Choice magazine #7

ARCHITECTURE LIVING STYLE ENTERTAINMENT ART&DESIGN DISTANT TRAVEL VSTUPENKA DO SVĚTA ŽIVOTNÍHO STYLU | ČTVRTLETNÍK | NO 07 | LÉTO 2012 | 100 Kč

editorial

48

N

ěkdy se ptáte, jak VYBÍRÁME ČTVRŤ, o které Choice píše. Takový materiál závisí hlavně na autorovi, kterého je třeba pokaždé znovu najít. MŮŽE TO BÝT designér, muzikant, spisovatel… MUSÍ TO BÝT někdo, kdo S NÍ, V NÍ a PRO NI žil či žije. Vnímavý jedinec, který zná táhlé vzdechy prázdných budov, co definitivně uvolnily místo jiným, i popěvky opilců potácejících se šejdrem nad ránem. Nad střechami sousedních domů viděl bezpočetněkrát vycházet slunce, ví, ve kterých oknech se zrcadlí. Vyjmenoval by v abecedním pořádku zákoutí, kde přespávají bezdomovci, nejsprostší putyky i drahé butiky.

Když mu jednou jakýsi dobrák ulomil stěrače u auta, zvrátil vyčítavě hlavu k nebi a všiml si i zcela nenápadných detailů na fasádách. Tím průvodcem po Karlíně je novinář Reflexu – Petr Holec. Jeho text nehýří libozvučnými slůvky, je syrový, trefný. Vždyť kde jinde než v Karlíně naráží moderní krásno a duchovní nadstavba tak bolestivě na omšelou realitu. Přesto ho milujeme takový, jaký je.

Ušmudlaný a hned zase navoněně lesklý, cikánsky černý

PS: Hledáte-li cestu ven z bludiště na titulní straně CHOICE, vezměte si na pomoc program lehce stažitelný do mobilu. Čtečka QR kódu rozluští neviditelný vzkaz a těm z vás, které tato finesa nedoběhla, nabídne možnost chytit ujíždějící vlak. Ale jako obvykle, první krok musíte udělat sami. Je to váš „choice“.

Petr Tůma / šéfredaktor

4|

obsah

Vydává Orizamut s.r.o.

IČO: 24 31 60 67 DIČ: CZ 24 31 60 67 tel.: +420 775 123 742 Korespondenční adresa: 1. Distribuční, Šafaříkova 5, Praha 2, 120 00

72

www.facebook.com/ CasopisChoice

Šéfredaktor Petr Tůma tuma@choicemag.cz petrtu@gmail.com

Obchod a inzerce Alena Antonovičová antonovicova@choicemag.cz alenaant@seznam.cz

Spolupracovníci Jan Dušek, Jana Vaňátková, Kristina Šemberová, Jiří Vašek, Dušan Honzík, Klára Smolová, Veronika Klamtová, Dan Sklenář, Pavel Hrabica, Tomáš Suchomel, Jan Pražák, Viola Procházková, Jan Petrů, Helena Spudilová, Ondřej Lazar Krynek, Petr Holec, Tereza Provazníková, Marek Vích, David Židlický, Věrek Sixt, Saša Dobrovodský, Willem Rethmeier

VYBAVENÍ, TIPY Klíče z papíru 6 Porsche je sen 18 / 19 Viva la France 25 Design dobroty 34 Harley za 3344 Kč měsíčně 54 / 55 Kino na každém kroku 60 / 61 Z Bechyně do celého světa 70 / 71 Dřevo s duší 76

i plný bílých límečků. A nemusíme se jmenovat Libuše, abychom mu dokázali věštit z dlaně. Karlín je čtvrtí, jejíž sláva hvězd se dotýkati teprve bude.

tiráž

Plápolající plamínek války 14 Jediná věc, které si veteráni z Vietnamu cení více než vyznamenání, je omšelá kovová krabička s odklápěcím víčkem.

Zapalovač Zippo.

INSPIRACE S Bohy nad Prahou 8 / 10 Made in London 12 / 13 Věčně mladé retro 28 / 29 Léto lahůdek 30 / 32 Zázrak v mořské kapce 39 Luxus z Vysočiny 40 / 41 S knoflíčkem a límečkem 52 / 53 Šípy na vlnách 74 / 75 Lesk a bída Karlína 80 / 89 Tipy na nadcházející akce 96 Proč chodit do kina 98

Korektorka Anna Drozdová Grafická úprava Nina Nováková novakova.n@centrum.cz

Tisk D.R.J. Tiskárna Resl, s. r. o. sídlo: Sokolská 1341 547 01 Náchod

Rozesílá SEND Předplatné, s. r. o.

Ve žlíbku 1800/77 Praha 9 – Horní Počernice

Příští číslo vychází 10. 10. 2012

Veškerá práva jsou vyhrazena, není určeno k prodeji na stáncích.

Evidenční číslo MK ČR E 19567

Skryté taje jachtingu 44 Jachtařka Lenka Šmídová prozrazuje, že ovládat plachetnici může být někdy snazší, než vychovávat dvě malé ratolesti.

BYDLENÍ JINAK Dovolená z obýváku 22 / 24 Pohodlí u řeky Vltavy 26 / 27 Průnik hmot 36 / 37 Dům obrácený naruby 48 / 51 Bílá kráska v Černých Polích 56 / 57 Teplo domova Ve Studeném 68 / 69 Linie světla 90 / 91 Kooperativa v Karlíně 92 / 93 Zatnou a nepustí 94 / 95

30

Staronový drive 62 Vydat se po stopách nejstaršího golfového klubu v Praze je jako číst si dobrodružnou literaturu.

V Hollywoodu by si těžko dokázali vymyslet propracovanější scénář plný nečekaných zvratů, proher, ale i vítězství.

38

text Kristina Šemberová foto Věrek Sixt

klíče z papíru DOBRÉ KNIHY JSOU JAKO DOBŘÍ PŘÁTELÉ. POBAVÍ VÁS, UTĚŠÍ, PORADÍ, KDYŽ JE TŘEBA. TAKTNĚ MLČÍ, NEMÁTE-LI NA NĚ NÁLADU. VYBÍREJTE JE UVÁŽLIVĚ, DBEJTE OBSAHU STEJNĚ JAKO FORMY, NA VYNALOŽENÉ ÚSILÍ A PENÍZE NEHLEĎTE. KNIHY FUNGUJÍ JAKO BRÁNA DO JINÉHO SVĚTA – OTEVŘETE SI JI CO NEJDŘÍVE. KUCHAŘSKÉ SUROVINY. Váháte-li občas nad jídelním lístkem, co že to vlastně nabízí, rozluštění hádanky najdete v obsáhlé příručce s detailním popisem více než tisíce surovin. Gastronomická novinářka, zkušená autorka kuchařek a členka hnutí Slow Food Ingeborg Pils sestavila přehlednou a praktickou encyklopedii o všech jedlých ingrediencích (s názvy v několika jazycích) a doplnila ji detailními fotografiemi. Dozvíte se tu spoustu zajímavostí, a možná objevíte i zapomenuté druhy potravin.

52 ÚŽASNÝCH VÍKENDŮ. Už při pohledu na obálku vaše prsty pohladí displej telefonu a začnou hledat letenky. A co teprve při čtení? Dvě italské dámy sestavily seznam bezvadných výletních cílů po celé Evropě.

Je libo do města, návštěvu památek, koupání na kouzelných plážích, romantické procházky? Každý víkend v roce můžete objevit perfektní kout v Evropě. Příruční zavazadlo ani nevybalujte. KRÁSNÉ MOSTY ČESKÉ REPUBLIKY. Při přejezdu či přechodu jejich krásu zpravidla nevnímáme, proto vás možná jejich poetika na velkorysých fotografiích překvapí. Ukazují významné technické památky, odvážnou architekturu

Výpravné publikace, zajímavé příručky i průvodce životem koupíte na www.slovart.cz nebo v knihkupectví. Číst si je můžete kdekoliv.

oblouků nad krajinou, drobné venkovské lávky, železniční viadukty a jiné mostní stavby z podhledu i ze vzduchu a doprovázejí je příběhy jejich osudů. 501 SLAVNOSTÍ A KARNEVALŮ Z CELÉHO SVĚTA. Na nejkrásnější karneval nemá monopol pouze Rio de Janeiro a Benátky. Živelně se slaví po celém světě. Průvody čarokrásných dívek a chlapců, reje nejroztodivnějších masek, vášnivý tanec i orgastické davové šílenství se odehrávají někde na naší planetě každý den. Přečtěte si bizarní příběhy historie těchto slavností a nechte se na nějakou nalákat, třeba na pojídání mořských plodů, rajčatovou bitvu či přehlídku loutkového divadla. DOPLŇKY. Dodávají prostoru ducha, vytvářejí styl, prozrazují překvapivě mnoho o svém majiteli a patří mezi oblíbené dary. Doplňky potřebuje každý interiér, bez nich působí studeně a mrtvě. Z 500 tipů na nevšední artefakty si vybere každý to pravé pro svůj domov a styl.

Viz: www.slovart.cz

text Kristina Šemberová foto archiv

Party s bohy

nad Prahou ZA MAGICKÉ ČÍSLO POVAŽUJE VĚTŠINA NAUK SEDMIČKU, TÝDEN MÁ SEDM DNÍ, PIVO CHUTNÁ NEJLÉPE ZE SEDMÉHO SCHODU, BLAZE SE CÍTÍME JAKO V SEDMÉM NEBI, NEMLUVĚ O SEDMI KRKAVCÍCH… KŘESŤANSTVÍ VYZNÁVÁ ZA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ ČÍSLO TROJKU, VYNÁSOBÍTE-LI JI STEJNÝM ČÍSLEM, DOSTANETE DEVÍTKU – MALÉ GOLFOVÉ HŘIŠTĚ NEBO NEJVÝŠE POLOŽENÝ BAR V PRAZE. OKUSTE BLAŽENOST, NIRVÁNU ČI POCIT ABSOLUTNÍHO ŠTĚSTÍ NA TERASE NAD PRAHOU BLÍZKO NEBES.

B

angkok, Londýn, Dubaj, Los Angeles, New York, Moskva, Chicago, Soul, Vídeň, Vilnius... Ve výčtu by šlo pokračovat ještě pár řádků a seznam měst s vyhlášenými sky bary by zdaleka nebyl kompletní. Stylový bar ve výšce bližší nebi než zemi je povinnou výbavou každého trendy místa. Odehrávají se tu nejzábavnější party, samplují tu nejznámější DJs, scházejí se tu sexy ženy po boku mužů s jinými atributy úspěchu, zlatá mládež, byznysmeni po práci i zralé dámy na lovu... Míchají se tu koktejly, které objeví ostatní barmani teprve za rok, prémiový alkohol, vydesignovaný interiér a špičkový servis jsou tu samozřejmostí. Stejně jako oslňující výhled na město hluboko pod vámi, všude, kam se podíváte. Zábavu, jiskření ve vzduchu a mikrosvět bez starostí zažijete i v Praze – v Cloud 9 sky baru na střešní terase hotelu Hilton Prague.

VIDÍM MĚSTO VELIKÉ Atmosféra sky baru má zvláštní kouzlo. Z dam dělá svůdné krásky, z pánů okouzlující muže, všem dodává na sex-appealu a vtipnosti.

Snadno se zde domlouvají obchody i nová partnerství. Vyzkoušejte si to sami. Objednejte si na baru signature koktejl Charisma, vyjděte na terasu, rozhlédněte se a dámský protějšek odzbrojte parafrází kněžny Libuše: Vidím město veliké, jehož sláva se bude dotýkat hvězd. Než si ukážete všechny krásy metropole – od Vítkova po levé straně, přes Vltavu pod vámi až po Pražský hrad vpravo – budete mít dostatek času poznat krásy i jiného druhu.

8|

Sky bar Praze chyběl, a kde jinde by měl vzniknout, než v horním patře nejlepšího hotelu v České republice – dle ankety TTG Travel Awards – v uplynulých pěti letech? Na místě obyčejné a nevyužívané terasy se 9. září 2008 slavnostně představil Cloud 9 sky bar & lounge. Prostor 40 metrů nad hladinou Vltavy s všeobjímajícím výhledem na město si žádal unikátní ztvárnění i koncept. Obojí s bravurou zvládl Roman Uhlíř, master bartender, manažer baru a špičkový barman ověnčený mnoha oceněními ze světových soutěží, ve spolupráci s irským designérem Philipem Rodgersem (vytvořil mimo jiné i design restaurace CzecHouse v přízemí hotelu Hilton Prague vyhlášenou svými steaky). Ve světě plném barev, světla, hudby, cinkotu skla i zvonivého smíchu se ocitnete během pár sekund. Stačí v lobby hotelu zahnout hned

|9

za vchodem doprava k výtahům a zmáčknout knoflík s fialovou devítkou. Než si obtáhnete rty rtěnkou, dveře se otevřou do tmavě fialového budoáru a barevně blikající neony vás neomylně zavedou do středu dění. Těch několik desítek metrů při chůzi podél Prahy si připadáte jako filmová hvězda a tento pocit vám zůstane i díky empatii a umění barmanů po celý večer.

HOREČKA KONCE TÝDNE Party a večírky tu probíhají každý čtvrtek, pátek a sobotu večer, do konce srpna se na terase od 18.30 do 22 hodin griluje s živou hudbou. Jednorázové vstupné 690 Kč zahrnuje neomezenou konzumaci pochoutek z grilu a koktejl Aperol Classic Spritzer na bázi tohoto italského bylinného likéru. Pro další koktejly si zajděte na bar. Orgasmem pro všechny smysly jsou originální koktejly, tzv. signature, které neochutnáte nikde jinde, protože je výhradně pro Cloud 9 vymyslel Roman Uhlíř. Jako u malinového keře si připadáte při přivonění k Extravaganze. Záplavu malin osvěžuje čerstvá limeta a delikátní gin. Gin, ochucené vodky, šampaňské, tequila... z umně sestaveného lístku si svůj oblíbený koktejl vybere každý. S přáteli si objednejte Cloud Chill – zamraženou lahev Grey Goose, Absolut Vodky, Skyy Vodky,

10 |

Chivas Regal 12 či Rémy Martin V.S.O.P. s mrakem ledu... Pokračovat by se dalo donekonečna. Raději přijďte a přesvědčte se na vlastní oči, uši a jazyk, proč se Cloud 9 sky bar & lounge stal pár měsíců po svém otevření vítězem Czech Bar Awards.

Třeba hned 27. července na kubánské party s koktejly na bázi Caney Ronu, kasinem, sambou a rumbou a ručně balenými doutníky.

Viz: www.cloud9.cz

text Jiří Vašek foto archiv

jediný gin - made in London NESTAČILO, ŽE LÉKÁRNÍK JAMES BURROUGH VYROBIL V ROCE 1820 GIN OPRAVDU VÝJIMEČNÉ CHUTI. JALOVCOVOU MEDICÍNU POTŘEBOVAL I VÝJIMEČNĚ POJMENOVAT.

I

nspiraci našel v síle, kterou byli proslulí strážci královského paláce – The Tower of London. Čerpali ji z masa, které konzumovali v tak velkém množství, že se jim lidově říkalo beef-eaters, jedlíci hovězího. Čas poskočil, mnohé se změnilo. Městu na Temži už nekralují bufety s „fish and chips“, ale moderní restaurace s kuchyněmi celého světa a stále oblíbenější steak housy. Strážci Toweru zkrátka věděli, co je dobré... Nemění se jen letité hodnoty – červený odstín dvoupatrových busů, telefonních budek, uniforem královských vojáků a pak... omamná chuť a vůně Beefeater ginu.

MAZÁNÍ VŠEHO DRUHU Ať už se podává po kapkách, či vychlazený s tonikem, nechte se unést závany koriandru, děhelu lesního i samotného jalovce. Není divu, že britští gentlemani neváhali použít gin jako vodu po holení, či medicínu, která vyléčí strasti na duši i zdravotní neduhy. Ostatně definici ginu potlačujícího křeče v žaludku byste našli i v anglickém slovníku vydaném už roku 1714. Píše se tam, že takzvané „botanicals“ tvoří nejen jalovcové bobule, ale i zázvor, lékořice, semínka koriandru, citroníková a pomerančová kůra, angelika (děhel lesní), vřes, skořice, kardamon, mandle, kořen kosatce a další přísady.

Dalo by se jich napočítat až sto dvacet. Ty všechny se dvacet hodin koupají a současně louhují v alkoholu z obilné pálenky. Až pak se začne s destilací a do éteru se rozlije doširoka rozevřený vějíř vůní. Oproti vodce, která dnes kraluje světu míchaných nápojů, má gin dvě výhody. Při každičkém doušku vám připadá, jako byste pili tekuté květiny, a navíc... každý gin má jinou chuť!

I proto vznikly desítky koktejlů, pro které u Beefeaters vyvinuli královskou verzi Crown Jewel, padesátiprocentní, mimořádně suchý gin.

A kam se za lahví Beefeater a jeho nové limitované tváře Beefeater Inside London vydat? První palírna James Burrougha byla v Chelsea. Kdesi kolem King's Road, kde bydlel v čísle popisném 120 i Thomas Crapper, vynálezce splachovací toalety. V roce 1908 se pak výroba přesunula do Vauxhallu a o padesát let později na jih Londýna do Montford Place v Kenningtonu. Je jedno, zda si dáte pořádně namíchaný Gin and T Dry v nedalekém pubu, nebo v módním baru OXO Tower na nábřeží Temže. Pokud zrovna venku poprchává, pochopíte, proč to byl nejoblíbenější koktejl amerického prezidenta Geralda Forda. Kosmopolitní drink, který dokáže energicky rozsvítit a zahřát i typicky londýnský, deštivý a studený den.

Viz: www.beefeater.cz

GIN & TONIC Těžko se najde někdo, kdo by neznal tento oblíbený nápoj. Takže jen v rychlosti pro osvěžení paměti: na kostky ledu nadávkujete 4 cl ginu BEEFEATER, dolijete 12 cl toniku a do drinku vložíte čerstvou salátovou okurku nebo řapíkatý celer. Před tím, než ho do drinku dáte, rozmáčkněte zlehka spodní část stonku střenkou nože či drtítkem. Nápoji to dodá novou chuť a neopakovatelnou svěžest.

WESTMINSTER Abbey je jednou ze čtyř nejznámějších budov v Londýně po pevnosti The Tower, Buckinghamském paláci a katedrále svatého Pavla. Avšak jen Westminster byl svědkem všeho dění více než tisíc let, viděl královské korunovace, svatby i pohřby.

JDĚTE S DOBOU Minisukně, kterou pojmenovala návrhářka Mary Quantová v roce 1955 po vozítku Mistra Beana, byla jen prvním krůčkem sexuální revoluce šedesátých let… Pak přišly na řadu barevné punčocháče, plastové pláště a trička v barvách dosud nedotknutelné státní vlajky ostrovního království.

RAMENA VZHŮRU Ačkoli je lodní doprava slabší, než byla v době stavby mostu, stále má přednost před silniční. To způsobilo téměř diplomatický incident, když Bill Clinton zůstal překvapeně stát před mostem i s celou svojí kolonou, zatímco ten se neočekávaně zvedl. Zatímco tehdy to rozhodla elektronika, v roce 1952 se nedohodli dva hlídači v každé z věží a most otevřeli, když přes něj přejížděl autobus číslo 76. Jako v akčním filmu řidič přidal plyn a rozevírající silnici přeskočil i se všemi pasažéry. | 13

text Jan Pražák foto www.zippo.com

HISTORIE PLAMENE

věčně plápolající

plamínek války JEDINÁ VĚC, KTERÉ SI VETERÁNI Z VIETNAMU CENÍ VÍCE NEŽ SVÝCH VYZNAMENÁNÍ, JE OMŠELÁ KOVOVÁ KRABIČKA S ODKLÁPĚCÍM VÍČKEM. NA ROZDÍL OD LIDÍ JE TOTIŽ NIKDY NENECHALA VE ŠTYCHU A SLOUŽILA V TROPICKÉM LIJÁKU I SUŽUJÍCÍM VEDRU. ZAPALOVAČ ZIPPO.

D

ong Khoi je velký, prostorný, lidmi a zbožím kypící bulvár protínající centrum Ho Či Minova Města. Dříve se mu říkalo Tu Do a ještě dříve Rue Catinat. Město se ostatně také jmenovalo jinak – Saigon – a podstatnou část osazenstva hlavní uliční tepny tvořili chlapi v maskovacích khaki uniformách. Dnes už je to všechno historie. Americké vojáky tu pochopitelně nenajdete a stejně tak zmizely i všechny strip bary, noční kluby a nevěstince, kam čas od času odcházeli zapomenout na peklo napalmem hořící džungle. Nahradily je obchůdky s blýskavými tretkami a umělohmotnými suvenýry, které ve velkém nakupují převážně turisté z Japonska. Vzpomínky na vietnamskou válku se zdají být v tomto městě, které za více než čtyřicet let už zcela smazalo stopy války, překvapivě daleko. Jen občas se v omšelých krámcích, kam dosud nedosáhly dlouhé prsty elektriky, ozáří stěny z neohoblovaných fošen podivným stínovým divadlem. Promluví totiž slovy mrtvých...

NA POMNÍK MI VYRYJTE Vietnamská válka dnes přežívá už jen v kompaktních kovových relikviích s odklápěcím vrškem, které se otevírají

a zavírají doprovázeny známým cvaknutím. Každý, kdo někdy zapalovač Zippo držel v ruce, potvrdí, že ten zvuk se nedá splést nikdy a s ničím jiným. Většina těch „zippáků“ je podivně zdeformována, postrádá dřívější lesk, sloupaným chromováním prosvítá bronz. Možná to způsobilo jejich používání v boji, nošení po kapsách či nárazy o helmu, ke které se připevňovaly gumou. Anebo je upravili mazaní podnikatelé, kteří se tak snaží vydělat na „válečné nostalgii“.

Kvůli nápisům, jimiž jsou tyto zapalovače „potetovány“, se nikdy nedostanou do muzeí, i když by tam rozhodně patřily. „Chtěli, aby jejich jméno zůstalo i na něčem jiném, než jen na náhrobním kameni,“ říká o vojácích, kteří si na svoje „zippa“ dávali vyrývat nejrůznější nápisy, Ted Ballard – ředitel Muzea zapalovačů ve městě Guthrie v americké Oklahomě. „Byla to krutá, nelítostná doba, kdy nebyl čas na servítky ani lichotky...“ Výkřiky jsou proto často násilnické, méně už mírumilovné, vtipné i otupělé, přisprostlé až pornografické.

Spojuje je syrovost, na hony vzdálená smyslu pro nuanci a vytříbenost. Syrovost tak podobná válce, která vzala zapalovačům původní lesk a jejich majitelům ideály.

Podle báje přinesl lidstvu oheň Prometheus. Avšak těm, kteří potřebovali zapálit oheň kdykoli a kdekoli, musela pomoci kombinace náhody, logického uvažování a obchodnického ducha George G. Blaisdella z pensylvánského Bradfordu. Jednoho letního večera roku 1932 si povšiml elegantně oblečeného muže, jenž si zapaloval cigaretu nevzhledným, laciným zapalovačem. Při marné manipulaci s víčkem se ho zeptal, proč si nepořídí zapalovač adekvátní jeho image. Muž odsekl: „Nemám zájem. Jen kdyby ten krám fungoval!“ Blaisdellovi, jehož těžařská firma zrovna stagnovala, blesklo hlavou, že právě v tom by mohla být cesta k podnikatelskému úspěchu. Přijít s něčím, co potřebuje každý, s něčím, co bude vždy fungovat a bude to levné, elegantní, moderní. Zajistil si práva na dovoz rakouských zapalovačů a pustil se do jejich úpravy. Spočívala v připojení víčka k tělu zapalovače pantem, aby se dal zapalovat jednou rukou, i ve vytvoření ochranného krytu knotu.

Vznikla tak první kovová krabička v ceně jednoho dolaru pětadevadesáti centů. O tři roky později přibyla možnost nechat si na ni vyrýt iniciály či obrázek. A také nabídka doživotní záruky. Ale to už Blaisdellův výtvor dobyl svět. Jeho Zippo používali vojáci, kněží i pastevci. Zapaloval cigarety, doutníky i strážní ohně na obou polokoulích včetně pólů. A po vzoru bájného Promethea ho měl s sebou na vrcholu Mount Everestu i Sir Edmund Hillary…

Věčně orvanej nebo věčně zhulenej jsem tu rok, ale už jedu domů...

Jestli ho vezmete mé mrtvole z kapsy doufám, že vám přinese stejný štěstí jako mně...

Mám strašně rád vyjebanou armádu a armáda – ta děvka prodejná – strašně ráda jebe mě...

Přišli jsme, protože věříme, odcházíme, protože jsme ztratili iluze, vracíme se, protože jsme ztraceni, umíráme, protože nás nasazují do akce...

Jsme neochotní, kterým velí neschopní, kteří dělají nenutné, pro nevděčné...

Quang Tri, Vietnam 68 - 69 Až umřu pohřběte mě ksichtem k zemi, aby mi celej svět mohl políbit prdel...

I když půjdu roklí smrti vstříc nebudu se bát ničeho zlého vždyť jsem ten největší hajzl v celé zasrané rokli...

