Pod drnem

Katharina von der Gathen • Ilustrace Anke Kuhl

POD PO D DRNEM Pestrá knížka o smrti pro zvídavou droboť

Cesta domů

dát světu vale, zkáchnout, mít smrt na jazyku, přijít o živo vydechnout naposled, stát na prahu smrti, zaklepat bačkoram odebrat se na věčnost, přijít do nebe, frčet do pekla, skončit pod lžící, mít to odbyto, bejt tuhej, jít naznak, rozžehnat se s životem kytičky, navlíknout dřevěný pyžamo, zesnout v Pánu, odpočíva krchovem, stát se andělíčkem, umírat, natáhnout brka, odejít d se v lůno Abrahamovo, zemřít, vzdát to, klepat na nebeskou b mít to odkrouceno, zamířit na věčnost, opouštět tento svět, dáv poslední pomazání, seknout sebou, vydat se na poslední plavbu zamávat křidýlkama, vyměnit postel za penál, nevydržet do šve funus, odejít navždy, zařvat, být na zhasnutí, natáhnout baga do tváře, bejt v posledním tažení, odejít na věčnost, čichat ke kyt vypustit duši, skončit fušku, navlíknout rubáš, eksnout, natáh ztvrdnout jak veka, zbavit se všech bolestí, krmit červy, vypusti zesnout, jít k ledu, zabalit to, potykat si se Zubatou, být v Pán trénovat skoky do rakve, kopnout do bedny, rozloučit se s živote mašli, skončit ve futrálu, sfouknout svíčku, mastit karty se sva smažit se v pekle, natáhnout klepeta, dodělat, ležet na márách, n prohrát boj, mít to za sebou, skonat, vydat se na poslední ces šňupat hlínu, přeplout na onen břeh, nebýt mezi živými, vypli

ot, usnout, zavřít oči navěky, zcepenět, vostrouhat kolečka, ma, přejít Jordán, skočit do rakve, poslední hodinka, zhebnout, d drnem, poroučet se, dát světu vale, zatřepat botkama, praštit m, ležet na smrtelné posteli, vypustit duši, chcípnout, prdět pod at v hrobě, hodit kecky, odejít na pravdu boží, ztuhnout, smrdět do věčných lovišť, poručit duši pánubohu, přijít o kejhák, vrátit bránu, brát míru na rakev, odejít ze světa, vostrouhat kolečka, vat si drny na prsa, bejt přidělenej generálu Červíčkovi, dostat u, potácet se mezi životem a smrtí, zhasnout, ulehnout do kytek, estek, prdět do hlíny, odskákat to, usnout věčným spánkem, mít ančata, ležet na prkně, mít na kahánku, zkápnout, hledět smrti tičkám zespoda, dodělávat, spočinout v Pánu, vyletět komínem, hnout hnáty, počítat andělíčky, mít namále, obrátit se v prach, it benzín, slyšet umíráček, padnout, dostat definitivní opušťák, nu, vobjednat si dubový sako, dokonat svou pozemskou pouť, em, bejt nebožtík, vyjít nohama napřed, mít dny sečteny, hodit si atým Petrem, odpočívat v pokoji, bejt na onom světě, hnít v hrobě, následovat předky, zkapat, jít smrti vstříc, dát poslední sbohem, stu, bejt po smrti, ležet bradou vzhůru, skončit na pravdě boží, ivnout duši, sednout hrobníkovi na lopatu, umřít, dodýchat…

POD PO D DRNEM

Pro Bärbel a Stine K.

Pro tátu, mámu a badě A.

Katharina von der Gathen • Anke Kuhl

POD PO D DRNEM Pestrá knížka o smrti pro zvídavou droboť překlad Kateřina Klabanová

Cesta domů

Original title: RADIESCHEN VON UNTEN – Das bunte Buch über den Tod für neugierige Kinder

by Katharina von der Gathen, illustrated by Anke Kuhl © 2023 Klett Kinderbuch Verlag GmbH, Leipzig/Germany Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Weinheim/Germany www.dtv.de – www.klett-kinderbuch.de Překlad © Kateřina Klabanová, 2025 Copyright © Cesta domů, 2025 ISBN 978-80-88455-29-5

Obsah Slovíčko na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

KDYŽ ŽIVOT KONČÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Začátek a konec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Na co se umírá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Kuriózní úmrtí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Tobi vypráví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Vtipy k popukání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

JAK SE UMÍRÁ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Umírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Být při tom . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Po smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Příprava na poslední cestu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Martin vypráví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Strach z mrtvol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Setkání s mrtvým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Co když mrtví nejsou mrtví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Staré rituály . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Loučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Karl vypráví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Co se děje s tělem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

Slovíčko na úvod Tahle knížka se věnuje umírání a smrti . Má nás umírání děsit? Může se umírat i hezky? A proč se vůbec umřít musí? Co se stane pak? A co když mi umřou moji nejmilovanější? Nebyla by mnohem lepší nesmrtelnost? Na tyhle otázky nemá nikdo na světě spolehlivou odpověď . Úplně stejně jako my dneska si je člověk kladl už před stovkami a tisíci let .

Přemýšlet o nich o samotě nebo s ostatními může do temnoty vnést trochu světla . Možná u toho bude malinko smutno . Ale rozhodně je to záležitost moc zajímavá, a někdy dokonce i zábavná!

