ISBN 978-80-88126-36-2
slon v pokoji
O smrti a zármutku pro dospívající
Earl A. Grollman
CESTA DOMŮ
O smrti a zármutku pro dospívající
SLON V POKOJI
Je to opravdu jako s velkým slonem v malém pokoji. Slon tu velice překáží, ale nikdo o něm nemluví. Mluví se o všem možném, jenom ne o ohromném zvířeti, kterého je plný pokoj. Obraz trefně popisuje problém, s kterým se skoro všichni potýkáme: děláme, že smrt nevidíme, neumíme se navzájem utěšit, říct si pár slov, být spolu. Kniha Earla A. Grollmana do tohoto prostoru vstupuje s velkou otevřeností a pochopením pro nejrůznější pocity a situace. Nevyhýbá se ani nejtěžším tématům, násilné smrti a sebevraždě. Je laskavá ke smutnému člověku, vede ho truchlením s úctou a bez velkých slov a přináší naději na to, že po prožití zármutku opět přijde radost ze života.
Earl A. Grollman
Je ti třináct, patnáct, osmnáct… Nejsi už žádné malé dítě a žiješ si celkem suverénně. Že smrt obchází světem, to víš a moc tě to nevzrušuje. Když ale smrt sáhne do tvé blízkosti a zemře tvůj příbuzný nebo kamarád, najednou je všechno jinak. Jsi na dně. Bloudíš cestou do školy, vidíš obrys zemřelého mezi chodci na ulici, píšeš mu SMS. Bolí tě břicho, v hlavě máš prázdno, nemůžeš spát. Máš chuť všechno smazat nebo někam utéct. Potřebuješ o tom mluvit, ale není s kým a jak.
CESTA DOMŮ
CESTA DOMÅ®
© Cesta domů, 2017 © Text: Earl A. Grollman, 1993 ISBN: 978-80-88126-36-2 Published by agreement with Beacon Press, Boston.
slon Earl A. Grollman
v pokoji
O smrti a zármutku pro dospívající
CESTA DOMŮ
Předmluva k českému vydání Kniha amerického autora, rabína a psychoterapeuta Earla A. Grollmana je knihou o zármutku po smrti milovaného člověka. Primárně je určená starším dětem a dospívajícím lidem, kteří jsou náhle konfrontováni se smrtí ve svém blízkém okolí. Jejím hlavním cílem je pomoci juniorům vyznat se v návalu emocí, projít zármutkem a vyrovnat se s bolestnou ztrátou. Byť je autor uznávaným vědcem na poli psychoterapie a krizové komunikace, tato kniha není ani vědecká publikace, ani učebnice. Vznikla jako výsledek rozhovorů autora se stovkami mladých lidí, kterým zemřel někdo blízký – a jako rozhovor, byť jednostranný, je také koncipována. Kniha poslouží i pedagogům a psychologům, kteří s mládeží pracují, poradenským a sociálním pracovníkům, pastoračním asistentům a podobně. Je rozčleněna do šesti hlavních částí, které následují po sobě v pořadí, jež víceméně kopíruje obvyklou časovou osu truchlení: od prvotního šoku až po vyrovnané vzpomínání. Nepřináší žádná striktní pravidla, jak správně projít zármutkem, ale velmi lidské a zkušenostmi podložené ukazatele, podle kterých se junioři mohou, ale nemusejí orientovat. V některých částech knihy se možná čtenář zarazí nebo podiví. To je způsobeno jednak rozdílem kulturních prostředí v USA a u nás, jednak časovým odstupem, neboť originál knihy vyšel již v roce 1993.
