e-Bulletin KDP 10_2022

vás

daní.

Novinky ve vzdělávání daňových poradců

Milé kolegyně a milí kolegové,

je mi velkou ctí, že mám poprvé možnost oslovit vás prostřednictvím úvodníku našeho e-Bulletinu. Byť je to již téměř rok (vlastně se mi opět potvrdilo, že čas běží velmi rychle), rád bych i touto cestou poděkoval za důvěru, které se mi na loňské Valné hromadě dostalo a díky které zažívám své první měsíce v Prezidiu naší Komory. Přestože se jako nováček ještě řadě věcí učím, jsem velmi rád, že se spolu s kolegy mohu zapojit mimo jiné do řešení strategických priorit.

Jednou z těchto priorit je i oblast vzdělávání, která v posledních několika letech prošla poměrně zásadní obměnou. Zatímco dříve jsme byli zvyklí účastnit se téměř všech vzdělávacích aktivit prezenčně, dnes se u řady z nás situace obrátila a semináře, školení či různé přednášky si možná raději užíváme z pohodlí naší kanceláře či domova. Byť se někteří rádi vracíme také do „klasické“ prezenční formy, faktem zůstává, že obsazenost prezenčních akcí (a to nejenom u naší Komory, ale též u jiných institucí a agentur) nelze srovnat s „předcovidovou“ dobou. Zkrátka trh vzdělávacích aktivit se změnil. Tomuto novému trendu se samozřejmě i Komora přizpůsobuje, a jak jste si již všimli, tam, kde je to možné, nabízí vzdělávací akce v hybridní či pouze v on-line formě.

Co se týče stávajících a osvědčených vzdělávacích aktivit, nepředpokládáme u nich žádné zásadní změny. Oblíbená republiková školení či akce typu Nymburk, Olšanka a Tři věžičky tak budou i nadále k dispozici. Dvě novinky týkající se vzdělávání však přece jen mám.

Předně jsem rád, že Prezidium se rozhodlo vzdělávání daňových poradců mimořádně podpořit a při příležitosti 30. výročí naší Komory, které nás čeká v příštím roce, navrhlo poskytovat daňovým poradcům slevu ve výši 30 %. Bude na nás všech, zda tento návrh na letošní Valné hromadě schválíme.

Druhou novinkou, kterou připravujeme, je nový formát kratších specializovaných on-line seminářů. Do konce roku máme připraveno několik pilotních témat s tím, že od roku 2023 bychom rádi, aby se tyto semináře konaly na pravidelné bázi a byly strukturované do tematických bloků. Zdá se nám, že pro řadu z nás mohou být tyto kratší formáty lákavé, zejména z pohledu možnosti rychle se seznámit s aktuálním tématem, promyslet si základní souvislosti a pro případné prohloubení znalostí si vybrat navazující (delší) akci. Budete-li mít k novému formátu akcí jakékoliv náměty, budu za ně rád jak já, tak i kolegové z kanceláře Komory.

Závěrem bych se rád vyjádřil ještě k jednomu tématu, kterým jsou regionální kluby. V průběhu letošního roku jsme se tomuto (do jisté míry kontroverznímu) bodu věnovali v Prezidiu několikrát, naše diskuze byla dokončena na výjezdním zasedání v srpnu. Historicky, ale i v současnosti, je cílem klubů nejen umožnit členům Komory se vzdělávat (alespoň v základním rozsahu), ale také umožnit jednotlivým daňovým poradcům se vzájemně potkávat a diskutovat aktuální problémy či se potkat se zástupci Finanční správy. Během pandemie však došlo k posunu, kdy i kvůli on-line formátu přestaly kluby tuto funkci platformy pro setkávání plnit. Postupem času se z regionálních klubů staly spíše klasické vzdělávací akce. Doba covidu poté vedla k tomu, že na kluby v on-line podobě se často (a někde i dominantně) hlásili kolegové z jiných regionů. Po návratu do prezenční podoby nyní naopak čelíme tomu, že řada kolegů se na akci přihlásí, obdrží podkladový materiál a nakonec nepřijde.

I s ohledem na skutečnost, že regionální kluby jsou mezi daňovými poradci velmi populární, Prezidium rozhodlo, že jejich formát chce zachovat a nijak je neomezovat. Přiklonili jsme se však k závěru, že podkladové materiály na regionální kluby nebudou automaticky předem rozesílány. Smysl nám dává také to, aby se tyto kluby jako platforma pro regionální setkávání konaly pokud možno prezenčně. Věřím, že tyto změny přijmete s pochopením.

Dovolte mi, prosím, abych vám všem popřál co nejklidnější závěr roku a hlavně hodně času a chuti na vzdělávání!

Ing. Jan Molín, Ph.D. daňový poradce č. o. 3261, člen Prezidia KDP ČR

Úvodník

Aktuálně

Měsíc v kostce

Aktuálně z Finanční správy a účetnictví

Nový tržní standard správy srážkové daně českými emitenty eurobondů

Jaké změny mohou čekat podnikatele od ledna

Británie sníží daně nejvíce od roku 1972, na pomoc

s energiemi půjde 1,7 bilionu korun

Podcasty naDANĚ jsou

Judikatura

Systém odpočtů DPH a zatížení podnikatele (Tomáš Brandejs)

NSS zopakoval, že plnění poskytnuté dobrovolně k přímé spotřebě obchodních partnerů může mít charakter nákladů na reprezentaci

Správce daně musí být obezřetný při znepřístupnění datových schránek zastupujících advokátů

Pozdější sdělení pochybností není nutně nezákonné, pokud s nimi byl daňový subjekt prokazatelně

Pro uznání odpočtu nákladů na výzkum a vývoj je třeba řádně oddělit nedotované náklady ve smlouvě o poskytnutí dotace

Evidence skutečných majitelů

skutečného majitele od 1. října 2022 (Pavel Říha)

Elektronický měsíčník Komora daňových poradců České republiky Kozí 4, 602 00 Brno, tel.: +420 542 422 311 IČO: 44995059 moje.kdpcr.cz www.kdpcr.cz e-mail: kdp@kdpcr.cz Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 22060

ISSN 1211-9946

Toto číslo vyšlo 5. 10. 2022, datum uzávěrky: 3. 10. 2022 Nakladatelsky a redakčně zajišťuje společnost , spol. s r. o.

Účetnictví

Kniha jízd v daních (Petr Linx)

Kryptoměny

Bitcoin – bezdomovec hledající v právní džungli

místo (Dominik Výborný)

Daňový řád

Jak se Odvolací finanční ředitelství vypořádává s odvoláními? (Zuzana Tregnerová, Anh Duc Nguyen)

Pracovní právo

Nové trendy už i na českém trhu aneb dovolená a služební cesta v jednom. Home office v zahraničí, tzv. bleisure trend a jeho daňová specifika... (Petr Koubovský)

Ostatní

Novinky z oblasti české a evropské regulace finančních institucí (Ondřej Havlíček, Matěj Šarapatka, Martin Svoboda)

Daně z příjmů

Daňové limity pro nepeněžní a peněžitý příspěvek na stravování od 20. 8. 2022 (Ivan Macháček)

Osobní rozvoj

Flow neboli plynutí není nicnedělání. Naopak! (Hana Vykoupilová)

Vedoucí redaktor: Mgr. Jaroslav Kramer

Redakce: Eliška Voplakalová, David Mařík, Sára Labajová Články neprocházejí recenzním řízením. Články obsahují názory autorů, které se nemusejí shodovat se stanovisky KDP ČR. Udělení souhlasu: Autor poskytnutím rukopisu dává redakci souhlas s rozmnožováním, rozšiřováním a sdělováním příspěvku na webových stránkách KDP ČR, v právních informačních systémech a na internetových portálech spolupracujících s KDP ČR.

Ilustrační fotografie Shutterstock.com a Pixabay.com, není-li uvedeno jinak. Objednávky inzerce na inzerce@impax.cz nebo tel. +420 244 404 555, +420 606 404 953. Mediakit a další informace na www.impax.cz

moje

Měsíc v kostce

Česká bankovní asociace nabízí řešení místo Windfall Tax

Česká bankovní asociace (ČBA) nabízí podporu ekonomiky, která by byla alternativou k dani z mimořádných zisků a přinesla by státu až 50 miliard Kč. Návrhy zahrnují podporu dostupného bydlení financováním Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), dopravních projektů, pomoc občanům při pokrytí finančních závazků, investice do digitalizace státu a spolupráci s Národní rozvojovou bankou (NRB). „Sektor bankovnictví byl do návrhu připravené daně z mimořádných zisků zahrnut z důvodu vysoké ziskovosti sektoru nejen ve srovnání s předcházejícím obdobím, ale také v mezinárodním srovnání. Těchto vysokých zisků banky aktuálně dosahují v důsledku opakovaně zvýšené základní úrokové sazby ČNB, což jim výhodně úročí prostředky uložené u centrální banky, zatímco toto výhodné úročení nepromítají do bankovních produktů, které nabízejí svým klientům. Naopak tuto zvýšenou základní sazbu ČNB propisují do rostoucích úrokových sazeb u hypotečních, podnikatelských či spotřebitelských úvěrů domácností a firem,“ reagovalo ministerstvo financí.

Finanční správa eviduje více než 1,5 miliardy Kč na přeplatcích na silniční dani

Finanční správa upozorňuje poplatníky silniční daně, kteří zaplatili zálohy na rok 2022, že tyto zálohy byly novelou zákona o dani silniční od 1. 1. 2022 zrušeny. U současných i bývalých poplatníků této daně eviduje Finanční správa na osobních daňových účtech velké množství přeplatků nejen z letošního roku, ale i z minulosti, a proto poplatníkům doporučuje, aby si ověřili zůstatek stavu jejich osobního daňového účtu a v případě existence přeplatku si požádali o jeho převedení na jinou daň, nebo o jeho vrácení. Novela zákona zrušila zálohy u všech poplatníků daně silniční, kteří budou podávat přiznání k této dani za zdaňovací období roku 2022 nebo jeho část. „Zároveň novelou došlo k významné redukci předmětu daně, tedy i osob, které jsou povinny tuto daň hradit. Přeplatky na dani silniční mohou být vráceny na základě podané žádosti o vrácení přeplatku u svého místně příslušného správce daně. Nelze ale zažádat prostřednictvím obyčejného e-mailu,“ upřesňuje zástupce generálního ředitele Finanční správy Jan Ronovský.

Ministerstvo financí předložilo vládě návrh na pokračování snížené spotřební daně na motorovou naftu o 1,50 Kč na litr. Vláda návrh schválila a v pátek 16. září by ho měla začít projednávat Sněmovna ve zrychleném procesu legislativní nouze. Snížení spotřební daně na motorovou naftu o 1,50 Kč na litr do konce roku 2023 je reakcí na stávající mimořádnou ekonomickou situaci a přetrvávající zvýšené ceny pohonných hmot, zejména motorové nafty. Původně mělo snížení daně platit od 1. června do 30. září 2022 jako dočasná úleva řidičům s vysokými cenami pohonných hmot v důsledku rostoucích cen ropy a paliv na evropských a světových trzích. Aktuálním návrhem MF se toto dočasné snížení daně prodlouží do konce roku 2023, nabýt účinnosti by mělo od 1. října 2022. Na konci září tak nedojde k avizovanému opětovnému nárůstu sazby daně z motorové nafty, čímž se umenší tlak na další nárůst nákladů domácností a podnikatelů, neboť náklady na dopravu vstupují do většiny sektorů ekonomiky.

 Smuteční oznámení

S lítostí Vám oznamujeme, že zemřel pan Ing. Vladimír Mašek, daňový poradce č. 1546, ve věku 66 let. Dovolujeme si tímto vyjádřit všem pozůstalým a přátelům upřímnou soustrast.

Za Komoru daňových poradců ČR Radek Neužil, tajemník

Vláda plánuje snížení spotřební daně na naftu o 1,50 Kč na litr do konce roku 2023

Systém odpočtů DPH a zatížení podnikatele

Aktuální rozhodnutí Soudního dvora EU připomíná, že cílem systému odpočtů, dle EU DPH směrnice, je zcela sejmout z podnikatele zatížení DPH. Otázka, zda dodavatel zboží odvedl, či neodvedl DPH do státního rozpočtu, nemá vliv na nárok osoby povinné k dani na odpočet DPH odvedené na vstupu.

Tomáš Brandejs

vající v tom, že v rámci prodeje nemovitosti mezi osobami povinnými k dani je kupujícímu odepřen nárok na odpočet daně z přidané hodnoty odvedené na vstupu pouze z toho důvodu, že tento kupující věděl nebo měl vědět, že prodávající je ve finančních obtížích, nebo dokonce v platební neschopnosti, a že tato okolnost může mít za následek, že prodávající neuhradí nebo nebude schopen uhradit DPH do státního rozpočtu.

Podle rozhodnutí Soudního dvora EU (dále též jen „Soudní dvůr“) musí být článek 168 písm. a) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, ve spojení se zásadou daňové neutrality, vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi spočí-

Banka poskytla klientovi úvěr na výstavbu nemovitosti. Z důvodu zaručení jeho splácení bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch banky k pozemku klienta. O několik let později společnost HA.EN převzala od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávky všechny peněžní pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy uzavřené mezi touto bankou a klientem, jakož i veškerá práva zřízená k zajištění splnění závazků, včetně smluvního zástavního práva. Samostatnou smlouvou převedla banka na společnost HA.EN zástavní právo k další nemovitosti prodávajícího.

Daňový poradce č. o. 3191, Deloitte

V rámci uzavření smluv s bankou HA.EN mimo jiné potvrdila, že se seznámila s hospodářskou a finanční situací, jakož i právním postavením klienta, a že si je vědoma skutečnosti, že klient je v platební neschopnosti a bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení.

Nemovitosti byly následně předmětem nuceného prodeje formou veřejné dražby. Ta nicméně nebyla úspěšná, společnost HA.EN tak částečně uspokojila svou pohledávku vůči klien tovi tak, že od něj za úplatu odkoupila některé zastavené nemovitosti. Svůj závazek pak započetla na úhradu dluhu.

Klient vystavil daňový doklad, na kterém uvedl DPH. Tuto daň přiznal, nicméně z důvodu své platební neschopnosti neodvedl. Společnost HA.EN si však nárok na odpočet této daně uplatnila. Litevský finanční úřad však nárok na odpočet rozporoval. Pořízení zboží od společnosti, která se nachází ve finančních potížích, je v Litvě obecně vnímáno jako zneužití práva, a z toho důvodu je odpírán nárok na odpočet daně. Výjimkou by mohlo být, kdyby kupující neměl tušení o platební neschopnosti prodávajícího. Nicméně díky vývoji celého případu, jak jsem jej výše popsal, vskutku nemohlo být pochyb o tom, že společnost HA.EN měla vědět, že dlužník nebude schopen odvést příslušnou DPH z prodeje zboží.

Soudní dvůr však názor finančního úřadu odmítl. Připomenul, že cílem systému odpočtů, dle EU DPH směrnice, je zcela sejmout z podnikatele zatížení DPH. Otázka, zda dodavatel zboží odvedl, či neodvedl DPH splatnou z těchto prodejů do státního rozpočtu, nemá vliv na nárok osoby povinné k dani na odpočet DPH odvedené na vstupu. Připustil, že v případě podvodů a v situacích zneužití práva by tomu mohlo být jinak, ale podotkl, že pokud osoba povinná k dani řádně splnila své povinnosti podat přiznání k DPH, samotné neuhrazení řádně přiznané DPH není podvodným jednáním. Soudní dvůr přitom nehodnotil, zda neodvedení DPH v dotčeném případu bylo úmyslné, či neúmyslné (tj. jako „pouhý“ důsledek platební neschopnosti).

Pokud jde o otázku aplikace doktríny zneužití práva, Soudní dvůr vysvětlil, proč ta se v daném případě rovněž nepoužije. V principu nebylo naplněno ani jedno z kritérií, jimiž se zneužití práva vyznačuje.

Dlužno podotknout, že český ZDPH explicitně neobsahuje pravidla k odpočtu daně na vstupu, která byla litevskou správou vyzdvihována a Soudním dvorem nakonec odmítnuta (to však neznamená, že české daňové orgány s podobnými názory v minulosti ještě nikdy nepřišly; přitom v takových případech by aktuální judikát daňovým subjektům pomohl). Nicméně úprava ručení za DPH neodvedenou dodavatelem dle § 109 zákona o DPH se situací, kdy je dodavatel v postavení osoby, která nemá možnost daň zaplatit, každopádně týká. Lze přitom vysledovat, že v této oblasti legislativní úpravy by Soudní dvůr možná dospěl ke stanovisku pro daňové subjekty nepříznivému.

Rozhodnutí Soudního dvora EU (dále též jen „Soudní dvůr“) ze dne ze dne 15. září 2022 ve věci C-227/21 UAB „HA.EN“, generální advokát: Juliane Kokott http://eur-lex.europa.eu

„Daň z přidané hodnoty Směrnice 2006/112/ES – Nárok na odpočet DPH splatné nebo odvedené na vstupu – Prodej nemovitosti mezi osobami povinnými k dani – Prodávající, který je předmětem insolvenčního řízení – Vnitrostátní praxe spočívající v odepření nároku na odpočet kupujícímu z důvodu, že byl nebo měl být seznámen s obtížemi prodávajícího odvést DHP splatnou na výstupu – Podvod a zneužití práva – Podmínky“

Související ustanovení: § 72 a § 109 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“)

Související rozhodnutí:

Soudní dvůr však názor finančního úřadu odmítl. Připomenul, že cílem systému odpočtů, dle EU

DPH směrnice je zcela sejmout z podnikatele zatížení DPH.

NSS zopakoval, že plnění poskytnuté dobrovolně k přímé spotřebě obchodních partnerů může mít charakter nákladů na reprezentaci

Daňovému subjektu byla doměřena daň z příjmů právnických osob, mimo jiné kvůli neuznání části výdajů, které správce daně zařadil mezi daňově neúčinné náklady na reprezentaci. V konkrétním případě se jednalo o náklady spojené s reklamou. Podle smluv o reklamě byl daňový subjekt zavázán prezentovat výsledky motokárových závodů a předat fotografie včetně dalších materiálů. Tato prezentace probíhala současně i s pronájmem dráhy za účelem uspořádání motokárových závodů pro obchodní partnery.

S

právce daně upozornil, že tyto výdaje je třeba vnímat odděleně. Náklady spojené s prezentací výsledků uznal jako náklady spojené s reklamou a byly tedy považovány za daňově uznatelné. Naopak zprostředkování závodů pro obchodní partnery v závěru závodní sezony považoval za obdarování a zařadil je tak mezi daňově neuznatelné náklady na reprezentaci. Daňový subjekt se poté u NSS bránil tím, že správce daně a později i krajský soud nevzaly v potaz specifický charakter jeho činnosti, kterým je poskytování reklamního prostoru na závodním voze.

Nejvyšší správní soud k tomuto sporu uvedl, že správce daně, navzdory dojmu daňového subjektu, připustil specifickou činnost spočívající v poskytování reklamy na závodních vozidlech. Z důkazů nicméně nevyplynulo, že předmětem poskytované reklamní služby by mělo být pořádání motokárových závodů. NSS se odkázal na svou dřívější judikaturu –pokud mělo plnění obdobnou povahu jako plnění, která jsou (nikoli taxativně) uvedena v zákoně o daních z příjmů jako výdaje na reprezentaci, tedy má povahu plnění poskytnutého dobrovolně k přímé spotřebě účastníků (zde obchodních partnerů), jedná se o daňově neuznatelný výdaj na reprezentaci. Je zcela na daňovém subjektu, jakou formu marketingu

pro obchodní partnery zvolí. Zákonem jsou však stanovena pravidla, které výdaje nelze daňově uznat a naopak. Správce daně řádně odůvodnil, proč nelze výdaje ve formě poskytnutí možnosti zazávodit si, na rozdíl od pronájmu školicí místnosti, uznat jako daňové. Pronájem motokárové dráhy totiž představoval výhradně plnění ur čené k obdarování stávajících obchodních partnerů, tedy plnění použitá na reprezentaci,

a proto správce daně nepochybil, pokud jej vyloučil z daňově účinných nákladů.

VÍCE:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 7 Afs 53/2020, dostupné na www.nssoud.cz

Správce daně musí být obezřetný při znepřístupnění datových schránek zastupujících advokátů

Správce daně rozhodl exekučním příkazem o srážkách ze mzdy k vymožení daňového nedoplatku a úroku z prodlení. Exekučním titulem byly platební výměry na silniční daň a na pokutu za opožděné tvrzení daně. Správce daně se ale následně dostal do sporu, zda byly platební výměry řádně doručeny.

Platební výměry se správce daně nejprve pokusil doručit advokátovi daňového subjektu, jako jeho zástupci, formou datové zprávy. Protože byla tato schránka k datu vydání výměrů znepřístupněna, doručoval poté písemnosti poštovní zásilkou na adresu sídla advokáta. Exekuční tituly ve formě výměrů byly tedy daňovému subjektu doručeny prostřednictvím jeho zástupce poštou, a to fikcí doručení. Daňový subjekt však v rámci žaloby u krajského soudu namítal, že mu platební výměry nebyly řádně doručeny. Advokátovi, na kterého směřovaly, byl totiž pozastaven výkon advokacie, protože byl trestně stíhán, a v době, kdy byly výměry doručovány, byl již ve výkonu trestu odnětí svobody.