My toho při psaní a ilustrování téhle knížky zažily spoustu: povídaly jsme si o smrti a životě před ní s nejrůznějšími lidmi, toulaly jsme se po hřbitovech a nakoukly do márnice a kostnice, viděly jsme nebožtíky a dumaly jsme nad vlastním koncem .

Chichotaly jsme se a sem tam si i pobrečely a občas jsme úžasem neměly slov . Čím víc jsme se toho dozvídaly, tím zvědavější jsme byly . Svou knížkou bychom chtěly pootevřít tajnou komnatu . Za jejími dveřmi se totiž skrývá zvláštní a vzrušující svět . A pro spoustu lidí, kteří nám vyprávěli o svých podivuhodných povoláních, jsou smrt a umírání naprosto normální a setkávají se s nimi dnes a denně .

8

Úvod

Nepřestávalo nás udivovat, nakolik odlišně jsme se na smrt někdy dívaly skrze svůj osobní příběh, a jindy se náš pohled naopak shodoval . Naše postoje k ní se v textu a obrázcích setkávají, mísí a doplňují .

Když knížka vznikala, ztrácely jsme místy chuť zabývat se tím vším . Potřebovaly jsme si od toho odpočinout .

Nejraději v přírodě nebo ve společnosti milých lidí .

Možná si taky při čtení řekneš: teď toho mám právě dost! Třeba ti zrovna umřel domácí mazlíček nebo někdo z blízkých . A ty vzpomínky tě v danou chvíli

9

moc bolí . Nebo zkrátka žiješ naplno a nechceš, aby tě teď tohle téma rušilo . No tak prostě knížku zavři! Číst dál se dá přece kdykoliv . A my doporučujeme mít poblíž někoho, s kým můžeš svoje myšlenky a otázky dopodrobna probrat .

Tohle totiž není jen knížka o umírání a smrti, je to především knížka o životě!

Katharina von der Gathen & Anke Kuhl

KDYŽ ŽIVOT KONČÍ

Začátek a konec Přijít na svět je stejně jedinečná událost jako z něj odejít . S prvním nadechnutím a náramným povykem totiž začíná pro všechny zásadní dobrodružství .

Porodní báby vyprávějí, že hned zkraje se dá poznat, jak se od sebe všichni navzájem lišíme . Některá miminka dávají světu řevem na vědomost, že jsou tady, a jiná se na maminčině těle uvolní a nejdřív se v klidu rozhlížejí kolem .

Jednou, mnohem později, i tenhle človíček vydechne naposledy . I tenhle okamžik přijde jen jednou a nebude se dát s ničím srovnat .

V přírodě leccos mívá dvě strany . Bývají v protikladu, a přesto spolu nerozlučně souvisí: neexistuje den bez noci, léto bez zimy, spánek bez bdělosti .

A obráceně to platí stejně tak .

Ani zrození a úmrtí se od sebe nedají oddělit .

Snad nám na životě tolik záleží právě proto, že ho smrt utne .

Uprostřed života se konec zdá předaleko . Většina lidí vůbec nemyslí na to, že jednoho dne umřou . Nejspíš by se jinak sami o sebe i o svoje nejbližší věčně báli . Pravděpodobně by se necítili tak svobodně a nebyli by veselí .

Ale když se člověk pozorně dívá kolem sebe, potkává smrt denně . Schovává se v naší řeči i v naší čtvrti, leží na zemi nebo s námi slaví . Občas ji zaznamenáme jen koutkem oka . Jako protivnou mouchu, kterou hned odháníme od talíře s dobrotou .

Najdeš ji i na dalších dvou stránkách .

KdYŽ ŽIvoT KoNČÍ

CHACHACHA. Já snad puknu smíchy!

HŘBITOV KOUPALIŠTĚ

Jen přes mou mr tvolu!

220,– Jsem k smrti uražená!

PRÁSK – Je po tobě!

14

ZaČáTeK a KoNec

Na mou duši!

… se unudím k smrti!

Všechno má svůj konec, jen buřt má dva.

Umí š mlčet jako hrob?

15

JaK Se UMÍRá

POSMRTNÁ ZTUHLOST Těsně po smrti nejdřív všechny svaly povolí a uvolní se . Proto vypadá tvář zesnulých tak pokojně – až se zdá, že jen spí . Po pár hodinách ale tělo ztuhne, jako by bylo ze dřeva . Lze s ním jen těžko pohnout .

Svaly totiž už nic nezásobuje zvláčňujícími látkami .

Strnou v poloze, v níž právě jsou . Proto se mají zesnulým zavírat oči a ústa, dokud to ještě jde .

Pracovníci pohřební služby dovedou opatrnou masáží a obezřetným ohýbáním ztuhlost těla zase uvolnit . Díky tomu tam dokážou zesnulé hezky obléknout a dát jim ruce tak, jak je později mají mít .

Samo od sebe se všechno uvolní po zhruba dvou až třech dnech, kdy posmrtná ztuhlost pomine .

42

PřÍPRava Na PoSledNÍ ceSTU

Příprava na poslední cestu Všude po světě se odedávna dodržuje tradice, že ten, kdo zemře, si před poslední cestou zaslouží péči .