Předmluva k českému vydání
5
Bez ohledu na to, že žijeme dnes v době z technického hlediska modernější, jádro věci zůstává stále stejné: smrt v našem blízkém okolí nás vždycky zastihne nepřipravené, vždycky se s ní musíme pracně vyrovnávat a procházíme stejně těžkým truchlením, zejména jsme-li ještě mladí a nezkušení. Překvapivá je rovněž úprava knihy. Na první pohled nás udiví pomalý tok textu a spousta volného místa. Rozvolněnost knihy je její základní součástí. Myšlenky, rady a upozornění plynou pomalu, nastavují se z různých zorných úhlů, někdy se opakují jako klidné vlny řeky, doznívají v tichu a nenásilně. Není proto třeba číst knihu vždycky jako souvislý text od začátku do konce. Můžeme v ní také jen pozvolna listovat nebo reagovat na nedořečené věty v šesté kapitole. V textu se autor několikrát dotkne deprese, která hrozí truchlícím juniorům. Chceme zdůraznit, že deprese je nemoc, jejíž počátek není vždy snadné rozeznat od běžného smutku a jejíž léčení patří do rukou odborníků. Pokud si nejste jisti, zda vy nebo váš známý neupadá po smrti blízké osoby do deprese, urychleně se poraďte s lékařem. Přejeme vám i sobě, aby kniha přinášela odvahu a naději všem, kteří po ní sáhnou.
Redakce Cesty domů
6
Předmluva k českému vydání
Úvod
O tom, jak se vyrovnat se smrtí, jsem mluvil s tisíci žáků druhého stupně i studentů středních škol. Často se mě ptali: „Proč na nás všichni zapomenou, když někdo umře? Každý se snaží pomáhat malým dětem a rodičům, ale co my? Na nás snad nezáleží?“ Tuto knihu věnuji právě vám, opomenutým truchlícím. Přeji vám, abyste se naučili lépe porozumět svým pocitům a zvládat zármutek s větším nadhledem. Abyste opět cítili radost ze života, i když zemřel někdo, koho jste milovali.
EARL A. GROLLMAN
Úvod
7
Věnuji
tuto knihu Nettě, Davidovi, Joanně, Jennifer a Erikovi, Sharon, Thanielovi, Aaronovi a Samovi, Jonathanovi, Marshe, Rebbece a Adamovi s vděčností za zázrak života a za lásku, která spojuje generace.
8
Věnuji
Během života ztrácíš spoustu věcí. Když se odloučíš od něčeho nebo od někoho, na kom ti moc záleží, zažíváš pocit ztráty. Možná se ti odcizil kamarád, možná ses rozešla s kamarádkou. Nebo jste se přestěhovali. Život ale jde dál. Konec je cena, kterou platíš za nový začátek.
14
První dny po úmrtí: Jak ti je
Se smrtí je to ale jinak. U smrti není žádný nový začátek, jenom smutný konec. Právě ve věku, kdy se snažíš dát svému životu nějaký smysl, potká tě smrt někoho, koho jsi měl rád. Je to nejtěžší ztráta ze všech – konečná, nenávratná ztráta. Nikdo tě na to nepřipravil.
První dny po úmrtí: Jak ti je
15
Když ti někdo umře, jsi úplně na dně. Co tě tak drtí? »» ztráta jistoty: když umřel on, mohl bys umřít i ty nebo někdo další z tvé rodiny; »» ztráta bezpečí: Co s tebou teď bude? »» ztráta víry: Jak tohle mohl Bůh dopustit? »» ztráta příležitosti: Mohli jste spolu ještě zažít tolik věcí! »» ztráta snů: Život už nikdy nebude jako dřív; »» ztráta identity: Zrovna jsi začínal sám sebe poznávat. Teď máš víc pochybností než kdykoli předtím; »» ztráta smyslu: Cesta před tebou je najednou nejasná.
16
První dny po úmrtí: Jak ti je
Zármutek
Procházíš procesem truchlení. Zármutek není porucha, choroba ani známka slabosti. Je to citová, tělesná i duchovní nutnost, cena, kterou platíme za lásku. Jediným lékem na zármutek je truchlit. Potlačovaný zármutek může ve tvém nitru vyvolat skrytou bouři. Je to podobné, jako by pod zemí tikala časovaná bomba. Když vybuchne, může způsobit obrovské škody. Bolest může být tak velká, až začneš mít dojem, že tě nikdo na celém světě nedokáže pochopit. Když se tě lidé ptají: „Co tě nejvíc bolí?“, máš chuť zakřičet: „Všechno!“ Někteří mladí lidé říkají, že je to jako trhání zubu moudrosti bez umrtvení. Také německý básník z devatenáctého století Heinrich Heine přirovnal zármutek k pocitu, jako by člověku v srdci někdo trhal zub. To jsou jen obrazy. Ta bolest nejde popsat.
