Katharina von der Gathen • Ilustrace Anke Kuhl
POD DRNEM PO D DRNEM
Pestrá knížka o smrti pro zvídavou droboť
Cesta domů
dát světu vale, zkáchnout, mít smrt na jazyku, přijít o život, vydechnout naposled, stát na prahu smrti, zaklepat bačkorama, odebrat se na věčnost, přijít do nebe, frčet do pekla, skončit pod lžící, mít to odbyto, bejt tuhej, jít naznak, rozžehnat se s životem, kytičky, navlíknout dřevěný pyžamo, zesnout v Pánu, odpočívat krchovem, stát se andělíčkem, umírat, natáhnout brka, odejít do se v lůno Abrahamovo, zemřít, vzdát to, klepat na nebeskou bránu, mít to odkrouceno, zamířit na věčnost, opouštět tento svět, dávat poslední pomazání, seknout sebou, vydat se na poslední plavbu, zamávat křidýlkama, vyměnit postel za penál, nevydržet do švestek, funus, odejít navždy, zařvat, být na zhasnutí, natáhnout bagančata, do tváře, bejt v posledním tažení, odejít na věčnost, čichat ke kytičkám vypustit duši, skončit fušku, navlíknout rubáš, eksnout, natáhnout ztvrdnout jak veka, zbavit se všech bolestí, krmit červy, vypustit zesnout, jít k ledu, zabalit to, potykat si se Zubatou, být v Pánu, trénovat skoky do rakve, kopnout do bedny, rozloučit se s životem, mašli, skončit ve futrálu, sfouknout svíčku, mastit karty se svatým smažit se v pekle, natáhnout klepeta, dodělat, ležet na márách, následovat prohrát boj, mít to za sebou, skonat, vydat se na poslední cestu, šňupat hlínu, přeplout na onen břeh, nebýt mezi živými, vyplivnout
Pro Bärbel a Stine K.
Pro tátu, mámu a badě A.
Katharina von der Gathen • Anke Kuhl
POD DRNEM PO D DRNEM
Pestrá knížka o smrti pro zvídavou droboť
překlad Kateřina Klabanová
Cesta domů
Original title: RADIESCHEN VON UNTEN – Das bunte Buch über den Tod für neugierige Kinder by Katharina von der Gathen, illustrated by Anke Kuhl
© 2023 Klett Kinderbuch Verlag GmbH, Leipzig/Germany
Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Weinheim/Germany www.dtv.de – www.klett-kinderbuch.de
Překlad © Kateřina Klabanová, 2025
Copyright © Cesta domů, 2025
ISBN 978-80-88455-29-5
Slovíčko na úvod
Tahle knížka se věnuje umírání a smrti . Má nás umírání děsit? Může se umírat i hezky? A proč se vůbec umřít musí? Co se stane pak? A co když mi umřou moji nejmilovanější? Nebyla by mnohem lepší nesmrtelnost? Na tyhle otázky nemá nikdo na světě spolehlivou odpověď . Úplně stejně jako my dneska si je člověk kladl už před stovkami a tisíci let . Přemýšlet o nich o samotě nebo s ostatními může do temnoty vnést trochu světla . Možná u toho bude malinko smutno . Ale rozhodně je to záležitost moc zajímavá, a někdy dokonce i zábavná!
My toho při psaní a ilustrování téhle knížky zažily spoustu: povídaly jsme si o smrti a životě před ní s nejrůznějšími lidmi, toulaly jsme se po hřbitovech a nakoukly do márnice a kostnice, viděly jsme nebožtíky a dumaly jsme nad vlastním koncem . Chichotaly jsme se a sem tam si i pobrečely a občas jsme úžasem neměly slov . Čím víc jsme se toho dozvídaly, tím zvědavější jsme byly . Svou knížkou bychom chtěly pootevřít tajnou komnatu . Za jejími dveřmi se totiž skrývá zvláštní a vzrušující svět . A pro spoustu lidí, kteří nám vyprávěli o svých podivuhodných povoláních, jsou smrt a umírání naprosto normální a setkávají se s nimi dnes a denně .