Zesnulým se ohleduplně zavírají oči a ústa, omývá se jim tělo a češou vlasy, oblékají se do čistých šatů a hezky se ukládají do postele nebo do rakve . To proto, aby se s nimi všichni, kdo si to přejí, mohli pěkně rozloučit .

Takovou péči o nebožtíky dneska často přebírá pohřební služba . Její zaměstnanci se postarají o všechno, co souvisí se zemřelými a jejich pohřbem .

43

Někdy se zeptají i rodiny nebo blízkých přátel, jimž se dohromady říká nejbližší, jestli se chtějí připojit . Umožní jim tak naposledy milovanou osobu hladit, dotýkat se jí, namazat ji nebo učesat . Takovou možnost nabízí ve zvláštních prostorách nejen pohřební služba, ale i některé domovy pokojného stáří nebo nemocnice . Když někdo umře doma, není třeba spěchat . Pokud si to rodina přeje, může tělo zůstat v posteli ještě zhruba dva dny . Teprve potom se musí odvézt .

JaK Se UMÍRá

Setkání s mrtvým Martin mě vede do místnůstky s pootevřeným oknem. Na podstavci je rakev a kolem ní jsou květiny a svícny. Když si uvědomím, že v rakvi leží člověk, znejistím a zároveň se mě zmocní zvědavost.

Martin: Tahle rakev už je zavřená, ale můžu ti ji otevřít.

Zvedne víko a opře ho o zeď. V rakvi leží pod bílou přikrývkou staroušek kost a kůže s bělavým plnovousem a v modrém svetru. Hlavu mu podpírá polštářek, víčka jsou zavřená. Uši mají nafialověle modrou barvu. Ruce jedna přes druhou spočívají na přikrývce. Konečky prstů se mu taky zbarvily do temně fialova. Vypadá, jako by spal.

Martin: Má na sobě svoje oblečení. Tu modrou barvu uší způsobuje nedostatek kyslíku. Zbarvily se až časem.

50

STRach Z MRTvol

A tady je vidět, jak mu v nemocnici dávali kyslík. Otisky masky se mezitím taky zvýraznily.

Kdy umřel?

Martin přejde k dokumentům u nohou nebožtíka: … Umřel v neděli, dneska je středa.

Smím se ho dotknout?

Martin: Samozřejmě.

Opatrně a uctivě mu přejedu po ruce. Je hebká, velmi studená, ale ne děsivě chladná. Z pohledu na staříka vůbec nemrazí: v pohodlí vlastních šatů se tváří tak poklidně. Nohy pod přikrývkou vězí v džínách a modrých vlněných ponožkách. Opatrně sáhnu na lýtka pod nohavicemi. Jsou měkká jako u živých. Jen ne teplá.

Působí moc mile.

Martin ukáže na vnitřní výstelku rakve: A tady vidíš, čím rakev k rozloučení vyložíme, aby to působilo čistě. Ještě na okrasu přidáváme tuhle borduru. Oko se přece jen taky loučí, proto chceme, aby to vypadalo hezky. Uložili jsme ho pěkně v jeho oblíbených čistých šatech. Na tom si zakládáme a taky ke všem zesnulým v rakvi pořizujeme snímky. Nakonec zapálíme svíčky a pozůstalí můžou přijít. Často se ptají, jestli se na něj můžou podívat ještě další den.

Takže potom můžu říct: kromě toho, že jsem prodal rakev, jsem je na poslední cestu všechny vyprovodil.

51

PohřBÍváNÍ

V krematoriu Krematorium je budova, kde se spalují těla zemřelých . Nemají tam jenom obrovskou pec, ale taky další místnosti: pro rakve s nebožtíky nebo tu obřadní, kde se pozůstalí naposledy loučí se zesnulými . Je tam i kancelář . Všechno se musí přesně zapsat: Jak se zesnulí jmenovali? Na co zemřeli? Kdy je do krematoria přivezli? Kdy a při kolika stupních proběhl žeh?

Kdy byla urna s popelem uzavřená a zapečetěná?

Vstupní hala je tak veliká, aby skrz ni mohl projet pohřební vůz . Nebožtíka položí v rakvi do místnosti s ostatními rakvemi . Lékařka nebo lékař ještě jednou prověří, jestli všichni opravdu zemřeli tak, jak to stojí v jejich dokumentech . To je poslední možnost, kdy odhalit případnou vraždu .

Jakmile se totiž tělo spálí, nemůže už sloužit jako důkaz .

68

v KReMaToRIU

Zesnulí potom „čekají“ na svoje zpopelnění .

V místnosti je chladno a nasládle to tam páchne . Na některých rakvích jsou cedulky, aby zaměstnanci věděli, komu mají v určenou dobu žehu zavolat .

Rodina tak může myslet na toho, koho ztratila . Někdy se i dostaví, aby mu v okamžik žehu byla nablízku .

Ve spalovně panuje horko od pecí . Není divu, spálení rakví a těl vyžaduje teplotu přes tisíc stupňů .

A taky tam rámusí soustrojí . Když je všechno připraveno a spalovací komora rozžhavená, otevřou se automaticky dveře a rakev vjede dovnitř . Ještě než se dveře zase zavřou, je vidět, jak ji pohltí plameny .

Při spalování vzniká směs jedovatých plynů, která se přefiltruje . Teprve potom se kouř vypustí do ovzduší komínem . Zhruba během hodiny zůstane jen hromádka popela .

