Hravá Chrudim

Čechy krásné, Čechy mé! Duše má se touhou pne, kde ty naše hory jsou zasnoubené s oblohou? Přidejte k Čechám v textu této známé lidové písně přívlastek východní, a pořád vám bude na rtech zpívat pravda! Quartier představuje nový seriál, tentokrát o ikonických městech východočeského regionu, která nám závidí široko daleko. Zastávka druhá – hravá Chrudim.

Brána Železných hor, Athény východních Čech, město loutek. Ale také někdejší osada, která svým významem kdysi zastiňovala Pardubice, zakusila mnoho těžkých zkoušek a její ulice dýchaly rebelií. To vše je Chrudim. Typické panorama, kterému vévodí kostel Nanebevzetí Panny Marie se sloupem Proměnění Páně je notoricky známým výjevem z našeho regionu. Kde kdo pojme dojem, že ji zná, co o ní ale skutečně víme?

MĚSTSKÁ SMETÁNKA

Stejně jako většina ostatních měst v okolí byla i Chrudim oficiálně založena za vlády Přemysla Otakara II. Jako osada však existovala mnohem déle, první zmínky o ní pochází už z roku 1055, kdy zde při svém tažení do Uher naposledy vydechl kníže Břetislav I. Město se strategickou polohou mezi Prahou a Moravou si brzy získalo v rámci Českého království výsadní postavení. Kvapně se rozšiřovalo a v období středověku patřila Chrudim mezi tuzemskou „městskou smetánku“. Její status ještě upevnil roku 1307, kdy se stala věnným městem českých královen a městské stavby na to konto obehnalo bytelné kamenné opevnění. Svoje historicky exkluzivní pozice Chrudim využívala i nadále a v českých dějinách figurovala jako, dnes by se řeklo, město s názorem. V období husitských válek stáli Chrudimští sveřepě na straně katolíků. Až poté, co bylo město roku 1421 oblehnuto a vzdalo se Žižkovi, stalo se baštou husitů. Tou dobou na protest město opouští německá menšina, která si už cestu zpět nikdy nenašla. Dalším příkladem chrudimské rebelie budiž vyhraněné postavení města během stavovských povstání. Chrudim se tehdy otevřeně postavila panující Habsburské monarchii, neskrývala sympatie k „zimnímu králi“ Fridrichu Falckému, za což byla později zbavena městských privilegií a nucena platit vyšší daně.

RÁNY OSUDU I HISTORIE

„Své“ si užila i za třicetileté války, kdy byla opakovaně okupována a drancována Švédy. Z té doby také pochází slavná legenda o poutní ikoně místního kostela - zázračném Chrudimském Salvátorovi. Jde o portrét Ježíše Krista, který údajně švédská vojska odcizila ze sbírky Rudolfa II. na Pražském hradě. Rozmařilí vojáci na něm prý opilí hráli karty, a když se jim nedařilo, ze vzteku ho pořezali. Místním se ho podařilo uloupit, ukrýt a posléze nechat znovu vysvětit. Od té doby se mu připisovaly zázračné léčebné účinky – speciálně v dobách morové epidemie.

Následná rekatolizace obyvatelstva do města přivedla jezuity, mimo jiné i nechvalně známého kazatele a cenzora Koniáše. Ten pro výstrahu všem v ulicích nechával pálit kacířské knihy. Když už jsme u plamenů, město kromě vzpour, válek a obléhání nijak nešetřily ani přírodní živly. V městské kronice najdeme důkazy, že Chrudim opakovaně vyhořela a potrápily ji i mohutné povodně. Když si daly na chvíli oddych živelné katastrofy, sužovaly obyvatele epidemie či hladomor.

ODCHOD Z REFLEKTORŮ

Postupem času začalo do té doby široko daleko dominantní město ztrácet na svém významu a ustupovalo stále progresivnějším Pardubicím, které těžily ze svého výhodnějšího postavení na železnici a řece Labi. Chrudim nenápadně nabývala obrysů provinčního městečka, avšak o co pomaleji se tu rozvíjela průmyslová výroba,

o to víc zde bujela kultura a umění. Ne nadarmo se jí přezdívá podle řeckého hlavního města, kde se zrodila podstata celé evropské civilizace. Mimo to se zde narodilo nebo tu žilo mnoho známých osobností – například operní pěvci Bohumil Benoni a Dagmar Pecková, autor pana Tau Ota Hofman, herec František Filipovský nebo spisovatel Jaroslav Havlíček. Už víc než 60 let se tu také každé léto koná proslulý festival amatérských loutkářů Loutkářská Chrudim.

A za čím tedy v Chrudimi vyrazit? Za historií i za kulturou, nádhernou procházkou podél Chrudimky nebo v Klášterních zahradách. Máme pro vás pár tipů!

NESMÍTE MINOUT

Pro milovníky historie je Chrudim právem magnetem, přeci jen se tady na území městské památkové zóny rozkládá takřka stovka nemovitostí zapsaných v seznamu kulturních památek. Jednou z těch nejvýraznějších dominant je kostel Nanebevzetí Panny Marie na Resslově náměstí. Velkolepá trojlodní bazilika vystavěná z místní opuky a škrovádského pískovce pochází pravděpodobně ze 14. století. Svoji novogotickou podobu získala až po přestavbě pod vedením Františka Schmoranze st. Nad oltářem je umístěn zmiňovaný zázračný obraz sv. Salvátora. Když už budete na náměstí, nezapomeňte obdivovat i osmnáctimetrový sloup Proměnění Páně s kašnou z 1. poloviny 18. století.

Loutkami je Chrudim právem proslavená daleko za našimi hranicemi, proto zavítejte i do Muzea loutkařských kultur v architektonicky nesmírně zajímavém Mydlářově domě. Původně dvoukřídlý gotický dům si vzal v letech 1573-77 „do parády“ chrudimský měšťan Matěj Mydlář a nechal ho přestavět na renesanční objekt s arkádovým průčelím a alegorickými reliéfy. Dům poznáte už z dálky díky výrazné věži - hvězdárně.

Místo „města loutek“ by se Chrudimi dalo přezdívat i jako „městu muzeí“, dalším naším tipem na návštěvu je totiž místní Muzeum barokních soch. To se nachází v kostele sv. Josefa, který byl kdysi součástí kapucínského kláštera a je obklopen komplexem příjemných zahrad. Mezi exponáty zde najdete kamenné sochy a dřevěné plastiky špičkové kvality od sochařů Brauna, Čechpauera, Rohrbacha nebo Brokoffa. No a do třetice všeho dobrého, nevynechejte ani v našem výčtu třetí - Regionální muzeum v Chrudimi. Tam vás nalákáme především na vzácnou sbírku 42 litografií Alfonse Muchy, jehož manželka pocházela právě z Chrudimi.

Uznejte sami, není druhé největší město Pardubického kraje hotová perla? Od prvních rešerší si Chrudim v redakci vysloužila přídomek hravá. Nejen pro svou epickou loutkářskou a obecně kulturní minulost i současnost, ale také pro svou možná až lehce naivní nebojácnost a odvahu, se kterou si pohrávala s mocnou přesilou. Ať už to byly zástupy vojáků, politické intriky, náboženské konflikty nebo běsnící živly a smrtící epidemie. Hravá jako dítě přesvědčené o své pravdě. Ať žije Chrudim, město, které ještě zdaleka neřeklo poslední slovo!

Michaela Zumrová