Krajský soud uvedl, že zánik plné moci pro zastupování je účinný tehdy, jakmile zmocněnec nebo osoba zúčastněná na správě daní tento zánik správci daně oznámí. Z tohoto důvodu nemohl být zánik zastoupení účinný a správce daně doručoval výměry advokátovi v souladu se zákonem. Neměl totiž, podle soudu, povinnost prověřovat, zda má advokát pozastaven výkon své činnosti.

Daňový subjekt se závěry soudu nesouhlasil a v rámci kasační stížnosti uvedl, že zánik právního zastoupení musel nastat v okamžiku, kdy se správce daně měl a mohl dozvědět o pozastavení výkonu advokacie a následně o vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Taková chvíle nastala v období mezi právní mocí rozhodnutí České advokátní komory o pozastavení výkonu advokacie do dne vydání prvního exekučního titulu. O této skutečnosti se mohl správce daně dozvědět například z veřejného seznamu advokátů, případně z doručenek zásilek, které si advokát nepřevzal. Daňový subjekt poukázal také na skutečnost, že trestní stíhání dotčeného advokáta bylo mediálně známé. Dále namítl, že plná moc neobsahovala odkaz na daňový řád a výslovně se nevztahovala k řízení o silniční dani a byla použita při řešení dílčího problému týkajícího se převodu nemovitostí.

Finanční úřad s argumentací daňového subjektu nesouhlasil. Poukázal-li daňový subjekt na mediální známost trestních kauz dotčeného advokáta, musel o případu sám vědět a tuto skutečnost správci daně oznámit. Daňové orgány podle jeho názoru nejsou povinny před každým odesláním písemnosti zkoumat, jestli je advokát stále zapsán v seznamu advokátů. Takový postup by výrazně stěžoval chod finanční správy.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí nejprve připomněl, že doručování do datové schránky představuje preferovaný způsob doručování, který má přednost. Pokud správní orgán nebo soud tento způsob doručování nezvolí, může se jednat o procesní pochybení. Jiné způsoby doručování písemností jsou přípustné tehdy, existují-li pro takový postup překážky objektivní povahy. Mohou jimi být například dočasná nefunkčnost systému datových schránek nebo nefunkční datová schránka adresáta. Specifická situace pak nastává v případě, doručuje-li se písemnost advokátovi. Aktivně činní advokáti musí mít datovou schránku zprovozněnou ze zákona. Soud upozornil, že má-li osoba zřízenu datovou schránku a správní orgán nebo soud jí písemnost, která by jí měla být doručena do této schránky, doručuje v listin-

né podobě, nepřipadá fikce doručení vůbec v úvahu. Účinky doručení mohou v tomto případě nastat pouze, pokud se adresát s obsahem písemnosti seznámil. V úvahu tedy přichází například i situace, v níž správní orgán sice nesprávně nedoručí písemnost do datové schránky adresáta, ale ten ji i přes to skutečně obdrží (zde se však nejedná o pouhé vhození do schránky a uplynutí úložní doby).

NSS souhlasil s dílčími závěry krajského soudu, podle kterého správní orgán není povinen průběžně ověřovat, zda zástupce účastníka náhodou nemá pozastaven výkon advokacie apod., zároveň však poukázal na zásadní pochybení v doručování, ke kterému v uvedeném případě došlo. Vycházel přitom z dřívějšího rozsudku v obdobném sporu žalobce a správního soudu, kde NSS uvedl, že „je povinností žalobce, aby dal správnímu soudu na vědomí, že již není zastupován svým zástupcem (...). Je-li však datová schránka advokáta znepřístupněna, lze od soudu legitimně očekávat, že vyhodnotí, že vada bude závažnějšího charakteru. Ze zákona totiž plyne, že advokáti mají povinnost mít zpřístupněnou datovou schránku. Nemá-li advokát datovou schránku zpřístupněnou, jde o neobvyklou situaci, která může signalizovat problém na straně advokáta. Takový problém současně může mít vliv na schopnost advokáta poskytnout zastoupenému patřičnou právní pomoc.“

Primárně je tedy na daňovém subjektu, aby sledoval, zda jeho advokát řádně plní dohodnuté zastoupení. Zanikne-li však advokátovi oprávnění vykonávat činnost, je třeba, aby měl daňový subjekt přiměřený prostor zvolit si advokáta jiného. Proto je třeba, aby správní orgány, zjistí-li znepřístupnění datové schránky advokáta, učinily potřebné kroky k zjištění, zda a případně jak se postavení advokáta změnilo. Znepřístupnění datové schránky tedy představuje varovný signál, kterému by měl správce daně věnovat patřičnou pozornost.

NSS spor zakončil tím, že daňový subjekt mohl postupovat obezřetněji a zánik zastoupení správnímu orgánu oznámit, jakmile se o něm dozvěděl. Obecně vzato jsou dle něj správné i úvahy krajského soudu. V posuzované věci se však jednalo o úvahy vedlejší, protože správce daně nepopiratelně pochybil při doručování platebních výměrů. Znepřístupnění datové schránky advokáta totiž samo o sobě značí vážnější problém, kterým je třeba se zabývat a nelze jej obcházet doručováním v rozporu se zákonem.

VÍCE: Rozsudek Nejvyššího správního soudu 10 Afs 445/2021, dostupné na www.nssoud.cz

Pozdější sdělení pochybností není nutně nezákonné, pokud s nimi byl daňový subjekt prokazatelně seznámen

Nejvyšší správní soud se věnoval také problematice pozdějšího sdělení pochybností správce daně, na základě kterých došlo k doměření DPH. A to zejména, zda by měl správce daně vyjádřit veškeré pochybnosti prostřednictvím výzev dle daňového řádu.

Soud nejprve připomenul podmínky pro uplatnění odpočtu DPH a nutnost prokázat tvrzení daňového subjektu předložením dokladů s předepsanými náležitostmi. I když je toto prokazování prvotně dokladovou záležitostí, je nezbytné respektovat soulad skutečného

stavu se stavem formálním. NSS upozornil, že nedojde-li k uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak je v daňových dokladech deklarováno, nemusí být podkladem pro uznání nároku na dopočet ani doklad se všemi požadovanými náležitostmi. Nárok tak má základ ve faktické existenci zdanitelného plnění, nikoli ve formálním dokladu.

Vyplývá z toho, že splněním formálních podmínek je založena jakási vyvratitelná domněnka, že je současně splněna i podmínka hmotně právní. Důkazní břemeno je pak na straně správce daně, který musí uskutečněné plnění dostatečně zpochybnit. Pokud tak učiní, přechází důkazní břemeno na daňový subjekt a ten je povinen prokázat svá tvrzení dalšími důkazními prostředky. Pokud daňový subjekt pravdivost svých tvrzení následně neprokáže, nevznikají již sice další pochybnosti ze strany správce daně, ale může to představovat důvod pro neuznání nároku na odpočet DPH.

NSS považuje za vhodnější, aby správce daně vyjádřil veškeré pochybnosti prostřednictvím výzev dle daňového řádu, které má

právě za tímto účelem k dispozici. To, že tak neučiní, ale automaticky neznamená, že pozdější sdělení pochybností lze považovat a priori za nezákonné. Musí však prokazatelně dojít k seznámení daňového subjektu s konkrétními pochybnostmi vyplývajícími z konkrétních zjištěných skutečností.

VÍCE:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 8 Afs 204/2020, dostupné na www.nssoud.cz

Pro uznání odpočtu nákladů na výzkum a vývoj je třeba řádně oddělit nedotované náklady ve smlouvě o poskytnutí dotace

NSS se opětovně zabýval uznáním

odpočtu na výzkum a vývoj. Daňovému subjektu byla doměřena daň z příjmů právnických osob, mimo jiné kvůli tomu, že řádně neprokázal, která část výdajů spojená s realizací projektu byla hrazena z dotací a která nikoli. Zároveň byl ztížen průběh daňové kontroly tím, že správci daně nebyla předána příslušná technická dokumentace.

Daňový subjekt se u NSS bránil argumentem, že správce daně neposuzoval položky nákladů jednotlivě. Sám přitom doložil přehled, z něhož je patrné, že náklady uplatněné odpočtem ve skutečnosti nebyly uhrazeny danou dotací. Tyto náklady by mělo být podle daňového subjektu možné odečíst od základu daně. Dále připustil, že odmítl odeslat technickou dokumentaci na pracoviště správce daně, ale informoval jej zároveň o možnosti předložení těchto materiálů při daňové kontrole v jeho sídle. Důvodem byla obava o výrobní a výzkumné tajemství. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost daňového subjektu nedůvodnou. Poukázal na zákon o daních z příjmů, který hovoří o výdajích, nikoliv projektech výzkumu a vývoje, na něž byla poskytnuta podpora z veřejných zdrojů. Tyto výdaje pak nemohly být uplatněny v rámci odpočtu, a to ať již byly podpořeny zcela, nebo pouze zčásti. Naopak náklady, kterých se dotace ani z části netýkala, se odpočtem stát mohly. Zákon tedy podle NSS nevylučuje, aby daňový subjekt v rámci jednoho projektu čerpal jak podporu poskytnutou v rámci dotačních programů bez nároku na odpočet, tak bez podpory

s nárokem. Důležité však je, že s takovým postupem musí počítat rozhodnutí o poskytnutí dotace, respektive příslušná smlouva, kde mohou být přímo určeny ty náklady projektu, které dotací být financovány neměly. NSS nesouhlasil s názorem daňového subjektu, že lze odečíst ty náklady, které nebyly skutečně uhrazeny v rámci vypořádání dotace. Tento postup by podle soudu umožňoval obcházení dotačních podmínek v podobě neproplacení některých vynaložených nákladů. Odpočet daně zde nelze vnímat jako „pojistku“ proti nevyplacení části dotace, ale jako alternativní formu podpory výzkumu a vývoje. Podstatný byl tedy obsah rozhodnutí či smlouvy o poskytnutí dotace, protože tyto dokumenty předem vymezily předmět dotace a rozsah i účelové určení poskytnutých finančních prostředků. V projednávaném případě byla smlouva o poskytnutí dotace příliš obecná, náklady na výrobu projektu z rozsahu dotace nijak nevylučuje a okruh uznaných nákladů byl vymezen příliš široce.

K problému neposkytnutí příslušné dokumentace daňovým subjektem NSS poté připomněl, že se daňová kontrola provádí tam, kde je to vzhledem k účelu kontroly nejvhodnější. Podle daňového řádu jsou osoby, u kterých je prováděno místní šetření, povinny zapůjčit správci daně vyžádané doklady a další věci nezbytné pro správu daní, a to i mimo své prostory. Daňový subjekt nesplnil svou povinnost, pokud technickou dokumentaci umožnil prostudovat pouze ve svém sídle. Dodal, že zákon sice preferuje provedení daňové kontroly u daňového subjektu, neurčí-li správce daně jiné vhodné místo, to však daňový subjekt nezbavuje povinnosti zapůjčit doklady podle pokynů správce daně. Této povinnosti se dle NSS daňový subjekt nesprostí ani tím, že se odkáže na ochranu svého know-how, a to zvláště za situace, kdy to byl on, kdo nárokoval daňovou výhodu v podobě výše zmiňovaného odpočtu.

VÍCE:

Rozsudek Nejvyššího správního soudu 5 Afs 437/2019, dostupné na www.nssoud.cz

Zdroj: www.nssoud.cz

Aktuálně z Finanční správy a účetnictví

GFŘ k aktuálnímu jednorázovému příspěvku na dítě

Úřady práce začaly na základě zákona č. 196/2022 Sb., o jednorázovém příspěvku na dítě, vyplácet jednorázový příspěvek na dítě ve výši 5000 Kč. Tento příspěvek poskytuje stát dítěti jako finanční výpomoc s výživou a ostatními osobními náklady a je hrazen ze státního rozpočtu. Z pohledu zákona o daních z příjmů se jedná o osvobozený příjem podle § 4 odst. 1 písm. i) – příspěvek z veřejného rozpočtu. Generální finanční ředitelství v souvislosti s tímto příspěvkem upozorňuje na skutečnost, že jednorázový příspěvek na dítě náleží dítěti, které je podle zákona účastníkem řízení, o jehož nároku na příspěvek se rozhoduje. Z toho je zřejmé, že pokud bude po skončení zdaňovacího období poplatník uplatňovat ve svém daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob nebo v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění slevu na manžela/manželku podle zákona o daních z příjmů, nebude jednorázový příspěvek na dítě započítáván do limitu 68 000 Kč vlastních příjmů manžela/manželky.

Milostivé léto se nevztahuje na závazky u Finanční správy

Od 1. 9. do 30. 11. 2022 opětovně probíhá takzvané milostivé léto, které veřejnosti umožňuje zbavit se některých exekucí u veřejnoprávních institucí. Finanční správa na svých stránkách ale upozorňuje, že milostivé léto se vztahuje pouze na veřejnoprávní dluhy vymáhané v soudní exekuci a netýká se daňových a správních exekucí, kterými finanční úřady vymáhají daňové pohledávky. Zároveň také připomíná, že u závazků vůči správci daně mohou dlužníci z důvodu tíživé sociální či ekonomické situace požádat o posečkání úhrady daně nebo její rozložení na splátky. Pokud se pro tento postup daňové subjekty rozhodnou, stačí podat příslušnému finančnímu úřadu vyplněnou žádost a zdůvodnit, proč o odklad nebo rozložení poplatník žádá.

Nově lze žádost jednoduše vytvořit i prostřednictvím webové aplikace. Na stránkách Finanční správy lze dohledat také podrobnou informaci k posečkání a rozložení úhrady daně na splátky. Obsahuje výčet důvodů, pro které lze tyto nástroje využít včetně podrobného postupu k vyplnění žádosti.

Finanční správa k „identifi kaci“ nízkoemisního vozidla pro účely zákona o daních z příjmů

Nedávná novela přinesla změnu nepeněžitého příjmu zaměstnance u nízkoemisních vozidel na 0,5 % z jeho vstupní ceny. Finanční správa nyní přibližuje popis těchto nízkoemisních vozidel. Podle přechodných ustanovení zákona č. 142/2022 Sb. se nízkoemisním motorovým vozidlem pro účely daní z příjmů do dne nabytí účinnosti zákona upravujícího podporu nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících rozumí silniční vozidlo kategorie M1, M2 nebo N1, které nepřesahuje emisní limit CO2 ve výši 50 g/km a 80 % emisních limitů pro látky znečišťující ovzduší v reálném provozu podle přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hledisk a emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (Euro 5 a Euro 6), v platném znění.

Definice nízkoemisního motorového vozidla pro účely zákona o daních z příjmů odkazuje na definici tohoto pojmu, která je uvedena v projednávaném zákoně o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících, jehož účinnost je navrhována prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení. Cílem návrhu zákona o podpoře nízkoemisních vozidel je řádná transpozice novely směrnice o čistých vozidlech Evropského parlamentu a Rady EU. Tento zákon se bude v Poslanecké sněmovně projednávat ve 2. čtení. S odkazem na důvodovou zprávu k návrhu zákona o podpoře nízkoemisních vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek a veřejných služeb v přepravě cestujících splňují do konce roku 2025 požadavek emisního limitu CO2 ve výši 50 g/km a 80 % emisních limitů pro látky znečišťující ovzduší v reálném provozu bateriová elektrická vozidla (BEV), vozidla s palivovým článkem (tj. vodíková vozidla) a dále pak plug-in hybridy, případně elektrick á vozidla s prodlouženým dojezdem (E-REV), a to za předpokladu, že splňují výše uvedené parametry.

Pro období od 1. ledna 2026 do 31. prosince 2030 se za nízkoemisní vozidlo považuje vozidlo s nulovými emisemi CO2, což již splňují výhradně bateriová elektrická vozidla a vozidla s palivovým článkem. Splnění emisních limitů by bylo možné podle Finanční správ y posoudit zejména z dokumentu COC (Certifikace of Conformity), v překladu do češtiny „Prohlášení o shodě“, který by měl obsahovat potřebné informace, z nichž lze dovodit, že se jedná o nízkoemisní vozidlo v souladu s výše uvedeným. Z „velkého technického průkazu“ k vozidlu v části EMISE bod V.7 CO2 [g/km] lze posoudit údaj o hodnotě CO2.

Správce daně připomíná nový limit pro osvobození příspěvku na stravování

Od 20. 8. 2022 platí nový limit pro osvobození peněžitého příspěvku na stravování za jednu směnu. Limit se nově zvýšil z 82,60 Kč na 99,40 Kč. Stejným dnem je účinná také nová vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Podle uvedené vyhlášky se mimo jiné mění stravné, které přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty zaměstnanci podle zákoníku práce, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin na náhradu ve výši 120 Kč až 142 Kč.

Peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce je podle zákona o daních z příjmů příjmem od daně osvobozeným do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Další informace ke stravenkovému paušálu jsou dostupné v obecných informacích k dani z příjmů ze závislé činnosti zde na stránkách Finanční správy.

Ministerstvo financí informovalo o předloženém návrhu na pokračování snížené spotřební daně na motorovou naftu o 1,50 Kč na litr. Tento návrh byl vládou schválen a v pátek 16. září jej přijala Sněmovna ve zrychleném procesu legislativní nouze. Podle ministerstva je snížení spotřební daně na motorovou naftu o 1,50 Kč na litr do konce roku 2023 reakcí na stávající mimořádnou ekonomickou situaci a přetrvávající zvýšené ceny pohonných hmot, zejména motorové nafty. Původně mělo snížení daně platit pouze do konce září 2022 jako dočasná úleva řidičům s vysokými cenami pohonných hmot v důsledku rostoucích cen ropy a paliv na evropských a světových trzích. Aktuálním návrhem MF se toto dočasné snížení daně prodlouží do konce roku 2023, nabýt účinnosti by mělo od 1. října 2022.

Na konci září tak nedojde k avizovanému opětovnému nárůstu sazby daně z motorové nafty, čímž se měl snížit tlak na další nárůst nákladů domácností. „Chceme tím pomoci hlavně českým autodopravcům, kteří jezdí primárně právě na naftu, aby byli zejména v příhraničních oblastech více konkurenceschopní. Většina okolních zemí totiž aplikuje minimální sazbu spotřební daně danou evropskou směrnicí. Při započtení DPH se přitom snížení spotřební da ně o korunu padesát může promítnout do konečných cen pro řidiče až o 1,80 koruny na litr. Právě o tolik by od října vzrostly ceny na čerpacích stanicích, kdybychom sníženou daň neprodloužili,“ uvedl ministr financí Zbyněk Stanjura.

Navržené snížení spotřební daně u nafty o 1,50 Kč na litr je technicky nejvyšší možné, které České republice povoluje směrnice Evropské unie stanovující povinné minimální sazby spotřebních daní. Ministerstvo financí odhaduje celkový negativní dopad tohoto opatření ve výši 9,6 mld. Kč ročně. Zhruba 8,7 mld. Kč z toho připadá na státní rozpočet a zbývajících 0,9 mld. Kč na rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury.

Zdroj: www.financnisprava.cz , www.mfcr.cz

Snížení spotřební daně na naftu o 1,50 Kč na litr by mělo být prodlouženo do konce příštího roku

Kybernetická bezpečnost pro daňové poradce

Nový tržní standard správy srážkové daně českými emitenty eurobondů

Tyto certifikační postupy mají českým emitentům umožnit efektivní plnění a správu jejich povinností, které jim vznikají v souvislosti s emisemi eurobondů po zavedení nových pravidel pro uplatňování srážkové daně od počátku roku 2022. Ve své podstatě se jedná o nová komplexní vícestranná ujednání o řetězovém poskytování daňově relevantních informací, která českým emitentům umožní opětovně vstoupit na klíčový eurobondový trh s tím, že jim současně bude umožněno řádné plnění jejich povinností, které jim – jako plátcům daně – vyplývají z daňových předpisů.

Toto řešení by tak z pohledu emitentů mělo eliminovat finanční riziko ve formě potenciálních daňových doměrků a ochránit je před nebezpečím poškození jejich pověsti. Postupy by zároveň měly zajistit výrazné snížení nákladů na financování, jelikož emitenti již nebudou nuceni nést negativní důsledky jejich povinnosti navyšovat platby (tzv. gross up) investorům v situaci, kdy se ve vztahu k předmětným platbám uplatní srážka daně.

Advokátní kancelář Allen & Overy podle vyjádření připravila první návrh a sehrála klíčovou roli při dalším dotváření a konečné finalizaci certifikačních postupů, což především zahrnovalo několikaměsíční spolupráci se společnostmi Clearstream a Euroclear. Výsledkem bylo schválení těchto postupů ze strany Mezinárodní asociace poskytovatelů služeb na kapitálových trzích (ICMSA). V tomto projektu se unikátně začlenily tyto certifikační postupy do právní dokumentace, a to včetně emisních podmínek a smluv mezi emitentem a dalšími poskytovateli služeb na kapitálových trzích.

Podle Erica Maregy, manažera odpovědného za daně ve společnosti Euroclear a předsedy daňového podvýboru asociace ICMSA, který řídil projekt za ICSD, se v rámci projektu povedlo posunout vpřed standardy fungování kapitálového trhu,

a usnadňovat tak jeho efektivní chod. „Naši členové nyní mají vše, co potřebují k tomu, aby tyto nové standardy začali okamžitě uplatňovat,“ uvedl.