69

Celá pec je tak velká, že zaměstnanci musí po schodech seběhnout dolů, aby nakonec mohli smést do krabičky všechny ostatky po žehu: vločky popela s drobnými kousíčky kostí .

Pokud měla zesnulá osoba kloubní náhradu nebo jí v těle po operaci zůstaly šrouby, je ty kusy kovu v popelu vidět . Na třídicím stole je z popela vytáhne silný magnet a odhodí je do speciální popelnice . Aby se všechny ostatky vešly do urny, projdou ještě na závěr mlecím strojem, až z nich zůstane jen směsice vloček a zrnek podobných písku . Dospělá osoba se tak vejde do urny o velikosti bochníku chleba . Před pohřbem se základní urna, většinou černá, vkládá do okrasné urny .

A nahoře už v rakvi čeká na žeh další nebožtík .

Jak a kam se pohřbívá Ještě před padesáti až sto lety se člověk ukládal do hrobu běžně na místě, kde se narodil, protože tam i celou dobu žil a umřel . Na jednom hřbitově tak vedle sebe odpočívala jedna rodina už po generace .

A na hroby sázela květiny, udržovala je a pravidelně je navštěvovala na výročí a ve svátky .

Dneska už leccos probíhá jinak . Děti se rozprchnou do všech stran, někdy třeba i přes půl světa . Za nejbližší potom spíš než příbuzenstvo považujeme přátele a kamarády . A všichni máme svou představu, na čem při pohřbu nejvíc záleží . Bez pochyb tak zůstává jen jedno: kdo umře, toho je třeba pohřbít .

Nemůžeme ho například jen tak zakopat na vlastní zahradě .

tělo se ve speciální nádobě zkompos• Teramace: tuje, během čtyřiceti dní se promění v zem. Tu je pak třeba pohřbít, nesmí se vysypat na záhon.

Rozptyl do vzduchu: popel se rozpráší z letadla, • vrtulníku nebo balonu, kam ho vítr zavane.

Rozptyl na horskou louku: popel se v horách • vysype nebo zakope na louku.

Pohřeb do květináče: popel se v květináči smí• chá se zemí a zasadí se tam stromek. Když po několika

V různých zemích a oblastech se k pohřbení nabízejí různá místa a způsoby . Něco se u nás smí a něco ne .

Nebo ještě ne . A nových možností přibývá . Z čeho se dá vybírat? do moře: urna se lodí doveze na moře • aUložení tam se vhodí do vody. V moři se pak rozpustí.

76

týdnech zakoření, dá se stromek s kořenovým balem přendat do vlastní zahrady, kde dál roste.

• Urna s popelem uložená doma tělo se během několika hodin rozpustí • vAkvamace: chemikáliích. Zůstane jen pár kousků kostí a roztok.

Uložení ve skalách: popel se pohřbí pod skálu • nebo na jejím úpatí.

77

do vesmíru: část popela se raketou • Vypuštění nechá vystřelit na oběžnou dráhu. Pozor: protože

raket do vesmíru zase tolik nestartuje, čeká se na tuhle možnost dost dlouho. Zapsat se na pořadník musí zájemce včas a taky musí mít hodně peněz. do diamantu: část popela se slisuje • vUložení diamant a ten se pak dá nosit v prs-

týnku nebo na řetízku. Diamanty se dají vyrobit i z pramínku vlasů.

strýček Herbert

� RAKVE NA VÝBĚR �

proutěná rakev

klasická dubová rakev

(nabízí se i v XXL)

s napůl otevíracím víkem elegantní černá truhla se zlacenými prvky pro rozlou čení u otevřené rakve pro rybáře

vtipné rakve z Ghany

pro spor tovce

v Americe mají rakve i v podobě auta

zaručeně přírodní rakev z podhoubí

(tělo se rychle rozloží na kompost)

rakev k pomalování

zinková rakev pro tran sport lodí, letadlem nebo vlakem

dětská rakev „rakev pro Sněhurku“ (chladicí vitrína pro rakve)

hermeticky uzavřená

nápad do budoucnosti:

tělo se obalí rašelinovým vakem a zasadí nahoře z něj vyroste strom

s mechovou podu škou

PohřBÍváNÍ

Jak probíhá pohřeb Pohřeb probíhá vždycky trochu jinak . Hlavní je, aby se loučení s životem hodilo k tomu, kdo z něj odešel . Typická představa o tom, co se na pohřbu sluší a patří, vypadá asi takhle: K poslednímu rozloučení se rodina, přátelé a známí sejdou na hřbitově . Spousta z nich se už dlouho neviděla, někdo se s někým poznává teprve tam . Všichni cítí, že je to zvláštní chvíle . Někdo se tiše objímá a pláče, někdo svůj smutek drží v sobě a není mu do řeči . Nejdřív se ve smuteční síni nebo v kapli koná obřad . Vepředu stojí rakev nebo urna .

Kolem ní květiny a svíčky a zesnulou osobu často připomíná i velká fotografie . Řečník nebo duchovní potom připomene její život: na čem jí záleželo, co prožila, co ji těšilo, čím si musela projít . Zazní hudba, aby všichni mohli mlčky zavzpomínat, jak výjimečná bytost to byla .

Potom všichni společně zamíří ke hrobu, kde se urna nebo rakev pomalu spustí do jámy . Všichni mají možnost ještě jednou v klidu přistoupit ke hrobu a dát svoje sbohem . Kdo chce, může do hrobu vhodit květiny nebo hrst hlíny .

