text Petr Tůma foto SATPO
na návštěvě Sacre Coeur V REZIDENCI VE ŠVÉDSKÉ ULICI ŽIJE UŽ DVA ROKY. BYLA MEZI PRVNÍMI OBYVATELI, KTEŘÍ SE DO TÉTO NOVOSTAVBY SPOLEČNOSTI SATPO NASTĚHOVALI. ZAKOUPILA TEHDY DVA BYTY, 4 + KK A 1 + KK, A OBA JE NECHALA SPOJIT V JEDEN JEDINÝ O VELIKOSTI NĚJAKÝCH 150 METRŮ ČTVEREČNÍCH. JMENUJE SE VLAĎKA JÍLKOVÁ A MY JSME SE ZEPTALI, JAK SE JÍ NA PRAZE 5 BYDLÍ…
„Neměnila bych,“ říká hned na začátku rozhovoru. „Jen se podívejte kolem, připadáte si, jako byste ani nebyl v Praze.“ Ukazuje přitom do dálky z jižně orientované terasy, odkud je pohled na část komplexu Sacre Coeur, na byty v sekci F, ke kterým patří travnaté zahrádky, a pak dolů na starší zástavbu zadní strany domů, které lemují Holečkovu ulici. Pozemky mezi nimi vypadají jako gigantické zelené schody, člověk si až při pohledu shora uvědomí, že je celá budova doslova vetknuta do svahu a stojí na několika podlažních garážích. Nad střechami původní zástavby pak dále pokračuje zelený pruh Košíř, Malvazinek a někde v dálce Jinonic. Tady v pátém patře je slyšet jen svist větru, žádné zvukové dojmy z ulice sem nedoléhají. A už vůbec ne hukot Strahovského tunelu, nad jehož tubusem je celá stavba na pilonech rozkročena. „Na to ticho si brzy zvyknete,“ řekne Vlaďka Jílková, když vidí překvapení na mé tváři. Čekal bych alespoň rozhoukaný alarm vzdáleného auta, ozvěny dopravy z opravdu frekventované Holečkovy ulice, ale to ticho a klid jsou doslova všeobjímající. „A vládne i po celém domě,“ pokračuje Vlaďka na stejné téma. „Stěhovali jsme se sem z novostavby Na Krocince, kterou také zbudovalo SATPO, a měli ze ztráty soukromí velké obavy. Tam nás bylo dvanáct bytů, tohle je dům, který má 6 částí rozdělených písmeny na sekce, kde žije dobrá stovka lidí. Ale musím říci, že je potkám opravdu málokdy. Někteří cizinci mají zdejší byty koupené hlavně jako investici a vlastně zde ani nebydlí. Do budovy vede několik vchodů a každý používá ten, který má
40 |
nejblíže svého bytu. Většina lidí jezdí dovnitř i ven z budovy autem, z garáže pak vedou výtahy každému až před dveře. Když jsem jednou šla ven pěšky, pan správce se mě překvapeně ptal, kam to vlastně jdu… Přitom to je odsud opravdu jen kousek například do opravených Kinského zahrad, odkud se dá snadno dojít až na Pražský hrad. A když seběhnete Holečkovou, jste na Újezdě a odtamtud hned v centru. Všude se dá krásně dojít pěšky, případně popojet pár stanic tramvají. Také naproti budově Sacre Coeuru staví autobus 176, který jede na Karlovo náměstí, ale neviděla jsem, že by do něj kdy nastupoval někdo z domu… Člověk může potkat své sousedy tak maximálně v garážích anebo v hlídané recepci, kde jsou například i poštovní schránky.“