Eurobondy

Emise dluhopisů vydávané mezinárodními bankovními konsorcii, umístěné současně v několika zemích. Podíly jsou obvykle placeny v hlavních měnách: americký dolar, euro, jen, libra šterlinků. Emitenty jsou státy, mezinárodní instituce a velké společnosti.

Nové řešení by z pohledu emitentů mělo eliminovat finanční riziko ve formě potenciálních daňových doměrků a ochránit je před nebezpečím poškození jejich pověsti.

Jaké změny mohou čekat

Zrušení EET

Elektronická evidence tržeb je nyní pozastavena až do konce roku 2022 a s nejvyšší pravděpodobností se však už nespustí. Vláda totiž schválila návrh Ministerstva financí na zrušení EET od 1. ledna 2023 a ten teď čeká na druhé čtení ve Sněmovně. Hlavním argumentem pro zrušení je podle Ministerstva financí skutečnost, že v podnikatelském segmentu došlo k významným

změnám, především k prudkému nárůstu bezhotovostních plateb. „Pro rok 2017 se počítalo s 20procentním podílem bezhotovostních plateb, pro rok 2025 se odhaduje až 80 procent. Pro rok 2021 je tento podíl odhadován na 60 procent,“ vysvětluje ministerstvo v důvodové zprávě k zákonu. Mezi další významné faktory, které podle ministerstva snižují efekt EET, jsou změny v nastavení daňových zákonů. Jde například o zavedení institutu paušální daně či zvýšení základní slevy na dani na poplatníka.

Zvýšení limitu pro registraci k DPH na 2 miliony Kč

Od ledna roku 2023 by měl platit velký balíček daňových změn. U DPH se zvýší roční limit pro povinnou registraci k dani z 1 milionu na 2 miliony korun. Ačkoli by k samotnému zvýšení limitu mělo dojít až na začátku ledna 2023, už během letošního roku by měla začít platit některá přechodná ustanovení. Ta mají za cíl, že osoby, které dosud nejsou plátci a které vyšší částky obratu koncem roku nedosáhnou, do systému daně z přidané hodnoty nebudou zapojeny, pokud nebudou dobrovolně chtít. Ustanovení mají rovněž za cíl umožnit plátcům, kteří by vyššího obratu nedosáhli, ze systému daně z přidané hodnoty vystoupit – zrušit registraci.

Zvýšení limitu u paušální daně

V důsledku zvýšení limitu pro plátcovství DPH se na 2 mil. Kč zvyšuje novelou zákona o daních z příjmů i hranice příjmů ze samostatné činnosti pro vstup do paušálního režimu daně. Z důvodu velmi širokého rozpětí příjmů paušalistů nebude měsíční paušální záloha pro všechny ve stejné výši, ale zavádí se 3 pásma odvozená primárně od výše příjmů a sekundárně od výdajového paušálu. V prvním pásmu se bude platit paušální daň jako doposud, tedy jako součet minimálního sociálního pojištění zvýšeného o 15 procent, minimálního zdravotního pojištění a 100 Kč daně z příjmů (v roce 2023 půjde o 6208 Kč). V druhém pásmu budou OSVČ platit 16 000 Kč a v třetím 26 000 Kč. „Obecně platí, že paušální daň je nabídka od státu a je zcela na dobrovolném rozhodnutí každého živnostníka, zda ji využije, nebo ne. Návrh tří pásem byl kompromisním řešením mezi zachováním jednoduchosti systému a daňovou spravedlností v tom smyslu, že živnostník s příjmy do 500 tisíc korun ročně logicky nemůže státu odvádět stejně jako podnikatel s dvoumilionovými příjmy ročně,“ vysvětluje nové nastavení paušální daně Zbyněk Stanjura na webu Ministerstva financí.

Datové schránky budou zřízeny všemOSVČ

Od ledna 2023 budou povinně zřízeny datové schránky všem podnikajícím fyzickým osobám. Podle zákona i těm OSVČ, které svou živnost pozastavily nebo přerušily. Datová schránka fyzické osoby bude také zřízena občanům, kteří poprvé použijí prostředek pro elektronickou identifikaci vydaný v rámci kvalifikovaného systému elektronické identifikace. Jinými slovy, když se jakýkoli občan poprvé někam přihlásí přes NIA, bude mu ihned zřízena datová schránka. Datové schránky budou zřízeny také každé právnické osobě, která ji ještě nemá. Tedy těm, které jsou zapsány ve spolkovém či nadačním rejstříku, rejstříku ústavů, společenství vlastníků jednotek nebo obecně prospěšných společností. Na vytvoření datových stránek pro povinné subjekty mají úřady tři měsíce, do konce března 2023.

moje .kdpcr.cz

OSVČ budou od ledna podávat přiznání elektronicky

S datovými schránkami se navíc pojí i určité povinnosti. Podle zákona platí, že má-li daňový subjekt nebo jeho zástupce zpřístupněnu datovou schránku, která mu byla zřízena ze zákona nebo zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, musí formulářové podání učinit pouze elektronicky. OSVČ tak budou muset od roku 2023 podávat daňové přiznání (a další podání) elektronicky. Původně se povinnost komunikovat elektronicky měla týkat i nepodnikajících fyzických osob, ve Sněmovně však čeká na schválení návrh, který toto mění a nepodnikající fyzické osoby povinnosti podávat přiznání elektronicky zprošťuje.

Hranice příjmů pro daňové přiznání bude vyšší

Minimální roční výše zdanitelných příjmů pro vznik povinnosti podat daňové přiznání je nyní 15 000 korun. Od nového roku se tato hranice zvýší. V návrhu je nyní uvedena částka 25 000 Kč, je ale možné, že to nakonec bude až 50 000 korun. Garanční Rozpočtový výbor, který návrh před několika týdny projednal, totiž odsouhlasil pozměňovací návrh, který limit příjmů pro podání daňového přiznání zvyšuje až na zmíněných 50 tisíc korun. V návaznosti na zvýšení částky minimální výše zdanitelných příjmů pro vznik povinnosti podat daňové přiznání dojde stejným způsobem ke zvýšení této částky upravené v rámci podmínek pro vstup poplatníka do paušálního režimu. Nově tedy OSVČ v paušálním režimu budou moct mít kromě příjmů ze samostatné činnosti i ostatní příjmy, včetně příjmů z nájmu či z kapitálového majetku, do 50 000 Kč (případně 25 000 Kč, pokud by neprošel pozměňovací návrh) a nebudou muset nic řešit.

Obecně platí, že paušální daň je nabídka od státu a je zcela na dobrovolném rozhodnutí každého živnostníka, zda ji využije, nebo ne.

Sankční režim pro OSVČ

u kontrolního hlášení se zmírní

OSVČ a společnostem s ručením omezeným s jedním společníkem, tedy fyzickou osobou, se sníží pokuty za prohřešky u kontrolních hlášení na polovinu. Rovněž by se měla nově odpouštět automaticky i jedna pokuta ve výši 10 000 Kč. Aby se poloviční výše pokuty aplikovala v případě společnosti s ručením omezeným, musí být splněny následující podmínky – forma s.r.o., jediný společník a skutečnost, že společník je fyzická osoba. Zda ke změně dojde, není jisté, stejně jako u návrhu na zrušení EET, daňový balíček zatím čeká na druhé čtení ve Sněmovně. Slevy na sociálním pojištění

Již schválenou novinkou jsou slevy na pojistném u vybraných skupin zaměstnanců na částečné úvazky. Ty budou moct zaměstnavatelé využívat od únoru 2023. Snížené pojistné na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem o 5 % při sjednané týdenní pracovní době zaměstnance v rozsahu 8 až 30 hodin týdně (zkrácený úvazek) se bude týkat pouze předem určeného okruhu zaměstnanců. Bude se jednat o pracovní či služební poměry osoby starší 55 let, rodiče dětí do 10 let věku nebo osoby nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu o děti mladší 10 let, osoby pečující o blízkou osobu závislou na pomoci jiné osoby, osoby studující na střední škole nebo vysoké škole, osoby se zdravotním postižením na nechráněném trhu práce a osoby na rekvalifikaci (zaměstnání nejdéle 12 měsíců od nástupu na rekvalifikaci). Sleva se bude týkat i osob mladších 21 let, a to bez ohledu na rozsah sjednaného pracovního úvazku. Opatření má motivovat zaměstnavatele k zaměstnávání absolventů středních škol.

Ministerstvo připravilo určitou formu daňové amnestie

Ačkoli Ministerstvo financí přiznává, že jde do jisté míry o kontroverzní nástroj, připravilo určitou formu daňové amnestie. Ministerstvo v tomto ohledu navrhuje dvě opatření. Chce prosadit jak mimořádné odpuštění příslušenství daně, tak mimořádný zánik některých nedoplatků na dani a na příslušenství daně. Návrh má doplnit stávající milostivé léto II, které se daňových exekucí netýká. „Návrh zákona usiluje o vytvoření smysluplného nástroje pro podnícení motivace daňových dlužníků k mimořádné úhradě daně (jistiny), eliminaci nedoplatků, jejichž vymáhání není efektivní a hospodárné, a vytvoření jedinečné příležitosti pro jednorázové snížení objemu dluhů jednotlivce,“ zdůvodnilo svůj záměr Ministerstvo financí. Odpuštění příslušenství při splacení větších dluhů a škrtnutí bagatelních nedoplatků u finanční či celní správy označilo za „určitou formu daňové amnestie“. Opatření, která jsou mimořádná a jednorázová, by mohly využít desítky tisíc lidí.

Daňové milostné léto se má podle návrhu týkat jen fyzických, ne právnických osob. Pokud dlužník uhradí původní dluh neboli jistinu, odpustí se mu úrok z provedení či z posečkané částky, náklady řízení a exekuční náklady s výjimkou hotových výdajů. Podle Ministerstva financí není žádoucí odpouštět ale penále či pokuty, které mají sloužit jako trest za neplacení a k vynucení. Milostivé léto se nebude vztahovat ani na cla. Týkat by se mělo jen nedoplatků do letošního 30. června. Dlužník by musel daňový dluh splatit příští rok od začátku července do 2. října. O odpuštění příslušenství by muset požádat. Částky nad 10 000 korun by se daly srovnat také ve čtyřech splátkách. Dlužník by na to měl rokdo začátku října 2024.

Holdingová struktura jako nástroj ochrany majetku

Pro klienta z oboru stavebnictví jsme vytvo ili holdingovou remní strukturu, která vy ešila:

1. ízení rizik více podnikatelských inností

2.odd lení klí ového majetku a jeho ochrana pro p ípad neúsp chu v hlavní podnikatelské innosti

3.vnitropodnikové nancování

4.da ové plánování, p i emž bylo využito asových test držení jednotlivých podnikatelských entit

Výsledná holdingová struktura se nyní skládá z jednotlivých spole ností dle obor podnikání, p i emž nemovitý majetek byl odšt pen do samostatné spole nosti. Holdingová mate ská spole nost byla vytvo ena tak, aby mohla nancovat aktivity dce iných spole ností.

Restrukturalizací rem majitel vy ešil rizika spojená s podnikáním a distribuci zisku ze spole ností. Zárove slouží jako p íprava na p ípadný budoucí prodej jednotlivých rem i celého holdingu a odchod majitele na zasloužený odpo inek.

skutečného

Novela zákona o evidenci skutečných majitelů byla projednána ve zkráceném jednání, a to z důvodu nutnosti implementovat výtky ze strany úředníků EU k zákonu o evidenci skutečných majitelů, který nabyl účinnosti 1. června 2021. EU vytýkala českému zákonu především dva body: a) subjektů, kteří nemají skutečného majitele, je příliš mnoho, b) definice skutečného majitele (koncovým příjemcem a osobou s koncovým vlivem) je nesprávná a nezahrnuje všechny skutečné majitele dle směrnice EU. Všechny tyto nesprávnosti se naši zákonodárci pokusili opravit. Konkrétně se jedná o zákon č. 245/2022 Sb. (sněmovní tisk č. 248 a senátní tisk č. 278). Jediným orgánem, který novelu

Evidence skutečných majitelů

zákona o ESM stále považuje za nedostatečnou, je Stálá komise Senátu pro dohled nad poskytováním veřejných prostředků a pro analýzu kontrolních postupů Finanční správy.

Subjekty bez skutečného majitele

Ustanovení § 7 zákona o ESM se novelou významně zkrátilo. Bez skutečného majitele zůstanou pouze veřejnoprávní subjekty. Subjekty, které neměly skutečného majitele, nejedná-li se o veřejnoprávní subjekty, skutečného majitele nově mít budou. Současně došlo ke změně definice veřejnoprávního subjektu, jehož definice se přiblížila veřejnému zadavateli dle zákona o veřejných zakázkách.

Skutečného majitele nově nemají pouze:

a) stát a územní samosprávný celek, dobrovolný svazek obcí, státní příspěvková organizace, příspěvková organizace územního samosprávného celku a b) česká právnická osoba založená nebo zřízená za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu, které nemají průmyslovou nebo obchodní povahu, pokud Česká republika, kraj nebo obec ji převážně financují, uplatňují v ní rozhodující vliv nebo jmenují nebo odvolávají většinu osob, které jsou členy jejího statutárního nebo kontrolního orgánu; v případě obchodní korporace se vždy vyžaduje, aby veškeré podíly v ní měly přímo nebo nepřímo Česká republika, kraj nebo obec.

K písmenu b) je zákonem stanovena vyvratitelná domněnka, která určuje subjekty nemající skutečného majitele: a) školská právnická osoba zřízená státem, územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, b) veřejná výzkumná instituce, c) právnická osoba zřízená zákonem nebo mezinárodní smlouvou, d) státní podnik a národní podnik, e) evropské seskupení pro územní spolupráci, f) korporace, ve které má přímo nebo nepřímo veškeré podíly a podíly na hlasovacích právech Česká republika, kraj nebo obec a g) obecně prospěšná společnost a ústav, jejichž zakladatelem je Česká republika, kraj nebo obec.

Obecné základní pravidlo, podle kterého se o potřebu veřejného zájmu, která nemá obchodní nebo průmyslovou povahu, zpravidla nejedná, je, pokud právnická osoba splňuje kumulativně (současně) následující podmínky: a) je zaměřena především na vytváření zisku, b) působí na trhu za zcela standardních tržních podmínek, c) nese plně ekonomická rizika spojená s výkonem své činnosti, d) na její činnosti se nepodílí financování z veřejných zdrojů. Specifickými právnickými osobami jsou státní a národní podniky. U některých podniků by se mohlo zdát, že splňují všechna výše uvedená pravidla (například Lesy České republiky, státní podnik nebo Budějovický Budvar, národní podnik). Není tomu

Ustanovení § 7 zákona o ESM se novelou významně zkrátilo. Bez skutečného majitele zůstanou pouze veřejnoprávní subjekty.

tak, neboť státní i národní podnik nenese plná ekonomická rizika a současně se na jeho činnosti podílí financování z veřejných zdrojů, protože nemá žádný majetek, ale hospodaří s majetkem státu. Takže všechny státní a národní podniky budou i nadále bez skutečného majitele.

V případě obchodních korporací, které jsou v plném vlastnictví České republiky, kraje nebo obce, bude rozhodování složitější. Mohou nastat případy, že taková obchodní korporace bude mít skutečného majitele. Na rozdíl od stávající úpravy bude v tomto případě nutné každou takovou obchodní korporaci individuálně posoudit. Obecně (a zjednodušeně) lze říci, že pokud je právnická osoba veřejným zadavatelem dle zákona o veřejných zakázkách, tak nemá skutečného majitele.

Nově budou mít skutečného majitele:

a) okresní a regionální komora nebo začleněné společenstvo, b) politická strana a politické hnutí, c) církev a náboženská společnost a ostatní právnické osoby podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti, d) odborová organizace a organizace zaměstnavatelů, e) honební společenstvo a f) společenství vlastníků jednotek.

Právě u těchto osob EU kritizovala, že nemají uvedeného žádného skutečného majitele. Jedná se specifické osoby, které ve většině případů budou mít jako svého skutečného majitele zapsané členy statutárního orgánu, přičemž tito členové statutárního orgánu budou do evidence skutečných majitelů propsáni automatickým průpisem.

Evidence skutečných majitelů

Zapomeňte na koncového

příjemce a osobu s koncovým vlivem

V původním znění zákona byl definován skutečný majitel jako každá fyzická osoba, která je koncovým příjemcem nebo osobou s koncovým vlivem. Tyto dva pojmy ze zákona o evidenci skutečných majitelů úplně mizí.

Skutečným majitelem je dle novely každá fyzická osoba, která v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje právnickou osobu nebo svěřenský fond. Skutečný majitel tak může vlastnit, kontrolovat, nebo vlastnit a kontrolovat. Pojmy vlastnit a kontrolovat je potřeba vykládat extenzivně a nelze jim přiřadit výklady z jiných právních předpisů (např. vlastnictví dle občanského zákoníku nebo kontrola ve smyslu dozoru uvedeného v zákoně o obchodních korporacích).

Korporace může mít materiálního nebo náhradního skutečného majitele. Fundace, ústav, obecně prospěšná společnost, svěřenský fond a zahraniční svěřenský fond může mít materiálního nebo formálního skutečného majitele.

Materiální skutečný majitel korporace

V první řadě je nutné upozornit, že mezi korporace se neřadí jen obchodní korporace (obchodní společnosti a družstva), ale i další typy subjektů, např. politické strany, církve, společenství vlastníků jednotek, spolky a další.

V případě všech korporací je nutné zkoumat základní 4 podmínky. Osoba kontroluje nebo vlastní (je skutečným majitelem), pokud přímo či nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo svěřenského fondu:

1. má podíl v korporaci nebo podíl na hlasovacích právech větší než 25 %,

2. má právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku větším než 25 %,

3. uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %, nebo

4. uplatňuje rozhodující vliv v korporaci jinými prostředky.

Přičemž stačí, aby fyzická osoba splňovala alespoň jednu z podmínek a je skutečným majitelem. Pro účely nepřímých podílů se v případě

a) řetězení podíly, které mají navázané osoby nebo svěřenské fondy, násobí a

b) větvení součiny podílů z jednotlivých řetězení sčítají.

Jedná se o jednoduché matematické pravidlo, které je shodné jak pro podíl na vlastnictví a podíl na hlasovacích právech, tak pro podíl na zisku. Přejato bylo stávající pravidlo pro koncového příjemce. Náročnější pravidlo pro osobu s koncovým vlivem (výpočet pro řetězení byl ovlivněn ovládající osobou ve druhém

a dalším stupni, kterým byl přiřazen koefi cient 1 namísto skutečného podílu) bylo nahrazeno jiným ustanovením zákona.

Nyní detailně k jednotlivým podmínkám.

Podmínku „má podíl v korporaci nebo podíl na hlasovacích právech“ lze rozdělit na dvě podmínky vlastnictví podílu v korporaci a podíl na hlasovacích právech. Přičemž opět stačí, aby byla splněna jedna z podmínek pro existenci skutečného majitele.

Vlastnictvím podílu se rozumí majetková účast, tedy podíl na základním kapitálu. Tato podmínka se týká především obchodních korporací. Dle AML směrnice je skutečným majitelem vlastník 25 % akcií + 1 akcie. Stejně je třeba vykládat i český zákon o ESM, tedy pokud fyzická osoba drží (přímo nebo nepřímo) podíl na základním kapitálu vyšší než 25 % z celkového základního kapitálu, tak je tato fyzická osoba skutečným majitelem.

Podmínka podílu na hlasovacích právech se bude aplikovat u všech typů korporací. U akciových společností je třeba dávat pozor na vlastnictví prioritních akcií. Akcionář, který nedrží prioritní akcie, nemusí mít podíl na základním kapitálu vyšší než 25 %, ale podíl na hlasovacích právech může mít vyšší než 25 %. Tuto podmínku je třeba zkoumat i u společenství vlastníků jednotek. Může nastat situace, že jedna fyzická osoba bude mít podíl na společných částech domu vyšší než 25 %, tak se stává skutečným majitelem společenství vlastníků jednotek. V případě spolků, které mají jen tři členy, budou všichni členové spolku skuteční majitelé, neboť všichni mají podíl na hlasovacích právech vyšší než 25 %. U spolků se čtyřmi a více členy by skutečný majitel z titulu podílu na hlasovacích právech byl jen v případě, že jedna fyzická osoba by nepřímo (a případně i přímo) v součtu měla podíl na hlasovacích právech vyšší než 25 %. Příklad: fyzická osoba by byla jedním ze čtyř členů spolku a společnost s ručením omezeným, ve které by tato fyzická osoba měla podíl na hlasovacích právech 10 %, by byla druhým členem spolku – fyzická osoba by měla podíl na hlasovacích právech 0,25 + 0,25*0,1 = 27,5 %.

V podmínce „práva na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku“ došlo ke změně pojmů. Původní pojem „může získávat“ byl nahrazen „má právo“. Upustilo se od původní pouhé možnosti získat podíl na prospěchu, ale je nutné mít právo na podíl na prospěchu. V důsledku této změny nebude skutečným majitelem druhý z manželů. Dle původního znění manžel byl koncovým příjemcem, pokud podíl na obchodní korporaci držel druhý z manželů a současně neměli zrušené či zúžené skutečné jmění manželů (dle § 709 odst. 2 a 3 občanského zákoníku). Druhý z manželů, který není vlastníkem podílu, nemá právo na podíl, takže nově nebude skutečným majitelem.

