KAPITOLA 1
Zabulon, šestý syn Jákoba a Ley. Vynálezce a filantrop. Co se dozvěděl v důsledku spiknutí proti Josefovi.
1 Opis slov Zabulonových, která přikázal svým synům, než zemřel ve sto čtrnáctém roce svého života, dva roky po smrti Josefově.
2 Řekl jim: Poslouchejte mě, synové Zabulonovi, dbejte na slova svého otce.
3 Já, Zabulon, jsem se narodil jako dobrý dar svým rodičům.
4 Nebo když jsem se narodil, můj otec byl velmi rozmnožen, a to jak v stádech, tak ve stádech, když měl svůj podíl na prutech.
5 Nejsem si vědom, že jsem po všechny své dny hřešil, leda v myšlenkách.
6 Ještě si nepamatuji, že bych se dopustil nějaké nepravosti, kromě hříchu nevědomosti, kterého jsem se dopustil proti Josefovi; neboť jsem se zavázal se svými bratřími, že nebudu říkat svému otci, co se stalo.
7 Ale mnoho dní jsem plakal tajně kvůli Josefovi, protože jsem se svých bratří bál, protože se všichni shodli, že kdyby někdo prozradil to tajemství, měl by být zabit.
8 Když ho však chtěli zabít, velmi jsem je zapřísahal slzami, aby nebyli vinni tímto hříchem.
9 Simeon a Gád totiž přišli proti Josefovi, aby ho zabili, a on jim s pláčem řekl: Smilujte se nade mnou, moji bratři, smilujte se nad útrobami Jakuba, našeho otce, nevkládejte na mě své ruce, abyste prolili nevinnou krev, neboť jsem nezhřešil proti tobě.
10 A jestliže jsem skutečně zhřešil, trestejte mě káznou, moji bratři, ale nevztahujte na mě svou ruku kvůli Jákobovi, našemu otci,
11 A když mluvil tato slova a naříkal, jak to dělal, nemohl jsem snést jeho nářky a
začal jsem plakat, a moje játra byla vylita a všechna podstata mých útrob se uvolnila.
12 A plakal jsem s Josefem a srdce mé zatlouklo, a klouby mého těla se třásly, a nemohl jsem státi.
13 A když mě Josef viděl, jak pláču s ním a jak jdou proti němu, aby ho zabili, utekl za mnou a prosil je.
14 Ruben však mezitím vstal a řekl: Pojďte, moji bratři, nezabíjejme ho, ale hoďme ho do jedné z těchto suchých jam, které naši otcové vykopali a nenašli vodu.
15 Hospodin proto zakázal, aby v nich stoupala voda, aby byl Josef zachován.
16 A činili tak, dokud jej neprodali Izmaelicům.
17 Neboť na jeho ceně jsem neměl podíl, mé děti.
18 Ale Simeon, Gád a šest dalších našich bratří vzali cenu Josefa a koupili sobě, svým ženám a dětem sandály a řekli:
19 Nebudeme z ní jíst, protože je to cena za krev našeho bratra, ale jistě ji pošlapeme, protože řekl, že bude nad námi králem, a tak uvidíme, co se stane s jeho sny.
20 Proto je v písmu Mojžíšova zákona psáno, že kdokoli nevzbudí semeno svému bratru, tomu bude rozepnutý sandál a naplivni mu do tváře.
21 A bratři Josefovi si nepřáli, aby jejich bratr žil, a Pán jim uvolnil sandál, který měli na svém bratru Josefovi.
22 Když totiž přišli do Egypta, byli Josefovi služebníci venku za branou uvolněni, a tak se Josefovi poklonili podle vzoru krále faraona.
23 A nejenže se mu klaněli, ale byli také poplivani, hned před ním padli, a tak byli předem zahanbeni. Egypťané.
24 Potom Egypťané slyšeli o všem zlém, které způsobili Josefovi.
25 A když byl prodán, posadili se moji bratři k jídlu a pití.
26 Ale já jsem z lítosti nad Josefem nejedl, ale hlídal jsem jámu, protože Juda se bál,
aby se Simeon, Dan a Gád nerozběhli a nezabili ho.
27 Když však viděli, že nejím, postavili mě, abych ho hlídal, dokud nebyl prodán Izmaelicům.
28 Když Ruben přišel a uslyšel, že když byl pryč, byl Josef prodán, roztrhl svá roucha a truchlil:
29 Jak budu hledět na tvář svého otce Jákoba? A vzal peníze a rozběhl se za obchodníky, ale když je nenašel, vrátil se zarmoucený.
30 Ale kupci opustili širokou cestu a prošli Troglodyty zkratkou.
31 Ale Ruben byl zarmoucen a toho dne nejedl.
32 Dan k němu tedy přišel a řekl: Neplač, ani se nermucuj; neboť jsme našli, co můžeme říci svému otci Jákobovi.
33 Zabijme kozla a ponořme do něj sukni Josefovu; a pošleme to Jákobovi se slovy: Víš, je to plášť tvého syna?
34 A oni tak učinili. Když ho prodávali, svlékli z Josefa kabát a oblékli ho do otrockého roucha.
35 Simeon si vzal plášť a nechtěl ho vzdát, protože ho chtěl roztrhnout svým mečem, protože se rozhněval, že Josef žije a že ho nezabil.
36 Potom jsme všichni vstali a řekli jsme mu: Nevzdáš-li se pláště, řekneme svému otci, že ty sám jsi spáchal tu špatnost v Izraeli.
37 A tak jim to dal, a oni udělali, jak řekl Dan.
KAPITOLA 2
Vyzývá k lidské soucitu a porozumění bližním.