Na závěr se truchlící odeberou na smuteční pohoštění do restaurace nebo kavárny poblíž, aby společně ještě chvilku poseděli . Sešlost postupně ožívá . Jí se a pije a vyprávějí vzpomínky a historky a ukazují se fotografie, objevují se úsměvy a zaznívá i smích .

Pro rodinu a nejbližší přátele se tak uzavírá náročná doba . Od zprávy o úmrtí toho museli tolik rozhodnout a zařídit . Teprve když všechno pomine, zůstanou zase sami s tím, co se jim honí hlavou a co je trápí . Většinou jim až tehdy naplno dochází, jak jim bude milovaná bytost v životě chybět . Proto je dobře tu a tam jim zavolat, zastavit se u nich, přinést jim něco k jídlu, a především jim věnovat svůj čas .

90

JaK PRoBÍhá PohřeB

Dne s jsme se tu

všichni se šli, abychom

se rozlou čili s…

91

Co je nejoblíbenější sport hrobníka?

Kopaná.

Vtipy k popukání Řečnice: „Loučíme se dnes s důvěryhodným obchodníkem, dobrým otcem, věrným manželem…“ Jeden ze smutečních hostí zašeptá kamarádovi: „Hele, asi jsme si spletli pohřeb.“

Při pohřbu kamaráda házejí postupně všichni do hrobu růže. Ota jde jako poslední a hodí do hrobu sáček. „Co to je?!“ ptá se někdo. „Chleba se sejrem.“ „Co blbneš? Ten už si asi nedá, ne!“ „A ty vaše růže si jako do vázy dá?“

Finále mistrovství Evropy ve fotbale. Frido jde na stadion a vidí prázdnou sedačku. „Zvláštní,“ říká si. „Kdo by si tenhle zápas nechal ujít?“ Nakonec se zeptá fanouška vedle ní. „No jo,“ povzdychne si chlápek, „chtěl jsem vzít manželku, ale bohužel umřela.“ Frido: „To je mi moc líto! A že jste nevzal někoho z příbuzenstva nebo přátel?“ „To jsem chtěl. Ale všichni jsou právě na tom pohřbu.“

Co stojí na náhrobku uvaděčky v divadle?

Zhasnula.

Co stojí na náhrobku hodináře?

Uhodila jeho poslední hodinka.

y? ku mluvčího vlád Co stojí na náhrob ní slova.

To byla jeho posled Co stojí na náhrobku majitele pneuservis u?

Vypustil duši.

Co stojí na náhrobku elektrikáře?

Došlo na pojistky.

řidiče autobusu?

Co stojí na náhrobku Je na poslední cestě.

Co stojí na náhrobku učitelky matematiky?

Má to spočítáno.

Co stojí na náhrobku hajného?

Odešel do věčných lovišť.

Co stojí na náhrobku polárníka?

Je tuhej.

Co stojí na náhrobku advokátky?

Stanula před posledním soudem.

Co stojí na náhrobku zahradnice?

Dělá do hlíny.

leny?

Co stojí na náhrobku švad Vzala míru na rakev.

Co stojí na náhrobku fotbalisty?

Trefil nebeskou bránu.

Co stojí na náhrobku zápasníka?

Prohrál souboj se smrtí.

Co stojí na náhrobku mlynáře?

Domlel z posledního.

Co stojí na náhrobku instalatéra?

Zkapal.

Co stojí na náhrobku ovocnáře?

Nevydržel do švestek.

Co stojí na náhrobku pana domácího?

Zaklepal bačkorama.

Kdo umřel?

Snad ten v rakvi.

TRUchleNÍ

Z některých výzkumů vyplývá, že ty zázračné dojmy vznikají v mozku proto, že tělo je v kritickém stavu .

Někdo ale v takových prožitcích na prahu smrti hledá důkaz pro pokračování života po životě .

Nejrůznější představy o tom, co nastává po smrti, dovedou člověku pěkně zamotat hlavu! Spousta lidí, a především dětí, si ji tím láme poměrně často a to pomyšlení jim nejednou nahání strach .

Záhada smrti je jako zapeklitá hádanka, která se nedá snadno vyřešit . Lidstvo nad ní koumá odjakživa . Protože patří k životu .

A v jeho průběhu se vlastní představy o smrti můžou měnit podle toho, s kým se o ní bavíme nebo co jsme sami zažili .

Skoro všichni se na ni ke stáru dívají vlídněji .

Asi že jsou na světě tak dlouho a žití je čím dál víc vyčerpává . Snad proto vítají, že jejich čas tady má svoje hranice a už brzy dojdou pokoje .

Možná je to jako s dlouhým dnem plným báječných zážitků, po němž je člověk taky rád, že už si může konečně lehnout a spát . A nechá se překvapit, jestli se mu bude něco zdát a o čem .