16 |

PŘÍTEL Z NEJSPOLEHLIVĚJŠÍCH Zapalovač Zippo byl často tím nejdrahocennějším, co americký voják ve Vietnamu vlastnil. Nesloužil jen k připálení marlborek či „luckies“ (Lucky Strike byly oblíbenou značkou cigaret amerických vojáků ve Vietnamu). Používal se k podpalování domorodých chýší, odstraňování pijavic i připalování hašišových dýmek – stačilo jen zvětšit otvor na knot a plamen stáhnout ke straně. Zippo také byla jedna z mála věcí, které fungovaly za tropického deště, během lezavého vlhka či v bahně smrduté bažiny. Tuto krabičku měl John Wayne v Zelených baretech, Martin Sheen v Coppolově Apokalypse, jeho syn Charlie v Četě, Mel Gibson v Údolí stínů. V případě potřeby dokázala posloužit i jako kladivo, zrcátko na holení či odrazová ploška při předávání světelných signálů. Dávala světlo na čtení i teplo k vaření... Vojáci se proto nesmírně snažili, aby jim Zippo zapalovače vždy fungovaly – vyráběli si improvizované knoty, plnili je repelentem i whisky... Oblíbili si je natolik, až toho začali využívat i příslušníci Vietkongu. Naučili se dávat do kovových krabiček výbušniny a pak je nechávali povalovat v barech, kam yankeeové chodili. Byla to sázka na jistotu, že dříve nebo později po takovém zapalovači někdo sáhne a zapálení cigarety bude to poslední frajerské gesto, které ve svém vojenském životě stihne.

PADĚLEK PODOBNĚJŠÍ ORIGINÁLU Lidé z fimy Zippo Manufacturing Co. v pensylvánském Bradfordu, v městečku, které ve vietnamské válce ztratilo „pouze“ devět chlapců, tvrdí, že ministerstvu obrany USA prodali zhruba 200 000 kusů zapalovačů. Je to podivně málo, vždyť ve Vietnamu

se podívali, jak jsou nedokonalé. „Ale máme tu i ty pravé,“ tvrdí.

Jejich cena se v mžiku vyšplhá na více než sto dolarů. Vlastní rytí na zapalovače obvykle prováděli podnikavci, kteří si zřídili dílničky v okolí amerických vojenských základen. Měli jen pár předloh, které se daly vždycky upravit přidáním jména, identifikačního čísla, označením jednotky či počtu odsloužených let.

Je jen ironií osudu, že dnes se identickým způsobem živí stejní lidé, kteří to dělali i před pětatřiceti lety.

sloužilo přes dva a půl milionu Američanů a většina z nich vám řekne, že měli nejméně jeden. „Tahle věcička se stala součástí uniformy, patřila k nám stejně jako identifikační známka nebo vojenské boty...“ tvrdí Paul Jones, jednoruký vietnamský veterán, kterého byste mohli potkat každý druhý den, jak klade růže k washingtonskému památníku padlých. O původu Zippa se lze přesvědčit na jeho spodní straně, kde má mít od výrobce vyražené datum. Jenže neexistuje nic, co by se nedalo upravit. Po odchodu Američanů z Vietnamu v roce 1975 vznikl čilý trh s americko-vietnamskými válečnými „památkami“ a turistické krámky doslova zaplavily padělky zejména Zippo zapalovačů. Obchodníci v Ho Či Minově Městě přiznávají, že jejich prvotřídně vyhlížející věcičky, které se prodávají za pár dolarů, jsou napodobeniny vyrobené v Číně nebo Thajsku. Dokonce vám je rozmontují, abyste

KDYŽ „ZAZIPOVAT“ ZNĚLO „VYZIPPOVAT“ Američtí vojáci byli přesvědčeni, že zapalovače Zippo přinášejí štěstí, a tak je ti šťastnější, kteří se vraceli domů, předávali těm, co zůstali. Většinou tak činili se slovy, ať s nimi „vyzippují“ co nejvíce vesnic. Slovo „zippo“ pak nabylo i dalších významů.

Sloužilo třeba k označení plamenometů, „zippácké loďky“ byly pro změnu čluny, jichž se používalo k vypalování husté vegetace u břehů řek. Operace typu „Vypátrej a znič!“ se postupně změnily v „zippácké mise“. Vietnamský veterán a básník W. D. Ehrhart napsal ve své knize nazvané Relativní věc i tuto větu: „Jedinkrát v životě jsem zažil absolutní demokracii, a to při zippáckém útoku, kdy jsem Rákosníkům zapaloval střechu nad hlavou...“ Dnes už tyhle elegantní kovové krabičky slouží zase jen svému původnímu účelu. Pouze fragmenty slov vyrytých na jejich tělech zaznamenané válečnými zpravodaji a reportéry svědčí o tom, že právě jejich plamínek kdysi rozsvěcoval neutuchající žár jednoho z největších válečných konfliktů po roce 1945.

Viz: http://atcdistribution.cz

| 17

text Petr Tůma foto Porsche Inter Auto CZ

Porsche je sen PORSCHE INTER AUTO CZ , KTERÁ JE SOUČÁSTÍ RAKOUSKÉ SPOLEČNOSTI PORSCHE HOLDING, JE NA ČESKÉM TRHU UŽ DVACET LET. JEJÍ SOUČASNÝ GENERÁLNÍ ŘEDITEL A JEDNATEL RAKUŠAN CHRISTIAN LANG OSLAVÍ ZANEDLOUHO ROK V TÉTO FUNKCI. JAK TUTO DOBU HODNOTÍ A ČÍM SE LIŠÍ JEHO RODNÝ SALZBURG OD PRAHY, ZJIŠŤOVAL MAGAZÍN CHOICE.

Pane Langu, ve společnosti Porsche Holding působíte už od roku 1994. Co vás do ní přivedlo? Zájem o rychlá auta? Vystudoval jste přece podnikové hospodářství...

O automobilový průmysl jsem se zajímal už při studiích na vysoké škole... dynamickou sportovní jízdu mám rád již od mládí…

Společnost Porsche Holding – největší prodejce nových vozů v Evropě – patří k největším a nejstabilnějším zaměstnavatelům, proto pro mě byla tato volba atraktivní.

Jednou jste se zmínil, že z nabídky Porsche je vám nejbližší Carrera 911 S. Jste velký sportovec, rád lyžujete, ale věnujete se i horské turistice či jachtingu.

Nehodil by se vám spíš model SUV Cayenne?

Sportovně terénní Cayenne mám samozřejmě také velmi oblíbené. Rád ho využívám jak do denního provozu, tak na delší cesty, ať už pracovní či soukromé. Ale pocit z jízdy s devětsetjedenáctkou teď v létě, zvlášť když je v provedení Cabriolet, u mě řadí tento model na nejvyšší příčku. Tenhle vůz je vhodný nejen na sportovní jízdu pro závodním okruhu, ale i na jízdu po městě a do práce. Naše společnost prodala téměř 480 kusů.

Z jakého důvodu má podle vás právě v Čechách Porsche Cayenne největší úspěch? Prodali jste jich už téměř 700 kusů...

Ano, model Cayenne patří k nejúspěšnějším co do počtu prodaných vozů. Do této chvíle jsme tohoto SUV prodali již více než 750 kusů. Jde o velice oblíbený rodinný vůz, který však využívají i manažeři pro denní cestování za byznysem.

Jak je na tom s prodeji u nás v porovnání se segmentem SUV sportovní limuzína Panamera? Také ona dostala nové motory a minimálně svým tvarem nezapře, že nese geny značky Porsche.

Prodeje modelu Porsche Panamera nás pozitivně překvapily.

Tuto novinku si klienti v roce 2009 objednávali ještě před jejím uvedením na trh. O Gran Turismo ve všech motorizacích včetně dieselové je v České republice veliký zájem i nadále. Do této chvíle jsme prodali již 180 vozů.

Společnost Porsche Inter Auto Česká republika prodává i ojeté sportovní vozy, a to velice úspěšně,

zajišťuje pro ně i veškerý servis. Chcete své aktivity posilovat i v tomto sektoru?

V našich osmi provozovnách poskytuje tým více než 730 zaměstnanců prodejní i servisní služby pro všechny vozy značek Audi, VW a Škoda. O klienty Porsche pečujeme v Porsche Centrech v Praze a Brně. Nově nabízíme i prodej a servis vozů značky Bentley, a to na pobočce Porsche Praha Smíchov. Veškeré naše aktivity, jak v sektoru prodeje, tak i servisu, chceme i nadále zkvalitňovat a rozvíjet.

V čem tkví podle vás úspěch skutečnosti, že Porsche staré dvacet třicet let je stále auto, které chce kdekdo, za nímž se každý otočí…

Značka Porsche má dlouholetou tradici zaručující kvalitu, které zákazníci věří. Jedinečný nadčasový design legendárního modelu Porsche 911 Carrera je snem většiny z nás.

Váš rodný Salzburg je charakterem i historií podobný Praze. V čem se obě místa liší v otázkách byznysu?

Je česká a dnes už i slovenská klientela společnosti Inter Porsche Praha odlišná od rakouských zákazníků? České klienty považuji za evropské, mají stejně vysoké požadavky a znalosti o jednotlivých modelech vozů jako zákazníci v Rakousku či v Německu. Česká klientela je především v segmentu luxusních vozů specifická v požadavcích na nadstandardní výbavu. Jsou za ni ochotni utratit až 30 000 eur.

Co se vám líbí na českých zaměstnancích a které vlastnosti nebo návyky Rakušanů u nich postrádáte?

Nevidím a nepociťuji zde žádný rozdíl. Pracovní kultury českých a rakouských firem jsou obdobné. Kolegy v České republice považuji za velice profesionální a loajální.

A nakonec… už jste se pořádně svezl vozem značky Bentley, jehož jste od loňského roku autorizovaným prodejcem?

Měl jsem již tu příležitost řídit nejnovější model Bentley Continental GT V8 a byl jsem nadšený. Tento vůz v sobě spojuje skutečný luxus a sportovní vlastnosti, které naši zákazníci požadují a ocení.

V letošním roce jsme obdrželi již 14 objednávek.

Viz: www.porsche.cz

| 19

text Viola Procházková foto archiv

si tam dáte spíš svačinku a zásoby pro pitný režim. V šuplíčku pod ledničkou jsou totiž uložené pohotovostní skleničky.

jízda první třídou SEZNAMTE SE – PŘICHÁZÍ HORKÁ NOVINKA OD VW, VRCHOLNÝ PŘEDSTAVITEL ŘADY MULTIVAN S PŘÍDOMKEM BUSINESS. JE NAŠLAPANÝ TECHNOLOGIÍ OD PNEUMATIK AŽ PO STŘECHU, ANIŽ BY ZTRÁCEL HODNOTY, NA KTERÉ JSME U VW ZVYKLÍ – SPOLEHLIVOST A PRAKTIČNOST.

M

ultivan Business je ta nejlepší mobilní kancelář, jakou trh nabízí, a my jsme se na něj podívali i z jiné perspektivy – jako na luxusní rodinné vozidlo. I zavilí propagátoři létání budou v tomto případě minimálně v pokušení vyrazit si na dovolenou autem. A díky vždy vychlazené plechovce coly po ruce, DVD, zvukové aparatuře či wi-fi možná „zlomí“ na společné prázdniny u moře i své pubertální potomky. Můj čtyřletý syn odmítal z vozu byť jen vystoupit a elektronické otevírání posuvných dveří vzadu bylo výhradně jeho výsadou, kterou si nenechal vzít.

NECHTE VOLANT VOLANTEM… Milujete řízení? Tak se připravte na to, že poprvé v životě budete chtít sedět vzadu. Ne že by kokpit nebyl zajímavý, ale ty největší požitky si Multivan Business přichystal v pasažérské části, která připomíná útulný salonek vykládaný ušlechtilým dřevem a vystlaný kůží nappa.

20 |

Ani jeden ze čtyř cestujících, kteří se vejdou dozadu, nebude trpět nedostatkem místa. Pranice se samozřejmě strhne o řadu sedadel Pullman, která strčí do kapsy i koženou pohovku od Natuzzi. Elektronicky si nastavíte sklon opěradla, hloubku i úhel sedáku, hlavovou opěrku i tvrdost, nechybí jí područky a nenápadně integrovaný bezpečnostní pás. Po ruce zůstává chladicí box, do něhož se vejdou dvě lahve šampaňského, ale na cestách

JÍZDA NA POZITIVNÍ VLNĚ Výklopná obrazovka ukrátí chvíli oblíbeným filmem, což oceníte zejména při jízdě s dětmi. Bezdrátová sluchátka a dálkové ovládání jsou právě ty detaily, které oddělují ‚chvalitebné‘ od ‚výborného‘. Kdo nechce koukat na pohádky, ať si pustí hudbu do soundsystému Dynaudio nebo surfuje po internetu. Opět bezdrátově. Stačí vložit kartu mobilního operátora. Informace o trase, památkách i jiných zajímavostech, kolem nichž projíždíte, tak máte stále na dosah. Až zastavíte na odpočívadle, nebudete odkázáni na místní lavičky, ale pěkně si vytáhnete skládací stoleček a posvačíte (skoro) stejně kultivovaně jako doma v obývacím pokoji.

I když jsou zadní sedadla od předních dost daleko, není třeba na sebe řvát tak, jako to předváděl Jaroslav Hanzlík alias strýc Pepin v Postřižinách. Vychytávka DVE (Digital Voice Enhancement) automaticky zesílí váš hlas a repráček s mikrofonem je umístěn nad sedadly zbylých členů posádky.

REJDAŘKOU NA SMÍCHOVĚ Šofér je sice ochuzen o multimediální radovánky, smutnit však nemusí. Už po nasednutí je mu jasné, že se za volantem bude cítit bezpečně a doslova „nad věcí.“ Do sedačky je třeba se vyšplhat, což zjednodušuje podsvětlený schůdek a šikovné madlo, ale pak už si jen užíváte rozhledu. Na to, že řídíte skoro autobus, si budete připadat nečekaně obratně. I zrádné uličky dolního Smíchova jsem křižovala bez problémů – a ten rejd! Z kabiny je fantasticky vidět (jen puštěná televize cloní ve výhledu dozadu) a čidla po obvodu karoserie hlídají bezpečnou vzdálenost od nepochopitelně zaparkovaných aut, kandelábrů a zrovna se nepohybujících pěšáků.

Před prvním paralelním parkováním ve mně byla malá dušička, ale auto je vybaveno kamerou, takže zbývá točit volantem podle barevných čar na displeji palubní desky. Zvládla by to i cvičená opice.

Během jízdy si lze zapnout kontrolu slepého bodu, která na vás občas zablikne oranžovým světlem ve zpětném zrcátku.

O bezpečné telefonování se stará handsfree s připojením přes bluetooth, o orientaci navigace, o hudbu vstup pro iPod či iPhone. Jen dotykový displej na palubní desce je zoufale poooomaaaaalýýýýý.

BŮH JE V DETAILECH ... a uvnitř nejluxusnějšího multivanu je takových detailů nepočítaně. Šuplíky pod sedadly, odkládací prostory na pití i na časopisy, samostatné ovládání klimatizace, je tam všechno, nač si vzpomenete.

KONĚ POD KAPOTOU Zbývá říct pár slov o motoru. Turbodiesel o výkonu 132 kW není žádné velké žihadlo, ale to by od pohodlného cestovního auta o hmotnosti dvou tun asi nikdo chytřejší ani nečekal. Automatické řazení je příjemné, ani neochotné, ani příliš servilní. Pro lepší akceleraci třeba při předjíždění určitě zařaďte režim S, který výrazně prodlouží převod a dovolí vyšší otáčky. Jinak se styl ‚brzda plyn‘ k multivanu nehodí a pasažéři vzadu nebudou nadšení z toho, že je v zatáčkách přesypáváte ode zdi ke zdi. Na druhé straně se nemusíte bát, že do kopce potlačíte auto silou vůle a na dálnici byste měli zůstávat v pravém pruhu spolu s žebřiňáky a wartburgy. Naopak – když se rozhodnete maličko porušovat předpisy, ti v levém pruhu vám budou raději uhýbat z cesty. Stačí nastavit tempomat a můžete se kochat krajinou. Přece jen tahle černá nablýskaná škatule s fungl novými bi-xenony budí respekt.

Cena Multivanu Business začíná na částce 1 642 646 bez DPH a svých peněz nebudete litovat ani na vteřinu.

Viz: www.vw-uzitkove.cz

| 21

text Jan Petrů foto Crestyl a Petr Tůma vizualizace Crestyl

dovolená z obýváku VYJDETE NA TERASU A OVANE VÁS OSVĚŽUJÍCÍ VĚTŘÍK… JAKO KDYŽ SI PO RÁNU OPLÁCHNETE TVÁŘ STUDENOU VODOU, ZBYSTŘÍ VAŠE SMYSLY A PROBUDÍ TĚLO I MYSL DO NOVÉHO DNE. PŘED DOMEM SE V PLOUŽÁKOVÉM RYTMU POHUPUJÍ ČLUNY A JACHTY, NA HLADINĚ ŘEKY SE ODRÁŽÍ SLUNCE. TĚŽKO VĚŘIT TOMU, ŽE SE TAHLE MODROZELENÁ DOVOLENÁ ODEHRÁVÁ ZA PROSKLENÝMI DVEŘMI BYTU V PRAZE U JEDNOHO Z VLTAVSKÝCH RAMEN. V BYTOVÉM PROJEKTU DOCK.

N

ení to sen, ale není to dosud ani úplná skutečnost. Zatímco v New Yorku objevili kouzlo opuštěných továren a průmyslových budov ideálních pro loftové byty už ve třicátých letech minulého století, loděnice na Temži začali developeři měnit ve futuristickou čtvrť „Docklands“ až počínaje rokem 1971. Praha jako by v tomto ohledu připomínala dřímající Šípkovou Růženku, přičemž princ v podobě developerských společností, hodlajících zužitkovat zanedbané pozemky, se teprve blíží k zámku…

Přitom právě zapomenuté a opuštěné břehy Vltavy na dohled jasně definovaného centra Prahy nabízejí možnosti, které už dnes rozhodně nevypadají tak futuristicky jako před dvaceti lety.

Kdo by nechtěl bydlet v poklidu zeleně poblíž spolehlivě spoutaného toku Vltavy? Kousek od zatím nedoceněných Thomayerových sadů a citlivě zrekonstruovaného Libeňského zámečku?

22 |

Na poloostrově v přímém sousedství módního Karlína a umělci všeho druhu oblíbených Holešovic?

Původně slepá ramena Vltavy a jejich okolí tam díky developerské společnosti Crestyl už brzy procitnou a změní se k nepoznání. Aby nedošlo k mýlce, nevznikne tam – jak se někdy píše – nová čtvrť, ale spíš oáza klidu zasazená do přírody, se kterou harmonizují i fasády jednotlivých bytových domů s obklady převážně ze dřeva a kamene. Ze stejných přírodních prvků, které byly použity i v interiérech jednotlivých bytů.

V ITALSKO-ČESKÉM DUCHU Téměř kavkovská proměna však má jednotlivé fáze. Developerská skupina Crestyl prozatím dokončila první etapu projektu DOCK. Tvoří ji tři nízkopodlažní bytové domy se šedesáti byty

Takhle vypadají novostavby, pokud se k nim vydáte lodí. Jízdu si lze objednat na čísle 602 179 664.

Naopak toto je pohled z balkonu na poklidnou hladinu doposud prázdné maríny.

a s privátní marínou. „Ty začnou ožívat prvními obyvateli už letos v srpnu,“ říká Radim Sayed, obchodní ředitel Crestylu. Ale jak takové bydlení může a bude vypadat, se může každý přesvědčit už dnes. Ukázkový byt s interiérem propracovaným do posledního detailu z dílny francouzského studia Ligne Roset, kuchyňských linek Poggenpohl, designového osvětlení studia Bulb a inte-

riérového ozvučení od Bang & Olufsen by se mohl objevit v televizním pořadu „Jak se staví sen“. Pouze v tomto případě by však byl příhodnější název – Jak se plní sen.

Právě vzdušnou eleganci celého projektu, podtrženou zvenčí vystouplými balkony a arkýři, nastolily už původní návrhy italské architektonické kanceláře Mediapolis v čele s architektem Sergiem Porcellinim. Na jednotlivých částech DOCKu však spolupracovaly i dvě české kanceláře – 4A architekti a S. H. S architekti. Až když se daly všechny nápady dohromady, vznikl harmonický celek neobvyklého bytového luxusu, uzavřený z jedné strany právě oním unikátním přístupem k vlastnímu přístavišti a atypickým výhledem západním směrem po proudu Vltavy. Právě tam směřují velká dřevěná okna většiny obývacích pokojů, ložnice jsou pak orientovány převážně na východ. Tak, aby mohly člověka hned po ránu probudit první paprsky slunce a nabít ho energií na celý den.

Vybrat si byt snů může opravdu každý, v nabídce jsou totiž jednotky s dispozicemi od 1+kk až po 4+kk. Zájemci o větší

| 23

text Jan Dušek foto archiv

JEAN-BAPTISTE FASTREZ, VÁZA GRIGRIS Autor se v tomto případě nechal inspirovat známými kývacími figurkami „roly-poly“.

MORGANE LE GALL, COMMANDE DE MAISON FRANCAISE Módní fotografka Morgan spolupracuje s řadou renomovaných časopisů o designu a má vlastní pohled na svět ztvárněný i tímto snímkem.

obytnou plochu si již nechávají kreslit byt snů v další etapě projektu. Všechny pak nabízejí i venkovní terasu, balkon nebo třeba předzahrádku posazenou o čtyři metry výše nad přístavním molem. Součástí promyšleného konceptu jsou například topná tělesa zabudovaná do podlahy koupelen, dřevěné podlahy v dalších částech bytu či spojení na centrální recepci s obsluhou 24 hodin denně. Kromě toho, že blízkost řeky může majitele nenápadně přivést k jachtingu či vodnímu motorismu, je pro ně přichystáno i blízké golfové odpaliště a přímý vstup do parku s dětským hřištěm. O kola a brusle si pak říká blízká cyklostezka A2 v úseku mezi Trojou a Libeňským ostrovem.

VIDÍM PŘÍSTAV, JEHOŽ SLÁVA...

Hlavní pozornost nových obyvatel celého komplexu DOCK by však měla směřovat tam, kde jejich dům nabídne při výhledu z okna místo fádního parkoviště plného aut ve dvou řadách malebný obrázek lesu stěžňů a kajut – unikátní říční maríny. Po dokončení poskytne azyl až 150 jachtám a dvaceti menším lodím, takže se může stát jednou z největších v Praze. Majitelé lodí dostanou přístaviště se standardními službami běžnými v Evropě – kam spadá tankování, správa lodi, celoroční připojení na vodu a elektřinu, možnost zazimování či servisní místo při vytažení lodě na břeh. V dalších etapách výstavby vyrostou na místě, kde byly

24 |

ADRIEN ROVERO, KOBEREC NOAILLES Zcela nové pojetí toho, co si obvykle představujeme pod pojmem koberec.

FRANCOIS AZAMBOURG, VÁZA Natrhejte si do této krásky z tlustého vrásčitého skla třeba kopretiny a rozkvete vám létem celý obývací pokoj.

viva la France dosud autobazary či dávno zaniklé sklady, další dvě bytové rezidence o celkovém počtu 334 bytů a čtyři kancelářské budovy nabízející až 80 000 metrů čtverečných kanceláří. Nebudou chybět stylové kavárničky, restaurace a obchody, včetně speciálního s jachtařským oblečením a vybavením. Praha konečně dostane to, co zatím mohla jiným evropským metropolím jen závidět, a co se přitom s ohledem na léta zanedbávané vltavské břehy přímo nabízelo. Unikátní prostor pro relaxaci, zábavu i bydlení, jemuž říční hladina i její břeh dávají rozměr dávno zapomenuté a znovu objevené romantiky, pohody a klidu.

Viz: www.dock.cz

FRANCOUZSKÝ DESIGN, ZVLÁŠTNÍ SMĚS ŠARMU, ELEGANCE A PRAKTIČNOSTI, JE NA VZESTUPU. SVĚDČÍ O TOM I VÝBĚR CHOICE Z PŘEHLÍDKY DESIGN PARADE, JEJÍŽ 7. ROČNÍK PROBĚHL NA ZAČÁTKU LÉTA V PROSLUNĚNÉ PROVENCE.

FRANCOIS AZAMBOURG, ŽIDLE PACK CHAIR Její autorka – vycházející hvězda francouzského designu – spolupracuje s předními módními domy i renomovanými výrobci. O nápady očividně nemá nouzi.

JULIE RICHOZ, NÁDOBY ARROTOLARE A BOULEAU V soutěži mladých designérů se objevila i tato mladá švýcarská návrhářka se svými vzdušnými podnosy a miskami, které téměř dýchají.

text Helena Spudilová foto archiv

pohodlí u Vltavy O PROJEKTU ZUŠLECHTĚNÍ ZANEDBANÝCH LIBEŇSKÝCH BŘEHŮ VLTAVY UŽ V TOMTO ČÍSLE CHOICE PÍŠEME. PRO ZÁJEMCE „ŘÍČNÍHO BYDLENÍ“ JE JIŽ PŘICHYSTÁN VZOROVÝ BYT VYBAVENÝ NÁBYTKEM Z DÍLEN ZVUČNÝCH JMEN SPOJENÝCH S RENOMOVANOU FRANCOUZSKOU FIRMOU LIGNE ROSET.

26 |

P

říležitost spolupráce se společností CRESTYL na projektu DOCK byla pro Ligne Roset víc než zajímavou výzvou. Romantické prostředí řeky Vltavy ve spojení s tradičnými materiály – sklem, kamenem i betonem, použitými na bytových domech, inspirovalo francouzské designéry Pascala Mourgueho, Christiana Wernera či Thibaulta Desombreho k instalaci prvků laděných ve stejném duchu. Obyvatel domu, od kterého to je pouhých pár metrů k vodě, by přece měl zůstat ve spojení s přírodou i za zdmi svého bytu.

Firma Ligne Roset tak zařídila jeden byt s dispozicí 2+kk. Kuchyni dominuje rozkládací stůl AVA z ořechového dřeva se zajímavě tvarovaným chromovým podnožím ve vysokém lesku. K němu byly použity židle SALA, tolik oblíbené díky ergonomickému tvaru a elasticitě materiálu. Obývací pokoj zůstal naopak sladěn do přírodních barev. Multifunkční pohovka ESTRAN harmonicky doplňuje rozšířenou kuchyňskou linku – znalci vědí, že je ideální volbou do malého prostoru. Pokud si rádi hovíte při sledování

televize, můžete ihned regulovat její sed a zároveň polohovat zádové opěrky. Otáčecí křeslo TORN v bílé kůži je zase ideálním místem pro četbu, odpočinek i pozorování domácího „ruchu“.

