Page 1


Obsah 3………….Úvod 4 ………….Prokrastinace 6…………..Průzkum na téma tetování u mladých 8…………..Pracovní léto v Anglii 10………...Představení činnosti Okrášlovacího spolku 12………...Co obnáší být skautským vedoucím? 14…………Obrok – největší skautská akce v ČR 15………...Komiks 16………...Rozhovor na téma životní energie 18………...S příchodem jara přichází i bodavý hmyz 20………….Hra o trůny - Proč je lepší číst knihu? 22………...Rozhovor na téma dnešní studenti a matematika

2 1


Vážení čtenáři, jsem velice rád, že jste si ke čtení vybrali právě časopis VÝHYBKA. Náš časopis vzniknul za účelem přiblížit studentům různé zajímavosti. To ale neznamená, že si ho nikdo jiný nemůže přečíst. Název VÝHYBKA má symbolizovat odlišnost od běžných časopisů a témat. Naše redakce se skládá z několika novinářů. Mezi ně patří Tomáš Vodnárek, Tomáš Krampera, Filip Srnský a Michal Mašek. Nikdo z nás není profesionální novinář a vše tvoříme ve svém volném čase. Doufám, že se Vám náš časopis bude líbit. Noste si časopis s sebou do školy, do práce, řekněte o něm svým známým, kamarádům. Věříme, že i je náš časopis zaujme. Radim Klůz, šéfredaktor VÝHYBKA

3


Prokrastinace Prokrastinace je činnost, se kterou se už většina z nás setkala. V dnešním článku se na ní podrobně podíváme a poradíme vám několik tipů jak se s ní vypořádat.

Prokrastinace je chorobné odkládání věcí a povinností, zejména těch nepříjemných, na později. Psychologové často toto chování vysvětlují jako jev, který pomáhá jedinci se vyrovnat s úzkostí spojenou s výkonem dané činnosti. Člověku daná činnost může přijít kontraproduktivní, zdržující nebo stresující. U mladších jedinců se může jednat například o odkládání učení se do školy nebo o odkládání domácího úklidu. Zatímco u starších může takovouto činností být například práce, kterou musí v zaměstnání vykonat. V dnešní době je daleko lehčí se uchýlit k prokrastinaci právě díky elektronickým zařízením, které většinou nosíme neustále u sebe. Aplikace nás často rozptylují právě kvůli upozornění, která nám tak často chodí. Za zmínku především stojí sociální sítě a hry. Britská společnost Reboot Online Marketing provedla průzkum na zhruba 900 britských zaměstnancích, aby zjistila, kolik času tráví na sociálních sítích během směny. Zjistili, že průměrná doba strávená na sociálních sítích během směny je 37 minut. Smutné ale je, že obzvláště dnešní studenti jsou známí tímto fenoménem, kde doba strávená prokrastinací může být několikrát větší než doba, kterou jsme už zmínili u britských zaměstnanců. Opakované odkládání věcí může vést ke stresu, výčitkům svědomí, či k pocitu viny. Dokonce se může stát, že u člověka dojde k další prokrastinaci právě díky špatným pocitům z nevykonané práce. Takto se člověk dostává do bludného kruhu. Proto tu máme několik tipů, jak se prokrastinaci vyhnout:

Je toho moc. Pokud máte příliš úkolů, můžete si je rozdělit na několik menších, které vám nezaberou tolik času. Doporučujeme také si na papír napsat úkoly, které ještě musíte splnit. Takto se nestane to, že byste na něco omylem zapomněli. Ráno moudřejší večera. Dále se vám může stát, že jste příliš unavení na konání úkolů. V tomto případně vám doporučujeme si třeba na půl hodiny zdřímnout a pak se pustit do práce. A nebo si můžete vytyčit chvíle, ve kterých jste nejvíce odpočatí a máte spoustu energie. Právě tento čas můžete věnovat konání vašich povinností.

Stresující úkol. Může se vám také stát, že se potýkáte s úkolem, který je pro vás velmi nepříjemný, často u vás může vyvolat i úzkost. V tomto případě doporučujeme si úkol rozdělit a po určitých úsecích se za vykonanou práci odměnit. Co to bude za odměnu, to už záleží na vás. Může to být třeba něco dobrého k jídlu, poslechnutí vaší oblíbené písničky, či krátká procházka.

4

reklama


Kde najít motivaci? Často za problémem stojí nedostatečná motivaci. V tomto případě byste mohli vyhledat na internetu nějaké motivační video nebo písničku, která vás namotivuje k tomu daný úkol splnit. Pokud ani to nepomáhá, tak se můžete domluvit například se spolužákem, že se navzájem budete motivovat a pobízet se, až oba úkol splníte. Prokrastinace je přirozená a každý se s ní musíme svým způsobem vypořádat. Důležité je se nezamýšlet a nestresovat se nad nesplněními úkoly a spíše se soustředit na ty, které ještě můžete stihnout splnit. V tento moment se nejvíce hodí latinské přísloví „Acta non verba“ – Činy, ne slova. Věříme, že se vám určitě podaří nad prokrastinací vyzrát.

Filip Srnský, VÝHYBKA

5


Je tetování u mladých stále in? Dnes jsem vyrazil do města a vypracoval jsme pro vás zajímavou anketu. Zeptal jsme se dohromady padesáti dvou mladých studentů, zda by si nechali udělat tetování. Pokud odpověděli kladně, položili jsme jim ještě další dvě otázky. Co by to mělo podle jejich představ být a kam by to na svém těle umístili. Také jste napnutí, jak to dopadlo? Já vás nebudu dlouho napínat a odhalím vám výsledek. Do ankety jsme se dotázaly 24 holek a 28 kluků. Výsledky mě opravdu udivily, 13 kluků z 28 dotazovaných by si nechali udělat tetování. U holek to k mému překvapení dopadlo velice podobně. 8 holek z 24 dotazovaných by byly pro tetování. To znamená, že každý třetí student je pro tetování. Ptáte se, co je nejoblíbenějším tématem, který na sebe nechat vytetovat? Je to lev, motýl a medvídek. Velké oblibě se těší i citáty či jen nějaké nápisy. A kam byste si své tetování umístili? Nejvíce lidí by bylo pro rameno nebo lýtko. Ne méně oblíbená jsou i místa, jako záda, podbřišek nebo poprsí.

