13 minute read
Kateřina Holubová: kapitánka na Palubě podpory studentů
from UNIE 3-4/2025
by casopisunie
TEXT: Eva Vavříková, Ivana Hay Tetauerová
FOTO A ZDROJE: výroční zprávy FF UK a UK, archiv Kateřiny Holubové, Michal Novotný, UK
V článku o Centru Paluba a Centru Carolina byl představen systém podpory studentů se specifickými potřebami na Univerzitě Karlově. V návaznosti na to přinášíme rozhovor s Mgr. Kateřinou Holubovou, vedoucí Centra Paluba, která je zároveň externí pracovnicí Centra Carolina.
Centrum Paluba bylo založeno teprve nedávno, před ním se na fakultě dlouhodobě vytvářel a zdokonaloval systém podpory pro studenty se specifickými potřebami. Kdo dal k založení tohoto centra podnět?
Systém podpory pro studující se specifickými potřebami na FF UK fungoval už mnoho let před vznikem centra, v podstatě už od roku 1998, kdy se otevřel studijní program Čeština v komunikaci neslyšících, kde bylo několik neslyšících studujících i pedagogů. V průběhu času se poskytování podpory vyvíjelo, zlepšovalo, řada změn na univerzitě přišla i s novým Metodickým pokynem od MŠMT v roce 2012. Konkrétně na FF pracovalo na různých pracovištích několik zaměstnanců, kteří koordinovali a zajišťovali vhodné podmínky studujícím s různými specifickými potřebami. Potom vzešel od proděkanky Andrey Hudákové podnět k založení centra. Cílem bylo přesunout pracovníky do jednoho pracoviště, zlepšit spolupráci a hlavně nastavit systém, který by pro ostatní byl srozumitelný.
Zajímá nás, proč se v názvu centra objevuje zrovna slovo „paluba“. Vždyť známá fráze „házet někoho přes palubu“ znamená, že člověku nepomůžeme. Centrum naopak „nenechává házet studenty se specifickými potřebami přes palubu“ a pomáhá jim zvládat studium. Je možné si název takto vysvětlit?
Ano, název centra si můžeme takto vyložit. Původně se na fakultě projednával seznam jiných návrhů. Jednou v noci jsem přemýšlela nad směřováním zatím bezejmenného centra a potřebovala jsem mu dát nějaký rámec. Podívala jsem se na dioráma s mořem, které bylo osvíceno svíčkou, a sledovala, jak na moři splynuly malé stíny několika lodiček v jednu obrovskou siluetu lodi. A mně na mysli vytanulo anglické spojení „get somebody on board“ ve smyslu zapojit někoho do týmu, do procesu, protože se do toho nezačleňují pouze studující se specifickými potřebami, ale také vyučující a ostatní lidé, kteří se na výuce podílejí a podporu také potřebují.
Zkrátka to není tak, že my na velké lodi budeme házet studentům s potřebami lodičky a radit jim, jak s nimi pracovat. Jedná se spíše o nastavení celého prostředí na naší jedné společné lodi, na které jsou všichni a která nabízí mnoho možností, jak „veslovat“ jinak. Když se vše dobře nastaví, vykomunikuje a všichni zúčastnění jsou na místech, kde se jim pracuje dobře, lze mnohdy společně plout i lépe. Cíl předmětu či studia, tedy to, kam je potřeba doplout, je pořád stejný.
Původně bylo spojení „on board“ jen pracovní název. Nakonec ho paní proděkanka dostala do návrhů a vzešla z něj Paluba. Význam tohoto českého názvu si může každý vyložit tak, jak bude chtít.
Mgr. Kateřina Holubová
od narození neslyšící, pochází z neslyšící rodiny
vystudovala ergoterapii na 1. LF UK, jednooborovou psychologii a obor Čeština v komunikaci neslyšících (dnes Jazyky a komunikace neslyšících) na FF UK
v ergoterapii se specializovala na diagnostiku a neurorehabilitaci u pacientů po získaném poškození mozku, na psychogenní poruchy hybnosti a terapii prostřednictvím virtuální reality
pracovala též jako psycholog SPC a jako neurolingvista-diagnostik ve výzkumné skupině v Amsterdamu
je doktorandkou obecné lingvistiky na FF UK, kde se zabývá jazykovými poruchami u mluvčích ČZJ
má zkušenost i s canisterapií y
prosinci 2024 obdržela Stříbrnou pamětní medaili UK za mimořádný přínos a obětavost, kterou prokázala v návaznosti na prosincovou tragédii na FF UK
Jak dlouho už zastáváš funkci vedoucí Centra Paluba a v čem tvá práce spočívá?
