IKEA

ALEXANDRA ZOE POTANČOKOVÁ

se přestěhovala do Prahy jako 19letá za účelem studia. Teď však pracuje jako manažerka pro společnost IKEA. Mezi její koníčky patří umění, interiérový design a podcasty.

Jaká byla vaše cesta k práci v IKEA?

Alexandra: Dostudovala jsem na Slovensku střední školu, potom jsem začala studovat na vysoké škole dějiny umění. Po nějaké době jsem ale zjistila, že mě to nenaplňuje tak, jak jsem čekala. Za další cíl jsem si stanovila přestěhování do Prahy, protože je to město, kam mě to táhlo. Podala jsem si přihlášku na jednu pražskou VŠ, ale nepřijali mě, takže jsem se dostala do situace, kdy jsem si musela začít hledat práci. Bavila jsem se se svojí kamarádkou, která pracuje v IKEA. To, co vyprávěla, mě nadchlo a začala jsem se zajímat o možnost tady začít pracovat. Hugo: Já taky nejsem zdejší – pocházím z Moravy a přišel jsem do Prahy studovat. Asi po půl roce jsem zjistil, že to studium programování není pro mě, a začal jsem si hledat práci. Nákupy v IKEA jsem měl rád od dětství, kdy mě tam brali rodiče. Věděl jsem, že v obchodech IKEA je příjemné prostředí a skvělý přístup k zákazníkům. Takže jsem si otevřel inzeráty a zareagoval na jednu z nabídek práce v IKEA.

Jak vypadalo výběrové řízení?

Alexandra: Prošla jsem klasickým výběrovým řízením a začala jsem pracovat v oddělení ložnic. Obsluhovala jsem zákazníky a pomáhala jim navrhovat ložnicové sestavy.

IKEA dává možnost být sám sebou

Máte tetování, barevné vlasy, zdravotní handicap nebo jinou sexuální orientaci, než má většina populace, a bojíte se, že se na vás kvůli tomu bude potenciální zaměstnavatel dívat skrz prsty? Nebo si myslíte, že bez vystudování vysoké školy se můžete se zářnou kariérou rozloučit? Zkušenosti Alexandry Zoe Potančokové a Huga Hrona ze společnosti IKEA vás přesvědčí, že když si správně vyberete, můžete mít přátelského zaměstnavatele, který podporuje diverzitu a nehodnotí vás podle vzdělání, ale podle talentu a snahy.

První věc, která mě na IKEA zaujala, byl už průběh pohovoru. Byl přátelský, otevřený a zároveň jsem hned věděla, co se ode mě čeká. Měla jsem jasně dané cíle, což je opak toho, co se v dnešní době mnoha mladým lidem stává – nevědí, co od dané práce očekávat. Hugo: Vůbec jsem si nevěřil, říkal jsem si, že mám za sebou jen střední školu s maturitou, takže nemůžu dělat nic jiného než prodavače, jak nám říkali na gymnáziu. Přišel jsem na pohovor na pozici prodavače v oddělení osvětlení a najednou jsem zjistil, že je to úplně něco jiného, než jsem čekal. Pohovor totiž probíhal v podstatě celý den a byl vedený formou skupinových aktivit. V kolektivu jsme plnili různé úkoly, abychom ukázali, jak umíme spolupracovat. Pak následovaly individuální pohovory, a když viděli, jak se projevuji, nabídli mi nakonec úplně jinou práci – pozici v oddělení IKEA Business, které zajišťuje zakázky pro firmy. Byl jsem v šoku, protože jsem si nemyslel, že můžu dělat něco jiného než ne moc kvalifikovanou práci. Nabídku jsem přijal a prošel tříměsíčním zaškolováním.

Co vás po nástupu do IKEA překvapilo?

Alexandra: Nečekala jsem, že se mi za tak krátkou dobu od nástupu změní životní cíle. Jak jsem říkala, do Prahy jsem původně šla kvůli studiu na vysoké

V IKEA nikdo nesoudí. Pracují tu kreativní lidé, kteří umí odlišnost a vyjádření vlastní identity ocenit.

