Slyšet písmo, vidět řeč: Tomáš Portych

Simultánní přepis je forma sociální služby, kterou ČUN poskytuje lidem se sluchovým postižením již řadu let. Co si pod tímto souslovím však představit? Jde o převod mluveného slova do písemné podoby v reálném čase. Přepisovatel přepisuje mluvenou řeč a v témže momentu si klient čte text na notebooku, tabletu či jiném zobrazovacím zařízení. Simultánní přepis je také službou praktickou zejména pro osoby se sluchovým postižením, které neovládají český znakový jazyk a preferují mluvenou či psanou formu českého jazyka. Klienti, kteří projevují zájem o tuto službu, jsou většinou ohluchlí, nedoslýchaví nebo uživatelé KI.

Simultánní přepis však často bývá užitečný i pro neslyšící klientelu v případě odborných přednášek, firemních setkání, konferencí, kongresů a podobně – pomocí něj lze zapisovat odborná slova nebo slovní spojení, pro která dosud nejsou ustálené znaky, nebo dokonce tyto výrazy doteď v českém znakovém jazyce neexistují. Služba je poskytována podle zákona o sociálních službách č. 108/2006 Sb., v platném znění.

Krátká historie rozvoje simultánního přepisu aneb jak to celé začalo…

Jaké byly počátky simultánního přepisu? Jak je již známo, začátky nebývají jednoduché… V letech 2007 až 2010 byl pod vedením Ing. Martina Nováka, tehdejšího předsedy pražské pobočky ČUN, vytvořen projekt Simultánní přepis mluvené řeči. Projekt navíc podpořila Nadace Vodafone. Na tomto základě v roce 2010 vzniklo Centrum zprostředkování simultánního přepisu (CZSP), které dodnes funguje jako sociální služba. Uvědomělí tvůrci tohoto projektu a zakladatelé Centra chtěli poskytnout osobám, které nevyužívají český znakový jazyk, nějaký způsob, jak snížit komunikační bariéru a dostat plnohodnotné informace ze světa slyšících. Tito lidé totiž preferují mluvenou a psanou formu českého jazyka a vadilo jim, že si slyšící lidé automaticky mysleli, že jim vyhovuje tlumočník do českého znakového jazyka a že mu rozumí.

Aby služba mohla fungovat, bylo nutné zajistit technickou oporu a hlavně přepisovatele. Než se však toto všechno díky Ing. Martinu Novákovi a jeho týmu podařilo zrealizovat, uplynul ještě nějaký čas, který věnovali hledání financí a zařizování a shánění technologií a vhodných pomůcek k tomu určených. Nakonec se to všechno podařilo. Postupně se sehnala technika potřebná k zajištění přepisů, jako jsou notebooky, projektory, plátna atd. Od té doby docházelo a stále dochází k vývoji a pokroku technologií, díky nimž se zlepšují i možnosti poskytování simultánního přepisu.

Do Centra postupně přicházeli noví přepisovatelé. Aby mohli klientům nabízet co nejlepší služby, bylo nutné se také postarat o jejich profesní růst. Bylo potřebné jejich průběžné školení a zlepšování jejich schopností. Ale co je nejdůležitější, ukázalo se, že tato sociální služba má veliký potenciál, a dnes patří mezi nejvyužívanější služby v České unii neslyšících.

CO MUSÍ UMĚT PŘEPISOVATEL A JAKÉ DOVEDNOSTI BY MĚL MÍT?

 Ovládat rychlopsaní na klávesnici – minimálně 400 úhozů za minutu

 Umět rychle reagovat na to, co osoba momentálně sděluje

 Co nejnižší chybovost během psaní textu

 Velmi dobrá znalost českého jazyka (pravopis, gramatika a další jevy v českém jazyce)

 Dobrý zdravotní stav, zejména sluch je samozřejmostí

 Plusem je znalost alespoň základních znaků pro komunikaci s neslyšícím klientem, velmi to usnadní spolupráci obou stran

 Dochvilnost před pracovním výkonem

 Zacházení s technologiemi vhodnými pro práci s přepisem (softwarové programy, pomocná zařízení apod.)

