Page 1

Prodej 3D tiskáren není procházka růžovým sadem Dell EMC

Profesionální grafik a rok práce s výbavou od Dellu Internet věcí a kybernetická bezpečnost Virtuální realita a byznys Deset způsobů, jak si udržet své zaměstnance

To nej z Professional Computingu


Obsah Téma Prodej 3D tiskáren není procházka růžovým sadem

1

Internet věcí a kybernetická bezpečnost

8

ÚVODNÍK

Virtuální realita a byznys Případová studie Profesionální grafik a rok práce s výbavou od Dellu Marketing Deset způsobů, jak si udržet své zaměstnance

12 6 16

Milí

čtenáři, V

zhledem k tomu, že už jsme se po  poněkud odpočinkových letních měsících opět plně ponořili do  práce, není divu, že se musíme ohlédnout za  největšími změnami v aktuálních trendech. A věřte tomu, že říjnové vydání Toho nej z  Professional Computingu je jimi přímo nabité. Hned na prvních řádcích můžete nahlédnout přímo do kuchyně prodeje 3D tiskáren. Pokud se v tomto odvětví moc neorientujete, nebo si zkrátka myslíte, že 3D tisk se vás netýká či není na takové úrovni, aby vás mohl nějak zaujmout, pak je tento článek určen právě vám. Věřte nebo ne, 3D tisk během několika posledních let pokročil mílovými kroky směrem k dokonalosti. Dnes jej můžete využít například k výrobě funkčních kovových prototypů nebo k vytisknutí lidské protézy.

Jedním z dalších trendů, jež hýbou současným světem, je videomapping, s  nímž se dnes setkáváme poměrně pravidelně, a  to nejen ve  velkých městech. Mezi známé tvůrce těchto projektů patří profesionální grafik František Pecháček, který vám v  následujícím textu prozradí, co mimo jiné stojí za  jeho úspěšnými projekty prezentovanými například v Karlových Varech. Poněkud jiným pohledem se nám pak podaří nahlédnout také na technologii internetu věcí. Dozvíte se, kam až tato technologie došla, ale také její slabiny a  nedostatky, jež dnes trápí řadu špičkových vývojářů. Známe už řešení? Čtvrtý článek se zaměřil na  trend virtuální reality, který dnes většina lidí vnímá pouze jako výdobytek techniky sloužící k pobavení prostřednictvím nejrůznějších her. Pokud jste stejného ná-

zoru, neváhejte a přečtěte si tento text, dozvíte se, že VR prosakuje do mnoha nejrůznějších oborů a má velmi praktická využití. Poslední text v  tomto vydání reaguje na  současnou situaci na  trhu práce. Vzhledem k  tomu, že se na  nás ze všech směrů valí pracovní nabídky na  nejrůznější pozice, je v  některých případech opravdu velmi složité jim odolávat. Abyste si udrželi své zaměstnance a případně i zvýšili jejich pracovní nasazení, měli byste vědět, jak správně je motivovat.

Příjemné čtení! Jakub Špaček spacek@dcd.cz

Professional Computing To nej z Professional Computingu Vyšlo 12. 10. 2018

IČ: 25560701 ředitel: Karel Rumler www.dcd.cz

Redakce: Jakub Špaček, spacek@dcd.cz

Vydavatel: DCD Publishing Lublaňská 21, 120 00 Praha 2

Adresa redakce: Lublaňská 21, 120 00 Praha 2 tel.: 224 936 895, fax: 224 936 908 www.procomputing.cz

Grafika a sazba: Radek Štěpánek, stepanek@dcd.cz © DCD Publishing, s. r. o.


téma

autor: Jakub Špaček

Prodej 3D tiskáren není procházka růžovým sadem Jedním z rychle se rozvíjejících segmentů v oboru IT je 3D tisk. Ten vytváří jedinečnou obchodní příležitost, jejíhož potenciálu si všiml nejeden IT odborník. 3D tisk však není obor, kde by stačilo tiskárny jen prodávat. Musíte se v nich umět zorientovat a vědět, kde se jednotlivé přístroje uplatní. Na většinu z těchto otázek vám odpoví následující řádky.

P

řed pěti lety nastal obrovský boom 3D tisku, který zapříčinil především pád patentů americké společnosti Stratasys. Šlo o technologii FDM, která je poměrně levná a umožňuje vyrábět tiskárny, jež se dají pořídit od cca 15 tisíc korun. Ta se pak díky tomu začala masivně rozvíjet. Mnoho výrobců po  této příležitosti skočilo, protože výroba 3D tiskáren s  technologií FDM není až tak složitá. Problém

však byl v tom, aby se zajistila její bezchybná funkčnost. Následně vzniklo obrovské množství výrobců 3D tiskáren, jejichž výrobky se trh doslova zahltil. Všichni začali o  3D tisku mluvit, nastal obrovský boom, díky čemuž český trh představoval poměrně zajímavou příležitost. Avšak 3D tisku na  profesionální bázi ještě chvíli trvalo, než dospěl do  fáze, kdy se dalo mluvit o  prodeji koncovým zákazníkům.

Jeden z českých distributorů tiskáren, společnost 3Dwiser, vznikl právě na základě této příležitosti. Jednatel Petr Kouba popsal tehdejší situaci: „V  té době o  3D tisku všichni mluvili, ale nikdo ho pořádně neviděl. Firmy už vůbec neměly čas se s ním seznamovat. Díky tomu jsme si uvědomili, že na  trhu scházel silný partner, který by přenesl tiskárny od  výrobců, otestoval za  ně vhodnost těchto technologií a uměl se o ně starat.

1


téma Úsměvný pak byl fakt, že nám lidé, kteří tehdy 3D tisku rádoby rozuměli, říkali, že 3D tiskárny jsou „na všechno“, ale neuměli to konkretizovat. Podobně je dokonce prezentovali i  výrobci. Chtěli 3D tiskárny vyrábět. Mysleli si, jak nejsou univerzální, ale nebyli schopni říct, pro koho jsou určeny. Nezvládali si své produkty obhájit. První dva roky jsme vlastně zjišťovali, kudy cesta vede a kudy ne. Zkoušeli jsme, ve  kterých segmentech by se mohl 3D tisk uchytit a kde nikoliv. To, že dnes prodáváme tiskárny převážně do  strojírenského průmyslu, je tedy výsledek přirozeného vývoje, jímž jsme si museli projít.“

Český trh 3D tiskáren

2

Když se podíváme na 3D tisk jako druh byznysu, budeme si jej muset rozdělit na jednotlivé segmenty, a to na levné 3D tiskárny pro osobní použití – segment B2C – a na profesionální 3D tiskárny pro segment B2B. Příležitostí, jak se v  3D tisku na českém trhu uchytit, je poměrně dost, stále se však jedná o malý trh. „Naše společnost se soustřeďuje na 3D tisk pro průmyslové použití, které mají vysoký výkon a  dají se pořídit za  dobrou cenu. Do  tohoto segmentu jsme vstoupili před čtyřmi lety. Tehdy jsme měli relativně volné pole působnosti. Nyní je situace ještě snesitelná, ale další konkurenti by už přibývat nemuseli,“ řekl s úsměvem Petr Kouba. „Máme po-

bočky v Praze a v Olomouci a pak ještě působíme na Slovensku a v Maďarsku, kde prodáváme prostřednictvím resellerů. Mezi našimi resellery se najdou i specialisté na dentální, případně šperkařský byznys. Začínali jsme ve dvou lidech a dnes nás je třináct. Každý rok se nám daří znásobit firemní obrat.“