Tomáš Vodnárek, VÝHYBKA

6


7


Jak jsem strávil léto v Anglii Během loňské zimy, která byla chudá na sníh a celkově taková spíše podzimní, se mi zrodil v hlavě nápad jet na letní brigádu do zahraničí. Deštivé počasí bez sněhu mi nedovolovalo dělat jakoukoli venkovní činnost, nezbývalo mi nic jiného než jen sedět doma. Ve volné chvíli jsem si ze zvědavosti hledal pracovní nabídky v Čechách. Mimo to jsem narazil na možnost letní brigády v Anglii. Už nějaký čas jsem o možnosti letní brigády v zahraničí věděl, ale doposud jsem o tom nijak neuvažoval. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, jak užitečné takové léto může být. Zdokonalíte se ve své angličtině a navíc si vyděláte poměrně slušné peníze. Začal jsem se tedy více o tuto možnost zajímat. Přečetl jsem si několik diskuzí na toto téma a zjistil jsem, že poměrně velký počet lidí těchto sezónních pracovních nabídek využívá. Při prohlížení pracovních nabídek mě asi nejvíce zaujaly nabídky na sběr ovoce. Je to lehčí manuální práce na čerstvém vzduchu za relativně dobré peníze. Navíc na většině míst jste hodnoceni podle výkonu, což může pro mnohé být značně motivující Protože jsem neměl žádné zkušenosti s prací v zahraničí, rozhodl jsem se obrátit na agenturu zabývající se sezónními brigádami v zahraničí. Vybral jsem si brigádu na sběr jablek v Anglii na menší farmě nedaleko města Tonbridge. S kontaktováním farmy mi pomohla agentura a zhruba po čtrnácti dnech jsem obdržel zprávu, že moje žádost o brigádu byla přijata. Zbývalo dořešit dopravu, cestovní pojištění a ubytování. Ubytování mi bylo nabídnuto za velmi přijatelnou cenu přímo v místě brigády. Tato nabídka se mi velmi líbila a rozhodl jsem se ji využít. Na cestu jsem měl prakticky dvě varianty. Mohl jsem využít letadlo nebo jet autobusem. Nakonec jsem se rozhodl využít autobus. Cesta sice není tak pohodlná jako letadlem, ale je o poznání levnější. Cestovní pojištění jsem sjednal bez větších problémů. Byl únor, já měl všechno zařízené a nezbývalo nic jiného než se těšit na léto. Odjezd jsem měl naplánovaný ihned, jak skončí škola. Naposledy jsem všechno ověřoval a chystal se na cestu. Natěšený jsem nastupoval do autobusu a na nějaký čas se loučil se svou rodnou zemí. Autobus byl klimatizovaný a sezení bylo pohodlné, takže cesta ubíhala rychle, většinu času jsem navíc spal, protože se jelo v noci. Po příjezdu jsem se ubytoval, byl jsem ten den jediný kdo přijel. Paní, co mě ubytovávala, se mi nabídla, že mě provede po okolí. S radostí jsem se nechal provést. Paní mi ukázala místo, kde se ráno všichni brigádníci schází, kam chodí na jídlo a také mě provedla po celém areálu farmy. Dále mě také zavedla do haly, kde se jablka třídí a skládají do beden. To bylo něco, co mě opravdu fascinovalo. Téměř automatická linka na čištění a třídění jablek. Nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Paní už musela jít, poděkoval jsem jí za provedení a šel jsem na pokoj. Na pokoji jsem byl ještě se dvěma brigádníky. Měli každou chvíli přijít z práce. Netrvalo dlouho a přišli. Byli to dva kluci. Jeden se jmenoval Petr a byl to Němec, ten druhý byl David z Francie. Rychle jsme se seznámili a rozhodli jsme se navštívit nedaleké město, protože jsme ten den měli už volno. Ve městě jsme nakoupili nějaké potraviny a šli zase zpátky. Po celou dobu panovala přátelská atmosféra, kluci mi zatím popsali, co mě následující den čeká. Večeře byla ve společné jídelně. Po dobrém jídle jsme odešli na pokoj, kde jsme se umyli a šli spát.

Sběr jablek v Anglii

8


Prokrastinace Ráno, když nás vzbudil budík, jsme se oblékli a šli dolů. Po snídani jsme byli poučeni o práci, kterou jsme ten den dělali. Nastoupili jsme na korbu auta a jeli do sadu. Dostal jsem rukavice a košík. Po krátkém zaškolení jak a která jablka mám trhat, jsem se pustil do práce. Počasí bylo chladné, ale naštěstí nepršelo. Každý den jsme pracovali 6 hodin. Jablka jsme trhali do košů, které jsme nosili vysypávat do velkých kontejnerů. Dva měsíce utekly jako voda a já jsem se chystal k odjezdu. Práce mě tu velmi bavila a věřím, že mi to i hodně dalo. Za necelé dva měsíce v Anglii jsem si po odečtení nákladů na dopravu a stravu vydělal v přepočtu něco okolo třiceti tisíci. Nepatřil jsem k těm nejlepším, co se nasbíraného množství týče, ale práci jsem si užil a to si myslím, že je hlavní! Všem, kteří mají zájem pracovat v zahraničí, bych tuto práci doporučil.

Radim Klůz, VÝHYBKA

Farma v Anglii

2

9


A je to hotovo! Dne 19.05.2019 se poprvé sešel celý Okrášlovací spolek města Vrchlabí. A my jsme samozřejmě byli u toho. Ptáte se, co je vůbec Okrášlovací spolek? Okrášlovací spolek je skupina lidí převážně v důchodovém věku, který chce, jak již název vypovídá, okrášlit Vrchlabí. Tuto organizaci založila všude přítomná Hana Jüptnerová a paní Zdeňka Flousková. Cílem organizace je zapojení obyvatel Vrchlabí do dobročinných akcí. V první řadě chce přivést do města více zeleně, květin a podle slov paní Flouskové i pohodu.