Já rozhodně za žádnou cenu nechci UMŘÍT a nesmí mi umřít ani nikdo, koho mám rád, protože je všechny chci mít pořád kolem sebe, a kde vůbec budu, až se ze mě stane MRTVOLA, a budu si vlastně dál něco myslet a ucítím ještě něco, až mě obklopí jenom černočerná tma a všude kolem nebude nic než NIC, protože toho se strašně bojím, že budu někde úplně pryč, ale zase na druhou stranu se mi nechce ani VĚČNĚ žít, to mě taky děsí, a navíc ani nevím, jestli je něco jako nebe, kde se všichni, kdo umřou, zase pěkně sejdou, takže bych se tam zase uviděl s prababičkou a donekonečna bych si s ní směl hrát, i když co vlastně NEKONEČNO přesně znamená, taky nevím a taky mi to nahání strach a co je za nekonečností a co když se znovu narodím v cizím těle, kdyby byl život jako film a po jeho konci by hned začínal další, z toho se mi hlava div nerozskočí, takže nutně potřebuju OBEJMOUT 110

co Je Po SMRTI

Anja vypráví Anja pracuje jako průvodkyně umírajících a truchlících. Tráví čas s lidmi na konci životní pouti. Rozmlouvá s nimi o životě obecně a přáních, která ještě mají. Je tu i pro ostatní: vypráví rodině a přátelům, co ví o umírání, naslouchá jim a umožňuje jim mluvit o tíživých pocitech. Anja tak má spoustu povolání. A všechna souvisejí se smrtí.

Co obnáší tvoje práce?

Začíná tím, že mi volají příbuzní umírajících. Někdy je svazuje strach, jak bude umírání jejich maminky nebo dědečka probíhat, nevědí, co přesně se stane a co by pak měli udělat. Mým úkolem bývá alespoň trochu je na to připravit.

Snažím se jim vysvětlit, že umírající se například poměrně běžně ocitají v jiném stavu vědomí a zvláštně dýchají. Až to potom uvidí nebo uslyší, nepomyslí si: „Panebože, co se právě teď děje?“ Vzpomenou si, že jsem je na takovou změnu upozorňovala. To pomáhá obavy trochu zmírnit.

Spousta lidí se děsí představy, že uvidí mrtvolu. Setkáváš se s tím?

Samozřejmě. Já to taky tak měla. U nás v rodině nebylo zvykem omývat toho, kdo nám umřel, ani jsme se s ním

111

znovu neloučili. Rakev se nechávala zavřená. Proto jsem ještě jako dospělá měla z mrtvol hrůzu.

Jednou jsem četla, že dnešní dospívající už běžně viděli tisíce mrtvých: ve videohrách, filmech, zprávách, kriminálkách a tak podobně. Smrt ve filmech ale většinou vídáme ve vyostřených a násilných situacích. Se skutečnou smrtí přichází do styku málokdo. Ani spousta dospělých se ještě s doopravdy mrtvým člověkem nikdy nesetkala.

A je dobře podívat se na toho, kdo nám umřel?

Dneska pracuje v pohřební službě spousta mladých a běžně pozůstalým nabízejí, aby se zúčastnili omývání a strojení zesnulých. Vidět, pochopit, dotknout se, cítit – to všechno pomáhá přijmout něčí smrt: je to vážně tak! Nechce nám totiž jít do hlavy, že někdo, koho jsme tak milovali, už prostě nežije.

A zároveň tak můžeme mrtvým ukázat: ano, vy jste umřeli, ale my se o vás dál láskyplně staráme. Dál nám na vás záleží a přejeme si, aby se o vaše tělo hezky pečovalo.

ŽIvoT S MRTvÝMI

královnami nebo faraony do hrobky ukládali vedle klenotů, šatstva, pokrmů a nápojů i služebnictvo a domácí mazlíčky . S takovou výbavou mohli zesnulí nastoupit cestu do říše mrtvých . Tam na ně čekal život věčného zdraví a mládí .

Mumia vera toaleťáica

O tisíce let později se při vykopávkách našlo mnoho takových mumií . V 18 . a 19 . století bylo dokonce v Evropě módní brát si domů na památku zavinutou mrtvolu . Ve šlechtických kruzích se konaly takzvané „dýchánky s mumií“, při nichž se před shromážděnými hosty egyptské mumie odborně rozbalovaly .

Ještě před sto lety se v evropských lékárnách dala mletá mumie zakoupit jako léčivo . Prášek „Mumia vera aegyptiaca“ měl údajně pomáhat proti kašli, bolestem hlavy, nevolnostem nebo ochrnutím .

NETKNUTÁ TĚLA Lidská těla většinou rychle podléhají rozkladu a tlení .

Ale za určitých podmínek přetrvají zachovalá i stovky,

122

NáBoŽeNSTvÍ, doBa a KUlTURY

nebo dokonce tisíce let . V obzvláště horkém vzduchu nebo v chladu jeskyní se vysuší, případně zamrznou v ledu v horách, další se našla v bažinách a rašeliništích nebo v solných dolech . Stávají se předmětem studia, protože vědcům a vědkyním pomáhají odhalit, jak se dříve žilo, jak lidé vypadali, co jedli a jak se oblékali .

I v dnešní době se může stát, že tělo v silně jílovité půdě nezetlí . Protože kůže takových mrtvol vypadá jako z vosku, říká se takovým tělům „vosková mrtvola“ .

Když někde v muzeu obdivujeme mumii, neměli bychom zapomínat, že se díváme na tělo člověka, který kdysi opravdu žil .