Obývací prostor propojuje s kuchyňským koutem teleskopická lampa FOSCARINI, zatímco tmavě fialový ručně tkaný koberec SAISON umocňuje atmosféru pohody a klidu.

Ložnice s okny směřujícími na východ dovolila použít tmavší barevné odstíny. Postel ANNA v černé kůži se saténovým povlečením prostoru přirozeně dominuje. Klient si u ní může zvolit podnoží buď ve tvaru mostu z leštěného nerezu, rohové z tvarovaného hliníku, nebo dřevěné v provedení světlého či tmavého dubu. Důležité je zmínit, že potahy jsou snímatelné, a tedy praktické. Koberec se světlým lesklým vlasem pak vnímání celku ještě zjemňuje. Není snad příjemné probudit se ráno do pocitu krásně sladěného prostoru, kde vás nic neruší, a protáhnout se s prsty zabořenými do měkkého koberce?

Viz: www.ligne-roset.cz

| 27

text Jiří Vašek foto archiv

věčně mladé RETRO ROK 1967 SE ZAPSAL DO NAŠÍ HISTORIE Z MNOHA DŮVODŮ. DO KIN BYL UVEDEN FORMANŮV FILM HOŘÍ, MÁ PANENKO, V DIVADLE JÁRY CIMRMANA PŘEDSTAVILI HRU AKT A EDUARD HOFMAN VYTVOŘIL LEGENDÁRNÍ TELEVIZNÍ ZNĚLKU PAN VAJÍČKO. ALE CO JE TO VŠECHNO V POROVNÁNÍ S TEKUTÝM SPOJENÍM DVOU FENOMÉNŮ, BECHEROVKY ORIGINAL A TONIKU. ANO, V ROCE 1967 BYL PRVNĚ NAMÍCHÁN BETON.

V

jednoduchosti je síla i genialita. Obojí dostal BeTon od svých alkoholických sudiček do vínku a ještě mu přidaly chuťovou vyváženost. Zařadil se tak mezi světové „drinky“, které dokážou cestovat prostorem i časem, aniž by je ovlivnily Einsteinovy gravitační rovnice. Jednoduše nestárnou. Tak, jak byly prvně namíchány, chutnají po mnoha letech, a znovu dokážou osvěžit a překvapit další generace. Ale jaký byl vlastně skutečný okamžik jejich zrození? Kdo byl oním mistrem, kterého napadlo spojit karlovarskou alkoholickou bázi plnou tekutých bylin s hořkým syceným nápojem, který už v sobě dávno nesmí mít chinin?

Přesně se to asi nedozvíme, ale pár faktů zůstalo zaznamenaných. Stalo se tak na světové výstavě Expo 1967 v Montrealu, kde měl právě český pavilon pátou největší návštěvnost (nyní už víte proč…). Drink představený jako aperitiv tam prý uvedl jistý soudruh Hříbek a nazval ho nápojem československo-kanadského přátelství. Ony zákulisní informace dnes budí shovívavý úsměv, ale pokud je vhodně použijete v přítomnosti starší generace, vykoledujete si drink na tykání.

45 LET V REPREZENTACI Dlouholetí kamarádi – elegantní paní Becherovka a její přítel tonik – spolu cestují už 45 let po světových barech, a pokud jste na správném místě, dostanete je skvěle namíchané v New Yorku i třeba v Šanghaji.

Ostatně tam všude dnes působí čeští barmani, kteří si s sebou odvezli do daleké ciziny kromě touhy po

expo

67

poznání a chuti objevovat nové věci i pár lahviček českého rodinného pokladu z dílny lékárníka Josefa Bechera. Onen třináctý karlovarský pramen, ve skutečnosti bylinný likér.

Samotná Becherovka Original je podobná ženám na fotografii vlevo. Má nerozluštitelný úsměv Mony Lisy, šibalský záblesk v pohledu, svůdně přehozenou nohu přes nohu. Dokáže suplovat žaludeční kapky jako kdysi na začátku své kariéry, ale stačí políbit hrdlo lahve a chuťové buňky dostanou i příjemně sladký šok. Podobně jako při ochutnání jejího sourozence z rodiny Jan Becher - Karlovarská Becherovka a.s, Cordialu s extrakcí z lipového květu. Mezi přímé příbuzné patří i aperitiv KV 14 a zatím nejmladší Becherovka Lemond. Její opískovaná lahev skrývá o 18 % méně alkoholu, zato má výraznou příchuť citrusových plodů včetně miniaturních mandarinek – kumquatu.

Nezbývá, než popustit uzdu fantazii a dát se do míchání BeTonu podle vlastní chuti, doplnit ho ovocem či bylinkami. Becherovka Original a tonik zůstávají klasikou, ale třeba Beton Bitter, kde má konečné sólo KV 14, vám také mile zpříjemní léto. Představivosti na téma Becherovka a tonik se prostě meze nekladou.

Viz: www.becherovka.cz

S OKURKOU Beton namíchaný do nižší whiskové sklenky a doplněný salátovou okurkou možná připomene gin s tonikem, ale to evokuje hlavně průzračnost vlastního drinku. Takhle by ho pili ve světě, takto je namíchán podle nejmodernějších mixologických znalostí.

OSVĚŽUJÍCÍ Snad žádný jiný výraz tak dobře nepopíše Beton Bitter, který poznáte na první pohled podle několika plátků citrusů koupajících se ve sklence na víno. Tvoří ho 0,4 cl Becherovky Original, které nalijete do sklenice na plátky pomeranče a kostky ledu, zalijete tonikem a na závěr zastříknete aperitivem KV 14.

A takto ho připravují i v pražském Hemingway baru.

| 29

text Kristina Šemberová a Petr Tůma foto archiv

léto plné

KRÁSNÁ A ČTIVÁ Konečně je tady – dlouho očekávaná kuchařka Dity Pecháčkové, bývalé šéfredaktorky časopisu Apetit, která nechala čtenáře nahlédnout do své kuchyně. V Deníku Dity P. vás pozve ještě mnohem dál. Ve 14 kapitolách představuje sto svých nejoblíbenějších receptů pro různé životní etapy a každý doprovází velmi osobním příběhem. Recepty jsou snadné, efektní a velmi vtipné. Společně připravíte jídlo na piknik, pokrm z české hospody, na rodinnou party i chuťovku po sexu. Za 495 Kč ji koupíte v knihkupectví či na webu.

Viz: www.ditap.cz

lahůdek PRÁZDNINY VE MĚSTĚ NEMUSÍ BÝT NUDA, VÍTE-LI CO PODNIKNOUT. VYDEJTE SE S NÁMI NA KULINÁRNÍ CESTU KOLEM SVĚTA, ANIŽ BYSTE PŘEKROČILI HRANICE PRAHY.

BUJABÉZA LEPŠÍ NEŽ VE FRANCII Základem této typické marseillské polévky je šest druhů mořských ryb včetně ropušnice, která jí dodává nezaměnitelnou mírně nasládlou korýšovou příchuť. Šéfkuchař Jiří Nosek vaří rybí vývar 24 hodin z 600 g ryb na osobu a stejné množství vařených ryb podává i zvlášť. Bujabéza je zážitek pro všechny smysly. V intimním prostředí Zdenek’s Oyster Baru vás okouzlí i čerstvé ústřice Marennes, Tsarskaya, Gillardeau a Belon, velejemný losos Balik a uhrančivá nabídka champagne s výjimečnými kousky. Na krásné posezení ve dvou se tam budete rádi vracet.

Viz: www.oysterbar.cz

ULTRAMODERNÍ GASTRONOMIE Klid jak v zenové zahradě naleznete v centru Starého Města – na terase restaurace Essensia hotelu Mandarin Oriental Prague. Šéfkuchař Jiří Štift a sous chef Stephen Senewiratne připravili na léto speciální lehká jídla inspirované asijskými ulicemi, tzv. bento boxy. V dřevěné lakované krabičce dostanete čtyři různé typické pokrmy z Japonska, Číny a Vietnamu, Thajska a Indonésie nebo Indie a Srí Lanky. Lístek á la carte s nabídkou českých a asijských pokrmů v ultramoderních úpravách a z méně obvyklých surovin zůstává, v létě jej doplňují komponované dezerty z domácích zmrzlin.

Viz: www.mandarinoriental.cz

ASIJSKÝ KLID, STYL A CHUŤ V červenci otevřený podnik Farrango nabízí unikátní koncept fusion restaurace, prodejní galerie a oddychového baru. Střídmými dveřmi vstoupíte do klidné harmonické oázy. Vjemy vstřebejte na baru s koktejlem ze šampaňského a rozhodněte se, jak chcete pokračovat.

Nahoře v restauraci se podává pouze degustační osmichodové menu, které se mění každý týden a vychází z tradičních thajských receptů, dole ve Farrango Lounge si můžete pokrmy objednat jednotlivě, vychutnat si různé koktejly či si zapálit doutník.

Lahodné jídlo doplňuje perfektní servis a krásné prostředí. Obrazy, vůně, porcelán či nabalzamované živé květiny si můžete zakoupit a odnést domů.

Viz: www.farrango.cz

PUPÍK VEN Těžko říci, čím se inspiroval návrhář splečnosti Normann Copenhagen při vytváření této sklenky v ceně 20 eur. Představivosti se však meze nekladou, možná ho ispirovalo bříško těhotné přítelkyně, které se v osmém měsíci vyboulilo notně kupředu a vytlačilo ven i dosud nenápadně zapuštěný pupík. Ostatně všechny sklenice a karafy této série jsou podivně zakulacené, na stole se víc pohupují, než aby stály, a ano, existuje i verze s pupíky vtáhnutými pro změnu dovnitř.

Ale to už je trošku nuda…

Viz: http://normann-copenhagen.com 30 |

|3 31

LUCIE A FAIR PLAY Euro už sice skončilo, ale koktejl „Fair Play“ namíchaný z Ondrášovky má dosud vítězství a naděje před sebou. Ať už v alko či nealko variantě kombinuje známou minerální vodu s ananasem, oblíbeným ovocem Lucie Bílé, která je i mediální tváří Ondrášovky. Pokud se potřebujete přes prázdniny osvěžit, nalijte do sklenky, kde už odpočívá lehce vymačkaná půlka limetky a pár mátových lístků, 5 cl ananasového džusu. Zbytek skleničky dolijte jemně perlivou Ondrášovkou s příchutí limetky s citronem a zakápněte grenadinou. Jak by vám řekli barmani z pražského Jazz Docku, kde drink vznikl, do alkoholické verze patří ještě 0,4 cl neochucené vodky.

Viz: www.ondrasovka.cz

STARÁ DOBRÁ AMERIKA! Pravá americká žebra, hamburgery, koktejly a brownies sladkosti si v T.G.I. Friday’s vychutnáváme už 15 let. Chuť burgeru jako na zapadlém Středozápadě zaručují suroviny dovážené z USA a speciální koření a hrubost mletí masa – například to v burgeru Prime choice pochází z plemene Black angus. Pouze v T.G.I. Friday’s ochutnáte omáčku z americké whisky Jack Daniel’s, kterou mají patentovanou a jež božsky doladí šťavnatá žebírka.

A co zkratka v názvu znamená? Thank’s God it is Friday!

Viz: www.tgifridays.cz

NA ITALSKÉM VENKOVĚ Rovnou dvě italské restaurace najednou otevřel v centru Prahy Gianfranco Coizza. V Aldente Trattoria Vineria si připadáte jako v rodinné tratorii někde v podpatku Apeninského poloostrova. Dospělí se baví nad výtečným italským jídlem, děti si hrají, mladý pár se navzájem zamilovaně utápí v očích a mezitím proplouvají usměvaví číšníci s domácí pastou Gragnano, toskánským masem Chianina, rybami a vínem. Čerstvě zapečené domácí těstoviny, pizzu, chléb a jiné druhy pečiva si vychutnáte po celý den v sesterském podniku Alforno Focacceria Italiana na Petrském náměstí.

Viz: www.al-dente.cz a www.al-forno.cz

32 |

text Ondřej Lazar Krynek foto DesignMag

KAMPAŇ Mlsejte zdravě!

design dobroty

Stejně jako v loňském roce se můžete těšit na letní zmrzlinovou sezonu s novou řadou sorbetů pod názvem „Mlsejte zdravě!“ Sorbety jsou připravovány s maximálním podílem ovocné složky, bez přidaného cukru a neobsahují vůbec žádné mléko.

SMLSNĚTE SI NA PORCI NEJČERSTVĚJŠÍCH INTERIÉROVÝCH NOVINEK, KTERÉ PŘEDVEDLI ZNÁMÍ UMĚLCI A VĚHLASNÉ ZNAČKY NA VELETRHU V MILÁNU.

BIG BEN Téměř dvoumetrové hodiny zdobené florálními motivy, které navrhl Marcel Wanders pro svoji značku Moooi, jistě nepřehlédnete.

BISAZZA V NENDO, ČI NAOPAK? Japonské studio Nendo charakteristické minimalistickým stylem oslovilo italského výrobce koupelen Bisazza Bagno, a toto je výsledek onoho spojení.

PŘÍLIV V OBÝVÁKU Pro italské nábytkáře Cappellini vymyslel designér Raphael Navot masivní interiérový objekt s úložnými prostory a nazval ho POH – Patchwork Oval Hemisphere.

KVETE A VONÍ Spojte květináče a truhlíky napevno s policemi, obarvěte na elegantní bílou. Neobvyklá struktura „knihovny na květiny“ rozsvítí pokoj, zvlášť když rostliny začnou kvést.

KDO JSME? Fruitisimo Ice Cream: Zmrzlinu vyrábíme ručně ve vlastní továrně na zmrzlinu, před zraky návštěvníků, podle tradičních italských receptur, z těch nejlepších ingrediencí. Jako ingredience používáme například holandské kakao, vanilku dováženou z Madagaskaru a čerstvé ovoce z celého světa.

LETNÍ NABÍKA V letní nabídce se objevila Meruňka sorbet 82%, která byla zmrzlinou měsíce června. Pro červenec máme

připravenou zmrzlinu Rybíz sorbet 82% z rybízu Black Down. V měsíci srpnu přijde na řadu Hruška sorbet 82% z hrušek odrůdy Williams a v září vás překvapí zajímavá kombinace Maracuja sorbet 82% z mučenky jedlé z dalekého Ekvádoru.

Společně s kombinací pšenično-žitného kornoutu bez škodlivých „éček“ se tak Fruitisimo sorbety dostávají na první místo v žebříčku zdravého a zároveň lahodného osvěžení.

Veškeré informace o nás naleznete na stránkách WWW.FRUITISIMO.CZ nebo na FACEBOOKU http://www.facebook.com/fruitisimo.

ŘEKNĚTE SÝR! Český výrobce ohýbaného nábytku TON překvapil židlí od rakouského studia Guggenbichlerdesign, jejíž opěrák se usmívá na svět.

text Jiří Vašek vizualizace Crescon

průnik hmot POZORNĚ SI PROHLÉDNĚTE OBRÁZEK TOHOTO BYTOVÉHO DOMU. CÍLEVĚDOMĚ KLAME SVÝM CIHLOVĚ-BÍLÝM TĚLEM ZAPASOVANÝM DO SVAHU NAD PODOLSKOU PLOVÁRNOU. NAHOŘE JE TO KLASICKÝ HRANOL S ŽEBROVÁNÍM BALKONŮ A TERAS, ZESPODU OVŠEM DOMINUJE SEDLOVÁ STŘECHA A TROJÚHELNÍKOVÉ PRŮČELÍ. JAKO BY SE ARCHITEKTI INSPIROVALI TRENDEM POSLEDNÍ DOBY. KDYŽ MŮŽE BÝT KOSMETIKA 2 V 1, PROČ NE DVA DOMY V JEDNOM?

T

vrdit, že pražské Podolí je jednou z nejžádanějších pražských čtvrtí na developerském trhu a lokalitou, o níž sní řada realitních agentů, je ještě zbytečnější než příslovečné nošení sov do Athén. Zejména svahy nad podolským nábřežím i s jeho slavnou plovárnou jsou ideálním místem pro zástavbu z luxusních vil, rodinných domů či komorních rezidenčních objektů. A můžete tu stavět i vícepatrové domy, protože ve svahu se jejich výška rozhodně ztratí. To se týká i projektu rezidenčního domu v ulici Na Dolinách 24 společnosti Crescon. Zatím je samozřejmě

Specialista na rodinnou atmosféru Společnost Crescon byla založena v roce 2008 a od začátku se ve svých rezidenčních projektech zaměřuje na komorní domy s menším počtem bytů, u kterých je ovšem kladen velký důraz na kvalitu bydlení – počínaje výběrem lokality a konče nadstandardním vybavením bytů. To se týká i projektů obytných domů Procházkova 7 též v Podolí a Ve Studeném 4 situovaném do staré zástavby Braníku. Zatím v přípravě je projekt rezidenčního domu v činžovní zástavbě Marie Cibulkové na Vyšehradě. Do portfolia firmy patří i dvě ojedinělé vily navržené jedním z největších žijících českých architektů Josefem Pleskotem – Procházkova 3 a Vápencová 1, obě samozřejmě v Podolí.

k dispozici jen v působivých vizuálech na webových stránkách firmy, ale už během léta má na místě zbourané a nijak cenné vily ze třicátých let začít vyrůstat komorní, solitérní rezidenční dům s osmi byty a garážovým zázemím. ČERVENÁ, BÍLÁ, ŠEDÁ Svými čistými liniemi i zajímavou kombinací světlé omítky a tmavších cihel bude jistě důstojným sousedem okolním vilám, příjemným, solidním a přitom na první pohled jedinečným, na čemž má zásluhu již vzpomínané řešení „dvou domů v jednom“. Ateliér Heidler Architekti navrhl pro Crescon již řadu domů a jeho charakteristický rukopis si pochvaluje i ředitel společnosti Jan Jerie: „Jak dokládají naše předchozí realizace, komorní a architektonicky zajímavé projekty v atraktivních lokalitách jsou naší vlajkovou lodí,“ říká. „Ne každý si může dovolit koupit prvorepublikovou vilu ve starší zástavbě a ještě investovat do její obnovy a modernizace. Přesto není nutné se tohoto komfortu vzdát, jak dokazuje i naše řešení. Komorní dům s prostornými a nadstandardně řešenými byty s dostatkem soukromí, s vlastní terasou či dokonce zahradou.“ VÁŠ BYT, VÁŠ SVĚT Velké, luxusně vybavené byty projektu Na Dolinách 24 jsou umístěny převážně západovýchodně s unikátním výhledem na údolí Vltavy. Situování do svahu umožňuje propojení bytů s předzahrádkami i ve vyšších podlažích. Dispozice osmi bytů jsou 4 + kk a 5 + kk o plochách od 95 m2 do 134 m2, přičemž v posledním patře se počítá s impozantním penthousem mezonetového typu se dvěma terasami. Jako u všech projektů společnosti Crescon i zde je v bytech přísně rozdělena zóna privátní a společenská.

Myšleno je i na dostatek úložného prostoru, neboť platí, že „vytvářet promyšlené dispozice je naší prioritou a zásadou č. 1“, jak potvrzuje Jan Jerie. Interiéry nabízejí vysoký standard vybavení, počínaje kvalitními dubovými podlahami, keramickými obklady v koupelnách či sanitární keramikou a bateriemi renomovaných

značek Laufen, Kaldewei či Grohe. V domě bude celkem 14 parkovacích stání a sklepních kójí. O tom, že Crescon si vybírá zajímavé a pro zákazníky přitažlivé lokality, už byla řeč. Podolí se svou sedmdesát let starou zástavbou z malých obytných bloků, rodinných domů a činžovních vil s podobným architektonickým tvaroslovím je přímo předurčeno k tomu, aby se tu člověk dobře cítil. Klidné a do jisté míry zdravě konzervativní obytné prostředí samozřejmě ještě umocňuje veškerá možná občanská vybavenost.

V KLIDU, A PŘECE V CENTRU DĚNÍ Je přece příjemné, když si ráno můžete skočit jen pár metrů přes ulici pro křupavé, ještě teplé pečivo a k zelináři pro

čerstvé ovoce. Pro velké nákupy je určené centrum Arkády Pankrác, za zmínku stojí i řada kvalitních restaurací, podniků s takřka rodinnou atmosférou či malých bister. Dostupné jsou samozřejmě veškeré úřady a stejně tak není problém sehnat pro děti školku, školu či gymnázium. Okolí domu skýtá bezpočet možností pro relaxaci i aktivní odpočinek. Je libo jogging na zeleném vrchu Kavčích hor, in-line bruslení či jízdu na kole podél vltavského břehu až na Zbraslav, golf v Hodkovičkých, tenis na kurtech pod vyšehradskými hradbami či jachting na hladině Vltavy? S novou adresou Na Dolinách 24 si tohle všechno můžete dopřát.

Viz: www.crescon.cz

| 37

text Jan Dušek foto archiv

LUSTR ROCKCOCO V jedné známé písni trvá středověk, u designérů firmy Fatboy vládne rokoko.

RockCoco lustr není jen frivolní zpátečkou do dob pudrovaných paruk, ale i prvním venkovním LED lustrem, který může viset třeba nad bazénem a z domu udělá soukromé Versailles. Cena cca: 1350 Kč.

text Kristina Šemberová foto archiv

zázrak v mořské kapce LÉČIVÉ ÚČINKY MOŘSKÉ VODY NA POKOŽKU ZNAJÍ VŠECHNY PŘÍMOŘSKÉ NÁRODY, ALE JEN ŘEKOVÉ NA JEJÍM ZÁKLADĚ VYTVOŘILI JEDINEČNÝ WELLNESS RITUÁL. THALASSOTERAPII SI MŮŽETE UŽÍT HNED ZÍTRA VE SVÉ KOUPELNĚ – DÍKY NOVÉ ŘADĚ KOSMETIKY SEATHALASSO Z PARFUMERIÍ DOUGLAS.

D

robný písek jemně obrušuje starší buňky, mořská sůl vyživuje nové a voda napíná pokožku, kterou slunce barví dozlatova.

Týden u moře působí lépe než botulotoxin a pleť vděčně září do okolí. Blahodárné účinky mořské vody objevili před tisíci lety staří Řekové a po celou dobu cizelovali k dokonalosti thalassoterapii – léčivé použití mořské vody. Procedura s tajemným názvem (thalassa znamená řecky moře) se zakládá na pravidelném používání mořské vody, mořských produktů a přímořského klimatu. Sůl, minerály obsažené v mořské vodě (hořčík, draslík, vápník, sodík a jód) a mořské řasy příznivě působí na pokožku na buněčné úrovni, a vyživují ji tak zevnitř. Kúra se praktikuje ve formě zábalů z bahna či pasty z řas, sprchováním teplou mořskou vodou nebo inhalováním mořské mlhy.

PŘES RAMENO Taška z řady Porsche Driver’s Selection z recyklované plachty nákladního vozu vás nenechá ve štychu, ani když prší, jako když 911 startuje. Cena cca: 3000 Kč.

ŽIDLE Z PAPÍRU Je to k nevíře, ale tato papírová židle je a) skládací a b) pevná natolik, že snadno unese lidské tělo. Přitom působí elegantně a svému autorovi, Douwemu Jacobsovi, pomohla na designérské výsluní. Korunoval ho založením firmy Flux, jejímž cílem je vytvoření nové generace nábytku.

Cena cca: 3300 Kč.

Den jako u moře můžete strávit i ve vlastní koupelně – díky unikátní nové řadě produktů tělové péče značky s magickým jménem Seathalasso. Vyslovte jej, zavřete oči a přivoňte si. Cítíte čerstvou vůni moře? Jak vám sůl jemně lechtá nos a chřípí pošimrá lehký vánek? Ať si vyberete jakýkoliv luxusní produkt této řady inspirovaný tisíciletým zkrášlujícím rituálem, rozmazlíte tělo a mysl lépe než ve wellness. Textury napomáhají uvolnění, vůně připomíná moře a vyhřáté pobřeží. Základ tvoří Seanergy, extrakt z hnědých mořských řas, který podporuje buněčný metabolizmus, oživuje a osvěžuje pleť, a doplňují jej řasy s revitalizačním účinkem, mořská sůl či jemný mořský písek. Vyzkoušejte to v dostatečně velké vaně s pár tyrkysovými zrnky zklidňující koupele s mořskou solí z Bretaně a výtažků z červené řasy. Vznášet se budete i s dalšími produkty Seathalasso.

Viz: www.douglas.cz

TĚLOVÉ MLÉKO Jemné tělové mléko s obsahem hedvábí z mušlí zanechává pleť na pohled i na dotek jemnější, pružnější a pevnější. 200 ml za 369 Kč KAKTUS DŮM Cílem výrobce značky VERREUM je propagace a prodej českého ručního skla doma i v zahraničí.

Mimo výroby unikátního stříbřeného skla se VERREUM snaží úzkou spoluprací s malými českými sklárnami udržet tradici ruční výroby skla v Čechách.

Cena cca: 6290 Kč.

z rukou mistrů MOŽNÁ JE TO JEDINÝ SJEDNOCUJÍCÍ PRVEK PRO ZOBRAZENÉ PŘEDMĚTY – PRVEK ALE NAPROSTO ZÁSADNÍ. JESTLI TOTIŽ NĚCO ODLIŠUJE ŠUNT OD KLENOTU, PAK JE TO PŘEDEVŠÍM OSOBNOST, KREATIVITA I UMĚNÍ JEHO AUTORA. A VĚŘTE, ŽE MISTR SE VŽDY POZNÁ...