Druhy 3D tiskáren Existuje mnoho způsobů, podle nichž bychom mohli tiskárny dělit. Nejjednodušší však bude podle technologie 3D tisku a použitých materiálů. Zde jsou tři základní technologie, s nimiž se můžeme v praxi setkat: Fused deposition modeling (FDM, příp. FFF) – tyto tiskárny fungují na  principu tavení termoplastu, což je technologie, kterou si můžeme představit jako tavnou pistoli. Tiskárna v podstatě funguje na podobném principu až na  to, že její tryska je menší, materiály jsou tvrdší, odolnější a tisk řídí počítač. Selected laser sintering (SLS) – základem této technologie je spékání práškového materiálu. Sem se řadí poměrně velká skupina tiskáren, kde vstupní materiál představuje prášek z  termoplastu. Ten se spéká dohromady působením tepelného záření, ale může jít například o písek či kov. Do této skupiny tiskáren patří i kovové, kde je vstupním materiálem kovo-

vý prášek, který se působením laseru speče do kovového dílu. Stereolitografie (SLA) – třetí technologii představují tiskárny využívající vytvrzování polymerů. Jde o  světločivnou pryskyřici, což je pryskyřice, která ztvrdne působením zdroje světelného záření. U  některých příbuzných technologií je vytištěný model obalen v  podpůrném voskovém materiálu, takže jej stačí na  pár minut umístit to vyhřívané pece a  podpěry zmizí.

3D tisk kovu Jednou z nejzajímavějších tiskáren je například Mark Two od společnosti Markforged. Jde o jednoúčelový stroj, který funguje na  principu natavování vrstev nylonu, do něhož je přidáno karbonové vlákno. Vytiskne se tedy kompozit, který je pevnější než hliník. Tento výrobce však ještě ani zdaleka neřekl své poslední slovo. Aktuálně uvádí na  trh 3D tiskárnu Metal X, jež je určena pro tisk kovových dílů. Technologie ADAM, kterou tento stroj využívá, však nefunguje na  „známém“ principu slinování práškového kovu, ale staví na  mnohem levnější technologii FDM. Pro porovnání u  klasické tiskové struny, která je z polykarbonátu nebo nylonu, se její kvalita vylepšuje tak, že se do  termoplastu přidá určité procento nějakého prášku. Do  úvod-


téma ního granulátu, než z něj vznikne struna, se nasype například 80 % nylonu a  doplní se 20 % skleněných nebo karbonových vláken (u  Metal X kovový prášek). Většinou je tedy podíl těchto doplňkových prášků cca 20-30 %, ale u  Metal X se ve  struně nachází 70 % kovu. Ale i  tak lze tento materiál použít ke  3D tisku, protože k  roztavení pojiva, tedy termoplastu, stačí pouze 30% podíl. Tištěný objekt se nanáší vrstvu po  vrstvě tryskou, stejně jako u  technologie FDM. Vytištěný meziprodukt se vytiskne o 30 % větší a následně se musí vložit do  sintrovací pece. Během procesu sintrování, kdy se spojuje krystalická mřížka kovů, se z  výrobku dostane kompletně pryč termoplastové pojivo a tištěný díl se smrští o 30%, což je vlastně onen podíl pojiva, ale s tím je počítáno už ve  fázi softwarové přípravy na tisk, která jej předtím o stejný díl zvětší, takže výsledný objekt má správnou velikost.

Tisk tkání Někteří výrobci dělají i tzv. bioplottery, což jsou velmi specifická a  drahá zařízení, která umí kombinovat technologie 3D tisku tak, že se vyměňují tiskové hlavy různých technologií a  tisknou z  biokompatibilních materiálů. Zatím fungují prakticky výhradně pro výzkum. Jde o  tiskárnu, která je velmi podobná klasickým 3D tiskárnám, ovšem je celá

v nerezu, její zpracování je daleko profesionálnější. Všechny motory a ložiska, jimiž je vybavena, jsou na  úplně jiné úrovni. Bioplotter umožní tisknout z materiálu, který výzkumníci zatím pouze vyvíjejí, strukturu, již takto mohou zkoumat. Do bioplotteru stačí nasypat daný materiál a  vytisknout jej. Pak lze zkoumat vlastnosti výsledného výrobku. Bioplottery se používají například jako kost z  materiálu, který může do  těla a  který tělo postupně vstřebá. Výzkumníci jej vytisknou a  aplikují na  něj jednotlivé tkáně, a zjišťují tak jejich vzájemné vztahy. Tento segment však prozatím slouží pouze vývoji. Ke  komerčnímu použití zatím nedospěl.

Přenosná 3D tiskárna Na nejrůznějších veletrzích, ale už i na e-shopech se můžeme setkat s přenosnou 3D tiskárnou velikosti psacího pera. Ne nadarmo se jí tedy říká 3D pero. Ta však není určena k výrobě nějakých rozsáhlých 3D výtisků, ale jenom pro malé opravy. Zajímavé je, že si 3D pera kupují například motorkáři, protože jsou schopni si s nimi slepit dvě ABS k sobě. S 3D perem by se mělo pouze něco spojit a jít od toho. Když pak tímto miniaturizovaným zařízením proteče třeba kilo materiálu, nemůže se nikdo divit, že se některá jeho součástka rozbije. Výhodné pak je, že u  3D per lze také vyměnit hlavu, a  na  žhavení, které je

stejné, se nasadí jiná hlava a z 3D pera vznikne pájka.

K čemu všemu lze 3D tisk využít? Hlavním využitím 3D tiskáren jsou (a  nejspíš také vždy budou) prototypy jakéhokoliv druhu. Základem je vždy 3D model, podle něhož lze vymodelovat tisknutelný výrobek, pak přichází na řadu 3D tiskárna, která prototyp zhotoví. Vyrábí se buďto designové nebo funkční prototypy. Pokud byste chtěli vyrobit například smartphone, lze pomocí 3D tisku vymodelovat prototyp. Obecně se 3D tisk vyplatí především pro malé série výrobků a  kusovou výrobu. Stále častěji se začíná používat na přípravky do výroby, které se vyrábějí právě v  malých sériích. Když se vyrábí cokoli z  plastu, využívá se především vstřikolisu, na  což je zapotřebí udělat formu. Aby se forma vůbec vyplatila, je zapotřebí vyrobit tisíce produktů. Jinak by vše vyšlo příliš draho. Kdežto 3D tisk žádné formy nepotřebuje. 3D tisk však není dokonalý. Je zapotřebí vědět, že si u  3D tisku musíte většinou vybírat, na  čem vám záleží. Na  tiskárnách lze vytisknout výrobek, který bude pevný, ale nebude hladký. Na  druhou stranu lze zhotovit produkt, jenž bude velmi hladký, ale pravděpodobně taky malý a křehký. Čím větší výrobky se tisknou, tím bude jejich povrch

3


téma hrubší, aby to ekonomicky dávalo smysl (jemný a hladký tisk se tiskne mnohem déle). Málokdy se stane, že by byl produkt rychle vytisknutý a zároveň i skvěle pevný a  úplně hladký. Vždycky z  toho bude jedno chybět. Proto také ještě nemůžeme běžně v  obchodech nakupovat věci vytištěné na 3D tiskárně, protože ještě pořád na povrchu poznáme, že byl daný předmět vytištěn. Není to plně srovnatelné s  produkty, co se vyrobí tradiční technologií. Po opracování výrobku máme prototyp, ale ne výrobek na pulty.

