SPECTABILIS, HONORABILIS

OD NOVÉHO ROKU JSME SE ROZHODLI ZAVÉST NOVOU RUBRIKU SPECTABILIS, HONORABILIS, KTEROU LZE PŘELOŽIT JAKO VELEVÁŽENÝ, CTIHODNÝ. JAK NÁZEV NAPOVÍDÁ, RUBRIKA BY MĚLA PŘIBLÍŽIT AKADEMICKÉ FUNKCE A PROZRADIT NĚCO MÁLO ZE ŽIVOTA PŘEDSTAVITELŮ AKADEMIE, PŘEDEVŠÍM NAŠÍ FAKULTY, VE VYSOKÝCH FUNKCÍCH. AKADEMIE BY ALE NEMOHLA FUNGOVAT BEZ PŘEDSTAVITELE NEJVYŠŠÍHO, TEDY JEJÍ MAGNIFICENCE, A PROTO JSME SE ZAMĚŘILI NEJPRVE NA PHDR. INGEBORG RADOK ŽÁDNOU, KTERÁ VEDE AMU OD ROKU 2021.

Rektorkou AMU jste se stala téměř před dvěma lety. Jaké to je být v pořadí druhá žena ve vedení Akademie?

Upřímně řečeno, ženu ve vedení vysoké školy nevnímám jako něco výjimečného nebo zvláštního, rektorek už je hodně jak ve světě, tak v České republice. A důležité je, aby rektor nebo rektorka poctivě pracovali a hájili zájmy školy – je jedno, zda to dělá muž nebo žena.

Povedlo se vám za danou dobu splnit všechny cíle, které jste si vytyčila?

Od mého nástupu do funkce uplynou v únoru 2023 dva roky. Je třeba si připomenout, že rok a kousek z mého mandátu ukousla pandemie a potom začala válka na Ukrajině. Takže především je třeba poděkovat všem kolegům a kolegyním a hlavně studujícím, kteří rychle reagovali na krizovou situaci ve výuce i v životě školy, a potom za jejich postoj v rovině humanitární a sociální. Především studující zareagovali okamžitě a po okupaci Ukrajiny začali pomáhat uprchlíkům. Pokud bych měla bilancovat nebo udělat nějaké mid-term zhodnocení uplynulého období, tak bych řekla, že kromě zvládnutí mimořádné situace se podařilo udělat řadu věcí, které jsem si ve svých tezích naplánovala. Ale co je důležité, bez kolegyň, kolegů a studujících bych sama neudělala nic!

Jakou máte s celou naší Akademií vizi do budoucna? Co byste ještě chtěla, aby se splnilo, než vám skončí funkční období? Pokud se nám podaří stále udržet dobré vztahy mezi fakultami, a i mezi fakultami a rektorátem, budu moc ráda. Zdá se, že se daří i částečně, zdůrazňuji částečně, zlepšit ohodnocení akademických pracovníků. Ráda bych udržela na dobré úrovni podporu tvůrčí činnosti studujících, protože poskytovat a zabezpečovat umělecké vzdělávání je hlavním posláním naší školy. A pokud se podaří vyřešit některá nedorozumění a spory, které nám všem berou energii a nepřispívají k dobrému jménu školy, budu ještě spokojenější.

Na HAMU máte syna Haštala. Bylo pro něj obtížné přijmout vaši novou funkci a nemít strach z toho, že to bude mít vliv i na jeho studium?

Haštal nastoupil na HAMU v době, kdy už jsem byla prorektorkou, takže tak velká změna to pro nás nebyla. Strach mám spíš já, aby dodržoval pravidla a studoval řádně. A on to nemá o moc lehčí – syn rektorky… Čechy nejsou velká země, a to, že se potkávají rodiče a děti, příbuzní a kamarádi v jedné instituci, je dost časté, i když já sama to za šťastné nepovažuji.

Dlouhou dobu jste pedagožkou katedry hudební produkce a máte za sebou mnoho zkušeností na vysokých pozicích v uměleckém managementu. Existuje ještě něco, co vás dokáže v této sféře překvapit?

Určitě ano, ale jsou to věci, které asi nejsou neobvyklé. Občas mě překvapí, že se někdo uchází o manažerskou pozici, a vůbec si reálně neuvědomuje, co funkce obnáší a jaké jsou jeho vlastní schopnosti, přednosti či nedostatky…

Čím si vysvětlujete malý zájem mužského pokolení o studium na naší katedře hudební produkce?

Asi by to chtělo nějaké psychologicko-sociologické posouzení. Nevím – možná jsme my ženy lépe zorganizované, praktické, dokážeme myslet na víc věcí najednou? Napadají mě jen takové stereotypy.

Máte přehled, kolik absolventů a absolventek katedry se stále věnuje produkční práci?