škole, ale v IKEA jsem objevila úplně nové spektrum možností. Uvědomila jsem si, že nemusím mít nutně vysokou školu, aby někdo ocenil, jaká jsem a jaké mám schopnosti. Velmi si vážím toho, že jsem dostala možnost se tu kariérně rozvíjet. Asi po půl roce práce v IKEA jsem se proto rozhodla, že tu chci zůstat a posouvat se a že studium nebude mou prioritou. Hugo: Nadchla mě otevřenost firmy ke všem lidem, líbí se mi i to, že si ve firmě tykáme – lidi to sbližuje. Nastoupil jsem na plný úvazek, od září jsem ale nastupoval na jinou vysokou školu a zkrátil jsem si úvazek na čtvrteční, poté ho

změnil na poloviční. Nakonec jsem ale zjistil, že studium není pro mě to pravé, a přihlásil jsem se do interního programu Development Centrum, který hledá a rozvíjí mladé talenty. Byl jsem zařazen do programu pro potenciální manažery a rozhodl jsem se rozvíjet tímto způsobem. Není zkrátka problém rozvíjet se v tom, v čem jsme dobří. Na manažerských pozicích je nezbytná znalost angličtiny, ale i když uchazeč nemluví plynule, firma mu zajistí vzdělávání, aby mu nic nebránilo v kariérním postupu.

Co na práci v IKEA oceňujete nejvíc?

Alexandra: Líbí se mi inkluzivní přístup. Byla jsem zvyklá na to, že se na mě v různých firmách a společnostech lidé kvůli mým tetováním dívali opovržlivě a odsuzovali mě – automaticky mě odepsali jako problémového člověka. V IKEA naopak pracují kreativní lidé, kteří umí odlišnost a vyjádření vlastní identity ocenit. A nejdůležitější je, že mě také nikdo nesoudí podle mého věku. Je mi 20, ale nikdo se ke mně nechová jako k mladé a nezkušené holce. V IKEA jsem dostala šanci nabrat zkušenosti a tu šanci dostávám opakovaně. Tady je to o tom, že když člověk chce, má tady vždycky dveře otevřené. Teď už jsem na vedoucí pozici, kam jsem se dostala po roce právě díky rozvojovému programu IKEA. Z pozice prodavačky jsem tedy přešla na pozici manažerky oddělení a jsem za tuto šanci velmi vděčná. Byla to pro mě výzva, ale mám podporu v celém týmu, takže když mám pocit, že potřebuji poradit, všichni jsou tu pro mě. Ve svém týmu se cítím skvěle, i když je část mých podřízených starších, než jsem já. Jsou tu zkrátka respektující a milí lidé. Hugo: Pracujeme ve společnosti, která se drží svých hodnot – není to jen slogan na papíře. V IKEA je místo opravdu pro každého. Možnosti jsou obrovské, člověk si může nastavit úvazek tak, jak potřebuje

HUGO HRON

pochází z Uničova, kde vystudoval osmileté gymnázium. Do Prahy se přestěhoval za studiem informatiky, které nedokončil, a nastoupil do IKEA. Během práce dále studoval na druhé vysoké škole. V současnosti pracuje na HR oddělení, kde se zabývá rozvojem zaměstnanců. Mezi jeho koníčky patří divadlo, fotografie a hledání nových zážitků.

– od čtvrtinového po plný, vždycky mu vyjdou vstříc. Když si chce člověk budovat kariéru, může. Když chce jen brigádu při studiu, taky může. Každý si sám určuje svoje limity. Kromě toho se mi líbí, že poměr mužů a žen na všech pozicích je vyvážený, a to ne kvůli nějakým kvótám, ale přirozeně. I v českých pobočkách je cítit skandinávský původ. Samozřejmostí je pro nás podpora uprchlíků, menšin nebo pomoc obětem domácího násilí. A opět – není to jen kampaň pro média, zaměstnanci se zapojují a vyjadřují podporu. Například teď probíhal Pride Month, a kdo chtěl, mohl se do akce zapojit, například i nošením duhové klíčenky. Na prodejnách i na centrále jich bylo k vidění spousta.

Aktuální kariérní příležitosti v IKEA si zobrazíš v aplikaci Maturanti!