Zármutek
17
Kdy se zase budeš cítit líp? Na tuhle otázku ti nikdo nemůže odpovědět. Neexistuje žádný harmonogram, který by určil, jak dlouho bolest potrvá. Zármutek nejde měřit podle kalendáře. Není ani žádný správný způsob, jak truchlit. Nedá se předem říct, jak dlouho budeš truchlit ty. A navíc, zármutek se nepohybuje po rovné trase – není to tak, že by postupně slábl a nakonec úplně a napořád zmizel. Na zármutek neexistuje žádný návod, žádný recept. Můžeš prožívat v jednu chvíli úplně protichůdné pocity. Pohybuješ se neznámým terénem. Kdybychom tak měli nějakou kouzelnou pilulku, která by bolest zázračně vyléčila… Jenže žádná taková pilulka neexistuje. Ze zármutku a bolesti není snadná cesta ven. Jednu věc si ale pamatuj: za nějaký čas se budeš cítit líp. To je jisté.
18
Zármutek
Někteří lidé okolo tebe už zármutek překonali. Tak proč ne ty? Říkáš si: Proč jen já pořád cítím takové zoufalství? Nesrovnávej svoje utrpení s utrpením druhých. Jejich bolest neznáš a oni zase neznají tvou. Pokus se sám objevit, co potřebuješ, a nenech ostatní, aby řídili tvoje truchlení. Jdi zármutkem po svém, svým vlastním tempem. V procesu truchlení hraje roli mnoho osobních rysů a okolností.
Zármutek
19
KDO ZEMŘEL
Zármutek je směs pocitů, které člověk prožívá, když přijde o vztahy s důležitými lidmi, jako jsou například: »» babička nebo dědeček; »» rodiče nebo jeden z nich; »» sourozenec; »» kamarád nebo kamarádka. Na proces truchlení má hluboký vliv to, jak dobře jsi zemřelého znal, jak moc jsi na něm byl závislý.
50
Kdo zemřel
Umřel dědeček nebo babička Starý vtip říká: „Víš, co tak silně spojuje prarodiče a vnoučata? Společný nepřítel: rodiče.“ Mezi prarodiči a vnuky bývá zvláštní citové pouto. Někteří prarodiče pomáhají vnoučata vychovávat. U babičky nebo u dědy mnoho dětí zažívá otevřenou náruč, laskavost, pocit bezpečí a hezky strávený společný čas. Pro prarodiče bývá typické, že málo vyžadují a hodně dávají.
Umřel dědeček nebo babička
51
Když ti umře dědeček nebo babička, můžeš být smutný z mnoha důvodů. Chybí ti někdo, koho jsi měl moc rád. Rodinná setkání už nikdy nebudou jako dřív. Možná je to poprvé, co ses setkal se smrtí a vidíš zármutek svých nejbližších. Všechny vzpomínky na dědu nebo babičku samozřejmě nemusejí být příjemné. Možná ses někdy cítil trapně, když dědeček mluvil před tvými kamarády moc nahlas. Třeba jsi mu něco drze odsekl, když tě kritizoval. Nebo tě babička naštvala, protože se během hádky postavila na stranu rodičů. Zlost na druhé zažívají lidé v každém věku.