SPRCHOVÝ KRÉM Extrakt z hnědých řas a hlubinná mořská sůl oživují kůži působením na buněčné úrovni. Po jediné koupeli bude vaše pleť jako nová.

250 ml za 369 Kč KOSTKY JSOU VRŽENY Další ideou od Fatboy je „avenue“ z obřích kvádrů naplněných polystyrenem.

Kromě toho, že se na nich pěkně sedí, lze strávit půl večera soutěžením o to, kdo z nich vytvoří originálnější tvar. Každá stojí cca 6000 Kč.

TĚLOVÝ KRÉM Pohlaďte se večer dlaněmi plnými krému s výtažky z maté bránícího celulitidě a probudíte se svěží, s hedvábně pevnou pokožkou. 200 ml za 499 Kč ZPEVŇUJÍCÍ MASKA Je z mořského bahna, řas a kofeinu.

Vyhladí pokožku a zanechá ji jemnou a hladkou. 200 ml za 569 Kč

text Pavel Hrabica foto archiv

luxus z Vysočiny dobývá svět MUSÍ VYDRŽET NEURVALÉ ZACHÁZENÍ LODNÍKŮ A NÁDRAŽNÍCH ZAMĚSTNANCŮ NA KTERÉMKOLI KONTINENTĚ, NEMĚL BY SE V NĚM ROZBÍT PAMÁTEČNÍ SERVIS PO BABIČCE A MĚL BY DOKONCE PLAVAT NA HLADINĚ HLADINĚ, KDYŽ SE POTOPÍ LOĎ. TAK UVAŽOVAL PAUL MORSZECK, ZAKLADATEL SLAVNÉ FIRMY NA KUFRY RIMOWA, KDYŽ POSLAL V ROCE 1898 DO SVĚTA PRVNÍ ZE SVÝCH VÝROBKŮ.

K

olik toho potáhnete do Nového světa, to zajímalo cestovatele už v 19. století, a zvláště na počátku toho dvacátého, kdy Amerika přitahovala miliony Evropanů toužících po lepším životě, práci i úspěchu. Nikdo neodjížděl s prázdnou a stále více všech profesí putovalo oceány za obchodem a poznáním.

Paul Morszeck, zakladatel firmy v Kolíně nad Rýnem (v roce 1898 známé ještě pod názvem Kofferfabrik Paul Morszeck) věděl, že nosnost zaoceánských parníků není nekonečná, objem jejich nákladových prostor má své limity, navíc do podpalubí občas zatéká… Podobné situace musela jeho zavazadla vydržet, nebo

40 |

alespoň přežít v přijatelném stavu, a současně co nejvíc ochránit svůj obsah. Ačkoli Morszeck používal jako základní materiál dřevo, konstrukce zavazadel byla ve srovnání s běžnými typy už od počátků výrazně odlehčená.

KUFRY PRO HIGH SOCIETY Cestovatelé však nevozí pouze oblečení, ale i řadu „pánsky“ potřebných maličkostí, dámy pro změnu převážejí garderoby, které není radno mačkat. Tomu všemu přizpůsoboval své nápady, a tak se velké skříňové a lodní kufry s desítkami různých šuplíků a přihrádek

staly spolehlivými průvodci zejména náročné klientely z nejvyšších kruhů. A status elegantního zavazadlového luxusu si udržely dodnes, kdy svět po skořepinových kufrech s typickým rýhováním doslova šílí. Časem se z nich stala kultovní záležitost, stejně jako jsou třeba kabelky od Louis Vuittona, šperky Cartier nebo vozy Porsche, pro které RIMOWA vyrábí sadu kufrů a kufříků na milimetr přesně zapadajících do zavazadlových prostor nejen legendárního typu 911 Carrera. RIMOWA také spolupracuje například s leteckou společností Lufthansa, která logicky vyžaduje zavazadla nejen pevná, ale i abnormálně lehká. Mimochodem – absolutně největší zájem je u zákazníků v posledních letech o palubní kufry s teleskopickým držadlem a kolečky, které projdou parametry kontrolních rámů na letištích, a protože rozměry pro zavazadlové prostory nad hlavami pasažérů jsou ve většině letadlech stejné, zapadnou sem s dokonalostí, jako by se tu narodily. Jejich historie je vskutku obdivuhodná, už

v roce 1937 se poprvé k zákazníkům dostaly podobné kufry vyrobené z hliníku. To už nesla fabrika dnešní název RIMOWA – RIchard MOrszeck WArenzeichen. Dalším milníkem se pak stal rok 1950, kdy spatřil světlo světa aluminiový kufr s typickými drážkami, které má firma dokonce patentované. Rýhy dodávají kufrům nejen nepřehlédnutelný design, ale zároveň zpevňují jejich konstrukci. Podobný systém se ostatně používal už před 2. světovou válkou, u svých dopravních letadel ho využívala firma Junkers.

KILOGRAMY NAD ZLATO Na přelomu dvou tisíciletí zasáhl do sféry cestovních zavazadel další prvek, do té doby známý jen z kapotáže špičkových závodních vozů či z ochranných motocyklových a automobilových přileb – polykarbonát. Lehký a přitom jako skála pevný materiál, který dále odlehčil hmotnost kufrů. A pak přišel, tedy vlastně přijel, kufr

| 41

se čtyřmi kolečky. Nápad se zrodil v hlavě Dietera Morszecka, vnuka původního zakladatele, když seděl na pojízdné kancelářské židli a přestalo ho bavit pohupovat se pořád jen dopředu a dozadu… Proč by se kufry měly tahat jen po dvou kolečkách, když je lze vézt na čtyřech, blesklo mu hlavou. Pár měsíců pak probíhalo testování opravdu kvalitních koleček a závěsů, ve kterých jsou uložené, tak aby se dalo na kufru třeba i sedět, aniž by byla narušena jeho stabilita.

PELHŘIMOV – STŘED VESMÍRU Málokdo z těch, kteří po výrobcích německé rodinné firmy prahnou, však tuší, že většina produkce mířící do Evropy a Asie, se rodí v České republice, konkrétně v Pelhřimově. Dieter Morszeck si okresní město v jižní části Českomoravské vrchoviny s více než 16 000 obyvateli vytipoval už v 90. letech. Od roku 1997 tam vyráběly zručné ruce českých „kufromistrů“ až 12 000 zavazadel týdně – všech typů a velikostí, od těch giganticky sloních až po pevné futrály na notebooky. Dnes se na Vysočině odehrávají i všechny procesy lisování skořepin z aluminia a polykarbonátů. V únoru otevřela RIMOWA v místní průmyslové zóně supermoderní výrobní halu a rozhodně to nebyla její poslední investice. Ačkoli dnes už

je výroba hodně automatizovaná, stále se při ní najde i ruční práce a každý kufr je tak v podstatě pečlivě vyrobený originál.

RIMOWA má ještě jeden podobný závod v kanadském Torontu; důvodem jeho otevření byly především celní sazby a také snadnější přístup na severo a jihoamerický trh. To z Pelhřimova dnes putují výrobky hlavně do 52 firemních butiků roztroušených po celém světě, z nichž byl onen jubilejní, padesátý, otevřen v Praze, samozřejmě v samém módním centru metropole, v Pařížské ulici. Plně to odpovídá filozofii firmy, která své značkové obchody umisťuje pouze na ty nejprestižnější adresy: v celebritami okupovaném Beverly Hills má RIMOWA obchod na Rodeo Drive, v Miláně najdete její obchod na Via Ragazzi, v Londýně nesmí rýhované skořepinové kufry chybět jak v luxusním obchodním domě Harrods v Knightsbridge, tak na Oxford Street. A kde nemá značka dosud vlastní zastoupení, prodávají její produkci další prestižní firmy – v Paříži ji hledejte například v Galerii Lafayette. A abyste nechodili tak daleko, v Praze si zavazadla, jež s vámi budou cestovat celý život, můžete pořídit i v obchodním domě Kotva či v Galerii na Zličíně.

Viz: www.rimowa.com

text Klára Smolová foto archiv Lenky Šmídové

Lenka Šmídová poodhaluje taje jachtingu

PŘED DVĚMA LETY, KDY ZAČÍNALY KVALIFIKACE NA OLYMPIÁDU, TATO JACHTAŘKA DOUFALA, ŽE LETOŠNÍ LÉTO STRÁVÍ V LONDÝNĚ.

DRUHÉ DÍTĚ JEJÍ PLÁNY ZMĚNILO A ZDÁ SE, ŽE JI I OPUSTILY SPORTOVNÍ AMBICE. „JSEM PERFEKCIONISTKA, VE SPORTU MUSÍM BÝT DOBRÁ, A NA TO TEĎ NEMÁM ANI ČAS, ANI ENERGII,“ ŘÍKÁ.

ZATÍM TRÉNUJE DĚTI A HLEDÁ SI SVŮJ „DREAM JOB“.

Starat se o dvě děti je určitě náročné, přesto neměla jste alespoň malou touhu se do města na Temži vydat?

Opravdu to nešlo. S jedním dítětem snad, ale člověk by musel být sobec a upřednostňovat sport před ním. Já jsem tyhle ambice měla, ale pak jsem si uvědomila, že si chci mateřství užít. Rok a půl po Viktorce jsem znovu otěhotněla a vše se změnilo. Olivii bude brzy rok, teoreticky bych už mohla o návratu zase přemýšlet.

Jenže už to není tak intenzivní. Sport chci dělat dál, ale teď nejsem schopná říct na jaké úrovni.

Budete tak jachting sledovat alespoň v televizi?

Uvažovala jsem, že bych se mohla zapojit do nějakého sportovního komentování OH ve studiu v České televizi, pokud by byl zájem.

V Londýně máme, myslím, čtyři zástupce, tři muže a jednu ženu.

Největší šanci na medaili má Veronika Fenclová v jednoposádkových lodích ženy.

Jste teď matkou na plný úvazek, nebo se kromě péče o děti věnujete jiným činnostem? Četla jsem, že snad trénujete?

Mám dvě menší práce na částečné úvazky. Pomáhám manželovi spravovat nějaké nemovitosti v Praze a trénuji děti v jachtingu, což mě baví. Naposledy jsem byla na mistrovství Evropy ve třídě Optimist v Itálii s českou reprezentací mládeže. Jsou to různé úrovně, mám více lodních tříd. Trénuji děti od nejmenších do 15 let ve

44 |

třídě Optimist. Dále se věnuji starším dětem na lodích třídy Laser 4.7 a Laser Radial, připravuji pro ně například soustředění a doprovázím je na závody po České republice.

Mluvíme zde o různých lodních třídách, laik se v nich ale vůbec nevyzná. Můžete přiblížit jachtařské kategorie a také, jak vypadají jachtařské soutěže?

Lodních tříd je obrovské množství. Když vezmu nejzákladnější dělení, tak jsou vybrané některé lodní třídy jako olympijské a ty jsou jenom pro dospělé: jednoposádkové a dvouposádkové pro ženy a pro muže, pak jedna disciplína v kategorii high performance, což je taková formule 1 v jachtingu. Jde o loď, v tomto případě o skiff, z velmi moderních materiálů. Velmi rychlou – jede zhruba dvakrát tak svižněji než klasická jola. Pak jsou tříposádkové kýlové plachetnice pro ženy a dvouposádkové kýlové pro muže a nakonec windsurfing pro muže a pro ženy. Do minulé olympiády byl i katamarán – ten má dva plováky a mezi nimi je taková trampolínka – ale z letošní olympiády vypadl. Potom je velké množství lodních tříd, které nejsou vybrány jako olympijské, tam patří i ty dětské. I tyto třídy mají své soutěže a mistrovství.

A jak tedy vypadá taková soutěž? Jaká jsou pravidla?

I zde jsou různá dělení, já budu mluvit o okruhovém jachtingu, který se jezdí dokola kolem bójek, to znamená, že se vrátíte na to samé místo, ze kterého jste vyjela. Závodní trať se staví podle povětrnostních podmínek – když fouká hodně a lodě jedou rychle, tak jsou bójky od sebe dále, když fouká méně, dají se blíž, tak aby trať byla na jednu hodinu. Jezdí se většinou dvě kola, aby se vyzkoušely všechny kurzy s ohledem na vítr. Nepočítá se čas, ale dojezd plachetnice. Každé pořadí má bod, a ty se sčítají, proto kdo má na konci méně bodů, ten vyhrává, přičemž nejhorší rozjížďka se nepočítá. Denně se jezdí dvě až tři rozjížďky, což jsou tři hodiny závodění, mezitím se různě popojíždí, čeká, celkem tedy pět až šest hodin denně na vodě. A takto se závodí ve vrcholné soutěži pět šest dnů.

na lodi dobře pohybovala. Musíte být vytrvalá, protože dvě tři hodiny denně podáváte ten nejvyšší sportovní výkon, který spočívá ve vyvažování lodi a v neustálém trimování plachet.

To, co na jedné straně chytnete do plachty, musíte na druhé straně vyvážit vahou vlastního těla. Čím více vyvážíte, tím rychleji pojedete dopředu. Dále musíte mít taktické zkušenosti. Ty se nedají naučit ze dne na den, jsou to sečtená léta závodění. A musíte být velmi dobrý stratég. Mít v hlavě jasno kam jet, kterou část tratě si vybrat podle toho, kde bude silnější vítr. Je na vás, jak nejlépe ho využijete, abyste objela trať co nejrychleji. Současně se snažíte plout tak, aby vám okolní lodě překážely co nejméně, aby vám nebraly vítr a vy abyste jim překážela co nejvíce. Musíte se vyznat i ve vodních proudech a tak dále.

Co všechno musíte vědět o lodi, o navigování..., abyste ji mohla řídit a ještě k tomu soutěžit a vyhrávat?

Je to velmi komplexní sport, fyzicky, mentálně, i co se týče zkušeností. Předně musíte umět ovládat plachetnici. To se naučí dítě už na Optimistu. Musíte být dostatečně hbitá, abyste se

Když se ohlédneme zpátky do vašeho dětství – co nebo kdo vás přivedl k jachtingu?

Moji rodiče jezdili oba na lodi. Dělali to na daleko nižší úrovni, na republikové. Maminka jezdila na závody na úrovni mistrovství Československa, tatínek jen rekreačně.

| 45

Slyšela jsem, že jste začala hrát nový, suchozemský, sport – tenis, jinak hrajete i golf. Pokud byste jachting pověsila na hřebík, chtěla byste třeba prorazit v některém z těchto nebo jiných sportů?

Co myslíte tím prorazit? Kam prorazit? Já jsem tak daleko od toho, abych se strefila správně do míčku... Také se na kurt dostanu maximálně dvakrát do týdne a zlepšuji se velice pomalu. O četnosti mého golfu už vůbec nemluvím. Ale baví mne to a jsem ráda, že se můžu věnovat něčemu, co netrvá několik dní, jako jachtařský závod. Všechny sporty, kterým se momentálně věnuji, dělám pro radost z pohybu a z maličkých krůčků zlepšování.

A co Viktorka, pozorujete na ní, zda zdědila vaše sportovní geny?

Teď jí budou tři roky. V zimě jsme začali s lyžováním – zatím jede rovně, neumí zatočit ani plužit. Koupili jsme jí tenisovou raketu, ale míček zatím jen koulíme po zemi. A také jsme se pustili do plavání, jedenkrát týdně. Baví jí to, ale nechce si ponořit hlavičku, asi není úplně vodní živel. Z mé strany zatím žádná velká očekávání nejsou.

Kde se v Čechách jezdí?

Jezdí se všude možně. Například v Praze na Vltavě jsou hned dva jachtařské kluby v Podolí. Já vyrůstala v Neratovicích, kde jsme měli jacht klub na Labi, trénovali jsme i na blízké pískovně Tišice, Mlékojedy. Samozřejmě čím větší voda, tím lepší. Bohužel v okolí Prahy se velké vodní plochy nenabízejí.

Liší se nějak jachtaření sladkovodní od toho mořského?

Rozdíl je. Sladká voda nemá takovou vznosnost, loď má větší ponor a jede pomaleji. Naproti tomu mořské vlny jsou větší, loď se rychleji pohybuje a vítr je v zásadě rovnější a stabilnější, zvláště když fouká bríza z moře, tak je to mnohem stabilnější. Na sladké vodě musí být jachtař velmi flexibilní, hledat a očekávat změny a využívat je. Když trénujeme s dětmi na Vltavě, tak přijde během dvou minut třeba pět čtyřicetistupňových změn. Na moři vám během dvou minut přijde jedna pětistupňová změna. Na moři je to více o rychlosti, na Vltavě musíte více taktizovat.

Kolik peněz ročně potřebuje sportovní jachtař, aby mohl v klidu trénovat?

Limit je neomezený, když to chce dělat na špičkové úrovni, zhruba tak dva miliony na sezonu. Nejvíce padne na cestování a trenéra – to je obdobné i v jiných sportech.

46 |

Říkala jste, že manželovi pomáháte se správou nemovitostí. Je to něco, kde si sama sebe dokážete představit, až budou dcerky odrostlejší a vy byste se nevěnovala profesionálně jachtingu?

Počítám s tím, že to budu dělat i nadále, i když to rozhodně není nějaký můj vysněný „dream job“.

A jak byste si ho představovala?

Třeba trénování mne opravdu baví, ale zase je tu problém s cestováním. Za kvalitním tréninkem musíte vyjíždět do zahraničí. Zatím jsem to s větším úspěchem dělala, když jsem byla těhotná, nebo když byla Viktorka malá. Brala jsem ji s sebou a maminky dětí, které jsem koučovala, ji hlídaly. Se dvěma potomky to bude problematičtější. Spíš to vidím na nějakou pravidelnější práci tady v Praze.

Hodně jste ve svém životě cestovala. Máte nějaké místo, kam se chcete ještě někdy vrátit?

Nejdřív vám řeknu, kde se mi nelíbilo – v Číně. Jako každý sportovec, který se účastnil olympiády v Pekingu, jsme tam museli jezdit několik let předtím trénovat a nebyla to příjemná zkušenost. Teď ještě zjišťuji, že jsem si odtamtud pravděpodobně přivezla nějaké parazity, se kterými bojuji. Člověk trošku pronikl do toho, jak se tam žije, jaký tam mají politický systém. Prostě jsem se tam necítila dobře. Naopak hodně se mi líbilo na Novém Zélandu a v Austrálii. Na Zélandu je nádherně, krásná příroda, nežije tam moc lidi, a tak nenarážíte tolik na civilizaci, vnímáte hodně moře, vítr a milé lidi. To mi bylo blízké.

text Tereza Provazníková foto Willem Rethmeier

dům (obrácený)

narudy VDECHNOUT NOVÝ ŽIVOT REZIDENČNÍ VILE ZE 60. LET 20. STOLETÍ V AUSTRALSKÉM SYDNEY SE ROZHODLI NOVÍ MAJITELÉ POMOCÍ ARCHITEKTŮ STUDIA MCK. A JAK JINAK BY TO U PROTINOŽCŮ MOHLO BÝT, NEŽ CELÉ VZHŮRU NOHAMA!

O ARCHITEKTECH: MCK Architecture & Interiors je desetičlenný tým, který se specializuje na rezidenční i komerční projekty vysoké kvality s důrazem na detail a citlivé zasazení do kontextu okolí. Před patnácti lety jej založili Rowena Marsh, Mark Cashman a Steve Koolloos. Vily v jejich podání mají klasické měřítko a výraznou geometrickou formu. Architekti rádi používají neobvyklé materiály a věří, že dobrá architektura a respekt k životnímu prostředí by měly jít ruku v ruce. MCK Architects dostali řadu ocenění, mimo jiné od Královského australského institutu pro architekturu, Institutu interiérového designu nebo Australské rady pro design. Viz: www.mckarchitects.com

B

udoucí obyvatelé domu v dosahu krásných pláží na východním pobřeží, zejména legendární Bondi Beach, kde probíhal olympijský turnaj v plážovém volejbale, ale i dalších – Bronte Beach, Coogee Beach či Maroubra Beach – si nápadité architekty ze studia MCK vybrali záměrně. Sdíleli s nimi totiž nadšení pro estetiku šedesátých let. Právě tehdy byla jimi zakoupená vila postavena. Návrh rekonstrukce pak vznikal v úzké spolupráci celý rok. V principu se tým vedený Stevem Koolloosem rozhodl původní dům nahradit jeho moderní verzí. Cílem bylo propojit vnitřní prostory se zahradou, tak aby se i ona stala nedílnou součástí obytného prostoru.

Zbýval jen malý krůček k tomu nazvat projekt Flipped House – tedy „obrácený dům“.

50 |

SNÍŽENÝ, ROZTAŽENÝ, PRODLOUŽENÝ Během osmnáctiměsíční rekonstrukce se obytná plocha rozšířila o přízemí s hostinským pokojem, koupelnou a studovnou. Nad nimi směrem na východ vyrostl obývací pokoj s terasou a směrem na západ kuchyň s jídelnou, na které navazoval venkovní dvorek, zděná pec s hořáky a nerezovou deskou pro (hned po surfingu) nejoblíbenější činnost obyvatel Sydney – domácí BBQ. Vnitřní a venkovní prostor od sebe odděluje jen prosklená posuvná stěna, a tak mohou oba světy kdykoli splynout v jeden.

Krytý dvorek ohraničený nízkou betonovou zídkou pak přechází v členitou tropickou zahradu plnou vzrostlých banánovníků. Do té architekti z MCK umístili venkovní „pokoj“ s posezením, okrasný rybníček, plavecký bazén a venkovní sprchu. Inspirovali se

přitom puristickou geometrií nestora moderní brazilské architektury Oscara Niemeyera.

ZPĚT K PŘÍRODĚ, ZPĚT KE KOŘENŮM Celým domem prolínají tři základní materiály – beton, kámen a dřevo. Exotické i běžnější dřeviny s výraznou kresbou se objevují na podlahách i obložení stěn, kámen pro změnu na obkladu krbové stěny. Stejné materiály se „propsaly“ i na fasádu – pískovcem je obloženo snížené přízemí, obytné patro zase ozvláštňují rýhovaná prkna z tropického dřeva. Vnitřní dispozice je maximálně otevřená a s okolní přírodou splývá díky velkoformátovým oknům. Kuchyňskému prostoru dominuje betonový ostrůvek. Další pracovní plocha a vestavěné spotřebiče se

ukrývají za dřevěnými dvířky. Také nábytek je převážné dřevěný a doplňují ho čalouněná retro křesílka s barevnými potahy. První patro je oproti zbytku domu klidovou zónou – nacházejí se tam dvě ložnice, dvě koupelny a šatna. I přes svoji uzavřenost ovšem poskytuje spektakulární výhled na sydneyský „downtown“ s charakteristickou špicí vyhlídkové věže Centrepoint a siluetami dalších mrakodrapů.

| 51

text Klára Smolová foto archiv Jiřiny Tauchmanové

Váš zkoumavý pohled by měl patřit i rukávu...

Rozparek nad manžetou je u každé košile zakončen takzvaným domečkem. Je-li ručně šitá a vzorovaná, uvidíte, že vzor rukávu na milimetr přesně navazuje na domeček. Steh musí být bezchybný jako stehy na celé košili a začištění švů vypracované technikou přeplatování, tedy přeložení přes sebe, tak aby nebyl vidět konec látky.

luxus s knoflíčky a límečkem UŠÍT KOŠILI PRO MUŽE, SPLŇUJÍCÍ VEŠKERÉ POŽADAVKY NA POHODLÍ A VIZÁŽ, JE UMĚNÍ S VELKÝM U. JIŘINA TAUCHMANOVÁ, KTERÁ SE V MÓDĚ POHYBUJE JIŽ PŘES TŘICET LET, HO POVÝŠILA TÉMĚŘ NA HAUTE COUTURE.

S

pecialitou této módní návrhářky byly dlouho dámské svatební a společenské šaty. Od nevěst byl už jen krůček k ženichům, a tedy i pánské a office módě – k oblekům a kostýmkům, ale především na míru vyráběným košilím. Ručně šitým, luxusním…

Svým vděčným majitelům totiž taková košile dokáže dát punc originality i ve zdánlivě stereotypním byznys obleku.

Pánské obleky začala šít Jiřina Tauchmanová asi před deseti lety, když si všimla, že některým mužům prostě zoufale nesedí běžně vyráběná konfekce. Košile do obleků původně objednávala u jiných výrobců, ale s jejich kvalitou nebyla téměř nikdy spokojena. I proto sháněla firmu, která by byla schopná šít podle jejích vlastních návrhů a požadavků, ale... marně.

52 |

„Pokud jsem chtěla dokonale padnoucí střih a zároveň i inovativní design, musela jsem se do toho pustit sama,“ říká na vysvětlenou.

POHLEĎTE A POSUĎTE Pánové, víte, co dělá z košile ono tolik žádané luxusní zboží?

Správně – kvalitní materiál. Ty nejkvalitnější jsou ze stoprocentní bavlny. „V dnešní době se do ní přidávají jako příměs vlákna Lycra zaručující pružnost, ale bavlna je pořád základ,“ vysvětluje Jiřina Tauchmanová. Látky nekupuje ve Franci, Itálii či v Anglii, ale v Čechách – od společnosti Mileta Hořice. Jejich kolekce je prý opravdu kvalitní a nabízí

i široké spektrum barev a vzorů. Ostatně tato firma tká látky prakticky výhradně na export a zásobuje jimi velké módní domy, například Pierre Cardin nebo Trussardi. Dalším typickým znakem kvalitní košile je drobný, pravidelný, rovný steh. K samotnému šití se používá speciální dvoujehlový stroj, který dělá 10-13 stehů na centimetr, avšak zbytek práce je tradiční „hand made“, kdy se ručně prošívají i detaily manžet a límečků. U nejdražších modelů jsou ručně obšívané i knoflíkové dírky. Chybět by neměl ani ručně vyšitý monogram, umístěný decentně na manžetě. Na to všechno jsou potřeba šikovné ruce švadleny, která má ten správný grif, léta cviku a cit pro detail.

