Zlaté české ručičky Jaroslava Sáckého

TEXT: Klára Zaoralová

FOTO: archiv Jaroslava Sáckého

Kutilství je skvělý způsob, jak přicházet s vlastními nápady a následně je realizovat. Je to nejen praktická činnost, která může ušetřit peníze, ale také kreativní a uspokojující koníček. Podporuje kreativitu a umožňuje lidem naučit se nové dovednosti. Kutilové často pracují na různých projektech, od drobných oprav v domácnosti po výrobu nábytku nebo dekorací. Mnoho z nich sdílí své projekty a nápady online, kde tak vytváří komunitu, v níž si mohou vyměňovat rady a inspiraci. S potěšením vám přináším rozhovor s Jaroslavem Sáckým, jehož povoláním je elektroinstalatér a celoživotním koníčkem právě kutilství. Svojí šikovností, vytrvalostí a trpělivostí si vysloužil můj obdiv.

Jmenuji se Jaroslav Sácký, ale většina lidí mi říká Jarda. Žiju s rodinou na jižní Moravě, poblíž Hodonína, v malé vesnici obklopené lesy. Už od dětství mě fascinuje kutilství. Můj táta, strojní mechanik, se věnuje zámečnictví a vyrábí především zakázkové vratové dveře. V domě mých rodičů byla velká garáž, kterou táta využíval jako dílnu, a já tam od mala trávil spoustu času. I když to někdy bylo nebezpečné, například při svařování, táta mě postupně zasvěcoval do řemesla. Ve svých deseti letech jsem už sám svařoval a postupně získával další dovednosti. V jedenácti jsem od bratra dostal starou Jawu 21 Pionýr z roku 1967, která byla v hrozném stavu. Rozhodl jsem se ji sám zrenovovat – rozebral jsem ji, leštil, lakoval a sháněl potřebné díly. Díky mamince, která mi pomohla s hledáním součástek, a radám kamarádů z vesnice jsem motorku nakonec dokončil. Pod dohledem dědy jsem na ní poprvé vyjel a poté ji prodal.

Na vesnici jsem byl jediný neslyšící, takže jsem si často hledal aktivity sám a využíval tátovu dílnu.

Inspiraci jsem čerpal z Instagramu a Pinterestu. Můj táta také neustále něco rekonstruoval – jakmile dokončil jednu místnost, pustil se do další. S bratrem jsme mu při těchto pracích vždy pomáhali.

Vzdělání a cesta k řemeslu

Po ukončení základní školy jsem nastoupil na SOU pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. Po půl roce jsem však studium vzdal, protože mi nevyhovovalo bydlení na internátě. Přestoupil jsem tedy na SOU se zaměřením na obor elektrikář/elektromechanik mezi slyšící studenty.

Měl jsem štěstí na skvělého mistra, který mi látku dokázal trpělivě a srozumitelně vysvětlit. Když jsem něčemu nerozuměl, pomáhal mi najít souvislosti, protože nové učivo často navazovalo na předchozí látku. Učení bylo náročné, ale nevzdal jsem se. Díky vlastní snaze, konzultacím s mistrem i opisování od spolužáků jsem tříletý obor úspěšně zvládl. Jsem hrdý na to, že jsem se rozhodl jít touto náročnou, ale obohacující cestou.

Postavil jsem dům od základů

Po tátovi jsem zdědil neklidnou povahu – nedokážu dlouho sedět bez práce. Proto jsem se rozhodl postavit si svépomocí vlastní dům. Zkušenosti jsem získal už předtím, když jsem pomáhal bratrovi, bratranci a pár neslyšícím přátelům s jejich stavbami. Nabrané dovednosti a odvaha mě pak přivedly k vlastnímu projektu.

První zkušenosti se stavbou jsem získal už po učilišti, kdy jsem pracoval jako elektromontér ve firmě, která se zabývala nejen elektroinstalacemi, ale i montážemi vodovodů a plynu. Na stavbách jsme byli často první – elektřina se dělá dřív, než nastoupí vodoinstalatéři a plynaři. Sledoval jsem jejich práci, učil se, jak spolu všechny systémy komunikují, a postupně jsem pochopil celou stavbu jako komplexní proces.

Ve firmě jsem pracoval čtyři nebo pět let, než jsem si našel jinou práci s lepšími podmínkami.

Svůj dům jsem stavěl dva roky – od základů až po střechu. Většinu prací jsem dělal sám, s občasnou pomocí táty, když měl čas. Jediné, co jsem si nechal udělat na zakázku, byla okna. Bylo to náročné období. Po práci jsem pokračoval na stavbě až do deseti večer, o víkendech jsem pracoval od rána do večera. Kvůli nepravidelnému stravování jsem přibral, protože jsem často celý den nejedl a večer se přejedl. Naštěstí jsem teď zpátky na své váze.

