taneční Q&A

jsme se tam ale uměleckému tanci. Totálně jsem tomu propadla. Pak už si nevzpomínám, jak se to seběhlo, ale najednou jsem se nadchla pro studium na taneční konzervatoři. Dostala jsem se na ni. Až teprve když jsem ji dostudovala, jsem začala objevovat, že člověk nemusí být výlučně tanečníkem, aby se věnoval tanci.

KLÁRA JELÍNKOVÁ / Začínala jsem na Lidové škole umění v Praze 10, Bajkalská a vyrostla na lidových tancích.

Jaké byly vaše taneční počátky?

TEREZA CHÁBOVÁ / Začala jsem tančit v ZUŠ Sedlčany od 2,5 roku. Prošla jsem různými tanečními styly a toho jsem se držela po zbytek taneční kariéry. To, že jsem nebyla zaměřená na jeden žánr, mi dalo obrovské možnosti. Nejprve jsem studovala na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy, kde jsem měla hlavní obor klasický tanec, ale současně jsem tíhla k modernímu tanci. To mě drželo i v profesionálním životě, kdy jsem působila ve Státní opeře (Ďumbala, Vláčilová – Labutí Jezero), v Pražském komorním baletu pod Lucií Holánkovou, v Laterně magice pod vedením Zdenka Prokeše a Pavla Knoleho v době, kdy tanečník této scény musel být velice všestranný vzhledem k repertoáru, musel ovládat klasický, současný i lidový tanec.

ŽANETA MUSILOVÁ / Tančit jsem začala na Základní umělecké škole v Bystrém, kde jsem navštěvovala spousty dalších kroužků. V deváté třídě bylo už jasné, že chci pokračovat uměleckým směrem, a jako prostředek jsem si vybrala tanec. Nyní jsem absolventkou konzervatoře Duncan centre a studentkou oboru choreografie na HAMU.

NATÁLIE MATYSKOVÁ / Začala jsem tancovat vlastně skoro omylem – starší sestra tancovala hip hop a já jsem chtěla dělat taky něco takového zatraceně stylového. Přihlásila jsem se do ZUŠ, kde nově otevřeli taneční obor. Věnovali

AMÁLIE MALINOVÁ / Začala jsem v přípravce na ZUŠ, kde mě vyučovaly úžasné učitelky, které žily baletem a tancem, stejně jako celá hudební škola. To bylo velmi nakažlivé a já jsem si uvědomila, že chci, aby byl pro mě tanec něco více než jen koníček, proto jsem nastoupila na taneční konzervatoř. Nyní jsem studentkou HAMU, kde se věnuji pedagogice tance.

ESTER TRČKOVÁ / Tančit jsem začínala jako většina dětí na základní umělecké škole. Vedle tancování jsem chodila na výtvarku a všemožné sporty, které se každý rok obměňovaly. Vždy když jsem došla do bodu, kdy jsem daný sport uměla v takové míře, že mě trenéři chtěli poslat na závody, praštila jsem s tím. Myslím, že jsem prostě chtěla být jen v něčem dobrá, bez potřeby soutěžit a rvát se o první místo. Možná i proto jsem zůstala právě u tance až dodnes.

Jaký je podle vás účel tance v České republice? Myslíte si, že je váš názor ovlivněn vaším tanečním základem?

TEREZA CHÁBOVÁ / Toto je velice těžká otázka. Jedna věc je, jaký má účel, a druhá, zda ten účel plní. Já bych si přála, aby měl účel především vzdělávací. Po stránce amatérské vychovat kulturního jedince, který bude navštěvovat divadla. Po stránce profesionální tanečník hovoří svým tělem a dokáže v lidech vzbuzovat údiv, obdiv a přenést diváka přes těžkosti běžného života. Můj názor není ovlivněn tanečním základem, ale cestou, kterou jsem prošla. Od studenta přes interpreta až po pedagoga zaměřeného na taneční výchovu.

