Advokátní kancelář Taylor Wessing: Vše je hlavně o plánování a využití volného času

Všechno je hlavně o plánování a o využití volného času naplno

Veronika Pošmurná

Vzhledem k tomu, že náš rozhovor se má týkat rovnováhy mezi životem osobním a prací, tak by nebylo od věci si říct, co tato rovnováha znamená pro Vás.

Adéla: Pro mě to znamená, že i při zaměstnání na plný úvazek mohu trávit čas mimopracovními aktivitami, které mám ráda, a mohu se věnovat také osobnímu rozvoji, přátelům a rodině.

Bára: Jak říkala Adéla, znamená to především možnost věnovat se, s podporou zaměstnavatele, mimopracovním aktivitám. Ať už s mou prací nějak souvisí a znamenají pro mě do budoucna určitý posun, nebo jsou to pouze moje záliby, koníčky.

Obě jste ukončily studium teprve nedávno, co Vás vedlo k tomu si vybrat pro praxi advokátního koncipienta právě advokátní kancelář Taylor Wessing?

Adéla: Možná odpovím za obě, protože jsme v Taylor Wessing s Bárou před šesti lety společně jako studentky začínaly a ty důvody, proč zůstat, byly u obou asi podobné. Pro mě to byla jasná volba, jelikož jsem tu jako studentka byla maximálně spokojená. Postupně jsem poznávala kolegy a systém práce v kanceláři a líbilo se mi, že je zde velmi dobrý kolektiv, panuje přátelská atmosféra a že je kladen důraz na týmovou práci, kdy se mladší kolegové učí od těch zkušenějších. Byla jsem proto ráda, že mohu zůstat a dále se rozvíjet.

Bára: Ono už to v podstatě bylo řečeno. Po ukončení studia jsem ráda využila nabídky pokračovat v kanceláři jako koncipient. Z pohledu zaměstnavatele je dobré připravovat postupně studenta na pozici koncipienta a na právnické řemeslo. Z pohledu studenta máte možnost zvyknout si na prostředí a „nanečisto“ si vyzkoušet práci v advokacii. Poté jako koncipient víte, do čeho jdete, a znáte kolektiv v kanceláři. Máte pak daleko jednodušší start, než začínat znovu v jiné kanceláři a třeba i s jiným systémem práce.

Adéla: Jako student si i osvojíte základní fungování a interní postupy kanceláře, jako je např. forma psaní právních stanovisek nebo vedení spisu. To jsou základní věci, které se ale často napříč kancelářemi liší a je potřeba se je vždy naučit jinak a znovu. Tady už jsme obě věděly, co a jak, takže přechod na pozici koncipientek byl daleko příjemnější a přirozenější.

Jaký je Váš typický pracovní den?

Adéla: Takový den úplně nemám, ale zkusím to standardizovat. Do práce přicházím na devátou hodinu a během dopoledne se snažím zvládnout ty rychlejší a jednodušší záležitosti, protože se mi ráno nepracuje nejlépe. Rozhodně nepatřím mezi ranní ptáčata. Pokud na plánu nemám jednání či jiné neodkladné povinnosti, chodím přes oběd většinou cvičit, jelikož kousek od kanceláře máme domluvené firemní návštěvy fitness centra, kam chodí během pauzy hodně našich kolegů. Když přes oběd zvládnu fyzickou aktivitu, jsem psychicky odpočatější a mohu pak při práci víc zabrat a lépe se soustředit. Na odpoledne si proto nechávám ty složitější záležitosti, které vyžadují maximální koncentraci.

Bára: Mám to podobně jako Adéla, pouze rozložení práce mám opačné. Nejlépe se mi pracuje hned ráno a během dopoledne. Z toho důvodu se snažím dopoledne vyřídit to, na co se musím nejvíc soustředit.