Nepřestávalo nás udivovat, nakolik odlišně jsme se na smrt někdy dívaly skrze svůj osobní příběh, a jindy se náš pohled naopak shodoval . Naše postoje
k ní se v textu a obrázcích setkávají, mísí a doplňují .
Když knížka vznikala, ztrácely jsme místy chuť zabý-
vat se tím vším . Potřebovaly jsme si od toho odpočinout .
Nejraději v přírodě nebo ve společnosti milých lidí .
Možná si taky při čtení řekneš: teď toho mám právě
dost! Třeba ti zrovna umřel domácí mazlíček nebo
někdo z blízkých . A ty vzpomínky tě v danou chvíli
moc bolí . Nebo zkrátka žiješ naplno a nechceš, aby tě teď tohle téma rušilo . No tak prostě knížku zavři!
Číst dál se dá přece kdykoliv . A my doporučujeme mít
poblíž někoho, s kým můžeš svoje myšlenky a otázky dopodrobna probrat .
Tohle totiž není jen knížka o umírání a smrti, je to především knížka
Katharina von der Gathen & Anke Kuhl
Začátek a konec
Přijít na svět je stejně jedinečná událost jako z něj odejít . S prvním nadechnutím a náramným povykem totiž začíná pro všechny zásadní dobrodružství .
Porodní báby vyprávějí, že hned zkraje se dá poznat, jak se od sebe všichni navzájem lišíme . Některá miminka dávají světu řevem na vědomost, že jsou tady, a jiná se na maminčině těle uvolní a nejdřív se v klidu rozhlížejí kolem .
Jednou, mnohem později, i tenhle človíček vydechne naposledy . I tenhle okamžik přijde jen
jednou a nebude se dát s ničím srovnat .
V přírodě leccos mívá dvě strany . Bývají v protikladu, a přesto spolu nerozlučně souvisí: neexistuje den bez noci, léto bez zimy, spánek bez bdělosti .
A obráceně to platí stejně tak .
Ani zrození a úmrtí se od sebe nedají oddělit .
Snad nám na životě tolik záleží právě proto, že ho smrt utne .
Uprostřed života se konec zdá předaleko . Většina lidí vůbec nemyslí na to, že jednoho dne umřou . Nejspíš by se jinak sami o sebe i o svoje
nejbližší věčně báli . Pravděpodobně by se necítili tak svobodně a nebyli by veselí . Ale když se člověk pozorně dívá kolem sebe, potkává smrt denně . Schovává se v naší řeči i v naší čtvrti, leží na zemi nebo s námi slaví . Občas ji zaznamenáme jen koutkem oka . Jako protivnou mouchu, kterou hned odháníme od talíře s dobrotou .
Najdeš ji i na dalších dvou stránkách .
… se unudím k smrti!
Umíš mlčet jako hrob?
Všechno má svůj konec, jen buřt má dva.
Na mou duši!
POSMRTNÁ ZTUHLOST
Těsně po smrti nejdřív všechny svaly povolí a uvolní
se . Proto vypadá tvář zesnulých tak pokojně – až se zdá, že jen spí . Po pár hodinách ale tělo ztuhne, jako by bylo ze dřeva . Lze s ním jen těžko pohnout .
Svaly totiž už nic nezásobuje zvláčňujícími látkami .
Strnou v poloze, v níž právě jsou . Proto se mají zesnulým zavírat oči a ústa, dokud to ještě jde . Pracovníci pohřební služby dovedou opatrnou masáží a obezřetným ohýbáním ztuhlost těla zase uvolnit . Díky tomu tam dokážou zesnulé hezky obléknout a dát jim ruce tak, jak je později mají mít .
Samo od sebe se všechno uvolní po zhruba dvou až třech dnech, kdy posmrtná ztuhlost pomine .
Příprava na poslední cestu
Všude po světě se odedávna dodržuje tradice, že ten, kdo zemře, si před poslední cestou zaslouží péči .