Na košili si každý nejprve všimne límečku. Musí dokonale sedět, tak aby se při zapnutí oba konce límce stýkaly v jednom bodě a tvořily obrácené písmeno V. U oblekové košile se navíc vyztužují kosticemi, ať již všitými, nebo vyndavacími, které jsou opět znakem té nejvyšší kvality.

VÝJIMEČNÉ A JEDINEČNÉ Na běžné košili, která není nijak zdobná ani členitá, stráví švadlena osm až deset hodin práce. Na těch složitějších potom klidně dvojnásobek. Pracnosti odpovídá i cena, která začíná na 3500 korunách. Za to však dostanete výjimečnou košili, která bude skutečně jen „vaše.“ Vezmete-li v úvahu, že dnes má Jiřina Tauchmanová v nabídce více než sedmdesát vzorů košil a čtyřicet druhů límečků, v nepřeberném množství barev, kombinací členění i zdobení, získáte jistotu, že si opravdu vybíráte na správném místě. Což potvrzuje i špičkový servis.

Jakmile se stanete zákazníkem tohoto salonu, vaše míry, střihy a veškeré, byť jen milimetrové opravy na zkouškách budou zaevidovány a při dalších zakázkách už prakticky nemusíte absolvovat žádné další zkoušky – pokud si to nebudete přát. Stačí, když si objednáte ušití, třeba i podle internetu, a košile vám bude za pár dní doručena.

Věřte, že vám padne, jako byste ji nosili odjakživa.

Viz: www.tauchmanova.cz

| 53

text Petr Tůma foto archiv Harley-Davidson

Jen za 3344Kč! Měsíčně.

MOTORKU HARLEY-DAVIDSON, KTERÁ JE PODOBNÝM STATUS SYMBOLEM FUNKČNÍ ELEGANCE JAKO TŘEBA ŠVÝCARSKÉ CHRONOGRAFY, SI MŮŽE POŘÍDIT DÍKY ZNAČKOVÉMU FINANCOVÁNÍ STÁJE H-D TÉMĚR KAŽDÝ. JEDINKRÁT OTOČÍTE GRIPEM PLYNU NA MATNĚ ČERNÉM SPORTSTERU XL 833 A UŽ SE VEZETE...

P

ojedete na vlně, která je nadčasová a nic jí nediktuje, ani panovačná paní móda a její výstřednosti. Je to HUKOT. Sportster je klasikou, motorkou, která je na trhu více než 50 let. Ačkoli se řadí k „entry modelům“, představuje zážitek, na který už nezapomenete. Podobně jako na fotografii Elvise, který se nechal před tímto modelem zvěčnit v roce 1956, i když se tehdy označoval jako KH model. Také pro něj to byl první harley… v celé řadě těch, které následovaly. To „napoprvé “ si budete pamatovat už navždy, co vám budeme povídat.

Sportstery jsou stroje, jejichž srdce buší energií. Uvědomíte si ji při otočení gripu plynu, vysoký krouticí moment vás v nízkých otáčkách nakopne vpřed. Za sebou necháte všechno… starosti, minulost, léta nerozhodnosti. Stanete se jedním tělem, spojíte se s motorkou dohromady. Není divu, že se do ní zamilujete, že jí podlehnete. Funkční čisté linie, elegantní matná čerň, žádné nadměrné zdobení ani chrom – to vše spadá pod vzor JEDNODUCHÉ GENIÁLNOSTI a označení DARK CUSTOM. Ideální na provoz do města. Přesně pro ty, kteří jezdit začínají a nechtějí se se svým strojem prát, ale mít ho pod kontrolou. Je to „relativně malá“ motorka, jejíž dvě stě kilo se dá zvládnout, a nevěřili byste, jak v pohodě s ní budete i díky nízkým řídítkům manévrovat. Kolik z takové motorky vymáčknete na dálnici? Přiměřeně… O rychlosti ten zážitek není.

Nejhezčí je jízda do sta kilometrů v hodině, prát se při sto šedesáti s protivětrem je možná vzrušení a výzva, ale už to není ona typicky harleyovská jízda V POHODĚ. Sportster ve verzi Super-Low ocení

54 |

i ženy a ti s menším vzrůstem, nízké těžiště jim dodá sebedůvěry a ještě umocní rovnováhu stroje. Naopak Sportster XR 1200 X bude vyhovovat těm, kteří preferují ostřejší jízdu a náklony zatáček.

Co spojuje všechny ty stroje, je možnost značkového financování H-D Financial Services. Při pořizovací ceně 210 000 Kč s akontací 30 procent, která činí 63 000 Kč, lze osedlat vlastní Harley SPORTSTER Iron 883 již za 3344 Kč měsíčně, a to včetně pojistky. Jako bonus navíc dostanete povinné ručení na rok zdarma.

Tato nabídka platí při kurzu 25 Kč za euro.

Viz: www.harley-davidson.cz

text Jan Dušek foto David Židlický

bílá kráska v Černých Polích MÁLOKTERÝ DŮM V ČESKU SE MŮŽE POCHLUBIT AUTORSTVÍM JEDNOHO Z NEJVĚTŠÍCH MODERNÍCH ARCHITEKTŮ I VÍCE NEŽ POHNUTOU HISTORIÍ. RODINNOU POHODU A KLID VE VILE TUGENDHAT BRZY VYSTŘÍDALO VÁLEČNÉ BĚSNĚNÍ – KOPYTA ARMÁDNÍCH KONÍ DUSALA PO BÍLÉM LINOLEU, ROZŠTÍPANÝ EBENOVÝ NÁBYTEK ŠEL NA PODPAL. NEŽ ÚZKOSTLIVÉ TICHO VYSTŘÍDAL KŘIK DĚTÍ, KTERÝM NÁDHERNÁ VILA POSLOUŽILA JAKO DOMOV ZVANÝ REHABILITAČNÍ ÚSTAV.

O

na parcela číslo 3365 s dnešní adresou Černopolní 45 je vlastně optickým prodloužením brněnského parku Lužánky pokračujícím do protilehlého svahu, ze kterého je výjimečný pohled na všechna brněnská panoramata, včetně štíhlých věží Petrova a masivních zdí pevnosti Špilberk. Právě tento pozemek patřil zámožnému textilnímu průmyslníkovi Löw-Beerovi, jenž jej věnoval coby svatební dar dceři Grétě, která se vdávala za obchodníka s látkami Fritze Tugendhata.

Hned na začátku se tak sešlo několik výjimečných okolností – genius loci svahu nad Lužánkami, kde vznikla ve dvacátých letech vilová čtvrt, a osvícení manželé, kteří si přáli mít na darované parcele „moderní prostorný dům s jasnými jednoduchými tvary“. V té době už oba znali z pobytu v Berlíně práce geniálního architekta Ludwiga Miese van der Rohe, zejména jeho dům pro historika Fuchse a pavilon pro výstavu v Barceloně. Od prvního setkání s Miesem cítila paní Gréta, že má před sebou skutečného uměleckého vizionáře, jenž odvážně bořil zaběhané principy a stavěl nové, vlastní. Parcelou ve svahu byl nadšený a prakticky okamžitě začal skicovat podobu vily. Na Silvestra 1928 ukázal novomanželům hotové plány. „První, co jsme spatřili, byl půdorys obrovské místnosti s jednou okrouhlou a jednou volně stojící zdí. Pak jsme si všimli malých křížků v pětimetrových odstupech. Zeptali jsme se, co to je, a Mies odpověděl zcela samozřejmě: „To jsou železné podpěry, které ponesou celou stavbu.“ Aniž to tušili, dostali se manželé Tugendhatovi do učebnic architektury jako majitelé prvního obytného domu s ocelovou konstrukcí bez nosných zdí. A prvků revolučních, do té doby nepoužitých a směle rozvíjejících Miesovu teorii „volně plynoucího prostoru“, je samozřejmě v budově mnohem více. Mies ji navrhl jako třípodlažní, kde každé patro má svůj účel a funkci. Horní bylo privátní, s ložnicemi rodičů a dětskými pokoji s terasou. Prostřední

| 57

DOKONALOST V DETAILU Mies van der Rohe dostal naprostou volnost ve všem, co se týkalo zařízení interiéru vily. Zejména po poslední rekonstrukci je tedy konečně možné obdivovat vnitřní zařízení domu, tak jak ho zažila i rodina Tugendhatových. I ti sedávali u onyxové stěny na originálních křeslech Barcelona potažených zelenou kůží, Tugendhat s látkovým potahem (obr. vlevo) či Stuttgart z trubkové oceli, které byly v pokoji nejstarší dcery Hany (uprostřed).

s dominantními jednolitými okenními tabulemi tvořící „skleněnou stěnu“, jež se dala dle potřeby spustit do podlahy, sloužilo jako hlavní obytný prostor s jídelnou, obývacím prostorem a kuchyní a v dolním bylo technické zázemí – vzduchotechnika, topení a další zařízení. Pro vilu navrhl též originální nábytek – křesla z ohýbané oceli Tugendhat, židle Brno a Stuttgart i elegantní lehátko chaise longue potažené rubínově červeným sametem.

Architekt si prosadil i vysoké, téměř třímetrové dveře sahající od podlahy až ke stropu, přesně v rámci teorie „neohraničeného prostoru“. V interiérech se uplatnila vzácná dřeva – nábytek je dýhován palisandrem, zebránem a makassarským ebenem, na podlahy chodeb a teras byl použit travertin, v celém domě bylo položeno i čistě bílé linoleum, aby nic nerušilo dojem z jednolité plochy. Unikátní je i členění obřího obývacího pokoje, jehož prostor oddělují navzájem jen dvě stěny – jedna poloprůhledná z marockého onyxu a druhá polokruhová z makassarského ebenu.

Ta byla dlouho považována za ztracenou, až historik Miroslav Ambroz objevil její dřevěné desky v menze právnické fakulty, kde mělo za dob druhé světové války gestapo bar. Na svou dobu unikátní bylo i technické zázemí a vybavení domu. Rozvod vody byl dělen na užitkovou a pitnou, vzduchotechnika kombinovala teplovzdušné vytápění s chlazením, přičemž do hlavního obytného prostoru proudil filtrovaný a vonnými esencemi obohacený vzduch. „Celé

58 |

Brno tvrdilo, že v domě s tak velkými okny zmrzneme,“ vzpomíná paní Gréta. Ve skutečnosti sluneční paprsky procházející centimetr tlustým zrcadlovým sklem byly tak silné, že bez problémů vyhřály celou místnost. Spouštěcí okna byla poháněna elektromotory, u vchodu fungovala fotobuňka, v domě byl dokonce speciální „antimolový“ trezor na kožichy.

ZPĚT DO ZTRACENÉ KRÁSY Dobová kritika, zejména levicově zaměření umělci kolem Karla Teigeho, hlásali o vile, že je to „moderní snobismus za milionové kultury“. Faktem zůstává, že za cenu vily šlo v téže době postavit deset běžných činžáků. Diskutována byla i otázka, zda je vůbec možné ve vile bydlet. K tomu se vyjádřil zejména Fritz Tugendhat, jenž svými rodinnými fotografiemi (byl vášnivý fotoamatér a ve vile měl i temnou komoru) dokázal, že osm let do vypuknutí války strávila jeho rodina v sídle, jež se jim stalo skutečným domovem. „Od prvního okamžiku jsme si dům oblíbili. Muž si v zimní zahradě zařídil pravý skleník s kvetoucími rostlinami. Pohled přes zeleň na zasněženou zahradu byl nádherný...“ vzpomíná paní Gréta. Další osud vily ale poznamenal stín hákového kříže – Tugendhatovi uprchli ze země, dům coby majetek Velkoněmecké říše využívali průmyslník Willy Messerschmitt a v květnu 1945 ho zabrala Rudá armáda. To už vila v důsledku bombardování přišla kromě jednoho o unikátní zasouvatelná okna.

Jídelní kout se stolem z černé hrušně a zázračně nalezenou a dokonale zrestaurovanou půlkruhovou stěnou z makassarského ebenu.

Z bývalé kotelny a skladu koksu se dodnes zachoval jen výtah na popel a původní otvor pro shazování koksu ústící na technickou terasu před domem.

Následně vojáci zničili veškerý mobiliář a v domě dokonce ustájili koně. V osmdesátých letech sice dům, od roku 1969 prohlášený za národní památku, prošel rekonstrukcí, ale ta mu spíš ublížila – investor například nechal zničit jediné dochované okno, protože by „nebylo v souladu s novým zasklením“. Vila sloužila vládě a 26. srpna v ní byla podepsána dohoda mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem o rozdělení státu. Od roku 2001 je zapsaná na seznamu UNESCO a o devět let později ji konečně dostihla rozsáhlá rekonstrukce v hodnotě přes 180 milionů korun. V mnohém pomohly i poznámky paní Gréty a její deníkové zápisky. Do jídelny se znovu vrátila ztracená půlkruhová stěna z makassarského ebenu, okna

Zahradní část terasy byla přístupná z každého pokoje, děti tu měly pískoviště i bazének. Z obloukové lavičky porostlé růžemi je dodnes nádherný výhled na Brno.

z lepeného, obyčejného tabulového skla byla konečně vyměněna za skla s jedinečným nelesknoucím se efektem, obnovena byla travertinová terasa, vrátilo se zařízení koupelen. Také namísto PVC byl konečně položen původní bílý xyolit, dokonce ze stejné továrny – Deutche Linoleum Werke (DLW). Ve vile bylo zřízené dokumentační a historické centrum a stala se z ní veřejnosti přístupná památka, naprosto originální a jedinečná. Už proto stojí za to vyhledat na webových stránkách www.tugendhat.eu volný termín prohlídky se zasvěceným komentářem průvodce. Pocit, že procházíte živoucími dějinami i jedinečným uměleckým dílem, u nás ojedinělým, ve vás rozhodně ještě dlouho přetrvá.

| 59

text Tomáš Suchomel foto archív

kino na každém kroku

v ruce, nebo ho našroubujete na malý stolní stativ, který bývá součástí příslušenství. Podobně jako dálkové ovládání, kdybyste si chtěli odskočit. Hlavně se však s těmito přístroji skvěle pobavíte.

Co si takhle na dovolené promítnout tentýž den pořízené akční snímky, a to v posteli v hotelu? Stačí stisk jednoho tlačítka, zamíření na stěnu či ubrus a rázem jste za hvězdu. Také děti ocení, že uvidí oblíbené filmy a pohádky bez ohledu na to, jak daleko budou od domova.

VÝRAZ DIGITÁLNÍ PROJEKTOR EVOKUJE PŘEDSTAVU ZASEDACÍ MÍSTNOSTI, PŘEDNÁŠKOVÉHO SÁLU, OFICIÁLNÍ STRNULOSTI A VÁŽNOSTI. MINIATURIZACE ELEKTRONIKY VŠAK JEŠTĚ NEŘEKLA SVÉ POSLEDNÍ SLOVO A NASTÁVÁ ÉRA, KDY LZE BEZ KOMPLIKACÍ PROMÍTAT, PRAKTICKY KDEKOLIV SE OCITNETE.

S

oužití lidí s technohračkami všeho druhu směřuje už pár let k co největší mobilitě, aniž bychom přitom chtěli oželet jejich skvělé vlastnosti. V kapse nosíme mobil s výkonem někdejšího notebooku, v kufříku tablet s výkonem stolního počítače, v uších sluchátka s kvalitnějším zvukem než vyloudí reproboxy v obývacím pokoji. Jen promítání videa a statických obrázků se léta drželo tradice. Oním nepřekročitelným omezením byl velký a citlivý světelný zdroj v projektoru, nejčastěji halogenová lampa či plynová výbojka. Jejich nároky na příkon elektřiny, intenzivní chlazení a choulostivost vůči drsnějšímu zacházení vytvářely ze snadno přenositelných projektorů pouhý nesplněný sen.

zůstala stejná a většina z přístrojů používá osvědčený systém DLP s pohyblivými mikrozrcátky na obrazovém čipu a rotujícím barevným kotoučem. Vývoj se však nezastavil jen zmenšením těla „dospělých“ projektorů, rozběhnutá miniaturizace pokračovala dále. Objevily se komponenty tak malé, že nebyl problém zabudovat je do nenápadně vyhlížejícího mobilního telefonu, jakým byl například před dvěma lety uvedený Samsung i8520 Beam nebo jeho čerstvá druhá verze. Také značka Nikon vrhla do rukou překvapených fotografů několik kompaktů se zabudovaným projektorem, kterým bylo možné okamžitě promítat pořízené snímky či videosekvence.

LEDOVÁ REVOLUCE Hledání náhrad za klasickou Edisonovu žárovku vedlo k vývoji svítících diod přezdívaných LED, a to i s několikanásobně vyšším jasem a většími rozměry, než mají ony blikající kontrolky v domácích přístrojích. A tak LEDky s vysokou svítivostí pronikly kromě pouličních lamp či úsporných baterek i do stále se zmenšujících datových projektorů. Technologie pro vytváření obrazu

POHOTOVĚ VYTASENO Jestliže jste dočetli až sem, určitě vás napadne – a k čemu je takový mobilní nebo vyloženě kapesní miniprojektor vlastně užitečný? Trh je dnes zaplaven technologickými zbytečnostmi všeho druhu, z nichž si své místo na slunci zaslouží opravdu jen některé. Furiantská odpověď by mohla znít: pořiďte si ho a brzy na to přijdete sami. Vtip je v tom, že mobilní projektor lze nosit

PRO IPHONE A SPOL. Druhá generace miniprojektoru Benq Joybee GP2 se zalíbí hlavně majitelům smartphonů značky Apple i hudebních přehrávačů iPod stejného výrobce. Pro ně má dockovací kolébku, do které je stačí položit a přímo z jejich paměti promítat video v režimu HD Ready neboli 720p. Volitelným příslušenstvím je akumulátor, jehož energie vystačí až na tříhodinové promítání na jedno nabití. Postaráno je také o zvukový doprovod z vestavěných reproduktorů s výkonem 2 W. Cena 13 390 Kč

60 |

NEJMENŠÍ ZE VŠECH Kdo hledá výbavu, která mu nebude ani v nejmenším překážet a tížit ho, může zvolit přísně osobní picoprojektor, jakým je Aiptek Pocketcinema Z20. Jde vlastně o kombinaci dvou přístrojů v jednom, spojující HD videokameru se záznamem v režimu 720p (a fotoaparát s rozlišením 5 megapixelů), jejichž úlovky můžete hned promítat jako obraz s úhlopříčkou až 165 centimetrů. Soubory se ukládají do 2 GB vestavěné paměti nebo na paměťové SD karty. Cena 5120 Kč

TŘETÍ ROZMĚR S půdorysem přibližně formátu A5 a hmotností pod půl kilogramu je Acer K130 ideální pro věčné poutníky, kteří ale vyžadují kvalitní výkony. Rozlišení obrazu 1280 x 800 bodů k nim patří, stejně jako světelný tok 300 ANSI lumenů. Pro obsah je vybaven USB a HDMI porty i čtečkou paměťových karet. Nevšední je podpora DLP 3D technologie pro vytváření trojrozměrné iluze pro diváky se speciálními brýlemi. Cena 10 600 Kč

prakticky všude s sebou, při obchodních jednáních tak budete moci hbitě promítnout pár grafů či obrázků s návrhy a zareagovat, i když jste s něčím takovým původně vůbec nepočítali.

Manipulace s miniaturní svítící škatulkou je navíc daleko jednodušší než s jejím stolním kolegou. Většina z nich má už v těle akumulátor, nemusíte tak hledat nejbližší elektrickou zásuvku.

Soubory bývají uloženy na paměťové kartě či USB flash paměti, které do přístroje jen zastrčíte, a už to frčí… Další možností je bezdrátové spojení s notebookem či smartphonem přes wi-fi a poslední klasický USB kabel. Projektor můžete klidně držet

PREZENTUJTE SE Pro serióznější účely i zábavu je určen projektor 3M MP410, který se navzdory schopnostem vejde s rozměry 10 x 10 x 4 centimetry do dlaně. Svítivost LED lampy je nadprůměrných 300 ANSI lumenů a výdrž 20 000 hodin provozu. Úhlopříčka obrazu se může pohybovat od 43 do 254 centimetrů s rozlišením 1280 x 720 bodů. Interní paměť na soubory má 1 GB, rozšíření je možné o microUSB paměťové karty nebo USB flash paměti. Cena 14 490 Kč

V MALÉM TĚLE Aby však nedošlo ke zklamání, je nutné splnit pár podmínek.

Především si dobře vybrat konkrétní model podle předpokládaného využití. Pro serióznější a méně akční nasazení budou lépe vyhovovat miniprojektory klasičtějšího střihu, naopak jako každodenní partner je praktičtější některý z čistě osobních modelů, velikostí a váhou se nelišící od mobilního telefonu. Pro obě kategorie pak platí nutnost akceptovat jejich specifické vlastnosti.

Dožadovat se vysokého Full HD rozlišení jako u přístrojů pro domácí kino je zbytečné. Je také třeba počítat s nižší svítivostí LED lamp a promítat v zastíněnější místnosti. Přesto miniprojektory dokáží bezproblémově vykouzlit obraz s až metrovou úhlopříčkou a kapesní modely zvládnou projekci srovnatelnou minimálně s monitorem desktopového počítače. Když se do celkové rovnice dosadí i vysoký index přenositelnosti, konečný součet kladů je vysoko na nulou.

NATOČTE A UKAŽTE Schovat projektor do videokamery Sony HDR-PJ50 byl nápad. Otevírají se tak dveře ráje pro nedočkavé filmaře, chvátající pochlubit se svými záběry hned po natočení. Záznam s vysokým Full HD rozlišením se nejdříve uloží na interní pevný disk s kapacitou 220 GB, kam se vejde téměř 92 hodin nahrávek. K jejich předvádění je připraven zvláštní režim, který automaticky vybere nejdůležitější scény spolu s pořízenými fotografiemi, a celek je doplněn o přechody i hudební doprovod. Cena 15 540 Kč

MALÝ VELKÝ PŘÍTEL V aktovce nebo batohu kapesní projektor Philips PicoPix 2330 s rozměry 97 x 54 x 22 milimetrů a hmotností 130 gramů nezabere víc místa než jiné nezbytnosti, obraz s rozlišením 640 x 360 bodů tak můžete předvádět kdekoliv. V zatemněné místnosti si dioda se svítivostí 30 ANSI lumenů troufne až na úhlopříčku obrazu 212 centimetrů. Zabudovaný audiovizuální vstup počítá s přímým připojením a přehráváním streamovaného videa ze zařízení Apple. Cena 6990 Kč

| 61

text Petr Tůma foto archiv GCP

staronový drive JAK NADČASOVĚ ZNĚJÍ TY ZVÝRAZNĚNÉ VĚTY Z TENNIS-GOLF REVUE VYDANÉ ROKU 1926.

VZTAHUJÍ SE KE KLUBU, KTERÝ PROŠEL VZESTUPY I PÁDY, A POUZE DÍKY LIDEM VĚŘÍCÍM VE STEJNOU VĚC PŘEŽIL JAKO MEMENTO ČESKÉ GOLFOVÉ HISTORIE.

P

ředstavit si dobu před téměř devadesáti lety vyžaduje soustředění i slušnou dávku zájmu o historii. Je to UŽ tak DLOUHO. Navíc mladší generace mívá problém orientovat se v událostech před rokem 1989. Zdá se jí to podobně dávno, jako když mně, narozenému za dunění pásů tanků Varšavského paktu, vyprávěli rodiče o svém dětství za války. Přitom každý rok z těch mnoha let byl milníkem, který formoval Golf Club Praha v Motole a posunul ho o kousek vpřed, dál, bokem, někdy i úplně jinam… V prvopočátku se toto nejstarší pražské hřiště rozkládalo na místě Nemocnice Na Homolce. Bylo to vlastně za Prahou v prostorách vojenského cvičiště, jehož pozemky

62 |

se mu pronajímaly. K ochotě poskytnout je pro nový sport přispěla hlavně známá jména a vliv jeho zakladatelů – továrníků, průmyslníků, advokátů, lékařů i členů diplomatického sboru – například Jana Masaryka. Prapůvodní bunkry tak budou dosud nenarození archeologové jednou odkrývat v základech Kliniky Dětské onkologie i pod sídlištěm, které dnes zespodu uzavírá areál Fakultní nemocnice Motol. Staršího data než motolské hřiště jsou už jen golf-linksy a greeny v Karlových Varech a Mariánských Lázních… Jenže na nich se hrávalo pouze sezonně a obě dvě vznikla pro potřebu zahraničních návštěvníků lázeňských měst.

Odpolední idyla. Slunce už nepálí, jen hladí, jeho měkké světlo si podává ruku s dlouhými stíny a ta zelená barva… občerství vás víc než její tekutá jmenovkyně.

To v Motole stáli za golfem nadšenci. Vyznavači hodnot, kteří byli ve svém přesvědčení příliš jednotní na to, aby dokázali přežít dobu temna za II. světové války, a současně příliš buržoazní pro režim po únoru 1948. Nacisté tak hřiště přesunuté z Motola do Klánovic víceméně uzavřeli, aby ho pak příslušné orgány (jak přesný je ten výraz) po Únoru 1948 vyvlastnily. Po vyhlášení zákazu golfu jako sportu mládeži škodlivého většinu tamních fairwají rozoraly traktory. „Vždyť golf hodnoty branné pražádné nemá a je opičením se po Západu. Rádoby sportovci si při něm dokonce nechávají nosit sluhou sportovní náčiní. Jistě ho tak časem nahradí sovětská lidová hra gorodky,“ uvádí se v dokumentu s datem 1952...