 Vzdělávání, účast na kurzech a školení dle potřeby

Přinášíme vám rozhovor s Tomášem Portychem, naším nejrychlejším a nejúspěšnějším přepisovatelem, který je ve svém oboru profesionálem.

Tomáši, již dlouhou dobu se věnuješ přepisu profesionálně a jsi v něm úspěšný. Jak ses k této zajímavé a bezesporu užitečné práci dostal? Předpokládám, že tě ve škole musela bavit čeština?

To ani ne… (smích) My jsme totiž měli ve škole psaní všemi deseti jako povinný předmět v šesté třídě místo informatiky. Už to bylo s počítači a byl to poměrně pokrokový předmět. Doporučil bych ho na každou školu, je to skutečně, zvláště pro dnešní dobu, velmi praktické. A protože mne to hodně bavilo a šlo mi to, tak jsem se začal postupně zapojovat do soutěží v rychlopsaní. Z mého koníčku se pak postupně stala „sportovní disciplína“ a nakonec i profese. Jako přepisovatel pro neslyšící jsem začal pracovat právě pro ČUN v roce 2012. Mnoho kvalitních přepisovatelů je ze soutěžního prostředí, a až teprve poté začínají pracovat profesně jako přepisovatelé. Přepis dělám i pro více organizací, z nichž je hlavní ČUN, kde pracuji v sociálních službách. Mimo jiné ale pracuji i jako OSVČ.

Kde ses tuto dovednost začal učit profesionálně?

S přepisem jako takovým jsem začínal zhruba před těmi deseti lety a tehdy nebylo mnoho lidí, kteří by tuto práci mohli vykonávat. Se psaním všemi deseti jsem neměl už na základní škole problém a chtěl jsem si z něho udělat státnice. Chodil jsem proto na odpolední kroužek přípravy psaní všemi deseti, a protože jsem měl výsledky nad očekávání, bylo mi nabídnuto, abych se zapojil do soutěží. Psaní jsem trénoval v internetové škole ZAV, kterou založili manželé Zaviačičovi. Přes ně a na základě soutěžních výsledků si mne také tenkrát ČUN našla jako toho, „kdo rychle píše“.

Jak funguje komunita přepisovatelů?

Komunita přepisovatelů ze začátku vznikala převážně z komunity soutěžících v psaní všemi deseti. Ta je hodně semknutá a pospolitá a její příjemný duch se přenáší potom i mezi přepisovatele. Tito lidé se navzájem podporují a mají i možnost mezi sebou vzájemně soupeřit, což zvyšuje dovednosti a kvalitu. A díky soutěžím se soutěžící a někteří přepisovatelé znají i na mezinárodní úrovni.

Jakých soutěží ses doposud zúčastnil a v jakých disciplínách?

Během studií na gymnáziu jsem měl třeba šest soutěží za rok. Tady se mohou zájemci zúčastnit republikových soutěží určených pro středoškoláky. Nejdříve jsem soutěžil v regionálních soutěžích a pak jsem se začal každoročně zúčastňovat mistrovství České republiky. Každé dva roky probíhá i mistrovství světa. U nás v České republice je hodně hutná komunita, máme hodně úspěšných soutěžících. Je to díky tomu, že u nás existuje škola psaní všemi deseti, o které jsem se již zmínil výše. Máme též výbornou síť po středních školách, kde se to studenti učí a získávají již v mládí informace o těchto soutěžích, právě proto i díky tomu máme tolik mladých a úspěšných účastníků.

Máte na účast v těchto soutěžích nějakou finanční podporu?

Podporuje nás MŠMT, hlavně studenty středních škol. Na nás dospělé je již méně financí, ale dotace se dají sehnat třeba od organizace nebo od vysokých škol.