52
Umřel dědeček nebo babička
Tvoje pocity po smrti prarodiče souvisejí s tím, jak blízký jste měli vztah. Pokud jsi babičku nebo dědu zas tak dobře neznal, třeba proto, že bydleli daleko a na návštěvy jste moc často nejezdili, jejich smrt tě nemusí příliš zasáhnout. Čím víc ale prarodič ovlivnil tvůj život, tím hlubší bude tvůj smutek. Budeš nejspíš smutný jinak než tvoji rodiče, protože každý máte své vlastní vzpomínky a citové vazby. Prožívej zármutek po svém. Lidé ti možná říkají: „Buď ráda, že se tvoje babička dožila tak vysokého věku.“ Ty ale vůbec nechápeš, proč bys měla být v tuhle chvíli ráda. Ať už tvůj prarodič zemřel relativně mladý, nebo velmi starý, ve tvém životě po jeho smrti zůstane bolavá otevřená rána.
Umřel dědeček nebo babička
53
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče Když někomu zemře rodič, jeho život se navždy změní. Vždyť díky rodičům jsi vůbec na světě. Z velké části jim vděčíš za to, kdo jsi. Jejich postoje a chování formovaly tvůj pohled na svět. Když ti zemře rodič, tvůj pocit bezpečí se rozpadne na kusy. Tvoje rodina už nikdy nebude jako dřív. Ani ty už nebudeš stejný. Mohlo by se dokonce stát, že strávíš zbytek života hledáním svého „ztraceného“ rodiče ve vztazích s jinými lidmi.
54
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
Pokud ti zemřeli oba rodiče, tvoje situace bude obzvlášť složitá a bolest obrovská. Tímto těžkým obdobím tě pravděpodobně provede někdo z blízkých příbuzných. Snaž se co nejvíc zapojit do zásadních rozhodnutí, která se týkají tvého života, třeba kde a s kým budeš bydlet. Je to důležité, jde tady o tvou budoucnost!
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
55
Možná budeš muset přijmout nové povinnosti, jako je nakupování, vaření, uklízení nebo péče o mladšího sourozence. Možná si budeš muset najít brigádu. Jak to všechno zvládnout? Už předtím jsi sotva stíhala školu, úkoly, všelijaké kroužky, sportovní oddíl – a teď tohle. Je vůbec možné unést tu strašnou bolest, zároveň na sebe vzít staré i nové povinnosti a nezhroutit se z toho? Prober se svými příbuznými, jak zařídit všechny aktivity tak, aby ti zbyl i nějaký čas pro sebe. Je to moc důležité. Pečuj o sebe, jak nejlíp dokážeš.
56
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
Po úmrtí rodiče můžeš zažívat pocity viny, zvlášť pokud jste spolu dobře nevycházeli. Možná jsi nesnášela, když ti táta nebo máma chtěli zasahovat do života. Možná tě rozčilovalo, že v tobě pořád viděli malé dítě. Třeba jste se hádali a věčně měli nějaké konflikty. Teď tě trápí výčitky svědomí. Jak jsem mohl být na mámu tak hnusný, jak jsem byl hloupý, takhle se k tátovi chovat, říkáš si možná. Bouřlivá období mezi dospívajícími dětmi a rodiči jsou normální, protože ve tvé duši i ve tvém těle se v době dospívání všechno proměňuje.
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
57
Může tě teď trápit spousta starostí: »» jak zvládnout povinnosti ve škole; »» jak vyjít s kamarády a příbuznými; »» jak najít samostatnost, když se uvnitř stále cítíš tak závislý na zemřelém rodiči.
58
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
Zdá se ti, že jeden den se chováš tak a druhý den zase úplně jinak. Neexistují žádné dokonalé vztahy, zvlášť ne v tomto období života. Snaž se vzpomínat na hezké chvíle, které jste spolu s tátou nebo mámou prožili, a ulož si je do srdce.
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
59
Když máš pocit, že se od tebe rodina odvrací nebo že se ti lidé vyhýbají, uvědom si, že jsou třeba jenom nejistí nebo zničení svým vlastním zármutkem, a proto ti nedokážou věnovat pozornost. Možná teď prostě není dobrý čas na rozvíjení vašich vztahů. Vyčkej tedy a zkus to později znovu. Za čas možná budou tví příbuzní vnímavější nebo odvážnější. Řekni jim, co potřebuješ. Pokud nejsou schopni naslouchat, napiš jim dopis. Členové rodiny často touží vyjádřit své pocity, ale ze strachu, aby ti neublížili, raději mlčí. Je to častý omyl dospělých. Řekni jim, že klidně mohou o smrti tvého rodiče a o svém smutku mluvit. Všichni se musíte s tou obrovskou změnou v životě vyrovnat. Všichni potřebujete smutek nějak zpracovat. Najdi odvahu s ostatními otevřeně hovořit, nebo s nimi dokonce plakat. Pokud se nedostává slov, tak se jen obejměte. Potřebujete teď jeden druhého víc než kdykoli předtím.