Polední pauzu využívám stejně jako Adéla na sport, což je příjemné zpestření dne a zároveň i teambuildingová aktivita. Z kanceláře nás jde vždy víc a máme čas probrat mimopracovní i pracovní záležitosti. Odpolední náplň práce je pak různá. Někdy máme schůzky s klienty, ať už v kanceláři nebo mimo ni. Naše práce není vyloženě o tom, že bychom seděli pouze u počítače a něco psali, ale dost často je to pestré, učíme se od starších kolegů za pochodu na jednáních.

Adéla: Rozložení mého pracovního dne se za dobu mé koncipientské praxe vlastně docela změnilo – v prvních měsících jsem se snažila za každou cenu stihnout co nejvíce věcí v co nejkratším čase a často jsem si z tohoto důvodu dělávala i velmi krátké přestávky na oběd. Měla jsem za to, že takto budu nejvíce efektivní. Postupem času jsem si však oblíbila chodit přes oběd cvičit, jak jsem zmiňovala, a přišla na to, že takový odpočinek den skvěle rozdělí a i efektivita je pak mnohem vyšší, protože s čistou hlavou se pracuje mnohem lépe.

Když jsme u práce, máte nějaké pracovní cíle, kterých byste chtěly dosáhnout? Ne třeba v řádu pár let, ale i více do budoucna.

Bára: Teď v nejbližší době jsou to určitě advokátní zkoušky. Myslím si, že kancelář plně podporuje naši přípravu a snaží se nám dát už během praxe co nejširší záběr. Samozřejmě se ale nedostaneme úplně ke všem oblastem práva, jelikož jsme rozdělení v rámci případů do týmů. V dohledné době je to tedy příprava na advokátní zkoušky, po kterých bych ráda zůstala v advokacii. Co bude potom, ukáže až čas.

Adéla: Souhlasím s Bárou. Za rok mě také čekají advokátní zkoušky, takže to je momentálně můj hlavní cíl a pak se uvidí. Dalece dopředu neplánuji, ale určitě bych také chtěla zůstat v advokacii, na které mě baví její rozmanitost a kontakt s klientem.

Práce ve velké advokátní kanceláři je určitě stresující, takže odpočinek je jistě na místě. Upřednostňujete spíš aktivní nebo pasivní odpočinek?

Adéla: Cvičení je rozhodně super forma odpočinku, která na mě funguje. Také ráda chodím do přírody na procházky. Večer se sejdu s přáteli na skleničku vína a popovídání, něco si přečtu nebo si zahraju nějakou zajímavou deskovou hru, což jsem si v poslední době hodně oblíbila.

Bára: Za mě určitě aktivní odpočinek, a to hlavně o víkendech, které trávím cestováním, procházkami nebo sportem. Myslím si, že i vzhledem k povaze našeho povolání dává aktivnější odpočinek smysl, jelikož většinu dne trávíme u počítače. Tudíž přijít večer domů a trávit čas znovu pasivně u počítače nebo u televize sledováním filmu, to pro mě není taková relaxace. Hlava a oči si totiž neodpočinou. Samozřejmě ale dobrá knížka nebo posezení s přáteli je pro mě také dobrá forma odpočinku.

Nabízí Vám zaměstnavatel nějaké benefity sloužící k odpočinku? Tedy kromě fitness centra, které už jste zmínily.

Adéla: Každoročně běháme Vienna City Marathon v kategorii štafet, což mi přijde skvělé. Účastní se většina kolegů z kanceláře, jelikož jednotlivé vzdálenosti v rámci štafety se pohybují od cca šesti do necelých šestnácti kilometrů, tudíž si každý může vybrat sám podle své kondice a uvážení. Zdatnější sportovci mohou navíc běžet rovnou půlmaraton nebo i celý maraton. Tohle je asi moje nejoblíbenější aktivita zprostředkovaná zaměstnavatelem, na kterou se každý rok těším.