Jak bys charakterizoval vývoj přepisu od tvých začátků (rozvoj technologie, možnosti pro SP)?

Za těch 10 let to šlo hrozně dopředu. Teď byl třeba největší posun hlavně za pandemie, kdy se vyvinuly různé aplikace automatických přepisů a přepisovatelských služeb online, které fungují docela dobře jako náhrada prezenční varianty. Odhaduji, že snad polovina přepisů je v současnosti online. Přepisovatelé tedy mohou pracovat z domova, na dálku, na což předtím technika a technologie ještě nestačily. Nejlépe jde obsadit objednávka online, protože tím samozřejmě stoupá šance, že se najdou volní přepisovatelé. I pracovní porady, které se konávaly hybridně, nyní pokračují v online formě. A co je úplně nejdůležitější, změnil se poměr situací, které neslyšící mohou zvládnout sami, aniž potřebují jít za naší službou. Například teď máme při rozhovoru spuštěný automatický přepis, který může posloužit ve chvíli, kdy to potřebuje klient narychlo a nestíhá si přepis objednat. Je již více možností, jak přepis online využít – například formou Transkriptu, kde si neslyšící může na tabletu hned objednat „živého“ přepisovatele a někam zatelefonovat. Na různých akcích již často klient dostane tablet, na němž se mu zobrazuje přepis, a nemusí sedět přímo vedle přepisovatele a koukat se mu do notebooku. Podle mě je nyní díky technologii právě ta největší změna a ten největší posun kupředu v samostatnosti.

Služby přepisu ve světě využívají nejen neslyšící, ale i slyšící. V jakých případech například?

Často se v dnešní době setkáváme s organizacemi, které chtějí být přístupné pro neslyšící, namátkou například festival Jeden svět, který proběhl letos v březnu. Přepisujeme na něm některé debaty po filmech, zahájení a závěr festivalu. Pokud jde o oblast mimo služby pro osoby se sluchovým postižením, některé konference chtějí mít záznamy z přednášek a obrátí se na nás s prosbou o naše služby. Nebo jde o mezinárodní akce, kde chtějí mít přepis proto, aby účastníci lépe rozuměli – aby se mohli opřít o čtený anglický text. Nemusí mít sluchové postižení, jde o lepší přístup k porozumění.

Zleva Tomáš Portych (získal stříbro v protokolování a zlato za kombinaci, což je v podstatě shrnutí výkonů za všechny jednotlivé soutěže), Karin Cieslarová (získala bronz v záznamu diktátů, které je možné po skončení opravovat, a zlato za protokolování, což jsou diktáty, v nichž stačí zaznamenat pouze podstatné informace), Eliška Témová (umístila se mezi 10. až 20. místem a potvrdila v disciplíně audiotranskripce 430 úhozů za minutu).

TYPY V SOUČASNÉ DOBĚ EXISTUJÍCÍCH PŘEPISŮ V KOSTCE:

Přepisy na místě: na notebook nebo na plátno

Pomocí systému Polygraf: uživatel si může na mobilním zařízení zobrazit přepis mluvčího jeho powerpointovou prezentaci nebo obojí

Pomocí systému Text on Top: tento systém umožní zobrazit simultánní přepis na tabletech zapůjčených od CZSP a také formou titulků na plátně, na kterém přednášející promítá prezentaci; přepis se může zobrazit i po otevření odkazu na webové stránky na vlastním mobilním zařízení, notebooku, tabletu nebo PC

Chodící přepisovatel: umožňuje přepisovat například na exkurzích a prohlídkách za chůze a promítat text na tablety klientů

Automatický rozpoznávač mluvené řeči v rámci aplikace eScribeDroid

Online přepisy přes aplikaci eScribeDroid: ve spolupráci s firmou Transkript online s.r.o. zajišťuje CZSP přepisy online pomocí tohoto systému, zapotřebí je tablet či mobil podporující operační systém Android, dále instalace aplikace eScribeDroid, registrace a dodržování podmínek poskytování této služby

Co považuješ na své práci za nejtěžší? Jak bys ji odlišil od tlumočení do ČZJ?