Podmínka práva na podíl může vést k jiným skutečným majitelům než podmínka vlastnictví podílu a podíl na hlasovacích

Evidence skutečných majitelů

právech. Především v případě akciových společností vydávajících prioritní akcie, které zpravidla jsou spojeny jen s právem výplaty podílu na zisku, ale již ne s právem hlasovat na valné hromadě. Takže fyzická osoba držící prioritní akcie nemusí být skutečný majitel z titulu podílu v korporaci ani podílu na hlasovacích právech, ale může být skutečný majitel z titulu práva na podíl na zisku. Upozorňuji, že držbu prioritních akcií je třeba zjišťovat i v případě řetězení podílů, což především u zahraničních subjektů nemusí být jednoduché.

V případě spolků je možné, že z titulu podílu na likvidačním zůstatku může být určen skutečný majitel. Dle obecného pravidla likvidátor naloží s likvidačním zůstatkem spolku dle stanov. Což může být i výplata konkrétní fyzické osobě, která se z tohoto titulu může stát skutečným majitelem.

Ve třetí a čtvrté podmínce je uveden pojem „uplatňuje rozhodující vliv“. Typů uplatňování rozhodujícího vlivu je několik.

V případě obchodních korporací uplatňuje rozhodující vliv ovládající osoba dle zákona o obchodních korporacích. Na první pohled jednoduchá podmínka, která má však svá velká úskalí. Dokonce by se mohlo zdát, že všechny ovládající osoby jsou zahrnuty již v podmínce podílu na hlasovacích právech, neboť obecnou podmínkou pro stanovení ovládající osoby je podíl na hlasování vyšší než 40 % (pokud nikdo jiný nemá stejný či vyšší podíl), což je více než 25 % stanovených v podmínce podílu na hlasovacích právech. Bohužel tomu tak není. Velmi často se zapomíná na jednání ve shodě, které definuje § 75 odst. 3 a § 78 zákona o obchodních korporacích. Ovládajícími osobami jsou všechny osoby, které jednají ve shodě a přitom společně mají podíl na hlasovacích právech vyšší než 40 % a žádná jiná osoba nebo osoby jednající ve shodě nemají stejný či vyšší podíl. Jednání ve shodě vyplývá ze zákona o obchodních korporacích, a to formou vyvratitelné domněnky. Ve shodě jednají:

a) právnická osoba a člen jejího statutárního orgánu, osoby v jeho přímé působnosti, člen kontrolního orgánu, likvidátor, insolvenční správce a další správci podle jiného právního předpisu, nucený správce, b) ovládající osoba a jí ovládané osoby nebo pouze jí ovládané osoby, c) vlivné a ovlivněné osoby, d) společnost s ručením omezeným a její společníci nebo pouze její společníci, e) veřejná obchodní společnost a její společníci nebo pouze její společníci, f) komanditní společnost a její komplementáři nebo pouze její komplementáři, g) osoby blízké podle občanského zákoníku, h) investiční společnost a jí obhospodařovaný investiční fond či penzijní fond nebo pouze jí obhospodařované fondy nebo i) osoby, které uzavřely dohodu o výkonu hlasovacích práv. Někdy je jednání ve shodě nesprávně interpretováno a někdy je naopak přehlíženo. Se špatnou interpretací se můžeme setkat

především u společnosti s ručením omezeným a jednání ve shodě jejích společníků. Společníci společnosti s ručením omezeným nejednají ve shodě vůči této společnosti, ale jen vůči třetím subjektům. Rozsudek Nejvyššího soudu 29 Cdo 2751/2012 ze dne 30. 9. 2014 posuzoval jednání ve shodě mezi představenstvem a jím řízenou akciovou společností dle obchodního zákoníku, lze vzhledem ke shodnému ustanovení zákona o obchodních korporacích aplikovat nejen na ustanovení § 78 odst. 2 písm. a), ale i na písmena d), e), f) a h). Pokud společnost s ručením omezeným má deset společníků, kteří mají podíl na hlasovacích právech každý ve výši 10 %, tak nejsou ovládající osobou, protože nejednají vůči společnosti, kterou spoluvlastní ve shodě. A tím pádem ani neuplatňují rozhodující vliv dle zákona o evidenci skutečných majitelů.

Opačným případem je přehlížení jednání ve shodě. Např. pokud společnost má za společníky otce (s podílem 90 %), syna (s podílem 5 %) a dceru (s podílem 5 %), pak jsou všichni tři ovládajícími osobami, neboť se jedná o osoby blízké. Tedy za předpokladu, že domněnku jednání ve shodě nevyvrátí. Druhou často přehlíženou situací jednání ve shodě je společné podnikání ve více společnostech s ručením omezeným. Příklad: pan Pražák a pan Brňák jsou společníci společnosti ABC, s.r.o., (každý má obchodní podíl 50 %). Ani jeden z nich není ovládající osobou společnosti ABC, s.r.o. Pokud založí akciovou společnost KLM, a.s., ve které bude každý z nich vlastnit 50 % akcií, tak budou jednat vůči společnosti KLM, a.s., ve shodě, a to kvůli tomu, že jsou společníci společnosti ABC, s.r.o. Takže KLM, a.s. bude mít ovládající osoby (pana Pražáka a Brňáka), ale ABC, s.r.o., ovládající osoby mít nebude (protože akcionáři akciové společnosti nejednají ve shodě vůči třetím osobám).

Rozhodující vliv v jiné než obchodní korporaci, v bytovém nebo sociálním družstvu nebo v investičním fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem uplatňuje každá fyzická osoba, která je členem jejich statutárního orgánu nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu. Jedná se o vyvratitelnou domněnku převzatou z původního znění zákona, která se nově bude vztahovat i na SICAV. Pro SICAV bylo vytvořeno speciální pravidlo – pro účely skutečného majitele se nepřihlíží k investičním akciím, pokud s nimi není spojeno hlasovací právo.

Tento typ rozhodujícího vlivu se použije i pro právnické osoby, které dle původního znění zákona neměly žádného skutečného majitele (okresní a regionální komora nebo začleněné společenstvo, politická strana a politické hnutí, církev a náboženská společnost a ostatní právnické osoby podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti, odborová organizace a organizace zaměstnavatelů, honební společenstvo a společenství vlastníků jednotek). Dále toto pravidlo stejně jako v minulosti užijí spolky.

V případě, že členem statutárního orgánu zkoumaného objektu bude právnická osoba, tak rozhodující vliv bude mít fyzická

Evidence skutečného majitele

osoba zastupující právnickou osobu v tomto orgánu (nikoliv skutečný majitel právnické osoby, která je členem orgánu zkoumaného subjektu). Příklad: Předseda společenství vlastníků jednotek bude správcovská společnost BYTY, s.r.o., a tuto společnost bude v tomto orgánu zastupovat pan Radil. Jediným společníkem společnosti BYTY, s.r.o., bude pan Řídil. Rozhodující vliv ve společenství vlastníků bude mít pan Radil. Pan Řídil bude mít rozhodující vliv jen ve společnosti BYTY, s.r.o.

Dalším typem uplatňování rozhodujícího vlivu ve všech korporacích je nově možnost jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace. Jedná se o rozšíření vyvratitelné domněnky pro obchodní korporace dle § 75 odst. 1 zákona o obchodních korporacích na všechny korporace.

Posledním typem uplatňování rozhodujícího vlivu je poněkud obecné pravidlo: Rozhodující vliv v korporaci uplatňuje ten, kdo na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti, může přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo svěřenského fondu dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá jeho vůli. Podstatou rozhodujícího vlivu je možnost prosazovat vůli ve vztahu k rozhodování nejvyššího orgánu korporace. Vliv je manifestací vůle. Pouze ten, kdo má prostředky (ať už právní, či mimoprávní), aby svou vůli transformoval do kýženého rozhodování, má vliv rozhodující. Vůlí se rozumí záměry, úmysly v dosahování nějakého cíle. Kdo může prosazovat svou vůli, může dosahovat výsledku, který chce, aby nastal. Následek, ke kterému vůle směřuje, se týká rozhodování nejvyššího orgánu korporace. Osoba s rozhodujícím vlivem může dosahovat takového rozhodování orgánu, jakého chce, či rozhodování modifikovat. Úprava záměrně stanovuje „rozhodování“ nejvyššího orgánu, nikoli jen rozhodnutí. Rozhodující vliv proto může spočívat i v negativním prosazování vůle, tedy znemožnění přijetí nežádoucích rozhodnutí. Důležité je, že i osoba disponující mimoprávními prostředky může uplatňovat rozhodující vliv. V tomto případě je nutné identifikovat „osoby tahající za nitky“. V případě společností, kde vlastníkem je nastrčený bílý kůň, skutečným majitelem je osoba, která tohoto bílého koně řídí. To by měla povinná osoba (banka, auditor, daňový poradce, účetní) odhalit a na případnou nesrovnalost upozornit klienta a oznámit ji soudu. Do této kategorie bude patřit i manžel, pokud uplatňuje neformální vliv na právnickou osobu prostřednictvím druhého z manželů, který má v právnické osobě (přímo nebo nepřímo) hlasovací práva. Je třeba opět individuálně posoudit, zda druhý z manželů je „podpantoflák“ či nasazený rodinný bílý kůň.

Pokud se vrátíme zpět k základním čtyřem podmínkám pro určení skutečného majitele, tak dle poslední podmínky „uplatňuje rozhodující vliv v korporaci jinými prostředky“ je skutečným majitelem korporace osoba, která přímo nebo nepřímo: a) je ovládající osobou obchodní korporace, b) je statutárním orgánem nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu v jiné než obchodní korporaci, v bytovém

nebo sociálním družstvu nebo v investičním fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, c) má možnost jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace, d) na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti může dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá její vůli. Tato podmínka byla z větší části i v původním znění zákona, takže okruh skutečných majitelů významně nerozšíří.

Ovšem podmínka „uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %“ okruh skutečných majitelů již rozšíří, a to významným způsobem. U všech členů korporace (společníků, akcionářů atd.) bude nutné zkoumat, kdo je fyzická osoba, která přímo nebo nepřímo:

a) je ovládající osobou obchodní korporace,

b) je statutárním orgánem nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu v jiné než obchodní korporaci, v bytovém nebo sociálním družstvu nebo v investičním fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem, c) má možnost jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace, d) na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti, může dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá její vůli.

Tedy bude nutné hodnotit stejné podmínky jako u zkoumaného subjektu. Na první pohled by se mohlo zdát, že stačí prověřit jen členy korporace, kteří mají podíl větší než 25 %. Ale to bohužel není možné, protože v podmínce je uvedeno „samostatně nebo společně“. Můžete například dojít k závěru, že jedna fyzická osoba bude mít prostřednictvím několika právnických osob podíl větší než 25 %. Přičemž v každé právnické osobě to může být z jiného titulu, např. ovládající osoba obchodní korporace nebo statutární orgán spolku. Zjednodušeně lze říci, že se hledá fyzická osoba, která uplatňuje rozhodující vliv na relevantní (25%) podíl.

Z výše uvedeného vyplývá, že při hledání materiálního skutečného majitele v korporaci je třeba zjistit, zda existuje fyzická osoba, která:

1. má podíl v korporaci větší než 25 %,

2. má podíl na hlasovacích právech větší než 25 %,

3. má práva na podíl na zisku větší než 25 %,

4. uplatňuje rozhodující vliv v korporaci; rozhodující vliv v korporaci uplatňuje, pokud:

4.1. je ovládající osobou obchodní korporace, 4.2. je statutárním orgánem nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu

v tomto orgánu v jiné než obchodní korporaci, v bytovém nebo sociálním družstvu nebo v investičním fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem (vyvratitelná domněnka),

4.3. má možnost jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace (vyvratitelná domněnka),

4.4. na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti může dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá její vůli,

5. která uplatňuje rozhodující vliv v korporaci nebo korporacích, které mají v dané korporaci samostatně nebo společně podíl větší než 25 %; rozhodující vliv v této korporaci nebo korporacích uplatňuje, pokud:

5.1. je ovládající osobou obchodní korporace, 5.2. je statutárním orgánem nebo osobou v obdobném postavení nebo osobou zastupující právnickou osobu v tomto orgánu v jiné než obchodní korporaci, v bytovém nebo sociálním družstvu nebo v investičním fondu v právní formě akciové společnosti s proměnným základním kapitálem (vyvratitelná domněnka), 5.3. má možnost jmenovat nebo odvolat většinu osob, které jsou členy statutárního orgánu korporace (vyvratitelná domněnka),

5.4. na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to zda a na základě jaké právní skutečnosti může dosáhnout toho, že rozhodování nejvyššího orgánu korporace odpovídá její vůli.

Pokud dle předchozích bodů nezjistíme žádnou fyzickou osobu nebo pokud rozhodující vliv v korporaci (dle bodu 4.) uplatňuje právnická osoba, která ze zákona nemá skutečného majitele, tak je třeba hledat i náhradního skutečného majitele korporace.

Náhradní skutečný majitel korporace

Náhradní skutečný majitel v korporaci je osoba ve vrcholovém vedení korporace. Výklad pojmu osoba ve vrcholovém vedení korporace se nemění. Jedná se o každou fyzickou osobu, která zajišťuje každodenní nebo pravidelné řízení výkonu činností právnické osoby, jako je obchodní vedení, a při tom je a) členem statutárního orgánu právnické osoby nebo osobou v obdobném postavení nebo zastupuje právnickou osobu v tomto orgánu nebo b) přímo podřízena statutárnímu orgánu právnické osoby nebo jeho členovi. Definice právnických osob, které mají náhradního skutečného majitele, se významně nemění.

Náhradního skutečného majitele mají korporace, u nichž: a) nelze žádného skutečného majitele určit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po evidující osobě rozumně poža-

Evidence skutečného majitele

dovat (to platí i pro právnické osoby, které nemají žádnou fyzickou osobu, která by byla materiálním skutečným majitelem), b) uplatňuje v korporaci rozhodující vliv právnická osoba, která ze zákona nemá skutečného majitele.

Stejně jako v minulosti platí i to, že pokud korporace má nějakého materiálního skutečného majitele (např. z titulu vlastnictví podílu vyššího než 25 %), ale rozhodující vliv uplatňuje osoba, která ze zákona nemá skutečného majitele, tak skutečným majitelem je jak materiální skutečný majitel, tak náhradní skutečný majitel. Příklad: Ve společnosti FC Lízátka, s.r.o., má 30% podíl pan Fotbalista a 70% podíl město Mechov. Jednatelem společnosti FC Lízátka, s.r.o., je pan Trávníkář. Pan Fotbalista je materiálním skutečným majitelem (má podíl vyšší než 30 %). Město Mechov je ovládající osobou, a tudíž uplatňuje rozhodující vliv ve společnosti FC Lízátka, s.r.o. Z toho důvodu bude mít FC Lízátka, s.r.o., zapsaného i náhradního skutečného majitele, a to pana Trávníkáře.

Náhradní skutečný majitel korporace je skutečným majitelem všech korporací, které jsou jí podřízené ve struktuře vztahů, ve kterých uplatňuje rozhodující vliv. Toto pravidlo opět zůstává stejné.

Ustanovení o náhradním skutečném majiteli se významným způsobem nezměnilo, ale protože se zmenšil okruh osob, které ze zákona nemají skutečného majitele, tak může dojít v některých případech ke změně skutečného majitele. Pokud obchodní korporace měla náhradního skutečného majitele, protože její ovládající osobou byla církevní právnická osoba, tak bude

Sníží se počet obchodních korporací, které měly náhradního skutečného majitele. Nově budou mít materiálního skutečného majitele.

Evidence skutečného majitele

muset svého skutečného majitele změnit. Nově církevní právnická osoba bude mít materiálního skutečného majitele, a to své statutární orgány. Tyto osoby budou i materiálním skutečným majitelem obchodní korporace, neboť tyto osoby uplatňují rozhodující vliv v osobě, která v obchodní korporaci drží podíl vyšší než 25 %. Sníží se počet obchodních korporací, které měly náhradního skutečného majitele. Nově budou mít materiálního skutečného majitele.

Materiální skutečný majitel

fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenského fondu

Zákon nově definuje materiálního skutečného majitele i pro fundace, ústav, obecně prospěšnou společnost a svěřenský fond. Vzhledem k tomu, že definice jak v českém zákoně, tak ve směrnici EU je velmi nekonkrétní, bude třeba velmi individuálního přístupu.

Skutečným majitelem fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenského fondu je každá fyzická osoba, která v nich v konečném důsledku uplatňuje rozhodující vliv.

Rozhodující vliv ve fundaci, ústavu a obecně prospěšné společnosti uplatňuje ten, kdo na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to, zda a na základě jaké právní skutečnosti může přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo svěřenského fondu dosáhnout toho, že rozhodování statutárního nebo jiného řídicího orgánu odpovídá jeho vůli.

Rozhodující vliv ve svěřenském fondu uplatňuje ten, kdo na základě vlastního uvážení, bez ohledu na to zda a na základě jaké právní skutečnosti může přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo svěřenského fondu dosáhnout toho, že rozhodování svěřenského správce odpovídá jeho vůli.

Jedná se tedy o podobné pravidlo, jaké je aplikováno v případě materiálního skutečného majitele korporace, které jsem již popisoval. Ve většině případů fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenských fondů nebude mít materiálního skutečného majitele.

Formální skutečný majitel fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenského fondu

Pozitivní zprávou je, že ustanovení o formálním skutečném majiteli fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenského fondu se vůbec nemění.

Skutečným majitelem fundace je každá fyzická osoba, a) která je jejím zakladatelem, b) která je členem její správní rady nebo osobou v obdobném postavení, c) která je členem její dozorčí rady nebo osobou v obdobném postavení, d) která je jejím revizorem nebo osobou v obdobném postavení,

e) v jejíž osobní podpoře spočívá podle zakladatelského právního jednání fundace její účel.

Skutečným majitelem ústavu a obecně prospěšné společnosti je každá fyzická osoba, která je a) zakladatelem, b) ředitelem nebo osobou v obdobném postavení, c) členem jeho správní rady nebo osobou v obdobném postavení, e) členem jeho dozorčí rady nebo osobou v obdobném postavení.

Skutečným majitelem svěřenského fondu a zahraničního svěřenského fondu je každá fyzická osoba, která je a) jeho zakladatelem, b) jeho svěřenským správcem, c) oprávněná k výkonu dohledu nad správou svěřenského fondu a která může jmenovat nebo odvolat svěřenského správce nebo obmyšleného, d) jeho obmyšleným nebo e) z okruhu osob, v jejichž hlavním zájmu byl svěřenský fond zřízen nebo je spravován, není-li obmyšlený. Stejně jako v minulosti platí, že pokud je ve výše uvedených funkcích právnická osoba, tak skutečným majitelem fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenského fondu je skutečný majitel této právnické osoby. Fundace, ústav, obecně prospěšná společnost a svěřenský fond bude mít formálního skutečného majitele i v případě, že bude znám materiální skutečný majitel.

Automatický průpis

Princip automatického průpisu bude nezměněn. Automatickým průpisem bude zapsán formální skutečný majitel fundace, ústavu, obecně prospěšné společnosti a svěřenského fondu. Problémy s automatickým průpisem, které se u těchto osob projevovaly v minulosti (např. průpis nebyl vůbec proveden nebo se propsaly nesprávné údaje), byly (snad) odstraněny.

Automatickým průpisem budou zapsáni společníci společnosti s ručením omezeným s podílem vyšším než 25 %, jediný akcionář akciové společnosti a společníci veřejné obchodní korporace, která má nejvýše 3 společníky. V případě, že společníkem společnosti s ručením omezeným s podílem větším než 25 %, jediným akcionářem a společníkem veřejné obchodní společnosti s nejvýše třemi společníky je právnická osoba, tak se zapisuje její skutečný majitel, a to v případě, že má podíl: a) 40% nebo větší podíl v navázaných korporacích, ledaže má někdo stejný nebo větší podíl, b) nepřímý podíl ve společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti nebo veřejné obchodní společnosti větší než 25 % nebo

Evidence skutečného

c) 40% nebo větší podíl ve společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti nebo veřejné obchodní společnosti a v navázaných korporacích, ledaže má někdo stejný nebo větší podíl, jde-li o náhradního skutečného majitele. Jedná se o úpravu současného ustanovení zákona. Novinkou budou automatické průpisy u veřejných obchodních společností.

Stále bude prováděn automatický průpis v případě spolku, pobočného spolku, zahraničního pobočného spolku, zájmového sdružení právnických osob, mezinárodní nevládní organizace a bytového nebo sociálního družstva, kterým bude automaticky propsán člen statutárního orgánu zapsaného ve veřejném rejstříku. Na stejném principu se budou nově automaticky propisovat i členové statutárního orgánu společenství vlastníků jednotek, odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, okresní a regionální komory.

Nově se automatickým průpisem zapíší jako skuteční majitelé členové statutárního orgánu honebního společenstva, politické strany, politického hnutí, církve, náboženské společnosti a ostatních právnických osob podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti. V tomto případě bude zdroj automatického průpisu v registru osob (základní registr všech subjektů, kterým je přiděleno IČO). Z registru osob je možné pořizovat výpisy základních údajů, mezi které patří i seznam členů statutárních orgánů, a to přes portál veřejné správy. Po zadání adresy portal.gov.cz stačí projít přes menu Kam dál -> Rejstříky, seznamy, formuláře -> Formuláře k výpisům -> Veřejný výpis. Pro žádost o výpis je nutné se přihlásit na portál veřejné správy prostřednictvím datových schránek (nelze použít identitu občana). O výpis je možné požádat pro jakoukoliv osobu zdarma, stačí pouze znát IČO. Výpis je pak doručen do datové schránky.