Aplikace v praxi

4

Pokud vezmeme v úvahu již zmíněnou střední třídu 3D tiskáren a  vynecháme ty úplně nejdražší a nejlevnější tiskárny zaplavující e-shopy, dostaneme se k 3D tiskárnám využívaným převážně v  průmyslu. V  některých segmentech se totiž 3D tisk ještě stále vyvíjí a nyní na něj lze nahlížet pouze jako na  příležitost, která se může vyvinout, ale také vůbec nemusí. Konkrétně společnost 3Dwiser a  její jednatel Petr Kouba vidí současné rozložení trhu takto: „Aktuálně jsou našimi největšími zákazník firmy z 80 % průmyslu, ať už strojírenského či elektrotechnického. Úplnou jedničkou mezi

našimi odběrateli je automotive. A zbytek našich zákazníků pochází ze zdravotnictví. Bioplottery ještě nejsou v kurzu. Musíme také rozdělovat 3D tisk pro výzkum a pro výrobu. Našimi zákazníky jsou například univerzity, které dělají výzkum. Tam záleží na tom, jak si výzkumný tým povede. Může jít také o  slepou vývojovou větev. Pět procent tvoří výzkum a 15 % dentální průmysl. Zubařina zažívá také drobnou revoluci. Zubaři se využívání 3D tiskáren nevyhnou a  postupně na to začínají najíždět.“

Jak se 3D tisk prodává O tom, že prodej 3D tiskáren není procházka růžovou zahradou, jsme se pobavili právě s Petrem Koubou. Prodejce musí být v jednu chvíli inženýrem, jindy zase lékařem. Ovládat takové dovednosti však nebývá v silách všech. Proč tomu tak ale je? „S  3D tiskárnou vždy vstupujeme na  pole zákazníka. My musíme pochopit, co naši zákazníci dělají, abychom na  to mohli adaptovat 3D tiskárnu a  materiály,“ uvedl Kouba. „Následně se mu pak staráme o tiskárnu a o software. Ukážeme mu, jak s  ní pracovat, aby mohl dělat to, co umí. Staráme se jenom o  technologii a  dáváme rady.

Odborníci na jejich byznys jsou oni. Je nezajímá 3D tiskárna, ale hotový produkt. Konkrétně u  dentálního průmyslu to nebyla žádná sranda. Nebylo jednoduché porozumět tomu, co zubaři a  ortodontisté chtějí, a  zároveň také vědět, zda to tiskárna dokáže nebo ne. Oni si od nás 3D tiskárnu koupí, my je na začátku trochu postrčíme, aby uměli tiskárnu a materiály využít k tomu, co potřebují, třeba tvorbu zubních modelů atd. Zbytek už je pak na  nich, protože jejich know-how je obrovské. My dentálnímu byznysu rozumět nemůžeme, takže k  sobě ještě hledáme zubního laboranta, který by byl zubařům blíž, mluvil jejich žargonem, a  vytvořil tak spojení mezi zubaři a  námi, odborníky na 3D tisk.“ Zákazníci dost často vlastně ani nevědí, na  co se mají zeptat, a  je úplně běžné, že přijdou zákazníci, kteří si vytipovali nějaký svůj produkt, který chtějí dělat na 3D tiskárně. Prodejce pak musí být dostatečně informovaný na  to, aby dokázal zhodnotit celou situaci. Musí vědět, zda je to rozumné a zda to vůbec 3D tiskárny umí. „Někdy řekneme, že ano, ale ve  většině případů jim řekneme, že to, s  čím k  nám přišli, je úplně mimo, ale už v průběhu jednání vyplyne, že mohou 3D tiskárnu využívat mnohem


téma efektivněji a s  mnohem lepšími výsledky na  něco úplně jiného. A  to je naše přidaná hodnota. Lidé si pak uvědomí, že přínos 3D tiskárny je úplně jinde, než si mysleli, ale každá firma, která vyrábí něco hmotného, tam se 3D tiskárna využije,“ řekl Kouba.

Trendy Aktuálním trendem v 3D tisku je ladění materiálů tak, aby byly pevnější a odolnější. Zjistilo se, že 3D tisk funguje a že v mnohém velmi pomáhá. A tak se začaly ladit materiály, z  nichž se tiskne. Každou drobnost je zapotřebí vychytat – třeba v  chemickém složení tiskových strun. Jedním trendem je tedy cesta ke  speciálním vlastnostem. Začíná se objevovat tisk z  ESD materiálů, vodivých materiálů a pevných materiálů. U tiskáren můžeme pozorovat nárůst jejich specializace. Před pár lety se výrobci snažili dělat co nejflexibilnější materiály a  u  některých tato snaha stále ještě přetrvává. Tiskárna tehdy musela umět vytisknout co nejvíce druhů produktů. Najednou však máme tiskárny, které umí tisknout například výrobky na bázi karbonu, které jsou velice pevné. Jsou to jednoúčelové tiskárny, jež ale mohou být poměrně levné. Vytisk-

nou například produkt, který je pevnější než hliník.

Vytiskneme si 3D tiskem dům? 3D tisk sám o sobě byl uskutečněn i navzdory tomu, jak složitou cestou si musel projít. Firmy tento segment prostě dotlačily k tomu, aby to fungovalo. Dnes už je 3D tisk relativně běžnou věcí. U 3D tisku domů se dá počítat s  podobným vývojem. Na světě zatím neexistuje žádná komerční tiskárna, která by vyráběla domy. Tímto segmentem se zabývá pár výrobců a  všichni z  nich jsou prozatím ve  fázi vývoje. Investoři zavětřili příležitost a tlačí na to, aby se vyvinulo zařízení pro 3D tisk domů, které by šlo používat. Některé prototypy 3D tiskáren pro tisk domů už existují. Například v Číně se už domy tisknou. Tam je však tisknou jenom proto, že nějaký komunistický pohlavár řekl: „Budeme tisknout domy a  chceme v  tom být jednička!“ Lidi tisknou domy, protože musí. Z  každého domu pak vznikne několik tisíc novinářských článků. Proto je potom každý takový dům vidět. Na  tento trend nám pomohl nahlédnout i námi oslovený odborník z oboru Petr Kouba: „3D tisk domů je věčně

omílané téma. Já jsem původně stavař, takže zrovna 3D tisk domů bylo jedno velké odvětví, kvůli kterému jsem se do tohoto podnikání vůbec pustil. Řekl jsem, že chci být první u toho, až se v republice začnou tisknout domy, ale dost rychle nás to vyvedlo z  omylu. Kdyby se porovnalo vylití betonem do  systémového bednění s 3D tiskem z betonu, pak bude 3D tisk trvat mnohonásobně déle, vyšplhá se na  neporovnatelně vyšší náklady a ještě nedosáhne kvality srovnatelné s  vylitím betonu. Aby bylo využití 3D tisku rentabilní, muselo by jít o tisk například v prostředí, které je pro člověka příliš agresivní, nebo budeme chtít do  umělecké galerie vytisknout například Kaplického knihovnu, včelí úl, zkrátka něco, co bychom nebyli schopni běžnými metodami vytvořit. Jde o to, že 3D tiskárnou se vždy řeší nějaký problém. Časem by to mohlo přijít, ale myslím si, že ve  stavebnictví to nikdy nezíská podstatný vliv. Čistě teoreticky by se takto dal vyřešit i nedostatek pracovní síly, ale prakticky je to spíše science-fiction.“

5


Dell EMC

Případová studie

Profesionální grafik a rok práce s výbavou od Dellu Na  podzim roku 2017 oslavila česká pobočka Dell EMC čtvrtstoletí působení na  českém trhu. Nejenom ona. Ve stejné době 25 let své činnosti připomínala i přední česká hudební skupina Kryštof. Ta s Dell EMC spojila své síly a vznikl jedinečný koncert, který přilákal 40 tisíc diváků.