NEJSLAVNĚJŠÍ MUMIE TUTANCHAMON Objev Tutanchamonovy hrobky na počátku 20 . století se stal hotovou senzací . Egyptologové ji totiž odhalili dřív než vykradači hrobů . Bylo v ní všechno přesně tak, jak ji v Údolí králů před třemi tisíci let zapečetili . Faraon zemřel v pouhých devatenácti letech, pravděpodobně nešťastnou náhodou . Zachoval se díky umění starověkých balzamovačů a s ním i bezpočet pokladů: trůn, zlatá lože,

123

vázy a válečný vůz, k tomu figurky, šperky, roucha nebo sandály ze zlata . A taky jeho světově proslulá posmrtná maska . Dneska Tutanchamon neleží jako většina ostatních mumií v muzeu, ale pod zemí v původní hrobce . Pod sklem je vidět jeho tmavou scvrklou hlavu a zpod plátna mu čouhají nohy s dlouhými nehty . Za slávou a mocí vládce se skrýval taky jen člověk .

Smrt zpodobňujeme nejrůznějším způsobem:

Následující stránky přinášejí popis některých podob smrti. Poznáš je?

Krematorium Krematorium je zařízení, kde se zpopelňují zesnulí. Stojí v něm alespoň jedna velká pec, v níž se spalují mrtví v rakvi. Jejich popel se ukládá do urny. Součástí krematoria bývají i větší či menší obřadní síně, kde může být vystavena rakev a proběhnout poslední rozloučení.

Mauzoleum Mauzoleum je okázalá budova, která slouží jako hrob bohatých a významných osobností. Říká se mu tak podle perského vládce jménem Mausolos, který žil před dvěma tisíci let. Nechal si postavit obrovský palác, kam ho měli jednou pohřbít.

Krypta Krypta je podzemní prostora, většinou pod kostelem.

Stává v ní více kamenných rakví. V dřívějších dobách se do ní ukládala šlechta nebo přední a významné osobnosti.

Mrtvola Tělo zemřelého člověka.

Lesní hřbitov Na takovém přírodním hřbitově se urny s popelem zesnulých ukládají pod kořeny stromů. Nenajdeš tu hroby, jen cedulky se jménem zesnulých a datem úmrtí a nikdo se o nic nemusí starat.

List o prohlídce zemřelého Takový doklad vystavuje lékař, když po ohledání konstatuje smrt. Uvede do něj všechny důležité informace.

Márnice Márnice je prostor, kde se před pohřbením uchovávají těla zesnulých. Na hřbitově mívá taková budova několik místností, kde se dá se zemřelými v klidu rozloučit.

Mrtvolný jed Mrtví nejsou jedovatí! Mezi lidmi ještě občas přetrvává víra, že se dotekem mrtvoly dá otrávit. Ani pod zemí se z těla při rozkladu neuvolňují jedovaté látky. Pozvolna tlí a mění se v zem.

Mumie Pokud tělo po smrti dlouho přetrvá v zachovalém stavu, mluví se o mumii. Buďto ho odborně nabalzamovali a ošetřili, nebo leželo v prostředí, kde se nemohlo rozkládat (například v jílu nebo v ledu).

Nebožátka / Hvězdičky / Andílci Tak se říká děťátkům, která umřou dřív, než se narodí, při porodu nebo krátce po narození. Pro rodiče i celou rodinu je to obzvlášť smutná zpráva, protože toho človíčka očekávali s velkou láskou. Představovat si ho

138

důleŽITá Slova

jako hvězdičku nebo andílka na nebi tak může působit konejšivě.

Nejbližší Když někdo umře, zasáhne jeho ztráta nejen nejužší a širší rodinu, ale i přátele a kamarády, k nimž mohli mít zesnulí za života blíž než k příbuzným. Všichni dohromady jsou proto „nejbližší“.

Nekrolog Na některé zesnulé se vzpomíná v tisku. Pisatelé se ohlížejí za jejich životem a zdůrazňují, čím byli výjimeční nebo čím přispěli společnosti. Někdy jsou to jen kratinká smuteční oznámení, ale u významných osobností bývají taková ohlédnutí delší, říká se jim nekrolog a zveřejňují se v novinách nebo na internetu.

Ohledání mrtvého/zemřelého Každou zemřelou osobu musí ohledat lékař, aby mohl oficiálně konstatovat smrt. Pokud se tělo má zpopelnit, provádí se v krematoriu pro jistotu ještě jedno ohledání.

To je poslední možnost přesvědčit se, že dotyčná osoba nezemřela násilnou smrtí.

Paliativní péče „Palliare“ v latině znamená někoho „zachumlat do pláště“ a „utišit“. Těžce nemocným v posledních úsecích života

139

poskytují doprovod a péči paliativní lékaři a paliativní sestry. Jejich úkolem je tlumit bolesti a strach nevyléčitelných pacientů, aby mohli zbytek života strávit v co největší pohodě.

Parte / Smuteční oznámení Něčí smrt se dává na vědomí takzvaným parte, které se dřív rozesílalo poštou, dneska už spíš mailem, nebo se smuteční oznámení umístí na vývěsku či na sociální sítě, případně do novin. Většinou to dělají pozůstalí. Ostatní se tak dozvědí, kdo, kdy a jak umřel, v kolika letech a kdy se s ní nebo s ním můžou naposledy rozloučit. Často informaci provází nějaký citát nebo pár veršů, případně i fotografie.