ZELENÁ SE (NEJEN) TRÁVA Trvalo dalších šestnáct let, než se členové GCP (Golf Club Praha) znovu objevili. Rok 1968 s sebou přinesl nejen politické oteplení probíhající studené války, ale i opětovné založení

Zlatá osmdesátá… Normalizační režim přituhuje, ale golf žije. Kvůli nedostatku holí si je hráči půjčovali navzájem, láska ke hře a spiklenecké partnerství pak byly o to silnější.

klubu a stavbu staronového hřiště v Motole. Tentokrát už v místech, kde zůstalo dodnes. Opět mu byly pronajaty pozemky patřící lidově demokratické armádě, která si nad Plzeňskou ulicí ponechala výcvikové středisko. A tak zatímco na greenech hrálo pár nadšenců, na dohled praporků u jamek zažívalo několik generací vysokoškoláků hodiny nekonečné buzerace během výcviku na vojenské katedře. Osamělí golfisté jim sloužili, aniž to asi tušili, za cvičné pohyblivé cíle a sám pisatel tohoto článku musel jednou vykopat skládací lopatkou na fairwayi čtyřkové jamky čtyřmetrovou díru – úkryt pro bojové vozidlo pěchoty – „bévépéčko“. „Vy tam, vy v tom zeleném,“… řval na buzerplacu do třistahlavého pléna v maskáčích plukovník Marek a myslel tím jednoho konkrétního vojáčka, zatímco četa průzkumníků házela k bunkru „na trojce“ granáty pod dohledem plukovníka Kampfa. Nikdo mu neřekl jinak než „Mein Kampf.“ Jména soudruhů záměrně nebyla změněna, což

Motolské hřiště tak, jak vypadá dnes, a jak vypadalo, když ho ještě plně využívala armáda…

může působit o to absurdněji. V Motole se to prostě vždycky… zelenalo.

DECH A TEP HŘIŠTĚ Naštěstí doba trhla znovu oponou a dnes je hra na tamním golfovém hřišti i odpočinek na verandě klubovny zážitkem, které nejlépe vyjadřují synonyma: pohoda, klid a uvolnění. Z areálu se stala příjemně zapomenutá oáza Prahy, místo, kde se můžete zhluboka nadechnout. Sama klubovna připomíná svojí jednoduchostí atmosféru první republiky a mezi členy vládne (alespoň navenek to tak působí) podobná pospolitost, jako tomu bylo kdysi.

Pokud si půjdete do Motola zahrát, setkáte se hlavně s jeho devítijamkovým hřištěm. Není abnormálně těžké, ale nic nedá zadarmo. Spíš než přemíra hlubokých bunkrů a odstrašující vodní plochy působí na hráče stromy a keře. Jako překážky se sice netváří, ale „zahrají si“ s vámi nadmíru rády. Greeny jsou hladké jako

jazyk štěněte a odpaliště pevná jako dámy v kramflecích, přesto míčky stékají doprava i doleva ostošest.

Nad každou jednotlivou ránou tak musíte přemýšlet. Ostatně už starý bonmot o motolském hřišti říká, že jeho jediným rovným místem je podlaha klubovny a restaurace. Když se v ní k večeru posadíte, můžete vidět v zapadajícím slunci obrysy překvapivě dlouhé pražské golfové historie.

Příběh to je chvílemi chaotický, na jedné straně mu chybí celé etapy, a vzápětí hýří zbytečnými detaily, ale tak se to už (a nejen starým lidem) stává.

Viz: www.gcp.cz

kutilové na baterky DOBY, KDY DOMÁCÍMU PONKU KRALOVALA VYBĚHANÁ „NAREXKA“ NA ŠŇŮŘE, JSOU DEFINITIVNĚ PRYČ. U KUTILŮ DNES JASNĚ VEDE AKU NÁŘADÍ, A PRÁVĚ JEMU A JIM JE URČENA VÝSTAVA AKUMULÁTOROVÉHO NÁŘADÍ V PRAŽSKÉM CENTRU ENERGETICKÉHO PORADENSTVÍ PRE, KDE VÁM HNED A ZDARMA ZASVĚCENĚ PORADÍ.

T

vrdit, že jsme národem kutilů a zahrádkářů, je asi tak omšelé, jako rčení co Čech, to muzikant. Přesto se pořád najde řada těch, kteří jsou schopni utratit desetitisíce za dokonale vybavenou dílnu, v níž používají moderní nástroje se zanícením a vášní profesionálů. Mezi nimi dnes už jednoznačně kralují přístroje na akumulátorové baterie.

Ve srovnání s klasickým nářadím, které pro provoz vyžaduje elektřinu, přináší akumulátorová technologie hlavně nezávislost na zdroji. S AKU nářadím v ruce si bez jakéhokoli omezování dojdete za prací kamkoliv, nepřekáží vám žádná šňůra, nemluvě o větší bezpečnosti. Ze stále se rozšiřující nabídky bateriového nářadí se nejvíce používají multifunkční šroubováky, vrtací kladiva či multifunkční svítilny, ale uplatnění nachází i další, mnohem specifičtěji zaměřené nářadí. Při péči o zahradu nejvíce využijete AKU stroje na sečení trávy, prořezávání stromů, zastřihávání živých plotů i okrajů trávníků. Další nástroje vám zase pomohou jako spolehliví pomocníci s úklidem zahrady.

JAK SE BOURAJÍ MÝTY Kvalita akumulátorových technologií se v posledních letech výrazně zlepšila. Zásluhu na tom mají především nové Li-ion baterie. Tato nejvyspělejší technologie je tou nejvhodnější volbou už proto, že je nářadí prakticky neustále připraveno k použití.

Nezáleží na tom, jaká kapacita baterii ještě zbývá – kdykoli ji můžete vložit do nabíjecí stanice, protože nemá paměťový efekt.

66 |

Díky Li-ion technologii odpadá také riziko samovybíjení – ztráty jsou skutečně zanedbatelné a není žádný problém po řadě týdnů nečinnosti začít nářadí zase okamžitě používat. Plně nabitý Li-ion akumulátor zůstává i po čtyřech měsících nečinnosti stále nabitý zhruba na 92 %! Na rozdíl od dříve nejčastěji používaných Ni-Cd akumulátorů také máte požadovaný výkon k dispozici šestkrát delší dobu. Li-ion baterie přinášejí i doslova hmatatelnou výhodu v podobě menší hmotnosti. Právě těžké, a tedy neohrabané nářadí bylo dříve jedním ze záporů i důvodů, proč kutilové i řemeslníci nechtěli AKU nářadí používat. Dnes už mají jistotu, že při výběru kvalitní značky bude současný výkon baterií srovnatelný s výkonem nářadí napájeným ze sítě.

Viz: www.energetickyporadce.cz

VÝSTAVU AKUMULÁTOROVÉHO NÁŘADÍ můžete zhlédnout v termínu od 6. 6. do 31. 8. 2012 v Centru energetického poradenství PRE, Jungmannova 28, Praha 1 (palác TeTa). Otevřeno je každý všední den od 10.00 do 18.00 hodin. Expozice zahrnuje přes 30 výrobků nářadí z oblasti dílny i zahrady. Můžete se seznámit nejen s technickými parametry jednotlivých výrobků, ale odborní poradci Centra vám také poskytnou řadu užitečných tipů a zodpoví případné dotazy.

text xxx foto xxxxxx

text Kristina Šemberová vizualizace a foto Crescon

Takhle Stavebnice... adá zrychleně vyp ho výstavba nové tu jek bytového pro še. du no jed docela y však Před dvěma let jeho ještě stála na uštěná, op místě stará, chátrající vila.

na Novodvorskou, kam dojedete za pět minut (do obchodního centra) či dojdete za slabou půlhodinku lesoparkem. Díky blízkosti Jižní spojky se sem dostanete autem odkudkoliv v rekordně krátkém čase, přes most Inteligence dojedete na Smíchov, na Barrandov, bez přejíždění Vltavy dorazíte za pár minut na golf do Modřan nebo na stezku pro bruslaře podél vody. Jako zázrakem v domě dopravu na hlavní tepně metropole neslyšíte, nevidíte ani necítíte. Bytový dům Ve Studeném 4 je geniálně zasazen do pozemku ve svahu a odstíněn stromy a vilovou zástavbou. Místo projíždějících kamionů tak slyšíte ptáky, místo výfukových zplodin cítíte les a děti můžete bez obav nechat hrát si venku nebo na blízkém dětském hřišti. Přes den se o ně postarají v některé ze čtyř mateřských školek či dvou základních škol vzdálených pět minut autem nebo pár stanic autobusem. Čtyři staví o pět set metrů níže na hlavní ulici a jedou směr Smíchovské nádraží či Kačerov.

teplo domova Ve Studeném STAVBU KOMORNÍHO DOMU S DVANÁCTI BYTY SPOLEČNOSTI CRESCON JSTE V MAGAZÍNU CHOICE MOHLI SLEDOVAT OD SAMÉHO POČÁTKU. PO DVOU LETECH OD FINÁLNÍCH SKIC STOJÍ V TICHÉ ULICI VE STUDENÉM PÁR KROKŮ OD LESOPARKU DŮM ZVOUCÍ K NASTĚHOVÁNÍ.

T

éměř polovina z dvanácti bytů o dispozicích 2+kk, 3+kk a 4+kk a o rozměrech 53 m2 – 157 m2 již našla své domácí.

Pečlivé uspořádání vnitřních prostor, provedení ohlídané do posledního detailu i tichá lokalita uprostřed přírody a zároveň pár minut od centra města jednoduše lákají. Klidný a útulný domov si tu snadno vytvoří každý. A kde? Na konci ulice Ve Studeném 4, pár metrů od lhoteckého lesoparku vedle vilové zástavby Braníku, neprávem opomíjené pražské čtvrti na pravém břehu Vltavy.

Dle výkladu etymologického slovníku znamená Braník opevněný vrch určený k obraně. Bránit se tu už není třeba, v Praze stěží najdete druhou takto klidnou, čistou, příjemnou a občansky vybavenou lokalitu. A ta je při výběru domova nejdůležitější.

DO ŠKOLKY, NA GOLF I NÁKUPY Ulici Ve Studeném neznají často ani rodilí Braničtí, ačkoliv domy tu stojí od 60. let minulého století. Téměř kolmo se napojuje na silnici Vrbova vedoucí kolem zimního stadionu Kobra

68 |

BYTY ARCHITEKTŮ Projekty developerské společnosti Crescon se vyznačují perfektním provedením a smysluplným řešením vnitřních dispozic. Požadavek na architekty zní jasně: „Navrhněte byty tak, jako byste v nich sami bydleli.“ Každý byt tak logicky využívá prostor do posledního místečka, jednotlivé pokoje jsou velké a členěné dle svého účelu a privátní zóna je důsledně oddělena od

vlastní Každý byt má či velkou terasu , odkud předzahrádku led výh te si vychutná mile do zeleně či na vou městskou vilo zástavbu.

společenské. V tomto bytovém domě propojil architekt Stanislav Heidler kuchyňské kouty s obývacím pokojem či jídelnou dle výsledků výzkumu o našich habituálních zvyklostech. Při vaření chceme být v centru dění a s rodinou, případný nežádoucí odér odsaje výkonná a tichá digestoř tak, že můžeme zároveň nerušeně sledovat televizi. Dvanáct bytů rozložených do pěti nadzemních podlaží nabízí dostatek soukromí i prostoru, součástí každého je prostorná terasa či předzahrádka. Ač uvnitř prostorný, zvenku působí dům nevelkým dojmem a perfektně zapadá do okolí, podzemí navíc nabízí 20 parkovacích stání a sklepní kóje. „Snažil jsem se, aby celá stavba působila vyváženým, klidným až asketickým dojmem. Zvolená architektura domu je nekomplikovaná a poeticky věcná s jednoduchým tvarem domu vytvářejícím kloub na styku dvou uličních směrů,“ popisuje Ing. arch. Stanislav Heidler. Projekt klade důraz i na ekologický provoz, který však nesmí omezovat obyvatele domu.

LUXUSNÍ BYDLENÍ ZA PŘÍJEMNOU CENU Rezidenční projekt Ve Studeném 4 s citem kloubí výhody lokality, moderní a funkční architektury a výborné provedení v přijatelné cenové hladině. Dokončení se plánuje na podzim letošního roku, ale svůj byt si můžete koupit již nyní a těšit se na plánování interiéru.

Viz: www.crescon.cz

text Veronika Klamtová foto JIKA

JIKA CUBITO Strohá geometrie této koupelnové série vás překvapí svou jednoduchostí, ale dívejte se chvíli a začnete ji milovat. Čisté tvary keramiky, nábytku i doplňků vycházejí ze současných trendů, dokonalé technické provedení s důrazem na funkčnost je kontrapunktem romantiky květin jako by otisknutých do ojíněných skel skříněk různých tvarů a velikostí.

z Bechyně do celého světa BECHYNĚ A KERAMIKA. DVA POJMY, KTERÉ K SOBĚ PATŘÍ PODOBNĚ JAKO PLZEŇ A PIVO. V OBLÍBENÉ VODÁCKÉ DESTINACI NA ŘECE LUŽNICI SE ZAČALO HRNČÍŘSTVÍ A KAMNÁŘSTVÍ ROZVÍJET UŽ POČÁTKEM 16. STOLETÍ A VÝROBKY TAMNÍCH KERAMICKÝCH MISTRŮ PRODÁVALI TRHOVCI NEJEN NA PRAŽSKÉ KAMPĚ, ALE ZÁHY I PO CELÉ EVROPĚ. JE NA ČASE, ABY SE SVĚT O KVALITĚ TRADIČNÍ BECHYŇSKÉ ZNAČKY JIKA OPĚT DOZVĚDĚL...

Z

ásadní rozvoj výroby keramiky v Bechyni přinesla druhá polovina 19. století. V roce 1875 tam vznikla továrna na kachlová kamna a hliněné nádobí, o devět let později byla ve městě otevřena i nejstarší odborná keramická škola v Čechách, mimochodem jedním z jejích studentů byl kdysi Karel Kryl... Dalším důležitým milníkem pak bylo založení Keramické akciové společnosti počátkem 20. století. Ta dlouhých padesát let vyráběla stovky druhů kvalitních výrobků, které sloužily nejen u nás, ale i v zahraničí. Za podstatně nižší cenu nabízely minimálně srovnatelnou kvalitu s mnohem známější konkurencí.

NA GLOBÁLNÍM HŘIŠTI Podnikání Keramické akciové společnosti zdárně pokračovalo i po roce 1948 pod názvem Jihočeská keramika – Jika. Přispěl k tomu

70 |

producentem sanitární keramiky nastartovalo další etapu rozvoje společnosti a výrazně posílilo její konkurenceschopnost v globálním měřítku.

moderní závod na výrobu koupelnové keramiky, který vyrostl na počátku 60. let ve východní části města. Ve stejné době vznikla myšlenka na uspořádání mezinárodního keramického sympozia. Jistě ne náhodou padla volba právě na Bechyni, kde se tato setkání konají pravidelně dodnes. V roce 1991 se Jika v rámci privatizace spojila se švýcarským gigantem Keramik Holding AG Laufen, o osm let později se pak stala součástí španělské skupiny Roca. Partnerství s předním evropským

TAJEMSTVÍ ÚSPĚCHU Za padesát let existence prodělal bechyňský závod na výrobu koupelnové keramiky mnoho změn. Dnes disponuje špičkovým technickým vybavením, které zefektivňuje výrobní proces, přináší energetické úspory i ekologickou šetrnost. Ze stagnujícího podniku přežívajícího v rámci státního plánování se Jika přeměnila v moderní dynamickou společnost, která sází na inovace a neustále se rozšiřující sortiment svých výrobků. Tím si zajišťuje trvalou přízeň zákazníků na celém světě. „Jika už od svého vzniku zaujímá vedoucí postavení mezi tuzemskými výrobci sanitární keramiky. Zároveň roste její obliba na trzích bývalého Sovětského svazu – na Ukrajině, v Pobaltí, ale také v západní Evropě, na Středním východě a v dalších regionech. Česká keramika je symbolem tradice a kvality již sto třicet čtyři let stejně jako továrna značky Jika ve Znojmě. Závod v Bechyni letos oslaví 50 let od svého založení.“ Tak shrnuje úspěch a šikovnost bechyňských keramiků Ingrid Hejkalová, marketingová manažerka společnosti Laufen.

Viz: www.jika.cz

| 71

text Jan Dušek foto Nespresso

šípy na vlnách JE TO NEJSTARŠÍ SPORTOVNÍ TROFEJ SVĚTA. DAVIS CUP, WIMBLEDONSKÝ TALÍŘ, FOTBALOVÁ ZLATÁ NIKÉ ČI STANLEY CUP JSOU PROTI „STARÉ KONVI“, POHÁRU PRO VÍTĚZE NEJSLAVNĚJŠÍ JACHTAŘSKÉ REGATY SVĚTA, POŘÁD JEŠTĚ NEDOSPĚLÍ PUBERŤÁCI. VŽDYŤ AMERICA’S CUP SE UDĚLUJE UŽ OD ROKU 1851, KDY NEWYORŠTÍ JACHTAŘI NA JACHTĚ AMERICA NEČEKANĚ PORAZILI SVÉ BRITSKÉ SOUPEŘE, A DALI TAK KLÁNÍ PŘEZDÍVANÉMU „FORMULE 1 NA VLNÁCH“ JEHO JMÉNO.

L

etošní léto patří, co se sportu týče, zejména fotbalovému mistrovství Evropy v Polsku a na Ukrajině a hlavně londýnské olympiádě. Ale to s letopočtem 2013 už bude zejména v jachtařsky silných zemích směřovat hlavní pozornost k nejprestižnějšímu klání, které námořní jachting zná. A po několika letech se navíc zase vrací tam, kde byl dlouhých sto padesát let doma – do amerických vod, konkrétně na pobřeží u San Franciska, kde kralují poslední vítězové – tým BMW Oracle Racing závodící pod hlavičkou Golden Gate Yacht Club. „Svatý grál jachtařů“, připomínající tak trochu Aladinovu kouzelnou lampu, existoval daleko předtím, než se ustanovila pravidla fotbalu, hokeje, tenisu, golfu a dalších moderních sportů. Až do dnešní doby také přežil relikt jednoho ze základních pravidel regaty už z roku 1851, kdy se jachtaři ze Spojených států a Anglie sešli ve vodách u ostrova Wight: do Poháru Ameriky, jak zní český název, se může přihlásit jakýkoliv jachtařský klub na světě, žádné jiné podmínky pro vstup do závodu nejsou, jediné, co potřebujete, je vhodná loď a sponzoři.

MILIONY DOLARŮ NA VODĚ Zejména to poslední je alfou a omegou klání, ve kterém závodí ti nejlepší jachtaři světa, v mnoha případech ověnčeni olympijskými medailemi, ale hlavně miliony dolarů z takřka bezedných peněz

| 73

uspořádá mezinárodní závod, do něhož se může jako vyzyvatel přihlásit jakákoli zahraniční jachta s tonáží od 30 do 300 tun, a tento souboj se pak pojede podle pravidel vzniklých dohodou. A to byl skutečný vznik Amerického poháru či spíše Poháru Ameriky na počest prvního vítěze. Dlouhých 151 let kralovali závodu Američané, až jejich nadvládu zlomili roku 1983 Australané na lodi Australia II. Prvním novozélandským vítězem byl tým na lodi Black Magic v roce 1995. A prvními Evropany třímajícími stříbrnou „starou konev“ byli v roce 2003 členové mezinárodní posádky lodi Alinghi plující pod švýcarskou vlajkou. Momentálním obhájcem je tým BMW Oracle Racing, který již soutěžil na vícetrupých lodích, konkrétně trimaránech. Krátce poté se rozhodlo, že příští ročníky America’s Cup se pojedou na menších katamaránech s křídlem místo plachty, slibující rychlost, napětí a skutečně atraktivní podívanou.

JAK VYHRÁT STAROU KONEV?

majitelů nadnárodních korporací či společností. Vývoj a stavba špičkové vícetrupé lodi (od roku 2009 mohou v America’s Cup soutěžit i katamarány, případně trimarány) stojí několik stovek milionů dolarů. Jenom karbonový stěžeň s uhlíkovými a grafitovými vlákny, vysoký ke čtyřiceti metrům, představuje kolem milionu dolarů... Stačí se podívat na seznam takzvaných „challengers“, tedy vyzyvatelů z roku 2009, kteří se sešli v závodě Louis Vuitton Cup, jehož vítěz má právo vyzvat na souboj předešlého vítěze Poháru Ameriky, jímž byl tehdy tým švýcarského farmaceutického magnáta a miliardáře Ernesta Bertarelliho Alinghi. Tehdy ve Valencii soupeřily mimo jiné tým softwarového magnáta Larryho Allisona BMW Oracle či tým Luna Rosa, jehož spolumajitelkou byla italská módní královna Miuccia Prada. Už v minulosti se kolem America’s Cupu objevovala důležitá jména finančního a obchodního světa.

Američany sponzoroval například magnát J. P. Morgan, Brity zase skotský „čajový král“, sir Thomas Lipton.

PRVNÍ BYLI AMERIČANÉ Pokud se podíváme do historie, lodě účastnící se America’s Cup vždy představovaly absolutní technickou špičku a znamenaly milníky ve vývoji jachtingu. A to už v roce 1851, kdy princ Albert zorganizoval první Světovou výstavu a při té příležitosti uspořádal regatu, na kterou byli pozváni i Američané. V Anglii existovala již od roku 1812 Royal Yacht Squadron, která každoročně pořádala regatu kolem

74 |

Vyzyvatelem se může stát jakýkoli tým, který je schopen postavit loď odpovídající předpisům Poháru Ameriky a má dostatečné zázemí, kde by se v případě jeho vítězství mohlo konat příští klání. Všichni vyzyvatelé se nejdříve musejí utkat v Louis Vuitton Cupu neboli Poháru vyzyvatelů, kde se rozhoduje o tom, kdo vyzve obhájce Poháru Ameriky k novému souboji. Tam se nejdřív závodí v tzv. match racingu, čili souboji dvou lodí. Bod za vítězství si připisuje ta z nich, která dříve protne cílovou čáru. Systém závodění je jednoduchý: Nejdříve dvě kola každý s každým, prvních osm týmů postupuje do čtvrtfinále, kde se závodí vyřazovacím způsobem na čtyři vítězné rozjížďky. Následuje semifinále a finále již na pět vítězných rozjížděk. Vítěz se střetne s obhájcem opět na pět vítězných rozjížděk.

ostrova Wight, dlouhou 53 námořních mil. Ta se posléze stala i první mezinárodní jachtařskou regatou, když jako první zvedl Angličany hozenou rukavici komodor New York Yacht Clubu John Cox Stevens.

Ustanovil syndikát, jenž pověřil lodního konstruktéra Georgese Steerse, aby podle vzoru rychlých amerických lodivodských škunerů zkonstruoval jachtu. Tak se zrodila America. Po spěšném dokončení v červnu 1851 přeplula Atlantik a 22. srpna 1851 stanula společně se čtrnácti anglickými protivníky z Royal Yacht Squadron na startu regaty kolem Wightu, aby bojovala o klubový pohár v hodnotě sto guineí, který v roce 1848 věnovala klubu královna Viktorie. Americký škuner deklasoval mnohem méně výkonné anglické lodě a odvezl pohár za oceán. V roce 1857 majitelé vítězného škuneru věnovali trofej New York Yacht Clubu, jehož byli členy, s podmínkou, že klub

VÝJIMEČNÝ ZÁVOD I NÁPOJ Po více než sta letech v horečných přípravách na nastávající 34. ročník opět mezi sponzory figuruje nápoj – tentokrát je to ovšem místo čaje káva, protože černorudé trupy špičkového katamaránu týmu ETNZ, což znamená Emirates Team New Zealand, zdobí i název jedné z nejoblíbenějších káv na světě – Nespresso. „Jsme potěšeni, že jeden z nejlepších jachtařských týmů současnosti a dvojnásobný vítěz Poháru Ameriky Emirates Team New Zealand spojil své jméno se stejně výjimečným nápojem,“ prohlásil v dubnu 2011 výkonný ředitel společnosti Nestlé Richard Girardot. „Zkušenosti novozélandských jachtařů, jejich vyzrálost a bojovný týmový duch jsou pro Nespresso a jeho pracovníky velkou inspirací,“ dodal, když přál řediteli ETNZ a skvělému skipperovi Grantu Daltonovi a jeho týmu „hodně štěstí v nastávajících bojích o možnost vyzvat vítěze“. Však už také od ledna horečně a za nejpřísnějšího možného utajení pokračují v loděnici Cookson Boats přípravy výroby nového katamaránu AC72 určeného pouze pro nastávající ročník America’s Cup, protože regaty Světové série se jedou na menších lodích třídy AC45.

TĚŽKO NA CVIČIŠTI...

Jedním ze závodů spadajících do World Series America’s Cup byla i regata v Benátkách, která se jela letos v květnu. Tým ETNZ zde vedl zkušený skipper Dean Barker, olympijský vítěz ve třídě Finn a účastník čtyř ročníků America’s Cup, přičemž ten v roce 2000 jako kormidelník týmu Nového Zélandu vyhrál. Po šesti náročných rozjížďkách v rozbouřených vlnách benátské zátoky si Barkerův tým připsal další cenné body a v celkové tabulce Světové série je druhý, hned za americkým týmem Oracle skippera Jima Spithilla, doposud nejmladšího vítěze Poháru Ameriky – získal ho už ve třiceti letech. Pětičlenné posádky katamaránů dlouhých přes třicet stop s pevným křídlem místo plachty však čeká před závěrečným vyvrcholením v Louis Vuitton Cup ještě několik závodů. Je více než jasné, že štíhlé, černorudé trupy lodí, jež kromě názvu hlavního sponzora zdobí i nedílný symbol všech sportovních novozélandských „all blacks“, tedy list stříbrného kapradí, budou v nelítostném klání o možnost potěžkat si bachratou stříbrnou konev ve svých rukou, těmi nejvážnějšími konkurenty.