Jsem tam od jejího vzniku, tedy už skoro dva roky. V Palubě mám nadále svou původní agendu, tedy funkci kontaktní osoby pro neslyšící a nedoslýchavé studenty. Většinu času mi ale zabírá vedení centra. Kromě administrativy řeším s kolegy komplikovanější studijní situace i u jiných oblastí specifických potřeb. Komunikuji s proděkankou pro studium a přijímací řízení a spolupracuji s různými odděleními na fakultě. Od prosince 2023 mám na starosti i studující fyzicky a/nebo psychicky zasažené prosincovou událostí. Celkově je to hodně také o práci s individuální motivací zaměstnanců, o vytváření směru, filozofie. Rámec daný legislativou a pravidly je samozřejmě základ, ale celá tato problematika má podle mě mnohem širší přesah a týká se celé akademické obce.
Co tě vedlo k tomu, ujmout se jako neslyšící takto zodpovědné funkce?
Ono to mělo být původně úplně jinak. Vznik budoucího centra se shodou okolností řešil, když jsem dokončovala studium. Měla jsem domluvenou práci na jiném místě a s prací na fakultě jsem už chtěla pomalu končit. Nabídku budoucí centrum vést jsem proto odmítla. No... (smích) Celý systém podpory měl projít velkou změnou a já jsem si fakulty a svých kolegů příliš vážila na to, abych opouštěla pracoviště, aniž by byla vyřešená jeho návaznost. Původně jsem do toho šla s tím, že to bude jen na několik měsíců, dokud se centrum nerozjede a nepředám jej dál. Nakonec jsem tam zůstala dodnes. Mám tu práci ráda, mám skvělý tým a každý den se do toho snažím dát maximum, využít dovednosti, které jsem se naučila v jiných odvětvích, a posouvat podporu společně s kolegy tak, aby to dávalo smysl. A co bude dál, není relevantní, nevím totiž ani, co bude zítra, natož za rok nebo za pět let.
Určitě nebylo jednoduché se ve slyšícím kolektivu prosadit. Mohla bys nám popsat, jak se ti to podařilo a jak s kolegy komunikujete?
Mám to štěstí, že nemám pocit, že bych se musela nějak prosazovat – ani jako neslyšící člověk, a to sluch zdaleka není mé jediné specifikum, ani jako žena nebo nejmladší člověk v týmu. Jsem si vědoma toho, že to bohužel v ČR ani ve světě ještě není běžné, o to více si toho vážím. Myslím, že zásadní je autentičnost a otevřená komunikace a hlavně dát i těm, kteří specifické potřeby nemají, možnost říct, co by potřebovali. Například co se týče komunikace, nejde jen o mé potřeby – každý z nás má nějaké potřeby, schopnosti, silné i slabší stránky, proto to nemáme nastaveno tak, že já jsem neslyšící, takže se vše musí upravovat jen podle mě. Já jsem například schopná rychle formulovat myšlenky písemně, jiné kolegyni toto jde lépe zase ústně, takže u akutních věcí, které je potřeba vyřešit hned, ponecháváme obě formy komunikace, k převodu využijeme technologie a celé je to mnohem produktivnější. Výsledné prostředí je proto nastaveno tak, aby se v něm všem pracovalo dobře, efektivně a byly respektovány individuální potřeby všech.
Kromě Centra Paluba zároveň působíš i v Centru Carolina jako externí pracovnice. Jakou pozici tam zastáváš?
V Centru Carolina pracuji jako celouniverzitní koordinátorka podpory pro neslyšící a nedoslýchavé studující a jako funkční diagnostik. Řeším tam vše, co se týká studia těchto studentů. Zpravidla jde o metodickou podporu kontaktních osob pro studenty se specifickými potřebami na fakultách, o podporu studujících – bývá to často řešení techniky, tipy na aplikace nebo řešení složitějších studijních záležitostí, na nichž spolupracuji právě s fakultními kontaktními osobami. Dále spravuji informační web NaNUK, reaguji na dotazy, zjišťuji, co je u technických vychytávek nového atd. S týmem v centru dále pracuji na různých činnostech, při nichž se společně snažíme o to, aby podpora na všech fakultách UK byla na dobré úrovni a všichni měli vše, co ke své práci se studenty se specifickými potřebami na své fakultě potřebují.
S jakými požadavky se na Centrum Paluba nejčastěji obrací neslyšící a nedoslýchaví studenti? Co konkrétně zde nejvíc řeší, co se týče přístupnosti studia a možnosti podpory?
