Kovovýroba a umělecké kovářství: spojení tradice s moderním uměním

from UNIE 3-4/2025

Nenápadné pasti mládí

TEXT: Klára Zaoralová

FOTO: Radim Karasz

Kovovýroba a umělecké kovářství spojují tradiční řemeslné postupy s moderními technologiemi. Umělečtí kováři vytvářejí jedinečné výrobky, které nejen slouží praktickému účelu, ale také obohacují své okolí estetickou hodnotou. Od kovaných bran a plotů přes zábradlí a schodiště až po sochy a dekorativní prvky –každý kus je originál nesoucí pečeť mistrovského řemesla. Díky propojení s moderními technologiemi dnes umělecké kovářství dosahuje ještě vyšší preciznosti a sofistikovanosti. V tomto článku nahlédneme do světa kovářského umění, v němž se tradice setkává s inovací a kov se mění v jedinečné dílo.

Jmenuji se Radim Karasz a pocházím ze severní Moravy, konkrétně z oblasti, kde se tradičně vyrábějí štramberské uši.

Doslechla jsem se, že pracuješ jako umělecký kovář. Je to pravda?

Není to úplně přesné. Věnuji se široké škále činností – od zámečnictví a kovovýroby až po umělecké kovářství. Pracuji ve firmě Precistec s.r.o. v Kopřivnici, která se specializuje na výrobu soustružených a frézovaných dílů z různých materiálů. Zajišťujeme výrobu jednoduchých i velmi precizních součástek, obrábíme odlitky i výkovky a montujeme komponenty. V podstatě jde o zakázkovou výrobu přizpůsobenou potřebám zákazníků.

Jak vypadá tvoje běžná pracovní náplň?

Moje práce je velmi různorodá. Buď dostanu výkres, nebo pracuji podle pokynů mistra, protože zakázky se neustále mění. Používám různé materiály, například nerezovou ocel, litinu nebo jiné kovy. Mezi mé úkoly patří výroba plotů, balkónových zábradlí nebo schodišť, a to jak v historickém, tak i v moderním stylu. Běžně pracuji s řezáním, broušením, svařováním, lakováním a dalšími procesy, které jsou součástí kovovýroby.

Jak ses do této firmy dostal a jak dlouho už tam pracuješ?

Ve firmě v Kopřivnici pracuji od podzimu 2018. Předtím jsem pracoval ve Fryštátě v kovovýrobě, která se specializovala na výrobu trezorů a svařování nárazníků pro vojenská vozidla. Byla to náročná práce, ale největší problém byla nepravidelná výplata – někdy jsem několik měsíců nedostal nic a pak mi najednou přišlo větší množství peněz. Bylo těžké s tím žít, protože jsem měl své pravidelné výdaje. Navíc firma postupně upadala a nakonec téměř zkrachovala.

Moje maminka se doslechla, že nedaleko od nás bydlí člověk, který pracuje jako mistr v podobné firmě. Napadlo ji, že by se mohla zeptat, jestli by pro mě neměli místo. Brzy nato mě pozvali na pohovor a prohlídku provozu. Šel jsem tam s maminkou, aby mi pomohla s komunikací. Shodou okolností tehdejší nadřízený mistra moc neuměl česky a mluvil hlavně německy. Mistr mi ukázal, co a kde dělají, a když se mě zeptal, jestli bych to zvládl, odpověděl jsem, že asi ano. Hned jsem mohl nastoupit na zkušební dobu –a od té doby tam pracuji dodnes.

Jsi neslyšící, takže mě zajímá, jak probíhá komunikace na pracovišti. Když se jedná o zakázkovou výrobu, jak víš, co máš dělat?

Když přijde nová zakázka, mistr mi nakreslí na papír, jak má výrobek vypadat, jaké jsou jeho rozměry a jaký materiál se použije. Když vše pochopím, pracuji na tom sám.

Jaké máš vzdělání? Stačilo ti učiliště, nebo jsi musel skládat další zkoušky, aby odpovídaly požadavkům na tvou pracovní pozici?

Vyučil jsem se zámečníkem v Brně mezi neslyšícími, takže jsem měl základní znalosti a nebyl pro mě problém zapadnout ani v současné práci. Nemusel jsem skládat žádné další zkoušky ani absolvovat speciální školení. Co je nové, to se učím za pochodu. Teorii a složitým textům moc nerozumím, ale jsem spíš praktický typ – stačí mi vidět, jak se něco dělá, a rychle to pochopím.

Čtenáře určitě zajímá, jestli jsi měl nějaký pracovní úraz. Mohl by ses o to s námi podělit?

(smích) Měl jsem dva větší úrazy. Jeden se stal v předchozím zaměstnání ve Fryštátě, kde jsem se nechtěně řízl do ruky. Naštěstí to nebylo nic vážného. Ale k většímu úrazu došlo nedávno v mé současné práci. Měli jsme velkou konzervu s olejem, kterou jsem chtěl vylít do určené nádoby. Při tom jsem nedával pozor, kde mám ruku, a když se konzerva pohnula, ošklivě jsem se řízl do palce. I přes pracovní rukavici to bylo dost hluboké a museli mi to šít. Ukázalo se, že malá nepozornost může vést k větším problémům. Další menší problém nastal, když mě při zvedání těžkého břemene chytla záda, ale to už nebyl pracovní úraz.

Ať nemluvíme jen o práci, máš nějaký koníček? Co rád děláš ve volném čase?

Jsem nadšený do bowlingu. Už se mu věnuji několik let a dvakrát jsem se stal mistrem České republiky neslyšících v bowlingu v kategorii jednotlivců. Trénuji a pravidelně se účastním bowlingových turnajů. Kromě toho mě baví jízda autem, ať už na výlety, nebo jako doprovod. Jízda autem pro mě znamená relaxaci, v autě se cítím jako doma. Mám rád také lyžování, které si užívám se svou dcerou. A jednou týdně, pokud mi čas dovolí, jezdím do Kroměříže do klubu, kde se setkávám s ostatními a pobavíme se o novinkách.