Neslyšící dětská filmová hvězda zavítala do Evropy

TEXT A FOTO: Ivana Hay Tetauerová

FOTO: bckonline.com, blackfilmandtv.com

Během konání loňského festivalu Clin d’Oeil ve francouzské Remeši jsem měla příležitost udělat rozhovor s mladou, teprve dvanáctiletou neslyšící černošskou herečkou Milou Davis-Kent. Do Evropy zavítala poprvé na pozvání ředitele festivalu, který ji přizval v rámci propagace práce neslyšících herců z USA. Film Creed III, v němž Mila hraje, měl premiéru v kinech předloni v březnu. Snímek dosáhl na vrchol amerického žebříčku návštěvnosti kin a promítal se po celém světě.

Mila je první mladou neslyšící černošskou herečkou, která byla obsazena do tak významného filmu. Ztvárnila postavu dívky Amary, neslyšící dcery slyšících rodičů Adonise a Biancy Creedových, hlavních postav, jež hrají populární herci Michael B. Jordan a Tessa Thompson. Požádala jsem Milu a její maminku Kim, aby se s námi podělily o své zkušenosti z natáčení.

Milo, jsme ve francouzské Remeši, což je pro tebe na druhé straně oceánu. Jsi v Evropě poprvé? Jak se tady cítíš?

Ano, poprvé. Je to pro mne zcela nová zkušenost, jiná kultura, všude jiná auta, líbí se mi tu.

Tvým mateřským jazykem je ASL. Bála ses, že nebudeš mezinárodnímu znakovému systému rozumět?

Nejdříve ano, ale teď když jsem tady, tak docela rozumím. Umím se přizpůsobit, jde to.

Přiletěla jsi sama?

Ne, jsem tu se svou početnou neslyšící rodinou. Mám tu neslyšící rodiče i svých šest sourozenců –mám čtyři sestry a dva bratry.

Wow! Hrála jsi ve filmu Creed III. Máš ještě nějaké další filmové zkušenosti?

Ano, poprvé jsem si zahrála ve filmu Creed III, pak jsem se objevila i v seriálu Doktoři a třetí zkušeností byl film Jesus.

První film vznikal v prostředí samých slyšících. Jaké pro tebe bylo natáčení filmu Jesus, který je v tomto pravým opakem?

Mezi slyšícími to bylo samozřejmě těžší, musela jsem se soustředit, být ve střehu, mít vedle sebe tlumočníka znakového jazyka. S neslyšícími to byla pohoda, relax, žádný stres a všemu jsem rozuměla. Dobře jsme komunikovali, diskutovali, což mezi slyšícími nešlo. Tam jsem musela všude chodit s tlumočníkem, když bylo potřeba. Ale měla jsem ASL konzultanta a někteří ze štábu se snažili i znakovat. Natáčení filmu Jesus bylo zcela bezbariérové, protože jej natáčeli sami neslyšící a i neslyšící v něm hráli. (Více o filmu Jesus se můžete dočíst v UNII 5–6/2024 – pozn. red.)

Kdo učil tvé slyšící kolegy při natáčení ASL, když jsi ve štábu byla jediná neslyšící?

To měl na starosti právě ASL konzultant. Vedl při natáčení kurzy ASL pro všechny ze štábu a herce, aby se naučili znakovat a mohli komunikovat se mnou a mojí neslyšící rodinou.

Opravoval někdo tvé chyby při hraní?

Ano, režisér a zároveň hlavní herec Michael B. Jordan se vždy ujišťoval ASL konzultanta, že jsem to řekla správně. Pod jeho vedením jsem si i opakovala scénář, aby vše odpovídalo textu. Konzultant kontroloval používání ASL na place a také pomáhal režisérovi stříhat scény s promluvami v ASL ve vhodný čas. Pomáhal mně i mým „filmovým rodičům“ upravovat některé znaky, které jsme používali, aby bylo vše srozumitelné. K tomu ještě vedl kurzy ASL pro všechny ze štábu a herce, aby s námi mohli sami komunikovat.

Měla jsi někdy pocit, že bys nějakou situaci pozměnila nebo zahrála jinak? Šlo to?

Ano, když se mi ve scénáři něco nezdálo, tak jsem se domluvila s režisérem – vysvětlila jsem například, že je potřeba repliku ve znakovém jazyce změnit, aby to bylo autentické a přirozené.

Jako první neslyšící černošské dívce se ti podařilo hrát v hollywoodském filmu. Jak to vnímáš? A jak tě berou tvoji kamarádi, určitě se tě na to hodně vyptávají?

To ne, samozřejmě jsem tím velmi poctěna, ale ostatní kamarádi mne stále berou jako jednu z nich, nijak zvlášť to neřeší. Máme se rádi stejným způsobem jako předtím.

Je něco, co bys chtěla vzkázat českým neslyšícím dětem, které obdivují tvé filmové úspěchy?

Just do it! To je můj oblíbený slogan z reklamy na boty Nike. I když máš pochybnosti, prostě to zkus, jdi do toho. I já to prostě zkouším, buď se to povede, nebo ne. Za pokus nic nedáme.

