martin stöhr
ilustrace matěj lipavský
konec ornamentu
© Martin Stöhr, 2025
Cover art and illustrations © Matěj Lipavský, 2025
Afterword © Jiří Zizler, 2025
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2025
ISBN 978-80-275-2592-8
Teď noci
Teď měsíc
krví omočený
v ouplňku nic
jako čistý průstřel nebe
teď stíná stromům hlavy mrazuskřítek a dřevo tiše praská
jak by umíralo
byl Kristus
jenom tesař
A u r é l i e !
teď měsíc
vína krve nenalije
Dnes celý den zas prší vím shnijem jako hruška ve stráni dnes z vosích hnízd jsme hluší a v bráně noci lásku nebrání
pak do jadřinců ostří ledu a sněhem sejít k chlévu sráz pak i hvězda jednou shoří a zbyde tma zbyde mráz
* * *
Hop koníčku z černé káry
roztoč vítr
míchej tmu
jsou okna domů zhasínány a světlo Nové nezažnu
když Pánbůh patří na pánbíčka roztoč vítr
vejdi v den
jsou pro pláč oči k smrti víčka než z Noci vstanu vykoupen
Srpen
V stéblech písek
myši v pastích
ptáci u korýtek
listí lísek
líto léta
v mraku skřet a skřítek
A tma si tě pak chytí
… a motýl mrazu omotává zem do stříbrných nití
třpytí se krev šípků na keřích
myslíš Zář a tma si tě pak chytí jak příboj šplhá závěj po dveřích
bdíš a noci přihořívá jen v kamnech zmírá plamen
půlnoc je a ze rtů splývá
tvé malé tiché Amen
Adventní vítr
Beránek sněhu v soumrak si lehne
kašpar i Dítě ze stejných dlát
smrt jablek v sadě větev se nehne
k půlnoci blízko půjdeme spát
do tiché vody pod černý břeh kde noří se dům když v okně zamrzá
adventní vítr pod žábry střech tichý je svatý vraty nevrzá
Nikdy
Spí sirotek suk
Tam tma a paměť okrouhlá
ještě zná můj
dětský prostředník
Plát větru zamet dvorem a rzivým trylkem
vrzla branka
Nikdy —
Už nikdy se tam nevrátím
Ještě růže
stéblo svlačec vlákno které neřeže
A teskno nocí rána vzdorná
Až k srdci šachta hladomorná
konec léta
Psáno v runách ptáků po nebi
* * *
Se smrtí jde půlnoc a sestra středa sazometná
udeří-li na pastýře rozprchnou se ovce stádo zkamení
jsou bez rzi hřeby chystán ocet kvete mučenka
jak nikdy předtím mlčí země jen suché listí na osice
tiše cinká bim bam bim kolem humen kráčí Jidáš sám se za něj pomodlím
Hodina loučení
Nevím s kým besedoval sýček když jsem se narodil
kukačku oběsili na ostré struně ticha a pleny v mrazu ztuhly do slavnostních korouhví
jen umíráček který občas zvonil z kaple nad hospodou nedal se tak umlčet