zima 2020
Design, móda a krása
Doma je doma O tom, jak dokáže být osud někdy nevyzpytatelný, by mohla interiérová dekoratérka Šárka Průšková z Pardubic mluvit celé hodiny. Jak sama o sobě říká - živelná holka, která si v životě sáhla na dno a několikrát začínala, aby se nakonec vrátila k tomu, co milovala už v dětství, tedy k luxusním textiliím, ozdobám a dekoracím. Nejprve oblékala jen okna, dnes už deset let pomáhá lidem, aby se doma cítili skutečně jako doma. „Když máte v obýváku ozvěnu, nejste doma, ale na nádraží,“ říká v rozhovoru. Školu jste končila jako zootechnička. Jak se to stalo, že se dnes místo zvířatům věnujete dekoracím? Už jako dítě jsem byla hodně kreativní, odjakživa jsem milovala dotek látky. A tak jsem si hodně věcí sama šila, upravovala a tvořila. Jak už to tak ale v životě bývá, nakonec mě okolnosti zavály úplně jinam. Věřím, že co se má stát, se stane, a tak mě osud nakonec zase vrátil na tu „kreativní kolej“. Sice až v poměrně zralém věku a dost drsným způsobem, ale asi to tak mělo být.
Co tím máte na mysli? Smetla mě těžká autoimunitní nemoc. Nemohla jsem skoro chodit a hlava začala panikařit. Najednou jsem potřebovala něco dělat, tvořit a jít úplně jiným směrem. Přemýšlela jsem, co můžu dělat vsedě, a tak jsem si udělala rekvalifikační kurz a skoro patnáct let dělala nehty. Postupem let, jak šla medicína dopředu, jsem se dostala do těch nejlepších rukou lékařů v Praze, a díky pravidelné léčbě, kterou podstupuji dodnes, jsem se vrátila do skoro normálního života.
Jak na tu dobu vzpomínáte? Bylo to těžké období, ale zařekla jsem se, že to nevzdám. Není dobré se litovat, naopak je potřeba najít cestu, mít důvod, proč každé ráno otevřít oči. Když se můj stav začal zlepšovat a já konečně mohla zahodit berle nebo si sama vyčistit zuby, zažívala jsem pocity euforie. S blížícím se večerem a spánkem ale přicházel hrozný strach, protože když jsem se po celém dni zastavila a usnula, ranní vstávání se rovnalo hororu. Než jsem se rozhýbala, musela jsem překonávat velkou bolest. Obdivuju všechny lidi, kteří s ní žijí každý den. Jsem ráda, že jsem měla to štěstí a dostala 74
tu nejlepší péči, která mě zase z velké části vrátila „do sedla“ a že mám dva strážné anděly – babičku a sestrou, kteří nade mnou drží ochrannou ruku.
Dnes jste v regionu známá interiérová dekoratérka. Jaká cesta vedla od nehtové stylistky k této profesi? Tahle kapitola se začala psát až po mém rozvodu. Když jsem potkala svého současného muže, dohodli jsme se, že jeho podnikání posuneme a založili jsme společnou firmu. Specializujeme se na dodání a montáž oken i stínicí techniky. Posadil mě nejdříve za stůl a svěřil mi administrativu. Celé dny jsem vyplňovala papíry, vystavovala faktury, hlídala smlouvy a veškeré finance, což mě hrozně
nebaví a ještě víc ubíjí. Nechtěla jsem však z firmy odejít, prosperovala, a tak jsme mohli na moji původní práci přijmout zaměstnance. Já začala hledat způsob, jak propojit svoji kreativní stránku s ryze technickou povahou práce mého manžela. Nakonec mi to došlo – budu oblékat okna! Do záclon a závěsů. Začala jsem se v této oblasti vzdělávat, jezdit po veletrzích a hledat dodavatele. Jsem moc vděčná, že mi manžel dal prostor a příležitost se v tomto realizovat, bez jeho podpory by to nešlo. Brzy jsem zjistila, že klienti si nevědí rady i se zbytkem interiéru, a tak jsem svoje služby postupně rozšiřovala.
Takže jste se přeladila spíš do bytové designérky.