Zesnulým se ohleduplně zavírají oči a ústa, omývá se jim tělo a češou vlasy, oblékají se do čistých šatů a hezky se ukládají do postele nebo do rakve . To proto, aby se s nimi všichni, kdo si to přejí, mohli pěkně rozloučit .
Takovou péči o nebožtíky dneska často přebírá
pohřební služba . Její zaměstnanci se postarají o všechno, co souvisí se zemřelými a jejich pohřbem .
Někdy se zeptají i rodiny nebo blízkých přátel, jimž se dohromady říká nejbližší, jestli se chtějí připojit . Umožní jim tak naposledy milovanou osobu
hladit, dotýkat se jí, namazat ji nebo učesat . Takovou možnost nabízí ve zvláštních prostorách nejen pohřební služba, ale i některé domovy pokojného stáří nebo nemocnice . Když někdo umře doma, není třeba spěchat . Pokud si to rodina přeje, může tělo zůstat v posteli ještě zhruba dva dny . Teprve potom se musí odvézt .
A tady je vidět, jak mu v nemocnici dávali kyslík. Otisky masky se mezitím taky zvýraznily.
Kdy umřel?
Martin přejde k dokumentům u nohou nebožtíka: … Umřel v neděli, dneska je středa.
Smím se ho dotknout?
Martin: Samozřejmě.
Opatrně a uctivě mu přejedu po ruce. Je hebká, velmi studená, ale ne děsivě chladná. Z pohledu na staříka vůbec nemrazí: v pohodlí vlastních šatů se tváří tak poklidně. Nohy pod přikrývkou vězí v džínách a modrých vlněných ponožkách. Opatrně sáhnu na lýtka pod nohavicemi. Jsou měkká jako u živých. Jen ne teplá.
Působí moc mile.
Martin ukáže na vnitřní výstelku rakve: A tady vidíš, čím rakev k rozloučení vyložíme, aby to působilo čistě. Ještě na okrasu přidáváme tuhle borduru. Oko se přece jen taky loučí, proto chceme, aby to vypadalo hezky. Uložili jsme ho pěkně v jeho oblíbených čistých šatech. Na tom si zakládáme a taky ke všem zesnulým v rakvi pořizujeme snímky. Nakonec zapálíme svíčky a pozůstalí můžou přijít. Často se ptají, jestli se na něj můžou podívat ještě další den.
Takže potom můžu říct: kromě toho, že jsem prodal rakev, jsem je na poslední cestu všechny vyprovodil.
V krematoriu
Krematorium je budova, kde se spalují těla zemřelých . Nemají tam jenom obrovskou pec, ale taky další místnosti: pro rakve s nebožtíky nebo tu obřadní, kde se pozůstalí naposledy loučí se zesnulými . Je tam i kancelář . Všechno se musí přesně zapsat: Jak se zesnulí jmenovali? Na co zemřeli? Kdy je do krematoria přivezli? Kdy a při kolika stupních proběhl žeh? Kdy byla urna s popelem uzavřená a zapečetěná?
Vstupní hala je tak veliká, aby skrz ni mohl projet pohřební vůz . Nebožtíka položí v rakvi do místnosti s ostatními rakvemi . Lékařka nebo lékař ještě jednou prověří, jestli všichni opravdu zemřeli tak, jak to stojí v jejich dokumentech . To je poslední možnost, kdy odhalit případnou vraždu . Jakmile se totiž tělo spálí, nemůže už sloužit jako důkaz .
týdnech zakoření, dá se stromek s kořenovým balem přendat do vlastní zahrady, kde dál roste.
• Urna s popelem uložená doma
• Akvamace: tělo se během několika hodin rozpustí v chemikáliích. Zůstane jen pár kousků kostí a roztok.
• Uložení ve skalách: popel se pohřbí pod skálu nebo na jejím úpatí.