60
Umřel táta, maminka nebo oba rodiče
Umřel bratr nebo sestra Mladí lidé nemají umírat. Mají žít dlouhý a šťastný život. Jak se to tedy mohlo stát? Možná teď všichni dospělí ve vašem okolí chodí po špičkách kolem tvých rodičů, protože jim umřelo dítě, ale k tobě se chovají, jako bys byl nějaký kámen nebo pařez bez citu. Možná potkáváš cestou ze školy známé a sousedy a všichni se tě ptají, jak to maminka a táta zvládají. Copak ti tupci nechápou, že tobě umřel brácha nebo sestra? Že ty se taky hrozně trápíš? Vybavují se ti všechny hádky a rvačky, které jste spolu měli, a napadne tě, jestli ti bratr neumřel za trest, nebo jestli jsi nepřišel o sestru proto, že jsi na ni byl zlý. Můžeš se cítit podvedený, že najednou nemáš bratra nebo sestru. Někdo se tě třeba zeptá: „Kolik máš sourozenců?“ Co na to máš říct? Přemýšlíš, jestli jsi pořád ještě něčí sestra nebo bratr. Nebo jsi teď jedináček? Jako by někdo vymazal kus tvého já.
Umřel bratr nebo sestra
61
Pokud byl tvůj sourozenec starší než ty, možná ti odešel ochránce a vzor. Pokud jste si byli věkově blízko, oplakáváš ztrátu parťáka nebo konkurenta. Pokud byl mladší, možná jsi přišel o někoho, o koho ses staral a kdo tě obdivoval, i když ti třeba občas lezl na nervy. Pokud jedno dítě zemře, rodiče často dostanou strach i o své další děti. Jejich přehnaná ochrana tě možná dusí. Máma teď vidí číhat nebezpečí na každém rohu. Táta sleduje, kam a s kým chodíš. Zpozdíš se o jednu minutku, a oni už jsou strachy bez sebe. Představují si, jaké tě mohly potkat nejrůznější možné i nemožné katastrofy. Zkus jejich úzkost pochopit. Mluvte spolu o tom, čeho se bojí. Přestože jsou nejistí a jen neradi ti ustupují, zkus si vydobýt rozumnou míru svobody.
62
Umřel bratr nebo sestra
Někdo tě může nespravedlivě srovnávat se sourozencem, který zemřel. „Ona se tak skvěle učila.“ (Takže se teď musíš ve škole mnohem víc snažit?) „Byl to vynikající sportovec.“ (Pokud se tedy nedostaneš do sportovního týmu, zklameš je?) Někdo dokonce podvědomě začne přebírat zvyky nebo zájmy zemřelého sourozence. Jenže stejně jako ty nikdy nenahradíš sestru nebo bratra, kteří zemřeli, nikdo nemůže nahradit tebe. Každý člověk je jedinečný. I ty máš svou vlastní neopakovatelnou osobnost. Prostě buď sám sebou.
Umřel bratr nebo sestra
63
Nehoda
Slovník definuje nehodu jako „nešťastnou nepředvídanou událost způsobenou nedbalostí nebo nevyhnutelnou příčinou, vedoucí často k smrti nebo ke zranění“. Nehoda je velké neštěstí. V jednu chvíli jsi v pořádku, a najednou se ti v okamžiku svět hroutí před očima. Nehoda je nepředvídaná. Nikdo tě nevaruje, nepřipraví. Ve hře mohla být něčí nedbalost. Možná se smrti dalo zabránit, kdyby někdo dával větší pozor. Úmrtí mohla způsobit nevyhnutelná příčina. Dobře víš, že jsou přírodní pohromy jako povodeň, vichřice nebo požár. Kdo by si byl ale pomyslel, že ti změní život právě taková katastrofa?