Já si myslím, že nejtěžší je asi flexibilita. Každý den se může měnit prostředí, kde člověk bude přepis vykonávat, každý týden se musí připravit na něco nového, ať už je to téma, nebo jsou to prostory, kde bude přepis probíhat. Přepisovatel určitě musí vědět, o čem to bude, stejně jako tlumočník, ale ta příprava vlastně oproti tlumočení probíhá jinak. Zatímco tlumočník musí řekněme víc pochopit danou oblast a to, oč tam půjde, aby to mohl přetlumočit věrně a doslova, přepisovatel si spíš musí najít přesné specifické výrazy a terminologii, aby mohl všechny věci správně zapsat a připravit si pro ně zkratky. Co máme však téměř identické, je etický kodex.

Co je přesně ten zkratkový systém?

Téma zkratek je trošku složitější, protože naprostá většina přepisovatelů zkratky nepoužívá téměř vůbec. To znamená, že skutečně píšou písmenko po písmenku anebo používají zkratky založené jen pro jednu specifickou událost, např. pro jména účinkujících, protože v těch se snadno udělá chyba a člověk si je špatně pamatuje. Je nás ale pár přepisovatelů, třeba já, Vašek Mikula nebo Karolína Foukalová, kteří se zkratkami pracujeme a používáme je. Dá se s nimi ušetřit tak 30 % textu. Jde vyloženě o zkratkové systémy pro celý jazyk. A to je právě ten případ, kdy přepisovatel nepíše slova tak, jak je známe, a kdyby se zkratky nerozbalovaly, text bude nesmyslný. Nejvíce propracovaný zkratkový systém v České republice existuje díky manželům Zaviačičovým, nazývá se ZAVPIS a používá se už několik desítek let.

Jaký typ přepisu nejraději děláváš?

Já nejraději přepisuji na místě klientovi na tablet. To znamená, že jsem na místě prezenčně, ale klientovi se to zobrazuje na tabletu.

Přepisuješ také v angličtině. Jak bys porovnal přepis v českém a anglickém jazyce z hlediska fonetiky?

Ten systém v angličtině není zas tak odlišný od českého přepisu. Pravda je, že ty zkratky, které se přepisovatel naučí pro češtinu, jsou mu v té chvíli najednou k ničemu. Takže v angličtině píšu opět slovo prakticky písmenko po písmenku a je to hrozný nezvyk. Se psaním v angličtině problém nemám, třeba že bych byl o něco pomalejší, ale je to těžší z hlediska vnímání a porozumění textu.

Je u přepisovatelů nějaký systém jako u tlumočníků ČZJ – jakási hierarchizace podle kvalifikace?

Bohužel nemáme standardizované vzdělávání pro přepisovatele, takže nemáme možnost vytvářet specifické moduly, ale máme alespoň naše testování v rámci organizace, podle něhož jsou všichni naši přepisovatelé každoročně otestováni a zařazeni do tzv. rychlostních kategorií.

Jak se to pak řeší u soudů?

To je zase úplně samostatná oblast – nemáme v současné době přímo soudní přepisovatele, ale soud pověří sám nějakou organizaci, například ČUN, která vybere přepisovatele, který je kvalifikovaný, a toho vyšle k soudnímu jednání.

Pracuješ pro komunitu Neslyšících. Učíš se také český znakový jazyk, aby ses se svými klienty domluvil?

Tak v tomto jsem věčný začátečník. (smích) Chodil jsem na kurzy ČZJ v ČUN. Dosud jsem začal již asi dvakrát první modul. Buď tam pak odešel lektor, nebo se nakupilo tolik práce, že už jsem to nestíhal. Musel jsem to přerušit. A to je ten problém přepisovatelské práce, že když už to člověk dělá nastálo, tak nikdy neví, kdy bude mít volno, takže mít pravidelné aktivity je poměrně složité. Ale základní znaky umím. (smích)

Přepis si ale uživatelé českého znakového jazyka asi objednávají méně než tlumočení, že?