Automatický průpis v případě obchodních korporací funguje jen v případě, že k 1. 6. 2021 nebyl zapsán žádný skutečný majitel a dosud nebyl proveden žádný zápis, případně pokud obchodní korporace požádala o provedení automatického průpisu. U ostatních korporací a všech fundací, ústavů, obecně prospěšných společností a svěřenských fondů automatický průpis byl poprvé proveden k 1. 6. 2021, a pokud osoba nezapsala jiného skutečného majitele, tak je prováděn až doposud.

Samozřejmě stále platí, že pokud automatickým průpisem nejsou zapsáni všichni skuteční majitelé nebo jsou zapsáni nesprávní skuteční majitelé, tak je třeba provést zápis soudem nebo notářem a chybu opravit.

Přechodná ustanovení

Ministerští úředníci na rozdíl od minulé změny v evidenci skutečných majitelů pochopili, že databázi subjektů nelze naplnit mávnutím proutku a že to počítačům chvíli trvá. Na přepočítání a přepsání automatických průpisů u právnických osob a svěřenských fondů, které mají k 30. 9. 2022 údaje o skutečném majiteli automaticky propsány, bude měsíční přechodné období. Stejně dlouho by mělo trvat provedení automatického průpisu u právnických osob, kterým se budou údaje do evidence skutečných majitelů automaticky propisovat nově. V této lhůtě dojde i k úpravě terminologie v souvislosti se zrušením označení koncový příjemce a osoba s koncovým vlivem, tak aby terminologie odpovídala novému znění zákona. A asi nejpodstatnější informací je to, že v průběhu tohoto měsíce (tedy do konce října 2022) nebude možné vůbec nic do evidence skutečných majitelů zapsat. Pokud právnická osoba podá v průběhu října 2022 návrh na zápis nebo automatický průpis, tak bude proveden až v listopadu 2022. V říjnu neběží žádné lhůty soudům ani notářům pro provedení zápisu do evidence skutečných majitelů.

Lhůtu 6 měsíců na provedení zápisu mají právnické osoby, které doposud skutečného majitele neměly a nově jej mají. Současně u těchto subjektů bude platit, že do prvního zápisu po 1. 10. 2022, nejdéle však do 31. 3. 2023, nebude nezapsaný skutečný majitel způsobovat nesrovnalost. Pokud však taková právnická osoba zapíše v průběhu tohoto šestiměsíčního období nesprávné skutečné majitele, tak se bude jednat o nesrovnalost. Vzhledem k tomu, že všem subjektům, které neměly skutečné majitele, budou skuteční majitelé propsáni automatickým průpisem, tak se bude jednat pouze o výjimky (např. SVJ s vlastníkem významného podílu jednotek).

Lhůtu 6 měsíců na opravu zápisu budou mít subjekty, které k 30. 9. 2022 mají správný zápis dle původního znění zákona. Přičemž nadbytečné údaje není nutné opravovat (a současně nevyvolají nesrovnalost) a nesprávné údaje do prvního zápisu po 1. 10. 2022, nejdéle však do 31. 3. 2023, nebudou způsobovat nesrovnalost.

Pozitivní zprávou je, že jak právnické osoby, které doposud neměly skutečného majitele, tak právnické osoby, které mají změnu ve skutečném majiteli vyvolanou změnou zákona, budou osvobozeny od prvního soudního poplatku za podání návrhu na zápis do evidence skutečných majitelů.

s ručením

z účetního a daňového

věcí

MáDáti předplatné na 12 měsíců aktuální k 1. 9. 2022: postupy účtování, souvztažnosti, schémata účtování, příklady, nejčastější chyby, omyly a nesprávnosti, vztahy k výkazům, odkazy na právní předpisy –

účtových skupin,

a analytik

pokračování. Milan

třemi novými

se vrací

Zákon o právu na digitální služby jak činit snadno digitální úkony, zjednodušení způsobu podepisování elektronických dokumentů, využívání údajů v informačních systémech

Kniha jízd v daních

Vždy jsem se pousmál, když jsem slyšel, že je již kniha jízd přežitek, že díky využívání paušálních výdajů na dopravu se ani kniha jízd vést nemusí. Ti odvážnější byli také přesvědčeni, že knihy jízd případně „domalují“ několik měsíců, ba i roků zpětně. Pojďme se tedy daň po dani na povinnost vést knihu jízd podrobněji podívat.

DPH

V zákoně o DPH o této povinnosti opravdu nic nenajdeme. Ale je to paradoxně DPH, kde je řádné vedení knihy jízd nejdůležitější. Plátce má nárok na odpočet pouze z těch přijatých plnění, která využije pro své ekonomické účely. Soukromé používání vozidla pod tyto účely opravdu nepatří.

Zákon o DPH uvádí, že v případě tzv. smíšeného užívání majetku může daňový subjekt uplatnit nárok na odpočet DPH pouze v poměru, který slouží pro své výstupy zakládající právě nárok na odpočet. Zákon sice neposkytuje konkrétní postup, jak tento poměr zjistit, avšak dle správní praxe je právě řádně vedená kniha jízd uznávaný důkazní prostředek.

Podceněním řádného vedení knihy jízd se dostává plátce do nezáviděníhodného postavení v případě daňové kontroly. Daňový subjekt má stále možnost prokázat pracovní cesty jinak, ale v praxi se jedná o velmi obtížnou disciplínu. Je přitom dobré upozornit, že správce daně již dlouho disponu-

je softwarem, který zjistí, zdali má předložená kniha jízd hlavu a patu, nebo jestli v ní něco nehraje. Možnost vyžádat si od Policie ČR kamerové záznamy je tedy jen jedním z dalších podpůrných prostředků, které může správce daně při pochybnostech o věrohodnosti knihy jízdy využít. Kromě toho může také spolupracovat s STK, kde si ověřuje průběžný stav tachometrů. Samozřejmě si správce daně docela jednoduše umí ověřit i jednotlivé pracovní schůzky s obchodními partnery.

Již při uplatňování nároku na odpočet z pořízeného dopravního prostředku musí plátce určit nebo odhadnout poměr, ve kterém se bude automobil používat pro ekonomické účely. Z praxe nedoporučuji odhadovat 100% užívání pro ekonomické účely, protože se pro správce daně často jedná o tzv. červený hadr. Běžně se používá odhad 80–95 %. Avšak v případě, že daný vůz nahrazuje nějaký vyřazený, odhad by měl vycházet z poměru,

správního soudu,

požadovat

kamerové

otázka: Jak je

tedy s povinností vést

nevzniklo daňové riziko?

Petr Linx

Senior manažer daňového oddělení společnosti BDO

v jakém byl užíván vyřazený automobil. V posledním zdaňovacím období toho stejného roku plátce odhadovaný nárok na odpočet upraví dle skutečnosti.

Tím to však z pohledu DPH nekončí. Další 4 roky po roce pořízení plátce dané vozidlo sleduje a v případě, že se poměr sníží o více než 10 %, musí ještě provést úpravu uplatněného odpočtu a část DPH státu vrátit. Samozřejmě to funguje i naopak, tj. lze zpětně nárokovat část odpočtu v případě, že se poměr oproti prvnímu roku zvýší o více než 10 %.

V oblasti DPH je nepříjemné, že nárok na odpočet se posuzuje pro každé přijaté plnění. V praxi to znamená, že se DPH z každé účtenky, které souvisí s provozem vozidla, podrobuje jednoduchému testu pro uplatnění plného či částečného nároku na odpočet. Když je automobil používán pro smíšené účely, plátce má opět nárok na odpočet pouze v částečné výši. Jedná se například o pohonné hmoty, mytí, servis, údržbu, splátky operativního leasingu. U těchto provozních výdajů se jedná o jednorázové krácení, plátce daně se k nim již další roky nevrací.

Výše uvedené poměrné nároky na odpočet se v praxi standardně stanovují a prokazují právě dle řádně vedených knih jízd.

U provozních nákladů na automobil je asi nejhorším scénářem to, že správce daně z těchto provozních nákladů „škrtne“ několik tisícovek v měsíci. Správce daně přitom může jít při posuzování odpočtu až 3 roky zpátky, což znamená, že výsledné krácení může dosáhnout 36násobku měsíční částky.

DAŇ Z PŘÍJMŮ

Tady mohu potvrdit, že v případě, že nejste plátci DPH, existují situace, kdy knihu jízd nemusíte vést. Může za to ustanovení o paušálním výdaji na dopravu silničním motorovým vozidlem. Jedná se o 5 tisíc Kč za vozidlo (resp. o 4 tis. Kč u fyzických osob v případě používání pro soukromé účely).

Paušální výdaj lze použít pro maximálně tři vlastní silniční vozidla. Tento článek se nezabývá podmínkami pro možnost použití tohoto režimu. Před jeho použitím ale určitě doporučuji konzultaci s daňovým poradcem kvůli různým nestandardním podmínkám. Samozřejmě platí, že u těchto vozidel nelze do daňových nákladů uplatnit výdaje za pohonné hmoty a parkování.

Nicméně, v případě použití paušálního výdaje na dopravu opravdu daňový subjekt nemusí správci daně nic prokazovat. Zde je dobré zmínit, že pokud je poplatník účetní jednotka, tak má stále dle zákona o účetnictví povinnost účtovat o jednotlivých dokladech například za pohonné hmoty. Paušální výdaj na dopravu je totiž čistě institut daně z příjmů, nikoliv účetnictví.

Když ale daňový subjekt nemůže nebo nechce používat paušální výdaj na dopravu, do daňových nákladů může uplatnit pouze ty skutečné výdaje, které souvisí s dosažením, zajištěním anebo udržením zdanitelného příjmu. A to se standardně prokazuje opět knihou jízd.

Jako určitou zajímavost uvádím, že v případě, kdy společnost přidaňuje používání vozidla pro soukromé účely svému zaměstnanci, musí společnost prokazovat daňovou uznatelnost pouze pro pohonné hmoty. Ostatní provozní náklady se pro účely daně z příjmů berou jako primárně daňově uznatelné.

Pokyn GFŘ D-22 udává určité vodítko, co by měla kniha jízd obsahovat:

„Pro účely uplatnění daňových výdajů na pohonné hmoty podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona, pokud správce daně nestanoví jinak, vede poplatník evidenci jízd tak, aby takto vynaložené výdaje mohl prokázat. V evidenci jízd jsou uváděny minimálně tyto údaje: datum jízdy, cíl jízdy, účel jízdy, ujeté kilometry. Dále poplatník vede údaje o typu vozidla, registrační značce (státní poznávací značce), stavu ujetých kilometrů k 1. lednu (případně k datu zahájení činnosti nebo zahájení používání vozidla) a k 31. prosinci kalendářního roku (případně k datu ukončení činnosti nebo ukončení používání vozidla).“

Ještě bych rád dodal, že v případě zpochybnění knihy jízd správcem daně v rámci kontroly a nemožnosti prokázat pracovní cesty jinak, lze navrhnout správci daně použití již zmíněných paušálních výdajů na dopravu. Samozřejmě v případě, že splňujete podmínky pro použití tohoto režimu.

SILNIČNÍ DAŇ

I když by se u této daně dalo předpokládat, že kniha jízd bude velmi důležitá, opak je pravdou. Pro účely silniční daně se kniha jízd vést skutečně nemusí.

Poměrné nároky na odpočet se v praxi standardně stanovují a prokazují právě dle řádně vedených knih jízd.

Bitcoin – bezdomovec hledající v právní džungli své místo

V nedávné kauze rozhodoval Krajský soud v Brně o osvobození příjmů z titulu prodeje bitcoinů. Jedná se o rozsudky 30 Af 29/2020 – 48 a 30 Af 41/2020 – 49, které již byly prezentovány v 6. vydání letošního e-Bulletinu. Oba spory se týkaly fyzické osoby, která v letech 2017 a 2018 nezdanila prodej bitcoinů s odkazem na osvobození na základě § 4 odst. 1 písm. ze) ZDP. Krajský soud však důvody pro osvobození na základě daného ustanovení nespatřil a žalobu zamítl. Legislativní vývoj v ČR směřuje k vyčlenění kryptoměn pod pojem „virtuální kryptoaktiva“. Pojem „virtuální měna“ byl nahrazen novelou č. 527/2020 Sb. a odůvodněn nutností zdůraznit investiční funkci těchto aktiv. Pomíjí

Výše zmíněné judikáty jsou první v této oblasti. Vzhledem k délce soudního procesu se ale jedná o spory z dob, kdy poplatníci neměli možnost použít tak silné argumenty jako dnes. Soud vyslovil jeden ze základních definičních znaků cizí měny, a to, že musí být zákonem nebo jinou právní normou akceptována na území jiného státu nebo skupiny států. Faktem je to, že bitcoin jako své zákonné platidlo ustanovily již 2 státy. Prvním je středoamerický El Salvador. Tamní prezident Nayib Bukele prosadil tzv. bitcoin law v červnu roku 2021. V účinnost potom zákon vešel v září téhož

roku.1

El Salvador patří mezi tzv. dolarizované země, tedy země bez vlastní měny využívající americký dolar jako zákonné platidlo. Vzhledem k tomu, že bitcoin neexistuje v hotovostní podobě a že je k jeho používání nutný internet, ponechala salvádorská vláda americký dolar po boku bitcoinu. Obyvatelé mají u obchodníků možnost volby, kterou peněžní jednotku pro placení použijí. Stát v bitcoinu akceptuje i placení daní. Zásadní je rovněž to, že obyvatelé a firmy nemusí hradit daň z kurzových zisků, které bitcoin v čase generuje. V letošním roce se k El Salvadoru připojila Středoafrická republika.

Přijetím bitcoinu jako zákonného platidla nás zmíněné státy podstatně přiblížily naplnění definice cizí měny dle zákona o daních z příjmů tak, jak ji soud vykládá. Jedním z definičních znaků dle názoru soudu je ale i fakt, že měna má emitenta v podobě centrální banky nebo obdobné instituce. To je věc, kterou bitcoin nebude splňovat nikdy. Byl totiž navržen opačně s důrazem na decentralizaci. Na druhou stranu definice cizí měny nemá zákonnou oporu. Je pouze výkladem Krajského soudu v Brně, který se může v budoucnu změnit.

Jsou bitcoin peníze, nebo měna?

Peníze a měna jsou pojmy, které jsou v běžné mluvě volně zaměňovány. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsou pojmy synonymní, není tomu tak. Pomineme-li právní úhel pohledu, peníze jsou z ekonomického hlediska artikl, který splňuje vhodná kritéria. Zejména musí být vzácné, dobře převoditelné a nesmí podléhat zkáze. V minulosti roli peněz zastávaly drahé kovy (zejména zlato). Vzhledem k obtížné dělitelnosti je ale placení zlatem nepraktické. Měna je de facto koncepční řešení, aby se placení stalo více pohodlným. Po vzniku prvních „bank“ začali lidé ukládat přebytečné peníze do banky výměnou za směnky, které držitele opravňovaly k výběru daného množství zlata. Ve snaze zjednodušit placení lidé těmito směnkami začali platit napřímo a obešli tím problém obtížné manipulace s drahými kovy. Měna je tedy pouze úpis pro směnu určitého množství podkladového aktiva (peněz).

V moderních dějinách koncept jasné vazby mezi měnou a penězi vydržel až do roku 1971. 2 Tzv. Brettonwoodský měnový systém byla dohoda 44 světových zemí, kterou se ukotvila vazba mezi měnami jednotlivých státu vůči americkému dolaru a amerického dolaru vůči zlatu. Všechny měny tak měly jasně definovanou směnitelnost za zlato uložené u americké centrální banky. Výše zmíněného roku byla ale dohoda ze strany USA ukončena a k ničemu podobnému se v budoucnu státy už nevrátily.

Čím tedy vlastně aktuálně platíme? Česká koruna, americký dolar, euro a další měny nemají pevnou vazbu na žádné podkladové aktivum. Zároveň ale samy o sobě nesplňují kritéria, aby se daly považovat za peníze. O jejich vzácnosti totiž nelze hovořit, jelikož vznikají primárně dluhem, tedy poskytováním úvěrů a hypoték komerčními bankami. To je taky důvodem, proč kryptoměnová komunita označuje běžné měny (koruna, dolar) pojmem „FIAT

peníze“. Termín pochází z latiny – „fiat lux“ neboli „budiž světlo“. Tyto „budiž peníze“ tedy vznikají z ničeho. 3 Jejich směnitelnost za služby a zboží odráží pouze důvěra ve stát a jeho právní normy. Není tedy s podivem, že vlivem času pojmy peníze a měna splynuly. Zaměňovány jsou i v legislativních textech a judikátech.

Pokud jste si někdy položili otázku, čím je bitcoin krytý, odpověď je, že ničím. Není totiž měnou, ale penězi. Na rozdíl od FIAT peněz je totiž dokonale vzácný, jelikož má omezenou peněžní zásobu. To je také důvodem, proč bývá označován za „digitální zlato“.

Lightning network – budoucí konkurence VISA a Mastercard?

Pokud má nějaké „kryptoaktivum“ šanci dosáhnout na stejný daňový režim jako ostatní světové měny, musí se co nejvíce

1 ALEMAN, Marcos. El Salvador makes Bitcoin legal tender [online]. 2021 [cit. 2022-09-16]. Dostupné z: https://apnews. com/article/caribbean-el-salvador-bitcoin-technology-business-ed51 894baf9d47ec1093005602883fd9

2 Brettonwoodský systém. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-09-16]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brettonwoodský_systém

3 TĚTEK, Josef. Josef Tětek I Bitcoin: Nestátní peníze – Bitcoin není kryptoměna. You Tube, 2020. Dostupné z: https://www.youtube.com/ watch?v=imzUsP9MSJA&list=PLGJQS0h-wqLQqIZ6U6gn5jsaUsjUqi1B t&index=2

Pokud má nějaké „kryptoaktivum“ šanci dosáhnout na stejný daňový režim jako ostatní světové měny, musí se co nejvíce přiblížit jejich praktické funkčnosti, přičemž nejblíže je právě bitcoin.

přiblížit jejich praktické funkčnosti, přičemž nejblíže je právě bitcoin. Investiční funkce (tedy dlouhodobé zhodnocení) může být pouze příjemným doplňkem způsobeným jejím defl ačním charakterem. Hlavní funkcionalita (minimálně v očích soudu) by ale měla spočívat v kvalitním platebním prostředku. Bitcoin byl v roce 2009 navržen tak, že síť je schopná odbavit přibližně 8 transakcí za vteřinu, a to je v kontextu s rychlostí a množstvím provedených plateb kartami Mastercard nebo VISA velmi malá „převodní“ kapacita. Za tohoto stavu věcí by bylo nemožné kohokoliv přesvědčit, že jeho hlavní funkcí je placení.

Řešení tohoto problému již momentálně existuje v podobě tzv. lightning network. Velmi zjednodušeně se jedná o inovaci bitcoinu spočívající v slučování mnoha transakcí do sebe. Na hlavní bitcoinovou síť jsou následně zapsány konečné součty mnoha jednotlivých transakcí. Složitost této technologie je vysoká, nicméně principiálně si ji lze představit jako komprimaci dat. Lightning síti je věnována většina úsilí vývojářů na poli bitcoinu. Technologie je momentálně plně funkční a platba bitcoinem je v dnešní době otázka pouze instalace přehledné aplikace v telefonu a převedení bitcoinů např. z burzy či směnárny. Obchodník v téže nebo obdobné aplikace vygeneruje „fakturu“ s QR kódem, kterou zákazník naskenuje a provede se úhrada. Nejčastěji používanými aplikacemi na platby bitcoinem jsou např. Muun, BlueWallet nebo Phoenix Wallet. Výhoda pro obchodníky může spočívat např. ve značné úspoře transakčních poplatků. Je totiž potřeba si uvědomit, že mezi zákazníkem kupujícím si např. kávu a jeho oblíbenou kavárnou je v řetězci několik subjektů. Jsou jimi banka, která vydala kartu, dále společnost provozující terminál a kartová společnost typu VISA nebo Mastercard. Každý v tomto řetězci si účtuje poplatek, který v součtu tvoří přibližně 0,5–3 % z objemu transakce. Tento náklad je pochopitelně promítnut do ceny jednotlivých produktů. Naproti tomu platba učiněná skrze lightning network je uskutečněna napřímo mezi zákazníkem a obchodníkem. Poplatek u těchto transakcí se tedy pohybuje v řádu jednotek haléřů. Po Praze a dalších městech lze nalézt stovky podniků, kde může zákazník za přijatou službu nebo zboží zaplatit prostřednictvím bitcoinu. Není tedy s podivem, že možnost placení bitcoinem již zavedl i největší tuzemský e-shop Alza.cz.