T

i si mohli vychutnat známé melodie své oblíbené kapely a také exkluzivní vizuální show. Tu odbavovaly dvě pracovní stanice Dell Precision 7910, které si vybral hlavní technik koncertu, František Pecháček. Spolupráce s Dellem ale tímto koncertem neskončila. Dnes na jejich hardwaru vytváří další zajímavé projekty.

Když se lázně rozzáří

6

První týden v září 2018 začal v  Karlových Varech světelný festival nazvaný VARY°září. Jeho součástí byla i  soutěž o nejlepší videomapping na budovu Alžbětiných lázní. Té se František Pecháček nejenom zúčastnil, ale také v ní dokázal zvítězit. Za  jeho úspěchem stojí kromě velkého talentu i technologie Dell EMC. Pro své projekty totiž potřebuje obrovský výkon pracovních stanic, ale zároveň vyžaduje možnost volně se rozhodovat o tom, které komponenty si zvolí. A společnost Dell EMC byla dle jeho slov jedinou, která mu to umožnila: „V začátcích jsme byli tak trošku pankáči. Moc jsme se nedívali na  to, jaké parametry který výrobce doporučoval. Udělali jsme si to vždy podle svého. Používali jsme třeba hodně výkony grafických karet či komponenty využívající GPU. Dnes jsme ale zjistili, že jediný výrobce na  trhu nám dá přesně to, co potřebujeme – hrubou sílu, volnost a  zároveň spolehlivost. Proto jsem rád, že jsem navázal s  Dell EMC bližší spolupráci.“ Po roce našeho partnerství již pracuje se svým strojem velmi rychle a, jak on sám říká, „dříve mě brzdil počítač, dnes

brzdím já jeho“. A i přesto, že patří mezi vyhledávané grafiky, dokázal si najít čas na  zpracování vítězného projektu festivalu VARY°září. Ve  své práci často využívá rasterizační modely světelné interpretace a ray tracing. Díky tomu zvlád-

ne vytvořit frame ve 4K v  řádu sekund, zatímco dříve mu tato činnost se starým hardwarem trvala minuty. Velmi nízkých časů zpracování dosahuje také při práci s tzv. PBR technologií ve 3D, která není klasickým ray tracingem.


Dalším projektem, kterým František Pecháček zaujal, byla zakázka věnovaná výstavě 100 let československé architektury. Hlavním zadáním bylo vytvořit futuristickou prezentaci, která by připomínala hologram. A právě na  tomto příkladu lze demonstrovat kreativní využití nových technologií Dell EMC. Byl totiž použit nový laserový projektor Dell Advanced 4K Laser Projector, který byl za  inovace oceněn na  veletrhu CES 2018. Kromě spolehlivosti a  vysokého rozlišení měl tento produkt ještě jednu klíčovou výhodu – má malou projekční vzdálenost a throw ratio 0.189 : 1.

Díky kombinaci technologií Dell EMC, originální skleněné promítací plochy a speciálně upraveného stolu vznikla nejoriginálnější prezentace na  výstavě. Přitom celý tento projekt vznikl zhruba za  týden, což je u  podobné zakázky zcela výjimečné.

Příští stanice: Berlín Jednu cenu za videomapping nedávno získal, nicméně existují ještě další, větší výzvy, které ho v  budoucnu čekají. Z  nich nejvýznamnější je právě finále soutěže na  berlínském Festivalu světla. Jeho organizátoři oslovili sedm zemí a v každé z nich tři digitální studia.

V české konkurenci se povedlo postoupit právě Františku Pecháčkovi. Finalisté budou stát před obtížným úkolem. Svá díla budou totiž promítat na  Berliner Fernsehturm – televizní věži, která je vyšší než Eiffelovka. O  všem rozhodne hlasování veřejnosti. „Upřímně nevím, co se lidem bude ve  výsledku líbit, ale doufám, že se nám podaří zaujmout. Pokud pracujete na  projektu podobného rozsahu, musí všichni a všechno kolem vás fungovat na 100 %. A ve spolehlivosti je Dell EMC jednoznačná jednička na trhu, což vám potvrdí každý profesionál,“ vysvětlil Pecháček.

Případová studie

Vize a vizualizace moderní architektury

7


téma

autor: Jakub Špaček

8

Internet věcí a kybernetická bezpečnost


Internet věcí je jedním z nejrychleji se rozvíjejících odvětví současnosti. Vždyť každoročně zhruba o  třetinu narůstá počet připojených zařízení k  internetu. Ta často sbírají zdánlivě nezáživné informace, které podle některých výrobců nestojí za to chránit bezpečnostním softwarem a jinými opatřeními.

Téma

J

e to však pravda? Připouštím, že data vypovídající o tom, kolikrát denně si jdeme do lednice pro něco na  zub, jsou pro většinu organizací nezáživná. Pokud se však dají do  kontextu s tím, že pokaždé, když se v televizi hraje Liga mistrů, dáme si k  ní pár piv a  pizzu, mohou toho využít například internetové obchody a  služby, které nám mohou zasílat personalizovanou nabídku. Reálnější a  mnohem nebezpečnější příklad se však skrývá za  senzorem otevřených dveří. Co by se mohlo stát, kdyby někdo zjistil mou rutinu a  věděl by, v  kolik hodin chodím domů z práce? Zde už to nebezpečí vidíme poněkud jasněji. Shodneme se tedy na  tom, že by se měla bezpečnost těchto zařízení řešit. Často jsou kompletně bez jakékoliv ochrany. K tomu může dojít dvěma způsoby. Prvním je nedostatečné zabezpečení ze strany výrobců, což může být dost podstatný problém, a druhý případ padá na hlavu uživatelů, kteří si zařízení zakoupí, ale nenastaví si heslo nebo si nechají heslo výrobní, které se vždy po  zapojení produktu doporučuje změnit.

IoT všude kolem nás Naštěstí se však většina firem na trhu snaží své produkty co nejlépe zabezpečit. Zejména jde o společnosti nabízející zdravotnická zařízení do  nemocnic, jejichž chod mnohdy představuje rozdíl mezi životem a smrtí. Pokud by někdo napadl právě tato zařízení, může to mít fatální následky. Každodenně se setkáváme s  prvky internetu věcí a  často o  tom ani nemusíme vědět, protože mezi ně můžeme zahrnout v podstatě jakékoliv zařízení schopné připojení na  síť. Jde například o  senzory sledující plynulost silniční dopravy, naplněnost kontejnerů na  odpad nebo třeba běh výrobní linky. Internet věcí je zkrátka všude kolem nás a  kdo by se chtěl pohybovat v  nezabezpečeném prostředí.