72
Nehoda
Smrt způsobená nehodou připomíná náhlý úder. Psychologové to nazývají syndromem nečekané ztráty. Ti, kteří zůstali naživu, jsou v hrozném šoku, protože někdo ve vteřině zemřel – a oni jsou proti tomu úplně bezmocní. Říkáš si: „To nemůže být pravda. To se snad doopravdy nestalo.“ Je to tak silný nápor na city, že se uvnitř zablokuješ. Nemůžeš tomu uvěřit, nedokážeš událost přijmout. Znovu a znovu si přehráváš okolnosti, které těsně předcházely smrti tvého blízkého.
Nehoda
73
Náhlá smrt může vyvolat výčitky a pocity viny. Kdybych jen byl s ním, mohl jsem tomu zabránit! Kdybych jen byla s ní, mohla jsem jí ihned pomoct! Pořád tě pronásleduje to nešťastné slovo: Kdybych…kdybych… Možná si dokonce v duchu neustále představuješ výjev umírání. Netrestej se ale za něco, co nemůžeš změnit.
74
Nehoda
Sebevražda
„Jak to mohl udělat? Měl přece tolik důvodů, proč žít!“ Každá smrt je traumatická. Trauma však bývá mnohem větší, pokud si tvůj blízký člověk vzal život sám. Vyčítáš si, že jsi ho neměl dost rád. Možná se za to stydíš tolik, že máš potřebu obhajovat se před ostatními. Sebevražda totiž obvykle vyvolává větší pocit selhání než přirozená smrt. Nemohl tomu někdo zabránit – člen rodiny, učitel, kamarád nebo ty? Otázky, pochyby a pocit viny jsou typické reakce těch, kterým někdo blízký skončil sebevraždou.
Sebevražda
75
Pokud se tvůj milovaný člověk rozhodl umřít dobrovolně, cítíš se nejspíš opuštěný a zavržený. Copak mu na tobě nezáleželo? Copak tě neměl natolik rád, aby mu stálo za to dál žít? Ale možná se ti svým způsobem i ulevilo, protože je konec jeho trápení a problémům. Nevyčítej si pocit úlevy. Neznamená to, že jsi bezcitná, nelaskavá nebo že jsi neměla zemřelého dost ráda. Není nic špatného na tom, když tě utěšuje pomyšlení, že tvůj milovaný člověk už má utrpení za sebou. Když se snažíš pochopit příčiny té sebevraždy, spřádáš dohromady všechny podrobnosti, které k ní mohly vést. Ptáš se proč, jako bys doufal, že v tom nepochopitelném činu přece jen najdeš nějaký smysl.
76
Sebevražda
Sebevražda je pro pozůstalé vždycky bolestná. Musíš si ale uvědomit, že ty za smrt blízkého člověka nemůžeš. Bylo to jeho rozhodnutí. Každý má v rukou pouze svůj vlastní osud. Nemůžeme řídit životy druhých, ať je máme rádi sebevíc. Netrap se otázkou, jestli jsi nemohl sebevraždě svého blízkého zabránit. Nemohl jsi vědět o všem, co tenkrát prožíval, a za daných okolností jsi dělal to nejlepší, co se dalo.