Důležitost této bitcoinové inovace je o to větší kvůli tomu, že soud v předmětných judikátech uvedl, že směna bitcoinů

za zboží a služby předmětem daně není. To je v přímém rozporu proti všem doposud přijímaným závěrům ze strany daňových poradců a Finanční správy. Pokud bychom přijali aktuální právní náhled na bitcoin, měli bychom k němu přistupovat v podstatě jako k „nehmotné komoditě“. V případě prodeje bitcoinu za službu nebo zboží dochází ke směně, při které při pohybu kurzu směrem vzhůru nepochybně dochází k zvýšení majetku poplatníka. Odůvodnění, které stojí za tímto výrokem soudu, není známo. Soud totiž v této části judikátu nepřipojil žádnou argumentaci. Je téměř jisté, že finanční správa svůj dosavadní postoj ke zdaňování směny bitcoinů za služby a zboží nezmění. K právní jistotě poplatníků zmíněné judikáty tedy bohužel výrazně nepřispějí.

Závěr

Bitcoin je unikátní technologický vynález, který si zaslouží svůj díl pozornosti mezi odbornou veřejností. Záměrem článku bylo kromě kritiky předmětných judikátů i vysvětlení ekonomického kontextu tohoto vynálezu a v neposlední řadě přiblížení novinek v daném segmentu, které ale mohou zároveň sloužit jako nosné argumenty budoucích daňových sporů.

Bitcoin se svou funkčností a vlastnostmi výrazně odlišuje od ostatních „virtuálních aktiv“, a proto by jeho právní režim měl být posuzován separátně. Již 2 země na světě se svobodně rozhodly zavést bitcoin jako své zákonné platidlo. Zároveň je více využíván jako platební prostředek. Podstatně se tedy přiblížil naplnění pojmu cizí měna dle zákona o daních z příjmů nebo pojmu elektronické peníze dle zákona o platebním styku.

Zmíněné judikáty jsou první svého druhu a nepochází z pera Nejvyššího správního soudu. Judikáty obsahují zjevné nedostatky v argumentaci u některých dílčích závěrů. Soud zároveň nemohl vzít v potaz změny a události proběhlé ex post. Závěrem je nutné zdůraznit, že množství kvalitních argumentů pro úspěch v podobné kauze je stále velmi malé. Doporučit klientům odchýlit se od aktuálního právního výkladu by bylo velice riskantní. Zda ke změně soudního výkladu vůbec někdy dojde, ukáže až čas. Třeba si budeme muset počkat až na nastupující generaci soudců.

Británie sníží daně nejvíce od roku 1972, na pomoc lidem s energiemi půjde 1,7 bilionu korun

Britská vláda chystá soubor opatření, která mají v zemi podpořit hospodářský růst a pomoci zmírnit nejhorší krizi životních nákladů za desítky let. Součástí pomoci, kterou představil nový ministr financí Kwasi Kwarteng, jsou miliardové daňové škrty a dotace zhruba 60 miliard liber, tedy 1,7 bilionu korun. Balíček má snížit účty za plyn a elektřinu pro domácnosti a podniky.

Nová vláda premiérky Liz Trussové představila velmi radikální reformy z hlediska daní a regulace. Vláda plánuje snížit příjmové daně, některé majetkové daně a speciální odvody. Současně pro rozvoj některých regionů mají vzniknout zóny nízkých daní (tzv. low-tax zones). Vláda zrušila plánované zvýšení korporátní daně a spotřebních daní. Současně s tím má dojít k plošnému rušení regulací, hlavně ve financích. Detailní plán rušených regulací bude ještě upřesněn, ale již bylo oznámeno, že se ruší omezení na výplatu bonusů v bankovním sektoru. Smyslem balíčku je podpořit ekonomiku ze strany nabídky a zvýšit investiční atraktivitu Británie. Celkově jde o nejhlubší daňové škrty v Británii za posledních 50 let a balík opatření se snaží kopírovat změny, které dělal prezident Reagan v USA v 80. letech.

Vláda se v příštích šesti měsících díky balíčku chystá zmírnit negativní dopady vysokých účtů za energie výdaji zhruba za 60 miliard liber. Odhadované náklady plánů na pomoc s energiemi jsou však nejisté kvůli nestabilním cenám. Očekává ale, že náklady se sníží po zahájení vyjednávání nových dlouhodobých kontraktů s dodavateli.

Plán vládních daňových škrtů současně vyděsil trhy a způsobil pád britské libry. Premiérka Trussová uvedla, že je připravena přijmout obtížná rozhodnutí, aby pomohla domácnostem a podnikům překonat zimu, která podle ní bude velmi náročná. Podle premiérky je třeba dělat, co je správné, i když se najdou lidé, kteří jsou proti její strategii. Potíže, které má Británie, jsou navíc podobné těm, kterým kvůli ruské invazi na Ukrajinu čelí i jiné země, dodala ministerská předsedkyně. Premiérka se vyjádřila poté, co britská centrální banka zahájila neomezené nákupy státních dlu-

hopisů, aby stabilizovala finanční trhy. Trussová řekla, že její plán byl navržen tak, aby Británii pomohl v dlouhodobém horizontu. Dodala, že její vláda velmi úzce spolupracuje s britskou centrální bankou.

Ratingová agentura Moody´s označila plánované rozsáhlé daňové škrty pro Británii za úvěrově negativní. Ke kritice se přidal i Mezinárodní měnový fond (MMF), který ve středu v souvislosti s plány britské vlády uvedl, že nedoporučuje v současné době velké a necílené fiskální balíčky. Ze strany MMF to byla nezvyklá intervence v zemi, která patří do skupiny předních ekonomik světa G7. Podle analytiků vyjádření MMF zdůraznilo vážnost situace, ve které se Británie nachází.

Jak se Odvolací finanční

vypořádává s odvoláními?

Anh Duc Nguyen

Jinak řečeno odvolací orgán by měl celé odvolací řízení vyhodnotit nezávisle na názorech odvolatele a prvostupňového správce daně1. Jaké výsledky lze s ohledem na uvedené u Odvolacího finančního ředitelství čekat? Přiklání se spíše k názoru prvostupňového správce daně, který mu odvolání postupuje ve chvíli, kdy mu nevyhoví, nebo je tomu opačně? V rámci našeho příspěvku bychom

se chtěli zabývat daty, jež ve vztahu k výsledku odvolacího řízení každý rok zveřejňuje Finanční správa.

Postup Odvolacího fi nančního ředitelství v rámci odvolacího řízení

Odvolací finanční ředitelství („OFŘ“) by jako odvolací orgán mělo zkoumat postoupené odvolání vždy minimálně v rozsahu v něm požadovaném.

1 To také znamená, že odvolací

i v neprospěch odvolatele nad rámec toho, co již bylo zjištěno

může

správcem daně (v praxi nejčastěji doměřeno na dani).

To potvrdil i Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku

j.

Zuzana

„Je povinností odvolacího správního orgánu vyplývající z § 50 odst. 3 a odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, přezkoumat napadené rozhodnutí v kontextu všech odvolacích důvodů a vypořádat se s nimi. Odmítne-li se odvolací správní orgán zabývat některou odvolací námitkou (důvodem), byť by k jejímu posouzení byl příslušný jiný orgán (srov. § 28 zákona o správě daní a poplatků), nevypořádá se se všemi důvody uvedenými v odvolání žalobce; soud takové rozhodnutí zruší pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.“

Přitom by ale mělo brát nad rámec uvedeného i všechny skutečnosti, které při revizi odvolání zjistí a které by mohly mít vliv na dané rozhodnutí. S tím ostatně počítal už i zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, když v § 2 odst. 3 uvedl, že „… při rozhodování hodnotí správce daně důkazy dle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom přih líží ke všemu, co v daňovém řízení vyšlo najevo.“ 2

Uvedené podporuje i ustanovení v § 115 odst. 1 DŘ, kdy, je-li to účelné, může odvolací orgán provádět vlastní dokazování.

Odvolací řízení by tedy mělo být nezávislé3 a relativně samostatné.

Výsledky odvolacích řízení dle statistik Finanční správy

Základem pro analýzu výsledků odvolacího řízení na úrovni OFŘ byla data, která o své činnosti každý rok zveřejňuje Finanční správa4. Níže uvedené tabulky a grafy jsou z dat zveřejněných za období 2018–20215

Stěžejním výsledkem je tabulka a graf níže, které pojednávají o úspěšnosti odvolání, jež byla OFŘ v daný rok vyřízena:

Tabulka 1 – Vyřízená odvolání na úrovni OFŘ v jednotlivých letech a jejich úspěšnost6 a 7

Graf 1 – Vyřízená odvolání na OFŘ v jednotlivých letech a jejich úspěšnost. Základem pro % stanovení je počet odvolání vyřízených OFŘ za daný rok celkem.

vyřízená

vyřízená

Kladně vyřízená odvolání v %*

vyřízená odvolání v %

Zdroj: Informace o činnosti Finanční správy České republiky za roky 2018–20218 , vlastní zpracování

Z tabulky a grafu vyplývá, že za období 2018 až 2021 bylo OFŘ vyřízeno 19 856 odvolání, z čehož 5 777 jich bylo vyřízeno kladně. To představuje průměrnou 29% úspěšnost vyřízených odvolání. Jinak řečeno, ve zkoumaném období v průměru přibližně tři ze čtyř vyřízených odvoláních, skončila neúspěchem daňového subjektu 9

Je však třeba poukázat na to, že počet kladně vyřízených odvolání měl ke konci sledovaného období rostoucí tendenci. V posledním zkoumaném období (rok 2021) úspěšnost vyřízených odvolání vzrostla až na 36 procent (tedy „pouze“ dvě ze tří vyřízených odvolání končila neúspěchem daňového subjektu). To je o deset procentních bodů vyšší úspěšnost než v roce 2018. Lze pouze spekulovat, co stojí za tímto výrazným vzrůstem úspěšnosti postoupených odvolání a jestli tento trend vydrží i v dalších letech, či dojde k urči-

2 [§ 109-116 Obecná ustanovení o odvolání. In: MATYÁŠOVÁ, Lenka a Marie Emílie GROSSOVÁ. Daňový řád: Komentář [Systém ASPI]. Nakladatelství Leges [cit. 2022-9-6]. ASPI_ID KO280l2009CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.]

3 Nezávislostí OFŘ by měla být zajištěna dvojinstančnost odvolacího řízení a ve výsledku naplnění cíle správy daní, kterým je správné stanovení daně (§ 1 odst. 2 DŘ).

4 Informace jsou dostupné na odkazu https://www.financnisprava.cz/ cs/financni-sprava/financni-sprava-cr/vyrocni-zpravy-a-informace-ocinnosti/2021.

5 Dle našeho názoru má časová řada čtyř let již dostatečnou vypovídací schopnost a lze z ní již vysledovat určitý trend.

6 V datech nejsou zahrnuta odvolání, kde bylo řízení ve smyslu § 106 DŘ zastaveno.

uvedená v řádcích „kladně

odvolání“

i data, kdy bylo rozhodnuto ve prospěch

od sporné částky v případě, že byla za daný rok tímto způsobem v Informacích o činnosti Finanční správy vykazována.

7 Data v tabulce byla převzata z Informací o činnosti Finanční správy ČR za rok 2018 z tabulky č. 31 na straně 26, za rok 2019 z tabulky č. 30a na straně 27, za rok 2020 z tabulky č. 30a na straně 32 a za rok 2021 z tabulky č. 30a na straně 35.

8 Graf je vytvořen na základě dat z tabulky č. 1 – Vyřízená odvolání na úrovni OFŘ v jednotlivých letech a jejich úspěšnost.

9 V absolutním vyjádření to znamená, že za období roku 2018 až 2021 OFŘ zamítne v průměru cca 3 500 odvolání ročně.

Daňový řád

té stagnaci. Vyloučit samozřejmě nelze ani návrat zpět, tj. opětovný nárůst procenta negativně rozhodnutých odvolání.

Napadla-li vás otázka, kolik odvolání bylo v daném roce u DPH vyřízeno, podívejte se do tabulky č. 4. Tabulka ukazuje nejen počet odvolání vyřízených u DPH a DPPO, ale také jejich % úspěšnost (základem pro výpočet procentního ukazatele je počet odvolání rozhodnutých ve vztahu k dané dani celkem).

Podívejme se krátce ještě na to, jakých daní se odvolání týkají nejčastěji a jestli úspěšnost odvolacího řízení u nejčastěji kontrolovaných daní odpovídá zjištěným průměrným hodnotám za všechny jejich druhy.

Z dat zveřejněných Finanční správou vyplývá, že nejčastěji je kontrolována daň z přidané hodnoty („DPH“) a daň z příjmů právnických osob („DPPO“), kdy z tabulek níže vyplývá, že podíl kontrol na DPH se pohyboval v celém sledovaném období kolem 50 %:

Tabulka 2 – Počet daňových kontrol u jednotlivých daní za období 2018–202110

Druh daně/Rok2018201920202021

DPH5 2564 6793 4323 584

DPPO2 1472 0071 2921 178

Daň z příjmů fyzických osob – podáv. přiznání 1 7881 511907899 Ostatní druhy daní* 2 5242 2111 122873 Celkem11 71510 4086 7536 534

* Mezi ostatní druhy daní patří např. daň z nabytí nemovitých věcí, daň z nemovitých věcí, daň silniční či daň z hazardu.

Tabulka 3 – Podíl jednotlivých daní na počtu daňových kontrol za období 2018–2021 (procento uvedené v tabulce u jednotlivého druhu daně je procentním poměrem ve vztahu k počtu kontrol provedených za daný rok celkem).

Druh daně/Rok2018201920202021

DPH45 %45 %51 %55 %

DPPO18 %19 %19 %18 %

Daň z příjmů fyzických osob – podáv. přiznání 15 %15 %13 %14 %

Ostatní druhy daní22 %21 %17 %13 % Celkem100 %100 %100 %100

Tabulka 4 – Počet vyřízených odvolání na DPH a DPPO a jejich procentuální úspěšnost11 Ukazatel/Rok2018201920202021

Počet odvolání týkajících se DPH 3 5704 2993 8973 520

DPH – kladně vyřízená odvolání 9019771 0761 225

DPH – kladně vyřízená odvolání v % 25 %23 %28 %35 %

DPH – záporně vyřízená odvolání 2 6693 3222 8212 295

DPH – záporně vyřízená odvolání v % 75 %77 %72 %65 %

Počet odvolání týkajících se DPPO 295349469410

DPPO – kladně vyřízená odvolání 69134183160

DPPO – kladně vyřízená odvolání v % 23 %38 %39 %39 %

DPPO – záporně vyřízená odvolání 226215286250

DPPO – záporně vyřízená odvolání v % 77 %62 %61 %61 %

Z provedené analýzy vyplývá, že průměrná úspěšnost odvolání na DPH je u OFŘ kolem 30 %, zatímco na dani z příjmů právnických osob se úspěšnost pohybuje kolem 35 %. Výsledky odvolacího řízení u DPH a DPPO tak v průměru kopírují úspěšnost odvolacího řízení za všechny daně (tj. cca jedné třetině z nich je vyhověno a dvě třetiny zamítnuty).

Lze uspět alespoň při žalobách?

10 Data jsou převzata z Informací o činnosti Finanční správy za rok 2018 z tabulky č. 46 na straně 45, za rok 2019 z tabulky č. 44 na straně 45, za rok 2020 z tabulky č. 44 na straně 51 a za rok 2021 z tabulky č. 44 na straně 54.

11 Data v tabulce byla převzata z Informací o činnosti Finanční správy ČR za rok 2018 z tabulky č. 31 na straně 26, za rok 2019 z tabulky č. 30a na straně 27, za rok 2020 z tabulky č. 30a na straně 32 a za rok 2021 z tabulky č. 30a na straně 35.

Pokud daňový subjekt není spokojen s výsledkem odvolacího řízení, má možnost výsledek zvrátit prostřednictvím správní žaloby podané na příslušný krajský soud.

Má však smysl do daného kroku investovat, respektive jakou šanci na úspěch má daňový subjekt, pokud se takto rozhodne? Podívali jsme se na data, která ve vztahu k vyřízení žalob zveřejňuje Finanční správa, a dospěli jsme k následujícím výsledkům:

Výsledky rozhodnutí OFŘ o odvolání u nejčastěji kontrolovaných daní

Tabulka 6 – Počet vyřízených žalob proti rozhodnutí orgánů Finanční správy a jejich úspěšnost12

Kladně vyřízené žaloby291278302258

Záporně vyřízené žaloby571553665645

Kladně vyřízené žaloby v %34 %33 %31 %29 %

Záporně vyřízené žaloby v %66 %67 %69 %71 %

Graf 3 – Počet vyřízených žalob proti rozhodnutí orgánů Finanční správy a jejich úspěšnost

Zdroj: Informace o činnosti Finanční správy České republiky za roky 2018–202113, vlastní zpracování

Průměrná procentuální úspěšnost žalob vyřízených za sledované období se pohybuje kolem 32 % . Je tedy srovnatelná s průměrnou procentuální úspěšností odvolání postoupených na OFŘ. Z tabulky je patrné, že v období 2018– 2021 bylo celkem vyřízeno 3 563 žalob, z toho ve 1 129 případech dal soud za pravdu daňovému subjektu.

Na rozdíl od OFŘ, míra úspěšnosti podaných žalob proti rozhodnutí orgánů |Finanční správy v posledních letech sledovaného období klesá. Je však zapotřebí připomenout, že data vykázaná za rozhodovací činnost soudů jsou v čase posunuta oproti rozhodnutím OFŘ. Tento posun je dán délkou řízení u krajského soudu (tj. od okamžiku podání žaloby do okamžiku rozhodnutí o žalobě). Z výroční statistické zprávy o českém soudnictví zveřejněné Ministerstvem spravedlnosti za rok 202114 vyplývá, že délka správního řízení činila v roce 2021 v průměru za celou ČR 511 dní, medián byl 415 dní a percentil 90 byl 1 105 dní.

Závěr

Na základě analyzovaných dat lze shrnout, že: 1. průměrná úspěšnost všech odvolání, která OFŘ za dané období vyřídilo, se pohybovala kolem 30 % . To představuje více než dvoutřetinovou neúspěšnost, což je relativně vysoké číslo. Bylo by však pouze nepodloženou polemikou

spekulovat, jestli má danou míru neúspěšnosti na svědomí skutečné pochybení daňového subjektu, nevhodně formulované odvolání, které ani není řádně podloženo důkazními prostředky, nebo skutečnost, že v některých případech mohou pracovníci OFŘ názor správce daně prvního stupně spíše pouze potvrzovat, a nikoliv revidovat, jak jim ukládá DŘ. Třetinová úspěšnost daňových subjektů u správních soudů, pokud se rozhodnou proti rozhodnutí OFŘ bránit správní žalobou, stojí v této souvislosti nicméně také za povšimnutí.

2. V posledních letech jsme však zaznamenali vzrůst úspěšnosti postoupených odvolání na OFŘ (zejména v roce 2021). Bude zajímavé sledovat, zda v roce 2022 tento trend bude pokračovat, a pokud ano, v jakém míře.

3. Největší počet rozhodnutých odvolání se týkal DPH , kde za období roků 2018–2021 OFŘ vyřídilo v průměru 3 822 odvolání. Jejich průměrná úspěšnost byla 28 %. Zajímavé však je, že úspěšnost odvolání u DPPO v roce 2018 byla 23 % (srovnatelná s úspěšností odvolání u DPH v roce 2018), avšak v následujících třech sledovaných letech (tj. v 2019–2021) úspěšnost odvolání vzrostla až na téměř 40 %.

4. Rozhodne-li se daňový subjekt pro podání správní žaloby, má zhruba 32% šanci na úspěch, což není úplně zanedbatelné procento. Významnou roli zde ale dle našeho názoru hraje také kvalitně připravená a důkazními prostředky podložená žaloba.

12 Data v tabulce byla převzata z Informací o činnosti Finanční správy ČR za rok 2018 z tabulky č. 32 na straně 27, za rok 2019 z tabulky č. 31 na straně 29, za rok 2020 z tabulky č. 31 na straně 34 a za rok 2021 z tabulky č. 31 na straně 36.

13 Graf je vytvořen na základě dat z tabulky č. 6 – Počet vyřízených žalob proti rozhodnutí orgánů Finanční správy a jejich úspěšnost.

14 Data jsou zveřejňována na tomto odkazu https://justice.cz/web/ msp/statisticke-udaje-z-oblasti-justice

V posledních letech jsme zaznamenali vzrůst úspěšnosti postoupených odvolání na OFŘ (zejména v roce 2021). Bude zajímavé sledovat, zda v roce 2022 tento trend bude pokračovat, a pokud ano, v jakém míře.

Nové trendy už i na českém

Petr Koubovský

Daňový poradce č. o. 3891, Rödl & Partner Tax

Včase lockdownů se velmi osvědčila, ostatně ono to ani jinak moc nešlo, práce z domova, anglicky tzv. home office, který se tak již u nás doslova zabydlel. V současnosti se lze setkat již s dalším trendem, který nebyl v minulosti tak rozšířený. A abychom těch anglicismů neměli málo, jedná se o tzv. bleisure. Název je odvozen z anglického „leisure“, což znamená v překladu volný čas. A ono „b“ na začátku zase odkazuje na slovíčko business. V praxi se tedy jedná o kombinaci služební cesty a dovolené v rámci jedné cesty.

aneb dovolená a služební cesta v jednom. Home office v zahraničí, tzv. bleisure trend a jeho daňová specifika...

hygienické návyky, ale také, a to

se objevil

úskalí přináší tento nový typ

Zní to až překvapivě jednoduše a především velmi komfortně a efektivně pro obě strany, jak zaměstnance, tak zaměstnavatele. Opak však může být pravdou.