9


téma

10

Pryč s ním? To ne! Určitě vás napadlo, proč tedy internet věcí vůbec využíváme, když pro nás představuje takovou míru rizika. Odpověď je jednoduchá – jeho využívání výrazně převyšuje možná rizika, která se navíc dají řešit nejrůznějšími bezpečnostními nástroji. Praktické způsoby jeho využití našla například finská železnice VR Group, která u  jednotlivých vlaků a  vagonů pomocí senzorů sbírá statistická data. Na  jejich základě je VR Group schopna zjistit, do  jaké míry se konkrétní součástky opotřebovávají a  jak dlouho ještě vydrží fungovat, než je bude zapotřebí vyměnit. Díky internetu věcí pak lze dokonce zautomatizovat celý proces objednávky náhradních dílů, čímž se minimalizuje riziko zpoždění způsobeného poruchou na  drážním tělese. Vlak totiž přijede do  depa zavčasu, kdy se automaticky objednaná součástka vymění. Abychom však viděli efektivní využití internetu věcí v  praxi, nemusíme cestovat až do  Finska. Stačí se přesunout do  Kadaně, kde pomocí meteostanic a nejrůznějších senzorů vytvořili chytrou vinici. Díky těmto vstupům se jim podařilo zachytit data, na jejichž základě lze vyvodit pravděpodobný výskyt nejrůznějších patogenů, které víno napadají. Vinař je tak v půlhodinových intervalech

informován o možném výskytu konkrétních patogenů, na  což zareaguje příslušným postřikem. Díky využití těchto analytických nástrojů mohou vinaři ušetřit finanční náklady za  postřiky při zachování stejné, ne-li vyšší, kvality vína. Hrozny navíc nejsou vystavovány preventivním chemickým postřikům.

Jak IoT fungovalo před několika lety Když se podíváme na síť tvořenou zařízeními internetu věcí, zjistíme, že je centralizovaná, což znamená, že se nejrůznější produkty připojují k  centrálnímu uzlu, který tyto prvky ovládá a analyzuje

Centralizovaná síť

příchozí data. Když je pak vše patřičně zpracováno, odešle se report s výsledky. Nevýhodou tohoto systému však zůstává příliš pomalý přenos dat a vysoké nároky na  výpočetní techniku analytického zařízení. Největší problém však najdeme právě v  otázce bezpečnosti. Zde stačí jakýmkoliv způsobem vyřadit z  provozu centrální uzel a  vypadne celá síť.

Jak funguje dnes Na nedostatky předchozího modelu reaguje ten dnešní, který je sice také centralizovaného typu, ale pokouší se decentralizovat některé funkce. Pře-

Decentralizovaná síť

Distribuovaná síť


Téma souvá část analytického zpracování dat přímo do vstupních zařízení. Data, která se odesílají, jsou výrazně menší a  již zašifrovaná, což minimalizuje jejich případnou ztrátu. Pořizovací náklady na  vstupní zařízení pak sice rostou, avšak cenový rozdíl není tak podstatný jako zrychlení přenosu dat směrem k  centrálnímu uzlu. Nicméně náklady na  analytické zařízení v  centrálním uzlu stále rostou, protože se neustále zvyšuje počet připojených zařízení. Začíná se tedy uvažovat o úplně jiném systému. Jak by mohlo IoT fungovat za pár let Změna systému, na  jehož základu fungují zařízení internetu věcí, je nutná. Narůstající počty a  druhy senzorů přetěžují stávající zařízení v centrálním uzlu a  zvyšují nejen požadavky na  jeho výkon, ale samozřejmě i pořizovací cenu. Potřeba změny systému však neznamená, že by přesun analytických nástrojů směrem k  původně čistě vstupním zařízením byl krokem zpět. Naopak jde o  velmi dobře provedenou myšlenku, na  níž je zapotřebí dále stavět. Klíčem k  úspěchu však nebude pouze decentralizace sítě, protože i ta má své mouchy. Decentralizovaná síť je totiž stále z  bezpečnostní stránky velice zranitelná. Stačí napadnout jeden z  hlavních uzlů, na  které jsou napojena vstupní

zařízení, a vyřadí se z provozu všechna zařízení. Jde o  vyřazení části sítě propojené s napadeným uzlem a ta někdy bývá dost velká. Řešení pak představuje spíše distribuovaný model internetu věcí. Tím se totiž vyřeší jak vzrůstající náklady na „centrální mozek“, tak i stále vyšší nároky kladoucí problematika bezpečnosti. Typickým příkladem technologie s  distribuovanou sítí je blockchain. Začlenění této technologie by podle významných technologických firem (například IBM nebo Dell EMC) mělo pomoci vyřešit většinu stávajících problémů internetu věcí. Po její implementaci se vylepší celkové zdraví sítě a její celistvost. Díky šifrování pomocí hash kódů pak odpadá i  starost o  bezpečnost, jednotlivá zařízení budou moci navzájem ověřovat svou totožnost v síti a síť bude schopna fungovat automaticky prostřednictvím chytrých transakcí. Navíc nebude existovat žádný centrální uzel, který by mohli hackeři napadnout, a  případné hrozby budou eliminovány na  různých vrstvách infrastruktury. Přínos implementace blockchainu do  IoT by měl i  další pozitivní dopady na  byznys: bezpečné updaty softwaru – pomocí blockchainu půjde pouhým vložením odkazu zveřejňovat updaty softwaru,

které budou chráněny zašifrováním a navíc ověří pravost tohoto updatu všechna zařízení na síti; transakce a  mikrotransakce – bude možné zautomatizovat platby obchodním partnerům za  vykonané služby či dodané produkty; analytický model sledování – díky tomuto modelu se budou do blockchainu ukládat i  veškerá metadata a  výsledná rozhodnutí. Po  nějakém čase bude možné zpětně dohledat konkrétní rozhodnutí, a to včetně důvodů, které k nim vedly. Ani přes své nespočetné výhody však blockchain nebude schopen pokrýt úplně všechny nedostatky IoT. Především jde o omezení výkonu a škálovatelnosti, což jsou pro IoT zásadní nedostatky. Aby mohly být napraveny, musela by vzniknout upravená blockchainová platforma, která překoná současné modely. Pravděpodobně tak budou v  nejbližší době vznikat nejrůznější hybridní modely, které by měly celou situaci vyřešit. Blockchain tak sice neznamená úplnou spásu internetu věcí, ale dokáže jej do  budoucna přinejmenším podstatně vylepšit. Jak však bude vypadat finální řešení IoT, na to si budeme muset ještě nějakou dobu počkat.

11


Téma

autor: Michala Benešovská

12


Jedním z nejzajímavějších trendů posledních let je virtuální realita. Technologie se staly dostupnými a virtuální realita se dostala na takovou úroveň, že už není jen zábavou hrstky technologických nadšenců, ale stala se skutečně použitelnou. Virtuální realita už není jen záležitostí zábavního průmyslu, ale začíná pronikat i do dalších oblastí, kde její použití skýtá řadu nových obchodních příležitostí.