Na neděli bylo naplánované osazení sedmi ostrůvků na náplavce barevnými květinami. Všichni účastníci dorazili okolo 17:00. Přišlo nás tam bezmála 15, což je pro mě velice překvapivé číslo, že se v našem městě najde tolik dobrovolníků ochotných pro město něco udělat. Okolo 17:20 začínáme s pracemi. Velké díky patří také Městským službám, které nám poskytli květiny na osazení a velmi potřebný substrát. Všichni jsme se vrhli s chutí do práce a okolo osmnácté hodiny doděláváme poslední detaily. I když to zatím nevypadá příliš slibně, všichni doufáme, že se nově zasazené květiny zazelenají a rozjasní šedé ostrůvky.

Poté jsme si připili na dobré fungování spolku a chvíli jsme debatovali o budoucnosti spolku nad výbornou bábovkou, kterou upekl jeden z účastníků. Také jsem si odhlasovali uzamčení konví, které budou na náplavce. A každý čelen, který zná pin a bude mít čas navíc, může kdykoli záhonky zalít. Zamčené jsou z důvodu toho, aby je někdo neodcizil, nebo jen tak nezahodil do Labe.

Akci bych zhodnotil velmi kladně. Panovala zde příjemná a pohodová atmosféra. Vřele bych tuto akci doporučil všem, kterým nevadí strávit trochu času venku a rádi by se zapojili do veřejného dění ve Vrchlabí. Také můžete sami zažít to propojení mezi generacemi a uvědomíte si, že i když jste vyrůstali v jiné době, tak jste si ve svém nitru velmi podobní. A teď mi už nezbývá nic jiného než popřát spolku dlouhého trvaní a spoustu odvahy. A vás milí čtenáři pozvat na příští schůzku Okrášlovacího spolku. Kde i vy dostanete prostor k tomu vyjádřit váš názor na danou věc.

Tomáš Vodnárek, VÝHYBKA

10

záhonek


záhonek

Konev na zalévání rostlin

11


Skautský vedoucí Dneska jsem četl v časopise Reflex článek o tom, že skauti mají výhodu na pracovním trhu oproti normálním lidem. Dále se v článku popisovalo pár výhod, proč dát dítě do skauta a co mu to v budoucnu přinese. Já jsem se rozhodl popsat Vám, jak funguje skauting z pozice vedoucího, co všechno to obnáší, aby právě Vaše dítě bylo miláčkem všech manažerů

Na začátek musím říct, že stát se skautským vedoucím je velice náročná cesta. Jako každý jiný skaut si musí projít skautským věkem, kdy je veden starší osobou, od které postupně získává znalosti a zlepšuje své dovednosti. To je v podstatě stejné období, kterým musí projít každé dítě ve skautu. Dítě je vedeno k zodpovědnosti, samostatnosti a ke kritickému myšlení. Pokud se u skauta projeví vůdčí schopnosti ve skupince dětí, je mu nabídnuta pomoc při vedení schůzek. A zde vlastně začíná role vedoucího. Většina vedoucích začínala kolem 14-15 let ve vedení malé skupinky dětí (družin). Stali se z nich rádci, kteří vymýšleli program pro své mladší kamarády a předávali jim již část toho, co se sami naučili. Během této doby odjíždí rádci na tzv. rádcovské kurzy, což jsou vzdělávací kurzy, kde se rádci naučí základní principy plánování, komunikace mezi sebou, bezpečnosti na schůzkách, základy zdravovědy, a hlavně naváží kontakty s ostatními skauty z dané oblasti. Kolem 16-17 let spousta rádců odejde ze skauta či naopak předá vedení družiny někomu mladšímu. Sám se vrhne na pomoc ve vedení oddílu. Odjede na čekatelský kurz, kde se prohloubí výše zmíněné znalosti a doplní se o základy hospodaření s penězi, psychologií či organizaci Junáka. V této době se již rádce oddílu zaobírá dílčími úkoly, které mu zadá vedoucí oddílu či střediska, připravuje oddílové výpravy, kde chystá pestrý program pro skauty. Už tato pozice zabírá hodně času, oddílový rádce musí často omezovat jiné zájmové oblasti. Rádce oddílu předává své znalosti mladším kamarádům a sám se sebevzdělává a inspiruje na různých celostátních akcích či kurzů (za všechny akce mluví skautské setkání Obrok, Miquik či Elixír. Na těchto akcích potkáte spousty nových kamarádů, inspirujete se a zažijete nové zážitky) S postupujícím věkem přichází čím dál tím víc zodpovědnosti. Máte na starosti čím dál tím víc věcí a čím dál tím méně času. Stáváte se oddílovým vedoucím, který musí myslet v podstatě na všechno. Nejprve odjede na vůdcovský kurz, kde se naučíte lépe plánovat akce, naučíte se administrativu oddílu, hospodaření s penězi, starání se o psychohygienu ostatních vedoucích, naučíte se také více o komunikaci s rodiči, mezi skauty i mezi vedoucími, naučíte se organizovat velké akce atd. Jako vedoucí oddílu musíte při každé akci myslet na bezpečnost během akce, staráte se o hladký průběh akce, musíte komunikovat s rodiči, vést účetnictví akce, během roku vedete administraci oddílu (vybíráte přihlášky, peníze, účtenky), snažíte se o rozvoj sebe sama, svých spolupracovníků a o rozvoj skautů. Jako vedoucí oddílu uděláte spoustu věcí, které jsou před veřejností skryti. Musíte pořád vyplňovat papíry, dohadujete se s oddílovou radou o průběhu výpravu, píšete granty na opravu kluboven, komunikujete s rodiči dětí, řešíte povolení na tábory. Tato práce je skryta, ale je obtížná jak psychicky, tak i fyzicky. Často se v této době člověk stěhuje za školou, během týdne je na koleji a v pátek se vrací domů za skauty, aby jim přichystal skvělou schůzku, aby skauti odcházeli ze schůzky s úsměvem na tváři. Skautský vedoucí většinou odchází úplně vyčerpaný, zdecimovaný a zlomený. Musí se ale rychle oklepat a pustit se do další práce. Například skautské tábory jsou pro skautského vedoucího něco strašného. Má na starost okolo 20 dětí, pro které musí připravit program na čtrnáct dní. Chodí spát poslední a vstává první. Všechno je na něm, pokud na něco zapomene, nemá to. Když zapomene na povolení, dostane pokutu od hygienické kontroly. Když zapomene na přísun vody, tábor nebude mít vodu. Ale když se vše vyvede, tak děti se vrací domů za rodiči s novými zkušenostmi, zážitky a vzpomínkami. Skautský vedoucí se vrací s jediným přáním: „Už nikdy víc to dělat nechci.“ Stejně to ale příští rok zopakuje.