Sebevražda
77
Na téhle stránce najdeš několik nedopsaných vět. Nedořečené myšlenky provokují k dokončení. Když je spontánně dopovíš nebo dopíšeš, možná se ti odhalí některá tvoje skrytá přání, úvahy a emoce. Když zaslechnu tvoje jméno, tak … Vzpomínám si, že naposledy jsme spolu … Od chvíle tvé smrti je můj život … Vždycky jsem se tě chtěl zeptat, … Stýská se mi po… Kdybych tak tenkrát … Kdybys tak tenkrát … Ve škole se teď chovám jinak, například … Moji kamarádi nechápou, že … Mám vztek, protože … Kdyby tak … Ulevilo se mi, že… Je pro mě těžké odpustit … Od té doby, co jsi umřel, mě nejvíc překvapilo … Nejvíc mě děsí … Když na tebe myslím, vždycky si vzpomenu … Kdybys žil, tak … Lépe sama sobě rozumím v tom, že… Co mě změnilo, díky čemu jsem dospělejší: … Kéž bys … Nejvíc bych si přál … Vždycky si budu pamatovat tenhle náš společný zážitek: …
146
Kde hledat pomoc
Jak se zbavovat stresu Truchlení je dlouhá cesta. Co ti na ní může pomoct? »» povídat si s někým; »» zapojit se do různých činností ve škole nebo jinde; »» najít si čas pro sebe; »» plakat; »» zapisovat si myšlenky; »» chodit ven s kamarády; »» jíst; »» obejmout se s někým; »» křičet; »» modlit se; »» pomáhat ostatním; »» vyhledat odbornou pomoc; »» chodit do nějaké terapeutické skupiny; »» pravidelně se hýbat, sportovat.
Teď už víš, jak se prochází zármutkem. Tak se do toho zvolna dej… zkusíš to?
Jak se zbavovat stresu
147
slon v pokoji
O smrti a zármutku pro dospívající
Z anglického originálu Straight Talk about Death for Teenagers. How to Cope with Losing Someone You Love, vydaného v roce 1993 nakladatelstvím Beacon Press v Bostonu, USA, přeložila Lenka Kapsová Báseň Slon v pokoji (Elephant in the Room) napsala Terry Kettering, 1989 Překlad úryvku z knihy Alenka v říši divů: Hana a Aloys Skoumalovi Předmluva, Dodatek, O autorovi a text na obálce: redakce Ilustrace na obálce: Martina Špinková Vydala Cesta domů v roce 2017 2. vydání Odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá Design a sazba Eliška Kudrnovská, Designiq Tisk H. R. G. spol. s r. o. © Cesta domů, 2017 © Text: Earl A. Grollman, 1993 ISBN: 978-80-88126-36-2 www.cestadomu.cz/nakladatelstvi – www.cestadomu.cz Vydání této knihy podpořilo hlavní město Praha. Děkujeme!
ISBN 978-80-88126-36-2
slon v pokoji
O smrti a zármutku pro dospívající
Earl A. Grollman
CESTA DOMŮ
O smrti a zármutku pro dospívající
SLON V POKOJI
Je to opravdu jako s velkým slonem v malém pokoji. Slon tu velice překáží, ale nikdo o něm nemluví. Mluví se o všem možném, jenom ne o ohromném zvířeti, kterého je plný pokoj. Obraz trefně popisuje problém, s kterým se skoro všichni potýkáme: děláme, že smrt nevidíme, neumíme se navzájem utěšit, říct si pár slov, být spolu. Kniha Earla A. Grollmana do tohoto prostoru vstupuje s velkou otevřeností a pochopením pro nejrůznější pocity a situace. Nevyhýbá se ani nejtěžším tématům, násilné smrti a sebevraždě. Je laskavá ke smutnému člověku, vede ho truchlením s úctou a bez velkých slov a přináší naději na to, že po prožití zármutku opět přijde radost ze života.
Earl A. Grollman
Je ti třináct, patnáct, osmnáct… Nejsi už žádné malé dítě a žiješ si celkem suverénně. Že smrt obchází světem, to víš a moc tě to nevzrušuje. Když ale smrt sáhne do tvé blízkosti a zemře tvůj příbuzný nebo kamarád, najednou je všechno jinak. Jsi na dně. Bloudíš cestou do školy, vidíš obrys zemřelého mezi chodci na ulici, píšeš mu SMS. Bolí tě břicho, v hlavě máš prázdno, nemůžeš spát. Máš chuť všechno smazat nebo někam utéct. Potřebuješ o tom mluvit, ale není s kým a jak.
CESTA DOMŮ