V

e virtuální realitě nejsme omezováni limity skutečného světa, platí zde jiná pravidla – můžeme se přesouvat z místa na místo a napříč časem jen mrknutím oka a  prohlížet si objekty a  místa, které bychom v  reálném životě nespatřili. O zpopularizování této technologie se postaral zejména zábavní a herní průmysl, ale virtuální realita a rozšířená realita jsou také mocné nástroje podnikání. Pojďte prozkoumat ty nejzajímavější způsoby použití virtuální reality a  možnosti, kudy se může ubírat v budoucnosti.

Dopad na všechny oblasti podnikání V  posledních třech letech se o  novou vlnu zájmu o  virtuální realitu zasadily zejména čtyři společnosti – HTC, Sony, Oculus VR a Samsung, které se zaměřily na  dostupné systémy pro koncové uživatele a  nabídly jim několik headsetů. Díky tomu zajistily, že se virtuální realita dostala do povědomí koncových uživatelů. Předpokládá se, že obchodní potenciál VR bude brzy masově využíván a  dalece přesáhne její zábavní využití. Podle průzkumu společnosti Tractica přesáhnou do roku 2021 výdaje na komerční VR technologie 9 miliard dolarů.

Veškeré činnosti a procesy, které provádíme v  souvislosti s  obchodními aktivitami (zákaznický servis, marketing, účetnictví, HR, výroba…) lze simulovat ve virtuální realitě. Když to zjednodušíme, lze úkoly, které můžeme ve  VR provádět, rozdělit na  dvě skupiny, jde buď o  trenažér, nebo simulaci.

Téma

Virtuální realita a byznys ality možné provádět libovolné úkony bez fyzické přítomnosti nebo s  omezeními, jež přinášejí fyzikální zákony reálného světa. Možnosti modelování a  interakce se simulovanými objekty jsou ve  virtuální realitě prakticky neomezené a je možné provádět simulace činností, které by ve skutečném světě nebyly možné.

Trenažér Pro účely tréninku virtuální realita nabízí možnost uměle vytvořit jakoukoliv situaci. Rostoucí úroveň grafiky přináší dosud nebývalý fotorealismus a dokáže mozek ošálit tak, že do jisté míry uvěří, že to, co vidí, je skutečné. Díky tomu lze sledovat, jak uživatel na  některé podněty reaguje, jak se chová a tyto poznatky lze dále vyhodnocovat a  učit se z  nich. Skvělý příklad, jak takový VR trenažér vypadá, je Oculus VirtualSpeech, což je VR aplikace pomáhající zlepšit obchodní dovednosti a  obsahuje například virtuální přípravy na pohovor, uživatel si může vyzkoušet prezentaci před velkým publikem a další, a to vše v realisticky vyhlížejícím prostředí.

Design a prototypování

Simulace Takzvaná simulace je založená na tom, že je v  prostředí virtuální re-

Využitím VR se dají ve výrobním průmyslu ušetřit miliony, protože už není zapotřebí vytvářet plnohodnotné a funkční

Možnosti virtuální reality jsou skvěle využitelné ve výrobním průmyslu, kde VR umožňuje simulovat a  testovat jakékoliv výrobní procesy, mechanismy i  produkty. Lze připravit testy, které ověří spolehlivost a  fungování výrobku za jakýchkoliv podmínek, a to mnohem efektivněji, rychleji a bezpečněji, než je běžnou praxí. Pochopitelně je zapotřebí počítat s  pořizovacími i  provozními náklady na VR systém a jeho obsluhu, ale to pravděpodobně do budoucna změní prodejní model VR-as-a-service, který je v  současné době zajímavou obchodní příležitostí.

Úspora a nové možnosti

13


Téma prototypy různých produktů – vše je možné nasimulovat. Výsledek je natolik přesvědčivý, že se VR používá pro designování a prototypování i  v  leteckém průmyslu, přičemž Boeing i Airbus používají simulovaná digitální prostředí k  návrhu a  testování nových funkcí a modelů opravdu ve velkém. Virtuální realitu si oblíbili také architekti, kteří k  této technologii hromadně konvertují, neboť jim dává prakticky neomezené možnosti předvést hotové návrhy svým klientům, kteří si je mohou díky VR libovolně prozkoumat a  projít ještě předtím, než bude vůbec kopnuto do země a položen základní kámen.

Zákazníci a VR

14

Díky virtuální realitě může každý provozovatel nebo prodejce efektivně přehodnotit, jak prezentuje své služby a zboží a nakolik jeho způsoby opravdu oslovují koncového zákazníka. A právě v oblasti zákaznického servisu a  marketingu VR nabízí nové možnosti, jak zákazníky zaujmout, a může se stát cenným zdrojem důležité zpětné vazby a  detailů zákaznického chování. Na rozdíl od interakcí ve  skutečném světě je možné situace odehrávající se ve  virtuálních prostředích analyzovat a vyhodnocovat. Díky virtuální realitě není potřeba fyzicky budovat rozsáhlé showroomy – zákazníci také procházejí transformací a  rychle se adaptují, technologiím se

nevyhýbají a brzy bude standardem, že mnozí raději nasadí headset a prohlédnou si zboží virtuálně. Také ve  virtuálním showroomu budou mít příležitost interakce s prodejním asistentem – ten bude virtuální reprezentací skutečného člověka – nebo časem dojde k tomu, že bude čistě AI konstruktem operujícím nezávisle na  přímé lidské kontrole. Virtuální showroomy už začínají objevovat i některé tuzemské firmy. Virtuální prohlídky a nákupy jsou pohodlné také pro zákazníky – mohou si vyzkoušet nové auto, nábytek nebo kuchyňské vybavení z  pohodlí domova. Reálné shoowroomy pravděpodobně úplně nezmizí, v  některých případech přece jen zůstane nutnost zboží fyzicky vidět a cítit. Pro průzkum či rychlé zmapování trhu nebo přijetí nového produktu se stává z virtuální reality přesvědčivá alternativa k  dosud používaným metodám.

Zdravotnictví, letectví, školství i policie Pravděpodobně největší výhoda virtuální reality je, že když se věci nedaří, může uživatel jednoduše aplikaci vyresetovat a  začít znovu, přičemž nikdo nepřišel k újmě. Díky tomuto předpokladu je VR ideální pro zdravotnictví. Například chirurgové už mají možnost provádět simulovaně náročné operace, kde každičký

detail rozhoduje o životě pacienta. Tyto simulace jsou díky možnostem skenování a  vytváření 3D reprezentací, pro něž si bere vzory z reálného světa, velice přesvědčivé a realistické. Zdravotníci a doktoři mohou zkoušet nové nástroje a  procedury zcela bezpečně ve  virtuálním prostředí. Výrobci zdravotnických nástrojů a  vybavení zase mohou navrhnout ve  VR prototyp, který takto lékaři otestují, čímž se výrobce dostane k cenné zpětné vazbě, jelikož bude moci vše detailně sledovat a  vyhodnocovat. Na  základě poznatků z VR testování bude pak moci výrobce své zařízení či nástroje vylepšit a upravit. Když si vezmeme opět příklad z  letectví, piloti spoléhají na  sofistikované letecké simulátory už celá desetiletí. Letecký simulátor je ale nákladná a skutečně rozměrná záležitost (obvykle zabírá celou místnost). Také tato zařízená začínají být nahrazována dostupnějšími a  skladnějšími VR řešeními. Piloti tak získávají mnohem lepší přístup k nejmodernějším simulátorům, takže mohou trénovat daleko častěji, a  tím zvyšovat bezpečnost leteckého provozu. Také pro vzdělávání skýtá virtuální realita značný potenciál, a  to v  mnoha ohledech. Například existují aplikace, pomocí kterých mají učitelé možnost vyzkoušet si své nervy ve  třídě plné neukázněných studentů, což asi nebude ani rozeznatelné od  jejich reálné


Téma zkušenosti. Ve virtuální třídě mohou nacvičovat a  uzpůsobovat své metody výuky rušivému prostředí. Policie v  New Jersey má k  dispozici VR systém, jenž jejím členům nabízí trénink různých scénářů – od  rutinního řízení provozu až po přestřelku. Společnost, která tato řešení vyvinula, přidala také technologii, kdy uživatel dostane slabý elektrický šok, pokud někde pochybí. To rozšiřuje VR o další rozměr – strach. Ten by totiž přirozeně v podobných situacích policisté cítili. Podobné prvky se ale zatím testují, ale očekává se, že se virtuální realita bude postupně rozšiřovat i  o  možnosti simulovat další vjemy, nejen ty audiovizuální.