12


Práce to je náročná, ale potřebná. Skautský vedoucí tuhle těžkou dřinu dělá pro pocit, že vychoval nové mladé aktivní lidi, kteří se zajímají o své okolí. Vše, co dělá pro skauty, dělá dobrovolně, bez nároku na odměnu. Odměnou mu je radost skautů z přichystaného programu. Je to koníček, ba životní styl. Styl, kdy je času málo a úkolů hodně. Styl, kdy se stává z malého dítka zodpovědný mladý občan tohoto států, miláček všech manažerů, protože ti hledají zodpovědné lidi, kteří umí pracovat a komunikovat v týmu. A to přesně skauting dělá. Díky skautským vedoucím je v České republice 60 tisíc skautů. Skautů, kteří dokáží pomoci, když je to potřeba. Skautů, kteří dokáží rozlišit zlo od dobra. Já Vám všem děkuji za přečtení tohoto článku. Doufám, že jsem Vám objasnil skrytou práci skautského vedoucího.

Tomáš Krampera, VÝHYBKA

13


Obrok – největší skautská akce v ČR Pokud jste vy, nebo někdo z vašeho okolí skaut, pak určitě již víte, o co se jedná. Pokud ale nemáte tušení, co Obrok je, pak čtěte pozorně! Jde totiž o největší skautskou akci v Česku. Poprvé se konal roku 2000, poté 2003 a dál, jak už název napovídá, každé dva roky. Naposledy se konal v květnu tohoto roku, konkrétně 22. – 26. 5. v Benešově u Prahy na Konopišti.

Pro účastníky je připravena spousta programů, ze kterých si vybere určitě každý. Od různých fyzicky náročných aktivit a her, přes přednášky mnoha významných osobností, až po koncerty, které jsou každý večer.

Ale jeden z hlavních důvodů, proč se Obrok stal tak oblíbeným, může být i fakt, že se liší od většiny klasických akcí. Má totiž jakousi podobu festivalu. Každý večer akce jsou již zmíněné koncerty, a přestože jsou pro účastníky připraveny programy, jsou nepovinné a člověk by teoreticky mohl celou akci projít bez navštívení jediného programu. Přestože to zní jako špatný nápad, hodně skautů to tak dělá. Ti jedou na Obrok hlavně aby potkali jiné skauty, které znají, ale normálně se s nimi nevídají.

Další důvod, proč tolik skautů navštěvuje Obrok, může být i nepopsatelná skautská atmosféra. Ten pocit, když se sejde takový počet skautů na jednom místě je prostě úžasný.

Samozřejmě tak velká akce musí být řádně hlídána. Každý účastník na sobě musí mít Obrokový šátek a látkový náramek, podle kterého je poznat, že jste účastník akce. Kdo ho nemá, na akci ho nepustí. Proto by mělo být nemožné, aby se na akci dostal někdo, kdo tam nepatří. Náramek na sobě má také krizové číslo pro případ, že by se účastníkům něco přihodilo. To vše na akci kontroluje takzvaná Skautská ochranná služba neboli SOS, či také lidově „SOSáci“. Ti každého při vstupu na akci kontrolují. Je znát, že pořadatelé berou bezpečnost na své akci velmi seriózně .

Každý rok konání se o Obrok a jeho omezený počet účastníků skauti doslova poperou. Kdo by si taky chtěl nechat takovou akci ujít, že? Je to skvělá zkušenost a já už se těším až se ho někdy zúčastním znovu.

Michal Mašek, VÝHYBKA

14


Komiks

Filip Srnský, VÝHYBKA

15


Tajemství životní energie Dnes jsem si pro vás připravil rozhovor s paní profesorkou Nývltovou. Náš dnešní rozhovor se bude týkat životní energie a center, která energii rozvádějí – čaker. Paní Nývltová nám řekne, co je ezoterika, jak se k ní dostala anebo, jak nám zdravé čakry mohou pomoci ve škole.

