
2 minute read
Kouzelné přání 6
from UNIE 1-2/2025
by casopisunie
TEXT: Jan Panský
FOTO: Dall-E
V minulých dílech Eliza utekla do lesa, kde se setkala s temnou vílou. Myslela, že jí ublíží, místo toho Elize chtěla pomoci a poslala ji za samotářem Ledutajem. Pomůže Ledutaj Elize vrátit sluch? A přesvědčí ho Eliza, že pomoc potřebuje?
Eliza byla zoufalá. Tak zoufalá, že už vlastně ani neplakala, ani nebouchala na dveře, aby se domohla vstupu. Ledutaj, samotář, který jí měl pomoci, ji ignoroval. Už si ani nevyčítala, že se na tenhle výlet vydala. Bylo jí to jedno. Byla tma a jí byla zima. Nějak se jí podařilo usnout. Když se probudila, byla stále tma, jen na nebi zářily hvězdy. Ale zima jí kupodivu nebyla. Eliza zamrkala a v tu chvíli jí došlo, že je přikrytá kožešinou. Kde, co, jak? pomyslela si Eliza, ale rychle si sečetla dvě a dvě dohromady. Ledutaj musel využít toho, že usnula, a přikryl ji kožešinou jako peřinou. A samozřejmě ji nevzbudil a zase zmizel ve své chýši. Tak to teda ne!

Postavila se, ještě stále zachumlaná v kožešině, odfrkla si a zaťukala na dveře. Nechtěla Ledutaje vzbudit, kdyby náhodou spal, tak nejprve ťukala docela potichu. Nic. Zkusila to znovu a silněji. Nic. Potřetí už na dveře bouchala. Když se po delší pauze chystala zabouchat počtvrté, dveře se prudce otevřely. Ledutaj stál před ní, oblečen stejně jako navečer: modrá kamizola, žlutá čapka. Jen vousy měl víc rozcuchané a ve slabém světle viděla, že v nich má drobky. „É, já... promiňte, jenom... chtěla jsem...“ nedokázala Eliza dát dohromady smysluplnou větu. Ledutaj povytáhl jedno obočí a rukou jí naznačil, že má zastavit. Když zmlkla, zeptal se: „Máš hlad?“ Přehnaně přitom otevíral pusu. Eliza rychle zakývala hlavou. Ledutaj ustoupil ode dveří a mávnul na Elizu, ať jde dovnitř. Nemusel jí to říkat dvakrát. Eliza, potěšena svým malým vítězstvím, si hned sedla na jednu ze dvou židlí – na tu blíž krbu. „Máš odvahu,“ okomentoval to Ledutaj. Pokrčil rameny, otočil se k malé kuchyňce a podal jí misku s kaší a kus chleba. „Jez. Je to teplé.“ Opět otevíral pusu jako ryba, ale Eliza byla ráda, že se s ní vůbec baví. Hladově zhltla jídlo a Ledutaj jí ještě podal obří hrnek s čajem. Když si všiml, že se dívá na něj, a ne do misky s jídlem, začal se Elizy vyptávat.
Pokračování příště