Virtuální realita jako služba Ve srovnání s tradičními trenažéry a simulátory je dnešní VR mnohem levnější. Přesto se s  ní pojí nemalé pořizovací náklady – je zapotřebí samotný VR systém, výkonná zařízení, na kterých poběží i  někdo, kdo to vše bude spravovat a  obsluhovat. Náklady ještě rostou, pokud nějaká společnost vyžaduje řešení na zakázku a chce kompletně nově navržená prostředí. A jelikož už se nám několikrát ověřilo, že peníze jsou pro všechny až na prvním místě, je zapotřebí přijít s  cenově dostupnou variantou. Tou by se mohl stát model as-a-service (tedy „jako služba“). Začínají se rodit

společnosti, nejčastěji technologické start-upy, které nabízejí kompletní VR služby – společnosti si od nich mohou pronajmout VR jednotky i  nástroje pro tvorbu virtuálních prostředí a  simulací. Není tedy zapotřebí, aby byly vynakládány nemalé investice do  budování vlastní VR infrastruktury. Marketingové agentury už nabízejí tvorbu virtuálních a  interaktivních prezentací pro firmy a značky. Předpokládá se totiž, že využití VR bude hrát v marketingu stále významnější roli. Realitní kanceláře, už i  některé osvícené v České republice, nabízejí virtuální prohlídky objektů. Podobně nabízejí personální agentury také virtuální „tour“ po firmách, takže si potenciální zaměstnanci mohou projít celou firmu ještě, než tam začnou pracovat. Právě rozvoj těchto služeb hraje významnou roli ve  vývoji, směřování a nasazení virtuální reality v oblasti průmyslu, obchodu i  zábavy. Marketing, výroba, obchod i  zdravotnictví, školství nebo architektura jsou oblastmi, kterými bude virtuální realita v  dohledné době rezonovat.

Budoucnost je virtuální Pokud sledujete vývoj virtuální reality v posledních letech, můžete získat dojem, že poněkud stagnuje, ale není tomu tak, a  to ani ve  spotřebitelském segmentu. Podíváme-li se s  odstupem

větším než tři roky, je vidět, že došlo k obrovskému posunu ve vývoji i v nasazování. VR technologie se stále vyvíjejí a zkušenost, kterou můžeme prostřednictvím VR získat, se čím dál tím více přibližuje realitě. Velká očekávání má v  souvislosti s  VR také například stále oblíbenější eyeball-tracking, tedy technologie sledující pohyb očí – ta umožňuje interakci nebo aktivování různých prvků uvnitř simulace pohledem. Také se začíná experimentovat s  aktivitou mozkových vln, tedy jde o to, že by bylo do budoucna ve virtuální realitě možné provádět změny a  aktivity pouhou myšlenkou. V  současné době ještě virtuální realitu drží zpátky řada neduhů. Společně s rostoucí úrovní grafiky a nutnosti složitých výpočtů při vykreslování simulací jsou zapotřebí výkonné počítače, které VR řídí. Postupný přechod na samostatné headsety, které nebude nutné připojovat k  řídícímu počítači, je tedy zcela logický vývoj. Už nyní jsou k  dostání samostatné headsety, které zprostředkovávají přesvědčivý zážitek, jenž je příslibem do  budoucna. Virtuální revoluce je v  plném proudu stejně jako její pozvolná a přirozená adopce. Je docela dobře možné, že se stále větší podíl obchodních aktivit přesune do virtuální reality, a to dřív, než si většina z nás myslí.

15


Marketing

Autor: Jakub Špaček

16


Poslední dobou je stále složitější najít si do své společnosti kvalifikované pracovníky, kteří umí dřít. Je tomu tak především díky velmi nízké míře nezaměstnanosti. Ta je v Praze a Brně výrazně nižší než v menších městech. Následující text je tedy určen všem zaměstnavatelům a vedoucím pracovníkům, kteří chtějí nejen do svého týmu přibrat novou sílu, ale také „oživit“ tu stávající.

N

ení až tak důležité, jak dobře máte napsaný pracovní inzerát. Věřte tomu nebo ne, během relativně krátké doby vaši zaměstnanci zjistí, zda je vaše firma pro ně to pravé ořechové. Nejdůležitější pro práci je pracovní prostředí. Pokud u vás v kanceláři probíhá zákopová válka, v  níž jeden vyčítá druhému jeho nedostatky nebo po  sobě zaměstnanci vztekle štěkají, vsaďte se, že vám váš nově příchozí brzy odejde. Zaměstnanci u vás musejí tvořit jednolitý celek. Bez výjimek by měli plnit své pracovní povinnosti, k čemuž by měli být také od začátku vedeni. Správná motivace je klíčem k úspěchu. Správně naladěný kolektiv bude nejen plnit své pracovní úkoly, ale uvnitř něj se bude všem dobře pracovat. I vám. Proto jsme si pro vás připravili hned několik rad, které pomohou zlepšit pracovní prostředí ve  vaší firmě. Pokud už všechny z  nich dodržujete a  pořád se nedaří, hledejte způsoby, jak se zdokonalit. Některé rady jsou spíše pro větší pracovní kolektivy, ale když si je upravíte, můžou se hodit. 1. Lépe komunikujte Správná a  častá komunikace na  pracovišti představuje základní stavební kámen pro dobrou atmosféru. Je důle-