Dům je kompletně hotový, jen zahradu teď upravuji v klidnějším tempu. Jsem šťastný, že mám stavbu za sebou a mohu si pohodlně užívat domov se svou přítelkyní a dítětem.

Inteligentní dům

Bydlíme v inteligentním domě, který jsme vybavili technologiemi od firmy Loxone. (Inteligentní dům je domácnost vybavená technologií umožňující automatizaci a dálkové ovládání různých systémů a zařízení. Tyto technologie zahrnují senzory, detektory a centrální řídicí systém, který spravuje osvětlení, vytápění, bezpečnostní systémy, domácí spotřebiče atd. – pozn. red.)

Například když jsou venkovní žaluzie u oken spuštěné dolů a já chci vyjít na verandu, nemusím je ručně vytahovat. Stačí otevřít dveře a žaluzie se automaticky vytáhnou. Dům umožňuje i ovládání na dálku. Například když zazvoní pošťák a já jsem v práci, můžu přes mobil otevřít garáž, aby tam mohl balík uložit, a poté ji zase zavřít. Díky kamerovému systému mám jistotu, že je vše pod kontrolou.

Máme také podlahové vytápění. V každé místnosti jsou senzory, které topení vypnou, když otevřu okno nebo dveře, čímž šetříme energii. Při odjezdu na dovolenou aktivuji alarm. Pokud by zůstalo nějaké okno otevřené, alarm by nešel zapnout, takže mám jistotu, že je dům správně zabezpečen.

Dům dokáže rozeznat i pohyb podezřelých osob. Když se někdo pohybuje před domem, rozsvítí se světla, aby to vypadalo, že je někdo doma. Navíc mám nastaveno, že když někdo zazvoní, rozbliká se světlo v určitých místnostech. V dětském pokoji to momentálně není potřeba, ale v budoucnu to mohu snadno změnit nastavením přes počítač nebo tablet.

Zabezpečení zahrnuje i senzory na vodu a kouř. Pokud praskne vodovodní trubka, dům začne po pěti minutách blikat modře. Při požáru se rozbliká červeně a oranžová barva signalizuje, že potřebuji pomoc. Jednou se mi stalo, že na toaletě došel papír a neměl jsem mobil po ruce. Podržel jsem pět vteřin tlačítko, dům zablikal oranžově, a přítelkyně mě hned přišla zachránit. (smích)

Místo budíku mám světelný systém – světla se pomalu rozsvítí a žaluzie se vytáhnou. Pokud to ignoruji, spustí se vibrace postele.

Pro nastavení chytrého domu jsem musel důkladně nastudovat, jak vše funguje, a vybrat správnou firmu. Nakonec jsem zvolil Loxone, protože nabízí široké možnosti nastavení a je vysoce kompatibilní.

Celý systém jsem sám nainstaloval a naprogramoval včetně PLC automatizace. Kdyby někoho zajímalo více informací, může se na mě obrátit, rád poradím.

Renovace jako hobby

Motorka Jawa mě motivovala k tomu, pokračovat v renovacích. A tak jsem koupil starou loď za 70 000 Kč, investoval dalších 20 000 Kč do materiálů a následně ji zrenovovanou prodal za 250 000 Kč. Práce mě nesmírně bavila a od té doby pravidelně sleduji bazary. Když něco najdu, vždycky se těším na další renovaci. Inspiraci čerpám hlavně z Pinterestu a Instagramu. Pokud se mi nějaký výrobek opravdu líbí, vytvořím si ho – třeba stůl nebo dětský domeček na zahradu. Velkou výhodou kutilství je, že si dokážu vše opravit sám, bez čekání na servis a bez zbytečných nákladů. Například když se mé přítelkyni rozbil šicí stroj, zvládl jsem ho opravit. Kromě kutilství se věnuji i rybaření.

Své nápady a zkušenosti jsem chtěl sdílet s ostatními. Jednou jsem narazil na facebookovou skupinu, kterou spravovala jedna paní. Skupina měla málo členů a nízkou aktivitu, proto jsem jí nabídl, že ji převezmu. Jmenuje se Crafts DIY & Ideas DEAF a můžete se do ní také přidat. Je určena pro neslyšící, kteří zde mohou sdílet své výrobky, triky a nápady nebo si vzájemně radit a pomáhat. Nyní má již přes 1 500 členů, včetně lidí ze zahraničí.

Kromě toho nabízím i elektroinstalační služby. Více o mně a mé práci najdete na facebookové stránce Elektroinstalace JAMD.

medailónek

Jaroslav Sácký

Od narození neslyšící, žije na jižní Moravě povolání elektroinstalatér

Motto: Řemeslo je zlatý důl

Vzdělání:

Kapitánský kurz pro motorové lodě (do délky 20 m) pro vnitrozemské vody a moře do vzdálenosti 1,8 km od pevniny nebo ostrova

Strojnický průkaz pro práci s pasovými rypadly bez omezení hmotnosti a s UNC smykovým bagrem do hmotnosti 3,5 t (2021)