Jak to funguje?

Situace kolem covidové pandemie se doufejme uklidňuje a zaměstnavatelé se vracejí i ke standardním obchodním činnostem a aktivitám, služební cesty zaměstnanců nevyjímaje. Aktuálně lze však právě možná i s přispěním covidu pozorovat v této oblasti nové trendy. Konkrétně ve formě tzv. bleisure, tedy spojení práce s volnem. Po hybridním modelu kombinujícím práci v kanceláři a z domova (tzv. home offi ce) se rozmáhá také hybridní model služebních cest. Na první pohled by se dalo konstatovat, že pro zaměstnavatele se zpravidla o žádnou velkou překážku nejedná a pro zaměstnance to naopak představuje velmi zajímavý benefi t, kdy po zasloužené práci přijde i odměna a ve finále z toho profi tují obě strany. Opak však může být pravdou.

Trend – bleisure – není vlastně nic zcela nového. Čistě termínově se s ním lze setkat již od roku 2009, nicméně právě až pandemie a doba po ní umožnila jeho významnější rozšíření. „Firma vyšle zaměstnance na pracovní cestu a on si pobyt o několik dnů prodlouží, aby mohl v místě cestovat. V digitální době a po zkušenostech z doby pandemie, kdy se ukázalo, že část kancelářské práce lze vykonávat na dálku, to představuje pro firmy stále menší problém…“ uvádí mimo jiné i studie Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí Trend Report 2022.1 Prodloužený pobyt v předmětné destinaci se střídáním zábavy a práce se tedy může jevit jako oboustranně prospěšný.

cesty soukromým pobytem se stává běžným také už i v tuzemských firmách. Na tento trend logicky reagují i nabídky hotelů, které samozřejmě hybridní model vítají, může totiž přinést další zisky z prodlouženého pobytu hostů, eventuálně i z příjezdu jejich rodinných příslušníků.

Z výše uvedené studie také vyplývá, že s bleisure trendem úzce souvisí i tzv. hotel office, tedy koncept, kdy podnikatelé či zaměstnanci vycestují do hotelu v kýžené lokalitě, kde část dne pracují a část cestují. „Tento způsob práce umožňuje poznávat nové destinace, což vede ke snížení stresu, většímu pracovnímu nasazení a k vyšší produktivitě,” uvádí Trend Report.

Je obvyklé, že firma platí část nákladů (především na dopravu), čímž se cestování stává pro zaměstnance výhodnějším, což může a zpravidla též podněcuje jeho motivaci i pracovní výkon. Existuje samozřejmě i možnost, že úhrada cesty i části pobytu ze strany zaměstnavatele bude i za rodinné příslušníky zaměstnance.

Bleisure s sebou tedy přináší jasné a zřejmé výhody – úspory za cestu tam i zpět, kterou platí zaměstnavatel, což je jistě více než klasika v podobě přidání trochy zábavy k pracovním povinnostem, jako např. team buildingové aktivity apod.

Obzvláště dnešní mladá generace, tzv. mileniálové, utratí až dvě třetiny svých peněz za volnočasové aktivity, obzvláště pokud nejsou nuceni hradit si sami veškeré náklady na dopravu a ubytování. Jako mileniálové se zpravidla označují narození mezi lety 1980 a 1999, kteří vstoupili do let dospívání po roce 2000, tedy současníci ve věkové skupině mezi 23 a 42 lety. V dohledné době bude mít současná generace v ekonomicky aktivní populaci drtivou většinu a vzestup fenoménu bleisure bude tedy jen narůstat. Lze tedy pozorovat, že prodloužení pracovní

Daňové dopady bleisure

Ať už se jedná o tzv. home offi ce v tuzemsku či v cizině nebo bleisure, vše musí mít svá pravidla, daňovou oblast nevyjímaje.

1. Home offi ce v tuzemsku (práce z domova)

Bohužel home offi ce jako takový či bleisure není v žádné právní normě samostatně řešen. Neexistuje žádná speciální úprava ani v zákoníku práce2, ani v zákoně o daních z příjmů. Podmínky se tak sjednávají v dohodě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Strany tak mají větší volnost upravit si podmínky práce z domova podle vlastní potřeby.

1 https://artn.cz/trend-report/tr-2022/

2 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“).

Jak se fi nancuje aneb kdo nese jaké náklady?

Ať už se jedná o tzv. home office v tuzemsku či v cizině nebo bleisure, vše musí mít svá pravidla, daňovou oblast nevyjímaje.

Pracovní právo

Jedním ze zásadních parametrů pracovních smluv je místo pracovního výkonu, a proto by i případná práce na home/ hotel office měla být patřičně smluvně upravena. Stejně tak i v případě práce ze zahraničí pokud s tímto zaměstnavatel samozřejmě souhlasí. Smluvně lze dohodnout, že zaměstnanec bude pracovat klidně i z více míst, a to dokonce i v různé pracovní dny. 3

Na druhé straně je však nutné si také uvědomit, že pro zaměstnavatele platí stejná pravidla u práce na home office v tuzemsku i v zahraničí, jako na standardním pracovišti. Kromě například splnění podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ochrany důvěrných informací, případných pracovních úrazů platí i stejná pravidla ve vztahu k dalším zaměstnaneckým benefitům, např. stravenky či stravenkový paušál, náhrady.

A právě oblast náhrad skýtá nejvíce otázek a problémů. Jejich refundace ze strany zaměstnavatele pro zaměstnance bohužel nemá, jak již bylo výše uvedeno, příliš velkou a především jednoznačnou legislativní oporu, a navíc Finanční správa zrovna neoplývá ochotou tento problém nějakým způsobem konstruktivně řešit. V praxi lze v současnosti refundaci provést v zásadě dvěma způsoby:

a) úhradou paušálu proplácení nákladů v paušální výši však nelze použít pro všechny náklady (např. pro energie); u ostatních nákladů, zejména opotřebení majetku, teoreticky paušál využít lze klíčovou otázkou však je stanovení kalkulace skutečných výdajů

b) úhradou vynaložených nákladů k výkonu práce tj. proplácení nákladů na základě prokázání příslušných dokladů

Práce na tzv. home office byla ještě donedávna spíše výjimečným případem pracovní činnosti zaměstnanců společností. Samozřejmě některé profese výkon práce z domova ani neumožňují. Doba covidová však mnohé změnila. V některých případech totiž ani jinou možnost nedávala, a tak se otázka práce na tzv. home office opět otevřela, přičemž nešlo primárně o zaměstnanecký benefit, ale vůbec o možnost nějakým způsobem pracovat. Pozitivně lze tak vnímat alespoň snahu profesní obce související daňové otázky řešit, kde výsledkem jsou mimo jiné i závěry z jednání představitelů Komory daňových poradců České republiky a státní správy (GFŘ a MFČR) ze dne 20. 11. 2019. 4

Dle jejich závěrů je zaměstnavatel povinen ve smyslu § 151 ZP poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou

3 § 34a ZP.

4 KOOV č. 546/26.06.19 Daňové souvislosti práce z domova (home office).

5 Viz opět závěry rozsudku sp. zn. 5 Afs 68/2007.

6 § 2, § 6 odst. 1, písm. a), §6 odst. 2 ZDP a následující.

v souvislosti s výkonem práce, což potvrzují i závěry českých soudů, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 68/2007, ale i sp. zn. 1 Afs 50/2013. Jestliže zaměstnavatel poskytne zaměstnanci plnění ve formě náhrady výdajů vynaložených zaměstnancem dle § 6 odst. 7 ZDP, musí být schopen prokázat, že poskytnuté kompenzace (plnění) nepředstavují navýšení majetku zaměstnance, a tudíž nepředstavují ani jeho zdanitelný příjem. 5

V praxi se jedná zejména o tyto náhrady vynaložených výdajů:

a) náhrady cestovních výdajů (např. z místa pravidelného pracoviště v bydlišti do druhého místa výkonu práce v sídle zaměstnavatele, které nejsou předmětem daně ze závislé činnosti dle § 6 odst. 7, písm. a) ZDP a § 24 odst. 2, písm. zh) ZDP)

b) kompenzace za opotřebení vlastního majetku zaměstnance používaného pro výkon práce (viz § 190 odst. 1 ZP, které nejsou předmětem daně ze závislé činnosti dle § 6 odst. 7, písm. d) ZDP)

Takovéto kompenzace lze ve smyslu § 6 odst. 8 ZDP paušalizovat, avšak jen za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů.

c) kompenzace nákladů vynaložených zaměstnancem jiných než za opotřebení majetku zaměstnance (např. náklady na vytápění/chlazení, elektrickou energii, telekomunikační služby, náklady na úklid domácí kanceláře apod., které nejsou předmětem daně ze závislé činnosti § 6 odst. 7, písm. e) ZDP)

2. Home offi ce v cizině (práce z domova či hotelu)

Současnost přinesla v případě práce na home office další posun, a to v podobě práce zaměstnanců i z ciziny. V tomto ohledu by však čeští zaměstnavatelé měli zpozornět, neboť práce z ciziny, a ještě v kombinaci s tzv. bleisure, může znamenat i celou řadu komplikací.

V návaznosti na výše uvedené si dovoluji poukázat zejména na tyto oblasti/otázky, kterým by zaměstnavatelé měli věnovat svou pozornost: a) změna daňového rezidenství předmětného zaměstnance, b) změna příslušnosti státu na zdanění příjmů ze závislé činnosti, c) možnost vzniku stálé provozovny zaměstnavatele a d) změna příslušnosti zaměstnance k systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.

Na základě českých daňových předpisů se zaměstnavatel v případě zaměstnaneckého poměru nachází v pozici tzv. plátce daně. Zaměstnanec samotný je pak poplatníkem daně. 6 Právě

zaměstnavatel tak pod svou odpovědností je povinen odvést zálohu na daň ze závislé činnosti, či přímo daň ze závislé činnosti na úkor svého zaměstnance.

Při výkonu práce z ciziny je tedy nutné řešit otázku, zda bude plnit svou povinnost odvodu daně stále v tuzemsku či již v daném státě reálného výkonu práce svého zaměstnance. S tímto pak úzce souvisí i aplikace správné výše daňové sazby, kterou bude na příjmy zaměstnance aplikovat. Příjmy obecně, tedy nejen zaměstnance, jsou předmětem zdanění dle pravidla tzv. daňové rezidence. Pokud by tedy český zaměstnanec pracoval dlouhodobě z jiného státu, může mu vzniknout daňová rezidence kromě České republiky také v tomto státě. Typickým případem je práce zaměstnance v cizině po dobu delší než 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období. Samozřejmě český zaměstnavatel může mít v zahraničí i stálou provozovnu anebo přichází v úvahu ještě tzv. mezinárodní pronájem pracovní síly.

Přeshraniční výkon pracovní činnosti zaměstnance vyvolává i další otázky, zejména pak vznik tzv. stálé provozovny jeho českého zaměstnavatele. V tomto ohledu bych rád upozornil na rozhodnutí Španělského generálního daňového ředitelství, které v souladu se standardy OECD ohledně zamezení dvojího zdanění poskytuje určité vodítko k posouzení vzniku stálé provozovny, a to nejen během lockdownů. Ze závěrů mimo jiné vyplývá, že činnost zaměstnanců, kteří zůstávají doma, resp. pracují na dálku z důvodů mimořádné události, postrádá dostatečnou míru trvalosti nebo kontinuity, a neměla by tak vést ke vzniku stálé provozovny.

K tématice případného vzniku stálé provozovny v době covidu (nikoliv však již po něm) zaujala své stanovisko i samotná OECD.7 Ze závěrů tohoto stanoviska 8 lze zmínit zejména: výkon činnosti zaměstnanců z domova v rámci home office v jiné než zemi rezidence zaměstnavatele by neměl vést ke vzniku zahraniční stálé provozovny, ke vzniku stálé provozovny by nemělo dojít ani z titulu činnosti závislého zástupce, který aktuálně vlivem situace koronaviru uzavírá v zastoupení daného poplatníka pro něj závazné smlouvy v jiné zemi, doba přerušení prací na staveništi či v rámci stavebně montážního projektu by měla být nadále zahrnována do celkové doby trvání ovlivňující vznik stálé provozovny, příspěvky poskytované jednotlivými vládami na náhrady mezd vyplácených zaměstnancům by měly být přisuzovány ke zdanění těm státům, ve kterých by zaměstnání bylo za běžných okolností vykonáváno, dočasný výkon pracovní činnosti v cizí zemi právě z důvodu covidu, který jinak za standardních okolností vedl ke splnění podmínek daňového rezidenství, nebude aplikován a bude řešen aplikací (tzv. tie-breaker rules) konkrétních ustanovení smlouvy (např. stálý byt, středisko životních zájmů, státní příslušnost aj.).

S ohledem na dočasné omezení pohybu z důvodu koronavirové epidemie vydala v březnu 2020 Česká správa sociálního zabezpečení na svých webových stránkách9 prohlášení, že vystavená potvrzení A110 zůstávají nadále platná, stejně jako pravidla dle platných právních předpisů v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění v EU.

V praxi je však důležité zejména pro zaměstnance, kteří pracují na tzv. home offi ce, je-li tento v místě bydliště umístěn v jiné zemi než sídlo zaměstnavatele, řešit otázku příslušnosti k danému systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění. Zde platí základní pravidlo „v EU se platí pojistné tam, kde člověk činnost vykonává“. Z tohoto pravidla existují ale výjimky, na jejichž základě lze žádostí o vystavení potvrzení o příslušnosti k českým právním předpisům sociálního zabezpečení (tzv. formulář A1) zůstat příslušný k českému systému. U ostatních států je třeba předmětnou otázku řešit i s ohledem na ustanovení dvojstranných smluv o pojistném uzavřených mezi Českou republikou a daným třetím státem.

Neopomenutelnou otázkou, kterou by si měl každý zaměstnavatel v těchto případech položit, je i posouzení možných dopadů výkonu práce jednotlivých zaměstnanců ve vazbě na ve-

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development).

https://read.oecd-ilibrary.org/view/?ref=127_127237vsdagpp2t3&title=OECD-Secretariat-analysis-of-tax-treaties-andthe-impact-of-the-COVID-19-Crisis

https://www.mpsv.cz/brezen-2020

Potvrzení o příslušnosti k českým právním předpisům sociálního zabezpečení.

I když platí základní pravidlo, že „v EU se platí pojistné tam, kde člověk činnost vykonává“, z tohoto pravidla existují ale výjimky.

dení jejich související (příp. stínové) mzdové agendy a s tím související povinnosti v odvodu záloh k dani ze závislé činnosti zaměstnavatele v ČR i v dotčených zemích. U krátkodobých pobytů v jednotkách dnů či týdnů není dle mých praktických zkušeností nutno otázku placení daní v zahraničí příliš řešit, zejména s ohledem na výjimky uvedené ve smlouvách jednotlivých států s ČR o zamezení dvojího zdanění. Kromě podmínky krátkodobého trvání pobytu však zde mohou být defi novány i další podmínky a proto je namístě jejich pečlivé prověření.

Naopak v případech déletrvajícího výkonu práce zaměstnance v zahraničí (více jak 183 dní) se daňových odvodům již lze vyhnout jen stěží, ba co více, zpravidla dochází právě ke vzniku stálé provozovny pro daňové účely. Zaměstnavatel tak v místě bude povinen platit daně podle tamních zákonů.

V souvislosti se všemi výše uvedenými informacemi bych ovšem rád závěrem upozornil na návrh novely ZP, kterou poslalo v druhé polovině září tohoto roku do připomínkového řízení Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tato by snad konečně mohla vnést trochu více světla do popisované problematiky různých forem práce na dálku. Návrh této novely totiž mimo jiné výslovně stanovuje: povinnost zaměstnavatele hradit náklady zaměstnanci, které mu v tomto výkonu práce na dálku vzniknou (okruh obvyklých náklad formou paušálu11, ostatní nahodile vzniklé dle jejich prokázání),

tyto náklady jsou na straně zaměstnavatele daňově účinné, návrh novely transponuje evropskou směrnici a nově tak zaměstnavatelům stanoví dokonce povinnost umožnit zaměstnanci práci na dálku (např. případy zaměstnanců pečujících o dítě mladší než 15 let apod.), práce na tzv. home offi ce bude možná jen na základě písemně sepsané dohody, s 15denní výpovědní lhůtou, náležitostí dohody a povinností zaměstnavatele je samozřejmě i zajištění bezpečnosti práce, povinnost zajistit zaměstnanci technické a programové vybavení potřebné pro takový výkon práce zaměstnance.

Jde sice jen o prvotní návrh novely, ale i tak jej lze, dle mého názoru, považovat, byť třeba jen v některých ohledech, za pozitivní posun v této oblasti. Na druhou stranu lze očekávat, že reálná účinnost těchto zákonných změn bude až někdy v průběhu příštího roku, tedy 2023, pokud vůbec...

Závěr

Práce z domova v zahraničí v případné kombinaci s tzv bleisure s sebou přináší, resp. může přinášet mnohdy i dosti komplikované daňové i právní konsekvence. Je tedy více než doporučeníhodné tento typ případného zaměstnaneckého benefitu na straně zaměstnavatele pečlivé zvážit, aby si případným neuváženým rozhodnutím nenadělal více problémů než užitku.

Podcasty naDANĚ jsou zpět

Pro Tomáše Urbáška není práce daňového poradce rozhodně nuda. Pracuje již 25 let ve společnosti PwC, ale nikdy nedělal stejnou práci déle než čtyři roky. ‚‚Spolupráci s PwC jsem navázal v roce 1998, během té doby jsem byl na různých pozicích a sbíral jsem zkušenosti,“ říká a dodává, že jeho podepsaná pracovní smlouva má stále ještě v hlavičce dokumentu firmu Coopers & Lybrand. „Nemám tam PricewaterhouseCoopers, jako nyní všichni ostatní, jelikož když jsem smlouvu podepisoval, měsíc potom došlo k fúzi firem Price Waterhouse a Coopers & Lybrand. A z takzvané Velké šestky auditorských a poradenských firem se stala Velká čtyřka,“ vysvětluje.

Jeho specializace ve společnosti PwC jsou daně z příjmů, mezinárodní zdanění, daňové prověrky a zastupování klientů v daňovém řízení. Za nejzajímavější a nejoblíbenější specializaci považuje daň z příjmů právnických osob s přesahem do mezinárodního zdanění. „Na každé pozici jsem se vždy specializoval na daně z příjmu, spíše právnických osob a zastupování klientů před správcem daně, i mezinárodní zdanění. Ten zmíněný mezinárodní aspekt mě baví nejvíce. Má to historii i v mých začátcích,“ říká s tím, že nejdříve absolvoval obory ekonomie a firemní finance na Masarykově univerzitě v Brně a poté se vydal na mezinárodní stáž na Europa-Universität Viadrina v Německu. Díky pracovním možnostem v PwC si mohl rozšířit svou kvalifikaci na dvouletém programu postgraduálního studia mezinárodního daňového práva na Wirtschaftsuniversität ve Vídni.

Tomáš Urbášek je současně členem Prezidia Komory daňových poradců a zároveň členem výboru The International Fiscal Association (IFA), která má za předmět zájmu studium a vývoj mezinárodního a srovnávacího práva v oblastech finančnictví, dále oblasti mezinárodního a srovnávacího daňového a účetního práva. ‚‚Jde v podstatě o takovou platformu pro setkávání profesionálů z veřejné správy, akademie a daňové praxe, to jsou takové pilíře. Síla je v tom, že jde o dobrovolné členství a vše stojí na zmíněných pilířích, které mezi sebou diskutujeme. IFA Česká republika má něco kolem sto členů. Členem může být fyzická osoba i právnická osoba.

Platí se roční členský poplatek a čtyřikrát do roka máme seminář, kam si pozveme hosty třeba z byznysu, Finanční správy, akademie a debatujeme. Jednou za rok máme i mezinárodní kongresy. Letošní rok je v Berlíně,” přibližuje Tomáš Urbášek. Na konci září se také konala konference ve spolupráci IFA a KDP ČR pod názvem Využití technologií ve správě daní a profesní etika v daních, kde se Urbášek angažoval, jelikož má v Prezidiu KDP ČR na starost oblast etiky. Nyní se svým týmem pracuje na modernizaci etického kodexu.

Dalším a zároveň dvanáctým hostem podcastové série naDANĚ byla daňová poradkyně Miroslava Mohylová. V profesi daňového poradce je již 23 let. „Tomu předchází založení účetní kanceláře, kde jsem už předtím měla nějaké klienty. Teprve potom mi má maminka navrhla zkoušky daňového poradce a tím jsem si firmu zastřešila i daňovým poradenstvím,” vysvětluje.

Miroslava Mohylová začínala jako OSVČ, ale později cítila že bude lepší založit firmu jako s.r.o. „Zároveň to byla i výzva pro mého manžela, kterého jsem do firmy vzala. Ale tento koncept se nám osvědčil a stíhali jsme i během práce vychovávat dvě děti. Nyní je z nás taková rodinná firma, pracuje s námi i náš syn, který pomáhá s výpočetní technikou a také se připravuje na zkoušky daňového poradce. Třeba firmu jednou převezme,” říká Miroslava Mohylová.