žité, aby se na pracovišti komunikovalo, a to nejen prostřednictvím e-mailu. Než si dva zaměstnanci vysvětlí složitější informaci e-mailem, byli by při situaci z očí do očí už pětkrát domluveni. Veďte tedy své zaměstnance k tomu, aby spolu vzájemně komunikovali napřímo. Nebojte se však ani místy zasáhnout a  zavést hovor mimo pracovní záležitosti. Lidé si pak odpočinou, poleví v  soustředění a  budou mít na  vás jako na  šéfa hned lepší názor. Samozřejmě vše musí být správně načasované. Účetní se s  vámi před uzávěrkou nebude chtít vybavovat o svém víkendu, stejně jako vy byste se s nikým nezdržovali, když vás čeká důležitá schůzka. Pokud se budete chtít komunikaci věnovat více do  hloubky, doporučuji absolvovat kurz správné komunikace. Buďte však obezřetní při jeho výběru. 2. Jděte příkladem Nic nemotivuje tak dobře jako šéf, který se řídí vlastními pravidly. Ta by měla být stejná pro všechny v  kanceláři. Pokud máte jasně nastavené, že musíte být v  práci od  7:00 hodin, měl by vedoucí pracovník být v  práci ve  stejnou dobu. Pokud naopak příkladem nepůjdete, nebudete dochvilní při docházce do práce, na firemní meetingy nebo dokonce u ob-

chodních schůzek s klienty, nedivte se, když uvidíte v kanceláři stále více otrávených obličejů. Jak se pak můžete postavit před své zaměstnance a chtít po nich věci, které sám nejste s to splnit? Velmi často se pak stává, že vaši podřízení začnou ke  své práci přistupovat stejným způsobem jako vy k té své. 3. Povzbuďte je a pochvalte Šéfové velmi často sázejí na  starou známou metodu cukru a biče. Jen by si měli uvědomit, že tato metoda, tedy pochvala za dobře odvedenou práci představující cukr a pokárání za chybu, musí být vyvážená. Ve firmách se tak můžete často setkat s  vedoucími, kteří sice dokáží své podřízené patřičně srazit, když udělají něco špatného, ale pochvaly se od  nich jen tak nedočkáte. Na  tohle pozor! Je důležité, aby si zaměstnanci uvědomili, že jsou schopní a  že svou práci dělají dobře. Když to budou vědět, mohou firmě přinášet stále lepší výsledky. Samozřejmě nechvalte zaměstnance za každou maličkost, ale zkuste si u každého z nich během každého pracovního týdne najít, co udělali dobrého, a nebojte se je za to přede všemi pochválit. 4. Stanovte si týdenní cíle Při začátku podnikání si stanovujete cíle, jichž byste chtěli v  co možná

Marketing

Deset způsobů, jak si udržet své zaměstnance

17


Marketing

18

nejkratší době dosáhnout. Podobně je také důležité průběžné stanovování cílů pro probíhající rok nebo měsíc. Při jejich určování však buďte velmi opatrní. Neměli byste při něm přestřelit a stanovit nereálný cíl, ale podobně byste si měli dát také pozor na to, abyste před sebe nekladli příliš nízké mety. Proto je výhodné si cíle rozdělit na  co nejmenší díly. Ideálním měřítkem jsou týdny, protože nejsou příliš dlouhé, a díky tomu můžeme průběžně měnit firemní postupy. Podobným kouskováním cílů zabijete dvě mouchy jednou ranou: monitorování, zda vaši zaměstnanci plní to, co jste si určili. Tak zjistíte, jaká výše cílů je pro ně reálná a  jaká naopak ne; motivování zaměstnanců ke  splnění týdenních cílů. 5. Kdo si hraje, nezlobí Nejjednodušším způsobem motivace jsou odměny pro nejpilnější zaměstnance. Když uspořádáte soutěž s  reálnými cíli a zvolíte si vhodné ceny, které mohou vaše zaměstnance nalákat, uvidíte, že se budou moci přetrhnout, aby dané ceny získali. Nemusíte přitom sahat příliš hluboko do kapsy. Stačí nakoupit pár voucherů na  masáž, wellness nebo třeba večeři pro dva. Pokud máte ve firmě dvě kanceláře nebo dva týmy lidí vedené různými lidmi, není nic jednoduššího, než přislíbit vítěznému týmu, že mu zaplatíte nějaký společný zážitek. Někdy stačí jen pár dní volna navíc. 6. Ukažte, že jim věříte Jistě, kontrola výsledků práce musí být, ale rozhodně by se to nemělo přehánět. Nikdo nemá rád, když mu šéf dýchá za  krk. Takhle nikdy nedosáhnete potřebné produktivity práce. Vaši zaměstnanci se budou neustále ohlížet přes rameno, a budou tedy pracovat pomaleji než by tomu bylo, kdybyste jim trochu důvěřovali. Důvěra musí být samozřejmě zasloužená, ale počkejte na  pár týdenních shrnutí a uvidíte, zda můžete svým zaměstnancům věřit, či nikoliv. Dnešní práce v  cloudu umožňuje jeden z  nejhorších možných způsobů dohledu nad zaměstnanci. Nikdy nekontrolujte nedokončené zprávy a za žádných okolností je neupravujte před jejich konečným odevzdáním. Jinak o  své zaměstnance dříve nebo později přijdete. 7. Politika otevřených dveří Pokud svým zaměstnancům důvěřujete, dalším krokem ke zlepšení pracovního prostředí je politika otevřených dveří.

Jako vedoucí/majitel firmy musíte svým podřízeným dát jasně najevo, že za vámi mohou přijít s  jakýmkoliv problémem. Nejde jenom o to, že budete mít otevřené dveře do  kanceláře, musíte být otevřený věcným diskuzím. Pokud se totiž naskytne nějaký problém, měli byste si své zaměstnance vyslechnout a následně na  problém reagovat a  vyřešit ho. Pokud však budete své zaměstnance opakovaně ignorovat, buďte si jistí, že už za vámi chodit nebudou. Pak se o své firmě nedozvíte, že je na ní něco špatného. 8. Nabídněte jim možnost profesního růstu Málokdo rád zůstává několik let na stejném místě a dělá velkou část života totéž. Pokud svým zaměstnancům neumožníte profesní růst, buďte si jistí, že vám dříve nebo později odejdou ke konkurenci nebo prostě někam, kde budou mít více zodpovědností, a  s  tím i  vyšší plat. Snažte se tedy se svými zaměstnanci pracovat, postupně jim přidávejte nové kompetence, ale zkuste v  těchto případech i  lidský přístup. Zeptejte se jich, jestli by je nebavilo vyzkoušet si i něco nového. Pak uvidíte… 9. Nabídněte jim benefity Dnešní trh práce je přeplněný a kvůli tomu budete mít dříve nebo později problém sehnat nové pracovníky na  uvolněné pozice. Jedním z mnoha možných lákadel po vysokém platu jsou pracovní

benefity. Mezi nejčastěji uváděné jsou například stravenky, příspěvky na dopravu a životní či penzijní pojištění nebo 13. a 14. plat. Nemusíte však za benefity utrácet tolik peněz. Někdy stačí nabídnout o týden dovolené navíc, příspěvky na kulturu (lístky do kina či divadla) nebo možnost dnes velmi populárního home office. Takové benefity jsou velmi levné a zároveň vaše zaměstnance potěší. 10. Pořádejte firemní akce Pokud chcete mít na pracovišti dobré vztahy a  příjemný kolektiv, doporučuji vám rovněž pořádání celofiremních akcí. Mohou se vám tak výrazně zlepšit mezilidské vztahy na pracovišti a zaměstnanci se poznají i  jinak než u  stolu. Nemusíte s nimi popíjet někde v baru, bohatě postačí například skupinový výlet nebo posezení v kanceláři po práci. Musíte si jako zaměstnavatelé nebo šéfové také uvědomit, že můžete mít motivaci zaměstnanců v malíčku, můžete je umět namotivovat v podstatě k čemukoliv, ale pokud jim nenabídnete dostatečně vysoký plat, nebude se jim u vás líbit. Přísloví, že zadarmo ani kuře nehrabe, se tedy neříká zbytečně.


2018

23. 10. 2018, Praha Erbia Congress Centrum


22. 11. 2018, Praha Erbia Congress Centrum

Professional Computing (10/2018)  
Professional Computing (10/2018)