tady objevil? Jestli to jsou třeba ženy? Brno je přece zlatá loď, za děvčaty z Brna choď, nebo jestli tě tady okouzlilo to naše Starobrno, nebo třeba víno z jižní Moravy? Tak co jsi tady vlastně u nás v tom Brně objevil?

Josef Jelínek: „Každý jsme strůjcem svého štěstí, to znamená, že kdo chce, může, kdo nechce, nemusí.“

Rozhovor s Josefem Jelínkem, který přišel podpořit závodníky 7. ročníku běhu Komory daňových poradců ČR, vedl Radek Neužil

Aktuálně z KDP ČR

Do Brna jsem přišel v 16 letech a bydlel jsem u trenéra. V 18 už jsem byl šťastně zamilován. Žil jsem sám bez rodičů, takže si to umíte představit. Ale měl jsem trenéra, který mě hlídal. Ve 20 letech jsem se zdárně oženil. Žena měla skoro 2 měsíce po 18. narozeninách, takže byla taky mladá. Vzali jsme se, jsme spolu 43 let a žijeme spolu dodnes, takže já jsem spokojený. Brno je úžasné, tak jsem v něm zůstal bydlet. Mám bratra, který se sem taky přestěhoval a před 10 lety jsme sem přestěhovali i rodiče, abychom jako rodina byli pohromadě, takže rodina Jelínků už kompletně bydlí v Brně a jsme tady šťastní. No a k tomu alkoholu, já nejsem pivař, to znamená, já piju pivo v pondělí, v lednu, v březnu, v úterý a potom někdy v červenci. Jsem spíš vinařského charakteru. Je to příjemnější, není tam tolik cukru. Suché víno z Moravy je to nejlepší pro všechny. Aspoň teda pro mě.

Díky moc za takovou odpověď. A teď zpátky k basketbalu. Já se přiznám, že jej úplně intenzivně nesleduji. Jak vidíš současný basket na reprezentační úrovni a jak to teď vlastně vypadá s českým basketbalem obecně?

Měli jsme tu garnituru Satoranský, Veselý a další špičkoví hráči, kteří hrají v zahraničí, a ti udělali krásné výsledky, což je dobře. Čekali jsme od toho, že bude následovat nějaký boom… a ono to sice bylo bum, ale tím to skončilo. Ale je potřeba být rád za každého, kdo má rád pohybové aktivity, a jsem rád, že vás je tady tolik, že máte pohyb rádi a nemusíte být vždycky první, byť se závodí hlavně pro to první místo. Ale sport se má dělat pro radost, to je základ. V našem sportu je to složitější. Náš sport není úplně jednoduchý, proto to malé děti hodně odrazuje, protože jim rok a půl trvá, než se naučí běhat a driblovat dohromady. Existují různá průpravná cvičení, kdy děti nejdřív zvládají tělo, až zvládnou tělo, tak se učí pracovat s míčem a pak dohromady a to je basketbal. Ne všichni jsou bohužel dostatečně trpěliví. Ale jinak si myslím, že se nemusíme bát. Sportovně nadšených dětí je dost a ty, co chtějí být dobré, ty dobré budou. Ty, co nechtějí, ty nebudou, jako v každém jiném povolání. Každý jsme strůjcem svého štěstí, to znamená, že kdo chce, může, kdo nechce, nemusí.

Mám poznamenáno, že tvůj syn hraje profesionálně basketbal, tak jestli by ses s ním trochu nepochlubil. A podotázka, jestli je horší trénovat vlastní nebo cizí děti.

Já jsem jeden z těch trenérů, který trénoval vlastního syna a samozřejmě je to těžké. Ani ne tak pro mě, ale pro to dítě určitě ano a hlavně je to těžké vůči kolektivu. No jo… on hraje, protože táta, on hraje… protože táta ho střídá, on hraje proto… Ale můj syn v 16 letech odehrál nejvyšší soutěž za muže a odešel do zahraničí. Od svých 16 let je ve Španělsku, v Čechách nikdy od té doby nehrál a hrát nebude. Dneska je mu 33 let. A já jsem spokojený, protože i on je spokojený a vyhnul se tomu srovnávání táta versus syn. Jakmile máte někoho v rodině, kdo je slavný, tak se vždycky říká, no to je proto, že táta je to a ono, že máma…

Sport je ale výhodný v tom, že je měřitelný, a když je měřitelný, tak vám ani táta, ani máma nepomůžeme. Buď to tam máte na stopkách, nebo to máte v koši, nebo to máte v bráně, nebo jste na konci dřív než ostatní a je jedno, čí jste syn nebo otec, kdo vás zná. A můj syn se rozhodl jít cestou, aby nemusel poslouchat

srovnání, takže tady není, ale hraje nejvyšší španělskou soutěž. Dvanáctý rok a teď slaví 350 zápasů v ACB lize, což je španělská soutěž. Mezitím stihl Rusko, Turecko a jeden rok Polsko a já mu přeju hodně štěstí, ať mu vyjde další sezona.