V Centru Paluba u neslyšících a nedoslýchavých studujících i zaměstnanců nejčastěji řešíme zajišťování tlumočení a přepisu. Je potřeba komunikovat se studujícím, vyučujícím, organizátory, najít tlumočníka nebo přepisovatele, zajistit přípravy atd. Toto vše u nás řeší koordinátorka služeb. Já jako kontaktní osoba se studenty často řeším individuální potřeby ve studiu, nácvik studijních strategií, nejčastěji jde o práci s odborným textem v češtině a akademický projev v ČZJ. Probíhá u nás i výuka angličtiny pro neslyšící studenty a zkoušky z ní, spolužáci neslyšících studujících u nás mohou chodit i na předmět Základy ČZJ. Občas zajišťujeme alternativní řešení v případě akutní situace, například když se nenajde náhrada za nemocného tlumočníka nebo je potřeba najít tlumočníka na poptávku, která se objevila na poslední chvíli. Komunikujeme také s pedagogy, které se snažíme zapojovat do řešení studentovy situace, podporovat je a být kdykoli jako odborní pracovníci k dispozici.
Jsou i takoví studenti, kteří se stydí kvůli svému handicapu požádat o podporu při studiu, záměrně ji nevyužívají a zbytečně se pak se studiem trápí?
Ano, i takoví jsou. Nejvíce se to ukázalo v době covidu, kdy se najednou zásadně změnilo prostředí výuky. Vše se přesunulo do online formy a studující naráželi na nové překážky. Začaly nám přicházet zprávy, někdy i anonymní, že mají specifické potřeby, o kterých nevěděla ani jejich rodina, a mají proto se studiem potíže. Zpravidla šlo o takové potřeby, které nejsou na první pohled vidět, nejčastěji to byli neslyšící či nedoslýchaví studující – mluvčí českého jazyka. Respektujeme to a pokoušíme se navrhnout provizorní řešení, aby se jejich studijní situace, respektive ta komunikační, alespoň trochu zlepšila. Možnosti podpory jsou však u studentů, kteří nejsou evidováni, velmi omezené, nemohou plně využít služeb a všech modifikací či opatření. Komplikuje to i fakt, že do toho nemůže být zapojen pedagog. Někdy ale těmto studentům pomůže nějaký první krok – například spuštění titulků v Zoomu bývalo zlomovým okamžikem, který změnil jejich pohled na vlastní potřeby, a přestali je tajit. Snažíme se takovým studentům ukázat, že nejsou jediní, a představujeme jim možnosti podpory, které jsou k dispozici.
Vystudovala jsi několik oborů na Univerzitě Karlově. Mohla bys popsat rozdíly mezi tehdejšími a současnými službami pro studenty se specifickými potřebami?
Nutno říct, že jsem na ergoterapii nastupovala v roce 2013. Tehdy to na 1. LF UK nebylo takové jako dnes, a už vůbec ne u neslyšících studujících. Nevím, kdo z nás byl víc paf – jestli já z nového studia na VŠ, nebo oni ze mne. Tehdy jsem studiem prošla bez tlumočení a přepisu, o takové možnosti jsem nevěděla a oni s neslyšícími studujícími neměli zkušenosti. Měla jsem ale štěstí na tehdejší vedoucí oboru a některé vyučující. To mi vždy dodalo motivaci ve studiu pokračovat. Na FF jsem nastupovala až v roce 2016, navíc tam už s neslyšícími měli bohaté zkušenosti, takže studium už samozřejmě bylo jiné. Dneska už je to na fakultách jinak, za těch deset let se to hodně posunulo. Centrum Carolina změnilo strukturu, funguje tam lepší spolupráce s fakultami. Dnes mají na 2. i 3. lékařské fakultě několik neslyšících studujících a podpora tam funguje velmi dobře, kromě standardních služeb a opatření tam mají i speciální fonendoskopy, tablety s aplikacemi pro vizualizace a další vychytávky.
V prosinci loňského roku jsi obdržela Stříbrnou pamětní medaili UK. Kdo tě nominoval?