Pieta Mrtví si zaslouží pokoj a úctu. Takovému přístupu se říká pieta. Chrání například místo posledního odpočinku. Na hřbitovech existují předpisy, jak dlouho se hrob nesmí zrušit. Většinou to bývá deset až dvacet let. Bližní tak mají dost času u hrobu truchlit a navštěvovat ho a tělo se může v klidu rozložit.

POD PO D DRNEM Pestrá knížka o smrti pro zvídavou droboť

Katharina von der Gathen Ilustrovala Anke Kuhl

Z německého originálu Radieschen von unten: das bunte Buch über den Tod für neugierige Kinder, vydaného nakladatelstvím Klett Kinderbuch v Lipsku, Německo, v roce 2023, přeložila Kateřina Klabanová Vydala Cesta domů v Praze v roce 2025 1 . vydání Odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá Sazba Ondřej Sládek, studio Designiq Tisk Tiskárna Daniel s . r . o .

Překlad © Kateřina Klabanová, 2025 Copyright © Cesta domů, 2025 Copyright © 2023 Klett Kinderbuch Verlag GmbH, Leipzig/Germany ISBN 978-80-88455-29-5 Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky .

Překlad byl realizován z grantu Goethe-Institutu .

Vydání knihy podpořili i manželé Semerádovi z Farmy Kozárovice .

Děkujeme!

www.cestadomu.cz/nakladatelstvi

dát světu vale, zkáchnout, mít smrt na jazyku, přijít o živo vydechnout naposled, stát na prahu smrti, zaklepat bačkoram odebrat se na věčnost, přijít do nebe, frčet do pekla, skončit pod lžící, mít to odbyto, bejt tuhej, jít naznak, rozžehnat se s životem kytičky, navlíknout dřevěný pyžamo, zesnout v Pánu, odpočíva krchovem, stát se andělíčkem, umírat, natáhnout brka, odejít d se v lůno Abrahamovo, zemřít, vzdát to, klepat na nebeskou b mít to odkrouceno, zamířit na věčnost, opouštět tento svět, dáv poslední pomazání, seknout sebou, vydat se na poslední plavbu zamávat křidýlkama, vyměnit postel za penál, nevydržet do šve funus, odejít navždy, zařvat, být na zhasnutí, natáhnout baga do tváře, bejt v posledním tažení, odejít na věčnost, čichat ke kyt vypustit duši, skončit fušku, navlíknout rubáš, eksnout, natáh ztvrdnout jak veka, zbavit se všech bolestí, krmit červy, vypusti zesnout, jít k ledu, zabalit to, potykat si se Zubatou, být v Pán trénovat skoky do rakve, kopnout do bedny, rozloučit se s živote mašli, skončit ve futrálu, sfouknout svíčku, mastit karty se sva smažit se v pekle, natáhnout klepeta, dodělat, ležet na márách, n prohrát boj, mít to za sebou, skonat, vydat se na poslední ces šňupat hlínu, přeplout na onen břeh, nebýt mezi živými, vypli

ot, usnout, zavřít oči navěky, zcepenět, vostrouhat kolečka, ma, přejít Jordán, skočit do rakve, poslední hodinka, zhebnout, d drnem, poroučet se, dát světu vale, zatřepat botkama, praštit m, ležet na smrtelné posteli, vypustit duši, chcípnout, prdět pod at v hrobě, hodit kecky, odejít na pravdu boží, ztuhnout, smrdět do věčných lovišť, poručit duši pánubohu, přijít o kejhák, vrátit bránu, brát míru na rakev, odejít ze světa, vostrouhat kolečka, vat si drny na prsa, bejt přidělenej generálu Červíčkovi, dostat u, potácet se mezi životem a smrtí, zhasnout, ulehnout do kytek, estek, prdět do hlíny, odskákat to, usnout věčným spánkem, mít ančata, ležet na prkně, mít na kahánku, zkápnout, hledět smrti tičkám zespoda, dodělávat, spočinout v Pánu, vyletět komínem, hnout hnáty, počítat andělíčky, mít namále, obrátit se v prach, it benzín, slyšet umíráček, padnout, dostat definitivní opušťák, nu, vobjednat si dubový sako, dokonat svou pozemskou pouť, em, bejt nebožtík, vyjít nohama napřed, mít dny sečteny, hodit si atým Petrem, odpočívat v pokoji, bejt na onom světě, hnít v hrobě, následovat předky, zkapat, jít smrti vstříc, dát poslední sbohem, stu, bejt po smrti, ležet bradou vzhůru, skončit na pravdě boží, ivnout duši, sednout hrobníkovi na lopatu, umřít, dodýchat…

Má nás umírání děsit? Může se umírat i hezky? A proč se vůbec umřít musí? Co se stane pak? Nebyla by mnohem lepší nesmrtelnost? A co když má někdo povolání, při němž se denně musí zaobírat smrtí? Tahle knížka pootevírá tajnou komnatu.

Svět za jejími dveřmi někdy vyvolává smutek, ale někdy je v něm dokonce i veselo a rozhodně je zvláštní a vzrušující.

Pozor, četba na vlastní nebezpečí!

ROZHODNĚ SE PŘI NÍ NEBUDEŠ K SMRTI NUDIT, PROTOŽE SE O SMRTI A ŽIVOTĚ KOLEM NÍ LECCOS DOZVÍŠ.

ISBN 978-80-88455-29-5