To je na potlesk! Mám ještě dvě podotázky k vaší dnešní profesní kariéře. Jestli se zkušenosti z trenérské činnosti dají aplikovat taky na sbor učitelů a jestli je těžší koučovat tým sportovců nebo děti ve škole nebo učitelský sbor?

Kdybyste byli u mě v ředitelně, tak mám na přední stěně svých šest nejlepších dresů. Na druhé stěně mám další, takže to vypadá jako sborovna tělesné výchovy. Já je tam mám proto, že na nich učím všechny kolegy pedagogy, které tam mám. Říkám, tak tento mě stál 365 tréninků, dva výrony kotníků, dvakrát zlomené zápěstí. Je samozřejmě jasné, že konkrétní kolega pedagog nemusí mít vždycky zájem o moji sportovní aktivitu, ale já jsem trošku maniak, a tak jsme základní škola s rozšířenou pohybovou výchovou. Na naší škole už od 4. třídy máme čtyři hodiny a od 6. třídy pět hodin tělesné výchovy. To znamená, že k tomu musíme vybírat i pedagogy a sehnat pedagoga tělesné výchovy není úplně jednoduché. Didaktika, metodika, sklerotika, tučňáka, lednice, to seženete vždycky, ale s tělocvikářem může být problém. Předpoklady jsou přitom jasné. To znamená, chcete-li po žákovi 100 kliků, musíte je udělat. Chcete dát jedničku ze šplhu, musíte sám vyšplhat, chcete volejbalovou přihrávku bez chyby, musíte ji dát. A to jsou moji tělocvikáři, takže většinou jsou to kluci a holky, bývalí vrcholoví sportovci v nějakém odvětví, jsou ale dobří i na ostatní sporty. Anebo je to někdo, kdo má sport jako koníček a nebojí se pracovat s vlastním tělem. Máme na škole šest tělocvikářů, a jen pro srovnání, češtináři jsou tři. Myslím, že žádná jiná škola tolik tělocviku nemá.

Poslední otázka. Je tady spousta rodičů, jak máme děti namotivovat k tomu, aby sportovaly a nekoukaly pořád do mobilu? Je na to nějaká univerzální rada?

Choďte s nimi, sportujte s nimi! Jediná šance je, když je budete motivovat vy. Nehoňte výsledky, nechte je pohybovat se, nedávejte je do konfrontace, že tamhle Novák je lepší, ten líp nahrál. To je nejvíc, co ty děti může odradit. Nechte je spontánně věci dělat, ale dělejte to s nimi. Když to nebudete dělat, děti to dělat taky nebudou. No a u nás na škole máme zakázané telefony už pět let. Občas to žáci poruší, občas se telefony vyskytnou, tak ty jsou pak u mě v ředitelně v trezoru. Takže ten pohyb je o tom, že vy děti motivujete, vždyť ony jsou vaše kopie, ony jsou jako vy. Největší motivátor pro vlastní děti jste vy, a pokud si najdete chvíli a jdete s nimi ven, tak je pak s dětmi radost pracovat. Pokud jste typy lidí, kteří pohybu nehoví, tak doporučuji zvolit vhodný kroužek a trošku to dítě nechat, aby se rozvinulo, ne že po týdnu řekne, že už ho to nebaví, a vy neřeknete: no jasně, Máňo, sežeň něco jiného a dej ho někam jinam. To taky není dobré. Děti by měly být alespoň rok dva v nějaké aktivitě, abyste viděli, jestli se zlepší, nebo nezlepší. Takže to je jenom moje rada. Buďte pro děti vzorem a nechte je rozvinout.

Děkujeme a předáváme pozdrav z Moravy.

Nové díly podcastové série NADANĚ

Je náročnější být učitelem, nebo právníkem? Moderátor Matěj Nešleha v podcastové sérii naDANĚ vyzpovídal Danu Šramkovou z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, Jana Boháče z Generálního ředitelství cel pro hl. město Prahu, Petera Chrenka, který působí jako expert pro rozvoj podnikání a strategického rozvoje firem a Daňovou naději roku 2022 – Ladislava Henáče.