Byla jsem nominována vedením FF UK. Je za tím ale práce celého týmu. Sama bych to nezvládla. Vybavuji si přesně, že se mi bezprostředně po prosincové osobní zkušenosti na chvíli zastavil svět, zůstala jsem ochromena. Byl to právě palubní tým, který mi pomohl najít na chvíli ztracenou kotvu a vrátit se ještě ten večer zpět, fungovat a nějak to vést. To, že se bezprostřední akutní fáze i celý rok zvládly, je zásluhou velkého množství práce a obětavosti koordinátorky služeb, obou našich tlumočnic i externích tlumočníků a přepisovatelů. Je to také výsledek toho, že jsem se mohla díky kontaktním osobám, sekretářce i vyučujícím spolehnout na to, že Paluba bude nadále bez potíží fungovat i pro všechny, kteří mají specifické potřeby nesouvisející se střelbou, a já mohla napnout síly k řešení akutních záležitostí. Nemohla bych to dělat, kdybych neměla jistotu, že kdykoli by mi došly síly a já už nemohla dál, mohla bych to svým kolegům říct a oni by se chopili domluveného krizového plánu a zastoupili mne. To pro mne bylo důležité. A nešlo by to ani bez skvěle fungující spolupráce s mou nadřízenou, paní proděkankou Hudákovou, a s celým kolegiem vedeným paní děkankou. Medaili proto vnímám jako mozaiku, na které má svůj podíl každý člověk z palubního týmu, paní proděkanka i vedení fakulty. Moc si toho vážím a děkuji jim za to.
Nabízí Centrum Paluba i jiné služby, jako je například psychologická pomoc studentům, a je o takové služby zájem?
Psychologické poradenství ani jinou formu psychologické pomoci nenabízíme. Tyto služby na fakultě poskytuje Psychologická poradna FF UK nebo poradny UK. Jelikož jsme na Palubě všechny tři kontaktní osoby zároveň psychologové, jsme schopni výjimečně, jako třeba teď po střelbě na fakultě, poskytnout krizovou intervenci některým studujícím se specifickými potřebami. Jedná se o krizovou intervenci v ČZJ anebo pro studující s poruchou autistického spektra, z důvodu specifik v komunikaci.
Je o tobě známo, že jsi milovnicí psů a že jsi svou zálibu skloubila s canisterapií. Můžeš nám k tomu říct něco více?
Se psy pracuji dlouho, původně jsem se věnovala záchranařině a dalším aktivitám spojeným s bezpečností, pak jsme po canisterapeutickém výcviku občas vypomáhali při psychologických vyšetřeních týraných a zneužívaných dětí. Když byla po střelbě na fakultě zavedena canisterapie a hipoterapie, zapojily jsme se po čase s mou fenkou také. Dnes už je součástí Paluby a studenti s jakýmikoli specifickými potřebami si její přítomnost na konzultaci mohou kdykoli vyžádat.
Jsi zakladatelkou projektu NaNUK. Je tento projekt také aktivitou Centra Paluba?
Projekt NaNUK vznikl ještě před Centrem Paluba. Původně vznikl v rámci tehdejšího Ústavu jazyků a komunikace neslyšících na FF UK ve spolupráci s Centrem Carolina na UK. Stále ho spravuji a využívám ho jak v Centru Carolina, tak i v Centru Paluba.
Organizuje Centrum Paluba pro studenty a vyučující osvětové kurzy o zdravotně znevýhodněných a jejich potřebách při studiu?
Ano, pracovníci Centra Paluba FF UK občas působí v roli přednášejících například na workshopech a akcích pořádaných Centrem Carolina. Jde o workshopy pro všechny studující nebo zaměstnance UK. V rámci FF UK organizujeme různé informační schůze, přednášky pro celé oddělení, katedru či ústav. Někdy se setkáváme pouze s vybranými zaměstnanci, například vyučujícími, kteří učí studenta s určitými specifickými potřebami a rádi by se o těchto potřebách dozvěděli více, aby s ním mohli lépe pracovat. Občas si nás na přednášku pozvou střední školy, tam nejčastěji představujeme obecný systém podpory na veřejných VŠ.
Co bys chtěla vzkázat či doporučit všem studujícím a zájemcům o studium se sluchovým postižením?
Pokud uvažujete o studiu na VŠ, neváhejte a klidně si studijní program vybírejte podle svého zájmu nebo podle toho, jak na vás VŠ zapůsobila na dni otevřených dveří. Dnes by vám na každé státní VŠ měly být služby dané legislativou poskytnuty. Někde s nimi jen mají více zkušeností a bude to o něco jednodušší, někde bude možná potřeba ještě prošlapat cestičku a třeba to uděláte právě vy. Některá centra jsou možná i víc vidět, o jiných uslyšíte poprvé, ale neznamená to, že na dané univerzitě podpora není nebo vám nebude poskytována. Zkušenější centra ráda pomohou i univerzitám, které ještě s takovou podporou zkušenosti nemají. Na webu AP3SP (Asociace poskytovatelů služeb studentům se specifickými potřebami na vysokých školách) najdete seznam pracovišť pro studium se specifickými potřebami. Doporučuji se zeptat na té VŠ, kam se chystáte. Věřím, že vám rádi odpoví.