Rovnou bych přešel k první otázce. „Co je vlastně ezoterika?“ Takže. Když se podíváš na Google, zjistíš tam takové dva pohledy. V podstatě to, co je ezoterní, to je vnitřní, jakési tajné vědění, které původně bylo určeno jen pro určité menší skupiny lidí. Když se podíváš třeba na pohled církve, tak je to v podstatě cosi ďábelského, čím by se člověk neměl vůbec zabývat. Takže z tohoto úhlu pohledu určitě ezoterička nejsem. Ale ezoterika obsahuje spoustu podokruhů. Patří tam třeba astrologie, Reiki, nebo případně čínské umění Feng – šuej, využívání amuletů a různých pomůcek. A určitě se dozvíš něco o meditaci, čakrách a o tom, jak pracovat s energiemi, abychom byli zdraví. Myslím si, že na tom není nic špatného, že se člověk snaží dozvědět něco víc o sobě a pracovat na sobě tak, aby byl v životě zdravý a naplnil úkol, které si sem na Zem přišel odžít. Moje druhá otázka je zaměřená na to, jak vás vůbec napadlo, že byste mohla něco takového někdy dělat? Mám pocit, že jsem se něčím podobným zabývala už od dětství. Koukala jsem ke hvězdám, myslela si, že budu sedět na Lomnické štítu nebo dělat nějaké archeologické vykopávky. Takže mě zajímalo něco, co nebylo naprosto běžné pro malou holku. Potom jsem porodila děti a zabývala se tím, jak je správně vychovat, jak je také správně stravovat. Začala jsem tedy od zdravé výživy. Vlastně jsem chtěla udělat pro své děti to nejlepší a to se nikde neučí. Řekla bych, že jsem často byla takovým terčem posměchu, a tím, co jsem dělala, si myslím, jsem trochu předběhla dobu. Lidé na mě koukali podivně, někteří to brali, někteří to nechápali. A přitom to znali tisíce let staré civilizace - Číňané nebo Indové. To není nic, co by člověk neměl umět. Domníváte se tedy, že bychom se měli alespoň nějaké základy učit už ve škole? Určitě ano, protože vy budete mít strašně moc poznatků, možná vědomostí, ale o sobě vlastně nebudete vědět vůbec nic. O tom, jak člověk funguje, jak si poradit s emocemi –nemocemi, jak obstát v životě, jak být šťastný a zdravý, jak vychovávat děti, jak mít zdravé vztahy. To si myslím, že by se mělo učit. My se ztotožňujeme s tím, že jsme pouze toto tělo, ztotožňujeme se jenom se svou fyzickou částí. Jenomže my nejsme jenom toto tělo, ale jsme i spousta dalších jemnohmotných těl (éterické, astrální, mentální, karmické…), která někteří vidí, někteří nevidí, někteří cítí. Jak sem přicházíme, myslím tím, jak se rodíme, tak jdeme se všemi těmito těly, ve kterých jsou zkušenosti z minulých inkarnací, a vlastně my zpracováváme to, co jsme nestihli v minulé škole života. Mně připadá úžasné tohle všechno vědět. Jakým způsobem fungujeme. Tělo je vlastně jako kastle auta. Ano, jsme toto auto, ale bez motoru, bez té duše by auto nejelo. A pokud do auta nenaliju benzín, když tam nedávám olej, tak auto nepojede. A to je právě ta energie, kterou my čerpáme čakrami, bez které bychom nebyli.

Další otázka, na kterou bych se vás rád zeptal je, jestli nám tyto síly mohou pomoci ve škole? Například se zvládáním každodenního stresu? Takže zkus si představit, že máme 7 základních čaker. Každá čakra něco znamená. Ty první tři čakry nás spojují s říši zvířat. Těmi spodními čakrami přijímáme energii ze země, horními energii z vesmíru a v srdci se to všechno zpracovává. Teď ti řeknu něco o všech čakrách. První čakra je kořenová a odpovídá červené barvě. Na té záleží to, jestli zvládáme svůj život, zvládáme materii. Jestli dokážeme třeba ráno vstát. Řídí fyzické aspekty našeho života. Pokud má člověk problémy s touto čakrou, tak může mít problémy s kostmi, ale hlavně často zaspává do školy, je unavený, nedochvilný a neschopný kvalitně žít na tomto světě. Druhá čakra - křížová, souvisí s naší sexualitou. Smutné je, že některá náboženství tuto sexualitu potlačují. Z toho přesně plyne to, co se děje ve světě. Násilí, vraždy… Zdravá sexualita vlastně umožňuje být tvořivý a být motivovaný, mít zdravé a silné vztahy. Když ji nemáš v pořádku, nejsi schopný kvalitního učení, máš špatné vztahy a odrazem špatných vztahů může být nemoc pohlavních orgánů, nemoci močového měchýře. Člověk vlastně pláče měchýřem. Nedostatečně fungující druhá čakra na sebe upozorňuje bolestmi v oblasti břicha. Třetí čakra je Solar Plexus. Jsou tam pochované všechny naše strachy. Pokud nebudeme pracovat s tím, že ji budeme vědomě uvolňovat, můžeme skončit se žaludeční vředy nebo dokonce s rakovinou. Rakovina se zapisuje 10-15 let dopředu na našich obalech. Dobrý doktor tě