• Vypuštění do vesmíru: část popela se raketou nechá vystřelit na oběžnou dráhu. Pozor: protože raket do vesmíru zase tolik nestartuje, čeká se na tuhle možnost dost dlouho. Zapsat se na pořadník musí zájemce včas a taky musí mít hodně peněz.
• Uložení do diamantu: část popela se slisuje v diamant a ten se pak dá nosit v prstýnku nebo na řetízku. Diamanty se dají vyrobit i z pramínku vlasů.
strýček Herbert
klasická dubová rakev (nabízí se i v XXL)
pro rybáře pro sportovce
� RAKVE NA VÝBĚR �
proutěná rakev
elegantní černá truhla se zlacenými prvky
s napůl otevíracím víkem
pro rozloučení u otevřené rakve
vtipné rakve z Ghany
v Americe mají rakve i v podobě auta
zaručeně přírodní rakev z podhoubí (tělo se rychle rozloží na kompost)
rakev k pomalování
zinková rakev pro transport lodí, letadlem nebo vlakem
dětská rakev
„rakev pro Sněhurku“ (chladicí vitrína pro rakve)
hermeticky uzavřená
nápad do budoucnosti:
tělo se obalí rašelinovým vakem a zasadí
nahoře z něj vyroste strom
s mechovou poduškou
Jak probíhá pohřeb
Pohřeb probíhá vždycky trochu jinak . Hlavní je, aby se loučení s životem hodilo k tomu, kdo z něj ode -
šel . Typická představa o tom, co se na pohřbu sluší
a patří, vypadá asi takhle:
K poslednímu rozloučení se rodina, přátelé a známí sejdou na hřbitově . Spousta z nich se už dlouho neviděla, někdo se s někým poznává teprve
tam . Všichni cítí, že je to zvláštní chvíle . Někdo se tiše objímá a pláče, někdo svůj smutek drží v sobě a není mu do řeči . Nejdřív se ve smuteční síni nebo
v kapli koná obřad . Vepředu stojí rakev nebo urna .
Kolem ní květiny a svíčky a zesnulou osobu často připomíná i velká fotografie .
Řečník nebo duchovní potom připomene její
život: na čem jí záleželo, co prožila, co ji těšilo, čím si musela projít . Zazní hudba, aby všichni mohli mlčky zavzpomínat, jak výjimečná bytost to byla . Potom všichni společně zamíří ke hrobu, kde se urna nebo rakev pomalu spustí do jámy . Všichni mají možnost ještě jednou v klidu přistoupit ke hrobu a dát svoje sbohem . Kdo chce, může do hrobu vhodit květiny nebo hrst hlíny .
Na závěr se truchlící odeberou na smuteční pohoštění do restaurace nebo kavárny poblíž, aby společně ještě chvilku poseděli . Sešlost postupně ožívá . Jí se a pije a vyprávějí vzpomínky a historky a ukazují se fotografie, objevují se úsměvy a zaznívá i smích .
Pro rodinu a nejbližší přátele se tak uzavírá náročná doba . Od zprávy o úmrtí toho museli tolik rozhodnout a zařídit . Teprve když všechno pomine, zůstanou zase sami s tím, co se jim honí hlavou a co je trápí . Většinou jim až tehdy naplno dochází, jak jim bude milovaná bytost v životě chybět . Proto je dobře tu a tam jim zavolat, zastavit se u nich, přinést jim něco k jídlu, a především jim věnovat svůj čas .
Vtipy k popukání
Řečnice: „Loučíme se dnes s důvěryhodným obchodníkem, dobrým otcem, věrným manželem…“
Jeden ze smutečních hostí zašeptá kamarádovi: „Hele, asi jsme si spletli pohřeb.“
Při pohřbu kamaráda házejí postupně
všichni do hrobu růže. Ota jde jako poslední a hodí do hrobu sáček.
„Co to je?!“ ptá se někdo.
„Chleba se sejrem.“
„Co blbneš? Ten už si asi nedá, ne!“
„A ty vaše růže si jako do vázy dá?“
Finále mistrovství Evropy ve fotbale. Frido jde na
stadion a vidí prázdnou sedačku.