1 A nyní, děti, já vás, abyste zachovávali přikázání Páně a prokazovali milosrdenství svým bližním a měli soucit se všemi, nejen s lidmi, ale i se zvířaty.
2 Kvůli tomu všemu mi Hospodin požehnal, a když byli všichni moji bratři nemocní, vyvázl jsem bez nemoci, neboť Pán zná záměr každého z nich.
3 Mějte tedy slitování ve svých srdcích, děti moje, neboť jako člověk činí bližnímu svému, tak i Pán naloží jemu.
4 Synové mých bratří totiž onemocněli a umírali kvůli Josefovi, protože neprokázali milosrdenství ve svém srdci; ale moji synové zůstali bez nemoci, jak víte.
5 A když jsem byl v zemi Kananejské, u mořského pobřeží, chytal jsem ryby pro svého otce Jákoba; a když se mnozí udusili v moři, pokračoval jsem nezraněn.
6 Jako první jsem vyrobil loď, která se plavila po moři, neboť Hospodin mi v ní dal rozum a moudrost.
7 Spustil jsem za ním kormidlo a natáhl jsem plachtu na další svislý kus dřeva uprostřed.
8 Plavil jsem se tam podél břehů a chytal ryby pro dům svého otce, dokud jsme nepřišli do Egypta.
9 A ze soucitu jsem se o svůj úlovek podělil s každým cizím.
10 A byl-li někdo cizinec nebo nemocný nebo starý, uvařil jsem ryby, dobře jsem je oblékl a obětoval jsem je všem lidem, jak každý potřeboval, zarmucoval jsem je a slitoval jsem se nad nimi.
11 Pročež i mne Hospodin nasytil hojností ryb při chytání ryb; neboť kdo se dělí se svým bližním, dostává od Pána mnohem více.
12 Pět let jsem chytal ryby a dával jsem je každému, koho jsem viděl, a stačilo to pro celý dům mého otce.
13 A v létě jsem chytal ryby a v zimě jsem choval ovce u svých bratří.
14 Nyní vám oznámím, co jsem udělal.
15 Viděl jsem muže v soužení v nahotě v zimě, slitoval jsem se nad ním a tajně jsem ukradl roucho z domu svého otce a dal je tomu, kdo byl v tísni.
16 Vy tedy, děti mé, z toho, co vám Bůh dává, prokazujte bez váhání soucit a milosrdenství všem lidem a dávejte každému s dobrým srdcem.
17 A nemáte-li co dáti tomu, kdo to potřebuje, smilujte se nad ním v útrobách milosrdenství.
18 Vím, že moje ruka nenašla prostředky, které bych mu dala, co potřeboval, a chodil jsem s ním a plakal jsem sedm honů a moje útroby po něm soucitně toužily.
19 Smilujte se tedy i vy, mé děti, s každým milosrdným člověkem, aby se i Pán slitoval a smiloval nad vámi.
20 Neboť i v posledních dnech sešle Bůh své slitování na zemi, a kdekoli nalezne vnitřnosti milosrdenství, přebývá v něm.
21 Nebo do jaké míry se slitovává člověk se svými bližními, do té míry s ním i Pán.
22 A když jsme sestoupili do Egypta, Josef proti nám nenesl žádnou zlobu.
23 Na koho dbejte, toho i vy, děti moje, schvalujte se bez zloby a milujte se navzájem; a neskládejte každý z vás za zlého proti bratru svému.
24 Neboť to ruší jednotu a rozděluje všecko pokolení, trápí duši a unavuje tvář.
25 Pozorujte tedy vody a vězte, že když spolu splývají, ženou se po kamenech, stromech, zemi a jiných věcech.
26 Jestliže se však rozdělí na mnoho potoků, pohltí je země a zmizí.
27 Tak budete i vy, budete-li rozděleni. Nebuďte tedy rozděleni na dvě hlavy pro všechno, co Pán udělal, ale jednu hlavu a dvě ramena, dvě ruce, dvě nohy a všechny ostatní údy.
28 Nebo jsem se naučil v písmech svých otců, že budete rozděleni v Izraeli a budete následovat dva krále a budete páchat každou ohavnost.
29 A vaši nepřátelé vás povedou do zajetí a mezi pohany budete zlí úkladně s mnoha slabostmi a souženími.
30 A po těchto věcech si vzpomenete na Pána a čiňte pokání, a on se nad vámi smiluje, neboť je milosrdný a soucitný.
31 A nepočítá zlého proti synům lidským, poněvadž jsou tělo a jsou oklamáni svými zlými skutky.
32 A po těchto věcech vám povstane sám Pán, světlo spravedlnosti, a vrátíte se do své země.
33 A uvidíte ho v Jeruzalémě pro jeho jméno.
34 A opět ho budete popudit k hněvu pro špatnost svých skutků,
35 A budete jím zavrženi až do doby dovršení.
36 A nyní, děti moje, nezarmucujte se, že umírám, ani se nenechte srazit, že se blížím ke svému konci.
37 Nebo povstanu uprostřed vás jako vládce mezi jeho syny; a já se budu radovat uprostřed svého pokolení, všichni, kdo ostříhají Hospodinova zákona a přikázání jejich otce Zabulona.
38 Ale na bezbožné uvede Hospodin oheň věčný a zničí je po všechna pokolení.
39 Ale já nyní spěchám k odpočinku, jako i moji otcové.
40 Vy se však bojíte Hospodina, našeho Boha, ze vší své síly po všechny dny svého života.
41 A když to řekl, usnul v dobrém stáří.
42 A jeho synové ho uložili do dřevěné rakve. A potom ho vynesli a pohřbili v Hebronu s jeho otci.