Práce, tvoření a hra s květinami

TEXT: Iva Neumannová

FOTO: Pixabay

Jak na jarní únavu? Pokud léčivé rostlinky nevyužijete pro zdraví svého těla, můžete je alespoň obdivovat či o ně pečovat. Jak na to? Poradí nám zahradní architektka Iva Neumannová.

Květiny mi do života jednoznačně přinesly krásu a potěšení. U mě rozhodně platí to, co říkala britská zahradní architektka Gertrude Jekyll: „Zahrada má být krásná a má činit člověka šťastným.“ Takže moje zahrada mě činí šťastnou. Hledala jsem důkaz, zda je Bůh, a příroda mi tento důkaz dala. Svojí krásou, fungováním, svými principy. To vše mě přivedlo ke Stvořiteli. Pořád mě nepřestává udivovat fakt, že drobounké semínko můžete mít uchované několik let, a přesto když jej pak zasadíte, probudí se k životu!

Mám velmi ráda styl anglických zahrad a také je mi velmi sympatické, že v Anglii jsou péče a starost o zahradu považovány za privilegium. Tam neexistuje to, co často slýchávám tady – že někdo chce „bezúdržbovou“ zahradu. Tam jsou lidé rádi, že zahradu mají a že se o ni mohou starat. Protože i v práci na zahradě spočívá její kouzlo. Když o ni totiž člověk pečuje, upíná k ní svoje myšlenky, odvede svoji mysl jinam, přemýšlí, co mu kde vykvetlo a co je naopak potřeba vytrhnout. A myšlenky na to, co ho předtím třeba trápilo, odplavou na chvíli někam pryč.

Práce na zahradě je také dobrá pro naše tělo. I starší lidé se musí do poslední chvíle předklánět, dělají pohyby, které by jinak nemuseli. Co na tvoření s květinami nasbírat? Povzbudila bych čtenáře k tomu, aby hlavně chodili kolem kytiček a rostlin s otevřenýma očima. Aby si všímali všeho. Kdo řekl, že plevel v květu je ošklivý? Jde jen o naše vnímání krásy.

Na sušení si nemusíme stříhat jen slaměnky a kytičky, na které jsme zvyklí. Můžeme si vybrat cokoli, na co padnou naše oči, jen je musíme mít otevřené a vnímat přírodu v celé její kráse. Všímat si drobností, považovat třeba i hnědou za barvu...

Dobré zkušenosti teď mám s pěknou žlutou trvalkou janebou. Úplně náhodou jsem přišla na to, že i když tato kytička uschne, udrží si několik měsíců svoji hezkou žlutou barvu. Natrhala jsem je do vázy, kam jsem dala jen trochu vody. Janeba ji postupně vypila, uschla, ale pořád je krásná. A na to jsem přišla náhodou. Člověk by se proto neměl bát experimentovat, zkoušet. Vnímat, co v přírodě roste a že je to vše tak moc krásné, že se člověk ve výběru nemůže nikdy splést. Kytičky k sobě budou vždy ladit.