Viz: www.nespresso.cz

Podolské nábřeží 34 147 00 Praha 4 tel.: 241 431 424, 241 431 427 fax: 241 434 180

chovan@chovan.cz www.chovan.cz

text Petr Honzík foto archiv

Návrh interiéru – 3D vizualizace

dřevo s duší EXISTUJÍ DVĚ MOŽNOSTI, JAK SE DÍVAT NA VÝROBKY ČESKÉ FIRMY WOODFACE. NAPOPRVÉ VÁŠ POHLED UZNALE SKLOUZNE PO DOKONALE VYROBENÉM NÁBYTKU, PO POSUVNÝCH DVEŘÍCH, CELÝCH DĚTSKÝCH POKOJÍCH, KUCHYNÍCH I KNIHOVNÁCH. NAPODRUHÉ ZA TÍM SKVĚLE ZUŽITKOVANÝM „DŘEVEM“ UVIDÍTE LIDI.

N

adšence, kteří odvěkému materiálu na zušlechťování lidských obydlí upsali duši. Přitom Woodface už dávno nejsou jen skříně a šatny, jak máte tuto firmu možná zafixovanou.

Dnes nabízí mnohem víc – komplexní služby při zařizování bytu.

Vytočte číslo 800 179 260, které je zdarma, a vyslovte slůvko Choice... Jestliže jste se rozhodli vybavit si nábytkem Woodface domov či pracovnu, pak dostanete službu bytového architekta jako bonus – zdarma.

Budiž tedy název našeho magazínu tím kouzelným šémem, který otevírá dveře, jež ve spojení s velkodílnou na nábytek nečekáte.

Woodface sází od svého vzniku v roce 1991 na serióznost a rovné jednání. Vždy se tam obešli bez dealerů a jiných „mezičlánků“, takže mají kontrolu nad kvalitou poskytovaných služeb na všech stupních. Co ovšem společnost, jež začala slůvko „tvář“ používat dávno před Facebookem, odlišuje od konkurence, je vytváření interiérů na základě vašich představ a vizí. Záběr prací je široký – od dispozičního uspořádání místnosti, přes design atypického

76 |

Foto nezařízené místnosti

nábytku do kuchyně, dětského pokoje či ložnice, přes výběr doplňků až po barevné řešení a dotažení detailů – například návrh slunečního zastínění, žaluzií, rolet nebo závěsů.

Od první schůzky v klientském centru, přes bezplatnou návštěvu v bytě, od předložení skic, až po vyhotovení 3D vizualizace s jasnou cenovou kalkulací. Celou tu dobu máte neustálou kontrolu nad realizací svých záměrů a můžete do nich i mluvit. Při tzv. rozšířeném zadání dostane klient Woodface kromě vizualizace prostoru i kontakt na výrobce či dodavatele doplňkových designových vychytávek. Jsou samozřejmě za ceny, za které by je nenašel, i kdyby trávil hodiny na on-line slevových portálech (a věřte, že to každý sám nejprve zkusí).

Navíc vše dostane s komplexní zárukou. Existují prostě ještě investice, které jsou na rozdíl od hazardování s různými podílovými fondy bezpečné a nezpochybnitelné.

A to je ta nejlepší zpráva… byť přišla až nakonec.

Viz: www.woodface.cz

KUCHYNĚ A JÍDELNY | LOŽNICE OBÝVACÍ A DĚTSKÉ POKOJE NÁVRHY INTERIÉRU | 3D VIZUALIZACE

KLIENTSKÁ CENTRA EUROPARK ŠTĚRBOHOLY - NÁKUPNÍ 389/3, 102 00 PRAHA 10 TEL.: 272 701 326, 605 246 340 TOMÁŠ ULRICH - TEL.: 739 342 188, E-MAIL: ULRICH@WOODFACE.CZ IC SOHO - SVRATECKÁ 989, 664 42 BRNO-MODŘICE, TEL.: 547 213 657, 739 589 071 MAREK VESELSKÝ - TEL.: 603 180 116, E-MAIL: VESELSKY@WOODFACE.CZ WOODFACE SPOL. S R.O., PŘEZLETICE 1, PRAHA-VÝCHOD, E-MAIL: WOODFACE@WOODFACE.CZ, WWW.WOODFACE.CZ

text Jiří Vašek foto archiv

voňavá architektura NA POLIČCE V KOUPELNĚ I ZA OKNEM LZE NAJÍT TVARY A BARVY, V JEJICHŽ GENECH KOLUJÍ PRVKY TÉŽE RODINY. PŘÍBUZNOST NENÍ NÁHODNÁ, POROVNEJTE JEJICH DNA.

Bvlgari Omnia Coral – otevřete vajíčkový flakón a nevypadne na vás plastový panáček, ale záplava ibiškových květů zdobících koš ovoce.

Na letní dny je vůně až příliš silná, ale na večerní party nesmí chybět. Cena za EdT 25 ml 1170 Kč.

Budov oválného tvaru je po světě dost, a není to jen Fosterova „Okurka“ v Londýně. Inspiraci vajíčkem postaveným na špičku nezakrývá ani činžák od architekta Tkačenka na moskevské Maškovově ulici.

Oscar de la Renta Live in Love – ženskost a oddanost lásce zrcadlí květinově-chypreová vůně, která je obdařena dávkou elegance.

Lehce provokuje a vyzývá k noci bez konce.

Cena za EdT 30 ml 1655 Kč.

Je sice „splácnutá“, ale vyhlídková restaurace v hotelu na náměstí Fort Garry Place v kanadském Winnipegu skutečně vypadá, jako by se architekt nechal inspirovat hlavou s nasazenou královskou korunou...

Van Cleef & Arpels Aqua Oriens – inspirovaná modravými lagunami, nekonečnou oblohou, sny o svobodě a štěstí. Je svěží i zasněná.

Dominuje jí hruška, pomerančový květ, ambra a pižmo. Cena za EdT 50 ml 1490 Kč.

Zelená je barvou naděje a ekologických hnutí, přesto domů s brčálově zelenými skly, působícími jako příbytek vodníka Česílka, moc není. Casal de Barri Establiments na Mallorce je zřejmě čestnou výjimkou.

Annayake An’na – moderní vůně tvoří dokonalý portrét mladé ženy, která stojí nohama pevně na zemi. Je přemýšlivá, má smysl pro humor a slabost pro růžovou a rozkvetlé růže. Cena za EdT 100 ml 2559 Kč.

Věž Freedom Tower v Miami Dade je za denního světla bílošedá. Do růžovofialového šatu ji v rámci kampaně za boj proti rakovině prsu, jež má růžovou ze erbovní barvu, oblékla nadace Estée Lauder.

Paco Rabanne Lady Million – lesklá krabička s rozprašovačem ukrývá citrusově-květinovou vůni prvně uvedenou v roce 2010. Zatímco verze pro dámy je sladká, ta pánská evokuje postavení a osobnost. Cena za EdT 50 ml 1080 Kč.

Vila na Hill House v australském Melbourne připomíná spíše dva bunkry na sobě, ale když se do její oplechované fasády opře zapadající slunce, je ideální ilustrací rčení: „Není všechno zlato, co se třpytí...“

DKNY Be Delicious – osm let po uvedení prvního parfému inspirovaného vůní jablka představí Donna Karan tři intenzivnější verze s větší silou a trvanlivostí. Na trhu budou od září. Cena za EdT 50ml 1080 Kč.

Zatímco svět šílí po nakousnutém bílém Apple, rumunští architekti se vrátili do zlatých osmdesátých a pavilon na World Expu v Šanghaji pojmenovali Greenopolis. Reálná stavba však přišla například o stopku…

| 79

text Petr Holec, Reflex foto Saša Dobrovodský, Petr Tůma a archiv

JEHO LESK A BÍDA SOHO. TAKOVOU MARKETINGOVOU NÁLEPKU NYNÍ DOSTAL PRAŽSKÝ KARLÍN, KDYSI PRŮMYSLOVÁ ČTVRŤ SEVŘENÁ PRAVÝM BŘEHEM VLTAVY A SEVERNÍM ÚPATÍM VÍTKOVA. KARLÍN SAMOZŘEJMĚ NENÍ SOHO, JAKO FRANKOVKA NENÍ BAROLO. KARLÍN NENÍ ANI MOC ČTVRŤ, DOHROMADY HO TVOŘÍ PÁR BLOKŮ ČINŽÁKŮ ROZDĚLENÝCH PRAVOÚHLÝMI ULICEMI. PŘESTO JDE O OSOBITOU A RYCHLE SE MĚNÍCÍ ČÁST METROPOLE, JÍŽ PARADOXNĚ NEJVÍC POMOHLA ZKÁZA: NIČIVÁ POVODEŇ Z ROKU 2002.

J

eště v srpnu 2002 celý Karlín připomínal pohromu: téměř vylidněné a policií uzavřené sídlo pod hlubokými nánosy páchnoucího bahna, jež po několika deštivých dnech začalo rozpalovat letní slunce. V ulicích se válely odpadky včetně zkažených potravin, spláchnuté odevšad rozvodněnou Vltavou. Některé obchody a byty vykazovaly známky rabování.

Poté, co voda opadla, pouštěla policie do čtvrti pouze místní obyvatele, kteří se vraceli počítat škody. Mnozí z přízemních pater ani neměli co počítat: vybavení jejich bytů buď odnesla voda, nebo je zcela zničila. Pamatuju si, jak jsem coby jeden z místních do Karlína scházel žižkovským tunelem, dnes oblíbeným místem snad všech českých filmařů, co chtějí svým dílům lacině dodat světovou atmosféru. Téměř jsem nemohl dojít domů na Lyčkovo náměstí: tolik hustého klouzavého bláta stále zůstávalo v ulicích.

82 |

Vlastně i návrat domů trochu připomínal laciný film: zoufalé postavy snažící se pospíchat mazlavým blátem, takže se krok po kroku musely rukama zachytávat přilehlých domů.

Mnozí při tom i několikrát upadli. Když jsem po mnoha dnech evakuace znova usedl na židli ve svém bytě ve třetím patře odpojeném od všech energií, napadlo mě jediné: rychle se odstěhovat.

Pak se ale přihodil malý zázrak. Karlín se rychle stal symbolem totální zkázy a na jeho rekonstrukci přišly velké státní i evropské peníze. Boží zkáza mu nakonec pomohla: navždy spláchla některé letité problémy – včetně lidí. Domů se nevrátil ani můj jmenovec, starý harmonikář jménem Holec, jehož povodeň proslavila v televizi; odpoledne co odpoledne mě z okna protilehlého domu trápíval svými starými tahanými hospodskými žalmy, a najednou po něm zbylo jen ticho.

Deset let po velké vodě je Karlín zcela k nepoznání: k SOHO má sice pořád stejně daleko jako Praha k Londýnu, zcela jistě se ale proměnil v jinou čtvrť. Mnohé staré domy se opravily, mnohé nové vyrostly, převážně podél Vltavy. Staré obyvatele nahradili noví, mnohem kosmopolitnější a sociálněji zaměření. Ti s sebou přinesli i nové kavárny, restaurace, obchody i jiné způsoby.

A samozřejmě i uměle vyšroubované vysoké ceny bytů a nájmů, obvyklou daň za hezčí okolí.

S PALÁCI PŘICHÁZEJÍ LIDÉ Do secesní, klidnější a luxusnější části Karlína, tedy blíže k Invalidovně než k Negrelliho viaduktu, jsem se přistěhoval zjara 1998.

Dlouhá léta průmyslová a dělnická čtvrť, jíž vtisklo špinavější ráz převážně 19. století, se tehdy nacházela v určitém mezidobí – chcete-li limbu: většina původních fabrik i menších provozů už

KEYSTONU ZÁŘE A OMŠELÁ MONARCHIE Kubistických staveb je v Praze pouze několik, proslulé jsou hlavně ty pod Vyšehradem. Moderní stavba Keystone architektonického studia EM2N na rohu Pobřežní magistrály a Šaldovy ulice rozjasnila další část zašlé karlínské zástavby.

Ačkoli se sousedícími budovami ostře kontrastuje, současně s nimi oněch 6500 m2 harmonicky ladí. Geometrické detaily s typickými šikmými plochami kolem oken na fasádě připomínají krystaly a odrážejí světlo zapadajícího slunce do dáli, nejvyšší osmé nadzemní podlaží vypadá navečer, že hoří.

V té době je původní budova karlínského Sokola z roku 1901 (mimochodem, druhého nejstaršího Sokola v Praze) už dávno utopena ve stínu a melancholicky působí i narezlé koleje na Negrelliho viaduktu, odkud je z okének vlaků směřujících do zastávky Bubny a dále do Dejvic vidět „hluboko“ do soukromí bytů v domech z počátku 20. století.

| 83

sice ležela ladem, nic moc nového z nich ale ještě nebylo. V lepším případě často chátrající budovy s keři ve zdech sloužily jako ideální prostory pro občasné taneční parties, v horším pak jako permanentní šlehárny či noclehárny bezdomovců.

Jedinou moderně rekonstruovanou stavbou se právě stávala někdejší administrativní budova ČKD na nároží Thámovy a Křižíkovy ulice, dnes Palác Karlín. Právě tato monumentální stavba modernizovaná katalánským architektem Ricardem Bofillem, jenž získal za svůj projekt v roce 2000 cenu Best od Realty, předznamenala budoucí ráz nového Karlína: administrativní, rezidenční a kosmopolitní čtvrť s industriálním, případně i futuristickým otiskem.

Tedy přesný opak původního a levného Karlína založeného v roce 1817 a pojmenovaného na počest Karolíny, manželky císaře Františka I. Otevření Paláce Karlín ovšem nebylo zdaleka pouhou architektonickou událostí: s novou budovou začali přicházet i noví lidé a s nimi i nové služby.

ŽIVÉ ULICE, PRÁZDNÉ KOSTELY Neustálý pohyb v ulicích Karlína, hukot a cinkot tramvají, výkřiky dětí a opilců i zvonění mobilů byznysmenů okamžitě utichne, když vstoupíte do kostela sv. Cyrila a Metoděje postaveného ve stylu pozdně románské bazilky. Posvátné, chvílemi až dech drásající ticho jde ruku v ruce s příjemným chládkem a nemusíte být ani věřící, abyste tam načerpali novou energii. A pokud se rozeznějí varhany, které byly dlouho největší v českých zemích, půjde vám možná i mráz po zádech. Zatímco tento karlínský monument nelze přehlédnout, kapli sv. Karla Boromejského, přístupnou z průchodu domu ve Vítkově 12, zná málokdo. Z ulice na ni odkazuje věžička a vysoká půlkulatá okna, kterých si všimnete, jen když půjdete po druhé straně chodníku. Kaple i místní katolická škola byly silně postiženy během záplav v roce 2002, později však prošly náročnou rekonstrukcí a kaple byla v roce 2007 znovu vysvěcena.

Prostranství kolem stanice metra Křižíkova, nacházející se naproti Paláci Karlín, nebývalo právě nejrušnějším místem, nepočítáme-li pár zákazníků řeznictví s masem připomínajícím rok 1976. S otevřením velké administrativní budovy sem nicméně začal pomalu vanout ruch moderního města. Dnes jsou tu banky, obchody s rychlým občerstvením či imitace pizzerie.

| 85

CIHLOVĚ ČERVENÉ FASÁDY Tak jako stínadelské společenství Vontů spojovala žlutá barva, je mnoho karlínských budov příbuzných díky industriální barvě pálených cihel. Klasikou je samozřejmě barokní stavba Invalidovny od Kiliána Ignáce Dientzenhofera, obklopená kdysi i dnes parkem, jež měla vzor ve stejnojmenné pařížské stavbě. Zatímco jedna její část ukrývá Ústřední vojenský archiv, další křídla na svoji budoucnost zoufale čekají… Peníze na zbudování Invalidovny věnoval císařský důstojník Petr Strozzi, který strávil většinu života bojem proti Turkům. A protože byl sám několikrát raněn, ustanovil, že se má jeho majetku použít k zaopatření vysloužilců i těch, kteří byli v armádě zmrzačeni.

Celá oblast si časem vysloužila název Špitálsko, a tak se Karlínu říkalo až do 18. května 1817, kdy byl na počest návštěvy manželky císaře Františka I. Karoliny Augusty přejmenován na Karolinenthal. To už se tam všude stavělo, protože tato část Prahy se měla změnit v nejprůmyslovější čtvrť hlavního města.

Továrnám padly za obět i původní morušové plantáže, dodnes byste však několik těchto stromů v Karlíně našli.

86 |

STARÝ DOBRÝ KARLÍN Čímž nechci propadat romantismu, autorskému prokletí. Když tehdy tramvaje a metro odvezly kolem šesté hodiny zdejší pracující domů, byl to stále starý Karlín: kdybyste vyrazili Křižíkovou ulicí po Sokolovské třídě, druhé karlínské tepně lemované částečně stromy, směrem k Invalidovně, nenašli byste kromě zaplivané herny ani jeden slušný občerstvovací podnik; a kdybyste to samé zkusili směrem k novorománskému kostelu svatého Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí, stál by vám v cestě pouze Charleston, pseudoitalská restaurace s podzemním nočním piano barem.

A i ten kompenzovala rozlehlá nonstop herna v protějším rohu ulice, nazvaná samozřejmě jak jinak než Las Vegas. Až do povodní bývala skutečnou perlou Karlína, svého druhu jeho odvráceným zrcadlem: hnusný podnik plný všech možných desperátů včetně dealerů, feťáků, pasáků, zlodějů, násilníků, kriminálníků a prostitutek, převážně romských. Ne nadarmo může Karlín děkovat za velkou vodu Bohu: dnes tu sídlí restaurace Cihelna La Familia. Mimochodem: měl jsem zde svůj zatím jediný svatební oběd.

KDE SE PSALY DĚJINY Z pražských čtvrtí je Karlín výjimečný přinejmenším v jednom: jak je malý. Na šířku jej tvoří pouhé čtyři souběžné ulice – Pobřežní, Sokolovská, Křižíkova a Pernerova. Na délku, tedy od západu na východ, pak sahá od Florence k hotelu Olympik, a to navíc jen oficiálně; původní secesní a empírový Karlín, k němuž nepatří komunistické sídliště, totiž končil barokní Invalidovnou, někdejším lazaretem projektovaným Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem.

Rozlehlá budova dlouhodobě chátrá, zato park se stal oázou klidu poté, co ze Sokolovské zmizel směrem k Libni provoz

Holmes Place Premium Karlín – lepší kondice i dokonalá relaxace Nejmladší a nejmodern jší pražský klub mezinárodní sít Holmes Place nabízí klient m špi kové služby z oblasti tness a wellness. Každý host klubu Premium Karlín se m že t šit na vysoce profesionální služby, individuální p ístup i netradi ní zážitky v atraktivním prost edí. Z bohaté nabídky klubu si vybere každý, a již má zájem o sport, krásu, relaxaci, i vše naráz. Prostorná a vzdušná posilovna vybavená t mi nejlepšími posilovacími a kardio stroji uspokojí i velmi náro nou klientelu.

Pestrá paleta studiových hodin zahrnuje mimo jiné i mimo ádn vyhledávané cvi ení na stroji Power Plate i ultramoderní lekce dle posledních tness trend . Nemén atraktivní je i zdejší nabídka wellness, kde vám jacuzzi, pára i sauna umožní zapomenout na

náro ný den. K dispozici je také bazén a práv otev ená letní terasa.

Zde m žete nejen odpo ívat po po ádném tréninku, ale také si zacvi it vybrané skupinové lekce, jako je nap íklad jóga i Body Balance.

Toužíte-li po n em víc, než je pouze posilování t la, bude pro vás Holmes Place Premium Karlín tím pravým místem pro na erpání nových sil, zlepšení kondice pod vedením skute ných profesionál i skute nou oázou pro trávení volných chvil. Klub funguje na bázi lenství, které klientovi zaru í r zné výhody v podob atraktivních slev. Každý, kdo preferuje individuální p ístup a potrpí si na profesionální služby, se zde bude cítit jako doma.

Více informací o klubu naleznete na www.holmesplace.cz

V ucher Jméno

Telefon

P ijmení

Platnost do

na týdenní lenství Podpis

Podmínky: Tento voucher Vás oprav uje k týdennímu vstupu do klub Holmes Place s možností využití posilovny, kardio zony, studiových hodin, bazénu a relaxace.

M že být využit jednou osobou a nelze vym nit za peníze i jiné služby. Datum platnosti nejde pozastavit ani prodloužit. Podléhá všeobecným pravidl m použití voucher do Holmes Place. Platný po p edchozí rezervaci na tel. ísle 222 331 111.

VĚCI MINULÉ A NEZMĚNĚNÉ Po povodni v roce 1992 to vypadalo, že je Karlín doslova odsouzen k zániku. V letech 1845 a 1890 zažil už jinačí záplavy, ale nikdy to nebyla ona „tisíciletá voda“. Jenže to, co vypadalo jako nezvratný konec, se překvapivě obrátilo v začátek. Čtvrť se změnila, některé firmy z ní odešly, jiné přišly. Prázdná prostranství po budovách, které sílu vody nepřežily, se změnila v lukrativní parcely pro novou výstavbu. Karlín se stal v pár uplynulých letech nejatraktivnější destinací pro firmy, které se rozhodly zřídit si sídlo v Praze. Pronajaly si tam téměř 48 000 metrů čtverečních moderních kanceláří, které lákají rychlou dostupností do centra, relativním dostatkem parkovacích míst i bohatou občanskou vybaveností. Karlín, někdejší průmyslové srdce metropole, už dávno nemá černou duši. Na čtvrť léta opuštěných továrních hal a komínů bez dýmu už léta neplatí ohranný slogan – Karlínu a Libni, zdaleka se vyhni. Naopak...

jsem se odstěhoval koncem roku 2011) s nadšením sledoval buď skrz okno, nebo od jara do podzimu přímo z chodníku.

Vysvětlím: na Sokolovské ulici, od kostela přímo přes park, sídlí vinárna (vinotéka!!!) Roberta Myerse, Američana ze San Franciska. Mezi hernami a podniky s nejlevnějším sudovým vínem působí trochu jako mercedes na hromadě trabantů: u vína tu potkáte nejen místní, ale i zahraniční karlínské developery či manažery nadnárodních firem sídlících kolem. Jak se říká, jednou jsem náhodou vešel dovnitř, a nikdy už neodešel. S Myersem i bez něj jsem zde vypil hektolitry skvělého vína a viděl horší část Karlína z první ruky.

Od raného jara do podzimu se náměstí, a především jeho neupravený park, páchnoucí výkaly snad všech karlínských psů, mění ve veřejný obývák, kde lidi pijí, souloží, hádají se a rvou a nakonec se nechávají odvážet záchrankou i policií, často ne úplně dobrovolně a mírumilovně. Viděl jsem tu ženské rvačky, noži pobodané muže i totální blázny, co své démony vyřvávají na celý Karlín. Myerse kopl Rom do břicha, když neměl oheň na cigaretu.

a auta nahradily matky tlačící kočárky. Invalidovna ovšem není jedinou historickou budovou. Historii, byť horší, psal i sousední Národní dům – dnes sídlo Českého rozhlasu Regina a jeho nahrávacího studia.

HISTORICKÉ PROMÍTÁNÍ Honosnou vilu ve slohu postsecesního klasicismu ústící do zahrady se stylovým altánem si v roce 1911 postavili sami Karlínští, protože měli rádi život i Karlín, který se teprve krátce předtím stal městem: do Národního domu se vešla restaurace, kavárna, hospoda, vinárna, kulečník i kuželna. Než přišel osudný rok 1921.

V Národním domě se pivem zlilo pár mužů s velmi závadnými nápady, založili KSČ a zemi nasměrovali do pekla. Jejich zářná budoucnost je dodnes naší společnou černou minulostí. Aspoň že tam teď v létě promítá venkovní kino.

Přesto je právě tahle část Karlína kolem Invalidovny, Národního domu a přilehlého Lyčkova náměstí s parčíkem

88 |

a nádhernou školou nejhonosnější. Uvidíte tu luxusní secesní domy, často vlastněné Italy. A najdete tu i nejvíc nových obyvatel, včetně cizinců. Ne náhodou sídlí právě v přilehlé Urxově ulici skvělá středomořská restaurace Porto, kterou v někdejších prostorách zločinně nechutné hospody otevřeli před třemi roky dva Srbové. A jen kousek od ní sídlí stylová kavárna Můj šálek kávy, kde káva skutečně chutná i voní po kávě, v Česku zázrak.

Na vlastní oči jsem na Lyčkově náměstí viděl psát i jeden smutný osobní osud. Byt v jednom z domů si zde v době své největší slávy koupila i jistá mladá TV moderátorka Tereza Pergnerová. Nemyslím, že měla špatné srdce, spíš naopak: ještě když se její desky Čágo bélo prodávaly stejně jako lístky na metro, hostívala v parku romské děti. Bohužel ale měla ráda i pervitin, až moc ráda. Hostiny záhy vystřídali dealeři, po nich vymahači dluhů a po nich policie. Zbytek je jen další historie.

ŠPINAVÉ SRDCE U stanice metra Křižíkova se Karlín láme, nová čtvrť přechází ve starou: architektonicky, esteticky i sociálně. Luxusní zdobenou secesi střídá strohý nižší empír, z hlavní třídy mizí stromy, mezi prostými a často zašlými domy zejí díry po spadlých domech a taky nastupují herny, drogy a Romové. Vedle Paláce Karlín sice nyní stojí administrativní Corso, bývalá hala se skleněnou nástavbou, s nímž sousedí ateliéry mladých umělců i supermoderní lofty, realitu ale nezamaskujete: zvolna přicházíme na Karlínské náměstí, druhé srdce Karlína. Čtrnáct let jsem sice bydlel na klidném a jakoby izolovaném Lyčkově náměstí, poslední roky jsem ale dost času strávil i na náměstí Karlínském, přímo naproti Božímu chrámu, kostelu svatého Cyrila a Metoděje. Není to Boží místo: v obecních bytech zde stále bydlí mnoho chudých i deprivovaných Romů, jejichž jedinou životní náplní často bývá dělání dětí, rvačky, chlast a drogy. Nehledejte v tom nic rasistického: takový je prostě život, který jsem pár let (z Karlína

VE FERRARI K BEZDOMOVCŮM Nikomu to ale vlastně nikdy moc nevadilo, spíš naopak. Všichni to berou jako realistické divadlo života. Nebo skutečného Karlína, chcete-li. Podobně jako sicilské Palermo či argentinské Buenos Aires je prostě i Karlín místem ostrých kontrastů, kde se hezké přímo dotýká ošklivého a budoucnost minulosti. Což je možná pátý element jeho ušmudlané výjimečnosti, jež určitě není pro každého.

