Autor: Jan Hanáček
Téma čísla
Nastupující technologie úložišť (blízké) budoucnosti Od dob magnetických pásek přes diskety až k pevným diskům se v oblasti skladování dat vždy počítalo především se dvěma proměnnými: kapacitou úložiště a rychlostí zápisu, popřípadě čtení. Je docela možné, že kdyby dnes záleželo jen na těchto dvou aspektech a kapacitu a rychlost klasických disket by bylo možné zvyšovat až k dnešním standardům, používali bychom je jako primární zálohovací médium dodnes. Tedy, kdyby jejich výroba nebyla tak nákladná. Jenže to naštěstí není pravda.
K
vality moderních úložišť se dnes posuzují jinak a odlišné jsou i nároky uživatelů. Čím dál více se apeluje na bezpečnost, škálovatelnost, mobilitu, a třeba i udržitelnost ve smyslu ekologie provozu a výroby. Díky novým a stále se rozšiřujícím technologiím skladování dat se úložiště již nedají chápat jen jako média, jako skladovací nástroj, na který se provede zápis, a pak uložená data „leží“ zamčená v trezoru. Data jsou v pohybu, a dynamická tak musejí být i zařízení, která je uchovávají. Nadcházející roky slibují ještě vyšší kulminaci dat s dalším rozšiřováním internetu věcí, s nástupem 5G sítí a také s vyšším podílem začlenění umělé inteligence do firemních procesů. Kvantita dat roste téměř exponenciálně. V dnes již slavné studii společnost IDC v roce 2018 odhadovala, že po celém světě je v nějakém smyslu uloženo na 33 zettabytů dat a že v roce 2025 to bude víc než pětinásobek. Pro mlhavou představu, pokud by kdokoliv z nás takové množství dat chtěl stáhnout se současným připojením, čekal by dalších 1,8 miliardy let.
Naštěstí existují jiné technologie, které nám blížící se záplavu dat pomohou zvládnout. Podívejme se na trojici těch nejdůležitějších, které v dalších letech ovlivní to, jak pracujeme se svými cennými daty.
Softwarově definovaná úložiště na každém hardwaru Jednou z nejnadějnějších technologií, která již nyní pomalu mění to, jak pracujeme s daty, jsou takzvaně softwarově definovaná úložiště. Jde o metodu známou pod zkratkou SDS, odvozenou z anglického software-defined storage. Tato poměrně mladá technologie, která se svého uvedení na světlo IT světa dočkala někdy kolem roku 2014, pracuje na poněkud odlišné myšlence než většina druhů doposud známých metod pro ukládání dat. Doposud jsme se s pořízením nějakého řešení k ukládání svých dat v jistém smyslu vždy zároveň zavazovali pro specifický hardware, samotný storage a každé takové řešení bylo a je optima-
lizované pro tento určitý druh zařízení. Na trhu jsou tedy desítky, stovky značek, výrobců a specifikací, téměř každá z nich s vlastním softwarem pro správu. Nastupující SDS systémy jsou však koncipovány tak, aby byly hardwarově neutrální a na fyzických zařízeních, na kterých běží, úplně nezávislé. Díky tomu umožňují využívat přístroje jakékoliv firmy a výroby, stačí, aby byly založené na rozšířené architektuře x86. Výhody takového SDS úložiště jsou nevídané a přinášejí uspokojující odpověď pro firmy, které si nemohou dovolit migrovat svou datovou strukturu na modernější hardware. Dejme tomu, že vaše společnost už fungující řešení má. To je ale složené z úložišť různé kapacity, rychlosti, a dokonce i různé výroby, některé je staršího data a některé jste si pořídili docela nedávno. Každé takové zařízení vyžaduje vlastní druh softwaru, platformy, na které funguje. Co ale dělat v případě, že vám už jeho kapacita nedostačuje a vy ji potřebujete rozšířit? Je obtížné říct, s kterou částí struktury bude nové rozšíření kompatibilní a s kterou bude mít problém. Mimořádná škálovatelnost
5