„Zvláštní,“ říká si. „Kdo by si tenhle zápas nechal ujít?“
Nakonec se zeptá fanouška vedle ní.
„No jo,“ povzdychne si chlápek, „chtěl jsem vzít
manželku, ale bohužel umřela.“
Frido: „To je mi moc líto! A že jste nevzal někoho
z příbuzenstva nebo přátel?“
„To jsem chtěl. Ale všichni jsou právě na tom pohřbu.“
Co stojí na náhrobku hodináře?
Uhodila jeho poslední hodinka.
Co stojí na náhrobku majitele pneuservisu?
Vypustil duši.
Co stojí na náhrobku elektrikáře?
Došlo na pojistky.
Co stojí na náhrobku učitelky matematiky?
Má to spočítáno.
Co stojí na náhrobku polárníka?
Je tuhej.
Co stojí na náhrobku zahradnice?
Dělá do hlíny.
Co stojí na náhrobku fotbalisty?
Trefil nebeskou bránu.
Co stojí na náhrobku mlynáře?
Domlel z posledního.
Co stojí na náhrobku ovocnáře?
Nevydržel do švestek.
Kdo umřel?
Snad ten v rakvi.
Z některých výzkumů vyplývá, že ty zázračné dojmy vznikají v mozku proto, že tělo je v kritickém stavu .
Někdo ale v takových prožitcích na prahu smrti hledá důkaz pro pokračování života po životě .
Nejrůznější představy o tom, co nastává po smrti, dovedou člověku pěkně zamotat hlavu! Spousta lidí, a především dětí, si ji tím láme poměrně často a to pomyšlení jim nejednou nahání strach .
Záhada smrti je jako zapeklitá hádanka, která se nedá snadno vyřešit . Lidstvo nad ní koumá odjakživa . Protože patří k životu .
A v jeho průběhu se vlastní představy o smrti můžou měnit podle toho, s kým se o ní bavíme nebo co jsme sami zažili .
Skoro všichni se na ni ke stáru dívají vlídněji .
Asi že jsou na světě tak dlouho a žití je čím dál víc vyčerpává . Snad proto vítají, že jejich čas tady má svoje hranice a už brzy dojdou pokoje .
Možná je to jako s dlouhým dnem plným báječných zážitků, po němž je člověk taky rád, že už si může konečně lehnout a spát . A nechá se překvapit, jestli se mu bude něco zdát a o čem .
Já rozhodně za žádnou cenu nechci UMŘÍT a nesmí mi umřít ani nikdo, koho mám rád, protože je všechny chci mít pořád kolem sebe, a kde vůbec budu, až se ze mě stane MRTVOLA, a budu si vlastně dál něco myslet a ucítím ještě něco, až mě obklopí jenom
černočerná tma a všude kolem nebude nic než NIC, protože toho se strašně bojím, že budu někde
úplně pryč, ale zase na druhou stranu se mi nechce ani VĚČNĚ žít, to mě taky děsí, a navíc ani nevím, jestli je něco jako nebe, kde se všichni, kdo umřou, zase pěkně sejdou, takže bych se tam zase uviděl s prababičkou a donekonečna bych si s ní směl hrát, i když co vlastně NEKONEČNO přesně znamená, taky nevím a taky mi to nahání strach a co je za nekonečností a co když se znovu narodím v cizím těle, kdyby byl život jako film a po jeho konci by hned začínal další, z toho se mi hlava div nerozskočí, takže nutně potřebuju
OBEJMOUT
Anja vypráví
Anja pracuje jako průvodkyně umírajících
a truchlících. Tráví čas s lidmi na konci
životní pouti. Rozmlouvá s nimi o životě obecně
a přáních, která ještě mají. Je tu i pro ostatní: vypráví
rodině a přátelům, co ví o umírání, naslouchá jim a umož-
ňuje jim mluvit o tíživých pocitech. Anja tak má spoustu povolání. A všechna souvisejí se smrtí.