Typickým zdejším paradoxem je, že jen přes ulici od Karlínského náměstí směrem k Vltavě, znovu vstoupíte do nového Karlína plného nejmodernějších futuristických administrativních staveb i velmi drahých bytů. Ano, mluvím o supermoderním projektu River City na Rohanském náměstí, tedy stále nedokončené řadě nízkoenergetických domů začínajících za hotelem Hilton budovou Danube House, jíž směrem do Karlína následují Nile House, Amazon Court či River Diamond.

Z nich často uvidíte i uslyšíte vyjíždět Ferrari či podobná auta a vycházet krásné ženy s méně krásnými muži. A když budete chtít dojít na samý katastrální okraj Karlína, tedy až k řece, jež se s končícím Karlínem stáčí k Holešovicím, vejdete záhy do příbytků bezdomovců. Vítejte v Karlíně!

| 89

text Jan Dušek foto Karlin Group

KUBISMUS – V(D)ĚČNÁ INSPIRACE Čeští architekti ho objevili v roce 1912. Tehdy Pavel Janák dokončil návrh moderně pojatého Hlávkova mostu a zároveň zveřejnil v Uměleckém měsíčníku zásadní stať Hranol a pyramida. Zejména v Praze pak nastala horečná stavební činnost. Josef Gočár přepracoval plány domu U Černé Matky Boží a kubismu propadli i další: Josef Chochol začal tvořit domy pod vyšehradskou skálou, Janák navrhuje kubismem ovlivněné dózy a kávové servisy, Emil Králíček projektuje známou lucernu v zadní části Jungmannova náměstí. To vše jsou inspirační zdroje, ze kterých se dá čerpat i dnes.

linie světla KDYŽ SE DO JEJÍCH KOMPOZITNÍCH HLINÍKOVÝCH PANELŮ POSKLÁDANÝCH DO STRUKTURY KRYSTALU A VELKÝCH OKEN OPÍRÁ SLUNCE, ZAPADAJÍCÍ V DÁLCE ZA HŘBETEM PETŘÍNA, VYPADÁ TO, JAKO

BY BUDOVA KEYSTONE NA KŘIŽOVATCE DVOU RUŠNÝCH KARLÍNSKÝCH CENTRÁL PŘÍMO HOŘELA V POČÍNAJÍCÍ NOCI.

Z

atím září kousek od Rohanského nábřeží v křížení ulic Pobřežní a Šaldova, na dohled „stříbropěnné Vltavy“, trochu osamoceně (byť na Rohanském nábřeží už šest nových budov stojí), ale už za pár let bude všechno jinak. Území, kde jsou dnes jen zbytky starých dílen, skladů a továren pohlcených nevzhlednou džunglí křovisek, je zároveň jednou z nejatraktivnějších pražských lokalit, kterou dříve nebo později čeká rozsáhlá výstavba. Z dlouhého karlínského nábřeží se stane vyhledávaná část Prahy nabízející relaxaci, odpočinek i zábavu a zvláštní budova s geometricky prolamovanou fasádou bude náhle jednou z mnoha budov jasně odkazujících k 21. století. I proto nezbývá než ocenit odvahu společnosti Karlín Group, která v roce 2009, tedy už v době rozjeté ekonomické krize, oslovila zkušené švýcarské architekty z renomovaného studia EM2N Mathiase Müllera a Daniela Niggliho. Návrh se sice v mnohém odlišoval od stávající produkce kancelářských budov, ale zároveň odkazoval na jednu z nejslavnějších kapitol české architektury – meziválečný kubismus. „Když jsme přijeli do Prahy, objevili jsme český kubismus – například Dům u Černé Matky Boží v Celetné ulici – a zjistili jsme, že to je skutečně úžasný

a unikátní směr. Třebaže je téměř sto let starý, dokáže nabídnout dnešní architektuře nové impulsy,“ vysvětlují architekti, odkud tentokrát čerpali inspiraci. Je to zejména speciální struktura velkých oken a na ní upevněná fasáda v podobě plátování hliníkovými panely, jež z budovy dělá výjimečné dílo. Zalomené kovové pláty totiž nabízejí fascinující hru lomení světla a jeho nečekané odrazy.

Hra se světlem je pak dovedena k dokonalosti u hlavního vchodu, kde je na podlahu, stěny i strop použitá nerezová ocel. Budovu s osmi nadzemními patry o rozloze přes 6500 m2 nazvali její tvůrci Keystone – podle nosného kamene ve středu klenby nebo oblouku – a rázem ji také pasovali na jeden z nejzajímavějších objektů „nového“ Karlína. S revitalizací této části Prahy 8 má developerská skupina Karlín Group velké plány. Moderní kancelářská budova, výběrem materiálů, precizností provedení a zejména nevšedním designem, do nich perfektně zapadá. „Dokončením projektu Keystone jsme zase o krok dál v plánech revitalizace,“ prohlásil letos v březnu při příležitosti úspěšné kolaudace budovy Serge Borenstein, prezident společnosti. Od dubna zde má Karlín Group své sídlo, stejně jako další nájemci – společnost SMP a Průmstav,

součást skupiny Vinci Construction, jež zajišťovala stavební práce.

Budova už své nájemce našla, volný zbývá jen atraktivní nebytový prostor v přízemí, dobře viditelný ze všech směrů a využitelný pro showroom nebo třeba obchod. „O jedinečnosti projektu z pohledu obchodního i architektonického jsme pevně přesvědčeni. Skupina Karlín Group i v tomto projektu, jako v řadě dalších, usilovala již tradičně o vyvážení všech aspektů kvalitní architektury a její přínos pro rozvoj příměstské čtvrti je pro nás zásadní,“ vysvětluje Serge Borenstein důležitost nedávno dokončené stavby pro Karlín i ty, kteří se chtějí podílet na jeho zvelebovaní a modernizaci. Momentálně Karlín Group pracuje na projektu rekonstrukce a dostavby někdejší haly Kotlárny v Pernerově ulici, kde má být nové sídlo vydavatelství Economia, a zároveň v sousedství nedávno dokončeného projektu River Diamond na Rohanském nábřeží usiluje o zahájení výstavby rezidenčního projektu, jako součásti rozsáhlého projektu Rivergardens. Karlín tak stálé vzkvétá a nabízí místo k práci a útulný domov či pracoviště více lidem.

Viz: www.karlingroup.cz

| 91

text Marek Vích foto archiv

Kooperativa a ČPP v novém sídle v Karlíně POJIŠŤOVNA KOOPERATIVA A ČESKÁ PODNIKATELSKÁ POJIŠŤOVNA ZE SKUPINY VIENNA INSURANCE GROUP (VIG ČR) SE LETOS PŘESTĚHOVALY. SÍDLEM SE STALA NOVÁ CENTRÁLA VIG ČR V PRAŽSKÉM KARLÍNĚ – SVĚTOVÁ JEDNIČKA MEZI ADMINISTRATIVNÍMI BUDOVAMI, KTERÁ LONI ZÍSKALA PRESTIŽNÍ OCENĚNÍ MIPIM AWARDS 2011. NA DOTAZY ODPOVÍDÁ MANAŽER VÝSTAVBY BUDOVY A ŘEDITEL GENERÁLNÍHO SEKRETARIÁTU KOOPERATIVY JAROSLAV SUK.

V červnu se Kooperativa přestěhovala do nové centrály v Karlíně. Je to pro vás velká změna?

Rozhodně jde o přelomovou změnu.

Naše nová centrála je završením dvacetiletého úspěchu Kooperativy, etapy, na níž můžeme být právem hrdí. Přestěhováním do nové budovy jsme se vlastně ocitli na novém začátku. Sídlíme v reprezentativní centrále, na kterou můžeme být pyšní. Vždyť získává prestižní ceny po celém světě. I první dojmy z pobytu v ní jsou velmi pozitivní. Věřím, že soužití pod jednou střechou nám přinese hlavně pozitiva. Budeme si blíž, budeme se častěji potkávat, řešit vše rychleji, operativněji.

Budova je to velmi zajímavá. Je odrazem filozofie či hodnot Kooperativy?

Určitě ano. Tato budova není jen dalším z řady standardních kancelářských domů, ale je skutečně hned v několika ohledech výjimečná. Je nejen na pohled krásná, architektonicky odvážná a technologicky výjimečná, ale vychází z naší firemní filozofie a z toho, jaké hodnoty vyznáváme. Jinými slovy, jedná se o místo, které je přívětivé, otevřené, které je tady především pro lidi, kteří spolu mluví, potkávají se, spolupracují, komunikují a prostě a jednoduše se tady dobře cítí. Najdete zde nejen parkoviště, kanceláře, počítače a další vybavení nezbytné pro život pojišťoven, ale i prostory věnované kultuře, umění a kráse i přírodě – například stěnu z živých rostlin ve vstupní lobby. Již od samotného vzniku Kooperativy jsme chtěli následovat tradici toho, že pojišťovny byly a jsou významným podporovatelem umění, tato filozofie se logicky promítla i do naší nové budovy, ve které je například výstavní galerie a ve všech patrech najdete na zdech originály z naší sbírky.

92 |

Proč jste si vybrali právě Karlín? Nebude se vám stýskat po vaší bývalé secesní budově na Starém Městě?

Odsunem z historického centra jsme vyřešili neustálý problém, který jsme měli s parkováním. Stěhovali jsme se z 12 lokalit po celé Praze, takže hlavní výhodu vidíme v soustředění činností do jednoho místa, a tím ušetření spousty času a cestovních nákladů.

Jak náročná byla úprava budovy pro vaše potřeby?

Budovu jsme museli přizpůsobit pro potřeby dvou společností, Kooperativy a České podnikatelské pojišťovny. Nejdůležitější bylo změnit dispozice tak, aby v této budově mohly být dvě velké oddělené pojišťovny. To je samozřejmě něco úplně jiného než původní záměr developera postavit standardní kancelářskou budovu pro mnoho nájemců.

Jaký je váš názor na dispozici budovy?

V budově jsme vytvořili velmi příjemné pracovní prostředí. Jedná se o malé openspace prostory v místech, kde je potřeba, aby spolu zaměstnanci více komunikovali. I zaoblený tvar budovy je nám nakloněn. Openspace prostor je rozčleněn nábytkem, malými sklady, diskrétními a neformálními zónami či zasedacími místnostmi, takže zaměstnanci vůbec nepocítí nedostatek soukromí.

Kladli jste důraz na zavádění úsporných technologií, šetrnějších pro životní prostředí?

Trend k úsporným budovám je patrný po celé Evropě. Projekt byl od samého začátku koncipován s důrazem na ekologii, ekonomiku a nové technologie. Jednou z nich je proplachovací kanál v podzemí naší budovy. Budovou prochází potrubí o průměru 1200 mm a teče jím Vltava z Těšnovského jezu do Libeňských doků. Toho využíváme pro chlazení budovy. Inteligentní je také řešení způsobu zastiňování budovy či osvětlení vnitřních prostor, kdy se vyhodnocují teplotní a světelné parametry uvnitř pracovního prostoru. Světla automaticky reagují na přítomnost člověka na

pracovišti a přiměřeně osvětlují pracovní prostor. Nezapomněli jsme ani na elektromobily a užití elektrokol pro pohyb pracovníků na krátké vzdálenosti.

Jaký má pro vás význam získání nejvyššího platinového certifikátu LEED? Dosažení certifikátu LEED je pro nás důležité zejména proto, že „zelené budovy“ ušetří oproti klasickým projektům až tři čtvrtiny energie. Nejde pouze o elektřinu – třeba na zalévání venkovních rostlin se používá dešťová voda. Pokryv střechy budovy speciální zelení má kromě estetického zároveň i praktický význam – izoluje budovu a zamezuje tedy jejímu přehřívání. Spolu s efektivním tříděním a odvozem odpadu a s minimalizací provozních emisí CO2 se jedná o budovu, která co možná nejméně zatěžuje životní prostředí. Stavba byla nejen dekorována titulem Nejlepší kancelářská budova světa roku 2011 a získala certifikát LEED Platinum, ale uspěla v několika dalších významných soutěžích. Jsme velmi rádi, že naše pojišťovací skupina mohla významu a pověsti Prahy i celé ČR přispět tímto výjimečným projektem.

Kdo je architektem vnitřních úprav, zařízení a designu a návrhu lobby?

Architektem budovy je architektonická kancelář DaM, developerem PSJ Invest. Chtěli jsme, aby vysoká očekávání, která má návštěvník před vstupem, byla naplněna i uvnitř, což se, myslím, povedlo. K tomu by mělo přispět především originální řešení vstupních lobby obou pojišťoven, kterým vévodí unikátní jednolité šikmé betonové sloupy a nerezová stěna v části Kooperativy, která je 30 m dlouhá a 6 m vysoká. Lobby ČPP pak dominují krystalická zrcadla. Autorem řešení je významný český akademický sochař profesor Marian Karel. Oba vstupní prostory dotváří dekorativní zelené stěny osázené živými rostlinami.

Uvažujete o zpřístupnění vaší umělecké sbírky?

Určitě ano. V galerii budou probíhat výstavy se zaměřením na umění starých mistrů až po současnou modernu, ale chceme pořádat i zajímavá setkání a další akce. Věříme, že náš výstavní prostor se stane významným kulturním pojmem minimálně v této části Prahy.

Viz: www.koop.cz

| 93

text Jan Dušek vizualizace Sekyra Group

800 411 111 . www.sekyragroup.cz

OD BYTŮ KE KNIHOVNĚ A není divu, že za těmito plány stojí jeden z největších a nejmocnějších hráčů na českém developerském trhu. Pro Sekyra Group to není první podobná realizace, jelikož plánují i revitalizaci bývalého Nákladového nádraží Žižkov či zásadní úpravu Smíchovského nádraží a jeho okolí. Společnost dokázala realizovat řadu pro Prahu zásadních staveb – centrálu společnosti T-Mobile, sídla společností Nestlé, Skanska či technické centrum České spořitelny. Sekyra Group má na kontě i úspěšné realizace rezidenčních projektů. Nedávno dokončila projekty BelariePark či Savoy Apartments, jakož i současnou „vlajkovou loď“ – Rezidenci Korunní. Vyrostla na místě bývalé továrny na cukrovinky Orionka a poslední byty tam jsou ještě ke koupi. Dále Sekyra Group nově nabízí k prodeji nízkoenergetické byty v projektu Dolní Počernice. Celkem společnost Sekyra Group postavila či zrekonstruovala za dobu svého 18letého působení více než 7000 bytů. Jedním z nejčastěji oceňovaných projektů společnosti je také Národní technická knihovna v Dejvicích, nejvýznamnější stavba tohoto druhu v Česku, s kapacitou 1,3 milionů svazků. Mimo jiné získala stavba výroční cenu Akademie designu, cenu primátora hlavního města Prahy, zvláštní cenu poroty 11. ročníku soutěže Best of Realty a korunovací zdařilého díla potom byla mezinárodní cena Grand prix 2010 vypisovaná Obcí architektů.

zatnou a nepustí ROK 1995, KDY ZAČALA FIRMA SEKYRA GROUP PODNIKAT, JE Z DNEŠNÍHO POHLEDU VELICE VZDÁLENÝ – O TO ZÁSADNĚJŠÍ JSOU STAVBY A PROJEKTY, JEŽ ZA TÍMTO DEVELOPEREM ZŮSTALY JAKO MEMENTO UBÍHAJÍCÍHO ČASU. JAKO JEDEN Z MÁLA TOTIŽ BRZY POCHOPIL, ŽE DEVELOPMENT NENÍ SPRINT, ALE PŘEKÁŽKOVÝ BĚH NA DLOUHOU TRAŤ.

94 |

N

a začátku každého projektu je vize, smělá představa měnící svět kolem nás k nepoznání. Vytváří celé nové městské části, čtvrtě stojící na místě původně rozpadlých a nefunkčních trosek průmyslových staveb, dílen či skladů, kterých jsou předměstí našich měst, včetně toho hlavního, plná. Namísto „země nikoho“ obydlené bezdomovci vyroste kvetoucí čtvrť plná rezidenčních domů a vila-domů, kancelářských budov i objektů občanské vybavenosti, to vše na zrekultivovaném vltavském břehu, nabízejícím sportovní využití i relaxaci. Přesně tak vypadá monumentální projekt Rohan City realitní společnosti Sekyra Group. Nejrozlehlejší a do budoucna zřejmě jedna z rozvojově nejlukrativnějších částí centra Prahy o rozloze 200 000 m2 se v horizontu deseti až patnácti let změní v zónu klidu a relaxace doplněnou obytnými a administrativními komplexy.

PRAHA – PERSPEKTIVNÍ TRH Za osmnáct let působení na českém trhu za sebou společnost Sekyra Group zanechala podstatně širokou a znatelnou stopu, která samozřejmě nekončí, protože projektů v různé fázi přípravy a realizace je více než dost. Zájem společnosti se však soustřeďuje hlavně na urbanistické řešení celých nových městských celků. Od roku 2004 je také Sekyra Group členem Asociace pro podporu projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru v České republice (APPPČR) a patří i mezi zakládající členy neziskové České rady pro šetrné budovy. Po „neperspektivních letech“ 2007 až 2009 se před dvěma lety developerská skupina Sekyra Group Real Estate B.V. opět přehoupla do ziskových čísel. Společnost se zbavila dceřiných firem v Rusku a na Slovensku, zeštíhlila vnitřní strukturu a veškerou energii vrhla výhradně do pražských projektů, což se zákonitě muselo projevit. „Praha je společně s Varšavou považována za jediný perspektivní realitní trh ve střední a východní Evropě,“ říká Luděk Sekyra a dodává, že první stavby na Rohanském ostrově či v okolí Smíchovského nádraží se mohou začít stavět už v příštím roce. A to je nejen pro obyvatele Libně, Karlína či Smíchova skutečně příznivá zpráva.

Viz: www.sekyragroup.cz

BYDLENÍ V PRAZE NA DOBRÉ ADRESE

REZIDENCE KORUNNÍ – KRÁLOVSKÉ VINOHRADY

OD 70.000 KČ/M2

VČ. DPH

akce

text Jan Dušek foto archiv

SÁZAVA FEST (2. – 5. srpna) Tahákem multikulturního festivalu, který se letos koná v areálu Zelený ostrov v Benešově, jsou britská kytarová indie-rocková parta Kaiser Chiefs, DJská legenda Paul Oakenfold a oblíbenci Quentina Tarantina – Fun Lovin‘ Criminals. To však není všechno – v Benešově chce oslavit padesátiny Michael Viewegh, pětadvacet let existence má i Mňága a Ždorp, parta Sto zvířat se pokusí o blíže nespecifikovaný rekord, vystoupí i Tomáš Klus, Vypsaná fiXa, Xindl X a další špičky. Viz: www.sazavafest.cz

PRAGUE FASHION WEEKEND (12. – 16. září) Bylo načase, aby se Praha konečně zařadila po bok světových módních center – Milána, Londýna a Paříže. Nová koncepce, tvůrčí tým z agentury Stars Communication i místo konání třetího ročníku tradičního „týdne módy“ to jen potvrzují. České módní a designérské špičky se tentokrát sejdou v obřím „fashion stanu“ na Hradčanském náměstí, kde proběhne série módních přehlídek z kolekcí předních českých návrhářů, doprovodné eventy i nezbytné after parties. Garantem celé akce se stala přední česká topmodelka Simona Krainová, jež se představuje ve zcela novém looku a s novou energií. „Chceme do českého módního světa vnést profesionalitu po vzoru mezinárodních fashion weekendů,“ uvádí k nové koncepci ředitelka projektu Janina Šlemínová.

LETNÍ SHAKESPEAROVSKÉ SLAVNOSTI (26. červen – 7. září) Už pár let platí pro některé z herců, že divadelní prázdniny mění za vystupování na pozadí kulis purkrabství Pražského hradu, nádvoří Špilberku v Brně, na Slezskoostravském hradu, v Bratislavě, ve Zvolenu či v areálu pivovaru Plzeňský Prazdroj. Jednotícím činitelem jejich divadelního snažení je samozřejmě „velký Alžbětinec“ William Shakespeare, z jehož nesmrtelných her letos předvedou inscenaci Martina Huby Richard III. s Jiřím Langmajerem v titulní roli. Diváci se však mohou těšit i na komedie Zkrocení zlé ženy a Veselé paničky winsdorské se Simonou Stašovou a Bolkem Polívkou či premiérové uvedení Marné lásky snahy v ostravské produkci. Viz: www.shakespeare.cz

FOTOWORKSHOP V LEDNICI Lednický zámek, součást Lednicko-valtického areálu zapsaného na seznam památek UNESCO, má šanci být plnohodnotně zvěčněn. A nejen on. Od 30. července do 5. srpna tam proběhne unikátní fotografická dílna určená jak ryzím amatérům, tak kovaným profíkům. Žánrový rozptyl je více než dostatečný – fotožurnalista a dokumentarista Antonín Kratochvíl bude se svými svěřenci probírat záludnosti tvorby aranžovaného i spontánního portrétu, Jiří Turek se díky působení ve světě módní fotografie zaměří na stylizovanou tvorbu a Jan Pohribný v rámci fotografického zpracování krajiny vyrazí se studenty do okolí včetně magických Pálavských vrchů. Již tradičně workshop vyvrcholí prezentací tvorby všech zúčastněných v prostorách Vinného sklepa pod Platanem, součásti lednického My Hotelu.

Informace a přihlášky na www.smpv.cz, studenti uměleckých škol mají 50% slevu.

film TEMNÝ RYTÍŘ POVSTAL Premiéra: 26. července (Warner Bros) Být v postavení tvůrce jednoho z nejočekávanějších letních blockbusterů už režisér a scenárista Christopher Nolan zažil několikrát – a nikdy nezklamal. Právě on stál před lety za zmrtvýchvstáním zdánlivě pohřbené série o muži s netopýřími křídly s více než osobitým smyslem pro spravedlnost. Batmanova maska Christianu Balemu sedí, jako by se pro roli garanta míru v neřestí a korupcí prolezlém Gothamu narodil, a po fenomenálním padouchu Jokerovi předčasně zesnulého Heatha Ledgera další krutý zabiják Bane v podání Toma Hardyho laťku nijak neshazuje. Nolanův údajně poslední batmanovský biják nabitý strhující akcí i téměř filosofickým přemítáním nad mírou zodpovědnosti za zlem prolezlý svět má všechen potenciál k tomu stát se kultovním, stejně jako předešlé snímky série o netopýřím muži.

BOURNŮV ODKAZ Premiéra: 2. srpna (Bontonfilm) Ze série o agentu Jasonu Bourneovi se ztrátou paměti je sice pryč jak hlavní hvězda Matt Damon, tak režisér Paul Greengrass, to ale hollywoodským scenáristům nijak nevadí. Jak praví jedna z postav filmu: „Jason byl jen špička ledovce“ a voilá – máme tu dalšího drsňácky vypadajícího agenta, zvládajícího kterýkoliv dopravní prostředek i něžné pohlaví, jemuž byla pro změnu geneticky upravena DNA. Tvrdého pořízka Aarona Crosse ztvárnila vycházející hollywoodská akční hvězda Jeremy Renner, jenž si řemeslo dostatečně osahal v The Avengers i čtyřce Mission Impossible. Záporáka si střihl osvědčený Edward Norton, režijně všechny vede zkušený Tony Gilroy, takže vše nasvědčuje tomu, že další bournovský biják na své předchůdce dostatečně naváže.

98 |

TOTAL RECALL Premiéra: 16. srpna (Falcon) Režisér Paul Verhoveen kdysi prorazil se svalnatým Arniem v akčním trháku, podle povídky klasika sci-fi žánru Phillipa K. Dicka, do hollywoodské první ligy. Doba však pokročila a teprve dnes jsou k dispozici triky a 3D efekty, o kterých se původním tvůrcům ani nesnilo. Vítejte tedy v budoucnosti, kde vám do hlavy dokážou nahrát vzpomínky na neexistující adrenalinovou dovolenou, a při té příležitosti zjistí, že jste špičkový agent. Nevěřícný pohled člověka, jenž se právě ocitl na pekelně rozjeté horské dráze plné výbuchů, střelby a smrtelně nebezpečných lidí včetně vlastní ženy dal hlavnímu hrdinovi Douglasu Quaidovi sympaťák Colin Farrell a režijně si vzal remake roku na starost tvůrce čtvrté Smrtonosné pasti Len Wiseman.

REBELKA Premiéra: 16. srpna (Falcon) Téma vzpurných teenagerů, hodlajících si své místo na světě vydobýt i bez otravných rodičovských rad a věčného dozoru, si Disney úspěšně osahal v pohádce Na vlásku, a tak není divu, že se na scéně opět jedna taková svéhlavá rebelka objevuje. Tentokrát scenáristé sáhli do starých keltských bájí a vykutali princeznu Meridu s hřívou ohnivých vlasů, lukem v ruce a hlavou plnou nápadů, jež se rozhodně nelíbí jejím královským rodičům z větrného a studeného Skotska. Tvůrčí tým studia Pixar je dostatečnou zárukou, že i tentokrát půjdou ruku v ruce famózní animace (samozřejmě ve 3D) a chytře napsaný scénář plný akce a vtipů, jež ocení jak ti školou povinní, tak jejich rodiče.