Bára: Obecně činnosti podporované zaměstnavatelem v rámci teambuildingu jsou spíše aktivního charakteru, ať už se jedná o cyklistický výlet nebo společné bruslení, které jsme absolvovali v minulých letech. Teď se těším na připravovaný turnaj v badmintonu. Tyto kolektivní aktivity jsme si velmi oblíbily. Co se týče maratonu, tak to není jen o uběhnutí několika kilometrů, ale zároveň se jedná o celý víkend, který trávíme spolu. Jdeme na společnou večeři a po doběhnutí máme společnou „after race party“, takže utužujeme týmového ducha, což je hodně fajn. Jako kancelář se také každoročně účastníme Rakouského plesu, což je nádherná akce v paláci Žofín. Každému doporučuji návštěvu, stojí to skutečně za to!

Změnilo se nějak trávení Vašeho volného času od dob Vašich studií nebo případně během práce?

Adéla: Jako student si můžete vybrat, kdy budete mít semináře a případně práci a podle toho se pak můžete rozhodovat, kdy a čím chcete trávit volný čas. U nás je to už trochu náročnější, jelikož máme určitý režim, pracovní dobu a hodně povinností. Vím, že bez plánu by se mohlo stát, že svůj volný čas nestrávím tak, jak bych právě chtěla, a to třeba i z toho důvodu, že kamarád či kamarádka, se kterými se chci vidět, nebude mít z nějakého důvodu čas. Proto se snažím si volný čas organizovat a plánovat hodně věcí předem, což je jedna z věcí, která se od dob studií u mě hodně změnila.

Bára: Plně souhlasím. Všechno je hlavně o plánování a o využití volného času naplno. Přece jen je ho méně než dříve, tudíž si musíme vybrat aktivity, které chceme opravdu dělat a které si užijeme s těmi, se kterými je nám dobře. Nemůžeme si dovolit volným časem plýtvat, protože potom nám proklouzne rychle mezi prsty. Pokud porovnám s obdobím studia, nyní máme vždy volné víkendy a už nám nehrozí nárazy v podobě zkouškového období, kdy je potřeba věnovat veškerý volný čas škole. Teď máme pravidelnou pracovní dobu a volný čas můžeme mnohem lépe rozložit. A pokud si aktivity naplánujeme a skloubíme s prací, můžeme se svým koníčkům věnovat pravidelně.

Uvědomujete si, že by Vaše profese nebo kancelář, kde pracujete, měla nějaký vliv na váš osobní život? Například styl oblékání, vaše hodnoty a názory.

Adéla: Člověk samozřejmě musí dbát na to, jak se obléká. V porovnání s obdobím studia už tu není taková volnost, jelikož jsme v kontaktu s klienty a musíme dobře reprezentovat kancelář. Tato změna se mi ale nijak nepříčí, protože mám takový styl oblékání ráda a neměla jsem problém se mu přizpůsobit.

Bára: Od ukončení studia se na mě častěji obrací rodina nebo přátelé s právními dotazy. Samozřejmě ráda poradím, ale neznám odpověď na vše a vždy je lepší si předem ověřit informace, než odpovím. Určitou profesní deformací je, že se během setkání s přáteli právníky stáčí téma hovoru na právo, čemuž se snažím spíše vyhnout a hovořit i o jiných tématech.

Jak jste vy osobně zvládly skloubit profesní a osobní život od nástupu na pozici advokátních koncipientek?

Adéla: Myslím, že jsme na ten přechod byly víceméně připravené, jelikož jsme tu, jak již bylo řečeno, začínaly jako studentky a měly možnost pozorovat, jak kancelář funguje, a co práce na plný úvazek obnáší. Pro mě je stále stěžejní si zorganizovat volný čas, říct si, jak ho chci strávit a toho plánu se držet. Od té doby, co jsem se tohle naučila, se mi daří profesní a osobní život docela vyvážit.

Bára: Všechno je o snaze udělat si nějaký řád, vytvořit si určitý systém a naplánovat si den. Určitě bych všem studentům doporučila si vyzkoušet praxi už během studia. Ovšem nic se nemá přehánět, takže je potřeba si užít i volný čas, kterého při plném úvazku už tolik mít nebudete. Navíc ani jedna z nás zatím nemá rodinu, takže skloubení práce a volného času je poměrně jednoduché. Až přijde rodina, bude potřeba si všechno plánovat ještě víc.