Přesně tak. Občas se stane, že se nenajde tlumočník a přepisovatel je pro daného klienta alternativou. Je ovšem pravda, že si přepis objednávají nejvíce nedoslýchaví a ohluchlí. Tam si vystačím v komunikaci se znakovanou češtinou. Valná většina z nich ale preferuje mluvenou češtinu, tak se domluvíme bez problémů.

Máš ze své profese nějakou vtipnou historku, příhodu?

Zábavné může být už samotné prostředí, ve kterém přepisujeme. Přepis už jsem zažil při prohlídce dolu, moje kolegyně Karin Cieslarová zase prolezla s chodícím přepisovatelem všechny vagony legionářského vlaku a poslední úlovek mám z března, kdy jsem přepisoval z trabantu v kině Bio Oko. Překvapivější a zábavnější jsou ale možná témata, ke kterým se nachomýtneme. Že absolvuji celý kurz poporodní jógy nebo péče o novorozence, a to ještě dříve než budu plánovat založení vlastní rodiny, to by mě nenapadlo. Alespoň jsem tedy vzdělán dopředu i v oblastech, které jednou v životě možná budu potřebovat. (smích)

Když se to tak vezme, je profese přepisovatele vhodná i pro samotné osoby s tělesným postižením, že?

Ano, přesně tak – nevidomé přepisovatele dokonce zaměstnává přímo Transkript, to je firma, která již zaměstnává více nevidomých přepisovatelů. A my máme v ČUN také jednoho nevidomého kolegu, Jirku Hubáčka, který dělá právě přepisy na místě. Dokonce v současné době probíhá projekt též od Transkriptu, kde se učí nevidomé děti psát všemi deseti, a třeba z nich budou jednou přepisovatelé. Pro vozíčkáře by to v dnešní době už také bylo možné, ale vím, že jeden projekt byl a nedopadl kvůli tomu, že se paradoxně občas na místě nemohli dostat do místností. Pro osoby se ztíženým pohybem by to ještě šlo, ale vozíčkáři mají v tomto stále bariéry, takže je pro ně zatím nejlepší variantou přepisování online.

Tomášův nevšední zážitek – při přepisu z trabantu v kině Bio Oko během festivalu Jeden svět

Co bys vzkázal nebo doporučil těm, které tato oblast zajímá a chtěli by se případně přepisu v rámci komunity Neslyšících věnovat též profesně?

Přepis je bezesporu hodně zajímavá práce a stojí za to. A popravdě ani neznám přepisovatele, který by se pohyboval v komunitě Neslyšících a až pak se naučil přepisovat. Bývá to vždy obráceně, nejprve se učí a soutěží v té komunitě přepisovatelů a odtamtud přijde „k nám“. Většina přepisovatelů se do komunity Neslyšících dostane tak, že se doporučí ti, „co rychle píšou“, a ti se pak teprve učí pracovat s neslyšícími, protože to prostě jinak moc nejde. My bychom to chtěli, ale zájemci trvá delší dobu, než se naučí psát minimálně 400 úhozů za minutu. Přepis se bude ještě do budoucna určitě vyvíjet a bude možná lehčí se mu naučit. Nejdůležitější je však začít. A vyzkoušet si, jak se člověku píše, jak ho to baví, a postupně se může vždycky zlepšovat. Jenom to chce čas, nejde to prostě udělat rychle, ale myslím si, že je komunita přepisovatelů poměrně otevřená a začátečníci tady vždycky najdou skvělou podporu.

Bc. Tomáš Portych (29)

l Žije v Praze.

l Přepisu se věnuje již přes 10 let.

l Vystudoval Gymnázium Omská a Elektrotechnickou fakultu ČVUT Praha.

l Baví jej sledování filmů, počítače, stolní tenis, klasická hudba a ve volném čase hraje na trumpetu.