Profese daňového poradce jí také dovedla k funkci garanta Olomouckého kraje pro vzdělávání daňových poradců. „Jsou to neziskové aktivity, které mi přinášejí celospolečenské uspokojení. Během roku mám na starosti uspořádat deset přednášek pro daňové poradce z Olomouckého kraje. Vždy se snažím do našeho klubu pozvat i zajímavé lidi, kteří nás obohatí svými zkušenostmi. Většinu organizace mám na starosti já, se zbytkem mi pomáhá Komora,” vysvětluje. Miroslava Mohylová je také místopředsedkyní Hospodářské Komory v Přerově a letos v červnu získala Merkurovu zlatou medaili, kterou uděluje Hospodářská komora České republiky osobnostem, podnikatelům, institucím a organizacím, které nejvíce přispěly k podpoře podnikání a činnosti Hospodářské komory.

Po letních prázdninách se podcastová série na DANĚ vrací zpátky.

Matěj Nešleha v prvních podzimních dílech vyzpovídal další daňové poradce. Těmi byli Tomáš Urbášek , partner v daňovém a právním

PwC, a daňová poradkyně Miroslava Mohylová . Co je hlavní

IFA? Dojde k modernizaci etického kodexu KDP ČR?

Novinky z oblasti české a evropské regulace

finančních institucí

Ondřej Havlíček

Schönherr

Matěj Šarapatka Schönherr

Novinky v souvislosti se selháním Sberbank CZ

Téměř měsíc po zahájení insolvenčního řízení na základě návrhu podaného samotnou Sberbank CZ vydal Městský soud v Praze dne 26/08/2022 usnesení o jejím úpadku a zároveň prohlásil na majetek Sberbank CZ konkurz. Insolvenční správkyní byla jmenována stávající likvidátorka a předběžná insolvenční správkyně JUDr. Lužová. Osoby, které mají vůči Sberbank CZ nějaké závazky, by měly napříště poskytovat plnění z těchto závazků přímo insolvenční správkyni, nikoliv Sberbank CZ.

S ohledem na skutečnost, že Sberbank CZ je bankou, její insolvence probíhá ve zvláštním režimu, což mimo jiné znamená, že všechny pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví Sberbank CZ se považují za přihlášené. Tito věřitelé obdrží od insolvenční správkyně písemné oznámení o jejich přihlášených pohledávkách. V případě ostatních věřitelů běží lhůta pro přihlášení jejich pohledávek ode dne rozhodnutí o úpadku.

Martin Svoboda Schönherr

Městský soud dále na 06/10/2022 nařídil přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek. Bezprostředně po skončení tohoto jednání se bude konat schůze věřitelů, jejímž předmětem bude, mimo jiné: a) zpráva insolvenční správkyně o její dosavadní činnosti a o hospodářské situaci Sberbank CZ; b) zpráva prozatímního věřitelského výboru o jeho dosavadní činnosti; c) volba nového věřitelského orgánu či rozhodnutí o tom, jestli bude prozatímní věřitelský výbor ve funkci i nadále ponechán a d) případné hlasování o odvolání stávající insolvenční správkyně a ustanovení insolvenčního správce nového.

výběr ze srpnového regulatorního žurnálu, který připravili experti z advokátní kanceláře Schönherr. Popisuje kromě novinek relevantních pro finanční sektor také aktuální vývoj ve věci pádu Sberbank CZ nebo soubor otázek a odpovědí k nařízení o skupinovém financování.

Pokud se věřitelé chtějí schůze věřitelů účastnit osobně či prostřednictvím svého zástupce, je nutné, aby o tom nejpozději do 23/09/2022 informovali městský soud. V opačném případě je možné se hlasování na schůzi zúčastnit i na dálku, pomocí tzv. hlasovacího lístku.

Kapitálový trh

19/08: ESMA – Doporučení adresované EK ohledně režimu referenčních hodnot ze třetích zemí – ESMA zveřejnila doporučení EK ohledně referenčních hodnot vytvářených ve třetích zemích v reakci na konzultační dokument EK k nařízení BMR . V rámci doporučení se ESMA vyjadřuje k fungování stávajícího režimu a blížící se účinnosti pravidel pro benchmarky ze třetích států v lednu 2024 a předkládá návrhy ke zlepšení regulatorního a dohledového rámce, včetně označování referenčních hodnot z EU. ESMA doporučuje zejména následující:

Omezení používání referenčních hodnot ze třetích zemí by měla být odstraněna v souladu s přístupem zohledňujícím rizikové faktory (risk-based approach), a to za současného zajištění rovných podmínek pro správce z EU i ze třetích zemí.

1. Realizaci návrhu na vytvoření nové kategorie „strategických“ referenčních hodnot, přičemž tato kategorie by měla být jedinou kategorií referenčních hodnot podléhající povinnému omezení užívání (jako je to tomu i v současnosti).

2. Zavedení ESG označení pro referenční hodnoty EU z důvodu efektivnějšího boje proti tzv. Greenwashingu.

11/08 ČNB – Stanovisko k záznamům z osobních jednání podle zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT) – ČNB vypracovala stanovisko k záznamům z osobních jednání, především v souladu s § 17 ZPKT, v rámci kterého se ČNB vyjadřuje ke způsobu a rozsahu pořizování záznamu při tomto typu jednání se zákazníkem, přičemž dále rozebírá:

1. náležitosti obsahu záznamu;

2. problematiku věrohodnosti záznamu;

3. doplnění zápisu z osobního jednání jinými záznamy a 4. úpravu záznamu z osobního jednání ve vnitřním předpisu.

01/08: ČNB – Soubor otázek a odpovědí k nařízení o skupinovém financování (crowdfunding) – ČNB zveřejnila soubor otázek a odpovědí k  nařízení o skupinovém financování, obsahující informace, mimo jiné, o působnosti nařízení a udělování povolení na jeho základě, o notifikačních povinnostech vůči ČNB, o plnění obezřetnostních požadavků či o postupech pro podávání stížností z důvodu údajného porušení tohoto nařízení ze strany poskytovatelů služeb skupinového financování.

Soubor otázek a odpovědí bude dle potřeby měněn a doplňován. Upozorňujeme, že se nejedná o právně závazný dokument.

Platební služby

30/08: ČNB – Metodika k posuzování žádostí o povolení k činnosti podle zákona o platebním styku (ZPS) – ČNB vypracovala metodiku k posuzování žádostí o povolení k činnosti podle ZPS, která představuje podrobný návod ohledně předkládání informací a podkladů ČNB v případě žádosti o licenci k činnostem podle ZPS.

Kromě informací, které se přímo týkají žádostí o licenci, zahrnuje metodika i množství informací jdoucích nad rámec úpravy platebního styku a které mohou posloužit návodně i pro jiné oblasti, konkrétně např. oblast praní špinavých peněz a financování terorismu.

ČNB předkládá detailní informace k podmínkám týkajícím se:

1. právní formy a sídla a rozsahu poskytování platebních služeb v České republice;

2. kvalifikovaných účastí;

3. úzkého propojení s jinou osobou;

4. počátečního kapitálu a určení přístupu pro výpočet kapitálové přiměřenosti;

5. obchodního plánu;

6. dopadu jiných podnikatelských činností;

7. pojistné smlouvy nebo poskytnutí jiného srovnatelného zajištění;

8. ochrany peněžních prostředků uživatelů;

9. řídicího a kontrolního systému či

10. posouzení naplnění podmínek pro udělení povolení v případě žadatele – právnické osoby řízené jedinou fyzickou osobou.

Pojišťovny

02/08: EIOPA – Pokyny k posuzování významnosti změny klimatu a používání scénářů změny klimatu v rámci vlastního posouzení rizik a solventnosti (ORSA) – V návaznosti na předchozí veřejnou konzultaci EIOPA publikovala fi nální verzi pokynů k provádění posuzování významnosti změny klimatu a používání scénářů změny klimatu v rámci ORSA. Pokyny obsahují praktický základ pro realizaci cílů v oblasti udržitelného financování, včetně poznatků, v jakých oblastech mají podniky příležitost zohlednit rizika změny klimatu při provádění ORSA. K tomu EIOPA uvádí praktické příklady na poskytovatelích neživotního i životního pojištění, aby podnikům usnadnila učinění nezbytných kroků k posouzení v rámci ORSA.

Daňové limity pro nepeněžní a peněžitý příspěvek

Na základě vyhlášky č. 237/2022 Sb. došlo s účinností od 20. 8. 2022 ke zvýšení stravného při tuzemských pracovních cestách. Ukážeme si, jak se tato skutečnost promítá do daňového řešení příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnanců.

stravného

tuzemské

Zákon o daních z příjmů obsahuje dva hodnotové limity pro daňové řešení příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnanců: hodnotový limit pro osvobození od daně z příjmů ze závislé činnosti u zaměstnance v případě peněžitého příspěvku zaměstnavatele na stravování (stravenkový paušál); hodnotový limit pro daňově uznatelné výdaje (náklady) zaměstnavatele v případě příspěvku na stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění. Oba hodnotové limity jsou shodné a odvozují se od horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňova-

nosti dnem následujícím po dni jejího vyhlášení, tedy dnem 20. 8. 2022. Do dne 19. 8. 2022 tedy platí údaje vyplývající z vyhlášky č. 511/2021 Sb.

Nepeněžní plnění zaměstnavatele –poskytování stravenek

Na základě znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP jsou daňově uznatelnými výdaji (náklady) zaměstnavatele příspěvky na stravování formou poskytování stravenek až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70% horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Pro rok 2022 činí na základě vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 118 Kč, takže v roce 2022 je u zaměstnavatele do dne 19. 8. 2022 daňově uznatelným výdajem (nákladem) výše příspěvku na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnanci maximálně do výše 70 % z částky 118 Kč, tedy 82,60 Kč.

Na základě vyhlášky č. 237/2022 Sb. dochází s účinností od 20. 8. 2022 ke zvýšení daňově uznatelného výdaje (nákladu) u zaměstnavatele výše příspěvku na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnanci 70 % z částky 142 Kč, tedy 99,40 Kč . Část poskytnutého nepeněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování je u zaměstnavatele daňově neuznatelným výdajem (nákladem).

V souladu se zněním § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je u  zaměstnance nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti v plné výši, a to jak v případě, že stravenky poskytuje zaměstnavatel za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, tak v případě, pokud jsou stravenky zaměstnanci poskytovány bezplatně.

Peněžní plnění zaměstnavatele –poskytování stravenkového paušálu

Dle §6 odst. 9 písm. b) ZDP je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozen peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin.

Pro rok 2022 činí na základě vyhlášky MPSV č. 511/2021 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 118 Kč, takže v roce 2022 je u zaměstnance do dne 19. 8. 2022 (včetně) osvobozen od daně z příjmů peněžitý příspěvek zaměstnavatele na stravování (stravenkový paušál) až do výše 70 % z částky 118 Kč za jednu směnu, tedy 82,60 Kč

S účinností od 20. 8. 2022 platí na základě vyhlášky

č. 237/2022 Sb. o úpravě sazby stravného nový limit pro peněžitý příspěvek na stravování za jednu směnu osvobozený u zaměstnance od daně z příjmů ze závislé činnosti ve výši 99,40 Kč.

S účinností od 20. 8. 2022 platí na základě vyhlášky č. 237/2022 Sb. nový limit pro peněžitý příspěvek na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce, který je příjmem osvobozeným u zaměstnance od daně z příjmů ze závislé činnosti, a to 70 % z částky 142 Kč, tedy částka 99,40 Kč . Část poskytnutého peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování je u zaměstnance jeho zdanitelným příjmem.

Daňově uznatelným výdajem (nákladem) zaměstnavatele je dle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP peněžitý příspěvek na stravování, a to v plné výši poskytnutého peněžitého příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na jeho stravování.

Příklad 1 Zaměstnavatel poskytuje v roce 2022 zaměstnanci na jeho stravování peněžitý příspěvek ve výši 125 Kč na jednu směnu. Přítomnost zaměstnance během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny.

Řešení do 19. 8. 2022: U zaměstnance přichází v úvahu ke zdanění částka 125 Kč –82,60 Kč = 42,40 Kč. Částka 42,40 Kč x počet směn odpracovaných v příslušném měsíci bude zdaněna u zaměstnance jako příjem ze závislé činnosti a současně tato částka podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

Daně z příjmů

Řešení od 20. 8. 2022:

U zaměstnance přichází v úvahu ke zdanění částka 125 Kč –99,40 Kč = 25,60 Kč. Částka 25,60 Kč x počet směn odpracovaných v příslušném měsíci bude zdaněna u zaměstnance jako příjem ze závislé činnosti a současně tato částka podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění.

V obou případech je plná výše peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem (125 Kč na jednu směnu) u zaměstnavatele jeho daňově uznatelným výdajem (nákladem). Daňovým výdajem zaměstnavatele bude v příslušném měsíci dále platba zákonného pojistného na sociální a zdravotní pojištění 33,80% z částky 42,40 Kč (resp. 25,60 Kč) x počet směn.

Příklad 2

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2022 svým zaměstnancům bezplatně stravenky s vyznačenou nominální hodnotou: varianta A – 100 Kč varianta B – 160 Kč

Přítomnost zaměstnance během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny.

U zaměstnance se bude jednat v obou variantách o nepeněžní plnění, které je podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP plně osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti. To platí jak v období do 19. 8. 2022, tak v období od 20. 8. 2022.

Zaměstnavatel pro stanovení daňové uznatelnosti příspěvku na stravenku bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP:

ve variantě A může zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, tj. 55 Kč (55 % z částky 100 Kč), zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 45 Kč bude daňově neuznatelná (může být však hrazena ze sociálního fondu zaměstnavatele tvořeného ze zisku, popř. je nedaňovým nákladem zaměstnavatele);

varianta B – období do 19. 8. 2022 v období do 19. 8. 2022 nemůže zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, protože tato částka 88 Kč (55 % z částky 160 Kč) převyšuje stanovený horní limit 70% stravného; zaměstnavatel může v tomto časovém období roku 2022 do daňových nákladů uplatnit pouze částku 82,60 Kč (limit 70% z částky 118 Kč) a zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 77,40 Kč bude daňově neuznatelná; varianta B – období od 20. 8. 2022 v období od 20. 8. 2022 může zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, tedy částku 88 Kč (55 % z částky 160 Kč), protože tato částka nepřevyšuje stanovený horní limit 70% stravného 99,40 Kč. Příklad 3

Porovnání bezplatného poskytnutí stravenky a peněžitého příspěvku zaměstnanci na stravování ve výši 170 Kč, přičemž přítomnost zaměstnance během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny.

Flow neboli plynutí není nicnedělání. Naopak!

Mnozí sociologové a filozofové charakterizují současnou společnost jako společnost „výkonu“. Jako společnost založenou na adoraci aktivity, „dělání“ a činorodosti, vedoucí k únavě a k syndromu vyhoření. Jako společnost, která za závojem „akce“ ztratila kontakt se svým „bytím“.

Hana Vykoupilová

Koučka, lektorka a architektka vzdělávacích a rozvojových programů

Pojďme se proto blíže podívat na zdánlivou dichotomii „konání“ a „bytí“. Existují obě kategorie jako svébytné, ohraničené, lze buď „konat“, nebo „být“, nebo existuje nějaká linka, spojnice mezi oběma? Může mít také bytí svoji „kvalitu“ nebo je kvalita vlastní jen činnosti a jejím výstupům?

S pomyslným rozdělením existence člověka na to „být“ a „činit“ se setkáváme v mnoha historických i současných filozofických, sociologických a dalších textech. Například politická filozofka Hannah Arendtová rozlišuje v polovině 20. století mezi vita activa a  vita contemplativa. Zatímco vita activa spojuje především s étosem jednání, vita contemplativa je tradičně chápána spíše jako „bytí sám se sebou“. Mezi bytím a konáním rozlišuje v duchu buddhistické tradice také Tchich Nhat Hanh, autor filozoficko-spirituálních textů, a upozorňuje na to, že kvalita dělání je podmíněna kvalitou bytí. Nezaměňujme však „bytí“ se stavem nečinnosti či zahálky. Vědomé bytí v sobě totiž zahrnuje zacílení na právě prožívanou přítomnost, na zvědomění signálů těla, mysli a srdce. Thich Nhat Hanh říká: „Náš čas je tu především pro to, abychom byli. Byli čím? Byli naživu, byli plní klidu a míru, plní radosti, byli milující. A to svět potřebuje nejvíce. Všichni se potřebujeme cvičit ve svém způsobu bytí. To je základem veškerých činů.“ Jeden ze současných v Evropě žijících filozofů Byung-Chul Han pak

Osobní rozvoj

charakterizuje současnou společnost jako společnost výkonu, únavy či dokonce jako společnost vyhořelou. Nositelem výkonnosti přitom není vnější nadvláda, jde o zdánlivě svobodnou volbu maximalizovat výkon v kontextu společnosti, která vštěpuje jedincům nutnost seberealizace a zdokonalování. Přijmeme-li tuto tezi, znamená to, že současná společnost „nadhodnocuje“ činnost, dělání, výkon nad samotným bytím? Znamená to pak, že kvalita výkonu je víc než kvalita bytí? A je vůbec možné činnost, akci vedoucí k výkonu propojit s kvalitou bytí, a pokud ano, jaké „výsledky“ by to přineslo?

Konám, tedy jsem, nebo Jsem, tedy konám?

Odpověď na předchozí otázky můžeme najít v příběhu Dana Millmana popsaného v knize Cesta pokojného bojovníka. Millmanův výkon coby talentovaného gymnasty a někdejšího mistra světa v gymnastice byl o to lepší, tj. přesnější a dokonalejší, čím „lepší“ byl stav jeho bytí. Čím sebe-vědomější (tj. vědom si sám sebe) byl, čím lépe se znal a vnímal sebe a své tělo, čím hlouběji prožíval přítomný okamžik a čím vědoměji trénoval, tím lepší byl jeho výkon. Dostával se do stavu známého jako flow, do stavu, kdy se stával součástí činnosti samotné, kdy ztrácel pojem o čase, do stavu, v němž jako by „neviditelná“ síla prostupovala jeho tělo a mysl a on byl schopen bez přemýšlení, intuitivně, a přitom přesně dělat jednotlivé pohyby s dokonalým načasováním. Ve stavu flow se stával činností samotnou, „byl“ touto činností. V takové chvíli došlo k ideálnímu propojení stavu bytí a prováděné činnosti – dělání a bytí se stávalo jedním. Stav flow znají dobře nejen sportovci, ale také umělci, vědci, zkrátka všichni ti, kteří jsou ponořeni do činnosti samotné a otevírají tak přirozené brány kreativity, ať už vyjádřené na tělesné úrovni nebo úrovni myšlenkové.  Stav flow je stav, kdy jsme schopni podat ten nejlepší výkon.

Svézt se na vlně flow a vydat ze sebe to nejlepší

Nemusíme být mistry světa v gymnastice, špičkovými lezci ani skladateli hudby, do stavu flow – plynutí, v němž máme největší přístup ke své kreativitě, nápadům či intuici – se můžeme dostat kdykoli, protože je to stav každému z nás velmi přirozený. Věřím, že ho dobře znáte i vy. Vstupní branou do něj je přitom něco tak zdánlivě prostého, a přesto či právě proto mocného, jako je náš dech. Vědomý nádech i výdech, vědomé zastavení se a sklouznutí se na vlně dechu totiž umožní, aby se naše potulující mysl ukotvila v těle, abychom prožívali přítomnost a získávali přístup ke svým tvůrčím zdrojům. V tomto smyslu mám ráda praxi některých buddhistických klášterů či meditačních center, která vyzývá k tomu, abychom kdykoli, když uslyšíme zvuk zvonu či v našich podmínkách každodennosti třeba i vyzvánění mobilního telefonu nebo alarmu zaparkovaného auta, jsme se zastavili v tom, co děláme a vědomě se nadechli a vydechli. Tato připomínka

Stav flow znají dobře nejen sportovci, ale také umělci, vědci, zkrátka všichni ti, kteří jsou ponořeni do činnosti samotné a otevírají tak přirozené brány kreativity, ať už vyjádřené na tělesné úrovni nebo úrovni myšlenkové.

je nazývána jako „zvony plného vědomí“. A tak až dnes uslyšíte kostelní zvon odbíjet celou nebo kdykoli, když vám zazvoní telefon, uvědomte si svůj nádech i výdech, uvědomte si, že dech je branou do stavu flow, do stavu, v němž k vám mohou s lehkostí proudit nápady či neotřelá řešení, o nichž ani netušíte, že je v sobě ukrýváte.

Zdroje:

Arendtová, H. (2009): Vita activa: neboli O činném životě. Oikoymenh.

Han, Byung-Chul (2016): Vyhořelá společnost. Rybka Publishers.

Hanh, Thich Nhat (2019): Umění žít. Dobrovský. Millman, D. (2004): Cesta pokojného bojovníka. Sagittarius.

Mgr. Hana Vykoupilová, Ph.D., PCC vystudovala politologii a sociologii; profesně působí jako mezinárodně certifikovaná koučka, lektorka soft skills/essential skills a architektka vzdělávacích a rozvojových programů. Ve své praxi využívá celostní přístup k rozvoji potenciálu a posílení vnitřní moudrosti každého člověka. Je spoluautorkou knihy Připravte děti na život. Rozvoj soft skills pro každého (BizBooks, 2021) a spoluzakladatelkou programu rozvoje psychické odolnosti DEVĚTSIL (www.learninghub.cz/devetsil).

e-Bulletin Komory daňových poradců

moje.kdpcr.cz