Přesný přehled nemáme, ale troufám si tvrdit, že víc než 90 % z nich se uplatňuje v oblasti, kterou vystudovali, protože jsme s nimi v kontaktu. Co je potěšující, že se uplatňují v různých oblastech umělecko-produkční práce – v médiích, nakladatelstvích, managementu kulturních organizací, ve vzdělávacích institucích, jako manažeři festivalů, organizátoři, v kulturním marketingu nebo mají vlastní firmy. A není to jen oblast hudební, ve které působí.

Ještě za dob svých studijních let jsem narazila na nový předmět o managementu vedený v angličtině, který částečně vyučujete i vy. Dokázala byste nastínit o čem daný předmět je a komu je určen? Neplánuje HAMU otevírat nějaké další podobné předměty pro instrumentalisty?

Předmět se jmenuje Performing Arts Management, je určený všem studujícím tvůrčích programů všech fakult (tedy ne jen pro produkční a manažery) a i pro zahraniční studující. Učí se v angličtině. Je to takový úvod do self-managementu, fundraisingu, sebeprezentace a autorského práva. Z různých šetření a debat se studujícími vyplývá, že by byli rádi lépe připraveni na svou kariéru právě v těchto oblastech. Někdy si nevědí rady se smlouvou, s oslovením pořadatele, s vypořádáním autorských poplatků. Umělci v dnešní době pracují často projektově, kombinují víc typů práce, jsou si sami produkčními i agenty. Potřebovali by získat nějaké dovednosti z oblasti self-managementu už během studia. HAMU se v posledních letech snaží organizovat individuální specializované semináře nebo modulovou výuku, jako je například i Performing Arts Management, nově mají například studující interpretačních oborů HAMU v magisterském stupni povinný předmět Organizace a struktura hudebního provozu.

Je něco, co z vašeho pohledu naší fakultě stále chybí? Abych se přiznala, na HAMU mi chyběla jedna věc, a to byla otevřenost k mezinárodní spolupráci. Nejen mě, ale i mé kamarády/kolegy často zaráželo, kolik pedagogů není příliš nakloněno tomu, aby studenti odjeli na nějakou dobu studovat a sbírat zkušenosti v cizích zemích. Je pro vás samotnou podpora výjezdů, ať už skrze Erasmus, či jiným způsobem, důležitou součástí studia? Zahraniční zkušenost, v jakékoliv podobě – studium, stáž, společný projekt, spolupráce – je podle mého zásadní pro všechny mladé lidi, studující hudbu nevyjímaje. To jsem právě v souvislosti s vaší otázkou chtěla zmínit – otevřenost vůči zahraničí, větší motivace studentů k účasti na masterclassech a seminářích se zahraničními hosty, podpora výjezdů do zahraničí, tady bych řekla, že máme ještě rezervy. HAMU by mohla být otevřenější i pro zahraniční studenty, nejen v rámci Erasmu. Potenciál například v oblasti komorní hry je tu obrovský. HAMU je krásná, skvěle vybavená škola s tradicí, uprostřed Evropy i Prahy – naprosto ideální destinace. Byla by zajímavá možnost navázat trvalejší spolupráci s dobrými zahraničními školami – třeba formou společných letních kurzů, sdílených studijních programů nebo třeba jen společných projektů.

V rámci katedry produkce se v minulosti konaly koncerty Managebandu, tedy jediné kapely, která nehledá manažera. Kapela byla složená ze studentů, absolventů a pedagogů produkce, a i vy jste v ní excelovala ve hře na cello. Vím o vás, že jste byla hráčkou na violu da gamba – máte tedy při všech svých aktivitách a povinnostech ještě čas zahrát si jen tak pro radost?

Mrzí mě to, ale čas nemám. Na gambu, na rozdíl od cella, jsem si nezahrála už dávno – ale kolegyně Pavlína Morganová z Akademie výtvarných umění mě několikrát lákala zahrát si v domácím gambovém consortu. Třeba na to dojde. Momentálně má můj nástroj spadlou duši, takže nejdřív je třeba ho odvézt k houslaři.

Vzpomenete si na své největší profesní faux pas a naopak na nejúspěšnější životní okamžik?

Profesní faux pas určitě byla, vzala jsem si z nich snad ponaučení. Když pracujete s lidmi kolem sebe, každý den se můžete ocitnout v situaci, na kterou nejste připraveni a kterou třeba nevyřešíte ideálně. A drobné úspěchy a radosti se odehrávají skoro každý den, naštěstí. ez

Ingeborg Radok Žádná

• narodila se v Praze

• její křestní jméno je severského původu

• vystudovala Filozofickou fakultu UK

• jako produkční začínala v Pražském filharmonickém sboru

• byla manažerkou v mnoha kulturních institucích

• čtyři roky zastávala pozici šéfky Státní opery Praha

• na AMU působí již 13 let a rektorkou se stala v roce 2021

• v roce 2003 jí bylo uděleno ocenění Řád rytíře, umění a literatury

• má dva syny a psa

• uměla hrát na violoncello a violu da gamba