MEZINÁRODNÍ KONFERENCE O TANEČNÍM VÝZKUMU

V PÁTEK A V SOBOTU 7. A 8. ŘÍJNA 2022 PROBĚHLA HYBRIDNĚ V GALERII HAMU MEZINÁRODNÍ KONFERENCE O TANEČNÍM VÝZKUMU. ÚSTŘEDNÍM TÉMATEM BYLO JEHO INSTITUCIONÁLNÍ ZÁZEMÍ V SOUČASNÉM KULTURNÍM A SOCIÁLNÍM KONTEXTU. DRUHÝ DEN KONFERENCE BYL VĚNOVÁN VZPOMÍNCE NA PANÍ PROFESORKU BOŽENU BRODSKOU, NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ČESKOU TANEČNÍ HISTORIČKU A JEDNU ZE ZAKLADATELSKÝCH OSOBNOSTÍ ČESKÉ TANEČNÍ VĚDY.

Na konferenci se sešli odborníci z celé řady evropských zemí, kromě Česka i ze Španělska, Rumunska, Rakouska, Spojeného království, Srbska nebo sousedního Slovenska. Témata příspěvků by se dala rozdělit do tří hlavních skupin: analýza a zhodnocení současného stavu institucí zajišťujících taneční výzkum, aplikace a popularizace výzkumu a problematika samostatnosti a multidisciplinarity choreologie.

Úvodní přednáška organizátorky konference Lucie Hayashi ukázala, že institucionální zázemí tanečního výzkumu se stále etabluje, což ztěžuje mimo jiné fakt, že je dlouhodobě finančně i personálně podhodnocené. Samotná pozice choreologa je ojedinělá, případně je veden jako muzikolog či teatrolog, protože pozice tanečního badatele v dané instituci zkrátka neexistuje. Z výzkumu Daniely Machové například vyplývá, že naprostá většina tanečních vědců v Česku provozuje badatelskou činnost ve volném čase, a to bez nároku na finanční ohodnocení.

Teoretický základ choreologie je – přestože se stále vyvíjí –více méně konsensuálně určený, nicméně v praxi se k tanci téměř nepřistupuje pouze za jeho pomoci, neboť tanec vždy existuje v nějakém kontextu. Na tanečním vědci je tomuto kontextu porozumět, k čemuž je nezbytná znalost dalších přidružených oborů. Multidisciplinární přehled se pak zužuje a krystalizuje podle zaměření určitého badatele. Vznikají tak odnože taneční vědy, z nichž nejrozvinutější je v Čechách stále asi taneční historie, analýza a etnochoreologie, v zámoří pak například taneční antropologie.

V diskusi u kulatého stolu se objevily návrhy řešení některých současných problémů evropské taneční vědy – například pokračování v institucionalizaci, její rozvíjení a maximální využití. Chybějící vědeckou platformu pro odborné publikace v českém prostředí by pomohl vyřešit vznik dalšího recenzovaného periodika zaměřeného na tanec, neboť kromě Živé hudby zde žádné neexistuje. Publikování v zahraniční často ztěžuje jazyková bariéra. S tím souvisí potřeba popularizace, a to jak v rámci tanečního oboru (protože z výsledků výzkumu může těžit pedagogika, choreografie i interpretace), tak mezi veřejností, která často o smyslu a podstatě taneční vědy nic moc netuší.

Sobotní ráno se pak neslo ve znamení vzpomínek na profesorku Boženu Brodskou u příležitosti jejích nedožitých 100. narozenin. Sešli se tu její bývalí studenti i kolegové, pamětníci i pokračovatelé. Ti, kdo tuto výjimečnou osobnost neměli možnost poznat osobně, se k ní přiblížili alespoň pomocí úryvků z dokumentárního filmu, ve kterém sršela vtipem a nadhledem. Její nadšení a vášeň pro taneční výzkum tak zůstal viset ve vzduchu jako tečka za uplynulou konferencí.