Velmi zajímavým hostem podcastové série naDANĚ byl v červenci Jan Boháč, který prošel v rámci Celní správy více pozicemi. V současné době působí na pozici ředitele odboru 23 daní na Generálním ředitelství cel pro hl. město Prahu. S Matějem Nešlehou probírá například to, co jsou úkoly jeho daňového oddělení a jak vypadá jeho „obyčejný“ pracovní den. Věnuje se i tomu, jakou profesní deformaci má v běžném životě nebo jak probíhá spolupráce a komunikace s nadřízeným orgánem. Dozvíme se také, co můžeme očekávat od novely spotřební daně a jak Jan Boháč hodnotí průběh zkoušek na daňového poradce a v čem se nejčastěji chybuje.

V rámci letních měsíců přinesl Matěj Nešleha také rozhovor s daňovým poradcem Peterem Chrenkem, který nyní působí jako expert pro rozvoj podnikání a strategického rozvoje firem. Peter spolupracuje také na projektech osobního rozvoje organizovaných Komorou daňových poradců ČR. V srpnové epizodě podcastu naDANĚ se věnoval tématu stresu. Podle Petera je stres otázkou našeho vnitřního nastavení. Ale jak se mu vyvarovat a jak poznat, že se blíží osobní, či profesní vyhoření? Ono si totiž nestačí jen říct, že nás něco nebaví a netěší, musíme se i na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, co proti tomu můžeme udělat. A vzít si pravidelně chvilku pro sebe je samozřejmě to nejlepší.

V rámci rozhovoru například zaznělo, že „povolání daňového poradce nese s sebou neustálý tlak na dodržování termínů a lhůt. Je důležité si uvědomit tuto náročnost a síly rozložit, také v určitých situacích přiznat, že něco nevím a potřebné dostuduji a vzít si čas na hledání nejvhodnějšího řešení pro klienta. Důležité je také uvědomění, že na straně klienta je také člověk a že je třeba společně hledat optimální řešení dané situace.“ Peter mluvil o důležitosti práci s týmem. „Klíčové je zamezit šíření stresu v pracovním prostředí. Neblahým důsledkem bývá i odchod kvalitních pracovníků,“ dodal. A jak pozná daňový poradce, že se přiblížil na hranu syndromu vyhoření? Peter v podcastu mluví o důležitosti mo-

mentu „zastavení se“ a říci si, jak si změnu představujeme. „Třeba tím, že si přímo v kalendáři vyčlením čas jen pro sebe,“ popisuje. Jak došlo u Petera ke změně směru v jeho pracovní dráze z daňového poradenství? Z počátku se zaměřil na otázky spojené se slučováním firem, začal se věnovat i poradenské činnosti v oblasti osobního rozvoje firem. „Pokud dospějeme do bodu, kdy chceme v pracovním životě změnu, je třeba si klást otázky, jak je možné situaci změnit, anebo si upřímně přiznat, že změna je nevyhnutelná,“ řekl. V podcastu Peter také popsal, že hlavní záběr má nyní v oblasti poradenství firem, pomáhá týmům definovat strategie a cíle a uvést je do praxe. Pracuje metodou OKR (Objectives and Key Results). Co přesně obnáší tato metoda? A co obnáší Peterova spolupráce s Komorou? I na to odpovídá v podcastu naDANĚ.

Zářijové díly

Je náročnější být učitelem, nebo právníkem? Tuto otázku si v polovině září klade Dana Šramková z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, která přijala pozvání do studia. Matěj Nešleha paní doktorku vyzpovídal nejen zda se cítí být více učitelem nebo akademikem, ale ptal se také na to, jak funguje Legislativní rada vlády a jak zákonodárci přijímají připomínky její pracovní skupiny. Ladislav Henáč, další z hostů podcastové série, působí od roku 2013 na Finanční správě, kde prošel Odvolacím finančním ředitelstvím a Specializovaným finančním úřadem a v současné době zastává pozici ředitele Sekce správy daní na Generálním finančním ředitelství. Matěj Nešleha se tak mohl zeptat nejen na to, zda by mohl být do 10 let na světě nový daňový informační systém, ale třeba také na to, jak probíhá spolupráce mezi Ministerstvem financí a GFŘ v rámci legislativního procesu. Kdo přijde první s nápadem? Je to ministerstvo, které se pak ptá, zda jsou jeho myšlenky proveditelné v praxi, či naopak Finanční správa, která ministerstvu předloží své návrhy?

Poslechněte si celé díly podcastové série naDANĚ zde