Marcin Mortka TAPPI
a polštářek pro Chichotka
Brno 2025
Marcin Mortka
TAPPI a polštářek pro Chichotka
Přeložil Michael Alexa Ilustrace Marta Kurczewska
Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu nositele práv zakázána.
Tappi i poduszka dla Chichotka
Copyright for text © Marcin Mortka, 2013
Illustrations by Marta Kurczewska
Copyright for cover and illustrations © Wydawnictwo Zielona Sowa Sp. z o. o., 2014
This translation of Tappi i poduszka dla Chichotka is published by arrangement with Wydawnictwo Zielona Sowa Sp. z o. o.
Translation © Michael Alexa, 2025
Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2025 isbn 978-80-275-2278-1
Mému synkovi Vojtíkovi
Tappi a čarovný kocour
Jednoho jarního dne se v Šeptajícím lese objevil kocour. Byl drobný, šedý a měl zelené oči. Netropil neplechu, nedělal virvál, nedotíral ani na skřítky, kteří měli z koček odjakživa nahnáno. Kocour si jen tak vykračoval po lese, pospával na větvi dubu Staroděje a všechny si zvědavě prohlížel. Obyvatelé Šeptajícího lesa se s ním snažili dát do řeči, ale jakmile na něj někdo promluvil, kocourek prchl.
„Tomu nerozumím ani za mák!“ řekl havran Kecal a kroutil hlavičkou. „Proč si se mnou nechce povídat?“
„Protože jsi hrozný mluvka,“ prohlásila Čiperka. „Ty bys poplašil každého. Mohla bych to zkusit já!“
Veverku považovali za nejpřívětivější obyvatelku Šeptajícího lesa. Vyšplhala na větev, kde kocourek spal, zářivě se na něj usmála, ale kocourek okamžitě naježil srst a utekl.
„To je k ničemu,“ zamračila se veverka. „Copak se tomu kocourkovi stalo?“
„Mohl bych to také zkusit?“ zeptal se vlček Břehulík.
Několikrát viděl, jak psi vrtí ocasem, aby dali najevo přízeň. Udělal tedy totéž, ale kocour prchl ještě rychleji. Vzal nohy na ramena i před medvědem Břicháčem a bobrem Rachotkem. Mrzutá zvířata se tedy přestala o kocoura zajímat a poté se rozešla.
„Pojď, Chichotku!“ zavolal bobr na sobíka, který seděl pod stromem a hleděl do větví, kde se vyplašený kocourek schovával. „Půjdeme se šplouchat do řeky!“
„Brzy přijdu,“ pravil zamyšlený Chichotek.
Něco mu říkalo, že by se neměl vzdávat. Chvíli nehybně seděl pod stromem, dokud v listí nespatřil veliké, zelené kočičí oči. Zvířátko se na něj dívalo s obavami, ale také s nadějí.
A vtom Chichotek dostal báječný nápad.
Pelášil do chalupy a po chvíli se vrátil. Opatrně nesl misku s mlékem.
Položil ji pod strom a potichoučku se odplížil do křoví. Kocourek se ujistil, že v okolí nikdo není, rychle slezl dolů a vypil mléko do poslední kapičky. Pak zase prchl nahoru.
„Chichotku!“ volal bobr. „Kde jsi?“
Sobík si vzpomněl, že si měl
jít hrát s Rachotkem, a odběhl k říčce
Bublavě. Už už se chtěl s rozběhem vrhnout do vody, když vtom si uvědomil, že halasná zábava ustala. Všechna zvířátka se ohromeně dívala na překrásnou duhu, která vyrůstala přímo z říčního proudu.
„Něco takového jsem jaktěživ neviděl,“ vydechl okouzlený Rachotek.
„Jak je to možné?“ divil se Kecal. „Duhy se přece objevují po dešti!“
A ukázal na jasné, modravé nebe bez mráčku.
„Takže v tom jsou nějaké čáry,“ oznámil Tappi, který na břehu říčky lovil ryby a dohlížel, aby se nikomu nic nestalo. „Dnes ráno jsem mluvil s elfy a dozvěděl jsem se, že do Šeptajícího lesa přišel čarovný kocour!“
Chichotek se ohlédl. Připadalo mu, že někde v houští vidí zelené kočičí oči.
„Teď už rozumím všemu,“ hlesl. „Opravdu jsou to čáry. Je to kocourovo dílo!“