Rozhovor s Kim, maminkou Mily:

Jak jste s Milou zvládaly natáčení profesionálního, hollywoodského filmu a jak jste zkoordinovaly čas, ve kterém musela pracovat?

Než se Mila zapojila do natáčení, vůbec jsem filmový průmysl neznala, neměla jsem s ním nic společného. Vše jsem se s Milou učila až za pochodu. Když mi něco nebylo jasné, zeptala jsem se. Když se začalo natáčet, bylo nám řečeno, že existuje zákon, který chrání děti před dlouhou natáčecí dobou, a že Mila může pracovat maximálně osm hodin denně, jinak by hrozily právní postihy. Také v pauzách mezi natáčením musí dostávat pravidelnou stravu, což ovšem znamená, že z osmi natáčecích hodin je ve skutečnosti jen šest s přestávkami. Takže se s časem musí opravdu nakládat co nejefektivněji. Pokud by byla starší 18 let, už by to bylo něco jiného, ale Mila je ještě malá, bylo vidět, že je to pro ni fyzicky náročné a únavné. Když vidím, že je ještě z předešlého dne unavená, vždy požádám o přestávku a je nám vyhověno. Nikdy ji nenechali hrát v jednom kuse.

Takže jste kromě role matky i PR?

Ne tak docela, PR propaguje její práci, já jsem spíše jako její manažerka. Například o veškerou komunikaci se starám já. Čtu e-maily, koordinuji Milin čas, potřeby, oblečení, vybavení. PR nám též říká, co dělat, a já to komunikuji s Milou a pracujeme tak jako tým.

Na place máme ještě člověka, kterému se říká studio teacher, ten funguje jako učitel, stará se o Milin čas, dohlíží na její stravu a zdraví celkově. Já jsem tak víc jako matka, i když s ním spolupracuji, mám vlastně to štěstí, že je Mila neslyšící a ostatní neumí znakovat, takže s ní mohu trávit čas. Mám učitelskou licenci, takže můžeme společně pracovat, učíme Milu znakovat scénáře apod. Učitel na to celé vlastně dohlíží.

Redaktorka Iva Hay a filmař Ivan Crnac s Milou a její maminkou Kim na festivalu v Remeši

Jak se vlastně Mila dostala k filmu?

Přes sociální síť – Facebook. Právě tam totiž probíhal open casting call – hledali neslyšící dívku do filmu. Já jsem to ignorovala, ale kamarádi a tatínek Mily, který se sám filmovým průmyslem zabývá, mi navrhli, proč to nezkusit. Poslali jsme tedy na konkurz přihlášku a pozvali nás, ale my se zrovna v ten čas nemohli dostavit. Nabídli nám pak proto schůzku přes Zoom, bylo to totiž zrovna v čase covidu. Zoom setkání bylo plné pracovníků z filmového průmyslu, byl tam ředitel castingu a další. Mila se představila, musela o sobě přede všemi něco říci. Pak nás pozvali na druhé setkání přes Zoom, kde nám sdělili, že ji vybrali. Neměli jsme s tím vůbec zkušenosti, zejména proto, že jsme neslyšící, a vůbec jsme nevěděli, co si pod tím představit. Celá tahle zkušenost nám pak ale enormně pomohla při natáčení filmu Jesus. Tam jsem se stala projektovou manažerkou, už jsem věděla, jak to celé funguje.

Jak se Mila „vtělila“ do své role?

Během setkání na Zoomu měla Mila zahrát pasáž ze scénáře, kterou jí předem poslali. Cvičily jsme to spolu, ale ve scénáři nebylo explicitně řečeno, jak se má tvářit. Při setkání to zahrála jako „slaďoušek“. Poprosili ji, ať to zahraje ještě jinak, z pohledu dívky, která je trochu drzejší, jakási rebelka, která ví, co chce. Viděli, že se Mila umí přizpůsobit, že rozumí a chápe, jak to zahrát, což bylo též rozhodující. Jsem na ni opravdu pyšná.

Bylo během natáčení pro Milu těžké učit se scénáře nazpaměť?

Když Mila začínala, bylo jí teprve devět let. Číst už uměla, ale scénáře byly samozřejmě jazykově na vysoké úrovni. Četly jsme si scénáře spolu, aby rozuměla kontextu, významu. Fungovala jsem v tomto jako její učitelka. Také jsme měly ASL konzultanta, byl to Jeremy Lee Stone – ten jí to vždy krásně vysvětlil. Já to také zvládám, ale on to dotáhl skutečně úplně do té profesionální dokonalosti. Výsledkem byl opravdu krásný projev v ASL, Jeremy dokázal vybrat vždy ten nejvhodnější způsob vyjádření daného textu. Také na place hodně pomohl s osvětou, aby si ostatní zainteresovaní do výroby filmu uvědomili, že nemohou neslyšící ponižovat nebo je nějak utlačovat, ale měli by náš jazyk a kulturu respektovat.

Děkujeme vám oběma za krásný a inspirativní rozhovor! Přejeme mnoho a mnoho dalších úspěchů v profesionálním filmovém světě!