16


vyslechne a poradí, jak relaxovat, pokusí se najít příčinu, méně dobrý dá jen prášek proti bolesti. Vědoucí člověk uvidí v tvé auře tmavou skvrnu a řekne si „ Aha má nemocnou čakru“. Když víš, dá se s tím už dopředu nějak pracovat. Tady k tomu bych se chtěl ještě zeptat na jednu takovou pod otázečku. Někde jsem četl, že tyto čakry by se daly posilovat, například ten Solar Plexus, o kterém právě mluvím. Domnívám se, že má žlutou barvu. Pokud se tedy budeme dívat na žluté slunce nebo slunečnicový lán, pomůže nám to načerpat nějakou tu energii? Určitě ano, můžeme pracovat s energií. My jsme vlastně jako svítící baterky, vepředu máme takový svítící kužel a i vzadu. Když čakry rotují pomalu, tak se jim dá pomoci. Na čakrách si zapisujeme svými myšlenkami a skutky různé bloky. Pokud se nám podaří uvolnit nějaký blok, obvykle se to projeví tím, že onemocníme, prostě musíme fyzicky zaplatit. Měli bychom se vlastně radovat a za nemoc děkovat. Čtvrtá čakra je srdeční. Tam se mísí energie duchovní s energií zemskou. A když se tohle to podaří, tak člověk dokáže být soucitný, empatický, milující. Čakra má barvu zelenou. Pátá čakra, ta je pro vás důležitá. Na této čakře je vidět spoustu problémů u studentů. Je to čakra komunikace. Pokud ji nemáš v pořádku, tak se neumíš vyjádřit, nebo třeba koktáš, zadrháváš se. Pokud ji máš otevřenou, dokážeš měnit myšlenky na slova, dokážeš pracovat s informacemi, budeš spolehlivý a zodpovědný. Barvu má světle modrou. Já na to mám takovou pomůcku. Když jdeš třeba na nějaké nepříjemné jednání, představ si bazén s modrou vodou. Toho člověka tam ve své představě hoď a vymáchej. Uvidíš, že se ti s ním bude jednat daleko lépe. Zkoušela jsem to, fakt to funguje. Další velmi důležitá čakra je tak zvané třetí oko. Má tmavě modrou barvu. Když ji má člověk otevřenou, je téměř jasnovidný. Může číst myšlenky nebo může slyšet i hlasy. Ale hlavně člověk prozře a pak má schopnost vnímat souvislosti. Další čakra se jmenuje Sahasrára (korunní), je to čakra, která vám otevírá materiální i duchovní říši a pomáhá pochopit hlubší smysl našeho bytí. Takže člověk chápe, proč je tady, co tady má udělat, co se mu daří, co se mu nedaří, dokáže odpouštět, dokáže vidět třeba i své minulé inkarnace. Dneska už je z hlediska fyziky prokázané, že všechno se děje v jednom okamžiku. Proto my sem přicházíme jen s určitou částí naší duše. A ty zbytky jsou někde jinde a my žijeme teď vědomě tady. Vědomě nějakými 4-7 procenty a zbytek je v podvědomí. Pokud se nám něco z podvědomí podaří vynést do vědomí, můžeme to zpracovat. Co vám ve vaší cestě sebe poznáním pomohlo nejvíce? Asi to, že jsem prošla ohněm. Postavíš ohniště, celý den se na to připravuješ. Tančíš kolem ohně, ladíš se na energii ohně. Důležité jsou horké uhlíky, které mají nějakých 1000 stupňů Celsia. Sundáš si boty a jdeš. Nesmíš mít strach a jít s představou, že jdeš mořem anebo nějakou podobnou představu. Měla jsem strach, když jsem šla, ale pak jsem si řekla, to dám. Až to dám, tak se můj život úplně změní a opravdu jsem se pak dostala úplně někam jinam. Rozpadl se mi třeba vztah, protože manžel se posunout nechtěl, ale já jsem to potřebovala. Jakmile se člověk posune výš, může se stát, že se vztahy rozpadnou, ale nejsme to kvůli tomu, abychom za každou cenu byli s jedním člověkem celý život, ale abychom se učili a posouvali. Bez předchozí přípravy a jít sám přes oheň ale nikomu nedoporučuji. Další a moje poslední otázka je, jak třeba teď čakry posilovat, už jsme se bavili o tom vnímání barev, tak jsou i nějaké další způsoby? Nejlepší je na to třeba autogenní trénink. To je taková technika zklidňování a uvolňování, kdy se postupuje od palce levé nohy. Uvědomuješ si každou část a říkáš si: „moje noha je těžká…“, a tak postupuješ celým tělem. Tělo ti vlastně zhadrovatí a uvolní se. Tím uvolníš všechny svaly a vnitřní orgány. A je to dobré třeba právě pro Solar Plexus, který nemáš šanci v podstatě žádným jiným způsobem ovládat. Potom by tu byly bylinky, léčivé kameny, éterické oleje nebo modlitby, pobyt v přírodě… Pro každého je vhodné něco jiného a každý si na to musí přijít sám.

Tomáš Vodnárek, VÝHYBKA

reklama

17


Hmyz s žihadlem V tomto článku se zaměříme na hmyz, se kterým se můžeme setkat obzvláště v teplých letních dnech. Bude se konkrétně jednat o vosy, sršně a včely. Kdo z nich má nejsilnější jed? A čí bodnutí bolí nejvíce? Tyto otázky si v dnešním článku zodpovíme.

Vosy patří jednoznačně mezi nejotravnější hmyz, který můžete v létě potkat. Obvykle mají svá hnízda v zemi a průměrné hnízdo obsahuje 2000 jedinců. Jejich bodnutí bolí o trochu méně, než kdyby vás bodla sršeň, navíc nemají vosy na žihadle zpětný háček, takže vás mohou bodnout několikrát po sobě. Vosí jed se skládá ze tří látek. První látkou jsou biogenní aminy, které vám způsobí bolestivou reakci, dále jed obsahuje enzymy, které vám způsobí neurotoxické účinky. V poslední řadě se v jedu nachází polypeptidy, ty vytváří otoky a vosí bodnutí je vnímáno jako lokální bolest. Bolestivý jed mají ale jenom samičky.

Co se týče včel, tak s těmi se spíše než v létě setkáme na jaře. Samy od sebe jsou agresivní pouze v případě, že se přiblížíte k jejich hnízdu nebo k úlu na bližší vzdálenost, než je pět metrů. Hnízda si většinou staví na chráněných místech. Jejich žihadlo je duté a je napojeno na jedový váček. Po bodnutí si tak včela vytrhne žihadlo i s jedovým váčkem a umírá. Jedový váček do rány ještě po určitou dobu vypouští další jed. Včelí žihadlo obsahuje zpětné háčky, takže je obtížné si žihadlo vytáhnout. A co více, při odstraňovaní žihadla hrozí, že si omylem vymáčknete jedový váček přímo do rány. Včela do rány vpraví daleko více jedu než vosa a sršeň. Na rozdíl od vos a sršní je její žihadlo menší, tím pádem se nedostane tak hluboko pod kůži.

Jediným druhem sršní u nás je sršeň obecná. Většina sršní žije hlavně v Asii. Vyskytují se ale také v Africe, či na Arabském poloostrově. Sršeň obecná se většinou nechová agresivně. Zvýšená agresivita hrozí hlavně u asijských druhů. Ovšem, proč se sršní tolik bojíme? Je to převážně kvůli tomu, že sršně jsou daleko větší než vosy nebo včely, větší z nich mohou totiž měřit až 55 milimetrů. Druhým důvodem je jednoznačně jejich hlasité bzučení. Za třetí, jejich bodnutí se příliš dramatizuje. Říká se, že sršeň dokáže zabít člověka sedmi bodnutími, ovšem co se týče jedu, tak ten je slabší než u včely. Sršně mají ale jedinečnou vlastnost. Mohou svůj jed vystříknout až do dálky čtyřiceti centimetrů. Pokud sršeň vstříkne jed do očí, bude mít podobné účinky jako pepřový sprej. Sršně stejně jako vosy nemají zpětný háček a bolestivý jed mají pouze samičky. Sršní bodnutí je pravděpodobně nejbolestivější ze všech.

