Příroda léčí a uzdravuje

TEXT: Karolína Peroutková

FOTO: archiv Šárky Polanské

Šárka Polanská je bylinkářka, která se sběru těchto léčivých rostlinek věnuje už několik let. V Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí provozuje obchůdek s bylinnými produkty, které vlastnoručně sbírá a zpracovává.

Co květiny a rostliny přinesly do vašeho života?

Květiny a rostliny ve mně vzbuzují nefalšovanou radost a vděčím jim za tolik potřebný klid ve svém nitru. Právě o tento klid jsme v dnešní hektické době ochuzeni. Je cenný, velmi lehce si jej necháme spěchem okolního technického světa narušit, někteří jej dokonce ztratili úplně. Ale rostliny a příroda vůbec nám jej dovedou nejen vrátit, ale také jej posílit a růst v něm.

Kdy jste se sbíráním bylinek a rostlinek začala?

Když jsem se z města odstěhovala na Bzovou u Bojkovic, nevěděla jsem o zemědělství a bylinkářství vůbec nic. Spolu s manželem, který ve své rodině předky zemědělce měl, jsme začali pro naši domácnost pěstovat ovoce a zeleninu. Dalo by se říct, že jsme v tomto směru soběstační a zvládneme se zásobit jen vlastními surovinami. Máme med od našich včel, chováme si vlastní drůbež na jídlo. Samozásobitelství bylo a je naší životní prioritou. Takže volba povolání bylinkářky je mým přirozeným osobním vývojem. Zkrátka jsem vnímala touhu po smysluplné práci a možnosti nabídnout dary přírody i ostatním. Je to práce v přírodě, kterou řídí živly, a je to práce o respektu k přírodě a jejím vnímání. Jsem na přírodu napojena a mluvím s ní, děkuji jí.

Proč si v přírodě pokaždé tak dobře odpočineme?

Můžeme v ní prožít různé pocity. Bez ostychu se odevzdat a stát se součástí přírodního společenství, které je přirozené, silné a léčivé. Někdy stačí jen si sednout do trávy, zadívat se kolem a zaposlouchat do zvuků. Jindy máte radost z nalezeného hříbku, můžete zahlédnout divoké zvíře... Je mnoho situací, které nás v přírodě naplňují.

Doporučila byste nám nějaké recepty, třeba co dělat na jaře s oblíbeným černým bezem nebo na podzim s nasbíraným šípkem?

Jsou to moc užitečné dary. Plod bezu zpracovávám na odšťavňovacím nástavci na zavařovací hrnec. Kolik je litrů 100% šťávy, tolik přidám kilogramů cukru (například na 2 l bezové šťávy dám 2 kg cukru), pak přidám citronovou šťávu a vynikající sirup je na světě!

Pokud jej ale vyrobíte ve větším množství, doporučuji pasterizovat. Tento sirup je takový všelék, je jen málo neduhů, na které nepomáhá.

A šípky? V dřívějších dobách byly šípky nedílnou součástí každé kuchyně. Celé šípky se večer namočily v hrnci do vody a ráno se daly na chvíli povařit. Hrnec se pak odstavil z horké plotny a v průběhu dne si „žufánkem“ (neboli naběračkou) lidé z hrnce nalévali šípkový čaj. Večer se ty samé šípky znovu namočily do vody a celý proces se opakoval.

A na třetí večer se k těm samým šípkům přidávaly k namočení sušená jablka, hrušky, trnky, ráno se z toho všeho uvařil lahodný šípkovoovocný čaj. Ovoce se pak vyjedlo jako kompot. Naši předkové byli moudří, šetřiví a dovedli dary přírody dobře využít.