Co obnáší tvoje práce?
Začíná tím, že mi volají příbuzní umírajících. Někdy je svazuje strach, jak bude umírání jejich maminky nebo dědečka probíhat, nevědí, co přesně se stane a co by pak měli udělat. Mým úkolem bývá alespoň trochu je na to připravit.
Snažím se jim vysvětlit, že umírající se například poměrně běžně ocitají v jiném stavu vědomí a zvláštně dýchají. Až
to potom uvidí nebo uslyší, nepomyslí si: „Panebože, co se právě teď děje?“ Vzpomenou si, že jsem je na takovou změnu upozorňovala. To pomáhá obavy trochu zmírnit.
Spousta lidí se děsí představy, že uvidí mrtvolu. Setkáváš se s tím?
Samozřejmě. Já to taky tak měla. U nás v rodině nebylo zvykem omývat toho, kdo nám umřel, ani jsme se s ním
znovu neloučili. Rakev se nechávala zavřená. Proto jsem ještě jako dospělá měla z mrtvol hrůzu.
Jednou jsem četla, že dnešní dospívající už běžně viděli tisíce mrtvých: ve videohrách, filmech, zprávách, kriminálkách a tak podobně. Smrt ve filmech ale většinou vídáme ve vyostřených a násilných situacích. Se skutečnou smrtí přichází do styku málokdo. Ani spousta dospělých se ještě s doopravdy mrtvým člověkem nikdy nesetkala.
A je dobře podívat se na toho, kdo nám umřel?
Dneska pracuje v pohřební službě spousta mladých a běžně pozůstalým nabízejí, aby se zúčastnili omývání a strojení zesnulých. Vidět, pochopit, dotknout se, cítit – to všechno pomáhá přijmout něčí smrt: je to vážně tak! Nechce nám totiž jít do hlavy, že někdo, koho jsme tak milovali, už prostě nežije.
A zároveň tak můžeme mrtvým ukázat: ano, vy jste umřeli, ale my se o vás dál láskyplně staráme. Dál nám na vás záleží a přejeme si, aby se o vaše tělo hezky pečovalo.
královnami nebo faraony do hrobky ukládali vedle klenotů, šatstva, pokrmů a nápojů i služebnictvo a domácí mazlíčky . S takovou výbavou mohli zesnulí nastoupit cestu do říše mrtvých . Tam na ně čekal život věčného zdraví a mládí .
O tisíce let později se při vykopávkách našlo mnoho takových mumií . V 18 . a 19 . století bylo dokonce v Evropě módní brát si domů na památku zavinutou mrtvolu . Ve šlechtických kruzích se konaly takzvané „dýchánky s mumií“, při nichž se před shromážděnými hosty egyptské mumie odborně rozbalovaly .
Mumia vera toaleťáica
Ještě před sto lety se v evropských lékárnách dala mletá mumie zakoupit jako léčivo . Prášek „Mumia vera aegyptiaca“ měl údajně pomáhat proti kašli, bolestem hlavy, nevolnostem nebo ochrnutím .
NETKNUTÁ TĚLA
Lidská těla většinou rychle podléhají rozkladu a tlení . Ale za určitých podmínek přetrvají zachovalá i stovky,
nebo dokonce tisíce let . V obzvláště horkém vzduchu nebo v chladu jeskyní se vysuší, případně zamrznou v ledu v horách, další se našla v bažinách a rašeliništích nebo v solných dolech . Stávají se předmětem studia, protože vědcům a vědkyním pomáhají odhalit, jak se dříve žilo, jak lidé vypadali, co jedli a jak se oblékali .
I v dnešní době se může stát, že tělo v silně jílovité půdě nezetlí . Protože kůže takových mrtvol vypadá jako z vosku, říká se takovým tělům „vosková mrtvola“ . Když někde v muzeu obdivujeme mumii, neměli bychom zapomínat, že se díváme na tělo člověka, který kdysi opravdu žil .