Jed proti člověku: Žádný z těchto hmyzích zástupců nedokáže zabít dospělého zdravého člověka, který netrpí alergií na některý z těchto druhů. Ovšem čí žihadlo je nejnebezpečnější je těžké rozeznat. Každý člověk totiž na jed reaguje individuálně a záleží také na tom, jak silný jed má daný hmyzí jedinec, který vás bodl.

Americký biolog Jakub Schmidt provedl na sobě studie, aby zjistil, jaké bodnutí je nejbolestivější. Také jednotlivá bodnutí popsal. A ohodnotil bolest na stupnici od jedné do čtyřech. Bolest při bodnutí od vosy a sršně ohodnotil dvěma body. Bolest při bodnutí od včely ohodnotil mezi nulou a dvěma. Vosí bodnutí přirovnal k tomu, jako kdyby vám někdo o kůži uhasil doutník. Včelí bodnutí přirovnal k bolesti, jako kdyby vám zápalka pálila kůži. Sršní bodnutí se nejvíce podobalo bolesti přibouchnutí ruky do dveří.

V každém případě je ovšem dobré při bodnutí poskytnout první pomoc. Ránu je třeba ošetřit dezinfekcí a chladit. Pokud jste zběhlí v léčivých bylinách, můžete také použít například šťávu z jitrocele. Vhodná může být také šťáva z cibule.

Filip Srnský, VÝHYBKA

18


Útočící vosa

Pro zmírnění bolesti zkuste třeba cibuli

19


Hra o trůny - Proč dát přednost knize? Pokud jste fanoušky fantastické série Hra o trůny, tak vás určitě nadpis velmi zaujal. Dnes je totiž tak populární, že i člověk, který ji v životě neviděl, nebo nečetl, ví aspoň trochu o co se jedná. Často je to kvůli tomu otravnému kamarádovi, který o ní dokáže básnit celé hodiny. Když se ale někdo o této sérii zmíní, první, co se drtivé většině vybaví je seriál na HBO a kniha, podle které se to vše zpracovává je často opomíjena. To, že si dnes lidé radši pustí seriál se spoustou vizuálních efektů namísto zdlouhavého a pro mnohé nudného čtení knihy, není žádná novinka. Ale přesto, kniha obsahuje prvky, kterých seriálová forma pravděpodobně nikdy nedosáhne. První a asi nejdůležitější prvek je, že v knize jsou vyobrazeny myšlenkové postupy daných postav. Když v seriálu koukáte na naštvaný výraz postavy, moc se toho nedozvíte, kdežto při čtení je vám barvitě popsáno její uvažování. Zkuste si někdy z toho typického prázdného výrazu Jona Sněha vyčíst, na co myslí. Pravděpodobně se vám to nepodaří. V knize se dozvím i nejmenší detaily, například jestli zuří, je znechucen, nebo jen někým opovrhuje. Celkově jste postavám a dění knihy mnohem bližší a děj vás doslova vtáhne. To samé platí u vnímaní různých fyzických prvků, které vám obrazovka neposkytne. Kniha je samozřejmě také přímo neposkytne, ale máte díky ní mnohem větší představu jak například dané místo či osoba působí. Ano, sice jste omezeni na svou představivost, co se týče obrazu, ale zjistíte, jestli například místo, ve kterém se děj odehrává příjemně voní, čí páchne. Nebo jestli osoba, se kterou se setkává hlavní postava má hladké, nebo hrubé ruce. Všechny tyto detaily přidávají vašemu zážitku a trochu to vaší představivosti usnadňuje práci. Pro některé další důvod, proč číst knihu bude naprosto nepochopitelný, ale pro některé naprosto zásadní. I když už dnes stačí pár kliknutí a nemusím si nic kupovat ani nikam chodit, abych si užil seriál, stejně se nic nevyrovná tomu, vlastnit knihu. Tedy v podstatě ten seriál ve fyzické podobě, napsaný na papír. Jak jsem řekl, někomu na tom nesejde, ale hodně lidí ví, že to má své kouzlo.

