Kam se poděli sněhuláci? Ladovská zima je fenomén, který nedává Čechům každoročně na podzim spát – už dobře deset let vyhlížíme zimu, která by se blížila idylickým obrázkům inspirovaným dětstvím slavného malíře. Jaké vůbec byly zimy Ladova dětství a jak se od těch dob změnily? „V posledních letech jsou teplejší, asi i ta letošní bude taková. Ale věřím, že té pravé zimy se ještě dočkáme,“ říká v rozhovoru pro Quartier Mgr. Stanislava Kliegrová, Ph.D., vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie královéhradecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu.
Stanislava Kliegrová vedoucí oddělení meteorologie a klimatologie ČHMÚ na pobočce v Hradci Králové
U nás máme zimu zažitou asi nejvíc z obrázků Josefa Lady – nekonečné závěje sněhu, děti stavějící sněhuláky, 46
sáňkující na mezi, bruslící na rybníce. Jaké vlastně byly zimy na přelomu 19. a 20. století? Ladovské zimy jsou legendární, nebo aspoň v našich představách, které právě z Ladových obrázků vycházejí. Podívejme se ale do naší klimatologické databáze, jak to s nimi bylo doopravdy. Josef Lada se narodil
17. prosince 1887. V tom správném dětském věku, kdy vnímal zimní radovánky, které ho v pozdější tvorbě inspirovaly, tedy mohl být v období 1890–1900. Teplota vzduchu se tehdy měřila na více stanicích, ale pro další srovnání uvedu data z naší nejdéle měřící stanice - z pražského Klementina. Vezmeme-li průměrné teploty vzduchu za