NEJSLAVNĚJŠÍ MUMIE
TUTANCHAMON
Objev Tutanchamonovy hrobky na počátku
20 . století se stal hotovou senzací . Egyptologové ji totiž odhalili dřív než vykradači hrobů . Bylo v ní všechno přesně tak, jak ji v Údolí králů před třemi tisíci let zapečetili . Faraon zemřel v pouhých devatenácti letech, pravděpodobně nešťastnou náhodou . Zachoval se díky umění starověkých balzamovačů a s ním i bezpočet pokladů: trůn, zlatá lože,
vázy a válečný vůz, k tomu figurky, šperky, roucha nebo sandály ze zlata . A taky jeho světově proslulá posmrtná maska . Dneska Tutanchamon neleží jako většina ostatních mumií v muzeu, ale pod zemí v původní hrobce . Pod sklem je vidět jeho tmavou
scvrklou hlavu a zpod plátna mu čouhají nohy s dlouhými nehty . Za slávou a mocí vládce se skrýval taky jen člověk .
jako hvězdičku nebo andílka na nebi tak může působit konejšivě.
Nejbližší
Když někdo umře, zasáhne jeho ztráta nejen nejužší a širší rodinu, ale i přátele a kamarády, k nimž mohli mít zesnulí za života blíž než k příbuzným. Všichni dohromady jsou proto „nejbližší“.
Nekrolog
Na některé zesnulé se vzpomíná v tisku. Pisatelé se ohlížejí za jejich životem a zdůrazňují, čím byli výjimeční nebo čím přispěli společnosti. Někdy jsou to jen kratinká smuteční oznámení, ale u významných osobností bývají taková ohlédnutí delší, říká se jim nekrolog a zveřejňují se v novinách nebo na internetu.
Ohledání mrtvého/zemřelého
Každou zemřelou osobu musí ohledat lékař, aby mohl oficiálně konstatovat smrt. Pokud se tělo má zpopelnit, provádí se v krematoriu pro jistotu ještě jedno ohledání.
To je poslední možnost přesvědčit se, že dotyčná osoba nezemřela násilnou smrtí.
Paliativní péče „Palliare“ v latině znamená někoho „zachumlat do pláště“ a „utišit“. Těžce nemocným v posledních úsecích života
poskytují doprovod a péči paliativní lékaři a paliativní sestry. Jejich úkolem je tlumit bolesti a strach nevyléčitelných pacientů, aby mohli zbytek života strávit v co největší pohodě.
Parte / Smuteční oznámení
Něčí smrt se dává na vědomí takzvaným parte, které se dřív rozesílalo poštou, dneska už spíš mailem, nebo se smuteční oznámení umístí na vývěsku či na sociální sítě, případně do novin. Většinou to dělají pozůstalí. Ostatní se tak dozvědí, kdo, kdy a jak umřel, v kolika letech a kdy se s ní nebo s ním můžou naposledy rozloučit. Často informaci provází nějaký citát nebo pár veršů, případně i fotografie.
Pieta
Mrtví si zaslouží pokoj a úctu. Takovému přístupu se říká pieta. Chrání například místo posledního odpočinku. Na hřbitovech existují předpisy, jak dlouho se hrob nesmí zrušit. Většinou to bývá deset až dvacet let. Bližní tak mají dost času u hrobu truchlit a navštěvovat ho a tělo se může v klidu rozložit.
POD DRNEM PO D DRNEM
Pestrá knížka o smrti pro zvídavou droboť
Katharina von der Gathen
Ilustrovala Anke Kuhl
Z německého originálu Radieschen von unten: das bunte Buch über den Tod für neugierige Kinder, vydaného nakladatelstvím Klett Kinderbuch v Lipsku, Německo, v roce 2023,
přeložila Kateřina Klabanová
Vydala Cesta domů v Praze v roce 2025
1 . vydání
Odpovědná redaktorka Štěpánka Ryšavá
Sazba Ondřej Sládek, studio Designiq
Tisk Tiskárna Daniel s r . o
Překlad © Kateřina Klabanová, 2025
Copyright © Cesta domů, 2025
Copyright © 2023 Klett Kinderbuch Verlag GmbH, Leipzig/Germany
ISBN 978-80-88455-29-5
Kniha vychází s podporou Ministerstva kultury České republiky .