ŽANETA MUSILOVÁ / Tanec pro mě obsahuje několik vrstev od pohybové výuky přes zdraví psychické i fyzické až po smysl pro hru, představivost a vnímání. Myslím si, že ne každé z těchto vrstev se v České republice dává taková důležitost, jakou by si zasloužila. V mém životě tanec hraje podstatnou roli, určitě by se dalo říct, že mi přirostl k srdci ve chvíli, kdy jsem v malém městečku byla právě tancem vychovávána.

NATÁLIE MATYSKOVÁ / V ČR je skvělé to, že zde máme ZUŠ, různé taneční školy, folklorní soubory… a tudíž spoustu dětí a dospívajících může najít cestu k tanci. A není to jen o tom, že se děti hýbou a na chvíli odloží telefony. Taneční lekce je také učí spolupráci, respektu k ostatním, naslouchání vlastnímu tělu i schopnostem je koordinovat, skrz tanec lze pochopit spoustu jiných zákonitostí zdánlivě s tancem nesouvisejících a mnoho dalšího... A to stejné vlastně platí i pro dospělé. Tedy jeden z účelů tance je určitě ve vzdělávání, nebo lépe řečeno v seberozvoji. Podobně může ostatně působit i sledování tanečního představení. Je v tom zkrátka něco, co dokáže pořádně rozhýbat myšlenky. Něco prastarého a podvědomého, co máme všichni lidi společné. Účelem tance může být, nehledě na to, jak moc to zní jako klišé, návrat k sobě samým. Určitě je můj náhled ovlivněn tím, že s tancem žiju více než polovinu svého života. Přála bych si ale, aby benefity tance viděli všichni. Aby se přestalo tancování označovat za zženštilé a těšilo se stejnému zájmu jako třeba hudba.

KLÁRA JELÍNKOVÁ / Nevím, jaký má účel, ale přála bych si, aby spojoval lidi různých kultur a šířil čistou radost z pohybu. Aby se obzory divákům neustále rozšiřovaly a nechodili jen na okázalé, tradiční tituly, ale začali objevovat i mnohé menší skupiny. Můj názor je spíše ovlivněn dlouholetou praxí.

AMÁLIE MALINOVÁ / Tanec je velmi obecné slovo. Účelů má určitě mnoho. Myslím si, že jde také o to, v jakém představení se vyskytuje, protože od toho se účel pravděpodobně odvíjí. Spousta nezávislých souborů zpracovává různá témata, která se zabývají různými problematikami. Účelem je nabídnout divákům sdělení a možnost k zamyšlení třeba i po představení. Můj názor byl velmi ovlivněn mým studiem na taneční konzervatoři, kde se individuální názory spíše nepodporovaly. Byla jsem tedy velmi ovlivněna názory mých pedagogů. Můj názor jsem od těch jejich nedokázala moc rozpoznat. Až s příchodem na HAMU a do Prahy se mi otevřel svět a měla jsem možnost si ten svůj vlastní vytvořit. Samozřejmě se ale stále mění a vyvíjí dále. gb

ESTER TRČKOVÁ / Současný tanec, kterému se věnuji, nese vždy myšlenku. Vyjadřuje se k problémům osobním, ale i sociálním a společenským. Skrze tělesný pohyb má možnost k divákovi promluvit jinak než verbálně. Nediktuje, ale nabízí podněty k zamyšlení. Nedává přímé řešení, ale nabízí divákovi klid a soustředěnost. To si myslím, že je v dnešním, občas dost uřvaném světě hodně výjimečné. A kromě toho je krásný a osvobozující, ať už pro performera na jevišti, nebo pro diváka. V přemýšlení o tanci jsem zcela určitě nejovlivněnější výchovou a základním vzděláním, ale myslím, že konfrontace s jinými tanečními styly a žánry je velmi důležitá a člověk by se neměl uzavírat novým podnětům. Máme pak totiž možnost vytvořit autentický styl a pohled na umění.