Michal Mašek, VÝHYBKA

20


reklama

21


Matematika tehdy a dnes Jednoho dne jsem se rozhodl zprostředkovat Vám rozhovor s panem profesorem Hanušem. Náš rozhovor se týkal především porovnávání dnešních studentů se studenty z minulé generace a pan profesor Hanuš se zde snaží poukázat na rozdíly přístupů studentů k učivu tehdy a dnes. Jak tehdy vypadala matematika a co se změnilo? O tom se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Na začátek bych se Vás rád zeptal, kdy jste se poprvé zamyslel nad tím, že byste chtěl být učitelem? Tak to bylo nějak během studií, my jsme měli dobrého pana učitele na matiku a fyziku již na základní škole, a i zde na gymnázium jsme měli výborného pana profesora Dejmka a pana profesora Petráka. Oni dva to uměli dobře podat, a tak nějak to z té výuky vyplynulo, že jsem chtěl jít na peďák do Hradce Králové a stát se učitelem matematiky a fyziky. Také mám rád práci s dětmi, ve škole vedu například fyzikální kroužek. Mohl byste nějak srovnat svá studentská léta s dnešními studenty, například zda se nějak změnil přístup k učivu? Já si myslím, že dnešní učivo je pro Vás daleko jednodušší než za nás. Zase za naší doby ale nebylo tolik těch podnětů okolo, které nás mohli rozptýlit při učení. My jsme měli akorát černobílou televizi, někdo jí měl teda barevnou, ale nic nedávali, jenom v sobotu běžel Vinnetou, kdežto Vy máte počítače a internet atd. Ono Vás to potom odvádí od učení. Asi jsme toho vlastně uměli více, co se týká toho učiva, nemluvím teď o osobních zájmech, ty, když někdo má, tak si jich hledí a umí toho docela dost. Ale učiva asi umíte méně než my, ale za nás taky byla přísnější morálka za komunistů, a přece jen se to více bralo a víc se to řezalo. Jinak, já jsem zažil socialismus jen na ZŠ, na gymnáziu už jsem byl po revoluci. Kdybyste to měl takhle porovnat, o kolik procent si myslíte, že se dnešní studenti učí méně než dříve? Myslím si, že na matematice se hodně polevuje už na základních školách. Spoustu věcí, co jsme se učili my, už se na základních školách neprobírá, například lomené výrazy nebo goniometrické funkce. Nyní přichází na gymnázium studenti, kteří toto učivo ze základních škol neumí. My jsme to třeba uměli, ale tento trend polevování se projevuje už i na gymnázium. Myslíte si, že by studenti zvládli učivo v tehdejším komunismu, kde bylo přísnější známkování? Vzhledem k tomu, že by neměli ty podněty v okolí, tak třeba i jo. Byli by k tomu dokopáni systémem, asi by měli potom i více času na učení ale i na sporty a zájmové kroužky. Čím je podle Vás dané, že dnešním studentům nejde matematika? Já si myslím, že je to právě tou rozptýlenou pozorností, právě z těch počítačů a mobilů. Osobně si myslím, že se dokážete na učení méně soustředit, protože Vás stále něco odvádí od učení. Tamhle Vám přijde nějaká zpráva, musíte rychle honem rychle odpovědět a přestanete se soustředit na ten příklad. Ale Vy se musíte při počítání příkladu soustředit, jinak se to nenaučíte. Také jsme měli více hodin matematiky a myslím si, že by se to mělo zase vrátit. Protože studenti potřebují více procvičovat, škoda, že se mi to nepodařilo prosadit, hlavně když je všechny čeká matematika. To jste právě nakousl další otázku. Vzhledem k tomu, že se studenti nesoustředí na učení, tak si poté udělají na test tahák. Jak se vypořádáváte s taháky při Vašich hodinách? U mě studenti taháky nemají, tedy alespoň si to myslím. Když už nějaké najdu, tak bych asi zjistil, jestli si ho student vyrábí sám nebo jestli si ho okopíroval. Jednou jsem totiž zažil, že si student vyrobil tahák a dal ho poté všem okopírovat. Pokud si student vyrobí tahák sám pro sebe, tak ho už poté nepotřebuje, protože si většinou pamatuje, co na tom taháku má. Taháky jsou dobrá věc, já se musím přiznat, že jsem si taháky vyráběl, ale právě že jsem je nikdy nepoužil, protože jsem si to pak už pamatoval, co na nich mám napsané za věci. Jednou jedinkrát ve svém životě jsem použil tahák, to bylo už na vysoké škole během hodiny matematiky, psali jsme písemku z „Temna“, jak jsme tomu my říkali, jinak to byla teorie množin

22


Teď hodně mluví o povinných maturitách z matematiky. Co si o tom myslíte, je vhodná pro dnešní studenty? Zvládli by studenti maturitu celoplošně? Protože i nyní, kdy je dobrovolná, tak jí spousta studentů nezvládne. Nemám nato úplně vyhraněný názor, ale je pravda, že těch lidí, co se odklání od matematiky je celkem dost. Je potřeba je drobek přistrčit zpět do matematiky, protože je na matematice postavena celá naše nynější společnost, všechny technologie atd. Když by ti, co rozumí matematice nebyli, tak by šlo všechno okolo nás do háje. Ona tam podle mě hraje roli i politika, oni se tak snaží dotlačit ty slabší studenty někam na řemesla. Tyhle lidé jsou pro nás potřeba, řemesla budou mít v budoucnu, asi jen odbornou maturitu. Už nyní, když sháním třeba kotelníka, tak sehnat ho je velký problém, protože těch lidí je málo. Studenti gymnázií si myslí, že to je nějaká podřadná práce, ale pokud je řemeslník šikovný, dokáže si vydělat víc než učitel. Je to také z důvodu, že česká společnost má to rčení: „ Hlavně nepracuj rukama, ale najdi si teplej flek v kanceláři za hodně peněz“. Ale banda úředníků nás neuživí. Myslíte si, že když udělají celoplošnou povinnou maturitu z matematiky, tak bude jednodušší? Nechtějí jí dělat jednodušší, státní maturita by měla zůstat ve stejné obtížnosti, v jaké je. Máme na Vás ještě poslední otázku. Z našeho pohledu české školství stagnuje na úrovni 90. let. Myslíte si, že tato stagnace bude stále pokračovat nebo se české školství zmodernizuje? Například učebnice matematiky jsou pro studenty nepřehledné a nerozumíme jim. Já vím o učebnicích matematiky, které píšou sami studenti takovým hovorovým jazykem. Ty Vás ale nenaučí vyjadřovat se přesně. Já bych naopak řekl, že starší učebnice jsou pro Vás lepší, je tam toho totiž víc. Ale nejvíce by Vám asi seděli učebnice s nějakými základy a s hodně příklady na počítání, taková jakoby cvičebnice. Jinak si nemyslím, že školství úplně nestagnuje. Kdybychom naopak zavedli všechny novinky, tak by to dopadlo. Počítače a technika se do školství postupně dostává. A v matematice toho není až tak moc, co by se dalo ještě vymyslet. Tam musíte prostě počítat, počítat a počítat. Ještě taková odbočka zpět k té maturitě. Co se týká té státní maturity z matematiky, tak to má být jenom minimum, které by měli umět všichni. Ti, kdo jdou na přírodovědné VŠ, by toho měli umět daleko více a udělat si ještě maturitu M+ nebo ústní školní maturitu. Vysoké školy totiž požadují daleko více učiva než jenom tu látku z maturity. Navíc ta maturita M+ je výhodná, protože některé školy to berou místo přijímaček, pokud jste úspěšní. My Vám děkujeme za rozhovor pane profesore a přejeme Vám pěkný zbytek dne. P.S.: Změny možná čekají na Vás, pokud mladé přilákají do školství ty peníze  (Rozhovor byl redakčně upraven)

Tomáš Krampera, VÝHYBKA

23


Nikdy nevíš, na jakou kolej přijedeš…

2019 Časopis vychází v elektronické podobě pod záštitou Krkonošského gymnázia Vrchlabí

Profile for gymvr

Výhybka  

School magazine

Výhybka  

School magazine

Profile for gymvr
Advertisement

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded

Recommendations could not be loaded