Překlad byl realizován z grantu Goethe-Institutu
Vydání knihy podpořili i manželé Semerádovi z Farmy Kozárovice
Děkujeme!
www.cestadomu.cz/nakladatelstvi
dát světu vale, zkáchnout, mít smrt na jazyku, přijít o život, vydechnout naposled, stát na prahu smrti, zaklepat bačkorama, odebrat se na věčnost, přijít do nebe, frčet do pekla, skončit pod lžící, mít to odbyto, bejt tuhej, jít naznak, rozžehnat se s životem, kytičky, navlíknout dřevěný pyžamo, zesnout v Pánu, odpočívat krchovem, stát se andělíčkem, umírat, natáhnout brka, odejít do se v lůno Abrahamovo, zemřít, vzdát to, klepat na nebeskou bránu, mít to odkrouceno, zamířit na věčnost, opouštět tento svět, dávat poslední pomazání, seknout sebou, vydat se na poslední plavbu, zamávat křidýlkama, vyměnit postel za penál, nevydržet do švestek, funus, odejít navždy, zařvat, být na zhasnutí, natáhnout bagančata, do tváře, bejt v posledním tažení, odejít na věčnost, čichat ke kytičkám vypustit duši, skončit fušku, navlíknout rubáš, eksnout, natáhnout ztvrdnout jak veka, zbavit se všech bolestí, krmit červy, vypustit zesnout, jít k ledu, zabalit to, potykat si se Zubatou, být v Pánu, trénovat skoky do rakve, kopnout do bedny, rozloučit se s životem, mašli, skončit ve futrálu, sfouknout svíčku, mastit karty se svatým smažit se v pekle, natáhnout klepeta, dodělat, ležet na márách, následovat prohrát boj, mít to za sebou, skonat, vydat se na poslední cestu, šňupat hlínu, přeplout na onen břeh, nebýt mezi živými, vyplivnout
o život, usnout, zavřít oči navěky, zcepenět, vostrouhat kolečka, bačkorama, přejít Jordán, skočit do rakve, poslední hodinka, zhebnout, pod drnem, poroučet se, dát světu vale, zatřepat botkama, praštit s životem, ležet na smrtelné posteli, vypustit duši, chcípnout, prdět pod odpočívat v hrobě, hodit kecky, odejít na pravdu boží, ztuhnout, smrdět do věčných lovišť, poručit duši pánubohu, přijít o kejhák, vrátit bránu, brát míru na rakev, odejít ze světa, vostrouhat kolečka, dávat si drny na prsa, bejt přidělenej generálu Červíčkovi, dostat plavbu, potácet se mezi životem a smrtí, zhasnout, ulehnout do kytek, švestek, prdět do hlíny, odskákat to, usnout věčným spánkem, mít bagančata, ležet na prkně, mít na kahánku, zkápnout, hledět smrti kytičkám zespoda, dodělávat, spočinout v Pánu, vyletět komínem, natáhnout hnáty, počítat andělíčky, mít namále, obrátit se v prach, vypustit benzín, slyšet umíráček, padnout, dostat definitivní opušťák, v Pánu, vobjednat si dubový sako, dokonat svou pozemskou pouť, s životem, bejt nebožtík, vyjít nohama napřed, mít dny sečteny, hodit si svatým Petrem, odpočívat v pokoji, bejt na onom světě, hnít v hrobě, následovat předky, zkapat, jít smrti vstříc, dát poslední sbohem, cestu, bejt po smrti, ležet bradou vzhůru, skončit na pravdě boží, vyplivnout duši, sednout hrobníkovi na lopatu, umřít, dodýchat…
odejít umíráček,
